PATOFYZIOLOGIE GLIOVÝCH BUNĚK A NÁDORY MOZKU

Podobné dokumenty
PATOFYZIOLOGIE GLIOVÝCH BUNĚK

Neurony a neuroglie /

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Nervová soustava Centrální nervový systém (CNS) mozek mícha Periferní nervový systém (nervy)

Nervová soustava Centrální nervový systém (CNS) mozek mícha Periferní nervový systém (nervy)

Základní morfogenetické procesy

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Membránový potenciál, zpracování a přenos signálu v excitabilních buňkách

Elektrofyziologické metody a studium chování a paměti

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Nervová soustává č love ká, neuron r es ení

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

Histologická praktika. Nervový systém

Neuroplasticita Celoživotní schopnost nervových buněk mozku stavět, přestavovat, rušit a opravovat svoji tkáň. Celoživotní potenciál mozku

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

9. Léčiva CNS - úvod (1)

Nervová tkáň. neurony. neuroglie centrální astrocyty oligodendrocyty mikroglie ependym periferní Schwannovy buňky satelitní buňky

Glykolýza Glukoneogeneze Regulace. Alice Skoumalová

Propojení metabolických drah. Alice Skoumalová

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

1. ZÁKLADY NEUROBIOLOGY A NEUROCHEMIE Zdeněk Fišar 1.1 Neurony 1.2 Glie 1.3 Membrány Struktura a funkce Složení biomembrán 1.3.

(VIII.) Časová a prostorová sumace u kosterního svalu. Fyziologický ústav LF MU, 2016 Jana Svačinová

Mozek a chování, vnější prostředí neuronu

Univerzita Karlova v Praze. Přírodovědecká fakulta. Studijní obor: Speciální chemicko-biologické obory

BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY

METABOLISMUS POJIVA PLICNÍCH CÉV PŘI CHRONICKÉ HYPOXII. Jana Novotná

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ

Patologie nervového systému. XI. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru

Neuron je tvořen a) buněčným tělem (cyton = perikarion), uvnitř kterého leží většina buněčných organel;

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Fyziologie srdce I. (excitace, vedení, kontrakce ) Milan Chovanec Ústav fyziologie 2.LF UK

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Struktura a funkce biomakromolekul

7. Nervová soustava člověka

Intracelulární detekce Foxp3

Abiotický stres - sucho

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Přehled regresivních změn

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Nervová tkáň. histologie a embryologie. Modul IB. Martin Špaček

Přednášky z lékařské biofyziky Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Neurální kmenové buňky NSCs (Neural stem cells)

Etiologie epilepsie. Epilepsie nevychází z centra jizvy nebo postmalatické pseudocysty, ale spíše z jejího okraje, kde přežívají poškozené neurony.

PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY

NĚKOLIK POZNÁMEK KE STAVBĚ NERVOVÉ SOUSTAVY

Téma I: Tkáň svalová

Univerzita Karlova v Praze. Přírodovědecká fakulta

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

OBJEMOVÉ ZMĚNY U ASTROCYTŮ V PRŮBĚHU ISCHEMICKÉHO POŠKOZENÍ MOZKU. Michaela Mikešová. Bakalářská práce

Rozdělení svalových tkání: kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) hladká svalovina srdeční svalovina (myokard)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

ŘÍZENÍ ORGANISMU. Přírodopis VIII.

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Játra a imunitní systém

Ústav experimentální medicíny AV ČR úspěšně rozšířil přístrojové vybavení pro vědce z peněz evropských fondů

Acidobazická rovnováha H+ a ph Vodíkový iont se skládá z protonu, kolem něhož neobíhá žádný elektron. Proto je vodíkový iont velmi malý a je

Autofagie a výživa u kriticky nemocného pacienta

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Biomarkery a diagnostika roztroušené sklerózy. Pavel Štourač Neurologická klinika FN Brno

Obecný metabolismus.

