1) Systém zdravotního pojištění

Zkušební otázky ke zvláštní části úřednické zkoušky oboru služby č. 28 - Zdravotnictví a ochrana zdraví 1) Systém zdravotního pojištění Doplňující otázky: - Pojistné na zdravotní pojištění, kdo a jak jej platí - Přerozdělování prostředků ze zdravotního pojištění (kdo spravuje zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění, podle jakého klíče se přerozděluje vybrané pojistné) - Úhradové mechanizmy (co stanovuje úhradová vyhláška, co je to kapitační platba, platba za výkon) Zdravotní pojištění v České republice je druh zákonného pojištění, na jehož základě je zdravotní pojišťovnou hrazena lékařská péče poskytnutá pojištěnci. Zdravotní pojištění nemá charakter komerčního pojištění a nevzniká tedy na základě smlouvy, ale podle zákona. Systém veřejného zdravotního pojištění v ČR je založen na třech subjektech: - Pojištěnec (příjemce zdravotních služeb) - Poskytovatel zdravotních služeb (je oprávněný poskytovat zdravotní služby) - Zdravotní pojišťovna (instituce, u které je pojištěnec zdravotně pojištěn) Zákonem č. 48/1997 Sb., jsou určeny tři skupiny plátců pojistného zdravotního pojištění: - stát platí pojistné za definované skupiny osob (viz níže), - zaměstnavatel odvádí pojistné za zaměstnance, - pojištěnec v níže uvedených případech pojištěnec je plátcem pojistného pokud: o je zaměstnancem vykonávajícím činnost, ze které mu plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a nepatří do skupiny osob vyjmenované v 5 písmeno a zákona č. 48/1997 Sb., o je osobou samostatně výdělečně činnou, o je osobou bez zdanitelných příjmů. Stát je plátcem pojistného na zdravotní pojištění u těchto osob: - nezaopatřené děti (nevýdělečně činné děti do 26. roku věku) - poživatelé důchodů (osoby, kterým byl v ČR přiznán např. starobní důchod) - ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené - osoby pečující celodenně a osobně alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku - příjemci rodičovského příspěvku (státní sociální podpora) - uchazeči o zaměstnání (nezaměstnaní v evidenci úřadu práce) - osoby pobírající dávky sociální péče z důvodu sociální potřebnosti - osoby převážně nebo úplně bezmocné a osoby o ně pečující - osoby pečující o dlouhodobě těžce zdravotně postižené děti nebo částečně bezmocné rodinné příslušníky starší 80 let - osoby ve vazbě nebo výkonu trestu - mladiství umístění ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy - osoby, které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, ale nesplňují podmínky jeho přiznání (nemají odpracované roky a nemají žádný příjem) - osoby s trvalým pobytem na území ČR, které jsou příjemci dávek nemocenského pojištění a za které neplatí pojistné zaměstnavatel a ani stát a nejsou osobami samostatně výdělečně činnými Minimální výše zdravotního pojištění je vypočítána jako 13,5% z platné minimální mzdy, v ostatních případech se vypočítává stejným procentem z hrubé mzdy zaměstnance nebo z hrubého příjmu osoby samostatně výdělečně činné. Vyměřovací základ

- OSVČ - vyměřovacím základem u osob samostatně výdělečně činných je 50 % jejich příjmu ze samostatné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Minimální vyměřovací základ OSVČ se odvíjí od průměrné mzdy roční minimální vyměřovací základ představuje dvanáctinásobek 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství - Zaměstnanec - vyměřovacím základem u zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. - U osob bez zdanitelných příjmů (OBZP) je vyměřovacím základem pro výpočet zdravotního pojištění minimální mzda - Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu plátcem pojistného stát, je stanoven v 3c zákona č. 592/1992 Sb. Nařízení vlády č. 158/2015 Sb. stanovilo s účinností od 1. ledna 2016 vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát, ve výši 6 444 Kč na kalendářní měsíc. Pojistné vypočtené z tohoto vyměřovacího základu činí 870 Kč měsíčně. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky je povinna zřídit zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění. Zvláštní účet slouží k financování hrazených služeb na základě přerozdělování pojistného a dalších příjmů zvláštního účtu podle počtu pojištěnců, jejich věkové struktury, pohlaví a nákladových indexů věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění Účelem přerozdělování je vyrovnat rozdíly, které jsou mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami jak na straně výše příjmů od plátců, tak na straně výše nákladů na zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Přerozdělování pojistného má za úkol udržet určitou míru solidarity pojištěnců s vysokými příjmy s pojištěnci s nižšími příjmy, a dále pojištěnců zdravých s pojištěnci nemocnými Nové (dosud používané) mechanismy přerozdělování zavedl do praxe s účinností od 1. ledna 2005 zákon č. 592/1992 Sb., ve znění novely zdravotnických zákonů, tj. zákona č. 438/2004 Sb. Přerozdělování používá dva různé mechanismy, řízené samostatnými a oddělenými kritérii. - První mechanismus provádí přerozdělování pojistného podle indexů nákladovosti věkových skupin a pohlaví pojištěnců, který do určité míry zachovává solidaritu na straně výdajů za zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění v rámci zvolených 36 skupin pojištěnců. - Druhý mechanismus provádí přerozdělování podle pojištěnců, za něž byly zdravotními pojišťovnami uhrazeny zvlášť nákladné zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Jedná se o částečnou kompenzaci u pojištěnců s nejvyšším zdravotním rizikem. Úhradová vyhláška každoročně stanovuje hodnoty bodu, výši úhrad a regulační omezení. Podle ní pak platí pojišťovny nemocnicím a lékařům Kapitační platba - prospektivní platba, kterou obdrží poskytovatel zdravotní péče na úhradu nákladů. Způsob platby zdravotní pojišťovnou za poskytnutou zdravotní péči. Jde o placení za hlavu. Je poskytována pevnou částkou na jednoho registrovaného pacienta s přihlédnutím k věku a demografickým či jiným charakteristikám pojištěnce Je využívána zejm. v oblasti primární péče DRG (Diagnosis Related Group s) systém financování, které je založeno na předpokladu, že existuje srovnatelnost nákladů na léčbu pacienta s obdobnými léčebnými nároky na terapii, tedy že náklady na pacienta s danou diagnózou se od sebe nebudou příliš lišit vzhledem k tomu, že léčebné postupy budou přibližně stejné. V ČR se program financování nemocnic pomocí DRG začal zkoušet na podzim roku 1997, kdy VZP připravila tzv. Pilotní projekt DRG - 1. fáze, kterého se za dohodnutých podmínek úhrady účastnilo 19 českých nemocnic (3 velké fakultní a 16 malých nemocnic) Platba za výkon spočívá v úhradě nákladů poskytnuté péče. Výše úhrady je stanovena na základě známých vstupů poskytovatele (cena spotřebovaného materiálu, použitých léků, náklady na provoz ordinace, platy zdravotníků + přiměřený zisk) 2) Obecná charakteristika základu a výše pojistného

