TSUNAMI Seminární práce

Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav Seminář GPS III. ročník TSUNAMI Seminární práce Jméno a příjmení: Karolína ŠIMONOVÁ Třída: 7. O Datum: 28. 5. 2016

1. Úvod Tsunami Touto seminární prací bych Vám ráda přiblížila a shrnula jednu z nejničivějších přírodních katastrof na zemi i přesto, že se oblasti, kde žijeme, zdánlivě vůbec netýká. 2. Základní informace V současné době mezinárodní termín tsunami vznikl spojením japonských slov tsu (přístav) a nami (vlna), a znamená tedy "velké vlny v přístavu." Toto pojmenování je výstižné jak z hlediska významu, tak i z hlediska původu slova. Tsunami je série po sobě jdoucích vln způsobených náhlým přemístěním velkého množství vody na velkých vodních plochách, hlavně v oceánech. Převážnou většinu tsunami vyvolávají tektonické pohyby litosférických desek na dně oceánů, kdy dochází k seismické činnosti, tedy k zemětřesení. Vlny tsunami představují globální nebezpečí mající na svědomí mnoho katastrof v dějinách Země. Představují rizika hlavně pro všechny přímořské oblasti světa, avšak převážná většina z nich vzniká ve vodách Tichého oceánu. A právě Japonsko je jednou z nejvíce postižených zemí světa. Místo tsunami je někdy nesprávně používán termín přílivová vlna, ale z vědeckého pohledu se jedná o různé děje. 3. Vznik tsunami a) Zemětřesení Tsunami vzniká nejčastěji podmořským zemětřesením. Pohne-li se vertikálně část mořského dna, přenáší se pohyb na vodní sloupec a voda se rozvlní. Tabulka 1: Závislost pravděpodobnosti vzniku tsunami na hodnotě magnituda zemětřesení (sestaveno podle: KUKAL, Z., 1983, 109). Čím silnější zemětřesení je, tím větší je pravděpodobnost vzniku tsunami a jeho intenzita. Obecně lze říci, že opravdu registrovatelnou vlnu vyvolá až zemětřesení o síle 6,5 Richterovy stupnice, naopak otřesy o síle větší než 7,3 způsobí tsunami vždy. K síle tsunami přispívá i výška vodního sloupce, čím vyšší je, tím je tsunami rychlejší a ve výsledku silnější. II

b) Sopečná aktivita Tsunami může také vzniknout i podmořskými sopečnými výbuchy a to sopek pobřežních, ostrovních i podvodních. Tyto výbuchy mají ve svém důsledku stejný účinek jako zemětřesení, voda se rozvlní a vlny putují od centra vzruchu na všechny strany. Při velkých explozích vznikají kaldery, které se ihned vyplní vodou, z čehož může pak opět vzniknout dlouhá a vysoká vlna. Konkrétní sopečné projevy schopné vyvolat tsunami jsou eruptivní sesuvy, zhroucení kalder pod Obrázek 1: Jak vzniká tsunami úroveň vodní hladiny, mohutné pyroklastické proudy a tlakové vlny. c) Sesuvy půdy Méně časté příčiny tsunami jsou nejrůznější sesuvy půdy (na mořském dně může sklouznout čerstvě usazený sediment a rozhýbat tak vodní sloupec) nebo ledovců v okolí velkých vodních ploch, nejen oceánů a moří, ale i velkých jezer či přehrad. Mohou to být sesuvy pobřežní, ostrovní i podvodní, a mohou být jak samovolné, tak i vyvolané zemětřesením či vytrvalým deštěm. d) Jiné příčiny Další příčinou jsou dopady meteoritů do oceánu, v zaznamenané historii nepozorované, zpětně však vědecky potvrzené. Potenciál k vytvoření tsunami mají i náhlé exploze plynů uložených ve dně několika světových jezer nebo podmořské jaderné výbuchy. Tabulka 2: Příčiny vzniku tsunami v oblasti Tichého oceánu za posledních 2000 let (upraveno podle: BRYANT, E., 2005, 220) III

