UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu KATEDRA VOJENSKÉ TĚLOVÝCHOVY

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu KATEDRA VOJENSKÉ TĚLOVÝCHOVY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Využití překážkových drah ve výcviku vojenského profesionála Vedoucí bakalářské práce PaedDr. Lubomír PŘÍVĚTIVÝ, CSc. Vypracoval Michal ŠKOBRTAL Praha, 2010

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením PaedDr. Lubomíra PŘÍVĚTIVÉHO, CSc. a že jsem uvedl veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použil. Michal Škobrtal

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto bakalářskou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení Číslo občanského průkazu Datum vypůjčení: Podpis:

Poděkování Touto cestou bych chtěl poděkovat PaedDr. Lubomíru PŘÍVĚTIVÉMU, CSc. za odborné vedení práce a poskytnuté materiály. Poděkování patří také mému kolegovi mjr. Mgr. Tomáši AUBRECHTOVI z Oddělení výcviku Hlavního velitelství Vojenské policie za odborné konzultace a připomínky.

Jméno a příjmení autora: Michal Škobrtal Název bakalářské práce: Využití překážkových drah ve výcviku vojenského profesionála Pracoviště: Katedra vojenské tělovýchovy Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Lubomír PŘÍVĚTIVÝ, CSc. Rok obhajoby bakalářské práce: 2010 Abstrakt Cíl práce: porovnání aktuálního stavu využívání překážkových drah ve výcviku Vojenské policie a ostatních složek ozbrojených sil České republiky. Metody: Použití metody dotazníkového šetření s uzavřenými a polozavřenými otázkami. Komparace předepsaného a skutečně prováděného výcviku na překážkových drahách. Výsledky: výsledkem této bakalářské práce je shrnutí současného stavu využívání PD ve výcviku Vojenské policie a ostatních složek ozbrojených sil České republiky. Klíčová slova: dotazníkové šetření, Vojenská policie, ozbrojené síly České republiky, profesní připravenost, speciální tělesná příprava. 5

Author s first name and surname: Michal Škobrtal Title of bachelor thesis: Use of obstacle courses as a part of military training process Department: Department of Military Physical Training Supervizor: PaedDr. Lubomír PŘÍVĚTIVÝ, CSc. Presentation year: 2010 Abstract Objective: To compare actual state of obstacle courses usage in training process of Military Police and other components of Czech Armed Forces. Methods: Method of questionnaire query with concluded, open and semiconcluded questions has been used together with comparison of prescribed and real trainig on obstacle courses. Results: The result of this thesis is a recapitulation of current state of obstacle courses usage in training process of Military Police and other components of Czech Armed Forces. Key words: questionnaire query, Military Police, Czech Armed Forces, professional preparedness, special physical training. 6

Obsah 1. ÚVOD... 8 2. TEORETICKÁ ČÁST... 10 2.1 Ozbrojené síly ČR... 10 2.1.1 Společné síly... 10 2.1.2 Síly podpory a výcviku... 14 2.1.3 Vojenská policie... 15 2.1.4 Vojenské zpravodajství... 16 2.1.5 Hradní stráž... 17 2.2 Systém TV v AČR... 18 2.2.1 Základní tělesná příprava... 20 2.2.2 Speciální tělesná příprava... 21 2.3 Tělesná připravenost... 23 2.4 Proces tělesné přípravy... 24 2.5 Pohybové schopnosti... 25 2.5.1 Silové schopnosti... 26 2.5.2 Rychlostní schopnosti... 26 2.5.3 Vytrvalostní schopnosti... 27 2.5.4 Obratnostní schopnosti... 27 3. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE... 28 3.1 Cíle práce... 28 3.2 Úkoly práce... 28 3.3 Hypotézy... 28 4. METODIKA PRÁCE... 29 4.1 Vybrané použité metody... 29 4.2 Úkoly a cíle zvolené dotazníkové metody... 29 4.3 Zpracování výsledků... 30 5. VÝSLEDKY... 31 5.1 Výsledky Vojenské policie... 31 5.2 Výsledky ostatních složek Ozbrojených sil ČR... 36 5.3 Srovnání výsledků VP a ostatních složek OS... 44 6. DISKUZE... 52 7. ZÁVĚRY... 54 8. POUŽITÁ LITERATURA... 55 9. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 57 10. SEZNAM GRAFŮ... 58 11. SEZNAM OBRÁZKŮ... 59 12. PŘÍLOHY... 60 7

1. ÚVOD Překážkové dráhy jsou jednou ze standardních forem výcviku ozbrojených sil po celém světě a jsou využívány k výcviku vojáků již řadu let. Využití překážkových drah v armádním výcviku lze nalézt již ve Starém Římu, kde byly jedním z mnoha způsobů výcviku jejich vojáků. Staří Řekové rovněž k výcviku používali překážkové dráhy, zejména lanové. Armádní překážkové dráhy obsahují mnoho různých prvků, např. skokové překážky, které musí voják přeskočit, šplhací překážky jako lana či vysoké zdi, horizontální překážky jako jsou břevna a kladiny a v neposlední řadě plížení se skrz potrubí či pod dráty. Tyto překážkové dráhy také často obsahují přírodní překážky jako je běh bahnem či překonávání vody. Vysoká obliba překážkových drah v armádním výcviku vychází zejména ze skutečnosti, že překážkové dráhy jsou výbornou všestrannou formou rozvoje fyzické zdatnosti. K překonání překážek je však vyžadována nejen fyzická zdatnost, ale také psychická odolnost, a ve vojenském prostředí je navíc u vojáků rozvíjen smysl pro týmovou práci. Vojáci se rovněž učí vyhodnocovat a překonávat problémy a tím i posilovat svou sebedůvěru. Výcvik v překonávání překážek může být zaměřen k rozvíjení pohybových dovedností a návyků, potřebných při pohybu v terénu, ale i k překonávání umělých překážek v městských aglomeracích, s čímž se může voják setkat jak na území České republiky (dále jen ČR), tak i zahraničních misích např. při pronásledování pachatele. Nejde tedy jen o určité pevné pohybové struktury, ale především o kombinaci různých pohybových úkolů při překonávání umělých i přírodních překážek, které v sobě skrývají určitou dávku rizika, vyžadující překonávání strachu, projevení rozhodnosti a tvořivého přístupu při řešení vzniklých situací. Mohou být využívány v rozlišných typech programů se zaměřením na osobnostní rozvoj a podporu spolupráce ve skupině. O vysoké úrovni potenciálu využití překážkových drah pro výcvik vojáka i policisty svědčí také fakt, že příslušníci 3. kontingentu AČR PRT Lógar mise ISAF vybudovali v Afghánistánu na základně Shank překážkovou dráhu podobnou překážkové dráze NATO a součástí nově vzniklého výcvikového centra pro výcvik afghánských policistů v Lógaru, které vybudoval český rekonstrukční tým, je také přírodní překážková dráha. Tato dráha bude sloužit nejen pro výcvik afghánské policie, ale i pro příslušníky afghánské armády. 8

