Skřipel (okres Beroun, Středočeský kraj) v terénu nejzachovalejší zádumčivá keltská svatyně Pod lesnatým hřebenem Brd, směrem na sever k dnešním Hořovicím, začíná rovinatá krajina. V této krajinné kompozici leží obec Skřipel. Pouhých 900 metrů jihovýchodně od obce nalezneme na plochém místě čtvercové valy porostlé listnáči. Plocha mezi nimi bývala zemědělsky obdělávána, ale dnes slouží louka jako zdroj sena. Zmíněná velevýznamná archeologická památka patří k nejzachovalejším svého druhu v celé střední Evropě. Rozměry téměř pravidelného čtverce činí 125 105 metrů. Před valem obíhá až 2,75 metru hluboký příkop. Přes něj se dovnitř posvátného místa muselo vcházet od jiho - západu po dřevěném můstku dlouhém okolo 5 metrů. Amatérský archeolog Břetislav Jelínek: tak zní jméno autora, který nedlouho před rokem 1878 shromáždil ideje, kopací instrumentář a finance, aby na lokalitě tohoto druhu poprvé u nás uskutečnil malý regulérní archeologický výzkum, jeden z prvních svého druhu ve střední Evropě. Měl smůlu, neboť z archeologických nálezů se mu nepodařilo získat vůbec žádný. Pouze ve spodní části sondy ve valu narazil na uhlíčky, které se však nezachovaly. Škoda, dnes by z nich v laboratoři prostřednictvím radiokarbonového testu určili přesné stáří keltské stavby. Chvályhodně nechal archeolog Jelínek také čtvercové valy změřit a pořídil plán. Vyznačil nedaleko jednoho nároží ve vnitřním areálu valů mělkou kruhovou prohlubeň, ale bohužel v tomto místě nenechal kopat. Na ještě nedávno oraném poli prohlubeň nebyla zřetelná, ale nyní je její místo o průměru okolo 6 metrů nápadně vidět. Porost ostřic a jiných rostlin s domovem v mokřinách vyrostl o celý metr výše nežli okolní tráva. Letecký snímek čtvercových valů u Skřiple (šipka) SKŘIPEL 285
Tento neklamný znak signalizuje podpovrchový zdroj vody, pramen, spíše však studnu nebo cisternu. Nebo nějakou jinou podpovrchovou anomálii. Co se může skrývat pod kruhem uvnitř skřipelských valů? Co tam však bylo? Třeba jenom pouhý ještě nezanesený vývrat po velkém stromu, padlém při silné bouřce. Možná polní studánka nějakého skřipelského sedláka. Nejpravděpodobněji tam existuje hluboká, zanesená, původně uměle vyhloubená šachta, které Keltové často hloubili právě u nároží valů. Několik jich našli a prozkoumali archeologové v Bavorsku a Bádensku-Würtembersku. Na dně jedné z nich u Fellbach-Schmidenu se dochovala keltská dřevěná malovaná řezba kozorohů, které objímá jakési božstvo. Možná, že podobný nález se skrývá i pod povrchem čtvercových valů u Skřiple. Genius loci keltských čtvercových valů u Skřiple souvisí s nedalekou dominantní horou Brd, Plešivcem, kde bylo nalezeno několik bronzových pokladů. Amatérský paleoastronom Zdeněk Ministr vypočítal, že při pohledu ze čtvercových valů zapadalo slunce v paleoastronomicky významných dnech právě nad touto horou. Keltové měli ve čtvercových valech možnost poměrně přesně stanovovat čas. Využívali ji? (Mimochodem, zločinci s detektory našli před několika lety na vrcholu zmíněného Plešivce torzo famózní bronzové plastiky kozoroha s hady, kterou získal archeolog Daniel Stolz a daroval ji do Národního muzea.) Dosažitelnost lokality: 49 50 14.124 N, 14 4 31.017 E (střed lokality) významná archeologická památka paradoxně není nikterak označena a nevede k ní žádná cesta, i když okolím probíhají turistické trasy a cyklostezky. Pohled na valy u Skřiple Kruhovou prohlubeň u nároží čtvercových valů u Skřiple v září roku 2010 prozrazovaly porostové příznaky. Pod vyššími, dosvětla zbarvenými konečky travin v kruhu o průměru 4 metrů je nejpravděpodobněji skryta studna, respektive obětní šachta (nahoře vpravo) Plánek valů u Skřiple pochází z roku 1878 a je na něm písmenem (a) zakreslena pravděpodobná šachta nebo studně (šipka) 286 SKŘIPEL