4. Tsunami z fyzikálního hlediska Na volném moři je vlna tsunami jen těžko znatelná. Její vlnová délka se pohybuje mezi 150-300 km a amplituda vlnění dosahuje maximálně 1,5 m. Problém tak nastává až tehdy, pokud se tsunami dostane do mělkých oblastí oceánu (kontinentální šelf, korálový útes apod.). Vlivem zmenšování hloubky roste výška vlny, vodní masa se tlačí na pobřeží a přímořská území tak mohou být zaplavena a zpustošena. Na otevřeném moři se tsunami pohybuje obrovskou rychlostí několik stovek km/h, která roste s hloubkou oceánu. Pro střední hloubku Pacifiku (4000 m) byla vypočtena rychlost 716 km/h, skutečné naměřené rychlosti potom se pohybují v rozmezí 400-500 km/h (vliv morfologie dna). K. Smith (2002, 137) uvádí jednoduchý vzorec závislosti mezi výškou vodního sloupce a rychlostí dlouhé vlny: v = (g. h) Kde v je rychlost vlny, g tíhové zrychlení a h výška vodního sloupce. a) Ústup vody Příchod tsunami k pobřeží se dá v poslední chvíli dobře odhadnout podle jevu, kdy před příchodem vlny voda náhle ustoupí až o stovky metrů a odhalí jindy zaplavené mořské dno. Ale neznalí lidé jsou někdy tímto jevem natolik fascinováni, že dokonce zkoumají dno, místo aby uprchli dál do vnitrozemí, poté jsou zaskočeni Obrázek 3: Pláž před příchodem tsunami Obrázek 2: Vysvětlení vzorce příchozí vlnou. Čelo vlny bývá viditelné z břehu. Jeho výška je ale jen předzvěstí toho, co přijde posléze. Z pohledu pozorovatele na břehu se spíše než o vodní stěnu, jak je často vyobrazována, jedná o náhlou IV

záplavu. Během několika minut stoupne hladina moře až o desítky metrů. Ohromné množství proudící vody pochopitelně páchá rozsáhlé škody, a to i pomocí různých těžkých předmětů, které s sebou strhává. V některých místech se díky špatnému odtoku může voda udržet i delší dobu. b) Vliv tvaru pobřeží Výška vlny při vstupu na pobřeží se označuje jako tzv. run-up a počítá od střední hladiny moře v daném místě. První vlna tsunami ze série nebývá ale tou největší a nejsilnější. Intervaly mezi následnými vlnami mohou být 10 až 45 min a vlny se navíc mohou odrážet od okolních pobřežních útvarů (poloostrovy, ostrůvky) a několikrát se vracet. Vliv na výšku a rychlost vlny tsunami na zasaženém pobřeží má vertikální i horizontální tvar pobřeží. Platí pravidlo, že strmější břeh vlnu více vyzdvihne a méně zpomalí, ale vlna má tendenci se tříštit, naopak mírnější břeh vlnu více zpomalí delším třením, ale vlna může dojít dál do vnitrozemí. Náchylnější k větší záplavě jsou také různé sevřené zátoky a zálivy spíše než rovná pobřeží. Škody tsunami páchá také při návratu vody zpět do moře, včetně odnesení obyvatel na volné moře. Opět platí pravidlo čím strmější břeh, tím rychlejší ústup vody. 5. Určování velikosti a klasifikace tsunami Velikost tsunami můžeme určovat podle viditelných projevů, škod nebo maximální výšky vzedmuté hladiny normálnímu oproti stavu. Vhodné je rovněž srovnání intenzity tsunami v závislosti na intenzitě zemětřesení, které způsobilo. vlny Tabulka 3 uvádí stupnici velikosti Tabulka 3: Stupnice velikosti tsunami podle projevů a účinků, kterou navrhl britský seismolog N. N. Ambraseys (sestaveno podle: KUKAL, Z., 1983, 110). tsunami podle makroskopických účinků. V

