Způsob řešení sporů - právní a ekonomické zhodnocení

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a mezinárodní obchod Katedra mezinárodního a evropského práva Bakalářská práce Způsob řešení sporů - právní a ekonomické zhodnocení Zdeněk Vala 2011/2012

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Způsob řešení sporů - právní a ekonomické zhodnocení zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury 1. Zdeněk Vala

Chtěl bych poděkovat paní JUDr. Kláře Drličkové, Ph.D. za odborné a podnětné vedení při zpracovávání této bakalářské práce. 2

Seznam zkratek ADR Alternative dispute resolution - Alternativní způsoby řešení sporů ODR Online dispute resolution - online řešení sporů. UNCITRAL United Nations Commission on International Trade Law - Komise Spojených Národů, pro mezinárodní obchod. ČR Česká republika EU Evropská unie Ústava ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Listina ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Rozhodčí soud Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ESLP Evropský soud pro lidská práva USA Spojené státy americké 3

Obsah Seznam zkratek... 3 Obsah... 4 1. Úvod... 5 2. Obecná charakteristika jednotlivých způsobů řešení sporů... 7 2.1 Řešení sporů před obecnými soudy a v rozhodčím řízení jako základní způsoby řešení sporů... 9 2.2 Alternativní způsoby řešení sporů... 11 2.2.1 Negociace, mediace a konciliace jako nejčastější způsoby ADR... 11 2.2.2 Další alternativní způsoby řešení sporů... 13 2.3 Online způsoby řešení sporů... 14 3. Právní úprava v EU a mezinárodní právní úprava alternativních způsobů řešení sporů... 19 3.1 Problematika závaznosti a vymahatelnosti... 21 3.2 Výhody a nevýhody alternativních řešení sporů... 24 4. Kritéria pro zhodnocení výběru vhodného způsobu řešení sporů... 27 5. Právní úprava a využívání jednotlivých řešení sporů v ČR... 30 6. Závěr... 32 7. Resumé... 34 8. Literatura... 35 8.1 Monografie:... 35 8.2 Články:... 36 8.3 Internetové zdroje:... 36 8.4 Právní předpisy:... 37 4

1. Úvod Vzhledem k vzrůstající konkurenci mezi obchodníky a podnikateli v mezinárodním styku a také z důvodu nastalé nepříznivé ekonomické situace ve světě, se stává stále větší snahou udrţet si spolupráci se svými obchodními partnery. Tato snaha je zřejmá zejména tam, kde jsou vztahy zaloţené na dlouhodobé obchodní spolupráci a je zájem na jejich udrţení i v budoucnu. Obchodníci nemají zájem na tom, aby spory, které mezi nimi vzniknou a vznikají, byly řešeny násilnou cestou. To zejména v případech preference další spolupráce na společných projektech či zakázkách. Soudní řešení vzájemných konfliktů je vnímáno jako poslední moţnost, z důvodu moţného narušení budoucí spolupráce mezi stranami. Mnozí obchodníci se řídí heslem, ţe špatná dohoda je stále lepší, neţ soudní spor. Samozřejmě i toto pravidlo má své výjimky. Ne kaţdou situaci je moţné řešit smírně nebo dohodou. I z tohoto důvodu čím dál víc zvaţují, jakým způsobem mají být případné spory mezi nimi řešeny. V mezinárodním obchodě je běţné a stále víc rozšířené, ţe obchodníci upřednostňují před klasickým soudním řízením alternativní způsoby řešení sporů, a to z důvodů časových, ekonomických či právních. Cílem této práce je přinést ucelený obraz o tom, jaké moţnosti řešení sporů se zejména obchodníkům nabízí, jaké aspekty je potřeba zváţit a k čemu je nutno přihlíţet jiţ před vznikem sporů a také v průběhu jejich řešení. Zaměřím se na to, jestli právní úpravy umoţňují alternativní řešení sporů a jestli je právní úprava na mezinárodní úrovni dostatečná k tomu, aby měli obchodníci jednoduchý přístup k těmto metodám a mohli je k řešení konfliktů vyuţít. Aby bylo moţné hodnotit jednotlivé způsoby řešení sporů, a to jak z právního, tak ekonomického hlediska, je potřeba se s jednotlivými metodami seznámit. Proto se ve své práci zaměřím na popis jednotlivých metod řešení, přiblíţím jejich podstatu a samotný průběh. V úvodu vymezím pojem ADR, neboli alternativní řešení sporů, kde se tento pojem vzal, co bylo příčinou vzniku a rozšíření pouţívání alternativních způsobů řešení sporů. Dále také, jaké právní a ekonomické pozadí vedlo jednotlivé státy či strany k jejich stále častějšímu vyuţívání. Zmíním také rozdíly mezi řízením před obecnými soudy a před rozhodci, jaké výhody to které řízení nabízí, proč a jestli se dává přednost rozhodčímu řízení. Poukáţu na problémy, které se ve spojitosti s rozhodčím řízením stále častěji vyskytují, a to zejména v ČR a sniţují důvěru v tento způsob řešení, jak se k tomu staví státní orgány a jaké přijímají související legislativní změny. 5

Na poli alternativních řešení sporů dochází k rychlému vývoji, který neustále přináší i nové moţnosti související zejména s rozšířením obchodních operací realizovaných prostřednictvím sítě internet, tzv. on-line vztahů. Jiţ proběhly a stále probíhají iniciativy o rozšíření informací a rozvoj metody on-line řešení sporů. Proto se pokusím také přiblíţit, proč je tato metoda čím dál více zajímavější, v čem a pro koho můţe být výhodná, jak často je vyuţívaná a jak funguje tzv. elektronické řízení. V další části uvedu nejvíce pouţívané, ale i ty méně známe, alternativní způsoby řešení sporů, které z nich jsou ve světě nejrozšířenější a z jakých důvodů. Vysvětlím jednotlivé způsoby, rozdíly, přednosti a nedostatky. Zhodnotím a popíšu výhody a nevýhody jednotlivých řešení, a to jak z procesněprávního hlediska, tak z jiných hledisek, které by mohly být významné, a na základě kterých by se strany sporu mohly lépe rozhodnout pro nejvhodnější řešení. Z právních aspektů dále přiblíţím nejdůleţitější právní předpisy, zabývající se danou problematikou. Dále také do jaké míry a v jakém rozsahu jsou upraveny zejména alternativní způsoby řešení sporů na mezinárodní (nadnárodní) úrovni. Stručně se budu také věnovat problematice závaznosti rozhodnutí nebo dohod, jako výsledků alternativních řešení sporů a jaké moţnosti strany mají při vymahatelnosti svých práv. V závěru práce zmíním úpravu v ČR, zejména jakým způsobem a jak jsou vnímány alternativní způsoby řešení sporů u nás, jaká je právní úprava a jak se vyvíjí. Domnívám se, ţe ve většině sporů, ať uţ mezinárodních, tak vnitrostátních je mnohem výhodnější řešit spory jinak neţ před soudy. V této práci se pokusím výše uvedené potvrdit a přesvědčit o vhodnosti a preferování alternativních způsobů řešení sporů před klasickým soudním řízením. 6