Již devět let pracuji jako vojenský policista. Zastávám funkci starší instruktor Oddělení výcviku Hlavního velitelství Vojenské policie, se specializací na tělovýchovu a speciální přípravu Vojenské policie (dále jen VP). Zároveň jsem členem reprezentačního družstva vojenského pětiboje, kde jednou z disciplín je překážková dráha NATO. Díky účastí na zahraničních soutěžích jsem poznal, že i v současné době jsou PD využívány celosvětově ve velkém měřítku. Tréninkem na PD a vedením výcviku v tělesné přípravě u VP, jsem dospěl k názoru, že by bylo přínosem zjistit skutečný stav prováděného výcviku na PD. Cílem této práce je porovnání aktuálního stavu využívání překážkových drah ve výcviku Vojenské policie a ostatních složek Ozbrojených sil České republiky (dále jen OS). Přínosem této práce by mělo být zjištění skutečného stavu a srovnání výcviku na překážkových drahách u VP a ostatních složek OS a možnosti využívání PD k rozvoji jednotlivých pohybových schopností v rámci služební tělovýchovy. Při pravidelném testování v rámci kontrolního cvičení (dále jen KC) tělesné zdatnosti ve 4. výcvikovém období jsou výkonné jednotky VP také přezkušovány na PD. V rámci dlouhodobé přípravy na toto KC většina výkonných jednotek provádí výcvik na PD a proto se domnívám, že VP provádí výcvik na PD intenzivněji než ostatní složky OS. Tuto hypotézu se pokusím potvrdit, nebo vyvrátit pomocí dotazníkového šetření, do kterého zahrnu též na jakých drahách se výcvik provádí, jaké schopnosti trénují, v jaké ústroji, za jakých podmínek, atd. Dále také možnosti výcviku při využívání jednotlivých druhů PD v AČR. 9

2. TEORETICKÁ ČÁST Z metodologického hlediska je důležité teoreticky vymezit základní pojmy, které se k danému tématu vztahují. V širším pojetí se zde budeme zabývat vojenskou tělovýchovou resp. jejím systémem a to zejména speciální tělesnou přípravou (dále jen STP) tématem Speciální tělesná cvičení pro překonávání překážek. V rámci užšího pojetí se pak zaměříme na využívání překážkových drah ve výcviku u VP a u ostatních složek OS. 2.1 Ozbrojené síly ČR K zajišťování své bezpečnosti vytváří Česká republika ozbrojené síly, které se člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž (Zákon č.219/1999 Sb). Základem OS je armáda a organizačně se člení na vojenská zařízení, vojenské útvary a vojenské záchranné útvary, které se slučují do větších organizačních celků, a to: Společné síly; Síly podpory a výcviku; Vojenská policie; Vojenské zpravodajství; 2.1.1 Společné síly Vznikly dne 1.12. 2003 sloučením pozemních, vzdušných a specializovaných sil. Jsou určeny k zajištění vytváření, přípravy a rozpouštění úkolových uskupení určených pro řešení taktických nebo operačně-taktických úkolů na území České republiky i mimo ně a k plnění dalších, zákony stanovených úkolů na teritoriu České republiky. Společné síly tvoří Velitelství společných sil, svazky, útvary a zařízení vzdušných sil a svazky a útvary podpůrného kompletu zabezpečujícího všechny druhy sil (Ministerstvo obrany ČR, 2005). 10

Organizační struktura společných sil: Velitelství společných sil; Pozemní síly; Vzdušné síly; Podpůrný komplet; Velitelství výcviku Vojenská akademie; Velitelství společných sil Je určeno k zabezpečení plánování a řízení výstavby, přípravy, výcviku a vyčleňování podřízených sil a prostředků do úkolových uskupení k zajištění politickovojenských ambicí ČR a plnění z toho vyplívajících úkolů. Velitelství společných sil je členěno jako společné velitelství se stacionárním umístěním, jednotlivé sekce a odbory jsou společnými prvky pro všechny podřízené síly. Velitelství společných sil je v současné době dislokováno v Olomouci (Ministerstvo obrany ČR, 2005). Pozemní síly V současné době představují nejpočetnější součást AČR. V součinnosti s ostatními druhy vojsk jsou určeny k obraně územní celistvosti a suverenity České republiky, k vedení obranné i útočné bojové činnosti, k ochraně komunikací, objektů a prostorů mimo oblast přímé bojové činnosti, k monitorování situace v přiděleném prostoru, k udržování klidu a pořádku o ochraně civilního obyvatelstva při mírových nebo jiných nestandardních operací na území České republiky i jiných států, k posílení ochrany státní hranice, ke střežení důležitých objektů a k plnění úkolů ve prospěch Policie ČR. Dále jsou také předurčeny k plnění závazků plynoucích z mezinárodních smluv. Jejich organizace umožňuje vytváření potřebných úkolových uskupení pro řešení taktických úkolů a operací částí nebo všemi silami pozemních sil, a to jak samostatně, tak v sestavě aliančního uskupení na území ČR i mimo ně. Za krizové situace a ve válečném stavu tvoří základ operačního uskupení, stávají se součástí spojeneckého uskupení a jsou doplňovány mobilizovanými jednotkami a útvary (Ministerstvo obrany ČR, 2005). 11

Organizační struktura pozemních sil: 4. brigáda rychlého nasazení: 41. mechanizovaný prapor, 42. mechanizovaný prapor, 43. výsadkový mechanizovaný prapor, 44. lehký motorizovaný prapor. 7. mechanizovaná brigáda: 71. mechanizovaný prapor, 72. mechanizovaný prapor, 73. tankový prapor, 74. lehký motorizovaný prapor. 13. dělostřelecká brigáda: 131. smíšený dělostřelecký oddíl, 132. smíšený dělostřelecký oddíl, 102. průzkumný prapor; Vzdušné síly Společně s pozemními silami jsou hlavní bojovou složkou AČR. Jejich prvořadým úkolem je zabezpečit suverenitu vzdušného prostoru ČR. Tento úkol zajišťují v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance a v případě potřeby i prostředky národního posilového systému protivzdušné obrany. V mírových podmínkách se vzdušné síly podílejí na plnění úkolů vyplívajících z přijatých zákonů a meziresortních dohod. Zabezpečují a provádějí letecký výcvik, řídí letový provoz vojenského letectva a koordinují ho s ostatním provozem ve vzdušném prostoru ČR. Plní součinnostní úkoly ve prospěch pozemních sil, zajišťují leteckou přepravu (přepravní lety) materiálu a osob, včetně ústavních činitelů. V případě živelných katastrof nebo havárií jsou připraveny plnit úkoly pro civilní ochranu. Zabezpečují leteckou záchrannou službu, leteckou pátrací a záchrannou službu SAR( Search and Rescue- Pátrání a záchrana) a letecké měřické snímkování a dálkový průzkum území republiky pro potřeby armády (Ministerstvo obrany ČR, 2005). 12