Nasypané keltské valy u Skřiple Detail převýšeného nároží čtvercových valů u Skřiple SKŘIPEL 287
Slivínko (okres Mladá Boleslav, Středočeský kraj) keltští boháči v polích Dlouhodobé archeologické sledování zoraných polí a terénních narušení na východním okraji obce, na polích vedle budov bývalého Jednotného zemědělského družstva, přineslo v letech 2001 až 2012 mimořádné objevy početných vzácných předmětů hmotné kultury Keltů, dále i odkryv dvou polozemnic, o jejichž zjištění a prozkoumání se zasloužil významný amatérský archeolog a (bývalý) spolupracovník Muzea Mladoboleslavska Tomáš Gajdoš, který nyní v blízkých Košátkách plánuje zřízení minimuzea. Národní kulturní dědictví po Keltech obohatil o zlomky sedmnácti skleněných náramků různých nutno říci takřka duhových barev. Nejvíce je modrých, s odstínem kobaltové modře, jiné jsou průzračné s kanárkově žlutou folií (simulující barvu zlata), další jsou hnědé, a jeden dokonce i fialový. Co do počtu skleněných náramků za ujímá lokalita Slivínko třetí místo v celých Čechách, má pomyslnou bronzovou medaili. Předběhla všechna slavná oppida Závist, Třísov, Hrazany, České Lhotice až na Stradonice přebohaté na keltské sklo. Z dalších archeologických nálezů lze jmenovat úlomky dvou švartnových kruhů, segmenty bronzového opasku a prsten ze stejného materiálu, amulety v podobě řady skleněných perel, dále tři zdaleka dovezené žernovy, jednak z materiálu z Kunětické hory na Pardubicku, jednak z údolí mezi Malými Žernoseky a Oparnem na Litoměřicku. Unikátní luxusní přeslen, vytvořený jako část keramiky na hrnčířském kruhu, ilustruje určitý přepych i při volbě těch nejjednodušších nástrojů, konkrétně při soukání nití z příze. O dalších předmětech ze Slivínka je řeč v odborné publikaci. Na tomto místě se zmíníme o zajímavých poznatcích, které vyplývají z určení zvířecích kostí, které provedla americká osteoložka. V jedné z polozemnic převažují doklady Terén v místě sídla Keltů u Slivínka na leteckém snímku v pravé části má tmavě hnědé zabarvení 288 SLIVÍNKO
0 3 cm Spektakulární nálezy z výzkumu a povrchových sběrů v letech 2002 až 2006 (odleva nahoře po řadách): 12 fragmentů různobarevných skleněných náramků; 3 kroužky ze skla a bronzu (závěsné amulety); zlomek švartnového kruhu; dekorativní závěsek z honosného bronzového opasku; unikátní přeslen; miniaturní zdobená hliněná nádoba Barevné úlomky skleněných náramků ze Slivínka SLIVÍNKO 289
Bronzová germánská zápona ze Slivínka Základy odkryté keltské polozemnice u Slivínka konzumace vepřů, což je jev na sídlištích Keltů poměrně výjimečný. Ze zjištěného porostu v době keltského osídlení vystupují také slivoně, po nichž obec ve středověku dostala své jméno. I v okolí prestižního sídla se přišlo na dvě další sídelní komponenty Keltů ze 4. až 1. století př. n. l., situované na protilehlém svahu. I je odhalily důkladné povrchové sběry. Genius loci keltského Slivínka tkví v dešifrování spletité otázky, jak mohli jeho obyvatelé dosahovat takové vysoké majetkové potence, že získávali na svou dobu určitě značně ceněné skleněné náramky a další komodity. Uveďme spekulativně dohromady dva možné důvody prosperity slivíneckých Keltů: předpokladatelnou nadprodukci vepřového masa, využití dřeva