Postavení státního zástupce v trestním řízení

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva Bakalářská práce Postavení státního zástupce v trestním řízení Petra Dohnalová 2007/2008 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Postavení státního zástupce v trestním řízení zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

Obsah Úvod... 4 1 Právní úprava související s činností státních zastupitelství a státních zástupců... 6 2 Změna postavení a role státního zástupce od počátku 90. let 20. století do současnosti... 7 3 Zásadní zásady činnosti státního zástupce... 10 3.1 Zásada legality... 10 3.2 Zásada oportunity... 12 3.3 Zásada obžalovací... 12 4 Přípravné řízení... 14 5 Postavení státního zástupce v přípravném řízení... 16 5.1 Státní zástupce jako orgán činný v trestním řízení... 16 5.2 Státní zástupce jako vyšetřující orgán... 16 5.3 Státní zástupce jako veřejný žalobce... 17 5.4 Státní zástupce jako dozorce... 19 5.5 Státní zástupce jako dominus litis... 28 6 Charakteristika činnosti státního zástupce v přípravném řízení... 29 6.1 Stadium prověřování v rámci postupu před zahájením trestního stíhání... 30 6.2 Stadium vyšetřování po zahájení trestního stíhání... 39 7 Řízení před soudem hlavní líčení... 49 8 Postavení státního zástupce v řízení před soudem jako procesní strany... 51 9 Charakteristika činnosti státního zástupce v řízení před soudem hlavní líčení... 53 9.1 Příprava... 53 9.2 Zahájení... 53 9.3 Dokazování... 55 9.4 Závěr... 56 9.5 Rozhodnutí... 57 10 Zhodnocení současné právní úpravy a náměty de lege ferenda... 59 Závěr... 62 Resumé... 64 Seznam použité literatury... 66 3

Úvod Tématem předkládané bakalářské práce je postavení státního zástupce v trestním řízení. Toto téma jsem si zvolila z toho důvodu, že mne státní zástupce jako orgán veřejné žaloby a orgán výkonu trestní spravedlnosti zajímá a myslím si, že jeho úloha a vůbec role a postavení v trestním řízení je nedoceněná. Důležitost a nezastupitelnost státního zástupce spočívá především v tom, že pouze on je oprávněn podat obžalobu v trestní věci vůči obviněnému po skončení vyšetřování v rámci přípravného řízení a následně zastupovat obžalobu v řízení před soudem. I když je role státního zástupce v přípravném řízení důležitá, jelikož prostřednictvím svých dozorových oprávnění koordinuje činnost všech orgánů působících v této fázi řízení, aby mohlo dojít k co nejrychlejšímu a zároveň efektivnímu a správnému vyřízení trestní věci, role státního zástupce v řízení před soudem je o to důležitější, protože zde zastupuje zájem státu a celé společnosti na spravedlivém potrestání obžalovaného. Jak uvádí Fenyk i v současné době se veřejná žaloba odsouvá spíše mezi orgány veřejné správy než orgány soudní a veřejný žalobce do pozice funkcionáře než orgánu výkonu trestní spravedlnosti a je proto na místě právní úpravu státního zástupce analyzovat s cílem ho obnovovat či optimalizovat Úkolem mé bakalářské práce je představit státního zástupce ve smyslu jeho postavení v trestním řízení. Státní zástupce je orgánem veřejné žaloby, tj. orgánem, který vystupuje za stát (společnost) při ochraně veřejných zájmů, při ochraně dodržování zákona, přičemž se účastní soudního řízení. Podle čl. 80 Ústavy České republiky státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení, vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon. Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon. Tímto zákonem je zejména zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, který upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství. Dále upravuje zejména postavení státních zástupců jako osob, jejichž prostřednictvím státní zastupitelství vykonává svou činnost. V České republice je veřejná žaloba, tj. státní zastupitelství součástí moci výkonné. Pro postavení státního zástupce v trestním řízení je stěžejní právní normou zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Právě tímto zákonem je 4

především upravena jeho role v trestním řízení, v tomto zákoně a jeho novelizacích se také odráží vývoj postavení státního zástupce v trestním řízení. Trestní řízení je nejširší pojem, který označuje veškerý proces upravený trestním řádem. Zahrnuje jednak stadium přípravného řízení a stadium řízení před soudem. Postavením státního zástupce v trestním řízení se tak myslí jeho postavení v přípravném řízení, které zahrnuje postup před zahájením trestního stíhání, v jehož rámci probíhá prověřování a postup po zahájení trestního stíhání tzv. vyšetřování a postavení státního zástupce v řízení před soudem především v hlavním líčení. Stání zástupce dále působí v tzv. zvláštních způsobech řízení, v řízení o opravných prostředcích v tzv. odvolacím řízení a v řízení vykonávacím, přičemž všechna tato řízení probíhají v rámci řízení před soudem. A neopomenutelné je postavení státního zástupce v trestním řízení ve styku s cizinou. Mým cílem je zaměřit se především na postavení a roli státního zástupce v přípravném řízení a v řízení před soudem hlavním líčení a vyložit ucelený výklad vyplývající ze současné platné právní úpravy. V rámci jednotlivých kapitol se zmíním o právních předpisech, které upravují orgán veřejné žaloby. Stručně pojednám o zásadních proměnách státního zástupce, ke kterým došlo od 90. let 20. stol. do současnosti. Uvedu zásadní zásady, kterými by se měl státní zástupce při své činnosti řídit. Vyjmenuji jednotlivé role státního zástupce v přípravném řízení a v řízení před soudem. V této souvislosti učiním rozbor jeho jednotlivých oprávnění a povinností, které mu náleží v rámci přípravného řízení a v rámci řízení před soudem. V závěru zhodnotím současnou právní úpravu a nastíním případné náměty pro budoucí právní úpravu postavení a role státního zástupce v chystané rekodifikaci trestního řádu zákona č. 141/1961 Sb. 5