Doplňující otázky: - Jaké právní předpisy upravují pojistné na veřejné zdravotní pojištění - Jaké pojistné platí pro jednotlivé kategorie pojištěnců Každá kategorie pojištěnců má zákonem č. 592/1992 Sb. stanovený jiný způsob stanovení vyměřovacího základu, z nějž se následně určuje výše pojistného. U zaměstnanců je vyměřovacím základem úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. U osob samostatně činných je v nejobecnějším pojetí vyměřovacím základem zákonem stanovená část příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti. Vyměřovacím základem osob bez zdanitelných příjmů (osoba, která po celý kalendářní měsíc nemá příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a není za ni plátcem pojistného stát) je minimální mzda. Vyměřovací základ tzv. státních pojištěnců stanoví přímo zákon a je možné jej na každý rok změnit nařízením vlády. Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu. 3) Zdravotní pojišťovny v České republice a jejich kontrola Doplňující otázky: - Jaké zdravotní pojišťovny působí v České republice - Jaké jsou orgány zdravotních pojišťoven - Kdo provádí kontrolu zdravotních pojišťoven V České republice působí 7 zdravotních pojišťoven. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR byla zřízena přímo zákonem č. 551/1991 Sb. Tzv. zaměstnanecké zdravotní pojišťovny (Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra, Vojenská zdravotní pojišťovna, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda a Revírní bratrská pokladna) byly založeny na základě zákona č. 280/1992 Sb. Orgány zdravotní pojišťovny jsou ředitel (statutární orgán), správní rada a dozorčí rada. Ředitele jmenuje a odvolává správní rada. Správní rada rozhoduje o nejvýznamnějších záležitostech zdravotní pojišťovny (např. schvaluje návrh zdravotně pojistného plánu, účetní závěrky a výroční zprávy, zásady smluvní politiky). Zdravotní pojišťovny na každý kalendářní rok povinně sestavují svůj rozpočet zdravotně pojistný plán, který obsahuje plán příjmů a výdajů zaměstnanecké pojišťovny včetně členění podle jednotlivých fondů, předpokládaný vývoj struktury pojištěnců, plán provozních nákladů, údaje o rozsahu hrazených služeb poskytovaných zaměstnaneckou pojišťovnou, způsob zajištění dostupnosti služeb nabízených zaměstnaneckou pojišťovnou včetně předpokládané soustavy poskytovatelů, se kterými zaměstnanecká pojišťovna uzavírá smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb. Kontrolu zdravotních pojišťoven provádí Ministerstvo zdravotnictví v součinnosti s Ministerstvem financí. 4) Základní práva pojištěnců Doplňující otázky: - Jaká jsou práva pojištěnce ve vztahu ke zdravotní pojišťovně

- Jak často může pojištěnec měnit pojišťovnu - Jaká jsou pravidla pro volbu poskytovatele Pojištěnec má zejména právo: - na výběr zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. lednu následujícího kalendářního roku; přihlášku je pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně nejpozději 6 měsíců před požadovaným dnem změny, - na výběr poskytovatele zdravotních služeb na území České republiky, který je ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně, - na časovou a místní dostupnost hrazených služeb poskytovaných smluvními poskytovateli příslušné zdravotní pojišťovny, - na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu, - na léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely bez přímé úhrady, - na poskytnutí informací od zdravotní pojišťovny o jemu poskytnutých hrazených službách. Pojištěnec má na základě účasti v systému veřejného zdravotního pojištění rovněž další práva, která vyplývají zejména z 11 zákona č. 48/1997 Sb. 5) Mezinárodní legislativa spjatá se zdravotnictvím Doplňující otázky: - Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny - Směrnice EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční péči - Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny - mezinárodní smlouva, která upravuje práva pacientů v souvislosti s medicínou, léčbou i výzkumem. Tato úmluva byla přijata členskými státy Rady Evropy v roce 1997, Česká republika ji ratifikovala o čtyři roky později v roce 2001 - Úmluva zakládá práva pacientů, čímž vznikají i odpovídající povinnosti poskytovatelům zdravotních služeb a výzkumníkům. Úprava v této mezinárodní smlouvě je nadřazena všem vnitrostátním pramenům práva (ústavě, zákonům, vyhláškám, atd.) - Úmluva definuje podmínky provedení zákroků v různých problematických situacích, kdy pacient není právně způsobilý nebo není schopen z jiného důvodu učinit sám za sebe svobodné, odpovědné rozhodnutí. Proto jsou věnována speciální ustanovení ochraně nezletilých a duševně nemocných, stavu nouze, který vyžaduje neodkladná řešení - provedení jakéhokoli zákroku je podmíněno souhlasem pacienta, který musí být předem řádně a srozumitelně informován o podstatě zákroku, jeho důsledcích a rizicích. Tento souhlas může nahradit jedině souhlas zákonného zástupce nebo pověřené instituce - podle Úmluvy má každý stát směřovat k tomu, aby zajistil všem spravedlivý přístup ke zdravotní péči patřičné kvality. Znamená to tolik, že jakýkoli zákrok musí být proveden "lege artis", tedy v souladu se zákonem a s profesními standardy. Aplikované metody musí být v souladu se současným vývojem poznání při respektování zásady přiměřenosti mezi cílem a použitými prostředky - jedna kapitola Úmluvy se věnuje omezení manipulace s lidským genomem a stanoví podmínky, za kterých je v zájmu jednotlivce možno použít prokázaných výsledků pokroku v biologii a medicíně pro prediktivní genetická vyšetření a pro diagnostiku. Zakazuje se však použití genetických vyšetření pro