2. Obecná charakteristika jednotlivých způsobů řešení sporů Způsoby řešení sporů můţeme obecně rozdělit na běţné způsoby řešení sporů a na alternativní způsoby řešení sporů. Za běţný způsob řešení sporů bychom mohli označit řešení sporů prostřednictvím státní moci, tzn. zejména rozhodování sporů soudními orgány. Jiţ s prvními náznaky organizovanosti společnosti vzniká potřeba jednotlivé vztahy kontrolovat a regulovat, a to jak uvnitř vytvářených společenských jednotek, tak mezi jednotkami navzájem. Postupně byla vytvářena pravidla, která byl uplatňována orgány zřizovanými k prosazování těchto normativních pravidel a práva. Způsob rozhodování sporů prostřednictvím státních orgánů, neboli statní moci, se stal v průběhu posledních století nejrozšířenějším a je vnímán jako běţný, zcela přirozený a standardní způsob, jakým se spory řeší. Právo na soudní ochranu bylo postupně zakotvováno do právních předpisů, jako základní právo jednotlivce. Toto právo se řadí ve většině států mezi ústavně zaručená práva a je součástí mnoha listin základních práv a svobod jako národních právních předpisů, tak i mnoha mezinárodních dokumentů. Smysl a podstatu soudní ochrany je moţné vyjádřit odkazem na znění Listiny základních práv a svobod, jako součásti našeho ústavního pořádku, která vychází z článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů, sjednané v Římě dne 4. listopadu 1950. 1 Článek 36 odst. 1 Listiny garantuje právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo kaţdého, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 1 Listiny). Právo na soud v interpretaci ESLP pak znamená, ţe musí existovat přinejmenším jeden ze dvou systémů organizace soudnictví, a to buď orgány rozhodující v prvním stupni musí samy splňovat poţadavky článku 6 odst. 1, anebo musí být jejich rozhodnutí podrobena v plném rozsahu následné kontrole soudním orgánem. 2 1 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů, v ČR publikována pod č. 209/1992 Sb., ve svém článku 6 odst. 1 upravuje: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. 2 ŠTURMA, P.: Úvod do evropského práva ochrany lidských práv. Právo na nestranné soudní řízení. Praha, ASPI, 1994. s. 2. 7

řízením. 5 V poslední době se stalo víc populární rozhodčí řízení, které vzhledem ke své teorie). 6 Rozhodčí řízení se objevuje v historii podstatně dříve neţ řízení soudní. Přesto k Prosazování práva za pomoci státních orgánů můţe pro jednotlivé státy znamenat vysoké finanční zatíţení a organizační nároky. V souvislosti s nárůstem sporů se potkáváme i s problémem neefektivnosti při jejich řešení. Proto se v mnoha zemích začaly prosazovat alternativy k řešení sporů před soudy či jinými orgány veřejné moci. Tyto alternativy bývají označovány jako tzv. alternative dispute resolution (alternativní řešení sporů), někdy také jako amicable dispute resolution (přátelské řešení sporů), které jsou známy také pod zkratkou ADR. 3 V zemích, ve kterých se soudní systém nepotýká s problémy s efektivitou při rozhodování a vyznačuje se rychlostí a preciznějším fungováním, bývají alternativní způsoby řešení sporů měně časté a populární. Takovýmto poměrně funkčním soudním systémem se vyznačuje např. Německo, a proto ADR metody tady nejsou tak rozšířené. 4 Naopak ve Spojených státech amerických vzhledem ke sloţitému a nákladnému soudnímu systému, jsou ADR metody poměrně rozšířené a tvoří nedílnou součást právního systému USA. V rámci soudního řízení soudci nařizují stranám, aby se pokusily svůj spor vyřešit alternativně mediací, nebo soudem nařízeným rozhodčím povaze bývá řazeno některými autory mezi alternativní způsoby řešení sporů. Jiní autoři jej řadí mezi běţná primární řešení sporů. Různé názory se objevují také ohledně podstaty rozhodčího řízení. Dřívější názory vycházely z toho, ţe rozhodčí řízení je především nalézání obsahu konsenzu mezi stranami sporu (tzv. smluvní teorie). Jiní chápou rozhodčí řízení jako náhradní způsob výkonu soudní pravomoci (tzv. jurisdikční největšímu rozmachu tohoto způsobu řešení sporů dochází, jako u většiny ADR, ve 20. století v souvislosti se světovými válkami. Poválečná situace, tedy nový rozvoj 3 RABAN, P: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha, 1. Vydání, C. H. BECK, 2004, str. 2, ISBN 80-7179-873-8. 4 RABAN, P: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha, 1. Vydání, C. H. BECK, 2004, str. 5, ISBN 80-7179-873-8. 5 KORDÁČ, Z.: Zkušenosti se současnou právní úpravou a praxí alternativních metod řešení sporů v USA, Praha, 3. vydání, Právní fórum, 2010, str. 133. 6 K tomuto se konečně přiklonil i český Ústavní soud, který ve svém nálezu z 8. března 2011, sp. zn. I. ÚS 3227/07 se posunul směrem k jurisdikční koncepci rozhodčího řízení, kdy je toto řízení chápáno jako ekvivalentní k soudnímu řízení. Tímto nálezem byl potvrzen jurisdikční základ rozhodčího řízení. Oproti tomu dříve Ústavní soud měl tendenci řadit rozhodčí řízení mezi systém tvorby smluvních řešení sporů. 8

hospodářství a obchodu si vyţádal i nový právní rámec pro řešení sporů v souvislosti s rozvojem mezinárodních vztahů a obchodování. Postupy pro řešení sporů byly upraveny pouze na národní úrovni, coţ mělo řadu nevýhod, jako rozdílnost procesních předpisů, různé právní tradice, omezení pro výkon cizích soudních rozhodnutí apod. Proto dochází k rozvoji mezinárodního rozhodčího řízení a vzniká systém mezinárodní obchodní arbitráţe, a to hlavně Mezinárodní rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory v Paříţi. Tento rozhodčí soud vznikl v roce 1923 a dodnes si drţí své postavení. Také první mezinárodní úmluvy pocházejí z tohoto období, známé jako tzv. Ţenevské úmluvy, tj. Ţenevský protokol o doloţkách o rozsudím (z r. 1923) a Ţenevská úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků (z r. 1927) 7. Po druhé světové válce nastal problém ještě větší, a to hlavně kvůli ekonomickým poměrům a politickému bipolárnímu rozdělení světa. Díky tomu v roce 1958 vznikla Newyorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Tato úmluva vydrţela doposud, kdy ji podepsalo jiţ 146 8 zemí a představuje nejúspěšnější mezinárodní úmluvu vůbec. Dnes jiţ existují stovky rozhodčích institucí po celém světě, které ročně řeší statisíce rozhodčích ţalob, a to jak mezinárodních tak i vnitrostátních. 9 V poslední době se tento způsob řešení stal velice oblíbeným a preferovaným z hlediska výhod, které nabízí oproti klasickému soudnímu řízení. Rozhodčí řízení přináší i mnoţství sporných otázek, které jsme mohly zaznamenat i v českém právním prostředí. S tím jsou spojené zásadní problémy, které narušují důvěru v tento způsob řešení sporů. Těmto otázkám se budu věnovat dále ve své práci. 2.1 Řešení sporů před obecnými soudy a v rozhodčím řízení jako základní způsoby řešení sporů Řízení před soudy je jedním ze základních práv jednotlivce a povinnost státu v této souvislosti je zaručit a dohlédnout, aby soudní řízení proběhlo v souladu se zákonem. Soudní řízení je tak protikladem vůči ADR. Protikladnost je daná zejména v poskytnutí 7 RABAN, P: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha, 1. Vydání, C. H. BECK, 2004, str. IV, ISBN 80-7179-873-8. 8 Status 1958 - Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards. UNCITRAL [online]. Vydáno 2012 [cit. 2012-3-18] dostupné z: <http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/arbitration/nyconvention_status.html >. 9 RABAN, P: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha, 1. Vydání, C. H. BECK, 2004, str. V, ISBN 80-7179-873-8. 9