1 Právní úprava související s činností státních zastupitelství a státních zástupců Zásadní úpravu postavení státního zastupitelství obsahuje zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Ta upravuje státní zastupitelství v části věnované moci výkonné, konkrétně v čl.80 Ústavy ČR. Nejdůležitější normou je bezesporu zákon o státním zastupitelství č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1994 a k jeho provedení byla dne 7. ledna 1994 vydána vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška byla později ještě několikrát novelizována. K realizaci jednotlivých oblastí činnosti státního zastupitelství může Nejvyšší státní zástupce vydávat pokyny obecné povahy. Postavení státního zastupitelství v trestním řízení upravuje zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění novel a postavení státního zastupitelství v civilním řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění novel. Dalším souvisejícím zákonem s tematikou státního zastupitelství je také zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců ve znění novel a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 6

2 Změna postavení a role státního zástupce od počátku 90. let 20. století do současnosti Po revolučních změnách koncem 80. let 20. století vývoj veřejné žaloby ve střední a východní Evropě následoval změny v trestním řízení ve prospěch ochrany základních práv a svobod. Tomu byly podrobeny téměř všechny systémy veřejné žaloby tzv. postkomunistických zemí, i když se názvy a organizací dnes odlišují. Tak např. slovenská, maďarská nebo polská prokuratura jsou v současnosti orgány moderní, pružné, vyhovující boji proti trestné činnosti na straně jedné a chránící lidská práva a základní svobody na straně druhé. Česká cesta se zbytečně zkomplikovala zavedením nestandardního, smíšeného modelu státního zastupitelství, jehož působnost spočívala především ve sféře trestní. 1 90. léta 20. století byla obdobím řady změn, ať již co se týká změn politických, tak i změn samotného postavení prokuratury. Tak předně došlo ke zrušení vedoucí úlohy KSČ. Tímto se otevřel prostor pro chápání prokuratury jako skutečného všeobecného strážce zákonnosti. Právní kontinuita byla zajištěna tím, že stále zůstaly v platnosti příslušné části Ústavy, včetně zákona č.60/1965 Sb., o prokuratuře ve znění novel. Ve vztahu k prokuratuře byla přijata novela zákona o prokuratuře pod č.168/1990 Sb.. Novela přinesla jen drobnější, avšak zásadní změny, reagovala tak na zrušení vedoucí úlohy strany. Omezila především dozor prokuratury nad zákonností postupu a rozhodování soudů a státních notářství. K zásadní změně došlo až později přijetím nové ústavy ČR ústavní zákon č. 1/1993 Sb. a nového zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, který zrušil zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře. Zásadní změna struktury a činnosti orgánu veřejné žaloby byla uskutečněna v návaznosti na čl. 80 Ústavy ČR, který stanoví, že Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení a vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon. Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon. Tímto zákonem se stal právě již výše zmíněný zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, který nabyl účinnosti 1.1.1994. 2 Počátkem 90.let doprovázel vytváření koncepce státního zastupitelství spor, zda-li budeme mít silné a nezávislé státní zastupitelství typu francouzské prokuratury, nebo 1 Fenyk, J. Vademecum státního zástupce. Praha: Nakladatelství ASPI Publishing, 2003, s. 3 2 Fenyk, J. Veřejná žaloba. Díl první. Historie, současnost a možný vývoj veřejné žaloby. Příručka Ministerstva spravedlnosti. Praha: Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 2001 s. 24 7

slabé a závislé na politické moci (podřízené ministerstvu spravedlnosti), jako v Německu. Spor byl nakonec vyřešen ve prospěch druhé varianty. Pokud bych měla porovnat model socialistické prokuratury a současný model státního zastupitelství, tak státní zastupitelství již nemá obecný dozor nad zákonností, jako tomu bylo u socialistické prokuratury, která podle sovětského modelu byla všeobjímajícím strážcem socialistické zákonnosti. a po StB orgánem represe číslo dvě. Proto bylo státní zastupitelství zbaveno funkce orgánu obecné represe a zůstalo toliko orgánem trestního řízení s několika výjimkami ingerence mimo tuto sféru. V současném demokratickém modelu státního zastupitelství má být postup státního zastupitelství v souladu se zákonem rychlý, odborný a účinný. Svoji působnost vykonává státní zastupitelství nestranně, respektuje a chrání lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních lidských práv a hodnot. Plní úlohu veřejného žalobce a vykonává dozoru tam, kde je zákonným způsobem omezována osobní svoboda. Státní zastupitelství především zastupuje stát při ochraně veřejného státního zájmu ve věcech svěřených do jeho působnosti. Státní zastupitelství spolu s policií a justicí představuje třetí pilíř demokratické zákonnosti opak smutně proslulé socialistické zákonnosti. Pro postavení státního zástupce v trestním řízení je stěžejní právní normou zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád). Právě tímto zákonem je především upravena jeho role v trestním řízení, v tomto zákoně a jeho novelizacích se také odráží vývoj postavení státního zástupce v trestním řízení. Zásadní novely zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) které změnily postavení státního zástupce v trestním řízení je bezesporu novela přijatá po roce 1989 zákon č. 292/1993 Sb. a tzv. velká novela z roku 2001 zákon č. 265/2001 Sb. Z. č. 292/1993 Sb. přinesl zásadní změnu postavení SZ v tom, že slova prokurátor byly nahrazeny slovy státní zástupce, slova Generální prokuratura byly nahrazeny slovy nejvyšší státní zástupce. Již před velkou novelou byl státní zástupce nazýván pánem přípravného řízení, ve skutečnosti však bylo jeho postavení v přípravném řízení výrazně omezováno silným a specifickým postavením policejního vyšetřovatele. Skutečně účinná realizace oprávnění a plnění povinností státního zástupce v předsoudním stádiu trestního řízení tak byla možná jen v případech bezkonfliktní spolupráce státních zástupců a vyšetřovatelů, pro něž bylo 8