jiné účely než týkající se zdraví z obavy, že by záměrné změny lidského genomu mohly vést k umělému vytváření jednotlivců či skupin s určitými vlastnostmi Směrnice EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční péči - díky směrnici mohou čeští pacienti cestovat za plánovanou operativou do okolních zemí EU, aniž by k tomu potřebovali souhlas pojišťovny, výkon si v cizí zemi zaplatí v hotovosti a česká zdravotní pojišťovna jim poté zákrok proplatí do výše stanovené sazebníkem pro daný výkon v Česku - v ČR je její implementace realizována v zákoně o zdravotních službách - směrnice upravuje podmínky poskytování léčebné péče pacientovi, který ji vyhledá v jiném státě EU, kde není pojištěn - neměla by se vztahovat na služby dlouhodobé péče, poskytované např. v domech s pečovatelskou službou, transplantace. Předpokládá se, že pacienti budou mít přehled o standardech bezpečnosti a kvality poskytované léčebné péče a o specifických aspektech služeb. - členské státy jsou povinny zajistit, aby pro zdravotní péči poskytovanou na jejich území fungovaly mechanismy ochrany práv pacientů a nápravy v případě újmy a aby tyto mechanismy byly přiměřené povaze a rozsahu rizika - vymezuje také oblasti odpovědnosti členských států v souvislosti s přeshraniční zdravotní péčí mimo jiné za to, aby pacientům byly k dispozici postupy pro podávání stížností a mechanismy, jimiž se mohou domáhat nápravy v souladu s právními předpisy členského státu, v němž je zdravotní péče poskytována, utrpí-li v důsledku čerpané zdravotní péče újmu - směrnice upravuje mimo jiné předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků tam, kde jsou poskytovány v souvislosti se zdravotní péčí Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) - Evropský průkaz zdravotního pojištění je nutným dokladem pro poskytnutí zdravotní péče v EU - Ve státech EU a EHP má občan ČR s průkazem EHIC stejné podmínky pro čerpání zdravotní péče jako místní občan v rámci povinného zdravotního pojištění. V praxi to znamená, že se může nechat ošetřit ve zdravotnických zařízeních, která jsou financována z veřejných zdrojů. Za poskytnutou péči ale také bude hradit stejnou spoluúčast, jako místní. A ta je v mnoha zemích dosti značná: v přepočtu od 50 do 2000 Kč za návštěvu lékaře, i několik set korun za předepsané léky, běžné jsou poplatky za hospitalizaci - Evropský průkaz zdravotního pojištění je platný: v zemích Evropské unie: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie v zemích Evropského hospodářského prostoru: Island, Lichtenštejnsko, Norsko ve Švýcarsku bude váš průkaz EHIC akceptován na základě dohody o volném pohybu osob mezi EU a Švýcarskem, která od 1. dubna 2006 platí i vůči novým členským státům v Makedonii a nově (od 1. 1. 2015) i v Srbsku bude váš průkaz EHIC akceptován na základě dohody mezi českým Centrem mezistátních úhrad a tamním orgánem zdravotního pojištění. 6) Modely zdravotní péče Doplňující otázky: - Bismarckův model - Beveridgeův model

- Tržní model Zdravotnické systémy vyspělých zemích je možné pro přehlednost rozdělit do tří základních typů. Kritériem pro jejich přiřazení k určitému typu nám byl způsob, jakým občané v dané zemi platí za zdravotnické služby. V tomto smyslu potom můžeme zdravotnické systémy vyspělých zemí rozdělit do tří kategorií: Zdravotnictví financované z daní obyvatelstva, prostřednictvím státního rozpočtu - tzv. státní zdravotnictví Zdravotnictví financované z veřejného zdravotního pojištění - Bismarckův model Zdravotnictví převážně tržně orientované, kde hraje rozhodující roli soukromé zdravotní pojištění. Bismarckův model - Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francie, Holandsko, Belgie, ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko a další státy.) - Zdravotnický systém založený na veřejném (povinném) zdravotním pojištění - vznikl koncem 19. století v Německu, nejstarší - zdravotní pojištění je součástí komplexního sociálního zabezpečení, které se stalo povinným (spolu s nemocenským, úrazovým a důchodovým pojištěním); - je zde povinnost zaměstnavatelů a zaměstnanců platit sociální/zdravotní pojištění jako určité procento příjmu; - zdravotní pojišťovny jsou většinou veřejné a neziskové, někdy také soukromé (Holandsko); jejich počet variuje (v Německu okolo tří set pojišťoven, v Rakousku osm, v Maďarsku jedna); - rozsah garantované péče je vesměs podobný, existují však určité rozdíly mezi jednotlivými státy Beveridgeův model - VB Kanada, Nový Zéland, Austrálie, Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Itálie aj. - Tzv. národní zdravotní služba je zdravotnický systém, kdy je zdravotnictví financováno z daní, tj. prostřednictvím státního rozpočtu. Zdravotnictví je politicky determinováno, stát garantuje určitý balík služeb, vlastní většinu zdravotnických zařízení, zejména nemocnic. Jedná se o státní (centralizované) zdravotnictví. Mezi znaky patří hlavně dostupnost zdravotní péče a rovný přístup ke všem obyvatelům. - Tento model se vyznačuje univerzálním pojistným krytím populace s poskytováním zdravotní péče ve veřejných zdravotnických zařízeních nebo u smluvně vázaných poskytovatelů zdravotní péče s různou vlastnickou formou - Financování zdravotnických zařízení je úlohou specializovaných úřadů při státní správě nebo regionální či municipální samosprávě, které zdravotnická zařízení současně provozují nebo se zdravotnickými zařízeními uzavírají smlouvy o poskytování zdravotní péče pro obyvatelstvo na vymezeném území Tržní model (USA) - Je zdravotnický systém založený na individuální odpovědnosti občanů. - Stát negarantuje zdravotní péči pro všechny, pouze pro některé sociální skupiny, a to formou státních zdravotnických programů. - Týkají se důchodců nad 65 let a chudých lidí, tj. těch, jejichž příjem je nižší než oficiálně stanovená hranice životního minima a některých dalších skupin. Náklady na zdravotnictví jsou hrazeny z komerčního (soukromého) zdravotního pojištění. Veřejné (povinné) zdravotní pojištění neexistuje. 7) Jakým způsobem se získává a prokazuje odborná a specializovaná způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta Doplňující otázky: - Kdo je rezidentem - Jaké jsou podmínky způsobilosti k výkonu povolání lékaře a jak se jejich splnění prokazuje - Kolikrát je nejvýše možné opakovat atestační zkoušku

