Karty jsou rozdány. A aby to nebylo tak jednoduché, souostroví

Transkript

1 Jestliže si jen letmo pročítáte zprávy, které čas od času přicházejí z Japonska, musíte se sami sebe ptát: Proč se ti lidé vlastně neodstěhují někam, kde je neustále nechce něco zabít? Ani Austrálie nepůsobí tak děsivě jako říše vycházejícího slunce, kde nikdy nevíte, ze které strany se na vás vrhne rozzuřená příroda... Ale vážně - Japonsko patří k zemím, které jsou přírodními katastrofami postihovány nejčastěji, a navíc v nebývalé síle. A Japonsko zároveň drží neblahý primát v nejdražší přírodní katastrofě v dějinách lidstva: škody, vzniklé během tsunami a zemětřesení v Tóhoku v roce 2011, které (mimo jiné) způsobilo jadernou havárii elektrárny ve Fukušimě, vyčíslila Světová banka na astronomických 235 miliard dolarů. Karty jsou rozdány Problém Japonska spočívá v tom, jak vzniklo. Za svou existenci totiž vděčí tlaku litosférických desek, které se ovšem po vytvoření ostrovů nezastavily a pohybují se dál. Na jihu se Filipínská deska zasouvá pod kontinentální Amurskou a místní Okinawskou desku a na severu se zase zasouvá Pacifická deska pod Ochotskou. Kvůli vší této aktivitě se před patnácti miliony let Japonsko odtrhlo od východní části Asie a vzniklo Japonské moře. A aby to nebylo tak jednoduché, souostroví se nachází ve vulkanické oblasti zvané Tichomořský ohnivý kruh. Japonsko toho však má víc -kromě sopek a zemětřesení (které vedou ke vzniku tsunami) jsou tu také tajfuny, povodně, sesuvy půdy i cyklóny. Příroda vždy udeří, způsobí ekonomický rozvrat, společenský úpadek a krizi, ale Japonsko se 1 / 8

2 vždycky nějak dá dohromady, postaví se na vlastní nohy a vydá se vstříc další katastrofě. Není mnoho národů, které by s takovými kartami dokázaly hrát tak dlouho a tak dobře. Příliv, který není příliv Vznik zemětřesení je poměrně jednoduchý. Stručně řečeno: tlak a čas. Obšírněji řečeno: stojí za ním vzájemný pohyb litosférických desek, o němž vědci mají sice jen mlhavou, ale alespoň nějakou představu. U zemětřesení dokážeme víceméně přesně spočítat, co se kde stalo (sice jen zpětně, ale učíme se...). Problém s tsunami spočívá v tom, že i když (většinou) dokážeme odhadnout, jak se chovají, samotná mechanika jejich vzniku je poměrně složitá věc. Vědci například vůbec netuší, proč poměrně silné zemětřesení tsunami někdy nevyvolá, ale slabší zemětřesení (třeba na stejném místě) ano. Nebude tedy na škodu, když se na tento jev podíváme podrobněji. Tsunami - přesný překlad z japonštiny zní přístavní vlna, vědci jí občas přezdívají seismická vlna -se vyskytuje v mořích nebo jezerech a podle definice jde o sérii vln, vyvolanou v kapalném prostředí přemístěním velkého množství vody. Od běžných vln a proudů se liší svou daleko vyšší vlnovou délkou -tsunami zprvu vůbec nevypadá jako vlna, ale spíše připomíná rychle stoupající příliv. Mohou ji způsobovat zemětřesení, sopečné erupce a další podvodní výbuchy (včetně výbuchu jaderné bomby pod hladinou), sesuvy půdy ze souše, odtrhávání ledovců či dopady meteoritů. Anatomie vlny 2 / 8