charakteristické společné úsilí trestní případ objasnit tak, aby ho bylo možno odpovídajícím způsobem ukončit. Jestliže nebyl tento předpoklad splněn, byly tím zároveň podstatně ztíženy podmínky pro úspěšné zastupování veřejné žaloby v řízení před soudem Změna postavení a role státního zástupce na základě zákona č. 265/2001 Sb. byla následující. V prvé řadě cílem právní úpravy bylo: - posílit dominantní postavení státního zástupce v přípravném řízení - zajistit účinnější výkon dozoru státního zástupce v přípravném řízení - umožnit státnímu zástupci kvalifikovanější zastupování obžaloby před soudem - možnost odklonu formou rozhodnutí státního zástupce o schválení narovnání v přípravném řízení Shrnutí výsledků je následující: - došlo k posílení postavení státního zástupce v přípravném řízení - některé negativní dopady, zejména značný nárůst agendy - připravenost státního zástupce na zastupování obžaloby se výrazně nezměnila - výraznější přesun těžiště řízení do soudního stadia oslabuje pozici státního zástupce v řízení před soudem - dopady oprávnění státního zástupce rozhodovat o schválení narovnání v přípravném řízení jsou zanedbatelné. 3 Zatímco zákon č. 141/1961 ve své původní podobě představoval silní, dominující typ přípravného řízení, charakterizovaným nadměrným rozsahem dokazování v přípravném řízení, který byl v podstatě identický s rozsahem dokazování v hlavním líčení, silným vlivem přípravného řízení na výsledky rozhodnutí v hlavním líčení a formální náročností vyšetřování v přípravném řízení. Výše zmíněné novely postupně změnily původní koncepci silného typu přípravného řízení, zeslabily jeho váhu v celkové struktuře trestního procesu a posílily vliv soudního řízení. 4 3 JUDr. Petr Zeman, Ph.D. Trestněpolitická úloha velké novely trestního řádu poznatky z výzkumu. Web: portal.justice.cz [citováno 10. 3. 2008]. Dostupný z http://portal.justice.cz/soud/soubor.aspx?id=62458. 4 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s.432 9

3 Zásadní zásady činnosti státního zástupce Základní zásady trestního řízení jsou v rámci trestního práva procesního upraveny na dvou místech a to v 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád (dále jen TŘ) a v 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů. Mým úkolem je zaměřit se na nejdůležitější zásady, které se týkají činnosti a postavení státního zástupce v trestním řízení a těmi jsou zásada, legality, zásada oportunity a zásada obžalovací. Zásada legality Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak ( 2 odst. 3 TŘ). Povinnost státního zástupce stíhat trestné činy vyplývá i ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů ( 4 zákona o státním zastupitelství). Aby však státní zástupce mohl někoho stíhat pro spáchání trestného činu, musí pro to být splněny zákonné důvody. Jinak řečeno povinnost stíhat trestné činy a postupovat z úřední povinnosti musí být v souladu se zásadou stíhání jen ze zákonných důvodů ( 2 odst. 1 TŘ). Zásada legality tedy vyjadřuje povinnost státního zástupce dbát zákonem stanovenými prostředky, aby byl řádně a včas stíhán každý pachatel každého trestného činu. Odpovědnost za uskutečnění trestního stíhání ve všech případech, kdy jsou pro to zákonné důvody, má státní zástupce na základě zásady legality. Zásada legality v sobě obsahuje jak funkci iniciační tj. odhalování trestných činů a zahájení jejich stíhání), tak funkci akuzační tj. předání věci k rozhodnutí o vině a případně o trestu k tomu oprávněnému orgánu, kterým je soud. Zásada legality se nevztahuje na přestupky a na kárná provinění. 5 Výjimky ze zásady legality, kdy státní zástupce stíhat nesmí jsou tyto. 6 1) V případě, že jde o osoby vyňaté z pravomoci orgánů činných v trestním řízení proto, že požívají výsady a imunity podle zákona nebo mezinárodního práva ( 10 TŘ) 2) Je-li trestní stíhání nepřípustné ( 11 TŘ) 3) Pokud poškozený neudělí souhlas k trestnímu stíhání v případech zákonem předpokládaných ( 163 TŘ, 163a TŘ) 5 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007 str. 120 6 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007 s. 120-121 10