6. Předpověď a ochrana Ochrana před tsunami spočívá především v připravenosti a informovanosti obyvatel Obrázek 5: Pobřežní zeď jako ochrana proti tsunami u japonského přístavu Tsu-shi (zdroj: http://www.wikipedia.org). postižených území, v dostatečné předpovědi a varování a v dlouhodobém efektivním využití krajiny v pobřežních oblastech. Dlouhodobé zkušenosti s ochrannými stavbami má především Japonsko. Od poloviny 20. století vyprojektovali japonští inženýři řadu ochranných opatření, zahrnujících pobřežní zdi nebo předsunuté vlnolamy (obrázek 5). Ne vždy byly ovšem podobné pokusy s celkového hlediska efektivní. Pokud nebereme v úvahu vysoké náklady, ohrožují vlnolamy např. rybářský průmysl. Protipovodňové zdi navíc do značné míry degradují estetičnost krajiny. V současnosti nabývá na významu citlivě řešený land-use ohrožených pobřežních oblastí (SMITH, K., 2002, 155). Jde hlavně o správné rozvržení využití různých částí pobřeží v závislosti na možném dosahu působení tsunami (obrázek 4). Obrázek 4: Land-use plánování pobřežních oblastí, které vede ke snížení účinků tsunami (převzato: SMITK, K., 2002, 155). a) Organizace pro měření tsunami Velká frekvence událostí tsunami v Tichém oceánu způsobila, že v roce 1948 bylo poblíž Honolulu na Havaji zřízeno mezinárodní centrum pro předpověď tohoto rizikau. V současnosti je PTWC (Pacific Tsunami Warning Center) možná nejlepším systémem v oblasti prevence přírodních katastrof. Do celého programu je zapojena většina zemí s tichomořským pobřežím. Jsou to Kanada, USA, Mexiko, Guatemala, Nikaragua, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Chile, Tahiti, Cookovy ostrovy, Západní Samoa, Fidži, Nová Kaledonie, Nový Zéland, Austrálie, Indonésie, Filipíny, Hong Kong, Čína, Taiwan, Jižní Korea, KLDR, Japonsko a Rusko. VI

Systém využívá údajů z přibližně 30 seismických stanic a 70 mareografů, které jsou Obrázek 6: Mapa umístění seismografů, mareografů a podmořských senzorů DART, které jsou součástí programu PTWC. Šedá oblast vymezuje dosah možného použití systému THRUST (převzato: BRYANT, E., 2005, 223). VII umístěny v celé oblasti Pacifiku (obrázek 6). První signál o vzniku zemětřesení a možném riziku tsunami přichází ze seismografů. Tento údaj musí být potvrzen na nejbližší stanici, měřící výkyvy hladiny oceánu (mareograf). Pokud je tsunami potvrzena, zasílá centrum varovné hlášení odpovědným orgánům v postižených oblastech. Při síle zemětřesení nad 7,0 stupňů Richterovy škály vydává centrum varování ihned. Celý systém byl v nedávné době ještě doplněn o 6 podmořských senzorů, které sledují chování vodních mas (program DART - Deep-Ocean Assessment andreporting of Tsunami). Zcela novým je projekt s názvem THRUST (Tsunami Hazards Reduction Utilizing Systems Technology), který je od roku 1986 v testovacím režimu umístěn ve městě Valparaiso na pobřeží Chile. V této oblasti se vyskytují tsunami s velmi blízkými ohnisky (do 30 min.), a je zde proto nutnost maximální rychlosti varovných hlášení. Systém využívá údajů z podmořských detektorů, jejichž signál je přenášen pomocí družic NOAA přímo do lokálního centra, kde se údaje zpřesňují a data se seismografů. Varování je tak připraveno do 2-3 minut. V budoucnosti je plánováno rozšíření tohoto programu i do dalších oblastí Tichého oceánu. Prevence a ochrana tsunami čelí v současné době dvěma hlavním problémům. Na jedné straně je to především neinformovanost a nepřipravenost ohroženého obyvatelstva (hlavně LDCS, ve kterých chybí základní osvěta). Druhým nedostatkem je, že u mnohých hlášení, které centrum ročně vydá, jde pouze o planý poplach. Lidé v postižených oblastech uvyklí na častá varování pak nepřikládají velký význam ani reálným hrozbám. Obrázek 7: schéma funkce celého systému (zdroj: http://nctr.pmel.noaa.gov/).