3 Vlna tsunami se vyznačuje malou amplitudou a velmi dlouhou, někdy až stovky kilometrů, vlnovou délkou (po srovnání: běžné mořské vlny mají vlnovou délku zhruba m), takže na otevřeném moři vytvoří vzdutí hladiny o pouhých 30 cm a člověk je snadno přehlédne - viz příběhy rybářů, kteří se vrátili z klidného, ničím nerušeného večerního lovu a našli na pobřeží totální zkázu. Hydrodynamika přitom funguje vždy stejně a poslouchá Greenův zákon, takže jakmile tsunami dorazí do mělčí vody, její amplituda zůstane stejná - jen vystoupí nad hladinu jako plavec, který dosáhne nohou na dno a začne kráčet směrem k souši. Hydrodynamice můžeme přitom děkovat za to, že vlna při kontaktu se zvedajícím se dnem zpomalí zhruba na desetinu své původní rychlosti - rozhodně bychom nechtěli stát v cestě monstru, které nad oceánskými hlubinami postupuje rychlostí až 800 km/h! Když se utrhne svah... Pokud bychom hledali opravdové mamuty mezi tsunami, našli bychom je mezi vlnami vyvolanými sesuvem půdy. O podobných událostech toho mnoho nevíme - vůbec první zmínka o těchto megavlnách se objevila v padesátých letech a jejich teoretická existence byla potvrzena v roce 1958, kdy rozsáhlý sesuv půdy na Aljašce vyvolal vůbec největší zaznamenanou tsunami o výšce sotva uvěřitelných 524 metrů. Jistě, v tomto případě šlo o výjimku -tsunami necestovala příliš daleko, protože k sesuvu půdy došlo v omezeném prostoru zátoky Lituya, stalo se to na daleké Aljašce a zemřeli pouze dva rybáři, což zase není tolik zajímavé... Pokud na přelomu šedesátých let někdo pochyboval o smrtícím účinku megatsunami vyvolané sesuvem půdy, odpověděla příroda rázně a rychle: v roce 1963 došlo k odtržení dvou set šedesáti milionů krychlových metrů kamene a hlíny z úbočí Monte Toc v severoitalských Alpách. Podobné jevy jsou v dané oblasti relativně běžné, ale problém byl v tom, že se pod svahem nacházela údolní přehrada Vajont. Hráz o výšce 262 metrů sice vydržela, ale voda vytvořila vlnu, která byla o 250 metrů vyšší a úzkým údolím vystřelilo padesát milionů krychlových metrů vody směrem k obydleným oblastem. Důsledkem byla zkáza měst Longarone, Pirago, Rivalta, Villanova a Fala téměř dva tisíce mrtvých. V Japonsku k případu tsunami vyvolané sesuvem půdy samozřejmě došlo také, ale větší počet obětí na životech najdeme v záznamech pouze v roce zemětřesení společně se sopečnou aktivitou vulkánu Unzen v prefektuře Nagasaki vyvolaly sesuv jižního svahu sousední hory Mayuyama do zálivu Ariake. To způsobilo dvacet metrů vysokou tsunami, která se přehnala přes záliv, odrazila se od jeho druhého břehu a pak se vrátila zpět, aby dokonala dílo zkázy pod Unzenem. Zhruba pět tisíc lidí zahynulo během sesuvu, pět tisíc obětí si vyžádala tsunami ve vesnicích na druhé straně zálivu a pět tisíc životů vyhaslo při návratu tsunami zpět. 3 / 8

4 ... a nemusí to být daleko! Pokud to všechno pro vás zatím neznamená nic než zajímavé čtení, které se vás tak docela netýká, možná byste měli vědět, že vědci s nebývalým pesimismem čekají, jak se bude dál vyvíjet situace na Kanárských ostrovech. Tento sopečný útvar totiž jen čeká na svou chvíli a týká se to obzvlášť ostrovu La Palma. Během poslední erupce sopky Cumbre Vieja se po jeho severojižní ose otevřela puklina. Vnitřek ostrova je přitom plný podzemní vody, a kdyby došlo k erupci, bleskové odpaření vody by vyvolalo obrovský tlak, který by mohl způsobit odtržení celé jihozápadní části ostrova a její sesuv do oceánu. Výšku vlny v okamžiku sesuvu vědci spočítali na metrů. Podle počítačových simulací by měla vlna o výšce zhruba 80 metrů dorazit k portugalskému, španělskému, francouzskému, britskému či irskému pobřeží a během osmi hodin tsunami o výšce m docestuje na druhou stranu Atlantiku k východnímu pobřeží USA. Mysleli jste si, že tsunami nedokáže překročit tak velkou vzdálenost? V tom případě se seznamte s takzvanou teletsunami, která dokáže oběhnout polovinu planety. Neuplynulo ještě ani šest let od chvíle, kdy jeden z těchto cestovatelských fenoménů vznikl přímo v Japonsku - a byla to událost, ze které se bude říše vycházejícího slunce vzpamatovávat ještě pár dekád. Zkáza v přímém přenosu Míru zkázy v Japonsku poznáte podle toho, že událost dostane své vlastní jméno. A takzvané Velké východojaponské zemětřesení není výjimkou. Není ostatně divu - se silou 9,1 jde o nejsilnější zemětřesení, které kdy seismologové v Japonsku zaznamenali (čtvrté nejsilnější na světě od zahájení měření), a následky dosáhly doslova epochálních rozměrů. Tsunami, vyvolané otřesy země, dosahovaly až čtyřicetimetrové 4 / 8

