Zamyšlení nad ochranou. ~1(1~n~Dnm ~ Antonín Buček, Eva Smejkalová. Jan Tluka

Zamyšlení nad ochranou Antonín Buček, Eva Smejkalová ~1(1~n~Dnm ~ "Přírodní rezervace znzujeme z důvodů vědeckých, estetických a národohospodářských. Snažíme se zachovat v nich kus nedotčené přírody nebo se spokojujeme ochranou některé význačné přírodniny, ať rostliny, živočicha, minerálu nebo horniny. Pamatujeme přitom na budoucí generace, kterým chceme odevzdat v rezervacích ukázky původních přírodních poměrů, pokud možno nedotčených rukou lidskou. Usilujeme tím o zřizování jakýchsi oáz v prostředí, kde příroda jinak už zcela podlehla náporu civilizace, oáz, v kterých by život probíhal nerušeně a nezávisle na širším okolí, kde působením člověka byl přirozený koloběh života porušen. Skutečnost, že nemáme dosud zákon na ochranu přírody a krajiny, který by byl bezpečným východiskem snah směřujících k obnově porušené přírodní rovnováhy, je důkazem, že byla a je dosud porušena harmonie nejen v přírodě, ale i ve spolupráci vedoucích složek v národě". Jan Šmarda, významný brněnský botanik, znalec a milovník přírody a průkopník její ochrany, musel ještě dalších deset let čekat, než v roce 1956 konečně vyšel zákon Č. 40 o státní ochraně přírody. Jeho studie o přírodních rezervacích na Moravě, ze které v úvodu citujeme, vyšla v roce 1947. Obsahuje nejen výstižný rozbor problematiky územní ochrany přírody, ale i přehled území zasluhujících ochranu, představující, alespoň pokud je nám známo, první souborný návrh sítě chráněných území na Moravě. Šmarda rozlišuje rezervace úplné, "v nichž nedovolíme žádné další zásahy" - tedy v současné terminologii maloplošná chráněná území a rezervace částečné, "krajinářsky chráněné oblasti", což jsou velkoplošná chráněná území, odpovídající kategorii chráněných krajinných oblastí nebo klidových oblastí. Podívejme se na tato území dnes, po čtyřiceti letech od Šmardova návrhu a po třiceti letech od vydání zákona o státní ochraně přírody. V přehledu úplných rezervací uvádí Šmarda 97 lokalit, z nichž Dřevorubec Jan Tluka bylo příliš mnoho kamení na zemi a země porodila stromy bylo příliš mnoho dřeva mezi nebem a zemí a země porodila člověka a člověk vzal sekeru Svratecká hornatina -- území lemující tok Svratky od Tišnova po Jimramov, nejrozsáhlejsí ukázka harmonické kulturní krajiny na Ceskomoravské vrchovině. Navrhovaná klidová ob!ast, zahrnující radu biocenter s reg;oná'ním i nadregionálním významem, z nichž jen nepatrná část je chráněna podle zákoll'l Č. 40 o státní ochraně přírody. Foto M. Hrádek 1

Zachránce bukových lesů 81 leží na území dnešního Jihomoravského kraje. Pouze polovina z nich je nyní vyhlášena za chráněná území. Patří k nim samozřejmě nejznámější státní přírodní rezervace v Jihomoravském kraji jako jsou: vápencové bradlo Děvín (184,61 ha - vyhlášeno v roce 1946), Mohelenská hadcová step (56,99 ha - 1952), Pouzdřanská step (22,56 ha - 1956),nebo prales Žákova hora (14,98 ha - 1933). Státními přírodními rezervacemi se stalo celkem 31 Šmardových "úplných rezervací". Pokud nebyly vyhlášeny již dříve, vznikly většinou v padesátých letech. V šedesátých letech k nim přibyl Velký Špičák u Třeště (45,96 ha), v sedmdesátých letech lesní rezervace na území Školního lesního podniku Křtiny. Ochrana dalších devíti lokalit byla zajištěna převážně až v osmdesátých letech vyhlášením za chráněné přírodní vývary nebo chráněné přírodní památky. Tuto kategorii chráněných území nevyhlašuje ministerstvo kultury, jako je tomu u státních přírodních rezervací, ale okresní národní výbory. Šmardův seznam úplných rezervací začíná lokalitou Kaliště. Rašeliniště Kaliště (12,1 ha) se stalo chráněným územím teprve v roce 1982, kdy bylo vyhlášeno za chráněný přírodní výtvor ONV v Jihlavě. Jaký osud potkal druhou polovinu lokalit Šmardova návrhu úplných rezervací? Slanisko Zápověď u Terezína bylo v roce 1952 vyhlášeno za státní přírodní rezervaci. Na ploše 1,25 ha byl chráněn jeden z posledních zbytků jihomoravských slanistých stepí s výskytem řady vzácných slanomilných rostlin. Odvodněním okolních zemědělských pozemků byl narušen hydrogeologický režim lokality, halofyty postupně vymizely a rezervace je navržena ke zrušení. Podobný osud potkal skalnaté stepi na vápencové Čebínce, vytěžené pro potřeby blízké vápenky, i louky se vzácnými vlhkomilnými rostlinami u Pilského rybníka, zaplavené vodní nádrží. Další čtyři lokality, jejichž navrhovaná ochrana nemá již smysl, takže návrhy byly odvolány, jsou na okrese Prostějov - Gavalec u Žárovic, Vinohrádek u Plumlova, Křéby u Soběsuk, Úvozy nad Vrahovicemi - všechno stanoviště teplomilné květeny. Dalších 15 Šmardových území můžeme označit za nezvěstná nebo snad zapomenutá, neboť nejsou uvedeny v žádných ochranářských materiálech. Patří k nim například Taliánská skála u Kelči c a Kostelecké vinohrady na okrese Prostějov, amfibolitové skály u Bohuňova, hadcové skalky u Drahonína, Rojetína a' Libochové na okrese Žďár nad Sázavou, Tučapská skalka na okrese Vyškov, Močíř u Korytné na okrese Uherské Hradiště. Zbývá naděje, že no vější informace o stavu těchto lokalit umožní jejich převe d ení mezi navrhovaná chráněná území. Stav legislativního zajištění ochrany zbývajících 19 Šmardových návrhů úplných rezervací se za těch čtyřicet let příliš nezměnil jsou dosud pouze navrhovány k ochraně. Uveďme si alespoň někte ré z nich: Kopaniny u Lipůvky a Údolí Bílé vody u Holštejna v okrese Blansko, Krnovec u hradu Veveří a Kůňky u Chudčic na území krajského města, Roztrhánky v Dúbravě a Špidlák u Čejče v okrese Hodonín, Kozí horka u Soběsuk, Hamerská stráň, Svahy pod Roudníkem a Vápenice u Kosíře v okrese Prostějov, Lada u Kuřimské Nové Vsi a Trenkova rokle v okrese Žďár nad Sázavou. Ze Šmardových 48 návrhů částečných rezervací neboli krajinářsky chráněných oblastí je v Jihomoravském kraji situováno 29, ostat Dnes už si jistě i laická veřejnost uvědomuje, že pozitivní působení lesa v životním prostředí lidské společnosti je do značné míry závislé na vhodné dřevinné skladbě lesních porostů. UČívali jsme se, že rozhlehlé labilní smrkové monokultury jsou neblahým dědictvím minulosti. Smrkové monokultury jsou však bohužel i velmi aktuální skutečností. I v lesích Jihomoravského kraje vítězí v posledních desetiletích smrk jako ekonomicky nejvýhodnější a dřevozpracujícím prů myslem nejžádanější dřevina. V západní a severní části kraje jsme si již na něho zvykli natolik, že zcela ojedinělé zbytky listnatých porosti'! v rezervacích v nás vzbuzují předsta vu o původním stavu lesů poněku d nečekanou. Na vět š ině lesních závodů ve východní karpatské části kra je však dosud převládaly dřeviny list naté, zejména buk. Múžeme se napi'. právem domnívat, že název Bílýc h Karpat nepochází jen od bílekvetoucích luk, ale i od bělavých kmen ' rozlehlých bučin. Zůstanou Bílé Karpa ty bílými? Strašidlo smrkového hospodářství je neúprosné a vniklo i sem. V ž dyť už i po svazích Velké Javořiny se spl ha jí rozlehlými pasekami po smýcených bučinách čistě smrkové kultury a za rážejí se až o listnatou kulisu státní přírodní rezervace. Přirozené obno vy listnatýc h porosti! [tj. zmlazení ze semen starého porostu mateřského) se i zde využívá jen minimálně. Není divu - holosečný z pi!sob těžby není přirozenému zmlazení buku přízniv ý. la ko neskutečná pohádková bytost nám proto připadne fořt, který na vzdory současným trendům smrkového 110Spodářství tvrciosíjně trvá n a přirozené obnově listna tých porosti'!. Tím polesným je inženýr Alois Indruch a svému polesí Vlára na lesním závodě Brumov kraluje už 35 let. To už nezní jen pohádkově, a le p ř í mo legendárn ě - zůstat věren jed nomu místu, jednomu lesu celý život! Takový lesák s e vša k za celoživotní věrnost d oč ká odměn y - může pr á vem poros ty svého polesí označit jako SVLIj les. A jak inženýr A. lndruch ten s VÍl j, převážně bukový les pěstov al'? Své celoživotni zkusenosti shrnul do p o m ěrně ú tlé brožurky "ZAKLÁDÁNí A VÝC HOVA LISTNATÝCH POROSTO", k te rou roku 1985 vydalo Státní zem ě dě lsk é na kladatelství Praha [142 str., cena 13 Kčs 1. T řeb a že se jedná o publikaci, u rčenou lesnické praxi, r ozh o d n ě není na škodu, když se s n í seznámí i ochránci přírody, Práv ě jim b udou některé věty odborné lesnick é publikace znít ja ko hudba:,,ja kmile buk dosáhne plodivosti. obnovuje se lehce přiroz e nou cestou a své potomstvo zakládá bohatým n a semeněním.,. Bukové lesy proto obnovujeme přirozenou cestou, podobn ě i bukové porosty s přím ě sí osta t ních listnatých dřevin a vůbec veškerá přirozená listnatá společenstv a... Listna té porosty v oblasti Bílých Karpat není zapotřebí a rozl1odil ě není a ni vhodné obnovovat hololl se čí... Přirozená obnova 'lesa je vys oce ekonomická, je "automatizací" 2