Organizační struktura vzdušných sil: Operační základny: 21. základna taktického letectva, 22. základna letectva, 23. základna vrtulníkového letectva, 24. základna dopravního letectva. 25. protiletadlová raketová brigáda: 251. protiletadlová raketová skupina, 252. protiletadlová raketová skupina, 253. prapor zabezpečení. 26. brigáda velení, řízení a průzkumu: středisko řízen a uvědomování, řízení letového provozu, národní středisko řízení a velení. Letecké základny: správa letišť, opravárenská základna letectva. Podpůrný komplet společných sil Je určen k podpoře a zabezpečení činnosti zejména pozemních a vzdušných sil operacích, ve kterých budou působit. Jejich hlavními úkoly jsou rozvinutí a provoz operačně taktického systému velení a řízení a dále při nasazení úkolového uskupení v zahraničí zajišťuje spolupráci s místními orgány, vládními i nevládními organizacemi a místními obyvateli (www. acr. army.cz). Organizační struktura podpůrného kompletu: 14. brigáda logistické podpory: 141. zásobovací prapor, 142. prapor oprav. 15. ženijní brigáda : 151. ženijní prapor, 152. ženijní prapor, 153. ženijní prapor. 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany; 13

101. spojovací prapor; 103. středisko civilně-vojenských operací a psychologických operací; 104. zabezpečovací prapor; 53. centrum pasivních systémů a elektronického boje; Velitelství výcviku Vojenská akademie Velitelství výcviku Vojenská akademie (VeV-VA) je předurčena k zajišťování rozvoje doktrinální soustavy v AČR, k organizaci a provádění základní, odborné a speciální přípravy, kariérového vojenského vzdělávání a výcviku důstojníků, praporčíků a rotmistrů a přípravy příslušníků aktivní zálohy, k zajišťování modernizace a rozvoje výcvikových zařízení VVP AČR, simulačních a trenažérových technologií AČR a k plánování využití učebně výcvikových zařízení pro výcvik jednotek a útvarů (svazků) druhů vojsk a sil AČR a NATO a vytváření podmínek pro činnost součástí zahraničních armád. VeV-VA je resortním vzdělávacím a výcvikovým zařízením (resortní školou) Ministerstva obrany ČR (www.vavyskov.cz). Organizační struktura Velitelství výcviku Vojenská akademie Institut výcviku; Institut vzdělávání; Institut rozvoje; Institut doktrín; Institut dopravní výchovy; Školní prapor. 2.1.2 Síly podpory a výcviku Jsou určeny především k poskytování personální, finanční, logistické, zdravotnické, veterinární, komunikační a informační podpory všem součástem resortu Ministerstva obrany ČR a v rámci plnění úkolů zabezpečení OS hostitelskou zemí i spojeným silám NATO nacházejícím se dočasně na českém území. Síly podpory a výcviku zabezpečují také spolupráci s civilními územními správními úřady i právnickými a fyzickými osobami na teritoriu ČR, případně i mimo ně. Dále jsou zodpovědné za rozvoj doktrinální soustavy AČR a výcvik a odbornou přípravu profesionálů i záloh OS. Výše uvedené úkoly plní jak v době míru, tak i za válečného stavu nebo ohrožení státu (Ministerstvo obrany ČR, 2005). 14

Organizační struktura sil podpory a výcviku: Velitelství sil podpory a výcviku: Ředitelství logistické a zdravotnické podpory, Ředitelství výcviku a doktrín, Ředitelství personální podpory. Přímo podřízené útvary: Krajská vojenská velitelství, 34. základna komunikačních a informačních systémů, Středisko bezpečnosti informací, Regionální finanční odbory, Prapor zabezpečení, Posádkové hudby, Ústřední hudba AČR. 2.1.3 Vojenská policie K policejní ochraně Československé armády byla rozkazem ministra obrany České a Slovenské Federativní republiky číslo 76/1990 k 21. 1. 1991 zřízena vojenská policie. Svoji činnost zahájila od dubna 1991, kdy náčelník Generálního štábu Československé armády vydal Prozatímní organizační řád a Směrnice pro výkon služby vojenské policie. Těmito dokumenty se VP řídila až do roku 1992, kdy byl přijat zákon číslo 124/1992 Sb., o Vojenské policii (Dolejší, 2005). Od roku 1992, tedy už rok po vzniku Vojenské policie, se její příslušníci účastní vojenských mírových a pozorovatelských misí ve světě. Nasazení v zahraničních misích je náročným úkolem nejen z hlediska personálního, ale hlavně z hlediska jejich výcviku a přípravy. Při plnění úkolů v zahraničních misích v náročných podmínkách, hraje důležitou roli jejich fyzická připravenost (Dolejší, 2007). Vojenská policie v rozsahu vymezeném zákonem plní úkoly policejní ochrany OS, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany České republiky (Zákon č. 124/1992 Sb.). Organizační struktura Vojenské policie je založena na principu územního dělení. Skládá se z jednotlivých velitelství dislokovaných v posádkách Praha, Stará Boleslav, Tábor a Olomouc. 15

Organizační struktura VP: s celorepublikovou působností: Hlavní velitelství Vojenské policie, Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha. s územní působností: Velitelství Vojenské policie Tábor, Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav, Velitelství Vojenské policie Olomouc. 2.1.4 Vojenské zpravodajství Z ústavního zakotvení právního postavení státních orgánů vychází zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení 2 uvádí, že Zpravodajské služby jsou státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky. Vojenské zpravodajství (VZ) je jednou ze tří zpravodajských služeb České republiky a plní kontrarozvědné a rozvědné úkoly v rámci kompetencí a zájmů AČR. Škála činnosti VZ je nesmírně pestrá. Poznatky získává vlastními prostředky z několika zdrojů. Jedná se o lidské zdroje, elektronický průzkum, obrazové zpravodajství a otevřené zdroje. Významné informace jsou získávány rovněž prostřednictvím bilaterální a multilaterální spolupráce. Vojenské zpravodajství má zákonem o zpravodajských službách ČR vymezenu působnost zabezpečování informací o záměrech a činnostech představujících vojenské ohrožení České republiky, o zpravodajských službách cizí moci v oblasti obrany, o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany České republiky a o činnostech ohrožujících ochranu utajovaných skutečností v oblasti obrany České republiky. Vojenské zpravodajství plní i další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon (tím je zejména zákon o ochraně utajovaných informací, který vymezuje působnost zpravodajských služeb, a tedy i VZ na uvedeném úseku), nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána (jde zejména o alianční spolupráci v rámci NATO). Příslušníci Vojenského zpravodajství rovněž zabezpečují zpravodajskou ochranu českých i spojeneckých kontingentů v zahraničních misích. Specifické postavení má v rámci Vojenského 16

zpravodajství 601. skupina speciálních sil z Prostějova, která plní významné úkoly zejména v rámci zahraničních operací. Organizační struktura vojenského zpravodajství: Zpravodajský výkon; Vojenská diplomacie; Kontrola a vnitřní bezpečnost; Zabezpečení zpravodajské činnosti; Ochrana utajovaných informací; Řízení speciálních sil; 601. skupina speciálních sil; Signálové zpravodajství. 2.1.5 Hradní stráž Hradní stráž je specifickým útvarem OS přímo podřízeným Vojenské kanceláři prezidenta republiky. Její příslušníci jsou vybíráni a doplňováni z řad Armády České republiky, nový profesionální sbor navíc i přímým náborem podle specifických kritérií. Působnost Hradní stráže vychází z úkolů uvedených v ustanovení 28 zákona č. 219/1999 Sb., o Ozbrojených silách České republiky. Hradní stráž provádí vnější ostrahu areálu Pražského hradu, zabezpečuje jeho obranu a provádí vnější ostrahu a obranu objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta republiky a jeho hostů. Organizuje a zajišťuje vojenské pocty, zejména při oficiálních návštěvách představitelů jiných států a při přijetí vedoucích zastupitelských misí u prezidenta republiky a nesmí být použita k plnění jiných úkolů bez souhlasu prezidenta republiky (www.hrad.army.cz). Organizační struktura Hradní stráže: Velitelství; 1. prapor; 2. prapor; Hudba Hradní stráže; Rota zabezpečení. 17