4) Jurisdikce státu je zúžena mezinárodními smlouvami ( 20a odst. 2 tr. zák.) Výjimky ze zásady legality, kdy státní zástupce stíhat nemusí (tj. může, ale nemusí stíhat pro trestný čin jsou tyto. 7 1) Trestní stíhání je neúčelné z důvodů uvedených v 172 odst. 2 písm. a) a písm. b) TŘ. Neúčelnost trestního stíhání záleží v tom, že trest, k němuž může stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo ho podle očekávání postihne ( 172 odst. 2 písm. a TŘ), anebo v tom, že již o skutku obviněného bylo rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně, cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze považovat za postačující ( 172 odst. 2 písm. b TŘ). Děje se tak tedy v případě, že skutek není trestným činem. Před zahájením trestního stíhání lze z těchto důvodů věc odložit ( 159a odst. 3 TŘ). Po zahájení trestního stíhání lze trestní stíhání zastavit. 2) Trestní stíhání je neúčelné z důvodů uvedených v 172 odst. 2 písm. c) TŘ. Po zahájení trestního stíhání může státní zástupce zastavit trestní stíhání, jestliže vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. 3) Jsou-li splněny podmínky pro uplatnění odklonů (prostředků, které umožňují vyřízení trestní věci obviněného jiným způsobem než tradičním postavením před soud, který by rozhodoval o vině a trestu). Jsou-li splněny podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání, pro narovnání, ve zkráceném přípravném řízení podmínky pro podmíněné odložení návrhu na potrestání a v řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže též podmínky pro odstoupení od trestního stíhání. Výjimkou ze zásady legality je také případ, kdy státní zástupce dá souhlas policejnímu orgánu dočasně odložit zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce a to tehdy pokud je to třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů ( 159 odst. 2 a 3 TŘ). 8 Zásada legality se uplatňuje v přípravném řízení ještě před zahájením trestního stíhání. 7 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007 str. 122 8 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 18 11

3.2 Zásada oportunity Opakem zásady legality je zásada oportunity. Tato zásada umožňuje státnímu zástupci v konkrétním případě z důvodu účelnosti (vhodnosti) nestíhat pachatele, ačkoli obecné podmínky pro trestní stíhání jsou splněny. Zásada oportunity je v trestním řádu koncipována jako výjimka z obecného principu legality. 9 Počet výjimek ze zásady legality se průběžně rozšiřuje. Do našeho trestního řádu jsou postupně zaváděny stále četnější a masivnější případy oportunity. Zásada oportunity se uplatňuje v přípravném řízení ještě před zahájením trestního stíhání. 3.3 Zásada obžalovací Zásada obžalovací se přičítá k zásadám vztahujícím se k zahájení řízení. Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní zástupce ( 2 odst. 8 TŘ). Obžalobu nebo návrh na potrestání podává a před soudem zastupuje státní zástupce, proti němu stojí obžalovaný, příp. zastoupený obhájcem, a jejich spor rozhoduje nezávislý a nestranný soud, který zároveň jednání řídí. Podkladem soudního řízení je obžaloba nebo návrh na potrestání, bez které nemůže být soudní řízení zavedeno. Žalobce je tedy dominus litis tzv. pán sporu. Procesní postavení stran v řízení před soudem tj. státního zástupce a obžalovaného s obhájcem je zásadně rovné, poněvadž mají stejná práva podávat návrhy, vyjadřovat se k návrhům a tvrzením druhé strany, nabízet důkazy prokazující svá tvrzení, klást vyslýchaným osobám otázky, vyjadřovat se k prováděným důkazům a přednést závěrečnou řeč, v které zaujímají konečné stanovisko k výsledkům celého trestního řízení. Takové uspořádání trestního procesu jedině umožňuje úplné a všestranné objasnění věci, a to jak z hlediska obžaloby, tak i z hlediska obhajoby, čímž významnou měrou napomáhá k řádnému a úplnému zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tím k spravedlivému rozhodnutí. 10 Platí princip bez žalobce není soudce. Až do podání obžaloby je pánem sporu státní zástupce. Řízení ve stadiu před podáním obžaloby je ve výlučné kompetenci státního zástupce. Po podání obžaloby přechází věc na soud, který rozhoduje samostatně všechny 9 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 122 10 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 34 12

otázky související s dalším řízení. Právo podat obžalobu je výlučným právem státního zástupce. 11 Obžalovací zásada se neuplatňuje v přípravném řízení, které není vybudováno jako řízení sporné, kontradiktorní. Obžalovací zásada se uplatní jen v řízení před soudem, zejména v hlavním líčení a ve stadiu odvolacího řízení. 11 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.141-142 13

4 Přípravné řízení Přípravné řízení je prvním stádiem trestního řízení. Jeho legální definice je obsažena v ustanovení 12 odst. 10 Zákona č. 141/1961 Sb. TŘ. Přípravným řízením se rozumí úsek trestního řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a pokud tyto úkony nebyly provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, a nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež má účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování. 12 TŘ vymezuje přípravné řízení poněkud komplikovanou definici. Přípravné řízení můžeme podle právní úpravy obsažené v TŘ lišit do dvou časových úseků, jimiž jsou postup před zahájením trestního stíhání a vyšetřování. 13 Postup před zahájením trestního stíhání počíná sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí ( 158 odst. 3 TŘ), a končí zahájením trestního stíhání nebo odložením věci či jiným vyřízením věci (zejména odevzdáním věci), a v rámci něhož dochází k šetření, objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho předpokládaného pachatele. 14 Vyšetřování je úsek řízení od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu ( 171 TŘ) nebo zastavení trestního stíhání ( 172 TŘ), přerušení trestního stíhání ( 173 TŘ), podmíněné zastavení trestního stíhání ( 307 odst. 1 TŘ), odstoupení od trestního stíhání v řízení ve věcech mladistvých (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) nebo schválení narovnání ( 309 odst. 1 TŘ.), a které především slouží k opatření a příp. i provedení důkazů v přípravném řízení. 15 Přípravné řízení nemusí proběhnout v obou těchto úsecích. Může skončit již v prvním úseku odložením věci, nebo odevzdáním věci jinému orgánu ( 159) Jindy je podezření, že byl spáchán trestný čin, takového druhu nebo je trestní oznámení doloženo takovým způsobem, že lze ihned provést zahájení trestního stíhání ( 160 odst. 1), takže odpadá první úsek a je tu jen druhý úsek. 12 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 426 13 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 427 14 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1098 15 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1099 14