5 výšky a místy putovaly až deset kilometrů do vnitrozemí. Otřes to byl tak silný, že se celý ostrov Honšú jeho následkem posunul o 2,4 metru blíž k severoamerickému světadílu, osa naší planety se vychýlila o 25 centimetrů (což vedlo ke zkrácení dne o 1,8 mikrosekundy) a vlnu infrazvuku, kterou to všechno vyvolalo, zachytily i satelity GOCE, které na nízké oběžné dráze mapují pozemské gravitační pole. Otřesy se projevily dokonce až ve třináct tisíc kilometrů vzdálené Antarktidě, kde posunuly Whillansův ledový proud o půl metru směrem k moři a odlomily ze Sulzbergerova ledového šelfu kus o rozloze 125 kilometrů čtverečních. Snad nejhorší ale bylo to, že se zemětřesení a tsunami nevyhnuly jaderné elektrárně Fukušima I (kterou samozřejmě chránila vysoká stěna). Z důvodu selhání chladicího systému došlo k závažné havárii reaktoru, kterou IAEA, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, klasifikovala stupněm 7 - stejným jako v případě černobylské havárie. S nejvyšší pravděpodobností došlo k poškození tří tlakových nádob a následné obnažení palivových tyčí mělo za důsledek vznik vodíkových par, které vybuchly. Exploze způsobily únik a rozptýlení štěpných materiálů, které zamořily okolí elektrárny. Okamžitě byla zahájena evakuace více než lidí a s následky se bude potýkat ještě několik generací. Strašidelná čísla Při zpětném pohledu šlo o naprosto výjimečnou událost už z hlediska předotřesů, které dva dny před katastrofou dosahovaly magnituda až 7,2. Něco takového je naprosto výjimečné -stejně jako to, že se země po katastrofě chvěla ještě několik let a seismologové napočítali více než osm set dodatečných otřesů o magnitudu 4,5 a více. Škody se nakonec vyšplhaly až do astronomické výšky 235 miliard dolarů, což z této události činí nejdražší katastrofu v dějinách lidstva. Vědci spočítali uvolněnou seismickou energii a došli k závěru, že pokud by se převedla na elektřinu, dokázala by udržet v chodu město o velikosti 5 / 8