Odborná a specializovaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání se získává postupem dle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Specializovaná způsobilost se získává úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou. Atestační zkouška se může ve stejném oboru specializačního vzdělávání opakovat nejvýše dvakrát, nejdříve však za 1 rok ode dne neúspěšně vykonané atestační zkoušky. Rezidentem je účastník specializačního vzdělávání, který se účastní specializačního vzdělávání na rezidenčním místě. 8) Používání léčivých přípravků při poskytování zdravotních služeb Doplňující otázky: - Který orgán veřejné moci v České republice rozhoduje o registraci humánního léčivého přípravku v prvním stupni správního řízení. - Který právní předpis upravuje základní kritéria pro zacházení s léčivými přípravky - Za jakých podmínek může ošetřující lékař při poskytování zdravotních služeb předepsat a použít i neregistrované léčivé přípravky Léčivé přípravky nejsou běžnými výrobky (či obchodním artiklem) a zacházení s nimi podléhá specifickému režimu a podmínkám stanoveným právními předpisy České republiky i Evropské unie, potažmo i dohodám v rámci mezinárodního práva, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zdraví i zdraví jedince prostřednictvím zajištění kvalitních, bezpečných a účinných léčiv. Základní kritéria zacházení s léčivými přípravky obsahuje zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o léčivech ). V prvním stupni správního řízení rozhoduje o registraci humánního léčivého přípravku Státní ústav pro kontrolu léčiv. Dle 5 odst. 1 se zacházením s léčivy rozumí: "rozumí jejich výzkum, příprava, úprava, kontrola, výroba, distribuce, skladování a uchovávání, dodávání a přeprava, nabízení za účelem prodeje, výdej, prodej držení za účelem podnikání, poskytování reklamních vzorků, používání léčivých přípravků při poskytování zdravotních služeb nebo veterinární péče nebo odstraňování léčiv" Základní kritéria pro zacházení s léčivými přípravky upravuje zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o léčivech ). Zacházení s léčivy je především výzkum, příprava, úprava, kontrola, výroba, distribuce, skladování a uchovávání, dodávání a přeprava, nabízení za účelem prodeje, výdej, prodej držení za účelem podnikání, poskytování reklamních vzorků, používání léčivých přípravků při poskytování zdravotních služeb nebo veterinární péče nebo odstraňování léčiv. Používání léčivých přípravků při poskytování zdravotních služeb upravuje 8 odst. 1 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech: - Předepisovat, uvádět do oběhu nebo používat při poskytování zdravotních služeb lze pouze registrované humánní léčivé přípravky - Při poskytování zdravotních služeb jednotlivým pacientům může ošetřující lékař za účelem poskytnutí optimálních zdravotních služeb předepsat nebo použít i léčivé přípravky neregistrované podle tohoto zákona, pouze za situace, kdy zároveň není distribuován nebo není v oběhu v České republice léčivý přípravek odpovídajícího složení nebo obdobných terapeutických vlastností, který je registrován, jde o léčivý přípravek, který je 1. již registrovaný v jiném státě, nebo 2. přípravkem pro moderní terapie, jehož výrobce je držitelem povolení k výrobě dané lékové formy v rozsahu odpovídajícím povolení k výrobě hodnocených léčivých přípravků vydaným Státním ústavem pro kontrolu léčiv,

takový způsob je dostatečně odůvodněn vědeckými poznatky a nejde o léčivý přípravek obsahující geneticky modifikovaný organismus. - Ošetřující lékař může, pokud není léčivý přípravek distribuován nebo není v oběhu léčivý přípravek potřebných terapeutických vlastností, použít registrovaný léčivý přípravek způsobem, který není v souladu se souhrnem údajů o přípravku, je-li však takový způsob dostatečně odůvodněn vědeckými poznatky (tzv. off label použití). Ošetřující lékař může za účelem poskytnutí optimálních zdravotních služeb předepsat nebo použít i léčivé přípravky neregistrované pouze za situace, kdy zároveň : - není distribuován nebo není v oběhu v České republice léčivý přípravek odpovídajícího složení nebo obdobných terapeutických vlastností, který je registrován, - jde o léčivý přípravek, který je již registrován v jiném státě nebo přípravek pro moderní terapie, - takový způsob je dostatečně odůvodněn vědeckými poznatky, - nejde o léčivý přípravek obsahující geneticky modifikovaný organismus. 9) Jaká jsou nelékařská povolání a jakým způsobem se získává odborná způsobilost k jejich výkonu Dle ustanovení 5 a následující zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů. 10) Preventivní prohlídky Doplňující otázky: - Typy preventivních prohlídek - Kdo preventivní prohlídku provádí - Rámcové upřesnění rozsahu prohlídky Preventivní prohlídky upravuje vyhláška č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách. Druhy preventivních prohlídek jsou preventivní prohlídka v oboru - všeobecné praktické lékařství (všeobecná preventivní prohlídka), - praktické lékařství pro děti a dorost (všeobecná preventivní prohlídka dětí), - zubní lékařství (zubní preventivní prohlídka), - gynekologie a porodnictví (gynekologická preventivní prohlídka). Poskytovatelem provádějícím preventivní prohlídku je registrující poskytovatel ambulantní péče v daném oboru. Obsah a časové rozmezí preventivní prohlídky stanovuje výše zmíněná vyhláška. 11) Poskytování zdravotních služeb v ČR Doplňující otázky: - druhy zdravotní péče a formy poskytování zdravotních služeb Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách upravuje zdravotní služby a podmínky jejich poskytování ve všech typech zdravotnických zařízení a s tím spojený výkon státní správy, druhy a formy zdravotní péče, práva a povinnosti pacientů a osob pacientům blízkých, poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků, jiných odborných pracovníků a dalších osob v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, podmínky hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb, další činnosti související s poskytováním zdravotních služeb (právně vymezuje mimo jiné oblast informování pacientů a třetích osob, nahlížení do zdravotnické dokumentace, tzv. pozitivních a negativních reverzů, povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků, poskytování zdravotní péče bez souhlasu pacienta).