ní leží v Severomoravském kraji. Pouze necelá polovina z jihomoravských území má legislativně zajištěnou ochranu. Mezi Šmardovými návrhy z roku 1947 najdeme nejen všech pět vyhlášených chráněných krajinných oblastí - Moravský kras (1956), Žďárské vrchy (1970), Pálavu (1976), Podyjí (1978) a Bílé Karpaty (1981), ale i dosud ještě připravovanou chráněnou krajinnou oblast Jihlavské vrchy. Ochranu dalších území zajistily okresní národní výbory vyhlášením za klidové oblasti - Rokytná (1978), Bílý potok (1978) a Bobrava (1982) nebo chráněné přírodní výtvory - Údolí Oslavy a Chvojnice (1975) a Člupy u Bučovic f1981). K ochraně v různých Kresba R. Pospíšil v tvorbě lesa, je velkým darem pro společnost..." Inženýr lndruch má právo takto tlovořit, neboť se mu vel koplošnými clonovými sečemi Imísto dnes běžně aplikovaných holosečí) podařilo zalesi'íovat přirozeným zmlazením přes 70 procent plochy těžených porostli a tím u se t ř it nemalé finančni prostřeclky. Na polesí Vlára nahradily vytěžené bukové porosty vitální buči ny mla dé. Stejně dobře jako buku umí pohádkový polesný vládnout i javorům, lípám. jilmům, dokonce i tře š ni ptačí. V citované brožuře o tom s vědčí nejen hutný text, tabulkové přehled y a grafikony, ale i velmi kvalitní fotografie Otty Ha ucka. Mllžeme n a nich obdivovat vzrůslné listnaté porosty s převah o u buku, vysoce prod uk ční a vysoce estetické. Takové, jaké by měly být pěstovány na vět š ině lesních půd Bíl ýcl1 Karpat, nebo ť jedno pohádkové polesí je pro naši jedinou bukovou chráněnou kra jinn ou oblast přece jen málo. Jan Lacina Moř e bukových lesů ve Chř ib ec h mů žeme jen vý jimečn ě př e hléd n o u t z n ě které vystupující sk ály. Souvislé k omplexy listnatých les ll v navrhované k lidové oblasti se vyznačují vysokou ekologickou stabilitou a co je neobyč ejně důležité - i odolností vůči pů sobení tytotoxických imisí, jejichž vliv se již projevuie v celé st ředn í Evropě. Skalka u Břestku. Foto M. Hrádek 3

piiu.'" II "SERnell V ZEIII 1I0BAVSl10SLEZSIIÉ., c-a.a.",i., ~ ~ O "'''1:01 k ochraně. fl) lij.'rr~ "'" Ze Šmardova obrázku publikovaného v r. 1947 ve Zprávách Zemského studi;ního a plánovacího ústavu v Brně bylo ;en s obtížemi možné identifikovat ;ednot/ivé lokality navrhované kategoriích je navrženo dalších devět území. Patří k nim takové skvosty jihomoravské přírody jako jsou Dunajovické kopce, Ždánický les, Chřiby nebo skupina Sýkoře. Pět "krajinářsky chráněných oblastí" navrhovaných Šmardou se již v současnosti mezi návrhy chráněných území neobjevuje - například Dúbrava u Hodonína, Zimarky u Velkých Bílovic nebo rybniční oblast sklenskopikárecká na Českomoravské vrchovině. "Po zkušenostech více než dvacetiletých dospěl jsem k přesvědčení, že bez vyhlášení zákona na ochranu přírody a krajiny snahy o zřizování přírodních rezervací půjdou kupředu jen velmi pomalu, k velké škodě na národním majetku hmotném i kulturním", končí Šmardova průkopnická studie o přírodních rezervacích na Moravě. My dnes, po čtyřiceti letech, můžeme konstatovat, že jsme dosud stále jen v půli cesty k vytvoření dostatečné sítě chráněných území, která by vytvořila podmínky k trvalému uchování bohatství naší přírody. To platí nejen pro Jihomoravský kraj, ale pro celou ČSR, jak vyplývá z toho, co na podzim roku 1986 řekl na tiskové konferenci v Praze dr. F. Skřivánek, náměstek ředitele Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Uvedl, že celostátní prověrka maloplošných chráněných území, uskutečněná v letech 1983-85 ukázala, že z 930 vyhlášených území je třeba 29 zrušit a z 923 navrhovaných území se k ochraně nedoporučuje 98. Maloplošná chráněná území zaujímají 0,57 % z celkové plochy ČSR. Síť maloplošných chráněných území Jihomoravského kraje zahrnovala koncem roku 1986 114 státních přírodních rezervací, 157 chráněných přírodních výtvorů, 5 chráněných přírodních památek, 3 chráněná naleziště a 1 chráněnou studijní plochu. Budování sítě chráněných území probíhalo ve dvou etapách, lišících se formou používaných kategorií ochrany. Státní přírodní rezervace vyhlašuje ministerstvo kultury. Ty jihomoravské jsou většinou z padesátých let nebo ještě starší. V šedesátých letech byly vyhlášeny pouze dvě rezervace - Mrhatina a Velký Špičák v okrese Jihlava, v sedmdesátých letech vznikla soustava rezervací na území Školního lesního podniku Křtiny, bylo vyhlášeno pět lesních rezervací v okrese Kroměříž, rezervace Holý kopec v Chřibech a v r. 1978 Roštejnská obora v okrese Jihlava, až dosud poslední vyhlášená přírodní rezervace v Jihomoravském kraji. Koncem sedmdesátých let začala druhá etapa legislativního zajišťování území s významnými přírodními hodnotami. Když se ukázalo, že vyhlašování chráněných území ministerstvem kultury je zdlouhavé, že řada návrhů, jejichž zpracování a projednání s uživateli pozemků věnovali profesionální i dobrovolní ochránci přírody tolik času a energie, ležela na ministerstvu kultury v Praze Nové právní předpisy Krkonosského národního parku a vyhláška Kromě zákona ČNR Č. 65/86 Sb. (tzv. sankčního dodatku k zákonu o ochraně přírody). o němž přineseme bližší informaci v příštím čísle, nabyly nedávno účinnosti také další předpisy chránící vybrané části přírody. Je to nařízení vlády ČSR Č. 58/ 86 Sb.,. kterým se vyhlašuje ochranné pásmo ministerstva kultury SSR Č. 60/86 Sb., která na území Slovenska poskytuje ochranu četným druhům nerostil v y Z edičních plánů našich nakladatelství vás chceme upozornit na několik knih, které by měly vyjít v letošním roce. Nakladatelství Academia je v našem výběru zastoupeno dvěma překlady: z francouzštiny je to Ekologická syntéza [Po Duvigueaud), z ruštiny Ochrana živé přírody - problémy a perspektivy [)ablokov, Ostroumov). V nakladatelství Horizont vyjdou Ekologické katastrofy od E. Hadače, v Panoramě v edici Knihy o přírodě publikace Lesními pěšinami [Pavlík, Bouchner). Další sbírku reportážních povídek Josefa Velka o ochraně přírody vydá pod názvem Příběhy pro dvě nohy nakladatelství Práce v 10. ročníku ním pedagogickém knižnice Kamarád. Ve Stát nakladatelství jde 2. díl Kapesního atlasu chráněných a ohrožených živočichů [Pecina, Čepická), za'hrnující ptáky kromě pěvců, a kniha Člověk a životní prostředí (Císař a kol). Co stojí péče o životní prostředí se dozvíme ze stejnojmenné publikace kolektivu autori'l, kterou pro edici Ekonomie a společnost připravilo nakladatelství Svoboda. Tu 4