slivoně, na němž se (dodnes) optimálně udí vepřové kýty (šunky), získávající mimořádné chuťové parametry. Přihlédneme k věrohodné historické zprávě jednoho z obyvatel římského impéria, Terrentia Varrona, který informoval o dovozu oblíbené galské (= keltské) slaniny z keltské Cisalpiny do Říma již ve 2. století př. n. l. Také podle jiné Strabónovy zprávy Keltové exportovali právě masné výrobky. Tak se můžeme dostat k možné příčině bohatství slivínských Keltů, k jádra pudla. (Mimochodem, po dvou tisíciletích, roku 2004, byla Pražská šunka registrována evropskou ochrannou známkou.) Dosažitelnost lokality: 50 18 19.75 N 14 44 13.338 E (na archeologické naleziště, situované na zemědělsky obdělávaném poli, nevede žádná cesta) přístup je možný po sklizni z komunikace Slivínko Benátky nad Jizerou. 290 SLIVÍNKO
Sloup (administrativní obec Sloup, okres Česká Lípa, Liberecký kraj) nejsevernější lokalita z doby Keltů v Čechách Hradní skála Sloupu představuje ohromný skalní pařez, jehož okolí bývalo bažinaté, prostě místy zavodněné. Oba faktory představovaly skvělou ochranu pro ty, kteří již od 4. tisíciletí př. n. l. vyhledávali výhody tohoto báječného přírodního útvaru. Nejdříve si někteří amatérští archeologové německé národnosti povšimli podivných starožitností, které náhodně nalezli v suťových nánosech pod hradní skálou, na níž byl ve středověku postaven hrad Sloup. Začali provádět menší vykopávky a odhalili nálezy z konce doby kamenné, z epochy bronzu i železa. Dokonce nalezli dnes nezvěstnou sponu ze železa, což roku 1970 vedlo k reviznímu výzkumu autora této knížky. Zjištěna byla suťová vrstva s nálezy z 3. až 1. století př. n. l. Na hradě Sloup se při další společné akci českolipského a mladoboleslavského muzea v roce 1998 našlo několik dalších zlomků keramiky Keltů, aniž by přispěly k rozlousknutí otázky významu lokality v době keltského osídlení Čech. Genius loci archeologického naleziště trochu zavání stezkou, která mohla právě přes pískovcový Sloup propojovat vnitrozemí Čech se severem. Na pomyslné dlouhé šňůře stezky s několika korálky stanicemi mohli proudit obchodníci s jantarem (a právě ve Sloupu mít zastávku s odpočinkem a doplněním zásob). Dosažitelnost lokality: 50 44 9.353 N, 14 34 50.15 E (hrad, místo osídlení; naleziště keramiky asi 200 metrů severovýchodně od vstupu na hrad) pod hradem křížení červené, žluté a modré turistické značky a také cyklostezky. Podivuhodná skála přitáhla pozornost lidí 3. až 1. století př. n. l. SLOUP 291
Soběsuky (okres Chomutov, Ústecký kraj) dětský hrob se zlatou perlou V pískovně na terase řeky Ohře byly prozkoumány desítky hrobů, další pod nynějším vepřínem, mimoto bylo prokopáno víc než tisíc objektů velké vesnice Keltů. Jenom v jediném hrobě se zablýsklo keltským zlatem. Archeolog Petr Holodňák z muzea v Žatci mu dal číslo 19. Na hrdle zemřelé ženy se nalézala otvorem opatřená zlatá perla o hmotnosti 2,84 gramu. Inventář hrobové výbavy zahrnoval další předměty: prsten, sponu a nápažní kruh, dále i několik neurčitelných zkorodovaných kousků železa. Zmíněná žena byla okolo roku 300 př. n. l. uložena do rakve z vydlabaného kmene, který byl zřejmě z rituálních důvodů obložen třemi desítkami kamenů. Složení zlaté perly, zkoumané v Ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy (47 procent zlata, 35 procent stříbra a 18 procent mědi), se v přírodě nevyskytne, a proto bylo vyloučeno, že jde o přírodní zlatý nuget. Měď byla (asi v době nedostatku zlata) do slitiny úmyslně přimíšena. (Další