Druhy zdravotní péče podle časové naléhavosti jejího poskytnutí jsou: - neodkladná péče, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí, - akutní péče, jejímž účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí, - nezbytná péče, kterou z lékařského hlediska vyžaduje zdravotní stav pacienta, který je zahraničním pojištěncem, s přihlédnutím k povaze dávek a k délce pobytu na území České republiky; v případě zahraničních pojištěnců z členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace musí být zdravotní péče poskytnuta v takovém rozsahu, aby zahraniční pojištěnec nemusel vycestovat do země pojištění dříve, než původně zamýšlel, - plánovaná péče, která není zdravotní péčí uvedenou v písmenech a), b) nebo c). Druhy zdravotní péče podle účelu jejího poskytnutí jsou: - preventivní péče, jejímž účelem je včasné vyhledávání faktorů, které jsou v příčinné souvislosti se vznikem nemoci nebo zhoršením zdravotního stavu, a provádění opatření směřujících k odstraňování nebo minimalizaci vlivu těchto faktorů a předcházení jejich vzniku, - diagnostická péče, jejímž účelem je zjišťování zdravotního stavu pacienta a okolností, jež mají na zdravotní stav pacienta vliv, informací nutných ke zjištění nemoci, jejího stavu a závažnosti, dalších informací potřebných ke stanovení diagnózy, individuálního léčebného postupu a informací o účinku léčby, - dispenzární péče, jejímž účelem je aktivní a dlouhodobé sledování zdravotního stavu pacienta ohroženého nebo trpícího nemocí nebo zhoršením zdravotního stavu, u kterého lze podle vývoje nemoci důvodně předpokládat takovou změnu zdravotního stavu, jejíž včasné zjištění může zásadním způsobem ovlivnit další léčbu a vývoj nemoci, - léčebná péče, jejímž účelem je příznivé ovlivnění zdravotního stavu na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu, - posudková péče, jejímž účelem je zjištění, zda 1. nebude stabilizovaný zdravotní stav pacienta negativně ovlivněn nároky, které na něho klade výkon práce, služby, povolání nebo jiných činností v konkrétních podmínkách, nebo 2. zdravotní stav pacienta je v souladu s předpoklady nebo požadavky stanovenými pro výkon práce, služby, povolání, jiných činností nebo pro jiné účely, - léčebně rehabilitační péče, jejímž účelem je maximální možné obnovení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí pacienta cestou odstranění vzniklých funkčních poruch nebo náhradou některé funkce jeho organismu, popřípadě zpomalení nebo zastavení nemoci a stabilizace jeho zdravotního stavu; v případě, že jsou při jejím poskytování využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení podle lázeňského zákona12), jde o lázeňskou léčebně rehabilitační péči, - ošetřovatelská péče, jejímž účelem je udržení, podpora a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin nebo v souvislosti s těhotenstvím a porodem, a dále rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti; její součástí je péče o nevyléčitelně nemocné, zmírňování jejich utrpení a zajištění klidného umírání a důstojné přirozené smrti, - paliativní péče, jejímž účelem je zmírnění utrpení a zachování kvality života pacienta, který trpí nevyléčitelnou nemocí, - lékárenská péče a klinickofarmaceutická péče (dále jen lékárenská péče ), jejímž účelem je zajišťování, příprava, úprava, uchovávání, kontrola a výdej léčiv, s výjimkou transfuzních přípravků a surovin pro výrobu krevních derivátů podle zákona o léčivech, laboratorních chemikálií, zkoumadel, dezinfekčních přípravků, a dále zajišťování, uchovávání, výdej a prodej zdravotnických prostředků podle zákona o zdravotnických prostředcích13), zajišťování, uchovávání, výdej a prodej potravin pro zvláštní lékařské účely; v rámci této péče je dále poskytováno poradenství, konzultační služby a další služby v oblasti