2.2 Systém TV v AČR Podle Přívětivého (2004) je systém vojenské tělovýchovy souborem opatření, kterými se realizuje tělesná výchova a sport v podmínkách AČR. Tento systém je součástí systému tělovýchovy, který existuje v ČR, přičemž zejména cíle, úkoly a obsah jednotlivých forem jsou přizpůsobeny podmínkám vojenské služby. Navazuje na tradice Československé armády a aplikuje zkušenosti vyspělých zahraničních armád. Je realizován v podobě uceleného, logicky uspořádaného a vnitřně integrovaného tělovýchovného procesu, který směřuje k dosažení optimální úrovně tělesné připravenosti vojenských profesionálů. Systém vojenské tělovýchovy je založen na nutnosti těsného propojení s všestrannou přípravou vojáků pro plnění bojových úkolů, potřeby a regenerace fyzických a psychických sil a upevňování zdraví. Cílem systému služební tělovýchovy je zajistit tělesnou připravenost příslušníků AČR a tím přispět k profesionální připravenosti vojáků. Aktuální dělení systému služební tělesné výchovy v resortu MO znázorňuje obrázek 1. Systém služební tělesné výchovy zahrnuje tyto dvě oblasti: 1. Tělesná příprava. 2. Výběrová tělesná výchova. Tělesná příprava, prováděná v rámci služební tělesné výchovy, je velitelem řízená tělovýchovná činnost vojáků v činné službě a posluchačů a žáků vojenských škol, prováděná v pracovní době a považuje se za výkon povolání (NNGŠ AČR č. 5, 1993). Tělesná příprava (dále jen TP) ve svém procesu zajišťuje tělesnou připravenost příslušníků AČR a to vzhledem k potřebám daného druhu vojska. Jejím cílem je zajistit dosažení takové úrovně pohybových schopností a dovedností, které umožní zvládat příslušnou vojenskou činnost i ve ztížených podmínkách. Na TP je vyčleněný rozdílný počet hodin podle druhu vojska. Zahrnuje v sobě: a) Základní tělesnou přípravu. b) Speciální tělesnou přípravu 18

Organizační formy tělesné přípravy: - výcvikové hodiny podle programů přípravy, - komplexní zaměstnání, - ukázková a metodická zaměstnání, - kurzy a výcviková soustředění, - kontrolní činnost, - řízené výzkumné programy. Výběrová tělovýchova nabízí pohybové aktivity podle individuálního zájmu a možností jednotlivých útvarů. Účast na těchto aktivitách je dobrovolná a závislá na motivaci každého jedince. V případě že velitel vydá rozkaz k provádění konkrétní akce, stává se tato činnost pro všechny zúčastněné výkonem zaměstnání v pracovní době. Dřívější pojetí dělilo výběrovou tělesnou výchovu na soutěžní a nesoutěžní formu. Organizační formy výběrové tělesné výchovy: - armádní sportovní hry a přebory, - dlouhodobé soutěže a krátkodobé soutěže, - sportovní dny velitelů, - preventivní rehabilitace s tělovýchovným programem, - jednorázové mimoresortní a zahraniční akce Služební tělesná výchova (řídí tělovýchovný orgán MO) Tělesná příprava Základní tělesná příprava Speciální tělesná příprava Výběrová tělesná výchova Obrázek 1: Systém služební tělesné výchovy v rezortu MO 19

Podle Kysilky (1995) je tělesná připravenost vojáka stav, který charakterizuje aktuální míru přizpůsobení se požadavkům pohybové složky profesionální (vojenské) činnosti. Spočívá v dosažení takové úrovně pohybových schopností (silových, rychlostních, vytrvalostních, obratnostních, pohyblivostech), pohybových dovedností (překonávání překážek), psychických vlastností a psychické odolnosti, které zabezpečují optimální reakci vojáka na tělesnou i psychickou zátěž. Dále je tělesnou připravenost nutno chápat jako vícerozměrný a vice komponentní soubor. Její rozvoj zabezpečuje především dlouhodobý a systematický výcvik v tělesné přípravě. Na jejím rozvoji se podílí i pohybová činnost, prováděná v dostatečné intenzitě a objemu v jiných oblastech vojenského výcviku. Z hlediska tělovýchovného procesu a jeho vlivu na celkovou připravenost vojáka zahrnuje připravenost základní (všeobecnou) složkou ZTP a speciální složkou STP. 2.2.1 Základní tělesná příprava Představuje všeobecný tělesný a pohybový základ tělesné připravenosti, který je strukturálně identický s tělesnou připraveností obecné populace. Schopnost zvládnout míru zatížení nepřesahující zpravidla zvýšenou úroveň, kdy jedinec stačí svými regulačními a kapacitními mechanismy tuto zátěž zvládnout bez enormního úsilí a silných následků organismu. Na jeho úrovni a struktuře se podílí tělesná zdatnost, pohybová výkonnost, všeobecné pohybové dovednosti, pohybová kreativita, úroveň zdraví apod. a je nezbytná pro rozvoj speciální složky tělesné připravenosti (Přívětivý, 2004). Formy ZTP: Výcvik podle programů přípravy; Ukázková a metodická zaměstnání; Kurzy a výcviková soustředění; Komplexní zaměstnání; Kontrolní činnost; Řízené výzkumné programy. 20