Představujeme základní organizace Rosnička se rozhlíží bez naděje na realizaci, začaly postupně okresní národní výbory iniciativně využívat možnosti vyhlašovat ochranu formou chráněných přírodních výtvorů. Příkladem může být okres Uherské Hradiště, kde rada ONV vyhlásila dne 22. července 1982 za chráněné pi'írodní výtvory 32 území, převážně květnaté bělokarpatské louky, z nichž ani jediná (přes jejich nesmírnou přírodovědnou hodnotu) nebyla dosud chráněna. Přehled maloplošných chráněných území v Jihomoravském kraji dokumentuje rozdílný přístup jednotlivých okresních národních výborů. Kromě Uherského Hradiště nejvíce iniciativy při legislativním zajišťování přírodních hodnot na území okresu projevily okresní národní výbory Brno-venkov, Gottwaldov, Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Vůbec této formy vyhlašování chráněných území dosud nevyužily okresy Blansko, Břeclav, Hodonín a Znojmo. To neznamená, že by zde nebylo co chránit. Vždyť například kostra ekologické stability okresu Blansko, zpracovaná v Geografickém ústavu ČSAV, zahrnuje 171 ekologicky významných území zasluhujících ochranu, z nichž 61 má regionální a nadregionální význam, takže jejich ochrana by měla být zajištěna minimálně na okresní úrovni. V současné době je zde pouze 13 vyhlášených chráněných území všech kategorií. Obdobně kostra ekologické stability okresu Hodonín zahrnuje více než 80 území a pouze 8 z nich je legislativně chráněno. Počet významných území, zasluhujících ochranu ve správním obvodu Brna, se blíží padesátce, chráněno je pouze 9. A tak bychom mohli pokračovat dál. Maloplošná chráněná území v Jihomoravském kraji státní chráněný ostatní okres přírodní přírodní kategorie plocha v ha rezerv. výtvor Blansko 8 1 1 612,8 Brno město 1 5 2 141,73 Brno venkov 16 24 3 1804,48 Břeclav 22 1118,26 Hodonín 7 54,21 Gottwaldov 4 18 1 74,85 Jihlava 7 23 373,7 Kroměříž 23 4 221,0 Prostějov 4 7 108,9 Třebíč 4 12 1102,9 Vyškov 4 5 61,5 Uherské Hradiště 4 32 1 488,9 Znojmo 3 1 1 12,7 Zdár nad Sázavou 7 25 272,0 celkem 114 157 9 6447,93 Nejsou chráněna ani některá území s naprosto výjimečným, nadregionálním biogeografickým významem, reprezentující bohatství bioty rozsáhlých oblastí. Přehled nadregionálních biocenter je uveden v Ekologickém generelu ČSR, vydaném v roce 1985 státní komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Ze 7 nadregionálních biocenter v ČSR, která mají legislativně zajištěnou ochranu, leží pět na území Jihomoravského kraje. Patří k nim Údolí Hodonínky (mozaika přirozených lesních biocenóz ve Svratecké hornatině v okrese Blansko a Žďár nad Sázavou], Čertoryje (typická "z bývalého lesoparku bylo smeti š tě. Černé skládky, stromy přes cesty, nedalo se bez úhony projít ke stanovišti kontejnerů. Všechno vydržím, ale žít na smetišti, t o ne!" Po posledním zoufalém výkřiku následovalo jednání. Jiří Ohnutek, bytem v Brně - Žabovřeskách, obešel známé i neznámé v okulí a 1. května 1986 vznikla zatím nejmladší brněnská ZO ČSOP Č. 1a, ROSNIČKA. Dvacítka jejích č lenů, to jsou převážně lidi kolem třiceti, s dorůstajícími dětmi, důležitými pracovními úkoly a - víkendovými cha Iupami. Nedá se však za neporušenou p řírodou jezdit jen ven a s tím, co je doma, nepočítat. ROSNIČKA se stará o větší část Jiráskova lesa a nejbližší okolí. Spolupracují s Technickou a zahradní správou města Brna, s občanským výborem č. 71, s Obvodním národním výborem Brno II. i s NVmB. Před samoobsluhou na Šmejkalově ulici má vývěsku; dočetla jsem se tam mimo jiné i data pracovních schůzek (v místnosti agitačního střediska) a data brigád. Pracuje se každou druhou středu odpoledne. Začali sázením stromků (se souhlasem TaZSmB). Získali je z Bráfovy ulice, kde se likvidoval ochranný zelený val. "Zazvonili jsme v domě, před kterým měl být stromek, zeptali jsme se, zda majiteli nebude vadit a zda se o něj v době sucha bude starat", vysvětluje Jiří Ohnutek. "Kdo nechtěl, stromek před domem nemá." Dětská zóna na okraji lesoparku byla další akcí. TaZSmB nechala po dohodě osadit třicet laviček, ROSNIČKA zabudovala odpadkové koše, vymezila prostor, kam smí děti, ale ne psi, no a dnes už schází jen houpačka... Jiráskův les má 47 ha. Podle norem by se o něj mělo starat třicet (! J trvalých pracovníků. ROSNIČCE se povedlo, že tu jsou na částečný úvazek aspoň dva, oba bydlí v blízkosti. V létě se tu v rámci letní aktivity studentů objevili mladí brigádníci, prořezávali, hrabali, uklízeli, vše pod odborným vedením. "V Jiráskově lese začíná být skutečně pořádek," libuje si Jiří Ohnutek. "Jako dobrovolníci můžeme ostatním lidem ukázat cestu," dodává, "něco konkrétního udělat, propagovat péči o životní prostředí. Nikdy ale nemohou dobrovolníci udělat vše po pracovní době. Podstatná část leží vždy na profesionálních pracovnících, jinak je to beznadějné." Závěrečná poznámka není pesimistická. Jen naznačuje, jakým směrem se úsilí ROSNrCKY bude dál ubírat. (wil) 5

U pramene Jindřich Zogata ukázka parkové krajiny Bílých Karpat s druhově bohatou biotou v okrese Hodonín], Porážky (bělokarpatské louky s unikátní květenou v okrese Uherské Hradiště], Havranické vřesovisko (unikátní vřesoviště na okrese Znojmo) a Rejtava, Ledové sluje, Hardecké skály (soustava území s mozaikou přirozených lesních biocenóz v okrese Znojmo ). Někdy se ozývají hlasy, a to i mezi profesionálními a dobrovolnými ochránci přírody, že další vyhlašování chráněných území nemá smysl, jestliže nedokážeme ihned zajistit soustavnou péči. Pravdou je, že jsme-li ve vyhlašování chráněných území zhruba v půli cesty, pak soustavná péče je teprve v počátcích, přes všechno dosavadní úsilí orgánů státní ochrany přírody i řady základních organizací ČSOP. Ovšem znovu je třeba zdůraznit, že právě legislativní zajištění ochrany je základní podmínkou nejen další existence ekologicky stabilních území s výjimečnými přírodními hodnotami, ale i postupného prosazování soustavné péče, umožňují cí jejich optimální vývoj. Pro doplnění sítě chráněných území v Jihomoravském kraji je dostatek podkladů. Regionální biocentra a biokoridory, které by měly být prvořadě chráněny, jsou v návrhu regionálního územního systému ekologické stability krajiny, zpracovaného brněnským Agroprojektem na základě objednávky odboru územního plánování KNV pro celý Jihomoravský kraj. Materiály mají k dispozici okresní ekologové na útvarech. hlavního architekta. Přehledy úze mí chráněných i zasluhujících ochranu jsou součástí koncepcí ochrany životního prostředí, které budou v roce 1987 zpracovány ve všech okresech. Řada návrhů je již v různé fázi projednávání buď na odborech kultury ONV, na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody, nebo na ministerstvu kultury ČS R. Doplnění sítě chráněných území je významným krokem k celkovému posílení ekologické stability krajiny, jak nám všem ukládá Zákon o stmním plánu rozvoje národního hospodářství ČSS R na léta 1986 až 1990, schválený 8. 12. 1986 Federálním shromážděním ČSSR. Soustředme své úsilí na to, aby všechny ostrovy př í rodních pokladů v našem kraji měly legislativně zajištěnu další existenci. Abychom se na ně mohli každoročně bez obav vracet pro poučení i pro radost. Do dlani jako do d žbánku po matce a otci nabíráš studánku dnů a nocí Ve džbánku dlaní más iako v hrsti nebe Otec s matkou t i brání prsty propustit sebe Nebe ze země jsi zvedla Není v t om diva je Blesky strhuji sedla z hor n ad krajem Od vr šků usýchají jed l e a všelicos nás trápí jak soumrak le s ů v sedlech Napij se z dlaní Napii Zachování ek ologick é r ovnováhy cestou zlepšování životního prostředí předsta v uj e nealternativní cíl, k terý je nutno za bezpečit. Žádný společensk ý cíl v socialist ické s pole č nost i nesmí být rea lizován na úkor poškození ekologické r ovnováhy a zhoršení sta vu životního prostředí. Zásady státní koncepce tvorby a ochrany životního prost ř edí a racionálního využívání přírodních zdrojů v 8. pětiletce s výhledem do roku 2000 6

Lužánky - park ve vývoji Jana Tupá Nejrozsáhlejší park města Brna byl původně jezuitskou zahradou s dvorem, zpřístupněnou od roku 1786 Josefem II. Zahrada byla protkána a lemována alejemi. Před koncem 18. stol. již bylo k zahradě připojeno i okolí potoka Ponávky a na něm zřízeny dva ostrůvky a okolí romanticky upraveno. Hlavní osa vstupního dvora procházela parterem, stromovými boskety a ovocným sadem a stoupala až na vyhlídkovou plošinu na svazích Černých Polí mimo obvod zahrady. Roku 1855 byl v parku postaven restaurační pavilón (dnes Dům pionýrů a mládeže). S výstavbou tohoto pavilónu zřejmě došlo k úplnému rozpuštění původní osnovy alejí, celá zahrada byla rozš ířena a změněna v jednotně pojatý přírodně krajinářský park. Proměnu parku prováděl v druhé polovině 19. století zahradník Antonín Šebánek. Do porostní skladby prosazuje cizokrajné dřeviny. Jeho následovníl{ A. Siebeck pokračuje v těchto tendencích a obohacuje Lužánky o všechny druhy dřevin rostoucích pi'irozeně na území Moravy. Od začátku tohoto století až po současnost však mi10žství druhů v porostní skladbě klesá, porost stárne, zahušťuje se a jeho zdravotní stav se zhoršuje. Celkový stav porostu, vložení uzavřených sportovních areálů a ve " -c-oj "")~~)4~JI ~ ~/:~...'<.'.,-~.~~. ; '~ :lc:f.:.-..,~ t. l.or J ~,'.'..':-~:~ ;.,, '\igh:.. -,.i=l ~~:';~~~:,' ;)~.~ )Vi~th[.. l.- "~'~J R.. ' 'f~\iii!wwfll: :::~!:v. :J >L)c> '; ~"'roj1~!':~~ ~F'~(l ':&!~~ wu b';j UU ~J ::llh ' ~r:f,~;~.': ~~f.f:~~v<l~s; ~; ~j.ia rl ~"~J la Ji;1. ~I:;;;:;;,~:: " '.. :::::0.,... " 'íl l : O Dtl ~~Q :llg~lr ;; -il ~~ Stav parku na konci 18. století - převzato z knihy Významné parky Jihomoravského kraje (Blok, 1978 ) Reprodukce litografie FranI. 19. stol. z p o čátku Ri chtra "!... ~ 7

---.-. dení cest, které ztěžuje průchodnost areálu, vedly k rozhodnutí provést celkovou rekonstrukci Lužánek. Studie rekonstrukce a celkových úprav parku zpracoval v letech 1979-1981 Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a ob jektů v Praze. Autorem řešení je dr. ing. arch. Otokar Kuča, CSc. První etapou projektu byl dendrologický a kvalitativní průzkum. Kvalitativní hodnocení bylo provedeno u zaměření str o mů v pěti stupňové klasifikaci. První skupina - zvláště hodnotné, dokonalé, zdravé, dobře vyvi nuté dřeviny s korunou typickou pro určitý druh, tvarově nepo rušenou. Druhá skupina - zahrnuje hodnotné, zdravé stromy odpovídajícího tvaru, eventuálně s mírným poškozením, které však neruší celkový charakter jedince. Třetí skupina - je tvořena dřevinami běžné, průměrné hodnoty, zpravidla částečně poškozenými s netypicky formovanou korunou, příp. kmenem. Ctvrtá skupina - jsou dřeviny průměrného vzhledu, zdravotně značně poškozené - dožívající. Pátá skupina - dřeviny bezcenné, velmi silně poškozené, odumíra jící a odumřelé. Početní výsledky průzkumu zachycují tabulky na str. 9 a 10. Návrh rekonstrukce a úprav parku - Kresby autorka Centrálni pohled Foto J. Kučerová Dub uherský p ř e d začátkem zimy Pato f. Kučerová 8