prevence a včasného rozpoznávání onemocnění, podpory zdraví a posuzování a kontrola účelného, bezpečného a hospodárného užívání léčivých přípravků a postupů s tím spojených. Formami zdravotní péče jsou ambulantní péče, jednodenní péče, lůžková péče a zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta. 12) Resortní bezpečnostní cíle Doplňující otázky: - Co to jsou resortní bezpečností cíle? - Které to jsou? - Jaký je jejich účel? Resortní bezpečnostní cíle Jsou minimální požadavky k zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí. Vztahují se na poskytovatele jednodenní nebo lůžkové péče, jsou minimálními požadavky při zajištění interního hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb. RBC 1 Bezpečná identifikace pacientů Cílem standardu je stanovit jednotný postup při identifikaci pacientů. Každý pacient musí být správně identifikován zejména před tím, než je mu podán léčivý přípravek, odebrán vzorek biologického materiálu a před provedením jakýchkoli diagnostických či terapeutických výkonů. Ukazatele kvality a bezpečí pro splnění standardu Standard je splněn, jestliže poskytovatel: - má vypracován postup pro jednoznačnou nezaměnitelnou identifikaci pacientů. - má jednotnou identifikaci pacientů, která je zavedena pro celé zdravotnické zařízení. - má stanoven způsob ověření identifikace pacienta, který není schopen potvrdit vlastní identifikační údaje - má stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit, systém sledování nežádoucích událostí, systém sledování neshod na příjmu biologického materiálu v klinických laboratořích viz dále). RBC 2 Bezpečnost při používání léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti Cílem standardu je stanovit seznam léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti (dle charakteru oddělení) ve vztahu k možnosti poškození pacienta, individuálně pro každé oddělení. K těmto léčivým přípravkům patří vždy injekční roztoky chloridu draselného (KCL) o koncentraci 7,45 % a vyšší, inzulíny, neředěné hepariny (pokud se používají), opiáty. Zajistit bezpečné skladování těchto léčivých přípravků v souladu s doporučením výrobce léčiv a podmínky užívání léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti samotnými pacienty, které jsou vneseny do zařízení samotnými pacienty. Ukazatele kvality a bezpečí pro splnění standardu Standard je splněn, jestliže poskytovatel: - má stanoven seznam léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti (dle charakteru oddělení). - má zajištěno bezpečné uložení léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti v souladu s doporučením výrobce. - má stanoveny podmínky pro užívání léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti samotnými pacienty, které jsou vneseny do zdravotnického zařízení samotnými pacienty. - má stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit, systém sledování nežádoucích událostí viz dále). RBC 3 Prevence záměny pacienta, výkonu a strany při chirurgických výkonech Prevence záměny pacienta, výkonu a strany při chirurgických výkonech je komplexním opatřením, které v sobě zahrnuje nejen bezpečnou komunikaci a identifikaci pacienta, ale je odrazem vzájemné spolupráce mezi jednotlivými odděleními. Cílem standardu je nastavit komplexní opatření tak, aby k pochybením v souvislosti se záměnou pacienta, výkonu a strany při chirurgických výkonech docházelo co nejméně, nebo vůbec.

Ukazatele kvality a bezpečí pro splnění standardu Standard je splněn, jestliže poskytovatel: - má stanovené jednotné postupy pro provedení správného výkonu u správného pacienta ve správné lokalizaci včetně výkonů prováděných mimo operační sály např. punkce. - používá standardizovaný způsob označení místa výkonu a zajistí účast pacienta (pokud je to vzhledem k jeho zdravotnímu stavu možné) na označení místa operačního výkonu. - používá a dokumentuje předoperační bezpečnostní proceduru bezprostředně před zahájením operačního výkonu (tzv. Kontrolní seznam-bezpečí chirurgického výkonu uveřejněn na portálu kvality MZČR). - má stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit, systém sledování nežádoucích událostí viz dále). RBC 4 Prevence pádů Pády pacientů ve zdravotnickém zařízení jsou jednou z nejčastějších nežádoucích událostí a nejedná se o problematiku pouze seniorů, ale všech věkových skupin pacientů. Cílem standardu je zavést taková bezpečnostní opatření, která by pády pacientů minimalizovala. Jedním z nástrojů naplnění je povinnost poskytovatele vést evidenci všech pádů pacientů, analyzovat je, vytvářet a realizovat nápravná opatření a průběžně kontrolovat jejich dodržování a účinnost. Ukazatele kvality a bezpečí pro splnění standardu Standard je splněn, jestliže poskytovatel: - má vypracovaný postup pro identifikaci rizikových pacientů a prevenci pádů pacientů. - vede evidenci pádů pacientů. - pravidelně provádí analýzu příčin pádů pacientů. - realizuje nápravná a vytváří preventivní opatření. - má stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit, stopař, analýza sledování nežádoucích událostí viz dále). RBC 5 Zavedení optimálních postupů hygieny rukou při poskytování zdravotní péče Dezinfekce rukou před kontaktem s pacientem a bezprostředně po něm je účinným prostředkem prevence přenosu infekcí. Jedná se o nejefektivnější cestu k celkovému snížení výskytu infekcí a snížení nákladů na léčbu infekcí. Cílem standardu je zavést optimální postupy hygieny rukou při poskytování zdravotní péče a zajistit vybavenost pracovišť dezinfekčními přípravky k zajištění hygieny rukou. Ukazatele kvality a bezpečí pro splnění standardu Standard je splněn, jestliže: - má poskytovatel zaveden systém vstupní a periodického školení všech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků zdravotnického zařízení v oblasti hygieny rukou a bariérové péče. - má poskytovatel zajištěnu vybavenost každého umyvadla hygienickými potřebami, dezinfekčními přípravky a schéma správného mytí a dezinfekce rukou zejména na exponovaných místech např. vyšetřovnách, převazovnách atd. - jsou dezinfekční přípravky k dispozici v místě poskytování kontaktní péče a na dalších rizikových místech, kde se manipuluje se zdravotnickými prostředky a pomůckami kontaminovanými biologickým materiálem. - má stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit, e-learning, ověření znalostí zaměstnanců, sledování výskytu infekcí spojených s poskytováním zdravotních služeb). RBC 6 Bezpečná komunikace Nezajištění bezpečné komunikace ve zdravotnickém zařízení je jedním z dalších potenciálních rizik vzniku komplikací. Komunikace je hlavním nástrojem našeho společného dorozumívání a chyby v komunikaci mohou vést k nedorozumění a následnému poškození pacienta. Cílem standardu je omezit nedorozumění při komunikaci a zavést jasná a jednotná pravidla pro interní komunikaci ve zdravotnickém zařízení. Ukazatele kvality a bezpečí pro splnění standardu Standard je splněn, jestliže poskytovatel: - má vypracován a zaveden jednotný systém používaných interních zkratek. - má zavedeny standardní postupy pro případy telefonických ordinací léčivých přípravků. - má vypracován postup hlášení kritických hodnot vyšetření. - má vypracován postup předávání informací telefonicky příbuzným a blízkým pacientů, orgánům státní správy a dalším osobám, které jsou oprávněny k získání informací o stavu pacienta a médiím.