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Ivana FELLNEROVÁ PřF UP Olomouc

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

KONTROLNÍ A ŘÍDÍCÍ SOUSTAVY. kontrolu a řízení organismu zajišťují 2 soustavy: o nervová soustava o hormonální soustava

Biologické membrány a bioelektrické jevy

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Produkce kyselin v metabolismu Těkavé: 15,000 mmol/den kyseliny uhličité, vyloučena plícemi jako CO 2 Netěkavé kyseliny (1 mmol/kg/den) jsou vyloučeny

Protein S100B Novinky a zajímavosti

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

Chrupavka a kost. Osifikace 605

Plasma a většina extracelulární

Metabolismus pentóz, glykogenu, fruktózy a galaktózy. Alice Skoumalová

Regulace glykémie. Jana Mačáková

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí

Role hemoxygenasy a gangliosidů při estrogenové a obstrukční cholestáze

Sandwichová metoda. x druhů mikrokuliček rozlišených různou kombinací barev (spektrální kód)

Úloha alkoholických nápojů v prevenci srdečněcévních nemocí. Z. Zloch, Ústav hygieny LF, Plzeň

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Biochemie nervové soustavy. Pavla Balínová

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

Schéma epitelu a jeho základní složky

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Poškození neuronů, hematoencefalické bariéry a následné imunitní reakce během ischemické cévní mozkové příhody po aplikaci endotelinu-1

Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Pomalu rostoucí benigní nádor, je dobře ohraničený Jsou pevně spojené s dura mater, utlačují mozkovou tkáń, aniž by do ni prorůstaly Meningeomy tvoří

Základní vyšetření likvoru

Transkript:

PATOFYZIOLOGIE GLIOVÝCH BUNĚK A NÁDORY MOZKU Typy gliových buněk - funkce astrocytů, NG2 gliových buněk, oligodendrocytů a mikroglií v CNS, úloha gliových buněk v průběhu patologických stavů CNS: reaktivní glióza a změny morfologie a exprese genů u gliových buněk; typy gliomů a jejich původ, regulace genové exprese u gliomů, membránové vlastnosti nádorových buněk, úloha glutamátu.

PATOFYZIOLOGIE GLIOVÝCH BUNĚK A NÁDORY MOZKU Ing. Miroslava Anděrová, CSc

Gliové buňky (neuroglia) CNS PNS Ependymové buňky Astrocyty Oligodendrocyty Mikroglie = Hortegovy glie NG2-gliové buňky Schwannovy buňky Gangliové (satelitní) buňky = amficyty

Funkce gliových buněk Astrocyty fibrilární astrocyty v bílé hmotě 300 mm protoplazmatické astrocyty v šedé hmotě hvězdicovité buňky s dlouhými výběžky. výběžky naléhají na stěnu kapiláry a dotýkají se neuronů 100 mm

Alexandrova choroba jediná známá primární astrogliopatologie Heterozygotní mutace GFAP genu GFAP tvoří cytoplasmatické inkluze Asociace se stressovými proteiny (beta-krystalin, heat shock proteiny) Opožděný vývoj Zvětšení (progresivní) - ruce Záchvaty Křeče Zmatenost Kognitivní Poruchy Hsiao et al., Journal of Cell Science 118, 2057-2065 2005

Astrocyty Základní funkce astrocytů v CNS 1. vývoj -regulace neurogeneze a gliogeneze (NSCs) 2. strukturní -tvoří mikroarchitekturu nervového systému -tvoří syncytium 3. kontrolní -regulace extracelulárních koncentrací iontů -odstraňování neurotransmiterů z ECS - homeostáza vody v CNS -regulace ph 4. metabolická -energetické substráty pro neurony -odstraňování neuronálních metabolitů 5. signální -modulace synaptického přenosu -uvolňování neurotransmiterů -signalizace uvnitř syncytia 6. vaskulární - součást BBB -regulace mikrocirkulace v mozku