Oba dva úseky přípravného řízení trestní řád upravuje společně v části druhé nazvané Přípravné řízení a o kterých se budu v následujících kapitolách podrobně zabývat se zaměřením na roli a postavení státního zástupce v něm. 16 Do přijetí novely trestního řádu zákon č. 265/2001 Sb. znal trestní řád pouze jednu formu přípravného řízení. Zmíněná novela zavedla tři formy přípravného řízení, které rozčlenila v závislosti na tzv. typové společenské nebezpečnosti deliktu, který je jeho předmětem. Je to standardní přípravné řízení, které se koná u všech trestných činů, nejde-li o trestné činy, u kterých se koná rozšířené či zkrácené přípravné řízení. A kde může probíhat postup před zahájením trestního stíhání podle 158 až 159b TŘ a vždy se koná vyšetřování podle 151 až 167 TŘ. 17 Rozšířené přípravné řízení se koná u trestných činů, o nichž řízení vede krajský soud a kde může probíhat postup před zahájením trestního stíhání podle 158 až 159b TŘ a vždy se koná rozšířené vyšetřování podle 168 až 170 TŘ. 17 Zkrácené přípravné řízení se koná u trestných činů, o nichž řízení vede v prvním stupni okresní soud a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož hranice nepřevyšuje tři léta, přičemž se musí jednat o trestné činy skutkově jednoduché. Toto řízení probíhá v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, a proto u něho odpadá vyšetřování a trestní stíhání se zahajuje až podáním návrhu na potrestání soudu, který ho projedná ve zjednodušeném řízení před samosoudcem. 17 Účelem přípravného řízení je zjistit trestné činy a odhalit jejich pachatele, zajistit provedení neodkladných a neopakovatelných a dalších úkonů, vyhledávání nezbytných důkazů, popř. jejich provedení, jež jsou vždy nezbytné pro rozhodnutí státního zástupce o tom, zda ve věci podá obžalobu, nebo bude učiněno jiné rozhodnutí ve věci (např. rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci, příp. o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání), opatřit podklady potřebné pro projednání věci v líčení před soudem. 17 S ohledem na obsáhlost mého zvoleného tématu bakalářské práce se budu věnovat formě standardního přípravného řízení 16 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1099 17 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1098 15

5 Postavení státního zástupce v přípravném řízení 5.1 Státní zástupce jako orgán činný v trestním řízení Orgány činnými v trestním řízení se rozumí soud, státní zástupce a policejní orgán ( 12 odst. 2 TŘ). Státní zástupce se účastní trestního řízení v rozsahu stanoveném trestním řádem. Státní zástupce má mezi subjekty trestního řízení speciální místo. Státní zástupce je v řízení činný ve veřejném zájmu. Veřejným zájmem je zájem většiny společnosti na tom, aby všechny trestné činy byly zjištěny a jejich pachatelé potrestáni. Veřejný zájem ovšem nesměřuje výlučně k potrestání osoby, proti které se řízení vede. Úkolem státního zástupce je také dbát toho, aby žádná nevinná osoba nebyla trestně stíhána, obžalována, odsouzena. 18 5.2 Státní zástupce jako vyšetřující orgán Kdo je vyšetřujícím orgánem stanovuje trestní řád v 161 odst. 2 až 5 TŘ. Vyšetřování trestných činů koná zpravidla služba kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v útvarech stanovených zvláštním zákonem; ministr vnitra může pověřit vyšetřováním i jiné útvary Policie ČR a stanovit jejich působnost ( 161 odst. 2 TŘ). Státní zástupce koná vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie ČR, příslušníky Bezpečnostní a informační služby a příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace ( 161 odst. 3 TŘ). O takový trestný čin jde tehdy, je-li spáchán takovou osobou za trvání jejího služebního poměru k Policii ČR, k BIS nebo k Úřadu pro zahraniční styky a informace. Státní zástupce koná pouze podle tohoto ustanovení vyšetřování, a proto nekoná prověřování. Prověřování v těchto věcech koná útvar Ministerstva vnitra pro inspekční činnost (půjde-li o podezření z trestného činu příslušníka Policie ČR), pověřený orgán Bezpečnostní informační služby (půjde-li o podezření z trestného činu příslušníka Bezpečnostní informační služby) nebo pověřený orgán Úřadu pro zahraniční styky a informace (půjde-li o podezření z trestného činu příslušníka Úřadu pro zahraniční styk a informace). Příslušnost k výkonu dozoru podle 174 TŘ nad zachováním zákonnosti při prověřování konané policejním orgánem ve věcech podezření z trestného činu spáchaného 18 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007,s. 191 16