TABULKA CETNOSTI RODU DŘEVIN A JEJICH KVALITY Rodový název dřeviny Kvalitativní skupina 1 234 5 SO Uičet.. Pinus Acer - javor 73 88 105 73 13 Aesculus - jírovec 9 16 45 11 1 Abies - jedle 5 1 5 1 O Ailanthus - pajasan O 3 3 3 1 Alnus - olše O 2 12 3 O Betula - bříza 2 2 41 21 3 Carpinus - ha br 2 8 10 10 1 Crataegus - hloh O O 5 1 O Corylus - líska 6 2 4 1 1 Catalpa - katalpa O 1 3 O O Cornus - dřín O O 1 1 1 Eleagnus - hlošina O 1 O O O Evonymus - brslen O O 1 O O Fa gus - buk 18 1 1 O O Fraxinus - jasan 6 10 61 39 5 Gleditschia - dřezovec O O 3 O 2 Gingko - jinan 3 1 O 1 O Gymnocladus - nahavětvec 1 3 O O O Hippophae - rakytník O O 1 O O )uglans - ořešák 1 O O O O Koelreuteria - svitel 1 1 4 7 O Liriodendron - liliovník O O 1 1 O Larix - modřín O O 2 2 O Malus - jabloň O O 1 2 O Magnolia - šácholan O 2 O O O Morus - moruše O 1 1 2 O Prunus - slivoň 1 2 9 17 6 Phellodendron - korkovník O 1 O 1 O Picea - smrk 10 3 10 52 16 Platanus - platan 1 1 1 1 O - borovice 8 16 26 18 1 Populus - topol 5 5 22 30 8 Pseudotsuga - douglaska O O 2 3 O Quercus - dub 1 2 14 6 2 Robinia - akát 1 7 47 31 7 Rhamnus - řešetlák O O 1 1 O Salix - vrba O 1 1 2 O Sambuccus - bez O O 1 O 1 Sophora - jerlín 1 O 2 2 O Sorbus - jeřáb O O O 3 O Tilia - lípa 10 10 71 29 10 Thuja - zerav O 7 5 10 O Taxus - tis 1 1 7 5 O Ulmus - jilm 5 2 13 9 10 Cel ke m 171 201 542 399 89 Z a s t o u pen í v % 12 14 39 29 6 352 82 12 10 17 69 31 6 14 4 3 1 1 20 121 5 5 4 1 1 13 2 4 3 2 4 35 2 91 4 69 70 5 25 93 2 4 2 5 3 130 22 14 39 1402 100 Kresba R. Pospíšil Splácení dluhu Do rady NV města Brna byl v lednu 1987 předložen návrh k vyhlášení deseti stromů a dvou stromořadí v Brně chráněnými přírodními výtvory ve smyslu zákona č. 40/1956 Sb'. Město tím pomalu začíná splácet velké dluhy v legislativní ochraně přírody z minulého období. Zelenými cedulkami se znakem státní ochrany přírody budou opatřeny stromy: - javor babyka u cesty pod Červeným kopcem v Pisárkách, - javor mléč u hřiště v Jehnicích, - jasan ztepilý v Jehnicíc'h, - vrba bílá u Holáseckého rybníka, - lípa velkolistá na Cupákově ulici v Rečkovicích, - platan javorolistý na Palackého náměstí v Rečkovicích, - javor stříbrný v pa'rku na Palackého náměstí v Řečkovicích, - dub letní u Kohoutovic v katastru Žebětín, - 2, platany na Zvonařce a stromořadí: - lípa velkolistá, srdčitá a její kříženci (36 stromů) podél Bráfovy ulice v Žabovřeskách, - jírovec maďal (18 stromů) na Malé Klajdovce v Židenicích mik 9

Zmizí tetřívek z Ceskomoravské vrchoviny? Kvalitativní skupina 1. 2. 3. 4. 5. jehličnan y 24 28 57 91 17 217 15 % 11% 13% 26 % 42 % 8% 100% lis tn áče 147 173 485 308 72 1185 85 % 12% 15% 41% 26 % 6% 100% Z uvedených tabulek vyplývá: Z celkového počtu hodnocených stro mů je 35 % pod p růměrn ý c h a bezcenných, dožívajících a odumírajících. Tyto stromy je nutno odstranit. Park vykazuje dobrý p o měr listnáčů a jehli č nanů 85:15 tak, jak by to mělo odpovídat městskému parku. Přitom zdravotní stav jehličin je horší než u listnáčů, především zásluhou smrků. Kostru porostu tv o ří domácí dřeviny, a to javory, lípy, jasany; nejlepší zdravotní stav vykazují buky, jilmy se z porostu vzhledem k cho robě (grafioza) ztrácejí. Z dřevin cizího původu jsou nejvíce za stoupeny zdomácnělé akáty a jírovce. Význačné dřeviny - v parku najdeme n ě k o lik s kut eč n ě pozoruhod ných stromů. Unikátní je exemplá ř dubu uherského (Quercus con ferta J, který patří k nejhezčím na M or avě. Návrh rekonstrukce a oprav parku Do centrálního prostoru parku je vnesena ladná symetrie se zvýr azněním osy. Celý prostor je p rosv ě tl e n, jsou v něm pon ech ány pouze význačné solitéry. Stinné obvodové partie jsou protkány logickým systémem pěších komunikací a do p lněny intimními stezkami a odpočívadly s výtvarnými díly. Velkým p ř ínosem je obnova pův o dníh o toku Ponávky, který je nyní l{analizován. Voda v jakékoliv podobě je téměř nezbytnou součástí každé parkové úpravy. Vodní partie psychicky i fyziologicky výrazn ě zvyšují pobytovou hodnotu parku. Na základě sociologického pr ů z k umu, který prováděl VÚOZ Průhonice, lze konstatovat, že parky jsou ne jvíce navštěvovány za úč e lem každodenní rekreace lidmi s malými dětmi a důch o dci. Lidé nacházející se věkem mezi těmito kategoriemi využívají parků minimálně, ovšem mohou-li využít pěších tras přes parky k cestám do zaměstnání, výrazně se počet těchto lidí v parku zvýší. Navrhované řešení výrazně zvyšuje celkovou hodnotu parku nejen v návaznosti na jeho historický vývoj, ale splňuje i požadavky pro využívání parku různými kategoriemi obyvatel města Brna. Doufejme, že se investorovi celé akce TaZS města Brna podaří celý návrh důsledně nejen realizovat, ale v navržených tendencích dále udržovat a rozvíjet. Park je živý organismus, který nelze vybudovat a konzervovat, je třeba ho neustále pěstovat tak, aby byla zachována kontinuita jeho vývoje. Z celostátního přehledu výskytu tetřívčí zvěře [Čermák a kol. 19551 se tetřívek obecný [Lyrurus tetrixl vyskytoval v podhorských stanovištích západní Mora vy a v celých Čechác h, kromě širšího okolí Prahy a stře d ního Polabí. Ve Ž ďárských vrších byl, podle sdělení starších myslivců, tetř í vek všude, l{de charakter místa př i pomínal severskou ta jgu - vřesovi š t ě, podmáčené louky, paseky s r ozvolněnou zelení bř í z a borovic a s dostatkem borllvky a brusinky. Taková místa se na cházela v okolí Žďá ru nad Sázavou a táhla se k Velkému Dářku, kde p řes les pokračov al a k Herálci a Svra tce a odtúd jedním směrem ke Kři ž ánkám a Mílovám a druhým s měrem ke Kameničkám, leníkovu a k Hlinsku. S o učasné populace tetřívka [Hanuš, Bouchner, Fišer 19791 v českých ze mích se omezují n a horské masívy na okraji státu a n a Třebonsko, od kud pronikají do Jihlavských vrch ů. Osamoceným ostrllvkem je poslední lokalita ve Žcrárských vrších v okolí města Svratky. Je stě v nedávné minulosti, k oncem 70. let, nebylo vzácností vidět na tokaništích mezi Svratkou a Kamenil~ ka m i pr a videlně i několik desítek tokajících tetřívkú. Vlivem intenzifikace zemědělské a lesní výroby spo jené s melioracemi a rekultivací neplodné púcly, s likvidací b ř ízy a olše, úbytku ke řú a polok eřll, jako i m izení vř esovi šť a r ašelinných luk, klesl poč e t kusú te tř ívk a obecného v roce 1980 na 40 e x e mpl á řú. V té do b ě zde b yla na návrh Správy CHKO Žďá r sk é vrchy a rozhodnutím V čkn V v Hradci Králové vyhl ášena chovná tetř í v č í oblast. Řízením oblasti byl p ověřen poradní sbor. V březnu roku 1983 se konal ve Ž ďáře nad Sázavou celostátní seminář zabývající se ochranou tetř í vka. Na zák la dě zkušeností a připomínek z tohoto semináře se přistoupilo v chovné tetří v čí oblasti k praktické o ch r a n ě té to vzácné zv ěře. Přikročil o se k zakládání krmných line k, p o líček s ovsem, který se nesklízel, a ta k poskytoval potravu zvěři po v ě t š í část roku, zvýšil se dozdl' hlavně v období snášení vajec a vyvádění ku ř átek. Po majetkoprávní stránce bylo projednáno vyčlenění některých ploch ze zemědělského púdního fondu a jedná se o rozčlenění velkých honú na menší díly s osetím různých druhů hospodářských plodin. Přes veškeré ochranářské snahy po č ty tetřívkú stále klesají. N yněj š í stav se pohybuje kolem 20 kusů. Zdá se, že klesající trend bude pokračovat. U rčitou nadějí je umělý odchov. První pokusy se již daří. P. M. Vlader 10