b) Varovné systémy Mnoho měst na pobřeží Tichého oceánu, hlavně v Japonsku, USA a Kanadě, má výstražný systém a připravené evakuační plány pro případ vážné tsunami. Tsunami mohou být předpovězeny seismologickými observatořemi rozmístěnými po celém světě a jejich vývoj sledován satelity z oběžné dráhy. Ačkoli tsunami je zničující pohroma, na přechod přes Tichý oceán z Japonska na západní pobřeží USA by potřebovala okolo 18 hodin, takže obyvatelstvo může být varováno s dostatečným předstihem, pokud je tsunami zaznamenána. Jeden z varovných systémů je projekt CREST (angl. Consolidated Reporting of Earthquakes and Tsunamis) na západním pobřeží Severní Ameriky a Havaji. Náhlá tsunami ale nemůže být předpovězena žádným podobným systémem. Obrázek 8: Systém včasného varování 7. Výskyt Převážná většina vln tsunami připadá na Tichý oceán. Tato hojnost je vázána hlavně v hlubokomořských příkopech tzv. Ohnivého kruhu, který tvoří oceánská Pacifická litosférická deska, převážně se podsouvající pod sousedící kontinentální desky. Asi nejvíce sužovanou zemí v této oblasti je Japonsko, které má také nejvíce historických záznamů o tsunami a dalo vlně dnes celosvětově používaný název. Další velmi postiženou zemí je Indonésie v Indickém oceánu, kde četná zemětřesení Obrázek 9: Hlavní světové oblasti vzniku tsunami (zdroj: http://nctr.pmel.noaa.gov/). působí subdukce litosférických desek. Nicméně riziko tsunami hrozí v podstatě všem přímořským oblastem světa, i tam kde dochází k minimu zemětřesení, např. v Severním VIII

ledovém oceánu. Je to způsobeno tím, že tsunami může cestovat na obrovské vzdálenosti, v těžkých případech dokáže obletět celou Zeměkouli. 8. Účinky tsunami Vlny tsunami představují velké riziko pro pobřeží většiny oceánů. Může docházet k ničení přístavních zařízení, lodních domků nebo plážových staveb, lesů a přímořské vegetace. Větší vlny způsobují rozsáhlé záplavy přímořských oblastí. V důsledku katastrofy v prosinci roku 2004 byly zcela zničeny rekreační oblasti ležící podél pobřeží Indického oceánu. Velmi ohrožené jsou rovněž nízko položené sídelní oblasti s hustým zalidněních (např. Bangladéš). Škody může způsobovat nejen voda, ale i stlačený vzduch v předpolí vlny. 9. Katastrofální tsunami v dějinách a) 18. století Tisíce Portugalců, kteří přežili velké lisabonské zemětřesení v roce 1755, zemřeli krátce poté, když dorazila vlna tsunami. Když voda ustoupila, v přístavu zbyly jen vraky lodí. b) 19. století V roce 1883 explodoval sopečný ostrov Krakatoa v Indonésii. Série velkých tsunami o výšce přes 40 m (u pobřeží) se šířila celým světem, zemřelo nejméně 36 tisíc lidí. 15. června 1896 zasáhla japonský ostrov Honšú obrovská tsunami. Rybáři, kteří byli pouhých 30 km od pobřeží, ji vůbec nezaznamenali, ale na ostrově zabila 28 000 lidí a zničila 275 km pobřeží. c) 20. století V roce 1908 zasáhlo Itálii v oblasti Messinského průlivu zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy škály. Desetimetrová vlna zaplavila pobřežní sídla včetně Messiny a zanechala za sebou přes 200 000 mrtvých. Tsunami v Severo-Kurilsku vyvolalo zemětřesení v blízkosti jižního cípu poloostrova Kamčatka, jehož epicentrum bylo vzdáleno asi 130 kilometrů a nacházelo Obrázek 10: Tsunami Itálie 1908 se v hloubce asi 20 kilometrů. Síla zemětřesení je odhadována na 9,0 magnituda Richterovy IX