Cerebrální ischemia Globalní cerebrální ischemie: dochází k redukci průtoku krve v celém mozku, většinou způsobena zástavou srdeční činnosti Fokální ischemie: dochází k okluzi cévy krevní sraženinou (trombóza) redukce průtoku krve v určité oblasti mozku

Globální cerebrální ischemie Fokální ischemie-jádro Penumbra Rossi et al., Nat Neurosci 10 (11):1377-1386,2007

Astrocyty funkce v poškozené nervové tkáni Positivní funkce: vychytávání glutamátu vychytávání K + iontů a jejich redistribuce (K + -uptake, K + spatial buffering) energetická zásobárna pro neurony glykogen anaerobní metabolismus za hypoxických podmínek produkce laktátu, alaninu a a-ketoglutarátu odstraňování volných radikálů kyslíku -vysoké hladiny antioxidantů (askorbát, glutation) reaktivní astroglióza-chrání okolní tkáň Proliferace/neurogeneze sub-populace astrocytů-neurosféry Negativní funkce: zvětšování objemu astrocytů -cytotoxický + vasogenní edém uvolňování neurotransmiterů-glutamátu, ATP, taurinu.. Změny v extrasynaptickém přenosu v důsledku zmenšeného/zvětšeného ECS, morfologie astrocytů Spreading depression - šířící se deprese (opakující se depolarizační vlna doprovázená vysokými koncentrace K +, která se šíří od rozhraní nekrotické oblasti přes penumbru) Ca 2+ vlny propagace poraněné nervové tkáně reaktivní astroglióza brání migraci buněk do místa poškození, limituje prorůstání a regeneraci axonů v poškozeném CNS

Astrocyty -udržování fyziologických koncentrací glutamátu v extracelulárním prostoru odstraňování glutamátu transportéry EAAT1 (GLAST) a EAAT2 (GLT1) Na/K pumpa Na/Ca antiport glutamatový transportér 2-5 mm Na + 5 mm 20-30 mm 1-10 mm Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007 Benesova et al., J. Neurosci, 2008

Obrácené fungování glutamátového transportéru v ischemii: glutamát je uvolňován do extracelulárního prostoru Astrocyty přispívají k dalšímu poškození nervové tkáně -excitotoxicita -depolarizace buněčných membrán -aktivace Na + a Ca 2+ iontových kanálů -akumulace Ca 2+ v cytoplasmě a mitochondriích -inhibice ATP syntézy v mitochondriích buněčná smrt Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007

Astrocyty -udržování fyziologických koncentrací K + iontů v extracelulárním prostoru a K + redistribuce Kotransportéry- NKCC1, KCC1 Na + /K + pumpa Fyziologické podmínky 2.5mM K + Neuronální aktivita 4-4.2 mm Epilepsie 10-12 mm K + Ischemie/SD 60-70 mm K + Astrocytární Na + /K + pumpa Saturace 10-15 mm K + Na/K/Cl kotransport +H 2 O zvětšování objemu astrocytů

Astrocyty -udržování fyziologických koncentrací K + iontů v extracelulárním prostoru a K + redistribuce - K + iontové kanály Fyziologické podmínky 2-2,5mM K + Zvýšená neuronální aktivita ~4.5 mm K + Epilepsie max 20 mm K + Ischemie ~70 mm K + Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007

Astrocyty objemové změny astrocytů vyvolané patologický stavy CNS Cytotoxický edém Zvětšení objemu buněk Gliové a endotelové buňky, HEB neporušena zmenšení extracelulárního prostoru Vasogenní edém Porušení HEB -aktivita matrix metaloproteináz makromolekuly do ECP zvětšení ECP

Následky zvětšování objemu astrocytů -redukce extracelulárního prostoru -snížený extrasynaptický přenos -zvýšení extracelulárních koncentrací K + a glutamátu -depolarizace neuronů -buněčná smrt neuronů, oligodendrocytů -stlačení cév-redukce průtoku krve -aktivace iontových kanálů, které reagují na změnu objemu buňky -další uvolnění glutamátu, ATP Ischemie Trauma Selhání jater Hyponatremie