Stromy k řekám nepatří? Miroslav Kundrata " Zámer opravy na likvidaci brehového porostu na. levém brehu reky Svratky". Pad tímto. názvem byla svalána 5. 12. 1986 jednání na Pavadí Moravy v Komárově. "Pi'edmetem ;ednání bude pro;ednání úplné likvida c e brehového porostu na levém břehu reky Svratky, říč. km 40,850 až 41,850 k. ú. Pi'ízřenice, D. Heršpice, a to v rámci připravované opravy stáva;ícího základního prostředku", razvádí dále paznámka. Předehra se kanala už na Stavo.prajektu 25. 3. 1986, kdy byly z nejvýznamnějších p říradních lakalit navržených k legislativní ach raně vylaučeny dvě - Svratka nad sautakem se Svitavau a Bítýšská bažina - a ta pro jiné z áměry. Ty na sebe nedaly dlouho. č ekat... Už ta nelidské úřední vyj adřavání, při kterém jazyk český úpí a čtenář krautí hlavau. Řeka pro. nás není řekau, ale "základním pros tředkem" - odasabněným, ananymním [mažná prata se stala stakau}, stramy nejsau stromy, ale abjekty překážející v apravě základního. prostředku, za apravau nestají člavěk a jeho. praspěch, ale PLÁN a TERMÍN! Takavá je praxe! Kdo. se jí nepadří dí, je naivní snílek, který zbytečně a marně zdržuje záslužnau práci druh ých. a kdo. ji bez výhrad respektuje, úspěšně adškrtává palažky ve splněném PLÁNU. Naše krajina, lesy, vady. vzduch, města, sídli š tě, parky, patraviny, stav našeho. zdraví i zpllsabu myšle'lí jsou věrným odrazem ta h oto neasobníha, nerozvážného a neangažavaného myšlení nás všech bez razdílu. Nemohu sauhlasit s prahlášením vedaucího pravazu Pavadí Maravy, který svau argumentaci pro likvidaci břehavých porastů uzavírá tvrzením, že "v této. spalečnasti nelze jinak". Fakta jsau jasná: Svratka nebyla ve jmenavaném úseku udržavána ad roku 1925. Kapacita karyta se zmenšila usazením nánasů a při větších vadách by mahlo hrazit vylití z břehů [výpačet nedalažen) na pazemky JZD i na soukromé parcely [za škody odpavídá pravazavatel taku], řada přestárlých stromů hrazí pádem do. vadateče, břehy jsau místy narusené bační erazí. Přístup k řece je amezený, pazemek JZD sahá až k břehavým parastům a není zde žádný manipulační prastar. Pravazavatel i dadavatel mají k dispozici nedakanalé mechanizační prastředky, které je amezují na čištění řeky pauze z břehu. A tady zase překážej! stramy. A fakt, že břeh 60 let nikdo. neudržaval, je dakance uváděn jaka argument k jejich vymýcení! Ale jednání nebylo tak úplně zbytečné. Projektant, investar Cl dadavatel prajdau se zástupcem KSSPPOP, ing. Šmitákem, terén a vyznačí stramy, které je mažné a nutné zachavat. Krajské střediska si rovněž vy 11l'azuje pasauzení studie vegetačních úprav a daprovadné zeleně. Slava o bialagickém a ekolagickém významu břehavých porostů však vyzněla do. prázdna - dnes, třicet let pa vyhlášení zákona a ochraně přírody! '" JliWI'Iri b 8Ňm i ( 1/001 Kresba R. Pospíšil o velké geografické lízátko Letas už pašesté malavaly děti pracovníkú Geagrafickéha a Matematického. ústavu ČSAV abrázky na téma ochrany přírady a živatníha prastředí. Výstavce z dětské výtvarné sou t ěže, pařádané pad patranací ZO ČSO P a kulturní kamise ROH, patřívá vždy jeden pad večer na začátku prasínce. Práce přichází posaudit malíř Petr Skácel a autar té nejlepší získává symbalickau hlavní cenu- velké ge a grafické lízátka. Skutečná lízátka spalu s kreslicími patřebami, sladkastmi, Iimanádau a diplamem jsau však připravena pro. vsechny malé m alíře. Na sesté "lízátka" jich při š la celkem 38 Cl ta,. velké" si adnesl Ale š Birnbaum, žák 4_ tříd y. Un -~-- STRO"'Y NA DNt ~'1\...~ --J,u 'i'.1b... "~(. Kresba iednoho z úspě š nýc!l autoru loií.ského ročníku Jana Vlč k a (9 r.) Pi'ístup ke brehij.m Svratky opravd u není snadný ani pro f otografa, natož pro stroie. Neiiednoduššl reše ní ;e vykácet stromy, nap ří mit koryto a zpevnit bi'ehy uměle. Je však ne;lepší? Nebo aspoň dobré? Foto B. Kučera 11

Návštěva ze souhvězdí višně Jiřina Salaquardová Nav:chujeme k ochraně Nad ránem s bouřkou p ř istály i ty nezralé Zářily ;ako vltavíny s kři šťálovou peckou uvnit ř Scifisté samoz ře ;mě spali ;ako když ;e do hvězd hodí my isme samozře;mě spali ;ako když nás do hvězd hodí a hv ě zdy samozre;mě spaly ;ako když ;e do lidí hodí Tak byla budoucnost zase ;en ve hvězdách a v lidech Černovický příkop Prvosenka Prvosenka [Primula) patří spolu s dalšími 12 rody (např. brambořík, dřípatka aj.) do čeledi prvosenkovitých a je v naší květeně zastoupena 7 druhy rostoucími ve volné pří rodě. V Brně a okolí se můžeme setkat se dvěm a druhy: prvosenkou jar ní (Primula veris) a prvosenkou vyš ší (P. elatior). Prvosenka vyšší rozkvétá o něco dříve, v některých letech již koncem března, obě pak kvetou v dubnu až květnu. Prvosenka má pětizubý kalich, nálevkovitou korunu s válcovitou trubkou a květy jsou v jednoduchém okolíku. Prvosenka vyšší má květy sírově žluté, nevonné, kalich je těsně přilehlý k trubce korunní [viz obr. a - část květenství), prvosenka jarní m á květy ž loutkově žluté - vonné, kalich slabě nafouklý, od trubky korunní odstávající. Prvosenky jsou opylovány hmyzem s dlouhým sosákem (n apř. čmeláky, motýlem žluťáskem ře š etlákovým a j.). Prvosenka vyšší roste na lukách a v lesích na vlhčích místech a na Brněnsku je vz á cněj š í (Červený kopec, Mokrá Hora, údolí Ponávky II České, údolí ŘíČky u L íš ně). P. jarní dává s píše přednost místúm sušším [např. Kohoutovice, Bílovice, Želešice, Ivanovice u Brna, kopec Santon aj. ). Nejstarší herbářový do klad je z Há clll z roku 1828 od Wes selyho [uložen v herbářích Morav ského muzea). Prvosenka jarní patří mezi léčivé rostliny, ale je rostlinou čá st ečně chrán ě nou: nesmí se vyrýpávat a vů bec pak prvosenku nesmíme sbírat v chráněných územích. Latinský název Primula je odvozen z adjektiva primus první, protože ně které druhy kvetou na j ař e mezi prvními. Podobně je tvořen i český název prvosenka. Presl jej přejal z polštiny: prvo-vesenka, tedy prvo vesní, prvojarní bylina. Často se uží vá i lidového pojmenování petrklíč. Jaroslav Čáp 12 Na m apách zatím není takto označen a snad ani nebude; je to pracovní název pro příkopy lemující po obou stranách železniční násep mezi Komárovem a Brněnskými Ivanovicemi v úseku po Ráječek. Nad označením "přírodní lokalita" by se mohl puristický ochránce přírody pozastavit. Tyto příkopy vznikly vyhrnutím materiálu pro stavbu náspu železnice v 19. století a jsou tedy umělé. Svědčí o tom i jejich pojmenování starými obyvateli Komárova - kubik vzniklé podle objemového hodnocení vybraného materiálu. Nicméně příroda "použila" tyto prostory velmi užitečně. Terén mezi Komárovem a Černovickým potokem je součástí aluviální nivy řeky Svitavy s místními depresemi a vysoká hladina podzemní vody pi'tsobí dlouhodobé nebo i celoroční zatopení příkopů. Aluviální půdy a mělká voda s teplotami dyjsko-svrateckého úvalu poclnítily vznik úzkého pruhu porost ů lužního typu. Nejnáp a dnějš ím stromem je topol bílý, z keřú bez čern ý, na dně příkopu roste bujná rostlinná vegetace, na trvaleji zatopených místech ostřice nebo i kosatec žlutý. Mnohem významněj š í než rostlinné společenstvo je živočišné osídlení. V přechodu měst s ké periférie do typické agrární krajiny tvoří pruh černovick é ho př íko pu typický biokoridor, spojující říč n í koryto Svita vy a jeho doprovodné břeh ové porosty s lužním Černovickým hájkem, n e boli Ráječkem, a pokračující Holáseckými jezery dále k jihu. Černovický příkop je významným "ostrovem" uprostřed zeměd ělské krajiny, přirozeným r efugiem pro úkryt i rozmnožování řady živoči š ný c h fo rem. Z nápadných velkých druhů zejména pro bažanty nebo pro zajíce. Mnohem větší počet méně nápadných ptákú zde nachází hnízdní možnosti: drozdi, kosi, žluna zelená, sedmihlásek hajní, pěnice černohlavá. Snad nejvýznačnějším ptačím druhem je moudivláček lužní, jehož hnízda se tu v některých letech najdou. Pokud zjara trva leji pod vodou, u nich pozorovat i někter.é nebo jejich vej jsou tůňky můžeme druhy oboj ž ivelníků ce či pulce. Je škoda, že e"(istence těchto přírodních enkláv dosud nenasla dostatečné uznání u člověka. V podrostu najdeme nejen význačné druhy rostlin, ale i hromady odpadkú zneči s ťující vodu v příkopě. Dokud vsak nebude zajištěna statutární ochrana lokality, není možné provés t základní očistu a zvýraznit tak je š tě víc přírodní ráz i význam tohoto všedního kousku přírody brněnského okolí. Karel Hudec St av Č ernovického příkopu zd ů r az n ěný smutnou náladou prosincových sní mk ů ;e ne u těšený. P ře sto zde nachází úk r y t mnoho živočišnýc h druh ů. Foto K. Hrubý.