příslušníkem Policie ČR, BIS nebo Úřadu pro zahraniční styky a informace je státní zástupce, který by byl jinak příslušný konat vyšetřování o tomto trestném činu. 19 Ve věcech v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, myslí se tím stadium vyšetřování, státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství ( 175 odst. 2 TŘ). Státní zástupce konající vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie ČR, příslušníky BIS a příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování ( 161 odst. 3 TŘ). Pojem přiměřeně znamená, že státní zástupce nepostupuje podle jednotlivých ustanovení trestního řádu o vyšetřování prováděném policejním orgánem zcela shodně, ale s určitými odchylkami. 20 Při vyšetřování trestných činů příslušníků Policie ČR, příslušníků BIS, příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace může státní zástupce konající vyšetřování požádat policejní orgány o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazů nebo provádění úkonu vyšetřování, o předvedení osoby, o doručení písemnosti ( 161 odst. 3 TŘ). Státní zástupce může takto dožádat útvar Ministerstva vnitra pro inspekční činnost, pověřený orgán BIS, pověřený orgán Úřadu pro zahraniční styky a informace, policejní orgány Policie ČR pokud je vyřízení takového dožádání v rámci jejich působnosti. 21 Za splnění podmínek 20 odst. 1 koná státní zástupce vyšetřování podle odst. 3 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie ČR, příslušníky BIS, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace ( 161 odst. 4 TŘ). Podle tohoto ustanovení státní zástupce koná vyšetřování i vůči těmto osobám, ovšem jen za podmínek společného řízení ( 20 odst. 1 TŘ). Byla-li věc proti těmto spoluobviněným vyloučena ze společného řízení, pak vyšetřování v této věci koná již příslušný policejní orgán. 22 5.3 Státní zástupce jako veřejný žalobce Obžalobu je oprávněn podat pouze státní zástupce, obžaloba má být podána u věcně a místně příslušného soudu. 23 19 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1239 20 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1241-1243 21 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1243-1244 22 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1244 23 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1356 17

Podáním obžaloby u soudu realizuje státní zástupce svou funkci veřejného žalobce. Tím dochází k naplnění obžalovací zásady, neboť trestní stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem. Ve věcech v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, může státní zástupce podat pouze návrh na potrestání. 24 Podání obžaloby je součástí přípravného řízení, což vyplývá nejen ze systematického zařazení tohoto ustanovení v rámci trestního řádu, ale i z toho, že jde o jedno rozhodnutí, jímž může skončit přípravné řízení. Základním ustanovením vztahujícím se k příslušnosti státních zástupců k podání obžaloby je 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, podle něhož státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Takovými zvláštními předpisy jsou jednak zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a vyhláška č. 23/1994 Sb. o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli. 24 Z uvedených ustanovení tedy vyplývá, že obžalobu může podat u věcně a místně příslušného soudu: a) státní zástupce státního zastupitelství, které u tohoto soudu působí b) státní zástupce vyššího státního zastupitelství, pokud věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství (podle 179 odst. 1 anebo podle 15 odst. 3 jednacího řádu zákona o stáním zastupitelství, když v tomto případě je stanoven zvláštní postup a to předchozí souhlas nejvyššího státního zástupce k rozhodnutí, že ve věci je příslušné nižší státní zastupitelství). Nikdy však nepřichází v úvahu, aby obžalobu u krajského soudu podal přímo státní zástupce okresního státního zastupitelství. 25 Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení. 26 24 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1356 25 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1356-1357 26 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1357 18

5.4 Státní zástupce jako dozorce Státní zástupce je dozorcem nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení. Výčet dozorových oprávnění vyplývá z 157 odst. 2 TŘ a z 174 TŘ, který na něj navazuje. Výčet je taxativní. Práva a povinnosti státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení vyplývají především z ustanovení trestního řádu, přičemž některé podrobnosti jsou upraveny ve vyhlášce č. 23/1994 Sb., o jednací řádu státního zastupitelství atd. popř. v pokynech obecné povahy. Protože dozor je doménou státního zástupce, zaměřím se na tuto oblast podrobněji přesným výkladem jednotlivých ustanovení TŘ zmíněných výše. Státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele ( 157 odst. 2 TŘ). Státní zástupce je již od počátku trestního řízení oprávněn ukládat policejnímu orgánu provedení úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo k zjištění pachatele. Postup státního zástupce podle tohoto ustanovení se vztahuje nejen na období trestního řízení do zahájení trestního stíhání, ale i na období pozdější, kdy jde již o trestní stíhání, vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení prostředky uvedenými v 174. Státní zástupce může ukládat provedení jen těch úkonů, které je policejní orgán oprávněn provést. U policejních orgánů půjde především o úkony trestního řízení, ale může se jednat i o úkony, které jsou oprávněny provést podle jiných předpisů než trestního řádu, zejména podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. Půjde zejména o úkony pátrací, úkony operativně technické povahy, daktyloskopické, mechanoskopické atd. Postup podle tohoto ustanovení může státní zástupce uplatnit nejen v případech, kdy se jedná o objasnění povahy podání doručeného na státní zastupitelství a označovaného jako trestní oznámení, ale věcně a místně příslušný státní zástupce předá trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání učiněné na státním zastupitelství neprodleně tomu orgánu, který je příslušný k postupu před zahájením trestního stíhání, s pokynem k prověření podle 158 odst. 1 a 3 TŘ. Pokyn k prověření může být formulován buď obecně, nebo zde mohou být uvedeny konkrétní úkony, které má policejní orgán provést (což je žádoucí). Za úkony trestního řízení je třeba považovat všechny úkony vykonávané orgány činnými v trestním řízení podle trestního řádu a na jeho základě, přičemž nezáleží na stádiu trestního řízení, v kterém jsou prováděny. Např. to budou úkony prováděné 19