Hypotonický stres Extracelulární [K + ] Depolarizace, aktivace Cl-kanálů, K+ akumulace Glutamát Acidifikace Cl- 1. Aktivace antiportu Na + /H + Cl - /HCO 3 - kotransport Na + /HCO 3-2. Inhibice K + kanálů,akumulace K +, inhibice RVD Kimelberg, 2005, Glia

Astrocyty redistribuce vody a regulace ECP AQP4 a Kir4.1 kolokalizovány na membráně astrocytů Glu, K+, CO2 Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007

Astrocyty Transport relativně velkých molecul, až 1kDa uvolňování neurotransmiterů do extracelulárního prostoru - glutamát, aspartát, taurin, ATP -reverzně fungující transportéry (i u oligodendrocytů) v důsledku zvýšených intracelulárních koncentrací Na + a neurotransmiteru, + depolarizace (K + ) Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007 -aniontové kanály aktivované změnami objemu - Cl - Regulatory Volume -konexony hemichannels decrease -ionotropní purinergní receptory -P2X 7 -exocytóza v důsledku zvýšené koncentrace Ca 2+ odlišná schopnost astrocytů regulovat objem závisí i na intracelulární obsahu taurinu

Astrocyty -anaerobní metabolismus za hypoxických podmínek Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007

Astrocyty Ca 2+ vlny = propagace poraněné nervové tkáně Parpura a Haydon, Astrocytes in Pathophysiology of CNS, 2009 Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007

Astrocyty anisomorfní astroglióza hypertrofované astrocyty proliferace permanentní gliální jizva produkce chondoitinu a keratinu inhibice regenerace axonů astroglióza isomorfní astroglióza růstové faktory (NGF, FGF, cytokiny, Shh) -proteiny extracelulární matrix -adhézní molekuly -podpora neuron-astrocyt interakcí -podpora růstu axonů, synaptogeneze Anderova et al., 2004, Glia

Astrocyty Morfologie astrocytů a exprese GFAP zvýšená exprese GFAP

Hipokampus potkana - GCI

Hipokampus potkana - GCI

Astrocyty Reaktivní astrocyty vykazují charakteristiky NSC -exprimují markery radiálních glií-vimentin -v přítomnosti NGF a bfgf neurosféry -diferenciace v neurony a oligodendrocyty Anderova et al., Glia, 2009 Buffo et al., PNAS, 2007

Apoptóza

Apoptóza

Časově závislé změny v počtu buněk CA1 oblasti hipokampu po GCI

Proliferace-mikroglie, NG2 glie a astrocyty

Alzheimerova choroba Astrocyty detekují beta-amyloid uvolňovaný neurony, odtažení astrocytárních výběžků od neuronů Degenerace nervových zakončení v blízkosti atrofovaných astrocytů Astrocyty akumulují beta-amyloid Odumírání neuronů a astrocytů, Aktivace mikroglií, reaktivní astrocyty- plaky Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007

Epilepsie Vápníková vlna může vyvolat synchronizované uvolňování glutamátu Synchronizovaná depolarizace neuronů = epileptický záchvat

Funkce gliových buněk Mikroglie tvoří imunitní systém mozku 10% z gliových buněk monocytomakrofágového původu schopnost fagocytovat klidový stav aktivovaná-reaktivní

Mikroglie Klidová mikroglie = buňka neustále kontrolující ECS nahodilý pohyb výběžků (1.2-1.5mm/min), jejich prodlužováním a zkracováním kontroluje oblast CNS v průběhu několika hodin aktivace: Signál-ATP uvolněné z astrocytů -purinergní receptory na mikrogliích Up-regulace K + kanálů-kir, vně usměrněné Aktivace GLT-1 synaptic stripping selektivní odstranění glutamergních synapsí Produkce cytokinů a chemokinů- NGF, BDNF, NT-3, NT-4 Produkce imunokompetentních molekul- ILs, TNFa, TGFb (kontrola imunitní odpovědi) Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007 TGFb astroglióza