keltský hrob se zlatou perlou byl vykopán již 11. září 1896 u Jenišova Újezdu nedaleko Duchcova. U dvou- až čtyřletého dítěte, jehož výška přesahovala o 4 centimetry metr, byla na šňůrce nebo řemínku okolo krku spolu se žlutou jantarovou a tmavě modrou skleněnou perlou navlečena další ze zlata. Dnes je nezvěstná, neboť ji kdosi z teplického muzea ukradl.) Zlatých perel z keltských hrobů Podkrušnohoří bylo zaznamenáno několik, přesto zůstávají unikátem. Jejich účel pravděpodobně spočíval ve funkci amuletu, zaklínacího Odkrytý kostrový hrob od Soběsuk s nálezem zlaté perly 292 SOBĚSUKY
Plán hrobu s obrázkem perly ze zlata a vyznačením místa nálezu (šipka) 0 10 cm prostředku, kterým se měly odvracet nepříznivé situace. Co se dalo za takovou zlatou perlu ve své době ve Středomoří, u Římanů nebo Kartáginců koupit? Za přibližně osm perel byl býk, za jednu byla k mání čtyřdenní obživa pro celou rodinu. Genius loci keltských Soběsuk výmluvně signalizuje konfl iktní období na přelomu 5. a 4. století př. n. l. Na žádném jiném keltském sídle Čech se nenašlo tolik mrtvol pohozených do tehdejších prohlubní, často i se svými tehdy dožluta až zlatova se blyštícími šperky. Musela to být děsivá situace, při které se nikdo náramků, nákrčníků a spon ani nedotkl. Dosažitelnost lokality: 50 21 15.108 N, 13 26 15.628 E (lokalita) přístup z hráze Nechranické přehrady, kudy vede modrá turistická značka a cyklostezka, po silnici do obce Soběsuky a potom terénem pěšky k pískovně. SOBĚSUKY 293
Sovolusky (okres Karlovy Vary, Karlovarský kraj) nejvýznamnější keltské pohřebiště Karlovarska Jedno z vůbec nejvýše položených pohřebišť Keltů okolo 610 m n. m. bylo při terénních pracích v areálu zemědělského družstva v letech 1958 až 1964 objeveno a posléze prozkoumáno na písčitém svahu pod Jesineckým vrchem (kóta 714 metrů) severozápadně od obce. Žárové hroby ležely dosti hustě vedle sebe. Celkem jich archeolog napočítal třicet dva. V západní části byly nejstarší. Převažoval způsob nasypání kremace, rozdrcených lidských kůstek, do malé jamky vyhloubené v podložní zemi. Popelnicových hrobů s ostatky nebožtíka v hliněné nádobě bylo jenom několik. Hrobové jamky se vyznačovaly kruhovým až oválným půdorysem o průměru 0,3 až 1,4 metru. Po skončení uložení kremace byly různým způsobem používány kameny nasbírané v okolí. Jamky, vykopané pro hrob, byly buď vyloženy kameny, nebo jimi byl pohřeb překryt, popřípadě zasypán. V hrobech se nejčastěji nacházely nádoby, nejčastěji jedna, nejvíce čtyři. V jednom případě byly tři nádoby nasazeny na sebe. Jinak byly hliněné popelnice často amforovitého nebo lahvovitého tvaru bez překlopené mísy, někdy je však uzavíral kámen. Z nekeramických předmětů byly do hrobu kladeny skleněné korálky, dále železný nůž nebo bronzový náramek. Milodary ze sovoluseckých žárových hrobů rozhodně nesvědčí o bohatší komunitě. V nadmořské výšce, která byla pro zemědělskou, respektive pasteveckou komunitu neobvykle vysoká a kde bylo možno očekávat kratší vegetační lhůty a tím hospodářské potíže, se Keltové v 6. až 5. století př. n. l. přesto usídlili. U keltských Sovolusk genius loci pravděpodobně znamenal permanentní boj s přírodou o polní plodiny a zásobu píce na zimu. Dosažitelnost lokality: 50 6 5.407 N, 13 3 18.582 E do Sovolusk vede z Toužimi cyklostezka. Pohled na místo keltského pohřebiště, kde u Sovolusk kdysi prozkoumali archeologové s kopáči několik desítek hrobů Jedna z odkrytých lahvovitých nádob v hrobě na kraji Sovolusk 294 SOVOLUSKY