6 Los Angeles po celý rok. Tsunami, vyvolaná takto silným zemětřesením, měla samozřejmě také patřičně apokalyptický dopad. Nejenže rozesela zkázu po japonském pobřeží, ale zasáhla v podstatě celou oblast Tichého oceánu. V Kalifornii a Oregonu dosáhla až 2,5 metru, Peru hlásilo vlnu o výšce 1,5 metru a třímetrová vlna dorazila do sedmnáct tisíc kilometrů vzdáleného Chile a po dvaceti hodinách i na Galapážské ostrovy. Zároveň došlo k nevídané migraci - ještě několik let po zemětřesení moře vyplavovalo na americkém západním pobřeží rybářské lodě, kusy japonských domů, ale třeba i motocykl Harley-Davidson, který našel obyvatel kanadské Britské Kolumbie, nebo fotbalový či volejbalový míč na Aljašce. Úřady nakonec potvrdily mrtvých, 6152 raněných a 2562 nezvěstných osob. O střechu nad hlavou přišlo obyvatel domů se zcela zřítilo, postihlo částečné zřícení a dalších bylo poškozeno. Za relativně nízký počet obětí na životech mohou Japonci poděkovat detailně propracovanému systému včasného varování Japonské meteorologické agentury - přestože začal na nebezpečí upozorňovat až pouhých několik sekund před hlavní vlnou otřesů, bez jeho pomoci by zahynulo mnohem více lidí. (Systém například automaticky zastavil všechny vysokorychlostní vlaky, takže nedošlo k jedinému vykolejení!) Jak přežít tsunami? Nacházíte-li se na pobřeží, ke kterému se blíží tsunami, existuje - pokud víte, jak reagovat - padesátiprocentní pravděpodobnost toho, že přežijete. Tato pravděpodobnost závisí na tom, který cyklus vlny k pobřeží dorazí jako první. Bude-li to hřeben, pak už záleží jen na tom, jak velké máte štěstí, jak dobře umíte plavat a jak rychle vás najdou záchranáři v případě, že vás proud stáhne na otevřené moře. Pokud napřed dorazí nejnižší místo vlny, česky zvané důl, stanete se svědkem ústupu moře až o několik set metrů od běžné hranice a možná uslyšíte syčivý zvuk, který jej provází. Toto syčení by vám mělo posloužit jako startovní výstřel, po němž se co nejrychleji rozběhněte do vnitrozemí, pokud možno k nějakému vyvýšenému bodu. Od tohoto okamžiku vám totiž běží zhruba šest minut času do chvíle, než k pobřeží dorazí tsunami. 6 / 8

7 Další nápovědu vám může poskytnout příroda - zoologové se většinou k jiným vědeckým oborům nevyjadřují, ale našli se jedinci, podle nichž jsou některé živočišné druhy (psi, kočky či sloni) schopné vycítit podzvukové Rayleighovy vlny, provázející zemětřesení nebo tsunami. Pokud by tomu tak skutečně bylo, získali bychom další možnost včasného varování - a rozhodně by se nám hodila. Pro své tvrzení ovšem zoologové nemají příliš mnoho skálopevných důkazů a jejich názor většina odborníků neuznává. Trochu diskutabilní je snaha o stavbu vlnolamů či stěn, jež mají za úkol tsunami zastavit, odklonit nebo alespoň zpomalit. V tomto oboru vynikají Japonci, kteří se snaží o zavedení co nejúčinnějších protiopatření už od roku 1896, kdy dvojice tsunami zpustošila oblast Sanriku na severu ostrova Honšú a zabila takřka lidí. Kolem obydlených oblastí se podél pobřeží táhnou zdi 12 až 15 metrů vysoké a například pobřežní zdi se v prefektuře Iwata, která má s tsunami vlastní bohaté zkušenosti, táhnou po délce 25 kilometrů... což je sice dobře, ale podobné zábrany slouží spíš k uklidnění obyvatel. Když v roce 1993 propuklo zemětřesení poblíž ostrova Okuširi, nebyla mu opatření k ničemu, protože je zalila třicetimetrová vlna. Stejně dopadla opatření i v případě Velkého východojaponského zemětřesení, kdy se voda přelila přes více než polovinu pobřežních zábran. Tsunami je přírodní úkaz, který si z rybářských lodí dokáže postavit dům z karet. A pak ho rozm etat na ku sy MAZDA Rober t Čapek pobřeží do jisté míry ochránit Systém mohutných přílivových zdí by měl obyvatele Foto popis Sopka Cumbre Vieja možná jednoho dne zaskočí celý svět Foto popis Seismografický záznam Velkého východojaponského zemětřesení ukazuje obraz zkázy Foto popis Součástí systému včasného varování je i síť hladinových bójí 7 / 8

8 Foto popis Podobné přílivové zdi už lemují na 40 % východního pobřeží Japonska Foto popis Motocykl Harley-Davidson, který vyplavil po dlouhé cestě na kanadské pobřeží Tichý oceán Foto popis Po ústupu moře zůstane na zemi zkáza, trosky a naprostý chaos Foto popis Potíž s ochrannými přílivovými zdmi spočívá v tom, že někdy prostě přijde vlna, která je vyšší... Foto autor foto: archiv 8 / 8