Aktivace mikroglií Astrocyty, neurony ATP, cytokiny klidová mikroglie Aktivovaná-reaktivní mikroglie proliferace, migrace, transformace ve fagocyty, buněčná smrt

Aktivace mikroglií-gci

Mikroglie Rozsah poranění určuje rozsah morfologických změn a produkce cytokinů Charakter poranění, intenzita a trvání stimulu ovlivňují produkci cytokinů

Funkce gliových buněk Oligodendrocyty obklopují výběžky neuronů vytvářejí myelinové pochvy axonů v PNS jsou obdobou Schwanovy buňky NG2 MBP O4

Oligodendrocyty Mechanismy vedoucí k poškození oligodendrocytů Corpus callosum Karadottir et al., 2005 Nature Frühbeis et al., Frontiers in Cell Neurosci (7), 182, 2013

Oligodendrocyty Wallerova regenerace: tělo buňky reaguje na oddělení axonu produkcí stavebních proteinů, nový axon roste rychlostí cca 1 mm/den a snaží se spojit s původními efektory nebo receptory, poté dochází k tvorbě myelinových pochev a funkční regeneraci-pns Myelinizovaný axon Transekce a degenerace axonu Schwanovy buňky dediferencují Fragmentace myelinu Makrofágy odstraňují poškozené buňky Bazální lamina Schwanových buněk intaktní Regenerace axon prorůstá do trubice bazální laminy Schwanovy buňky produkce faktorů Reinervace axon regeneruje a inervuje svaly Schwanovy buňky myelinizují axon Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007

Oligodendrocyty Wallerova degenerace- po přerušení axonu dochází k odloučení od buněčného těla a k degeneraci jeho distálního pahýlu CNS x PNS Myelinizovaný axon Dezintegrace a fragmentace myelinu Aktivace mikroglií, astrocytů a NG2 glií Makrofágy-odstranění buněč. debris Permanentní gliální jizva Verkhratsky a Butt, Glial Neurobiology, 2007

Demyelinizační onemocnění Vanishing white matter disease ve věku 2-6 let, ztráta myelinu, degenerace bílé hmoty mozkové, cystická BH, kolem cyst ztráta oligodendrocytů, abnormální morfologie oligodendrocytů Roztroušená skleróza autoimunitní zánětlivé demyelinizační onemocnění CNS -primárně progresivní-smrt oligodendrocytů, neurodegenerace, zanět, bez relapsů, bez remyelinizace OPC,

Polydendrocyty a jejich funkce v CNS CNS PNS Ependymové buňky Astrocyty Oligodendrocyty Mikroglie = Hortegovy glie NG2-gliové buňky Schwannovy buňky Gangliové (satelitní) buňky = amficyty

Polydendrocyty 5-8 % gliových buněk NG2-gliové buňky Neuron-Glia Synantocyty-(kontakt) GluR gliové buňky Prekurzory oligodendrocytů Polydendrocyty NG2 = chondroitin sulfát proteoglykan 4 α receptor růstového faktoru produkt krevních destiček PDGF AA přežívání Proliferace migrace Komitova et al., 2009 J Comp Neurol

Polydendrocyty exprimují S100β, transcripční faktor Olig2 a APC Komitova et al., 2009 J Comp Neurol

Polydendrocyty-vývoj proliferující progenitorová buňka proliferující polydendrocyt Nishiyama et al., 2009, Nature Reviews/Neuroscience

Membránové vlastnosti polydendrocytů Vm ~ -85-90 mv IR ~ 200-300 Mohms +20mV -160mV oligodendrocyt -70mV astrocyt neuron NG2+ Olig2+ S100β- Exprese Na +, K +, Ca 2+ kanálů Glutamátové a GABA receptory Glutamátové transportéry GFAP 2 typy polydendrocytů NG2+ Olig2+ S100β+ Karadottir et al., Nature Neurosci, 2008