v přípravném řízení před zahájením trestního stíhání včetně neodkladných a neopakovatelných úkonů ( 157 až 159b TŘ, 160 odst. 3,4 TŘ). Pokyny státního zástupce podle 157 odst. 2 budou směřovat zejména k tomu, aby policejní orgán opatřil nezbytné podklady, opatřil nezbytná vysvětlení a zjišťoval a zajišťoval stopy trestného činu. K prověřování trestních oznámení budou přicházet v praxi v úvahu zejména vysvětlení, o kterých se sepíše úřední záznam. Jsou-li splněné podmínky uvedené v 160 odst. 1, může státní zástupce vydat policejnímu orgánu službě kriminální policie a vyšetřování i pokyn k zahájení trestního stíhání vůči určité osobě. Tohoto úkonu je třeba k objasnění věci a státní zástupce je oprávněn takto postupovat. Státní zástupce může vydat i pokyn policejnímu orgánu k vydání rozhodnutí nebo opatření podle 159a TŘ, resp. i k dočasnému odložení trestního stíhání podle 159b TŘ. Takový postup policejního orgánu lze zahrnout pod pojmy objasnění věci nebo zjištění pachatele. 27 K prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je státní zástupce dále oprávněn: a) vyžadovat od policejního orgánu spisy včetně spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při prověřování oznámení, b) odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu, c) dočasně odložit zahájení trestního stíhání ( 157 odst. 2 písm. a až c TŘ). K písm. a) 157 odst. 2: Především jde o oprávnění vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály, a zprávy o postupu při prověřování oznámení. Toto oprávnění je nutné k tomu, aby státní zástupce mohl na základě znalostí všech potřebných skutečností vyplývajících z těchto dokumentů ukládat policejnímu orgánu provedení dalších dosud neprovedených, ale pro prověření trestního oznámení potřebných úkonů. Jde v podstatě o obdobu ustanovení 174 odst. 2 písm. b) TŘ. Toto oprávnění je však širší, poněvadž státní zástupce může v rámci něho vyžadovat i spisy ve věcech, v nichž ještě nebyl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení, tedy operativní svazky policie. Policejní orgán je povinen tyto spisy předložit. Státní zástupce stejně jako u oprávnění podle 174 odst. 2 písm. b) TŘ využívá následujících metod: prověrek, dotazů na stav prověřování, vyhrazení si předkládání opisů protokolů o procesních úkonech a úředních záznamů, nahlížení do plánu prověřování nebo vyžadovaní informace 27 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1110-1114 20

policejního orgánu a jeho obsahu a konzultaci o stavu prověřování s policejním orgánem. 28 K písm. b) 157 odst. 2 TŘ: Odejmutí věci policejnímu orgánu a učinění opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu má povahu rozhodnutí a činí se formou usnesení, proti němuž není stížnost přípustná. Tento postup je možný jak ve věci, o které se dosud koná jen prověřování, tak ve věci, v které již probíhá vyšetřování. Toto oprávnění je však nutné odlišovat od oprávnění podle 174 odst. 2 písm. f) TŘ, kde jde jen o změnu osoby služebně činné v policejním orgánu, která koná vyšetřování. Důvodem pro takový postup přímou či zprostředkovanou delegaci může být např. podjatost policejního orgánu, jeho nezákonný postup, neprovedení úkonu podle 157 odst. 2 TŘ atd. Tímto postupem lze na rozdíl od obecné delegace zasahovat nejen do místní, ale i do věcné příslušnosti, přičemž státní zástupce může o této delegaci rozhodnout jak na návrh, tak i z vlastní iniciativy. 29 K písm. c) 157 odst. 2 TŘ: Státnímu zástupci je poskytnuto oprávnění dočasně odložit trestní stíhání. A to ve věci, kde sám koná vyšetřování buď podle 161 odst. 3, 4 TŘ o trestných činech spáchaných příslušníky Policie ČR, Úřadu pro zahraniční styky a informace BIS, nebo podle 174 odst. 2 písm. c) TŘ, kdy koná na základě svého dozoru celé vyšetřování v jiné trestní věci. A dále tak může učinit i v jiných případech, kdy policejní orgán nepožádá o souhlas podle 159a ost. 1 TŘ a trestní stíhání dočasně neodloží, přičemž by vzhledem k nebezpečí z prodlení nemohlo splnit účel vydání pokynu policejnímu orgánu k takovému postupu, poněvadž by hrozilo, že v mezidobí příslušný policejní orgán zahájí trestní stíhání. 30 Dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní zástupce ( 174 odst. 1). V tomto ustanovení je vymezen dozor státního zástupce v přípravném řízení trestním v návaznosti na 4odst. 1 písm. a) zákona o státním zastupitelství. Při výkonu dozoru státní zástupce dbá na dodržování základních zásad trestního řízení i všech ostatních ustanovení trestního řádu upravujících přípravné řízení. Policejní orgán sice používá při provádění úkonů trestního řízení procesní samostatnosti, ale je vázán pokyny státního zástupce. Státní zástupce je povinný věnovat výkonu dozoru zvýšenou pozornost ve věcech provinění mladistvých. Úkolem státního zastupitelství při výkonu dozoru 28 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1114 29 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1114-1115 30 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1115 21