Ještěrka zelená Jaroslav Piálek Schematický nákres h lavy ještěrky zelené. Převzato a upraveno z Naulleau, G., 1980 (překreslila L. MakkiováJ I Ze čtyř zástupců je š těrkovitých (Lacertidae) žijících na našem území patří je š těrka zelená společně s ještěrkou zední (Podarcis muralis) mezi druhy nejvzácnější. Je vázána svým způsobem života na vyhraněné biotopy, které člověk často neuváženě přetváří v rámci rekultivací, náhradního zalesňování, rekreace apod. V areálu svého rozšíření (střední a jižní Evropa, jihozápadní Asie až po Dněpr) vytváří několik poddruhů. U nás žije pouze nominátní poddruh Lacerta viridis viridis. Ještěrka zelená je plaz mimořádně náročný na teplo. Z toho vypl,ývají i její nároky na životní pro s tředí. Obývá teplé vápencové stráně jižního Slovenska, v Čechách a na Moravě se často vyskytuje na jižně exponovaných stráních velkých řek (Vltava, Sázava, Jihlava, Oslava. Svratka, Dyje), kde si vybírá travnaté stanoviště s řídkým porostem keřů a stromů a místa s částečně kamenitým povrchem. Zde si sama hrabe hluboké úkrytové nory nebo osidluje opuštěné nory p o hlodavcích. Ačkoli preferuje lokality s inalou nadmořskou výškou, v Alpách v příznivých podmínkách vystupuje až do výšky 1700 m n. m. Zajímavé jsou údaje o výskytu ještěrky zelené na území města Brna. Na dříve uváděných lokalitách (Špilberk a Hády) však nebyl v současnosti při průzkumu herpetofauny její výskyt potvrzen. Lze se domnívat, že výskyt na první lokalitě nebyl původní. S ještěrkami zelenými se můžeme setkat v období od dubna do října. Za teplých slunečný c h dnů jsou aktivní po celý den s m čnimem výskytu v odpoledních 'hodinách. Pozorovali jsme je vša k i za poč a sí přeháňkovitého charakteru při teplotách 13-15 C. Jejich aktivita byla však silně potlačena a při uchopení do ruky projevovaly minimální obranné reflexy. Období páření trvá někdy až do června, kdy samice kladou až 20 vajec velkých asi 8 x 14 mm. Mlá ďat a se líhnou koncem léta a je jich velikost je 70-80 mm. Ve věk u tří let jsou poh lavně dos p ěl á. Potravu tvoří p ře váž ně hmyz, díky své velikosti a síle jsou schopny vylepšit si svů j jídeln íč e k i drobnými obratlovci (mláďata je ště r ek a hlodavců). Je zaráže jící, kolikrát jsou z aměňo vána mláďata j eš těrky zelené za ještěrku obecnou. Napřík la d v populárně naučné literatuře o státní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step je uváděn hojný výskyt ještěrky obecné. Při dvouletém inventarizaním prlizkumu, který jsme zde prováděli, jsme všechny menší "hnědé" ještěrky, objevené na tomto území. určili po odchytu jako ještěrky zelené. Možnost této záměny pramení do značné míry z toho, že v dostupné literatu ře chybí podrobný popis vývoje zbar vení ještěrky zelené od mladého vě ku až do dospělosti. Seznámíme se proto s genezí zbarve ní podrobněji. Mláďata jsou zbarve na hnědě nebo šedohnědě se dvěma až třemi sériemi bílých nebo žluta vých skvrnek, které mohou splývat v podlouhlé linie. Jak mláďata rostou, objevuje se na bocích hla vy a těla zelená barva a spodek těla se za barvuje z plivodně bílé do žluta. Na zádech a bocích se objevují malé černé tečky a světlé pruhy dostáva jí černé lemování. Podlouhlé pruhy u samců mizí, u samic někdy přetr vávají společně se zbytky plivodní hnědavé barvy do dospělosti. Pohlav ně dospívajícím samci'lm postupně modrá hrdlo a boky hlavy. Nejinten zívnějšího zbarvení dosahují v ob dobí rozmnožování. V pozděj š í c h le tech modrá barva bledne, nebo se navrací k zelené, popřípadě zcela mizí. Dospělí jedinci jsou zbarveni svrchu trávově zeleně s množstvím drobných černých teček. Spodek tě la je zbarven jednobarevně ~utě až žlutohnědě. V našich podmínkách dosahuje ješ těrka zelená velikosti i přes 30 cm, přičemž na ocas připadají dvě třet i ny celkové délky těla. Ocas je u obou pohlaví velmi kře h ký, takže se snadno láme (dosti ča s to je ulomen i při vzájemných sou bojích samců v době páření). V pří padě odlomení je nahrazován rege nerátem, který je vždy menší než ocas púvodní. Tělo je štíhlé, končetiny jsou zakon č eny dlouhými a štíhlými prsty, umožňujícími šplhá ní. Na rozdíl od ještěrky obecné, kde s nozdrou sousedi pouze spodnl pos ~ nasale, u ještěrky zelené s nozdrou sousedi dvě až tři postnasalia. Postavení dalších štítki'l na hlavě je znázorněno na obrázku. Ještěrka zelená je na seznamu chráněných živočichi'l vyhlášky č. 80/1965 Sb. Je však zbytečné snažit se chránit ohrožený druh tam, kde byl zdevastován jeho přirozený biotop. Pouze k omplexnl ochrana, založená na znalostech biologie druhu a zachování biotických a abiotických poměr li zdokumentovaných lokalit, múže vést k zachování ještěrky zelené ve volné přírodě. V budoucnosti by byl o možné na základě fa unistických zpráv a nálezli reintrodukovat tento druh zpět na lokality lidskou činností zničené a později obnovené. Bohužel. a čkoliv je v Jihomoravském kraji dost lokalit s poměrně bo'hatým výskytem je š t ěr ky zelené, mnohé další stále unika jí pozornosti, a tak nemohou být orgány státní ochrany přlrod y evidovány_ I z těchto dúvodi'1 se m nohdy likvidují lokality, aniž by bylo cokoliv podniknuto na jejich záchranu. Chcete-li i vy př ispět k jejich záchraně, napište o jejich výskytu n a adresu a utora čl á nku (Ústav pro výzkum obr atlovcll, EEO Studenec 122), ne bo dr. M. Vlašínovi z Krajského s t ř edi s k a státní památkové p éče a ochrany př írod y v Brn ě, Radnická 2. Ještěr ka zel ená, Zádielská dolina, dne 22. 6. 1985 [foto au/ar} 13

Chráněná území okresů Brno-město a Brno-venkov Stav k 9. 6. 1986. Zpracovala Eva Smejkalová Chráněný přírodní výtvor Žebětínský rybník Ve dvou okresech Jihomoravského kraje Brno-město a Brno-ven.kov je vyhlášeno 51 chráněných území o výměře 1 965,5 ha. Z toho v okrese Brno-město je 1 státní přírodní rezervace (SPR) o výměre 54,2 ha, 5 chráněných přírodních výtvorů (CHPV) o výměře 84,8 ha a 2 chráněné přírodní památky [CHPP) o výměře 26,2 ha. Celková výměra všech chráněných území v okrese Brno-město je 165,2 ha. V okrese Brno-venkov je vyhlášeno 16 SPR o výměře 673,5 ha, 24 CHPV o výměře 1111,8 ha a 3 CHPV o výměře 15 ha. Celková výměra vyhlášených chráněných území v okrese Brno-venkov je 1800,3 ha. Přehled chráněných území: Okres Brno-město: SPR Mniší hora, zachovalý porost listnatého lesa s podrostem na skalách. Rezervace byla vyhlášena v roce 1950 o výměře 54,25 ha. Inventarizační průzkum zpracovala E. Kabelková, ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva neuzavřena. CHPV Červený kopec, katastrální území Bohunice, geologický vý tvor čtvrtohorních spraší. Vyhlášeno v r. 1970 o výměře 3,45 ha. Inventarizační průzkum zpracoval ing. Jindřich Šmiták v roce 1984. Ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva neuzavřena. CHPV Bosonožský hájek, k. Ú. Bosonohy, naleziště chráněných dru hů rostlin, vyhlášen v r. 1985, výměra 46,76 ha. Inventarizační prů zkum není zpracován, patronát uzavřen s 9. ZO ČSOP Brno, ochra nářský plán je zpracován. CHPV Jelení žlíbek, k. Ú. Bystrc, přirozené bukové porosty v p ří městských lesích Brna. Vyhlášeno v r. 1979 o výměře 13,32 ha. In ventarizační průzkum a ochranářský plán není zpracován, patro nátní smlouva bude uzavřena se ZO ČSOP, Ústav pro výzkum obrat lovců. CHPV Stránská skála, k. Ú. Slatina, naleziště chráněných druhů rostlin, geologická a paleontologická lokalita, vyhlášená v roce 1978 o výměře 16,8 ha. Inventarizační průzkum zpracovává ZO ČSOP VÚVZ Pohořelice, ochranářský plán není zpracován, patronát bude uzavřen s pionýrskou skupinou SSM Spartakovci. CHPV Žebětínský rybník, k. ú. Přízřenice, Žebětín, naleziště chrán ě ných druhů obojživelníků. CHPV vyhlášen v r. 1985, výměra 4,42 ha. Inventarizační průzkum a ochranářský plán není zpracován, patro nát uzavřen se SSM, gymnázium Křenová ul. CHPP Černovický hájek,k. ú. Černovice, B. Ivanovice, nejsevernější č ást lužního lesa v nive Svitavy - hnízdiště. Vyhlášeno v r. 1977 o výměře 11,74 ha. Inventarizač. lí průzkum zpracoval v 1'. 1985 ing. A. Krása, CSc., ochranářský plán není zpracován a patronát neuzavřen. CHPP Kamenný vrch, k. Ú. Nový Lískovec, naleziště koniklece velkého a xerothermních rostlin. CHPP vyhlášena v r. 1978 o výměře 14,5 ha. Inventarizační průzkum a ochranářský plán není zpracován. Patronát uzavřen s PS ZŠ Hroznová v 1'. 1986. Potok Vrbovec, přiték a jící z Podk o morských lesů. napájí nevelký r ybník při silnici z Žebětína do Bystrce. I on prodělal svůj vývoj. Byl zakres len už na katastrální mapě z roku 1827, na vojenské speciálce z roku 1925 po něm není ani památky a kdy byl: opět napuštěn, nevíme. Snad se najde ještě pamětník. Oboj živelníci z okolí Žebětína o něm však dobře vědí a už po generace se sem přicházejí rozmnožova t. Není divu vždyť rybník zůstal jako jeden z má la celkem ušetřen neblahých vlivů ja ko je eutrofizace [neúměrné obo h acování živinami), znečištění ropnými produkty a podobně. A ta k zde můžeme najít ropuchu obecnou i ze lenou. čtyři d ruhy skokan ů, ro s ničku, č olka obecného a snad je š t ě i čolk a velkého! V roce 1985 vyhlásil Národní výbor m ěsta Brna r ybník i s přilehlým mok ř adem o rozloze 4,4 ha za chráněný přírodní výtvor. Vstup je povolen jen p o cestách p ř i okr a ji rybníka, vjezd je povolen je n sl užebním vozidlům o p r á vněný c h organiza cí, dořešit se m usí Vjezd a ut těch chatařů, kteří ma jí Cha t y za rybníkem. Při bě ž né údr žb ě cest nesm í být d otčena plo cha chráněného území. Travní por osty a rybník mohou být obhospoda i'ovány dosavadním z působem za v y loučení pesticidú a ostatních agrochemikálií. Rybník se nebude letnit (letní vypouštění pro zlepšení chovu ryb] a v období rozmnožování o boj zivelníků, tj. duben - květen nelze m a nipulovat s hladinou r ybníka. V chrá něném území je po c hopitelně zapo vězena také ja k á koliv činnost, jež by mohla vést k zhoršení stavu CHÚ, ja y. o např. skládání odpadků. ničení vegetace. odchyt živo či chú upod. Rybn ík je v terénu označ e n šesti tabule m i s e státním znakem, nápisem Chrá n ěné území a zřizovací vyhláškou. O patření. přijutá k ochr a ně území, mohou do určité míry snížit negativní vlivy okolí. Doře š it je však tře b a vliv automobilového provozu n a silnici vedoucí po hrázi r ybníka! V ja r n ím období, kdy obojživelníci, přede vším ropuchy obecné, t áhnou proti p r oudu potoka Vrbovce a nemollou s e dostat pře s s trmou st ěnu vývaři š t ě, cloc'hází k obrovským m a sakrům ža b, které se snaží dostat do rybníka přes vozovku. Pokoušeli jsme se zlepsit situaci alesp oň dopravní znač k ou Pozor. jiné nebezpečí [trojúhelník s v y křičníkem] a nápisem Pozor n a obojživelníky!, ale nebylo to přijato s pochopenim: odbor dopravy NVmB nás upozornil, ze provoz v dob ě m igrace obojživ el níků nelze n a silnici omezit, ani tam nelze umístit žádnou tabuli. Bude ted y t ř eba umož 14