procesních záruk stranám, autoritativnosti řešení, které se projevuje zejména v tom, ţe spory jsou rozhodovány nezávislým soudem, jako statním orgánem, pod dohledem veřejnosti a s moţností řádných, případně mimořádných opravných prostředků k přezkoumání vydaných rozhodnutí. Řešení sporů před obecnými soudy bývá zahájeno z podnětu jedné strany, a to podáním návrhu na zahájení řízení u příslušného soudu (podáním ţaloby). Problémy právě nastávají v případě, kdy smluvní strany pocházejí z jiných zemí, v případě tzv. sporů s mezinárodním prvkem. V těchto případech je nutné se zabývat otázkou, v jaké zemi, a u kterého soudu můţe být ţaloba podána a jakým právem se bude smluvní vztah řídit. Tyto a další otázky mohou vést strany k tomu, ţe dávají přednost alternativním způsobům řešení jejich sporů, nebo si zakotvují jiţ přímo do smluv rozhodčí doloţky včetně práva, kterým se bude smluvní vtah řídit, tj. rozhodné právo. Rozhodčí řízení můţeme charakterizovat jako druh civilního řízení, jehoţ podstatou je vyloučení pravomoci obecných soudů. 10 Před samotným rozhodčím řízením bude nutno zjistit, zda předmět sporu je vůbec vhodné a moţné svěřit k rozhodnutí rozhodci nebo rozhodčím soudům. Jedná se o tzv. arbitrabilitu sporů, která je v právních úpravách vymezena odlišně. 11 Rozhodčí řízení je zaloţeno na dispozičním oprávnění stran, kde na základě dobrovolného jednání stran dochází k nahrazení soudu rozhodcem. Stranám bývá obvykle dána moţnost řešit svůj spor před stálým rozhodčím soudem nebo institucionalizovaným rozhodčím soudem, či před rozhodci ad hoc. 12 Rozhodčí smlouva můţe mít různou formu, např. smluvní strany mohou uzavřít smlouvu o rozhodci nebo rozhodčí doloţku ještě před vznikem samotného sporu. Samotné řízení je pak zaloţeno podáním ţaloby rozhodčímu soudu či rozhodci. 10 Také s ohledem na Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2011 sp. zn. I. ÚS 3227/07. 11 V ČR je toto upraveno v 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů a to následovně: Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud. Kordáč uvádí ve svém článku Zkušenosti se současnou právní úpravou a praxí alternativních metod řešení sporů v USA, Právní fórum, 2010, ţe právní úprava arbitrability v USA je velmi široká. Jedná se o jednu z nejširších právních úprav arbitrability, kde jsou zahrnuty např. nároky ze zákonů v oblasti práva cenných papírů a obchodování na kapitálových trzích, nároky ze zákonů upravujících ochranu hospodářské soutěţe, či nároky vyplývající z anti-diskriminačních zákonů. 12 V ČR najdeme vedle stálých rozhodčích soudů i několik seskupení rozhodců a rozhodců, kteří působí samostatně. Jako příklad je moţné uvést např. Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s. nebo Unie nezávislých rozhodců. 10

Smluvní strany si mohou také určit například osoby rozhodců, procesní pravidla, místo konání rozhodčího řízení, ústní či písemný způsob projednání věci, nebo dokonce hlediska, podle nichţ má být posouzena věc sama. 2.2 Alternativní způsoby řešení sporů Alternativních způsobů řešení sporů je jiţ velké mnoţství a jejich vyuţití je v jednotlivých zemích různé. Není jednoduché zvolit tu správnou metodu s ohledem na povahu konfliktu, ale dnes uţ máme dostatek informací, pomůcek a zkušeností z praxe, které nám mohou pomoci při hledání vhodného způsobu. Vedle hlavních, jako je negociace, mediace a konciliace, jsou také jiţ velmi rozšířené tzv. partnerství, expertíza, mini-trial nebo smíšené formy jako med-arb a medaloa. 13 V poslední době se stále více rozmáhá tzv. online řešení sporů neboli online dispute resolution pouţívané pod zkratkou ODR. 2.2.1 Negociace, mediace a konciliace jako nejčastější způsoby ADR Pokud bychom měli charakterizovat alternativní způsoby řešení sporů společným znakem, je moţné uvést, ţe v ţádném ze svých prvků či fází řízení nevyuţívají veřejné moci k zajištění pomocných či kontrolních funkcí. 14 Mezi nejjednodušší způsoby řešení sporů se řadí tzv. negociace neboli vyjednávání. Uţ sám název nás přímo informuje o postupu tohoto způsobu řešení. Tento způsob je vhodné zvolit při jakémkoliv sporu, kdy jsou strany alespoň z části ochotny jednat. Strany sporu se snaţí neformální cestou urovnat jejich vzájemný spor, bez účasti třetí osoby či soudu. Negociace můţe probíhat i za přítomnosti právních zástupců stran, kteří stranám radí, aby se pokusily dobrovolně jejich konflikt vyřešit a uzavřít dohodu. Tento způsob řešení sporů nebývá většinou samostatně právně upraven. Strany budou muset zváţit různé přístupy k vyjednávání, vhodnost jejich pouţití a jejich efekt, fáze vyjednávání a etické problémy spojené s negociací. 15 Mezi nejrozšířenější formy ADR bývá řazena mediace. Mediaci je moţno popsat jako proces, při němţ jsou třetí osobou sporné strany přivedeny k jednacímu stolu 13 Rozehnalová ve svém článku Alternativní řešení sporů. Obecně, ASPI, 2002, č. 5 uvádí, ţe se objevují i naprosto neobvyklé způsoby jako je "rent-a-court"/rent-a-judge", "multi-door court", "night" nebo "weekend-court" atd., zejména v USA, kde tvorba takovýchto nových forem se těší velké oblibě. 14 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení alternativa k řízení soudnímu. Právní fórum, 2008, č. 5, s. 121-122. 15 KORDÁČ, Z.: Zkušenosti se současnou právní úpravou a praxí alternativních metod řešení sporů v USA, Právní forum, 2010, č. 3, str. 118. 11