v přípravném řízení je dohlížet na to, aby orgány činné v přípravném řízení trestním dodržovaly všechna ustanovení trestního řádu, aby postupovaly ve shodě s účelem trestního řízení a základními zásadami trestního řízení. Přitom musí zvláště dbát o to, aby nikdo nebyl bezdůvodně trestně stíhán, nezákonně omezován na osobní svobodě a jiných základních a lidských právech a svobodách. Dozor státního zástupce nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení lze vymezit jako soustavnou, systematickou a cílevědomou kontrolní činnost vykonávanou průběžně v celém přípravném řízení a zaměřenou na činnost policejních orgánů při přijímání a prověřování podnětů nasvědčujících spáchání trestných činů, zjištění stavu a průběhu prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a po zahájení trestního stíhání i na stav a průběh vyšetřování se zaměřením na prověření postupu policejního orgánu z hlediska jeho zákonnosti, rychlosti, plynulosti a ne neprodlené odstraňování zjištěných nedostatků. Dozor státního zástupce v přípravném řízení směřuje též k tomu, aby nikdo nebyl bezdůvodně trestně stíhán, ani nad míru stanovenou zákonem omezován ve svých právech a svobodách v přípravném řízení. Dozor státního zástupce je vykonáván v trestním řízení především z hlediska zákonnosti postupu policejního orgánu, ale také z hlediska jeho věcné správnosti, odůvodněnosti a úplnosti. Pokud výsledky prověřování a výsledky vyšetřování nasvědčují spáchání trestného činu a v konečné fázi i postavení obviněného před soud, státní zástupce si při výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení vytváří z hlediska veřejného zájmu předpoklady a podmínky pro podání obžaloby a její zastupování v řízení před soudem, tedy pro splnění obžalovací funkce. Jinak výkon dozoru směřuje k uplatnění filtrační funkce přípravného řízení a tím k jinému konečnému vyřízení věci, zejména zastavení trestního stíhání, postoupení věci jinému orgánu anebo použití některého z odklonů a to podmíněného zastavení trestního stíhání či narovnání. Státnímu zástupci je uloženo uplatňovat v průběhu přípravného řízení svá jednotlivá oprávnění tak, aby si s přihlédnutím k závažnosti a povaze trestní věci zajistil přehled o stavu a výsledcích přípravného řízení a měl možnost účinně působit na jeho průběh a neprodleně odstraňovat zjištěné nedostatky. V závažných věcech, zejména ve věcech vazebních nebo ve věcech skutkově, důkazně či právně náročných, stání zástupce pravidelně prověřuje stav přípravného řízení, účastní se důležitých procesních 22

úkonů, případně si vyžádá protokoly o takových úkonech, a svými pokyny usměrňuje průběh přípravného řízení a jeho zaměření. 31 Kromě oprávnění uvedených v 157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů, b) vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje, c) zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu, d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění, e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak, než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení a policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu, f) přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu ( 174 odst. 2 písm. a až f TŘ). Zatímco 159 odst. 2 TŘ je dozorem nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení ve stádiu před zahájením trestního stíhání tj. ve fázi prověřování. 174 TŘ je dozorem nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení ve stádiu trestního stíhání tj. ve fázi vyšetřování. Státní zástupce je oprávněn (i povinen) v rámci výkonu dozoru ve fázi prověřování použít dozorová oprávnění vyplývající z 174 odst. 2 TŘ a ve fázi vyšetřování při výkonu dozoru je zase oprávněn (i povinen) používat všech dozorových oprávnění uvedených v 157 odst. 2 TŘ, a to vzhledem k výslovnému odkazu v návětě odstavce 174 TŘ. Jinak řečeno koncepce dozoru státního zástupce nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení se vztahuje jednak na postup před zahájením trestního stíhání tj. na fázi prověřování a jednak na postup po zahájení trestního stíhání tj. na fázi vyšetřování. Ve fázi prověřování se především uplatní oprávnění státního zástupce vymezená v 157 odst. 2 TŘ, ale vzhledem k tomu, že i toto stadium je součástí přípravného řízení, lze tu použít i veškerá oprávnění státní zástupce vyplývající z ustanovení 174 odst. 2 TŘ. Státní zástupce ve fázi vyšetřování je zase oprávněn při 31 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1327-1328 23

výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti používat oprávnění jednak ty, které vyplývají z 157 odst. 2 TŘ a dále ty, které vyplývají z 174 odst. 2 písm. a) až f) TŘ. Státní zástupce má tak možnost pravomocemi vyplývajícími z výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti ovlivňovat celé přípravné řízení. K písm a): Pokyny k vyšetřování trestných činů jsou jedním z nejdůležitějších dozorových oprávnění státního zástupce, který je vydává ve formě opatření. Pokyny jsou pro policejní orgán závazné, a proto policejní orgán nemůže odepřít splnění pokynu. Pokyny jsou zpravidla dávány písemně, není však vyloučeno dát konkrétní pokyn i ústně, telefonicky, faxem apod. O všech pokynech učiní státní zástupce záznam do dozorového spisu, pokud není přímo opis písemného pokynu do spisu založen. Podle 157 odst. 2 písm. a) TŘ je oprávnění státního zástupce vymezeno úžeji, než oprávnění podle 174 odst. 2 písm. a) TŘ. Podle prvního státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci, nebo zjištění pachatele. Druhé oprávnění směřuje k vyšetřování trestných činů a není vázáno na objasnění věci nebo zjištění pachatele. I když nelze vyloučit, že se oprávnění podle těchto dvou ustanovení budou prolínat, zpravidla je bude možné od sebe oddělit. Oprávnění podle 174 odst. 2 písm. a) TŘ se týká celého přípravného řízení a popř. i postupu po podání obžaloby, zatímco oprávnění podle 174 odst. 2 písm. a) TŘ je zaměřeno na usměrňování vyšetřování. 32 K písm. b): Státní zástupce zde může vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaný trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje. Toto oprávnění se překrývá s oprávněním vyplývajícím z 157 odst. písm. a) TŘ, které upravuje obdobné oprávnění. Oprávnění vyplývající z 174 odst. 2 písm. b) TŘ se týká prověrek, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje, tedy se bezprostředně týká vyšetřování a postupu v něm. Oprávnění vyplývající z 157 odst. 2 písm. a) TŘ se vztahuje na prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Pod pojem spisy se zde rozumějí vyšetřovací spisy. Materiály a dokumenty jsou listiny, které dokládají vyšetřovací spisy a které nebyly založeny přímo do spisu. Vzhledem k tomu, že státní zástupce zde prověřuje, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání je státní zástupce oprávněn přezkoumávat i usnesení o zahájení trestního 32 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl ( 1 až 179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1330-1331 24