stupnice. Při třech vlnách zahynulo 2336 osob z celkového počtu 6000 obyvatel města Severo- Kurilsk. Silné zemětřesení o síle 9,6 stupně Richterovy škály v Chile 22. května 1960 vyvolalo tsunami, která způsobila rozsáhlé škody na Havaji a zasáhla i 16 800 km vzdálené Japonsko, kde zabila stovky lidí. Devastující tsunami, která byla důsledkem zemětřesení 12. července 1993 o síle 7,8 zabila na malém japonském ostrově Okuširi poblíž ostrova Hokkaidó 202 lidí a stovky dalších zranila. 17. července 1998 zabila 12 m vysoká tsunami min. 2200 lidí na severním pobřeží Papuy- Nové Guiney. Tsunami následovalo po zemětřesení o síle 7 Richterovy stupnice a následném podmořském sesuvu. d) 21. století Další náhlá tsunami zasáhla pobřeží jihovýchodní Asie (Indie, Šrí Lanka, Maledivy, Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Malajsie a Indonésie) ráno 26. prosince 2004. Později zasáhla i další ostrovy v Indickém oceánu (Madagaskar, Seychely, Réunion a Mauricius) a také východní pobřeží Afriky (Somálsko, Tanzanie a Keňa). Vlna o velikosti až 15 metrů zabila asi 230 tisíc a postihla miliony lidí a způsobila rozsáhlé škody na tisících km pobřeží. Pocházela z podmořského zemětřesení o síle 9,2 stupňů Richterovy stupnice u severního cípu ostrova Sumatra. 30. září 2009 byla tsunami vyvolána zemětřesením o síle 8,3 stupně Richterovy škály u souostroví Samoa v Tichém oceánu. Je pravděpodobné, že většina lidí byla vlnou spláchnuta do moře. Konečný počet obětí je okolo 150. Byly stovky zraněných, ale většina z 220 000 ohrožených stihla utéct na bezpečné vyvýšeniny. 11. března 2011 došlo k jednomu z nejsilnějších zemětřesení u východního pobřeží japonského ostrova Honšú. Otřesy o síle 9,0 stupně Richterovy škály a následná až 38 m vysoká vlna tsunami usmrtila Obrázek 11: Tsunami 2011 - Japonsko nejméně 28 tisíc lidí. Vlny poškodily i několik jaderných elektráren, zdaleka nejvíce Fukušimu I. Vlna místy zasáhla až 10 km do vnitrozemí a způsobila rozsáhlé škody na infrastruktuře, stavbách a průmyslu. Neméně závažné jsou ekologické škody, jelikož došlo vlivem poškození X

mnoha průmyslových podniků k úniku nebezpečných látek do ovzduší i půdy. Nejzávažnější je poškození jaderné elektrárny Fukušima I, kde došlo vlivem selhání chladicího systému k závažné havárii reaktoru, která je klasifikována stupněm 7, tzn. stejně jako havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Okolí elektrárny je v okruhu 30 km evakuováno a bude trvale uzavřeno na mnoho let. Škody přesáhly 309 miliard dolarů, a proto se jedná o nejdražší katastrofu dějin. 10. Tsunami 2004 Tsunami, které vzniklo 26. prosince 2004 v Indickém oceánu, je asi největší přírodní katastrofou moderní historie. Vlny byly způsobeny zemětřesením o síle přesahující 9,0 Richterovy škály, které pohnulo mořským dnem západně od ostrova Sumatra v délce asi 1200 km. Tsunami zasáhlo nejen oblasti v Indickém oceánu, ale jeho účinky byly pozorovány i na pobřeží Jižní Ameriky nebo v Arktidě. Celkem si tato přírodní katastrofa vyžádala přes 220 000 obětí na životech. a) Vznik a postup tsunami Obrázek 13: Série ohnisek otřesů, které způsobily tsunami 2004 (zdroj: http://www.usgs.gov). Dne 26. prosince 2004 vzniklo v oblasti asi 160 km západně od ostrova Sumatra gigantické zemětřesení, jehož síla překročila 9,0 Richterovy stupnice. Ohnisko otřesů se nacházelo v hloubce asi 30 km pod hladinou moře. Zemětřesení bylo obrovské i z geografického hlediska. Celé se sestávalo ze série otřesů s ohnisky ležícími podél východního okraje Indicko-australské desky v celkové délce asi 1200 km (obr. 2). Za normálních podmínek je pohyb této desky asi 6 cm za rok, při kterém dochází k její pomalé subdukci pod desku Pacifickou. Nyní se ale oceánská kůra náhle posunula ve zlomové zóně o celých 30 m. Následkem toho se dala do pohybu voda o objemu asi 30 km3. Zvlnění této obrovské vodní masy následně způsobil tsunami o výšce asi 60 cm, která však v přímořských mělkých oblastech vzrostla místy až na 30 m (oproti normálnímu stavu). Obrázek 12: Oblast Indonésie zničená tsunami 2004 (zdroj: http://www.tsunami2004.net). XI