k asistovanému projednávání, při kterém se provede neutrální posouzení situace. Je navrţena konkrétní dohoda, uzavřená závazným či nezávazným nálezem. 16 To znamená, ţe strany za pomoci mediátora jednají o svých sporných vztazích, které mezi nimi vznikly, s cílem dosáhnout dohodu a vyhnout se soudnímu řízení. Raban uvádí tři hlavní formy mediace, a to tradiční, judiciální a moderní mediaci. 17 Tradiční mediace je vyuţívána hlavně na asijském kontinentě, kde je především preferována společenská harmonie a v zájmu komunity se má kaţdý člen pokusit vyhnout konfliktu. Nastává zde poměrně silné mimostátní veřejné donucení. Judiciální mediace je způsob, kde třetí strana vychází z oficiální pozice soudce, zejména z jeho znalostí práva a oprávnění vydat závazné rozhodnutí. 18 Poslední formou, dnes asi nejčastěji vyuţívanou, je moderní mediace, kterou se rozumí mediace ve smyslu definice uvedené výše, kdy strany řeší spor vyjednáváním za účasti třetí nezaujaté strany. Mediace je zaloţena na principu dobrovolnosti a kaţdá strana sporu ji můţe kdykoliv ukončit. Její nesporná výhoda je v tom, ţe nedochází k narušení dobrých vztahů a dojde k dohodě, která by měla být ku prospěchu obou stran (tzv. win-win efekt). 19 Tím ponechává účastníkům mediace kontrolu nad procesem řešení konfliktu a podobou konečného výsledku. Je časově a ekonomicky úsporná, protoţe probíhá bez dlouhých čekacích lhůt a zbytečných finančních nákladů. 20 Jelikoţ většina soudních jednání je veřejná, můţeme výhodu mediace spatřovat v neveřejnosti mediačního procesu a v její důvěrnosti, protoţe mediátor většinou bývá smluvně zavázán k mlčenlivosti o důvěrných informacích. Mezi nevýhody by se dalo zařadit, ţe mediace naopak můţe zkomplikovat soudní řízení, jelikoţ strany sporu v dobré víře předkládají vše, co by nějak mohlo ovlivnit výsledek, a tím dávají druhé straně i informace, které se později u soudu dají vyuţít. Domnívám se, ţe by bylo vhodné toto upravit v dohodě o mediaci, zejména ve 16 RABAN, P: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha, 1. Vydání, C. H. BECK, 2004, str. 7, ISBN 80-7179-873-8. 17 RABAN, P: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha, 1. Vydání, C. H. BECK, 2004, str. 8, ISBN 80-7179-873-8. 18 Z řady zdrojů (např. Zelená kniha z roku 2002 o alternativním řešení sporů v občanském a v obchodním právu) vyplývá, ţe se také rozlišuje mezi ADR ve smyslu soudního řízení a tzv. obvyklým ADR. V prvním případě se jedná o postupy prováděné soudem v rámci soudního řízení, v druhém případě se jedná o způsoby pouţívané mimo soudní řízení. 19 RABAN, P: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha, 1. Vydání, C. H. BECK, 2004, str. 9, ISBN 80-7179-873-8. 20 ZEMAN, J: Návrh zákona o mediaci [online]. Praha: Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v. o. s., vydáno 13. 2. 2012 [cit. 2012-2-14] dostupné z: <http://www.akpzl.cz/aktuality/navrh_zakona_o_mediaci>. 12

státech, kde tato otázka není řešená právními předpisy. Můţeme se setkat s tím, ţe mediace bývá zneuţívána k prodluţování sporu a tím oddalování soudního řízení. 21 Základem pro mediaci je dohoda o mediaci. V této dohodě obě strany souhlasí s tím, ţe jejich spor bude řešen mediací. Nejčastěji je toto řešeno mediační doloţkou ve smlouvě, nebo jako samostatná smlouva. Případně to bude první krok mediačního procesu. Mediace je ukončena uzavřením smlouvy o urovnání sporu, deklarací mediátora (kde prohlašuje, ţe další jednání o urovnání sporu by bylo bezpředmětné), deklarací stran o ukončení mediace nebo odstoupením jedné strany od mediace (nutnost oznámit druhé straně a mediátorovi). 2.2.2 Další alternativní způsoby řešení sporů Z dalších způsobů řešení sporů bych uvedl některé, také poměrně často vyuţívané způsoby. Expertíza (nezávislý expert) je způsob, při kterém se vyuţije nezávislý expert (znalec), který vypracuje nestranný posudek k objektivnímu posouzení sporné skutečnosti. 22 Nezávislý expert bývá vyuţíván při řešení spíše technických otázek, neţ právních. Tento způsob bývá častokrát kombinován s jinými způsoby řešení sporu, nebo zpráva vypracována expertem můţe být právě podnětem k podání ţaloby k soudu. Oblasti, kdy je vhodné vyuţít nezávislého experta, se uvádějí např. testování kvality výrobků, licenční smlouvy, cenové reevaulace, finanční kontroly. 23 Minitribunal (tzv. mini-trial) je řešení sporů prostřednictvím rozhodovacího výboru tzv. minitribunálu. Zahájení je dáno uzavřením smlouvy, která bývá označována jako smlouva o uspořádání mini-trialu. 24 Med-arb je spojení dvou forem alternativního způsobu řešení sporů, a to mediace a arbitráţe. Strany sporu se nejprve pokoušejí vyřešit svůj spor cestou mediace, pokud se jim to nepodaří, obracejí se k arbitráţi. 25 21 V ČR vládní návrh zákona o mediaci definuje mediaci v 2 písm. a) jako: postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými (dále jen strana konfliktu ) tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody. 22 HOLA, L: Mediace v teorii a praxi. Praha, 1. Vydání, Grada Publishing, a.s., 2011, str. 272, ISBN 978-80-247-3134-6. 23 ROZEHNALOVÁ, N.: Alternativní způsoby řešení sporů. K jednotlivým prostředkům. ASPI, 2002., č. 12 24 Některé instituce, které nabízí řešení prostřednictvím mini-trialu, smlouvu k zahájení řízení nepoţadují, postačuje ţádost se souhlasem obou stran. 13