v1(f~n~ DTITJn ~ /I> Okres Brno-venkov: SPR Coufavá, k. Ú. Vranov, přirozené bukové porosty s jedlí na brněnské vyvřelině, vyhlášeno v r. 1976 o výměře 22,46 ha. Inventarizační průzkum zpracoval v r. 1985 ing. J. Vorel, CSc., ochraná ř ský plán není zpracován a patronátní smlouva není uzavřena. SPR Čihadlo, k. Ú. Babice nad Sv., přirozené listnaté porosty na devonském vápenci, vyhlášeno v r. 1976, výměra 55,2 ha. Inventarizační průzkum byl zpracován v r. 1985 ing. K. Moislem, ochraná ř ský plán není zpracován a patronátní smlouva neuzavřena. SPR Dřínová, k. Ú. Babice nad Sv., při r ozené lesní porosty s dří nem, rezervace vyhlášená v r. 1973, výměra 24,3 ha. Inventarizační prů zkum se zpracovává, ochranářsk ý plán není zpracován a patronátní smlouva není uzavřena. SPR Hádecká planinka, k. Ú. Kanice, lesostepní porosty s dubem, SPR vyhlášena v r. 1950, výměra 83 ha. Inventarizačn í průzk um zpracoval v r. 1984 RNDr. František Griill. Ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva bude uza v řena s PS při ZŠ Masar o va 11, Brno. SPR Jelení skok, k. Ú. Vranov, přirozené dubové a dubobukové po rosty na vyvřelině. Vyhlášeno v r. 1976 o výměře 96,57 ha. Inventa rizační průzkum zpracovává ZO ČSOP Č. 7 Geografický ústav Brno, ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva neuzavře n a. SPR Josefské údolí, k. Ú. Babice nad Sv., př irozené lesní typy n a devonských vápencích, rezervace vyhlášena v r. 1977 o v ýměře 113,58 ha. Inventarizační průzkum se zpracovává, o ch ranářský plán není zpracován, patronátní smlouva není uza vř ena. SPR Kněž ic e, k. Ú. Babice nad Sv., přir o zen é lesní porosty na devon ských vápencích. Vyhlášeno v r. 1973 o v ýměře 7,34 ha. Inventari zační průzkum zpracoval v r. 1985 ing. J. Koblížek, ochran á řsk ý, plán není zpracován a patronátní smlouva není uzavřena. SPR Květnice, k. Ú. Tišnov, poslední lokalita teplomilné květen y v povodí Svratky, geologická lokalita. Rezervace byla vyhlášena v r. 195tJ o výměře 129,8 ha. Inventarizační průzkum zpracoval V. Antonín a spol. v r. 1976, ochranářský plán v r. 1986 RNDr. M. Vlašín, patronát bude uzavřen se ZO ČSOP Tišnov. SPR Malužín, k. Ú. Bílovice nad Sv., přirozená lesní sp o lečenst v a na vyvřelině, výskyt bramboříku. Vyhlášeno v r. 1976, výměra 55,87 hektaru. Inventarizační průzkum se zpracovává, ochranářský plán není zpracován, patronát nad územím není uzavřen. SPR Pekárka, k. Ú. Ivančice-Alexovice, naleziště teplomilné květeny a dealpinské vegetace na slepenci. Rezervace byla vyhlášena v r. 1946, výměra 9,57 ha. Inventarizační průzkum zpracoval v roce 1985 RNDr. F. GruU, ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva není uzavřena. SPR Pekárna, k. Ú. Mokrá, jeskyně s -atc-lieoi'ogié'kým n a1ezištěm, na povrchu přirozený listnatý les. SPR byla vyhlášena v roce 1933 nit obojživelníkům překonání stěn y vývuřiště a přechod pomocí r ampy pod můstkem. Provizorní p ř e c hod y z plastů se neosvědčil y: druhého dne byly kýmsi strženy! Jihomoravské vodovody a kanaliza ce dostaly jako podmínku rekonstrukce vývaři š t ě vybudování ta kové r ampy. Díky jejich iniciativě lze očekávat, že se co nejdříve podaří s problémem pohnout. Prozatím se při jilrní migraci obojživelníci odchytávají a p ř ená š ej í v nádobách př e s silnici. To provádě jí č lenové SSM z gymnázia Křenová a z o bvodní kom ise OTŽP SSM Brno l, kteří si n ad chrán ě n ý m ú zemím vzali patronát [mimo jiné zde také provedli sbě r od padků]. Jak vidno, nes t ačí chráněná území jen vyhlásit. Ale vynaložená systematická p éče o n ě přin áší mnohdy nesmírně cenné pozitivní výsledky. Mojmír Vlašín o merlíku Griillově, Není mnoho sou ča sn ých bota ni ků, jejichž jménem je nazvána někt er á rostlina. S jedním z nich se m ůžeme setkat v brněn s k ý ch ulicíc'h. Je jím d r. František Grilll, subtilní, prošediv ě l ý, stále však čipern ý muž, jemuž na rozdíl od mnoha jiných botanik ů u č arov a l y růz n é plevele a rostliny sldádek, s meti šť, náspll a kolejí. Zde také našel to, po čem mnoho botaniků touží - n ovou, dosud nepopsanou rostlinu! Když ji sbíral, ur č itě netušil, že nachází n a tuř a nském smetišti takovou vzácnost. Stalo se to 16. září 1968. Protože při určov á ní rostliny si nebyl příli š jistý, obrá til se n a specialistu n ad jiné povolaného, svého osobního přítele Švýcara Paula Aellena. Teprve ten odhalil dosud n e popsanou rostlinu a nazval ji po jejím nálezci a znalci tohoto rodu u nás. A tak v Časopise Moravského muzea vychází v roce 1972 Aellenftv čl ánek, kde novou rostlinu popisuje a dává jí jméno - merlík Grilllů v - Chenopodium gruellii. Není příliš pravděpodobné, že tuto rostlinu naleznete na tuřanské skládce i nyní. Skládka je neustále přehrnována a zasypávána. Je však jisté, že se objeví zase někde jinde. Pozná ji však jen specialista a tak se tím nemusíme příliš trápit. Tím, že neustále mizí a znovu se objevuje na jiných místech, podobá se muži, který jí dal své jméno. J. Čáp 15