Vlny tsunami zasáhly nejdříve přilehlé ostrovy Indonésie (do 15 min) a za hodinu a půl dorazily na břehy Srí Lanky a východní Indie. Thajsko, ač blíže k epicentru, zaznamenalo nárůst hladiny až za dvě hodiny, neboť postup tsunami byl zpomalen v mělkých vodách Andamantského moře. Do Somálska dorazily vlny po sedmi hodinách. Vzestup hladiny (asi 1,5 m) zaznamenaly ještě po 16 hodinách oblasti na jihu Afriky vzdálené 8500 km od ohniska zemětřesení. Obrázek 14: Průběh postupu tsunami 2004 v Indickém oceánu (zdroj: http://www.ngdc.noaa.gov/). b) Postižené země a počty obětí Tsunami 2004 bylo největší katastrofou svého druhu v historické době. Pro srovnání Obrázek 15: Hlavní státy postižené účinky tsunami 2004 (zdroj: http://www.wikipedia.org). zahynulo následkem tsunami po erupci sopky Krakatau v roce 1883 asi 36 000 lidí (zhruba 1/8 obětí z roku 2004). Vlny zasáhly nejen země ležící na pobřeží Indického oceánu. V osudnou dobu bylo v oblasti mnoho zahraničních turistů z Evropy (hlavně Švédsko a Německo) a Austrálie. Státy nejvíce postižené následky tsunami zahrnují Indonésii, Srí Lanku, Indii, Thajsko, Maledivy, Somálsko, Barmu a Seychely Celkový počet obětí je těžké stanovit. Původní odhady uváděly asi 283 000 mrtvých, později bylo toto číslo sníženo na zhruba 230 000 lidí, z něhož 43 000 tvoří pohřešované osoby. O střechu nad hlavou přišlo celkem přes 1 milión obyvatel XII

Obrázek 16: Tsunami 2004 v rekreačních oblastech Thajska a Indonésie (zdroj: http://www.tsunami2004.net). 11. Megatsunami Megatsunami je naprosto zničující oceánská vlna. Od klasické tsunami se liší svou velikostí a zasaženým územím. Megatsunami má i na moři charakter velké vlny. Normální tsunami je na moři téměř nerozpoznatelné, zatímco megatsunami je díky síle, která ji způsobila, viditelná na otevřeném moři. Může dosahovat výšky 50 metrů i více. Po přiblížení k pevnině narůstá do výšky desítek až stovek metrů. a) Vznik megatsunami Hlavní příčinou vzniku megatsunami jsou pády meteoritů nebo masivní sesuvy půdy, kde se vlna nemůže šířit do všech směrů. Megatsunami mají tím pádem oproti tsunami, způsobeným obvykle seismickou aktivitou, lokálnější účinky. Není ale vyloučen ani vznik megatsunami razantním výbuchem podmořské sopky. XIII