Med-arb se dá rozdělit na dvě formy, a to podle kontinuality procesu na smíšenou a oddělenou formu, podle toho, jestli mediátor vykonává později i funkci rozhodce, či zdali jsou obě stádia personálně oddělená. Další dělení je podle toho, zda proces kontinuálně přechází z jednoho stadia do druhého, či zda je formálně oddělen. 26 Mnoho autorů povaţuje metodu med-arb za nejrozšířenější z veškerých pouţívaných metod ADR. 27 Rozdíl mezi mediací a med-arb je, ţe pokud spor nebude odstraněn mediací, následuje arbitráţní fáze. Strany se nemohou dohodnout, ţe nebudou dále pokračovat. Před zahájením řízení se doporučuje upravit samotné řízení smlouvou, a to z důvodu velké různorodosti postupů a absence řádu k provozování med-arb. Další smíšenou formou řešení sporů je medaloa. Jedná se o mediaci, kdy v případě, ţe nedojde k vyřešení, kaţdá ze stran předloţí výčet argumentů sporu a předloţí písemnou konečnou nabídku. Arbitr si předloţené podklady a nabídky přečte a vybere z nich tu, která je nejadekvátnější. Tato nabídka se stane rozhodčím nálezem. 28 2.3 Online způsoby řešení sporů Díky rozvoji informačních technologií, tj. internetu, se zvětšil počet transakcí v mezinárodním obchodě. Ke zvětšení počtu transakcí docházelo hlavně u drobnějších obchodníků, kteří nechtěli a nemohli vynakládat finanční prostředky a čas na zahraniční cesty, např. jen kvůli vyjednání podmínek spolupráce nebo cenových podmínek. Rovněţ spotřebitelům se naskytla moţnost, jak nebýt vázaný na domácí trh a mají moţnost si velkou většinu zboţí objednávat prostřednictvím internetu. S tímto fenoménem ale vyvstal problém, jak řešit případné spory, které mohou z těchto tzv. dálkových neboli on-line vztahů vzniknout. Pokusy vyřešit případné problémy, byly mnohdy natolik problematické a nerentabilní, ţe k začátku jednání mezi stranami ani nedošlo. Soudní cesta také nebyla snadná, protoţe ve většině případů je nutnost ţalovat v místě sídla ţalovaného. Problém můţe být také určit, jakým právem se bude vztah včetně řešení sporu řídit. U spotřebitelských sporů můţe spotřebitel ţalovat i v místě svého bydliště, ale ani tak nevycházejí tyto spory levně. V této souvislosti se 25 HOLA, L: Mediace v teorii a praxi. Praha, 1. Vydání, Grada Publishing, a.s., 2011, str. 133, ISBN 978-80-247-3134-6. 26 ROZEHNALOVÁ, N: Rozhodčí řízení v mezinárodním i vnitrostátním obchodním styku. Praha, 1. Vydání, ASPI, 2002, s. 21. 27 RABAN, P: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha, 1. Vydání, C. H. BECK, 2004, str. 37, ISBN 80-7179-873-8. 28 OAKLEY, J. B., AMAR V. D. American Civil Procedure: A Guide to Civil Adjudication in US Courts. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International. 2009, 268 s., ISBN: 978-90-411-2872-0. 14

začalo hodně vyuţívat bezkontaktních řešení, a to hlavně formou korespondence, která ale byla přespříliš zdlouhavá. Řešení sporů online má svůj původ v alternativních formách řešení sporů. První pokusy o zavedení ODR systémů se objevili v polovině 90. let minulého století. Prvotní inspiraci pro ODR bylo klasické soudní řízení a metody ADR. ODR je inspirováno různými přístupy a metodami, proto ODR systémy není ani moţné podřadit pod některou z tradičních forem řešení sporů. Spory, u kterých si strany zvolí tento způsob řešení, jsou uváděny zejména u těch, u nichţ neexistuje moţnost soudního řešení sporů ani řešení sporů pomocí některých forem ADR. Nebo také spory, u nichţ není moţné určit příslušnost soudu nebo rozhodné právo. 29 Nejčastější oblastí, kde je tento způsob řešení vhodný a je vyuţíván, jsou obchodní spory, spotřebitelské spory, doménové spory, spory v oblasti vzdělávaní a jiné. 30 ODR je vhodné vyuţívat zejména u jednoduchých sporů, kde není potřeba provádět rozsáhle dokazování. 31 Pokud bychom chtěli systémy ODR popsat nebo rozdělit, je nutno konstatovat, ţe autoři k tomuto uvádí různé způsoby dělení. Uvedu kombinaci dvou dělení, a to jak dělení dle přístupu, tak dle typu. Podle přístupu můţeme rozdělit ODR na čistě elektronickou formu bez zasahování třetí nezávislé osoby, elektronickou, která pouze zastupuje klasické ADR ve formě komunikace a konečně jejich kombinace. 32 Rozdělení podle typu se shoduje s klasickými formami ADR. Nalezneme tady jak mediaci, arbitráţ, negociaci, tak konciliaci a jiné. V souvislosti s ODR systémy můţeme hovořit také o tzv. elektronickém soudnictví, jako jedné z alternativních forem rozhodování sporů. Toto rozhodování můţe být jednak na bázi soukromoprávní, kdy spor mezi stranami bude rozhodovat 29 SLOVÁČEK, J. Specifics of cross border online dispute resolution [online]. Brno: Masaryk University COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. edition. ISBN 978-80-210-5151-5, vydáno 2010 [cit. 2012-3-18]. Dostupné z: <http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2010/files/arbitrabilita/slovacek_jiri 1702_.pdf>. 30 SLOVÁČEK, J. Specifics of cross border online dispute resolution [online]. Brno: Masaryk University COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. edition. ISBN 978-80-210-5151-5, vydáno 2010 [cit. 2012-3-18]. Dostupné z: <http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2010/files/arbitrabilita/slovacek_jiri 1702_.pdf>. 31 Štědroň ve své publikaci Manaţerské řízení a informační technologie uvádí příklady, u kterých se vyuţívá online způsob řešení, a to např. ţaloby poskytovatelů sluţeb za neuhrazené poplatky nebo odběr elektrické energie. Dále také uvádí, ţe některé státy umoţňují řešit prostřednictví elektronického soudnictví spory z tzv. off-line vztahů. 32 KAUFMANN-KOHLER, G., SCHULTZ, T. Online dispute resolution: challenges for contemporary justice. Kluwer Law International, 2004, 11. EDITION, str. 384, ISBN 978-37-255-4853-8. 15