Vybíráme z dopisů "... mám dojem, že soused tráví na zahradě havrany. Je to dovoleno?" (z dopisu J. Kašpárka) o výmere 14 ha. Inventarizační průzkum zpracoval I. Novotný v ro ce 1978. Ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva bu de uzavřena se 4: ZO ČSOP Brno-venkov. SPR Špice, k. ú. Újezd u Brna, bohaté naleziště teplomilné květeny. Vyhlášeno v r. 1956, výměra 1 ha. Inventarizační průzkum zpraco vala ing. Bučková a spol. v r. 1985. Ochranářský plán zpracoval RNDr. M. Vlašín, patronátní smlouva je uzavřena s 1. ZO ČSOP Datel Brno-venkov. SPR U Brněnky, k. ú. Kanice, přirozená lesní společenstva, SPR vyhlášena v r. 1973 o výměře 12 ha. Inventarizační průzkum zpra coval RNDr. F. Grull v r. 1984. Ochranářský plán není zpracován a patronátní smlouva není uzavřena. SPR Velatická slepencová stráň, k. ú. Velatice, stepní společenstva s výskytem chráněných druhů. Rezervace byla vyhlášena v r. 1951 o výměře 0,6 ha. Inventarizační průzkumy zpracovali v r. 1962-64 Z. Borovka a v r. 1975-76 RNDr. F. Grtill. Ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva bude uzavřena se ZO ČSOP Bodlák Brno-venkov. SPR Velké Družďavy, k. Ú. Rebešovice, stráňka se stanovištěm step ní květeny. Vyhlášeno v r. 1953, výměra 0,46 ha. Inventarizační průzkum zpracoval v r. 1973 K. Meduna. Ochranářský plán není zpracován a patronát není uzavřen. SPR Zadní Hády, k. Ú. Kanice, přirozené lesní porosty na vápenco vém podkladě. Vyhlášeno v r. 1973 o výměře 47,54 ha. Inventarizač ní průzkum zpracoval v r. 1978 dr. L. Slezák. Ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva není uzavřena. CHPV Andělka a Čertovka, k. Ú. Šlapanice, skalnatý svah na pravém břehu Šlapanického potoka s vegetací skalní lesostepi. CHPV vyhlášen v r. 1984 o výměře 3,64 ha. Inventarizační průzkum a ochranářský plán nejsou zpracovány, patronát není uzavřen. CHPV Babí lom, k. Ú. Lelekovice, přirozené lesní porosty na skal ním hřebenu, krajinářský význam. Vyhlášeno v r. 1980, výměra 12 hektarů. Inventarizační průzkum, ochranářský plán nezpracovány, patronátní smlouva neuzavřena. CHPV Biskoupská hadcová step, k. Ú. Biskoupky, geologická, bota nická a entomologická lokalita. CHPV vyhlášen v r. 1979 o výměře 2,16 ha. Inventarizační průzkum, ochranářský plán nejsou zpraco vány, patronát není uzavřen. CHPV Bouchal, k. Ú. Letkovice, botanická lokalita - zachování teplomilné vegetace. Vyhlášeno v r. 1980, výměra 2,6 ha. Inventa rizační průzkum, ochranářský. plán nezpracovány, patronátní smlou va není uzavřena. CHPV Horka, k. Ú. Podolí, naleziště koniklece velkého, biotop step ního charakteru. Vyhlášeno v r. 1984 o výměře 1,6 ha. Inventari zační průzkum a ochranářský plán nezpracovan}", patronátní smlqu" va není uzavřena. Odpovídáme: Havran polní je zvěří ve smyslu zákona o myslivosti číslo 23/ 1962 Sb. V současné době je vyhláškou MZVž Č. 10/1975 Sb. povolen odstřel starých ptáků od 16. 10. do 31. 3., odstřel mláďat v době od 1. do 31. 5. Trávení není dovolený způsob lovu. Mimo to vyhláška číslo 80/1965 Sb. o ochraně volně žijících živočichů zcela zapovídá zabíjení živočichů pomocí jedů. II.. O tom, že bývalo v Brně, alespoti ve čtvrtích rozkládajících se na březíc'h řek protékajících Brnem, obojživelníků dost, svědčí např. i název jedné ze čtvrtí města - Žabovřesky. Žije mezi námi ještě hodně lidí, kteří pamatují například mohutné žabí koncerty "V loukách", jak se říkalo pravidelně zaplavovaným loukám mezi Žabovřeskami a Jundrovem, které se ozývaly po celé léto.. Stále častěji čtu, nebo slýchám o obojživelnících jako o důležitých bioindikátorech čistoty životního prostředí. Slýcháme také o tom, že jich neustále ubývá a že dokonce některé druhy jsou již ohroženy... Zmizely žáby z Brna a jeho okolí?" (z dopí>.iu J. Marečka) Odpovídáme: Na území brněnské aglomerace bylo zjištěno 10 druhů obojživelníků. K nejpočetnějším druhům patří ropucha obecná a ropucha zelená. Ropucha zelená je jediným dru hem, který i v současnosti nalézána území aglomerace dostatek pros toru!( přežití a není bezprostředně ohrožen vymizením. Je schopna využít k rozmnožování všechna i dočasně vhodná místa, mnohdy v extrémních podmínkách (vodní příkop na dráze stadiónu za Lužánkami, kašna v areálu BVVJ. Naproti tomu se velice snížily stavy skokanů a zvláště "zelení" skokani jsou vůbec nejohroženější druhy obojživelníků na území brněnské aglomerace. II.. Každé odpoledne pozoruji nad svým bydlištěm v Brně-Komíně přeletovat velká hejna ptáků. Létají v pravidelných řadách a vždy stejným směrem. Mohou to být divoké husy?" (z dopisu A. Poláčkové) Odpovídáme: Popisovaná hejna ptáků jsou tvořena racky chechtavými. V posledních letech racci pravidelně nocují na Brněnské přehradě. Jedná se o ptáky, kteří jsou přes den rozptýleni v Brně a okolí, především kolem řek jižně od Brna. Na přehradu se sletují během dvou hodin před soumrakem. Ranni rozlet začíná s rozedněním a je velmi krátký. V zimě 1985-86 jich bylo na přehr a dě na počítáno téměř 6 tisíc a společně s nimi i několik desítek racků bouřních. Jejich nocováni na přehradě začíná na podzim a trvá až do úplného zamrznutí přehrady. Dříve zaletovali racci z Brna a okolí na noc na jihomoravské rybníky. Vytvoření nového nocoviště na přehradě souvisí se zvýšeným počtem racků a s jejich pokračující synantropizací, tj. trvalým přizpůsobováním k životu v lidských sídlištích. II 16

Hnízdo moudivláčka lužního u Žďáru nad Sázavou Foto P. Eleder.,.. CHPV Hynčicovy skály, k. Ú. Viničné Šumice, skalnatý ostrůvek teplomilné vegetace, CHPV vyhlášen v r. 1979, výměra 0,13 ha. In ventarizační průzkum a ochranářský plán nezpracovány, patronát ní smlouva není uzavřena. CHPV Drásovský kopeček, k. Ú. Malhostovice, botanická lokalita zachování teplomilné vegetace. Vyhlášeno v r. 1980, výměra 0,64 ha. Inventarizační průzkum zpracovává 9. ZO ČSOP Brno-město, ochra nářský plán není zpracován, patronátní smlouva neuzavřena. CHPV Malhostovická pecka, k. Ú. Malhostovice, naleziště koniklece velkého na travnaté vápencové stepi. CHPV vyhlášen v roce 1980 o výměře 1,89 ha. Inventarizační průzkum zpracovává 9. ZO ČSOP Brno-město, ochranářský plán není zpracován a patronátní smlouva není uzavřena. CHPV Nad řekami, k. Ú. Hrubšice, botanická lokalita - zachování hadcové stepi. Vyhlášeno v roce 1979, výměra 10,95 ha. Inventarizační průzkum a ochranářský plán nezpracovány, patronátní smlouva není uzavřena. CHPV Na hájku, k. Ú. Ornice, opuštěný lom s travnatou plochou s teplomilnou květenou. Vyhlášeno v roce 1981, vyměra 0,23 ha. Inventarizační průzkum a ochranářský plán nezpracovány, patro nátní smlouva není uzavřena. CHPV Na lesní horce, k. Ú. Čebín, botanická lokalita - teplomil ná vegetace. CHPV vyhlášen v roce 1981 o výměře 0,71 ha. Inven tarizační průzkum a ochranářský plán nezpracovány, patronátní smlouva není uzavřena. CHPV Návrší, k. Ú. Šlapanice, naleziště teplomilných druhů rostlin. Vyhlášeno v roce 1984, výměra 0,93 ha. Inventarizační průzkum a ochranářský plán nezpracovány, patronátní smlouva není uzavře na. CHPV Nové hory, k. Ú. Blučina, stepní společenstva - botanická lokalita. CHPV vyhlášen v roce 1980, výměra 0,4 ha. Inventarizač ní průzkum a ochranářský plán nezpracovány, patronátní smlouva není uzavřena. CHPV Patočkova hora, k. Ú. Neslovice, naleziště teplomilných dru hů rostlin. Vyhlášeno v roce 1984, výměra 1,24 ha. Inventarizační průzkum a ochranářský plán nezpracovány, patronátní smlouva není uzavřena. CHPV Prales [Slunná], k. Ú. Lažánky, 200 let stará jedlobučina pralesovitého charakteru. Vyhlášeno v roce 1985, výměra 4,6 ha. Inventarizační průzkum a ochranářský plán nezpracovány, patronátní smlouva není uzavřena. CHPV Střelická bažinka, k. Ú. Střelice, zabahněné území typu slatiny s ostřicemi. Vyhlášeno v roce 1980, výměra 2,89 ha. Inventarizační průzkum zpracovává ZO ČSOP VÚVZ Pohořelice. Ochranářský plán není zpracován, patronátní smlouva není uzavřena. CHPV Střelický les, k. Ú. Střelice, bohaté naleziště třemdavy v při- Je moudivláček lužní opravdu lužní? Nebojte se, nejde o revizi druhového názvu tohoto našeho drobného pěvc e. Spíš o zamyšlení nad tím, jak jeho vakovitá hnízda pomalu mizí z lužních sídel a stěhují se do vyšších, méně pohostinných míst. Na Vysočině bych moudivláčky rozhodně nečekal. Když jsem však jednou koncem května 1978 pozoroval při Sázavě ptactvo. zjistil jsem s překvapením, že na nedaleké olši visí hn ízdní vak moudivlácka l užního. Slehlá vletová rourka a nepřítomnost starých ptáků svědčily o opuštěném hnízdě. Našel jsem v něm tři malá, zcela vyc'hladlá vajíčka. Dru'hé překvapení přišlo začátkem května roku 1984, kdy mi známý učitel volal, že v Novém Městě na Moravě u zrušeného rybníka našel nedokončené hnízdo moudivláčk a. Opravdu, chyběla vletová rourka a st a ří ptáci čile poletovali po okolí hnízda. Po čtrnácti dnech však bylo hnízdo stále bez vletové rourky a op u š těné. Co moudivláčky vedlo k cestám na "sever"? V ž d y ť nadmořská výška Žďáru se pohybuje kolem 580 m n. m. a Nového Města na Moravě 590 m n. m. Jejich lužní domovina se nachá zí ve výšce 200-300 m n. m., na Tře bo ňsku maximálně do 450 m n. m. Nabízí se asi takové vysvětlení: ně která jara na Žďársku jsou opravdu teplá a slunná. Moudivláčci při ná vratu ze zimovi šť hleda jí možnosti k hnízdění. Doletí na Vysočinu, a protože je v té době náhodou pěk n ě, začnou se zabydlovat. Ale jarní počasí je vrtkavé a zvlá š tě na Vyso čině, kdy z vyhřátého dne skočíte rovnou do "lednové sloty". To moudi vláčci brzy pochopí a stáhnou se zpět. O jejich výletu na Vysočinu svědčí pouze jejich vybudovaná hníz da. Na dru'hé straně se naskýtá otáz ka nastíněná v úvodu tohoto povídá ní. Proč moudivláčci opuštějí svoji domovinu v luzích a hájích a stěhují se do podhorských, chladivých mokř a dů? Že by se dělo něco nekalého na jižní Moravě? Kdo ví?! P. M. Vlader 17