Polydendrocyty aktivně komunikují s neurony a gliovými buňkami Tvoří synapse s neuronypresynaptické zakončení, postsynaptické zakončení, NG2 glia a astrocyty Glutamát, ATP... Ranvierovy zářezy NG2 glie kontaktují Ranvierovy zářezy (propagace akčního potenciálu) -příma signalizace mezi neurony a NG2 gliovými buňkami -exocytóza- uvolnění glutamátu-aktivace AMPA R (depolarizace, Ca2+ increase) proliferace/diferenciace uvolnění růstových faktorů Nishiyama et al., 2009, Nature Reviews/Neuroscience

Polydendrocyty a jejich úloha v ischemickém poškození mozku 2 modely ischemického poškození mozku -globální cerebrální ischemie -fokální cerebrální ischemie Morfologické změny polydendrocytů Membránové vlastnosti polydendrocytů Proliferace polydendrocytů v ischemicky poškozené nervové tkáni Diferenciační potenciál polydendrocytů in vivo po ischemickém poškození mozku

Zvýšená proliferace gliových buněk po GCI Anderova et al., 2011, JCBFM

Proliferace-polydendrocyty a astrocyty Anderova et al., 2011, JCBFM

Proliferace a membránové vlastnosti polydendrocytů Vm, IR, proudova hustota KA current density (pa/pf) kontrola 6H 1D 3D

3D morfometrie - morfologické změny polydendrocytů A B C Alexa-Fluor-hydrazide 594- labeled astrocyte Confocal sectioning Confocal plane used for area calculation 0.12mm Benesova et al., J Neurosci Res, 2009

mm V (V, V ) 10 3 Změny morfologie NG2-glií po GCI processes soma 16 12 8 ** 4 ** ** V V s V p ** 0 V processes /V (V soma /V) % 80 60 40 20 0 (n=12) (n=14) (n=5) * V /V s V /V p control 3 days 1 month * Anderova et al., 2011, JCBFM

Globální cerebrální ischemie má za následek zvýšenou proliferaci polydendrocytů 3-7 den po GCI počet polydendrocytů ani oligodendrocytů v hipokampu po ischemickém poškození nestoupá počet astrocytů významně vzrůstá, i přestože proliferace astrocytů je nízká

Proliferace/diferenciace polydendrocytů in situ (P4) NG2 glie, oligodendrocyty Zhu et al., 2011, Development symetrické dělení -vznik 2 NG2 glií asymetrické dělení -vznik 1 NG2 gliea 1 oligodendrocytu symetrické dělení -vznik 2 oligodendrocytů

Zhu et al., 2011, Development Polydendrocyty dávají vznik subpopulaci astrocytů NG2creER :ZEG P14 Indukce Cre E16.5

Polydendrocyty heterogenní populace NG2 glia in GM NG2 glia in WM Astrocyty, Polydendrocyty, Neurony? Oligodendrocyty Polydendrocyty

Middle Cerebral Artery Occlusion triphenyltetrazolium chlorid

Vizualizace polydendrocytů: NG2CreBAC:ZEG Cre recombináza exprimovaná v polydendrocytech (NG2 gliích) indukuje permanentní expresi EGFP

EGFP pozitivní polydendrocyty Honsa et al., 2012, PlosOne

Fokální cerebrální ischemie

Zvýšená proliferace polydendrocytů 3 dny po FCI

Zvýšená proliferace polydendrocytů po FCI

Polydendrocyty dávají vznik i astrocytům a neuronům 7-14 dní po FCI

Polydendrocyty dávají vznik i astrocytům a neuronům 7-14 dní po FCI

Membránové vlastnosti EGFP+ buněk v nepoškozené nervové tkáni

Membránové vlastnosti EGFP+ buněk po FCI

Gliomy - původ gliální progenitorové buňky neurální kmenové buňky ependymové buňky astrocyty, polydendrocyty (zvýšená proliferace po poranění)