soukromá fyzická nebo právnická osoba (např. rozhodčí řízení) nebo na bázi veřejnoprávní, kdy spor bude rozhodován soudem. 33 Při zvaţování vhodnosti řešit spor prostřednictvím ODR, bude nutno vzít v úvahu více skutečností a přihlédnout zejména k povaze konfliktu a k výhodám, které tento způsob nabízí. Vţdy bude nutno při volbě online řešení sledovat především tři základní znaky ODR, a to vhodnost sporu (spor musí být vhodný k řešení tímto způsobem), důvěru ve výhodu tohoto způsobu řešení a odbornost, a to jak osob vedoucích řízení, tak v oblasti kvality technické podpory systému ODR. 34 Hlavní výhodou, proč by měly být spory řešeny tímto způsobem je bezpochyby rychlost vyřešení sporu. Pokud obě strany nemusí být fyzicky přítomny u jednoho stolu a ve většině případů ani nemusí komunikovat ve stejnou dobu, odpadá zdlouhavé hledání společného času a dojednávání jiných podmínek. Schopnost systému ODR je zvyšovat efektivitu procesu a přinést stranám úsporu jak časovou, tak i ekonomickou. ODR poskytují v podstatě moţnost nepřetrţité komunikace. Při tomto způsobu řešení má kaţdá strana dostatek času na rozmyšlenou a můţe z jakéhokoliv místa reagovat. Odpadají náklady na cestování a tím i ztráta času a dalších finančních prostředků. Odpadají emoce, které jsou přítomny u kaţdého sporu, protoţe kaţdá strana má dostatek času na uklidnění a rozmyšlení dalšího kroku. Většina dnešních systémů je uţ natolik uţivatelsky přívětivá a jednoduchá, ţe u mnoha z nich odpadá nutnost právního zastoupení. 35 Při vybíraní způsobu vhodného pro řešení konfliktu, je nutné zváţit i veškeré nevýhody, které ODR přináší a jestli je moţné tyto negativa překonat, nebo alespoň minimalizovat. Mezi nevýhody je často řazena neosobnost řízení nebo tzv. odosobnění, coţ bychom mohli povaţovat za nevýhodu nepodstatnou. 36 Další nevýhodou je uváděna tzv. problematika zabezpečení celého řízení, coţ je primárně problematika strany, která systém provozuje. Strany sporu by se měly v této souvislosti zajímat hlavně o to, jakým způsobem je poskytována bezpečnost přístupu k jejich osobním údajům a informacím, 33 ŠTĚDROŇ, B. Manažerské řízení a informační technologie. Praha, Grada Publishing a.s., 2007, str. 156, ISBN 80-2472-052-3. 34 KAUFMANN-KOHLER, G., SCHULTZ, T. Online dispute resolution: challenges for contemporary justice. Kluwer Law International, 2004, 11. EDITION, str. 384, ISBN 978-37-255-4853-8. 35 V praxi můţe negociace například při řešení kupních cen nebo náhrad škody probíhat jako taková draţba, kde obě strany navrhují částku, kterou jsou ochotny zaplatit či přijmout. Toto aţ do okamţiku, kdy zjistí, ţe nedojdou ke společné částce a rozhodnou se, ţe tato moţnost je jiţ vyčerpaná, a budou dál zvaţovat např. mediaci, nebo rozhodčí řízení. 36 Dle mého názoru je neosobnost řízení spíše výhodou a to s ohledem na skutečnost, ţe většina sporů je plná emocí, které zabraňují klidnému projednání věci, zamyšlení a mohou spor zbytečně prodluţovat. 16

které v řízení sdělí nebo zpřístupní a o způsob komunikace navzájem. Dále také např. dostupností všech potřebných informací o postupu, předpisech a dalších formalitách potřebných pro rychlou orientaci celým procesem. Jako další negativum můţe být vnímán problém s přístupností této metody široké veřejnosti, tzn. nedostatečná gramotnost a případně technické zázemí jednotlivých stran. Co se týče gramotnosti, tento problém bych asi neviděl jako překáţku, protoţe ti, co nejsou dostatečně gramotní v elektronické komunikaci a informacích kolem, se budou této moţnosti vyhýbat. Nebudou mít ani informace o tomto druhu vedení sporu, a proto ani snahu řešit spor prostřednictvím ODR systému. Tady doporučuji ţádné dohody o on-line řešení ani neuzavírat. Nedostatečné technické zázemí také nebude natolik problematické. V základu si kaţdý vystačí jen se stolním počítačem napojeným na internet, a to jak v kanceláři, tak doma, nebo také na veřejných terminálech (zejména díky osobním klíčům). U sloţitějších sporů bude asi potřeba záznamového zařízení (kamera, scanner a jiné), kde uţ je finanční náročnost vyšší. I přes výše uvedené je nutné uvést, ţe samotný provoz ODR v přepočtu zpravidla představuje výraznou úsporu nákladů stran oproti jiným metodám. Toto a další pozitiva ODR si uvědomuje také EU, jako i rozšíření moţností jejich vyuţití. Proto jiţ v průběhu minulého roku začala s razantními kroky k prosazování tohoto způsobu řešení sporů, a to zejména proto, aby se zvýšilo povědomí o ADR. Tento způsob řešení má být zejména ulehčením a zjednodušením pro spotřebitele, kteří častokrát spory s obchodníky vůbec neřeší pro řadu překáţek. V této souvislosti je nutno zmínit, ţe celá snaha EU vyústila dne 29. 11. 2011 mimo jiné v návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o online řešení spotřebitelských sporů (nařízení o online řešení spotřebitelských sporů) č. 2011/0373. Návrh má za úkol snahu o lepší fungování maloobchodního vnitřního trhu, zejména pokud jde o lepší právní ochranu spotřebitelů v souvislosti s transakcemi přeshraničního elektronického obchodu. Od této úpravy se očekává posílení důvěry v přeshraničních obchodních sporech, zlepšení image obchodníků, posílení obchodních vztahů, úspora cca 22,5 mld. eur ročně pro spotřebitele a úspora aţ 30 mld. eur ročně pro obchodníky. 37 Tady bych rád uvedl některé prvky samotného procesu tak, jak jsou uvedeny ve výše uvedeném návrhu nařízení, a to z důvodu, ţe mohou být pomůckou a vodítkem, 37 KNOBLOCHOVÁ, V. Mimosoudní řešení sporů [online]. CEBRE, 16. 2. 2012 [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: < http://www.cebre.cz/dokums_raw/adr_prezentace_knoblochova.pdf>. 17

jak takovéto řešení sporu probíhá, nebo jaké mohou být poţadavky na strany po formální stránce. Důleţité je uvést informační povinnost pro obchodníky usazené v EU provozujících přeshraniční online prodej zboţí nebo poskytování sluţeb. V nařízení je uvedeno, ţe obchodníci budou muset informovat spotřebitele o platformě pro online řešení sporů a sdělit jim svou e-mailovou adresu. Řízení bude zahájeno prostřednictvím vyplnění elektronického formuláře přístupného ve všech úředních jazycích EU. Poté dojde k automatické identifikaci příslušného subjektu, u kterého bude probíhat řízení, zaslání informací stranám o něm včetně informace o poplatcích, jazyku řízení, závaznosti výsledku řízení a jiných. Řízení bude probíhat u zvoleného objektu dle jeho procesních pravidel a bude muset být ukončeno do 30 dnů. 38 Plné fungování systému pro online řešení sporů je předpokládáno počátkem roku 2015. 38 KNOBLOCHOVÁ, V. Mimosoudní řešení sporů [online]. CEBRE, 16. 2. 2012 [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: <http://www.cebre.cz/dokums_raw/adr_prezentace_knoblochova.pdf>. 18