- má stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit, dotazníkové průzkumy mezi zdravotnickými a administrativními pracovníky v přímé péči o pacienta). RBC 7 Bezpečné předávání pacientů Na péči o pacienta se v průběhu hospitalizace podílí mnoho zdravotnických pracovníků nebo jiných odborných pracovníků a v návaznosti na vývoj jeho zdravotního vztahu není vyloučen překlad pacienta mezi jednotlivými odděleními/klinikami nebo i mimo zdravotnické zařízení. Cílem standardu je zajistit jednotný způsob předávání pacientů a informací o nich u daného poskytovatele. Ukazatele kvality a bezpečí pro splnění standardu Standard je splněn, jestliže poskytovatel: - má vypracován a zaveden jednotný systém předávání pacientů a informací o nich u daného poskytovatele. - má vypracován a zaveden jednotný systém předávání pacientů a informací o nich mimo zdravotnické zařízení. - má stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit analýzu dokumentace, analýzou klinického informačního systému, zpětnou vazbou od jiných poskytovatelů zdravotních služeb). RBC 8 Prevence vzniku proleženin/dekubitů u hospitalizovaných pacientů Výskyt dekubitů u hospitalizovaných pacientů je jednou z nejčastějších nežádoucích událostí. Za nejúčinnější způsob řešení problematiky dekubitů je považována jejich včasná identifikace a prevence, které vedou ke zvyšování kvality péče o pacienta a snižování nákladů na poskytovanou péči. Cílem standardu je zavedení takového systému sledování výskytu rizik dekubitů a jejich předcházení, který by vedl k minimalizaci jejich výskytu. Ukazatele kvality a bezpečí pro splnění standardu Standard je splněn, jestliže poskytovatel: - zavede vnitřním předpisem proces vstupního hodnocení rizika vzniku dekubitu u hospitalizovaných pacientů a opakovaného/periodického hodnocení u pacientů, u nichž došlo ke změně zdravotního stavu, ke změně pohybového režimu apod. - zavede opatření ke snížení rizika dekubitů u pacientů, kteří jsou vyhodnoceni jako rizikoví. má stanoven jednotný postup pro prevenci vzniku dekubitů a postup řešení v případě, že k rozvoji dekubitu dojde. - má zavedený systém evidence dekubitů, sledované výsledky analyzuje a pravidelně vyhodnocuje. V případě potřeby stanovuje nápravná a preventivní opatření. - má zavedený vnitřní postup pro ošetřování dekubitů a volbu vhodných terapeutických postupů. - má zaveden celoživotní systém vzdělávání zdravotnického personálu v problematice prevence a léčby dekubitů. - má stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit, systém sledování nežádoucích událostí viz dále) v případě potřeby stanovuje nápravná a preventivní opatření. 13) Zajišťování kvality ve zdravotnictví Doplňující otázky: - Jakým způsobem je zajišťováno sledování kvality zdravotní péče - Zákonné normy, které ji upravují - Systém hodnocení kvality zdravotní péče v ČR Zavedení systémů hodnocení kvality a bezpečí je standardním nástrojem zajišťujícím především kvalitu procesů, ke kterým ve zdravotnictví dochází. Doporučení k jeho zavedení na národních úrovních dala již Rada Evropy v roce 1997. Požadavky na zajištění kvality a bezpečí při poskytování zdravotních služeb naposledy velmi detailně formulovala Rada EU v Doporučení o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí, WHO/ Aliance pro bezpečí pacientů a OECD.

Na mezinárodním poli se hodnocení kvality a bezpečí ve zdravotnictví zabývá Mezinárodní společnost pro kvalitu ve zdravotnictví (ISQuA). Mezinárodní akreditační principy definované ISQuA a WHO, stanovují plnění následujících požadavků: - zaměření na pacienta, respektování jeho práv - odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za kvalitu péče, monitorování a kontinuální zlepšování - optimální využívání zdrojů - řízení rizik - proces jasného řízení v organizaci - zahrnutí všech činností do strategického plánování - kontakt s přímými poskytovateli zdravotních služeb v příslušném regionu, Hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb je stanoveno v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb je dobrovolný proces, jehož účelem je posoudit podle hodnotících standardů organizační úroveň poskytování zdravotních služeb, a to z hlediska jejich kvality a bezpečí. Interní hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb Ve smyslu ustanovení 47 odst. 3 písm. (b) zákona č. 372/2011 Sb., je poskytovatel zdravotních služeb rovněž povinen v rámci zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí. Externí hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb Proces externího hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb je stanoven v 98 zákona č. 372/2011Sb., a v jeho prováděcí vyhlášce č. 102/2012 Sb., o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče.

14) Národní strategie Zdraví 2020 Doplňující otázky: - Jaké jsou hlavní cíle a prioritní oblasti Zdraví 2020 Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí (dále jen Národní strategie ) je rámcovým souhrnem opatření pro rozvoj veřejného zdraví v ČR. Je rovněž nástrojem pro implementaci programu WHO Zdraví 2020, který byl schválen 62. zasedáním Regionálního výboru Světové zdravotnické organizace pro Evropu v září 2012. Národní strategie definuje hlavní cíl, k němuž vedou dva strategické cíle, rozpracované do čtyř oblastí prioritních politických opatření zaměřených na řešení vybraných dominantních problémů zdravotního stavu populace ČR. Hlavním cílem Národní strategie je zlepšit zdravotní stav populace a snižovat výskyt nemocí a předčasných úmrtí, kterým lze předcházet, přičemž hlavní vizí do roku 2020 je především stabilizace systému prevence nemocí a ochrany a podpory zdraví a nastartování účinných a dlouhodobě udržitelných mechanismů spolupráce mezi resorty zapojením všech stupňů veřejné správy ke zlepšení zdravotního stavu populace. Důsledkem bude zlepšení životní pohody a kvality života lidí, zvýšení produktivity práce, snížení nákladů na zdravotní služby a prodloužení života prožitého ve zdraví. Délka života ve zdraví je v ČR výrazně nižší než v jiných vyspělých státech a je rozdílná i podle pohlaví, což přináší sníženou kvalitu života a zvýšené náklady na zdravotní služby (příloha č. 4). Naplnění tohoto hlavního cíle lze dosáhnout rozvojem spolupráce mezi resorty a zapojením všech stupňů veřejné správy do plnění dvou vzájemně souvisejících strategických cílů: - zlepšit zdraví obyvatel a snížit nerovnosti v oblasti zdraví, - posílit roli veřejné správy v oblasti zdraví a přizvat k řízení a rozhodování všechny složky společnosti, sociální skupiny i jednotlivce. Prioritními oblastmi jsou: - realizovat celoživotní investice do zdraví a prevence nemocí, posilovat roli občanů a vytvářet podmínky pro růst a naplnění jejich zdravotního potenciálu, - čelit závažným zdravotním problémům v oblasti neinfekčních i infekčních nemocí a průběžně monitorovat zdravotní stav obyvatel, - posilovat zdravotnické systémy zaměřené na lidi, zajistit použitelnost a dostupnost zdravotních služeb z hlediska příjemců, soustředit se na ochranu a podporu zdraví a na prevenci nemocí, rozvíjet kapacity veřejného zdravotnictví, zajistit krizovou připravenost, průběžně monitorovat zdravotní situaci a zajistit vhodnou reakci při mimořádných situacích, - podílet se na vytváření podmínek pro rozvoj odolných sociálních skupin, tedy komunit žijících v prostředí, které je příznivé pro jejich zdraví.