Heterogeneita gliomů -OPC -heterogenní populace -nedávno objevená populace buněk NSC NPC Neuroblasty Přechodové stavy Různé subpopulace reaktivních astrocytů -distální, proximální -vlastnosti NSC -heterogeneita astrocytů obecně Oblast mozku, aktivované signalizační dráhy EGF, PDGFalpha, Wnt Siebzehnrubl et al., GLIA 59:1135 1147 (2011)

Klasifikace gliomů World Health Organization Z klinického hlediska - dle malignity, 4 stupně (I-IV) stupeň I - benigní tumory (pilocystický astrocytom) stupeň II-IV maligní tumory, které se liší svou agresivitou Louis et al., Am J Pathol. 2001 September; 159(3): 779 786. Z histopatologického hlediska astrocytomy, oligoastrocytomy, oligodendrogliomy, glioblastomy

Limitace pro růst gliomů -nedostatečný prostor -extracelulární prostor ~20% z celkového objemu nervové tkáně -pevné hranice pro růst - CNS je ohraničen pevnou schránkou (lebka, míšní kanál) -nemetastázující Maligní gliomy si kolem sebe aktivně vytvářejí prostor Migrují podél axonů a cév

Gliomové buňky uvolňují glutamát do ECP NMDA a Ca 2+ Mikrodialýza - Grade IV GBM indukovaná neuronální smrt v blízkosti tumoru 2 cm od tumoru prostor pro další růst gliomu Electroneutrální transportér aminokyselin GSH-tripeptid složený z aminokyselin kyseliny glutamové, cysteinu a glycinu ochrana před oxydačním stresem DeGroot and Sontheimer 2011, Glia 59(8):1181-9

Glutamát uvolněný nádorovou buňkou ovlivňuje nejen neurony, ale i funkci okolních gliových buněk Glutamin produkovaný astrocyty transportován do tumorových buněk, konverze na glutamát Glutamátové receptory u astrocytů a oligodendrocytů Na +, Ca 2+ apoptóza Jeffrey D. Rothstein & Henry Brem, Nature Medicine 7, 994-995 (2001)

Migrace gliomů Zvýšená exprese metaloproteináz MMP2, 9 štěpení molekul ECM, snazší migrace anti-mmp-2 sirna - apoptóza gliomových buněk inhibice MMP-2 - autofagocytóza gliomových buněk Zmenšení objemu gliomových buněk protáhlý tvar, snazší migrace v parenchymu McFerrin and Sontheimer, Neuron Glia Biol. 2006 Feb;2(1):39-49. Blokátory ClC3 zamezují expanzi gliomu ukončena 2. fáze klinického výzkumu, zahájen Trial III Zvýšené oscilace intracelulárního Ca 2+ v důsledku aktivace AMPAR Inhibice AMPAR omezuje šíření a růst nádoru

Významné membránové proteiny z hlediska nádorových onemocnění Arcangeli and Becchetti, Pharmaceuticals 2010, 3, 1202-1224; New Trends in Cancer Therapy: Targeting Ion Channels and Transporters

Nádorové buňky v mozku migrují podél cév a axonů odstraňují endfeet astrocytů RECA/GFAP/C6-GFP gliomové buňky C6 transplantované do striata neonatálních (2D) potkanů Farin et al., GLIA 53:799 808 (2006)

Mikroglie a glioblastomy nádorové buňky přetváří obranné systémy mozku expanze nádoru GBM GBM linie -až 30% nádoru tvoří mikroglie -produkce MT1-MMP nebo MMP14 -MT1-MMP max. aktivuje MMP2 gliomů usnadňují expanzi nádoru GMB produkuje CCL2 (Macrophage chemoattractant protein-2), CC Receptor na mikrogliích Tissue and Imaging Core Joanna Phillips, Tracy Richmond McKnight, Cynthia Cowdrey Zhang et al., Carcinogenesis vol.33 no.2 pp.312 319, 2012

Děkuji za pozornost