3. Právní úprava v EU a mezinárodní právní úprava alternativních způsobů řešení sporů Úprava soudního řízení, jakoţ i rozhodčího řízení bývá ve většině států komplexně upravena, a to zejména procesními předpisy. Rozhodčí řízení nalezneme v některých státech upraveno v samostatném zákoně, v některých právních úpravách bývá úprava rozhodčího řízení součástí občanského soudního řádu, např. ve Francii nebo Německu. Dále je moţné zmínit úpravu na mezinárodní úrovni, a to zejména Evropskou úmluvu o obchodní arbitráţi (v ČR vyhláška č. 72/1966 Sb.), Úmluvu o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států. 39 Obecně jednotná právní úprava ADR chybí, a to jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni. V případě právní úpravy ADR lze mluvit také o tzv. formalizaci procesu řízení. Toto kritérium můţe být také pouţito k určitému rozdělení způsobů řešení sporů, kde jako první, nejméně formalizovaný proces by bylo uvedeno prosté vyjednávání a jako poslední, tzn. podrobně a přesně upravený proces řízení, by bylo uvedeno řízení soudní. Soudní řízení bývají upravena v procesních předpisech jednotlivých států, jakoţto soubor právních norem a principů, na kterých je celé řízení zaloţeno. U ADR se jedná spíše o řízení, která mají svoji strukturu, nicméně formalizovaná podoba těchto řízení ve většině států chybí. V mezinárodním měřítku je obtíţné najít nějaký právní předpis, který by se odvolával na pouţití ADR. 40 V této kapitole se nebudu podrobně zabývat právní úpravou všech způsobů alternativních řešení sporů v mezinárodním kontextu. Zaměřím se spíše na novinky v právní úpravě, které se v této oblasti objevily, jejichţ snahou je ulehčit přístup k mimosoudním řízením. V zemích EU je právní úprava ADR spíše výjimečná. Určitý posun nastal v oblasti mediace, a to jiţ po rozsáhlé snaze a krocích učiněných k podpoře lepšího přístupu ke spravedlnosti formou zavedení a rozšíření alternativních řízení. V roce 2008 přijal Evropský parlament a Rada směrnici 2008/59/ES, o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (dále jen Směrnice o mediaci ). Lhůta pro provedení této směrnice do vnitrostátních právních předpisů uplynula dne 21. května 2011. 41 39 Pramenem rozhodčího řízení jsou i další dokumenty, a to např. Vzorový zákon UNCITRAL, Rozhodčí pravidla UNCITRAL, Smírčí pravidla UNCITRAL. 40 Hola, L: Mediace v teorii a praxi. Praha, 1. Vydání, Grada Publishing, a.s., 2011, str. 272, ISBN 978-80-247-3134-6. 41 Čl. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech mediace v občanských obchodních věcech přijata dne 21. května 2008 pod č. 2008/52/ES. 19

V úvodu samotné Směrnice o mediaci jsou uvedeny důvody, proč byla tato Směrnice přijata. V této souvislosti je moţné citovat přímo ze Směrnice, která uvádí: Mediace může představovat nákladově efektivní a rychlé mimosoudní řešení sporů v občanských a obchodních věcech prostřednictvím řízení, která jsou přizpůsobena potřebám stran sporu. U dohod vyplývajících z mediace je větší pravděpodobnost, že budou dobrovolně dodržovány a že bude mezi stranami zachován přátelský a udržitelný vztah. Cílem Směrnice o mediaci není snaha vytvořit jednotnou úpravu mediačního řízení, ale odstranit překáţky, které brání ve vyuţívání mediace jako způsobu řešení sporů v přeshraničních sporech. Členské státy mají zajistit ve svých vnitrostátních právních úpravách zejména důvěrnost mediačního řízení, moţnost vykonatelnosti dohod vyplývajících z mediace a nastavení promlčecích a prekluzivních lhůt zahájením mediačního řízení. Dále jak jsem jiţ uváděl v kapitole výše, velké snahy jsou i v oblasti úpravy online řešení sporů, které vyústily do podoby návrhu Nařízení o online řešení spotřebitelských sporů. Součástí balíčku schválených dokumentů, týkajících se této problematiky mimo toto nařízení, je také návrh směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů a sdělení o alternativním řešení spotřebitelských sporů na jednotném trhu. Schválení Evropským parlamentem a Radou se předpokládá do konce roku 2012, implementace do poloviny roku 2014. Snahou je především zvýšit povědomí o ADR a ODR tak, aby spotřebitelé měli přístup k subjektům organizujícím ADR a to pro transakce on-line, nebo off-line nebo transakce příhraniční i tuzemské. Tím má být také posílena důvěra spotřebitelů v mezinárodní (přeshraniční) transakce. 42 Mimo EU je moţné se s praxí a fungováním ADR inspirovat zejména v právní úpravě USA, kde mají tato mimosoudní řešení sporů dlouholetou tradici. Alternativní metody jsou v USA nedílnou součástí právního systému. S těmito alternativami se počítá jak v legislativě federální, tak státní, jakoţ i v řádech jednotlivých soudů. 43 Na úrovni jednotlivých států nalezneme právní úpravu mediace, která je inspirována vzorovým zákonem o mediaci (Uniform Medation Act) vydaným v roce 2001 National Conference of Commissioners on Uniform State Laws, ve kterém je kladen důraz 42 BĚLOHLÁVEK, A. J., ŠROTOVÁ, E.: Návrhy Evropské komise ohledně alternativního řešení spotřebitelských sporů a ohledně on-line spotřebitelských sporů z 29. listopadu 2011 a vliv na rozhodčí řízení [online]. Právní rádce 2012, [cit. 2012-03-19]. Dostupný z: <http://pravniradce.ihned.cz/c1-54821100-navrhy-evropske-komise-ohledne-alternativniho-resenispotrebitelskych-sporu>. 43 KORDÁČ, Z.: Zkušenosti se současnou právní úpravou a praxí alternativních metod řešení sporů v USA, Právní fórum, 2010, č. 3, s. 133. 20

zejména na důvěrnost informací. 44 Dále zmíním tzv. Vzorový zákon o mezinárodní obchodní konciliaci vydaný Komisí UNCITRAL v roce 2002. Další právní úpravou ADR v mezinárodním měřítku se budu zabývat v souvislosti s problematikou závaznosti a moţnosti vymáhání dohod a rozhodnutí, jako výsledků jednotlivých způsobů řešení sporů. 3.1 Problematika závaznosti a vymahatelnosti Důleţitou skutečností pro rozhodnutí, jestli zvolit pro řešení sporu některý ze způsobů ADR, nebo klasické soudní řízení, je celá řada. Vedle procesní úpravy se od sebe liší stupněm závaznosti a moţností vymahatelnosti rozhodnutí nebo smluvy, jakoţto výsledku jednotlivých řízení. Touto otázkou je nutno se zaobírat ve třech rovinách, a to jak v rovině vnitrostátní, tak v rámci EU a dále v rovině mezinárodní, tj. spory s obchodníky ze zemí mimo EU. U klasického soudního řízení je jako výhoda vnímána právě garance vykonatelnosti soudních rozhodnutí veřejnou mocí. Uznání a vykonatelnost soudních rozhodnutí, jako kritérium pro výběr nejvhodnějšího způsobu řešení sporu, má význam zejména při řešení sporů vnitrostátních. Pokud spor bude přesahovat hranice jednoho státu, můţe se stát, ţe rozhodnutí vydané soudem v jednom státě bude komplikované vykonat v jiném státě. Můţe nastat tedy situace, kdy úspěšná strana sporu bude mít sice rozhodnutí vyznívající v její prospěch, nicméně nebude vykonatelné, např. ve státě, kde má osoba, která soudní spor prohrála majetek, který by mohl být výkonem rozhodnutí postiţen. Proto je nutné před samotnou volbou způsobu řešení vzniklého sporu zváţit i toto hledisko a informovat se o právních předpisech, a to jak vnitrostátních tak mezinárodních, které jsou pro daný stát závazné. V této souvislosti uvedu nejdůleţitější předpisy či mezinárodní smlouvy, které s problematikou vykonatelnosti souvisí a jejich znalost je pro volbu vhodného řešení sporu zásadní včetně stručného popisu obsahu těchto dokumentů. V rámci EU je problematika uznání a vykonatelnosti upravena především v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, tzv. nařízení Brusel I ze dne 22. prosince 2000. 45 44 KORDÁČ, Z.: Zkušenosti se současnou právní úpravou a praxí alternativních metod řešení sporů v USA, Právní fórum, 2010, č. 3, s. 133. 45 Další je moţné uvést např. nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 805/2004, o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky, týkající se nesporných nároků na zaplacení peněţní částky. Dle 21