2.2.2 Speciální tělesná příprava Speciální složka tělesné připravenosti se rozvíjí v procesu speciální tělesné přípravy, který metodicky navazuje na proces základní tělesné přípravy. STP souvisí s vojensko-profesním zaměřením různých činností vojáků a představuje zvláštní dispozice vojáků umožňující jim plnit úkoly pohybově specializované, jež si vyžadují náročnější výcvik a dokonalé materiální, metodické a zdravotnické zabezpečení. Představuje zvláštní tělesné a psychické dispozice vojáků, které jim umožňují plnit pohybově specializované úkoly a snášet hraniční zátěže (Přívětivý, 2004). Formy STP: Výcvik podle programů přípravy; Ukázková a metodická zaměstnání; Kurzy a výcviková soustředění; Komplexní zaměstnání; Kontrolní činnost; Řízené výzkumné programy. STP je zaměřena na zvládnutí techniky pohybů, získávání dovedností, rozvíjení pohybových schopností a odolnosti v níže uvedených tématech. Témata výcviku ve speciální tělesné přípravě: Speciální tělesná cvičení pro překonávání překážek; Speciální tělesná cvičení pro házení; Speciální tělesná cvičení pro přesuny; Speciální tělesná cvičení pro sebeobranu a boj zblízka; Speciální tělesná cvičení pro vojensko-praktické plavání; Speciální tělesná cvičení pro vojensko-praktické lezení; Vědomosti a dovednosti pro přežití v tísni; Speciální tělesná cvičení výkonných letců (ministerstvo obrany, Rozkaz MO ČR č.14/1999). Speciální tělesná cvičení pro překonávání překážek Vojákům při plnění úkolů zpravidla brání mnoho překážek, kterým se nelze vyhnout a které je nezbytné překonat. Cílem výcviku je vytvářet a rozvíjet pohybové 21

dovednosti a návyky, které usnadňují pohyb vojáků ve členitém terénu ke zvládnutí techniky při překonávání přírodních i umělých překážek. Obsahem výcviku v překonávání překážek jsou cvičení: ve skocích; v přelézání; v prolézání a podlézání; v pohybu po úzké opoře; ve šplhání; v jiných speciálních cvičeních (Těl-51-2, 1999). Stěžejními materiály pro výcvik na PD u AČR je Těl-1-1, Těl-51-2 a Rozkaz MO č.14/1999. Těl-51-2 je pomůcka ve které jsou vymezeny úkoly, cíle a obsah výcviku a dále se zabývá zejména metodikou a bezpečností výcviku v tématech STP - Speciální tělesná cvičení pro překonávání překážek a speciální tělesná cvičení pro házení. Hlavní část této pomůcky je tvořena technikou cvičení čímž se rozumí určitý způsob řešení daného pohybového úkolu v souladu se zákony mechaniky. RMO č.14/1999 řeší výcvik vojáků a žáků vojenských škol v STP. Jsou zde zahrnuta jednotlivá témata výcviku STP jejich cíle, obsahy, oprávněné osoby, které mohou vést výcvik, bezpečnostní opatření a také příprava osob oprávněných vést riziková cvičení v STP. Těl-1-1, je zastaralý předpis, který byl vydán poprvé v roce 1950. V dalším znění vyšel v roce 1955, 1961 a 1969. Poslední platná podoba tohoto předpisu vyšla v roce 1989. Tento předpis řeší celkem 5 PD a to: SAC -skokansko-akrobatické cvičení (popis viz příloha č. 2); PD pro pozemní vojska - mimo tankové, samohybných dělostřeleckých a technických útvarů, (popis viz příloha č. 3); PD pro tankové, samohybné dělostřelecké a technické útvary, (popis viz příloha č. 4); PD pro jednotky letectva a PVOS (popis viz příloha č. 5); PD pro útvary Civilní obrany (popis viz příloha č. 6). 22

2.3 Tělesná připravenost Účelovost systému služební tělovýchovy je determinována cílovým zaměřením systému vyššího řádu, kterým je systém profesionální přípravy vojáků AČR. Ten je zaměřen na úspěšné zvládnutí náročných situací vojenské činnosti a předpokládá utváření a rozvíjení tzv. profesionální připravenosti vojáků (Přívětivý, 2004). Profesionální připravenost vojáků prezentuje efektivní a účelné jednání v podmínkách mnohostranného zatížení od plnění každodenních úkolů přes likvidaci živelných pohrom až po různé úrovně bojových a mírových operací. Struktura profesionální připravenosti tvoří vojensko-odborná připravenost, tělesná připravenost a psychická připravenost jak nám znázorňuje obrázek 2. Tělesnou připravenost vojáků můžeme chápat jako komplex optimálně rozvinutých a funkčně úzce propojených tělesných a pohybových dispozic vojáků, jež jim umožňuje splnění pohybově náročných profesních úkolů a přiměřené jednání v situacích psychosomatických a pohybových zátěží služební a bojové činnosti (Kubálek,1993). Z této definice jednoznačně vyplývá, že tělesná připravenost je nenahraditelnou součástí celkové připravenosti vojáka a také na její úrovni závisí způsobilost řádně vykonávat služební a bojovou činnost. Tělesná připravenost vojáka je jeho určitá dispozice, která je disfunkční, pokud není systematicky aktivována. Toto se děje v procesu tělesné přípravy. Profesionální připravenost vojáka Vojensko-odborná připravenost Psychická připravenost Tělesná připravenost Obrázek 2: Profesionální připravenost vojáka 23

Vojensko-odborná připravenost představuje schopnost vojáka efektivně plnit úkoly spojené s jeho odborností. Psychickou připravenost můžeme charakterizovat jako dosaženou míru adaptace na psychickou zátěž, která je definována jako proces psychického zpracování a vyrovnání se s požadavky a vlivy životního a pracovního prostředí, přičemž prostředím se rozumí vše co člověka obklopuje, včetně společenských vazeb, událostí a požadavků na chování (Slepičková, 2000). Tělesnou připravenost lze chápat v užším a širším slova smyslu. V užším pojetí ji můžeme charakterizovat jako dosaženou míru adaptace vojáka na zátěžové podněty tělovýchovného rázu, které se pak mohou uplatnit v některých případech ve služební a bojové činnosti při podobnosti pohybových struktur. V širším pojetí ji můžeme charakterizovat jako míru adaptace na různé tělesné a pohybové podněty zátěžového charakteru, které vyplívají z vojenské profesní činnosti. 2.4 Proces tělesné přípravy Tělesná připravenost vojáků je utvářena a zdokonalována v procesu všech forem tělesné přípravy. Obrázek 3 ukazuje důležitost základní tělesné přípravy. Ta tvoří základ pro následné utváření speciálních pohybových schopností a dovedností v procesu STP. Všeobecná složka tělesné připravenosti je rozvíjena v procesu základní tělesné přípravy. Složka speciální pak v procesu speciální tělesné přípravy (Kamenická, 2007). 24

Obrázek 3: Proces tělesné přípravy 2.5 Pohybové schopnosti Pod pojmem pohybová schopnost rozumíme předpoklady k určitému pohybu, které jsou z části vrozené a dají se více či méně ovlivňovat (stimulovat) při dlouhodobém působení specifických cviků a zatížení. Podle Dovalila (2009) v každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovního výkonů, lze identifikovat projevy síly, vytrvalosti, rychlosti aj., jejich poměr se podle pohybových úkolů liší. Předpokládá se, že jde o projevy pohybových schopností člověka, o nichž vypovídají určité charakteristiky pohybů (např. jejich trvání, rychlost, překonávaný odpor, složitost pohybu, přesnost provedení apod.). Poznatky o pohybových schopnostech se zakládají na znalostech anatomie, fyziologie, biochemie, biomechaniky aj. Z jednotlivých pohledů je však nelze beze zbytku vysvětlit, v souhrnu se jedná o schopnosti člověka, které lze identifikovat v jeho pohybových projevech, vychází se přitom z dominujících charakteristik pohybové činnosti (trvání, překonávání odporu atd.). Teoreticky i prakticky uznávané pojetí pohybových schopností představuje jisté zobecnění ze široké palety pohybových projevů člověka, rozlišují se silové, rychlostní, vytrvalostní a koordinační schopnosti (Jansa, 2007). 25