b) Známé megatsunami O megatsunami geologové poprvé spekulovali v roce 1953, když na Aljašce objevili známky neobvykle velkých vln v zátoce Lituya. Devátého července 1958 tam pak sesuv 300 milionů m³ horniny do vody během zemětřesení o síle 7,7 Richterovy škály způsobil vlny, které zasáhly do výšky 530 metrů nad obvyklou hladinu moře. V roce 1963 se v Itálii při naplňování přehrady Vajont sesulo 270 milionů kubických metrů půdy ze svahu hory Monte Toc. Vzniklá vlna o výšce 100 m zničila několik blízkých vesnic, zemřelo přes dva tisíce lidí. Z geologických stop plyne, že výskyt megatsunami je řídký, ale vzhledem ke své síle jsou značně devastující. Jako v případě zátoky Lituya ovšem zpravidla zasahují jen omezené území. Poslední známá megatsunami velkého dosahu vznikla před asi čtyřmi tisíci lety na ostrově Réunion východně od Madagaskaru. Obrázek 17: Jak by vypadalo megatsunami - vizualizace 12. Seznam obrázků: Obrázek 1: Jak vzniká tsunami... III Obrázek 2: Vysvětlení vzorce... IV Obrázek 3: Pláž před příchodem tsunami... IV Obrázek 4: Land-use plánování pobřežních oblastí, které vede ke snížení účinků tsunami (převzato: SMITK, K., 2002, 155).... VI Obrázek 5: Pobřežní zeď jako ochrana proti tsunami u japonského přístavu Tsu-shi (zdroj: http://www.wikipedia.org).... VI Obrázek 6: Mapa umístění seismografů, mareografů a podmořských senzorů DART, které jsou součástí programu PTWC. Šedá oblast vymezuje dosah možného použití systému THRUST (převzato: BRYANT, E., 2005, 223).... VII Obrázek 7: schéma funkce celého systému (zdroj: http://nctr.pmel.noaa.gov/).... VII Obrázek 8: Systém včasného varování... VIII Obrázek 9: Hlavní světové oblasti vzniku tsunami (zdroj: http://nctr.pmel.noaa.gov/).... VIII Obrázek 10: Tsunami Itálie 1908... IX XIV

Obrázek 11: Tsunami 2011 - Japonsko... X Obrázek 12: Oblast Indonésie zničená tsunami 2004 (zdroj: http://www.tsunami2004.net).. XI Obrázek 13: Série ohnisek otřesů, které způsobily tsunami 2004 (zdroj: http://www.usgs.gov).... XI Obrázek 14: Průběh postupu tsunami 2004 v Indickém oceánu (zdroj: http://www.ngdc.noaa.gov/).... XII Obrázek 15: Hlavní státy postižené účinky tsunami 2004 (zdroj: http://www.wikipedia.org).... XII Obrázek 16: Tsunami 2004 v rekreačních oblastech Thajska a Indonésie (zdroj: http://www.tsunami2004.net).... XIII Obrázek 17: Jak by vypadalo megatsunami - vizualizace... XIV 13. Seznam tabulek Tabulka 1: Závislost pravděpodobnosti vzniku tsunami na hodnotě magnituda zemětřesení (sestaveno podle: KUKAL, Z., 1983, 109).... II Tabulka 2: Příčiny vzniku tsunami v oblasti Tichého oceánu za posledních 2000 let (upraveno podle: BRYANT, E., 2005, 220)... III Tabulka 3: Stupnice velikosti tsunami podle projevů a účinků, kterou navrhl britský seismolog N. N. Ambraseys (sestaveno podle: KUKAL, Z., 1983, 110)... V 14. Zdroje Tsunami - Wikipedie (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/tsunami Tsunami 2004 (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: http://www.tsunami2004.net/ Tsunami (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: http://www.sci.muni.cz/~herber/tsunami.htm Tsunami (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: http://www.zemepis.eu/tsunami.p57.html Tsunami Novinky.cz (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: http://tema.novinky.cz/tsunami Tsunami 2004 (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: http://www.sci.muni.cz/~herber/tsunami2004.htm Tsunami (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: http://www.zemepis.com/tsunami.php XV

Veľké prírodné katastrofy tsunami YouTube (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=tppkjgrwyqc Tsunami Zeměpis Referáty (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: http://www.odmaturuj.cz/zemepis/tsunami/ Megatsunami Wikipedie (Online) - cit. 30. 5. 2016; dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/megatsunami XVI