15) Uveďte a popište základní právní nástroje svěřené orgánům ochrany veřejného zdraví Ministerstvo zdravotnictví - Přispívá tím, že řídí a kontroluje výkon státní správy a odpovídá za tvorbu a uskutečňování národní politiky na úseku ochrany veřejného zdraví - Řídí a kontroluje KHS, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím hygienických stanic - Zajišťuje mezinárodní spolupráci v oboru své působnosti a plní úkoly vyplývající z mezinárodních smluv ochrany veřejného zdraví - Řídí očkování, nařizuje mimořádná opatření proti epidemii a při nebezpečí jejího vzniku - Nařizuje mimořádná opatření k ochraně zdraví fyzických osob při výskytu nebezpečných a podezřelých výrobků a nejakostních vod, při živelných pohromách a jiných mimořádných okolnostech - Sestavuje celorepublikové programy ochrany a podpory veřejného zdraví - Přezkoumává kontrolní plány KHS, které určují priority činnosti na úseku státního zdravot. Dozoru - Jako orgán MZ se zřizuje funkce hlavního hygienika ČR, který ve věcech ochrany veřejného zdraví vystupuje - Ten pak kontroluje KHS a obecně provádí výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví Krajské hygienické stanice - Jsou zřízeny ve všech krajích ČR a KHS. Která působí ve správním obvodu hl. m. Prahy se označuje jako Hygienická stanice hl. m. Prahy - V čele je vždy ředitel - KHS náleží: - Vydávat rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru, pokud není v této věci příslušné ministerstvo zdravotnictví - Vykonávat státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plněním dalších povinností stanovených zákonem - Rozhodovat na návrh zaměstnavatele ve věcech kategorizace prací - Stanovit zaměstnavateli pro výkon rizikových prací minimální rozsah a termíny sledování faktorů pracovních podmínek Ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra - Plní úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru v ozbrojených silách, v jeho působnosti zřízených organizačních složkách státu, příspěvkových organizacích a nad jimi využívanými objekty - Obdobnou funkci vykonává ministerstvo vnitra to plní úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního dozoru v bezpečnostních sborech s výjimkou Vězeňské služby ČR - MV navíc plní úkoly státní správy i pro Bezpečnostní informační službu a Hasičský záchranný sbor ČR

16) Uveďte základní rozsah pravomoci a působnosti orgánů ochrany veřejného zdraví - Soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví tvoří následující správní úřady: - Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra - Z hlediska úkolů v oblasti krizového řízení je systém orgánů OVZ nositelem úkolů zejména na úseku prevence šíření a řešení výskytu nakažlivých nemocí a řízení zvládání epidemií. K plnění tohoto úkolu mají KHS jako orgány OVZ řadu významných pravomocí. Např. mohou z epidemiologických důvodů nařídit: o lékařské prohlídky a potřebná laboratorní i jiná vyšetření nutná k předcházení o vzniku a šíření infekčních onemocnění, o mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku včetně opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí o karanténní opatření včetně omezení svobodného pohybu osob o speciální ochranu dezinfekcí, dezinsekcí a deratizací o mimořádné očkování o poskytnutí vysílacího času pro neodkladná oznámení opatření orgánu ochrany o veřejného zdraví v rozhlasovém a televizním vysílání a další opatření, která jim umožňují řešit tyto situace zpravidla i bez využití předpisů krizové legislativy - Zákon specifikuje práva povinnosti osob a výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví. Určuje péči o životní a pracovní podmínky, hygienické požadavky na vodu, povinnosti osob při kontrole pitné vody, podmínky dodávky pitné vody. Specifikuje výrobky přicházející do přímého styku s pitnou, teplou a surovou vodou, chemické přípravky, úpravu vody a vodárenské technologie. Určuje podmínky provozu pro přírodní a umělá koupaliště a sauny. - K výkonu svých pravomocí mají i nadále orgány ochrany veřejného zdraví příslušná zařízením tj. krajské hygienické stanice - Orgány ochrany veřejného zdraví jsou oprávněny vykonávat státní zdravotní dozor vůči fyzické osobě při její podnikatelské činnosti nebo právnické osobě a za nesplnění nebo porušení povinností stanovených tímto zákonem uložit pokutu až do výše 3 milionů korun. Pokutu až do výše 100 00 Kč může uložit fyzické nebo právnické osobě za uvedení nepravdivých informací a údajů. - V tzv. preventivním hygienickém dozoru mohou i nadále krajské hygienické stanice jako orgán ochrany veřejného zdraví uplatňovat připomínky, stanoviska a požadavky jako dotčený správní úřad, je oprávněný provozovat informační systémy veřejného zdraví, provádět hodnocení a řízení zdravotních rizik z hlediska prevence negativního ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva, spolupracovat se správními úřady a orgány samosprávy při tvorbě zdravotní politiky příslušného regionu, projednávat přestupky podle zákona č. 200/1993 Sb., o přestupcích, podílet se na úkolech integrovaného záchranného systému 17) Uveďte základní charakteristiky jednotlivých oborů ochrany veřejného zdraví