Všechny vyjmenované pohybové schopnosti jsou pro každou vojenskou činnost více či méně důležité. Žádoucí ale je, aby každá z nich byla na vyšší úrovni než-li u běžné populace. Z tohoto důvodu je nutná jejich pravidelná stimulace a to jak v procesu ZTP, STP tak i v jednotlivých druzích vojensko-odborné přípravy. 2.5.1 Silové schopnosti Podle Měkoty a Novosada (2005) jsou silové schopnosti komplex, který pro zjednodušení zkráceně označujeme síla, tvoří významnou komponentu fyzické zdatnosti. Rozvoj síly je vždy podstatnou součástí kondičního tréninku, i když ve sportovní disciplíně převládá jiná motorická schopnost. Silové schopnosti vymezujeme jako schopnosti překonávat vnější odpor nebo síly podle zadaného pohybového úkolu (Čelikovský a kol., 1979). Silové schopnosti mají podle Čelikovského (1979) základní a rozhodující význam. Bez dostatečné úrovně této schopnosti se ostatní v průběhu motorické činnosti nemohou projevit. Jako dominantní schopnost se projevuje ve všech oblastech běžné, každodenní vojenské činnosti. Především pak při přenášení břemen, manuálních ženijních pracích, vojenském lezení, v boji z blízka, ovládání vozidel a zbraňových systémů apod. 2.5.2 Rychlostní schopnosti Podle Měkoty a Novosada (2005) je rychlost schopnost, která je předpokladem pohybu provedeného vysokou až maximální rychlostí. Je to schopnost zahájit a realizovat pohyb v co nejkratším čase. Takovýto pohyb, resp. Pohybová činnost je prováděna s velkým až maximálním úsilím a intenzitou, může trvat jen krátce (do 15s.), a proto při ní nevzniká únava. Při tomto typu činnosti nelze překonávat žádný nebo jen malý odpor. Při odporu větším než 20% odporu maximálního stává se dominantní schopností rychlá či explozivní síla. Rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku (Čelikovský a kol., 1979). Tuto schopnost je třeba stimulovat zejména u těch profesí, které vyžadují rychlé reakce nebo rychlou frekvenci pohybů např. při v boji z blízka, pudové střelbě, při obsluze bojové techniky. 26

2.5.3 Vytrvalostní schopnosti Vytrvalostní schopnost definujeme obecně jako způsobilost organizmu provádět dlouhodobě pohybovou nebo jinou, např. intelektuální činnost (Čelikovský a kol.,1979). Komplex vytrvalostních schopností, zkráceně vytrvalost, představuje základní pilíř fyzické kondice, významnou komponentu zdravotně orientované zdatnosti. Je předpokladem pro dosažení úspěchu v mnoha sportech. Ve srovnání s ostatními kondičními schopnostmi má vytrvalost určité nadřazené postavení a je nejlépe vědecky podložena (Měkota, Novosad, 2005). Z fyziologického hlediska ji pak můžeme chápat jako schopnost odolávat únavě a z pohledu každodenního zatížení vojáků, lze tuto schopnost považovat za prioritní. Při vojenské činnosti se projevuje zejména při pěších a zrychlených přesunech, přesunech na lyžích, překonávání překážek, vojenském plavání, ale i při dlouhodobých činnostech prováděných v sedě v relativním klidu. 2.5.4 Obratnostní schopnosti Obratnostní schopnost je schopnost přesně realizovat složité časoprostorové struktury pohybu (Čelikovský a kol., 1979). Tato schopnost v sobě zahrnuje schopnost prostorové orientace, rovnováhy, motorické koordinace celého těla i jeho částí a pohyblivosti. Ve specifické podobě jsou obratnostní (koordinační) schopnosti důležitým předpokladem tvorby a zdokonalování sportovních dovedností. Vztah mezi obratnostními schopnostmi a technikou sportovních činností má své zvláštnosti a jeho osvětlení může přispět k pochopení podstaty i projevu obratnostních schopností (Dovalil, Choutka, 1991). Využití této schopnosti je významné zejména při různých druzích výsadků, manipulaci s vojenskou technikou, v boji z blízka, vojenském lezení, házení, překonávání překážek apod. 27

3. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 3.1 Cíle práce dotazníkovým šetřením zjistit u VP a ostatních složek OS skutečný stav provádění výcviku na PD; porovnat úroveň výcviku na PD u VP a ostatních složek OS; na základě zjištěných faktů zhodnotit jaké formy, metody a postupy jsou nejčastěji využívány při výcviku na PD. 3.2 Úkoly práce formulovat vymezení základních pojmů v teoretické části; popsat jednotlivé druhy PD v AČR; formulovat metody empirického výzkumu; provést dotazníkové šetření sestavením dotazníku dle cílů práce s uzavřenými a polozavřenými otázkami; vyhodnotit data získaná pomocí dotazníkového šetření; porovnat předepsaný a skutečně prováděný výcviku u výše jmenovaných jednotek. 3.3 Hypotézy Předpokládáme, že výcvik u VP na PD bude intenzivnější než u ostatních složek OS, vzhledem k plnění úkolů VP. Domníváme se, že výcvik na PD za ztížených podmínek probíhá v minimální míře u všech dotazovaných vojenských útvarů a zařízení. Dále předpokládáme, že výcvik na PD u příslušníků výkonných jednotek bude intenzivnější než u příslušníků štábů. Předpokládáme, že potenciál využívání PD není v OS dostatečně využit. 28

4. METODIKA PRÁCE Jedním ze základních prostředků na získání potřebných informací pro bakalářskou práci je výběr vhodných metod a způsob zpracování informací takto získaných. V prvním kroku vycházíme ze zdrojů, které nám nabízejí dostatečná teoretická východiska pro další práci, která se týkají dané problematiky. Jedná se o literární prameny, zákony, předpisy a jednotlivá nařízení, jež poskytují nezbytné informace o zpracovávaném tématu. Druhý krok se zaměřuje na vlastní sběr informací a to především z dotazníku, ve kterém se snažíme získat odpovědi od dotázaných respondentů, abychom dokázali zhodnotit současný stav řešeného tématu. 4.1 Vybrané použité metody Téma práce si vyžaduje dostat se k problému co nejblíže a uchopit tak jeho podstatu, kterou je zhodnocení současné situace užívání PD členy VP v komparaci s dalšími složkami OS. Od vytipované formy dotazníkové metody očekáváme průřezový přehled o využívání PD, o jejich stavu, potenciálu na jejich rozšíření či všeobecný postoj členů OS k fyzické aktivitě. Tato kvalitativní metoda nám zajišťuje možnost zhodnocení odpovědí dle určených otázek tak, aby se z nich dal vytvořit materiál, který aktuální situaci popisuje v různých složkách OS. 4.2 Úkoly a cíle zvolené dotazníkové metody Metoda dotazníku se zaměřuje na otázky, které se týkají využívání PD v jednotlivých složkách OS. Otázky jsou v dotazníku seřazeny v logickém sledu, kdy se respondent noří do problematiky postupně krok za krokem a má tak možnost se k otázkám vyjádřit i ze své praxe a podle svých zkušeností. V dotazníku jsou zastoupeny otázky základní, které se týkají vlastního využití PD na daném pracovišti, je zde tázáno na různé varianty oblečení a ztížené podmínky uživatelů PD a také se sledují různé typy PD. Zjištění v průzkumu předložená jsou prezentovány vybranou skupinou tělovýchovných pracovníků z různých složek OS tak, aby se jednalo o průřezový přehled o problematice. Vybrané respondenty, kterými byli většinou tělovýchovní pracovníci, jsme oslovili ve většině případů elektronickou poštou. Byli jim zaslány dotazníky s uzavřenými 29