Toto nařízení se pouţije na všechna soudní rozhodnutí vydaná na území členských států EU. Z ustanovení nařízení vyplývá, ţe rozhodnutí vydaná v jednom členském státě, jsou uznávána v ostatních členských státech bez zvláštního řízení (čl. 33 odst. 1). Uznatelné jsou za stanovených podmínek i veřejné listiny a soudní smíry. Podmínky pro uznání jsou vymezeny negativně, tj. uvedením výjimek ze zásady automatického uznávání a vykonatelnosti. 46 Jako nevýhoda při výkonu cizích rozhodnutí bývá vnímáno rozlišování mezi rozhodnutím o vykonatelnosti a výkonem rozhodnutí samotným. To znamená, ţe výkon rozhodnutí je podmíněn prohlášením soudního rozhodnutí za vykonatelné v členském státě, ve kterém se o výkon ţádá. 47 Co se týká uznání a výkonu soudních rozhodnutí zemí mimo EU, tj. mimo působnost nařízení Brusel I, bude nutno vţdy zkoumat, jestli mají dotčené státy mezi sebou uzavřenou mezinárodní smlouvu, která by tuto otázku upravovala. 48 V případě, ţe takováto smlouva chybí, bude nutno hledat řešení ve vnitrostátních právních předpisech. Celý tento postup můţe být sloţitý a náročný jak časově tak finančně, proto se v mezinárodním obchodě potkáváme velice často s rozhodčími doloţkami ve smlouvách. Přednost rozhodčímu řízení je dávána zejména z důvodu existence Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (v ČR vyhl. č. 74/1959 Sb.), která otázku uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ve svých ustanoveních upravuje a z důvodu vysokého počtu smluvních států. Článek III. stanoví, ţe smluvní stát uzná nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů o řízení, jeţ platí na území, kde je nález uplatňován. Dále tady nalezneme důvody, kdy je moţné odepřít uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů (článek V.). Zajímavá je otázka uznání a výkonů online rozhodčích nálezů. Nejasnost pouţití této Úmluvy i na online rozhodčí nálezy vedla smluvní státy k přijetí úmluvy United Nations Convention on the Use of Electronic Comunications in International Contracts tohoto nařízení rozhodnutí, které bylo po vydání ověřeno jako evropský exekuční titul v zemi vydání, se uzná a vykoná v jiné členské zemi, aniţ by bylo zapotřebí prohlášení vykonatelnosti. 46 Tyto výjimky najdeme v článku 34 nařízení Brusel I, které uvádí případy, kdy nebude rozhodnutí uznáno v jiném členském státě, a to např. případ, kdy bude uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němţ se o uznání ţádá. 47 V české právní úpravě je nutno poukázat v této souvislosti na ustanovení 68c zákona č. 97/1993 Sb., o mezinárodním právu soukromém, které stanoví následující: Současně s návrhem na prohlášení vykonatelnosti může být podán i návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu. V takovém případě rozhodne soud v jediném usnesení o obou návrzích samostatnými výroky, které musí být odůvodněny. 48 Česká republika má uzavřeno několik mezinárodních smluv o právní pomoci, které ulehčují postup při uznání a výkonu cizích rozhodnutí. Takovéto smlouvy má ČR uzavřené např. s Afganistanem (smlouva č. 44/1983 Sb.), Alţírskem (smlouva č. 17/1984 Sb.), nebo Vietnamem (smlouva č. 98/1984 Sb.). 22

2005. 49 Tato úmluva rozšiřuje svou aplikaci i na Newyorskou úmluvu a povaţuje online rozhodčí smlouvy za platně uzavřené smlouvy. Dále státy učinily další kroky, a některé smluvní státy Newyorské úmluvy přijaly Vzorový zákon UNCITRAL o mezinárodní obchodní arbitráţi, Vzorový zákon UNCITRAL o elektronickém obchodování nebo směrnici ES o elektronickém obchodu 2000/31/EC28.Vzorový zákon o e-obchodování i směrnice ES 2000/31/EC stanoví, ţe uznání a výkonu smluv by nemělo být bráněno jen z důvodů, ţe byly uzavřeny prostřednictvím elektronických prostředků. 50 Komplikovanější je úprava závaznosti a vykonatelnosti rozhodnutí nebo dohod, které jsou výsledkem alternativních způsobů řešení sporů. Neexistuje unifikovaná úprava, která by komplexně upravovala otázku závaznosti a vymahatelnosti výsledků jednotlivých ADR. Ty mohou mít povahu pouze doporučení, které však nikomu nezakládají ţádná práva, ani neukládají ţádné povinnosti (např. doporučení ombudsmana nebo smírčí skupiny). Proto častokrát dodrţování dohod závisí pouze na vůli a ochotě stran uzavřené dohody dodrţovat. Obecně takovéto dohody, nebo jejich obsah učiní vykonatelným soud, nebo jiný příslušný orgán rozsudkem, rozhodnutím, anebo veřejnou listinou. Poté je moţné postupovat např. dle nařízení Brusel I, dle kterého jsou uznatelné za stanovených podmínek i veřejné listiny a soudní smíry. V této souvislosti znovu zmíním Směrnici o mediaci, která ukládá členským státům povinnost zajistit, aby strany písemné dohody vyplývající z mediace mohly učinit obsah dohody vykonatelným. Obsah dohody vyplývající z mediace, která byla v některém členském státě učiněna vykonatelnou, by měl být uznán a prohlášen za vykonatelný v ostatních členských státech v souladu s platným právem Evropského Společenství nebo vnitrostátním právem. Obsah dohody můţe učinit vykonatelným soud nebo jiný příslušný orgán rozsudkem, rozhodnutím nebo veřejnou listinou v souladu s právem členského státu, ve kterém je ţádost podána (čl. 6 Směrnice o mediaci). V souladu se Směrnicí o mediaci musí členské státy zajistit, aby bylo moţné na jejich území dohody vykonat, čímţ se stane tento způsob řešení sporů dostupnějším při řešení sporů mezi obchodníky z členských států. 49 KYSELOVSKÁ, T. Vybrané otázky arbitrability sporů a internet [online]. Brno: Masaryk University COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. edition. ISBN 978-80-210-5151-5, vydáno 2010 [cit. 2012-3-18]. Dostupný z: < http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2010/files/arbitrabilita/kyselovska_tereza 1538_.pdf>. 50 KYSELOVSKÁ, T. Vybrané otázky arbitrability sporů a internet [online]. Brno: Masaryk University COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. edition. ISBN 978-80-210-5151-5, vydáno 2010 [cit. 2012-3-18]. Dostupný z < http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2010/files/arbitrabilita/kyselovska_tereza 1538_.pdf>. 23