a polozavřenými otázkami, abychom docílili požadované zpětné odpovědi, která by identifikovala hlavní principy celého systému. Dotazník byl navržen tak, aby maximálně vyhovoval potřebám tohoto průzkumu. Při jeho tvorbě jsme vycházeli z teoretických východisek, z vlastní zkušenosti a z analýzy literárních pramenů k danému tématu. V průběhu dotazníkového průzkumu jsme zaznamenali, že dotazník respondenty zaujal a šíře celé problematiky se ukázala jako daleko větší než v původním konceptu. Z několika reakcí respondentů se dá usuzovat, že dané téma by bylo vhodné hlubším způsobem prošetřit ještě v budoucím výzkumu a to s cílem zaměřit se na jednotlivé útvary AČR a jejich konkrétní PD, šetřit skutečný stav PD a to nejen technický, ale i jejich účel pro konkrétní útvary dle povahy pracovního výkonu daného pracoviště. 4.3 Zpracování výsledků Získaná data jsou zpracována v samostatné části, a to především grafickým přehledem. V případě složitějších polouzavřených otázek, které respondenta vedou k individuální odpovědi budou výsledky prezentovány především slovním zhodnocením takové otázky tak, aby přehled o tématu byl širokospektrální. V práci se zaměřujeme na srovnání využívání PD příslušníky VP proti další složkám OS. Bylo osloveno celkem pět útvarů VP, návratnost dotazníků byla 100%. U ostatních složek OS bylo osloveno 55 útvarů. Návratnost dotazníků u OS byla nadpoloviční, zpět jsem obdržel 30 dotazníků. Přehledně jsou zpracovány otázky, které vedou k jednoznačné odpovědi typu ano/ne. Otázky, které osvětlují vztah sledovaného parametru tj. poměr užívání PD při přípravných cvičeních VP a dalších složek OS budou komentovány co nejpodrobněji, aby byly osvětleny jednotlivé detaily dané problematiky. Výsledky budou zpracovány na základě vrácených dotazníků, ale vyhodnoceno bude i procento návratnosti odeslaných požadavků na vyplnění dotazníku. Jednotlivé odpovědi jsou hodnoceny udáním jejich četností či procentuálním vyjádřením. Poměrové ukazatele budou převedeny do procentového srovnání jednotlivých sledovaných skupin. 30

5. VÝSLEDKY Výsledky dotazníkového šetření rozdělíme do třech částí. V první části budeme hodnotit složku VP, druhá část bude obsahovat výsledky ostatních složek OS a třetí část bude výsledky těchto dvou skupin porovnávat. Dotazník bude vyhodnocen po jednotlivých otázkách grafickou formou a u otázek, kde se informace získává dle doplnění respondentů, bude výsledek formulován komentářem hodnotitele. Výsledky budou prezentovány dle posloupnosti otázek v dotazníku viz. Příloha č.1. 5.1 Výsledky Vojenské policie Z dotazníkového šetření vyplynulo, že útvary VP nemají žádné vlastní PD. Odpověď na první otázku je tedy negativní. Odpověď na druhou a třetí otázku, ve kterých se řeší další detaily PD, není relevantní jelikož se respondent k daným otázkám nemůže vyjádřit. Vzhledem k rozmístění VP, mají jednotlivá velitelství možnost využití PD u jiných útvarů. Dále má každé velitelství odloučená pracoviště, která jsou dislokována na různých útvarech AČR podle teritoriální působnosti jednotlivých velitelství VP. Dále vidíme graf, který je sestaven na základě četnosti odpovědí respondentů. Vidíme v něm zastoupení jednotlivých typů PD. Všechny útvary VP využívají PD SAC zřejmě proto, že tato PD je součástí každoročního kontrolního cvičení. PD NATO je druhou nejvyužívanější dráhou, jelikož se stává každoroční součástí policejního čtyřboje v rámci Sportovních her náčelníka Vojenské policie a proto na ní jednotlivé útvary VP trénují. PD pro pozemní vojsko a pro letectvo a PVOS jsou využívány útvary VP vzhledem k jejich regionální dostupnosti. 31

Využívané typy PD PD SAC Četnost odpovědí 5 4 3 2 1 0 PD pozemní vojsko PD tankové, samohybné útvary, dělostřelectvo,... PD pro letectvo a PVOS PD pro jednotky CO PD NATO jiná necvičí Graf 1: Využívané typy PD u VP Šestá otázka dotazníku se týká intenzity výcviku na PD v rámci ročního plánu TP. Plánovaný počet hodin na TP na rok je v průměru u VP udáván 220h/rok a z toho by měly průměrně 24h/rok provádět výcvik na PD. Bylo zjištěno, že skutečnost prováděného výcviku na PD je v požadovaném rozsahu plněna. Vyhodnocení otázky č. 7 je zřejmé z grafického vyobrazení. Z níže uvedeného grafu a z telefonického dotazování vyplývá, že při cvičení na PD SAC je používána sportovní ústroj a na ostatních překážkových drahách je výcvik prováděn převážně v oděvu vz.95. Některé útvary cvičí na PD i s plnou polní a se zbraní. 32

Ústroj a výstroj při cvičení na PD 5 Četnost odpovědí 4 3 2 1 0 sportovní oděv vz.95 s plnou polní se zbraní jiné Graf 2: Typy ústroje a výstroje při cvičení na PD u VP Otázka osmá, která se zabývá výcvikem na PD za ztížených podmínek vypovídá o tom, že většina útvarů cvičí i po zátěži, případně za deště, což přináší zvýšenou míru rizika úrazu a je kladen větší důraz na psychickou odolnost jedince a skupin. Jeden útvar za ztížených podmínek na PD necvičí. Cvičení na PD za ztížených podmínek 4 3 2 1 Četnost odpovědí déšť šero po zátěži jiné necvičí 0 Graf 3: Výcvik na PD za ztížených podmínek u VP V otázce č. 9 řešíme podíl na výcviku jednotek štábu a výkonných jednotek. Bylo zjištěno, že se cvičení na PD zúčastňuje plný počet výkonných jednotek a pouze 33

jeden štáb. Výsledek potvrzuje naše očekávání. Otázka č. 10 není pro dané útvary relevantní, neboť všechny útvary VP cvičí na PD. Jedenáctá otázka dotazníku se orientuje na přínosy cvičení na PD, kde jednoznačně největším přínosem výcviku na PD je zlepšení úrovně fyzických schopností, na čemž se shodl plný počet útvarů a dále dle pořadí viz grafické znázornění. Respondenti se shodli také v názoru, že není pravdou, že by cvičení na PD nemělo přínos. Přinos cvičení na PD 5 4 3 2 1 0 Četnost odpovědí zlepšení úrovně fyzických schopností zlepšení úrovně pohybových dovedností zlepšení úrovně psychické odolnosti zlepšení úrovně kondičních schopností není jiné Graf 4: Přínos výcviku na PD u VP Otázka č. 12 hodnotí v jakém rozsahu jsou rozvíjeny jednotlivé pohybové schopnosti při výcviku na PD. Všichni respondenti se shodli na tom, že při výcviku na PD se dá rozvíjet velké spektrum pohybových schopností viz graf, jsou to hlavně vytrvalostní a obratnostní schopnosti. Shodli se také, že není pravda, že cvičení na PD na tyto schopnosti nemělo vliv. 34

Rozvoj pohybových schopností na PD 5 Četnost odpovědí 4 3 2 1 rychlostní vytrvalost silová vytrvalost silové schopnosti rychlostní schopnosti vytrvalostní schopnosti obratnostní schopnosti jiné 0 Graf 5: Rozvoj pohybových schopností na PD u VP Třináctá otázka dotazníku se věnuje výcvikovým postupům při cvičení na PD. Všechny útvary využívají analyticko-syntetický postup, který spočívá v rozložení cvičení na části a po zvládnutí dílčích kroků se spojují do celkové podoby. Čtyři útvary používají také synteticko-analytický postup. A tři používají i komplexní metodu. Postupy výcviku na PD 5 Četnost odpovědí 4 3 2 1 0 analytickosyntetické syntetickoanalytické komplexní Graf 6: Postupy výcviku na PD u VP Předposlední otázka sleduje výcvikové formy cvičení na PD, kdy převládá skupinové cvičení na PD před individuálním viz graf. 35

Formy výcviku na PD 5 4 3 2 1 Četnost odpovědí individuální skupinové hromadné 0 Graf 7: Formy výcviku na PD u VP V poslední otázce sledujeme systém hodnocení cvičení na PD, kdy je u útvarů VP zastoupena pouze forma splnil/nesplnil, která je použita u ročních KC. 5.2 Výsledky ostatních složek Ozbrojených sil ČR Z vyhodnocení dotazníků u otázek č. 1 a č. 2 u ostatních složek OS vyplynulo, že nadpoloviční většina složek vlastní PD, ale ne všechny jsou v provozuschopném stavu. Viz grafy č. 8 a č. 9. Přítomnost PD u jednotlivých útvarů NE 12 ANO 18 Graf 8: Přítomnost PD u ostatních složek OS 36

Provozuschopnost PD u jednotlivých útvarů NE; 6 ANO; 12 Graf 9: Provozuschopnost PD u ostatních složek OS Dále vidíme graf, který je sestaven na základě četnosti odpovědí respondentů k otázce č.3. Vidíme v něm zastoupení jednotlivých typů PD u ostatních složek OS. Z grafu č. 10 vyplývá, že nejvíce je zastoupená PD SAC. Dodatkovým šetřením, kdy respondenti doplnili detailnější informace po telefonickém rozhovoru, bylo zjištěno, že důvodem pro vysokou četnost odpovědí je zřejmě materiální nenáročnost na obstarání tohoto typu PD. Dalším často uváděným typem je PD pro pozemní vojsko, která byla v minulosti v armádě všeobecně rozšířená vzhledem k početnosti pozemních vojsk v minulých obdobích. PD pro tankové, samohybné útvary a dělostřelectvo a PD pro jednotky CO nebyly respondenty zaznamenány. Důvodem je zřejmě jejich finanční náročnost na jejich obstarání a také nejsou tyto PD vyhledávány vzhledem ke snižujícím se počtům těchto druhů vojsk. 37

Typy PD u jednotlivých útvarů PD SAC PD pozemní vojsko 12 10 8 6 4 2 0 Četnost odpovědí PD tankové, samohybné útvary, dělostřelectvo,... PD pro letectvo a PVOS PD pro jednotky CO PD NATO jiná necvičí Graf 10: Typy PD u ostatních složek OS V otázce 4. dotazníku se ptáme respondentů, jestli využívají PD u jiných úvarů. Nadpoloviční většina dotázaných PD u jiných útvarů využívá. Viz graf č. 11. Využití PD u jiných útvarů. NE; 13 ANO; 17 Graf 11: Užívání PD u jiných útvarů ostatními složkami OS Dále vidíme graf k otázce č.5, který je sestaven na základě četnosti odpovědí respondentů u ostatních složek OS. Vidíme v něm zastoupení jednotlivých typů PD. Celkem 15 útvarů ostatních složek OS využívají PD NATO. Tyto dráhy se v ČR vyskytují na dvou místech a to v Žatci a ve Vyškově. Zajímavý výsledek přinesla odpovědi v možnosti jiné. Sedm útvarů OS využívá tzv. Dráhu bojovníka ve VVP Libavá. Tato dráha nebyla v dotazníku jmenovaná, jelikož ji nedefinuji žádný vojenský 38

předpis. Je zřejmé, že o tento typ PD je velký zájem ze strany ostatních složek OS. Jak komentujeme v otázce č.3, PD pro tankové, samohybné útvary a dělostřelectvo a PD pro jednotky CO nejmenoval žádný respondentů ani v této otázce pro výše uvedené důvody. Využívané typy PD PD SAC Četnost odpovědí 16 14 12 10 8 6 4 2 0 PD pozemní vojsko PD tankové, samohybné útvary, dělostřelectvo,... PD pro letectvo a PVOS PD pro jednotky CO PD NATO jiná necvičí Graf 12: Využívané typy PD u ostatních složek OS Šestá otázka dotazníku se týká intenzity výcviku na PD v rámci ročního plánu TP ostatních složek OS. Plánovaný počet hodin na TP na rok je v průměru udáván 144h/rok a z toho by měly průměrně 36h/rok provádět výcvik na PD. Bylo zjištěno, že skutečný počet hodin prováděného výcviku na PD je nižší než požadovaný rozsah cvičení. V průměru se jedná o 5 hod. ročně. Sedmá otázka se týká ústroje a výstroje ostatních složek OS při cvičení na PD. Z dotazníkového šetření vyplývá, že téměř všichni dotazovaní, kteří na PD cvičí využívají oděv vz. 95 a některá cvičení provádějí se zbraní, nebo s plnou polní. Z telefonického dotazování vyplývá, že sportovní ústroj je využívána převážně na PD SAC. 39