Mezinárodní obchodní arbitráž

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva a veřejné správy Mezinárodní obchodní arbitráž Bakalářská práce Autor: Michaela Kastlová právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Petr Dobiáš, Ph. D. Praha Duben, 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Michaela Kastlová V Sokolově, dne 20.4.2012

Poděkování Na tomto místě bych ráda využila možnosti a vyjádřila své poděkování vedoucímu své bakalářské práce, JUDr. Petru Dobiášovi, Ph. D., za odborné vedení a cenné připomínky, které mi při zpracování práce poskytl. Dále bych ráda poděkovala své rodině a příteli, kteří mne po celou dobu studia podporovali.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá mezinárodní obchodní arbitráží, kterou zde srovnám s řízením před obecnými soudy. Kapitola pojednávající o mezinárodním rozhodčím řízení definuje tento pojem jako vhodný způsob řešení soukromoprávních sporů o majetkové nároky vzniklé z mezinárodního styku mezi fyzickými a právnickými osobami. Samostatným řízením nepředkládají strany tento spor státnímu soudu, ale na základě platně uzavřené rozhodčí smlouvy delegují pravomoc řešit spor rozhodčím řízením. Dále zde představuji prameny mezinárodní obchodní arbitráže a to zejména Newyorskou úmluvu o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů a Evropskou úmluvu o mezinárodní obchodní arbitráži. Práce představí i rozhodčí smlouvu a její formy. V zahájení a průběhu rozhodčího řízení uvádím, jak lze určit rozhodné právo, podle kterého se bude posuzovat meritum sporu. Důležitým prvkem mé práce je také vzájemný vztah mezi obecnými soudy a rozhodčím řízením, kde zdůrazním procesní a kontrolní funkce soudu. Závěr mé práce se zabývá uznáním a výkonem cizích rozhodčích nálezů a vztahem mezinárodního rozhodčího řízení k obecným soudům. Klíčové pojmy rozhodčí řízení, mezinárodní rozhodčí řízení, rozhodce, rozhodčí smlouva, alternativní řešení sporů, zákon rozhodčího řízení, Evropská úmluva, Newyorská úmluva

Annotation This thesis deals with international commercial arbitration, which will compare the proceedings before the ordinary courts. Chapter dealing about the international arbitration defines this term as a convenient way to deal with private disputes over property claims what is arising from the international relations between natural and legal persons. It is not submit a separate proceeding by the state court dispute, but on the basis of an arbitration agreement validly delegate the power to settle the dispute by arbitration. Furthermore, I present the sources of international commercial arbitration, especially the New York Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards and the European Convention on International Commercial Arbitration. Work is also presenting arbitration agreement and their forms. In the beginning and during the proceedings, I would determine how the law under which it will assess the merits of the dispute. An important element of my work is also the relationship between the general and arbitration courts, which emphasize the procedural and control functions of the court. Finally part of my work deals with the recognition and enforcement of foreign arbitral awards and international arbitration related to the general courts. Key words arbitration, international arbitration, the arbitrator, the arbitration agreement, alternative dispute settlement, arbitration law, European Convention, New York Convention

OBSAH ÚVOD 9 1. ROZHODČÍ ŘÍZENÍ 11 1. 1 DEFINICE ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 11 1.2 DEFINICE MEZINÁRODNÍHO ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 14 1.3 PILÍŘE ROZHODČÍHO A MEZINÁRODNÍHO ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 15 1.4 DRUHY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 16 1.4.1 Mezinárodní rozhodčí instituce 18 2. ROZDÍLY MEZI ROZHODČÍM ŘÍZENÍM A JINÝMI ZPŮSOBY ŘEŠENÍ SPORŮ 21 2.1 METODY ROZHODOVÁNÍ V ROZHODČÍM ŘÍZENÍ 21 2.1.1 Majetkové spory 21 2.1.2 Spotřebitelské spory 22 2.1.3 Online řízení (ODR) 22 2.1.4 Doménové spory 23 2.2 VÝHODY A NEVÝHODY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 23 2.2.1 Výhody rozhodčího řízení 24 2.2.2 Nevýhody rozhodčího řízení 26 2.3 INSTITUCE PRO ŘEŠENÍ SPORŮ 28 2.3.1 ADR a Rozhodčí řízení 30 2.3.2 ADR a řízení před soudy obecnými 31 2.4 JEDNOTLIVÉ UŽÍVANÉ PROSTŘEDKY 31 2.4.1 Mediace 32 2.4.2 Mini-trial 33 2.4.3. Technické expertizy, Dispute Review Board, experti 34 3. OBECNÉ ZÁSADY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 36 3.1 ZÁSADY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 36 3.2 DRUHY ZÁSAD ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 37 4. PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 40 4.1 NEWYORSKÁ ÚMLUVA O UZNÁNÍ A VÝKONU ROZHODČÍCH NÁLEZŮ 40 4.1.1 Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži 41 4.2 VZTAH MEZI EVROPSKOU ÚMLUVOU O MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ ARBITRÁŽI A NEWYORSKOU ÚMLUVOU O UZNÁNÍ A VÝKONU CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ 41 4.2.1 Vztah mezinárodních smluv a ZRŘ 42 4.2.2 Vztah mezi NÚ a vnitrostátní úpravou 42 4.3.1 Mezinárodní smlouvy dvoustranné 44

5. ROZHODČÍ SMLOUVA A JEJÍ FORMY 45 5.1 VYMEZENÍ ROZHODČÍ SMLOUVY A JEJÍ TYPY 45 5.2 ROZHODČÍ SMLOUVA PRÁVNÍ REŽIM 47 5.3 FORMA ROZHODČÍ SMLOUVY 49 6. ROZHODCI A ROZHODČÍ SENÁTY 51 6.1 OSOBA ROZHODCE 52 6. 2 JMENOVÁNÍ ROZHODCE 55 6. 3 VYLOUČENÍ ROZHODCE 56 7. ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 58 7.1 NÁVRH NA ZAHÁJENÍ ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 58 7.1.1 Žaloba 59 7.2 ÚČINKY ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ 61 7. 3 PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 62 7.3.1 Ukončení rozhodčího řízení 64 7.3.2 Rozhodčí nález 64 8. ROZHODČÍ SENÁTY V PRAXI 66 8.1 PRÁVNÍ VĚTY O PŘÍSLUŠNOSTI ROZHODČÍHO SOUDU 66 8.1.1 Pravomoc (příslušnost) 66 8.1.2 Rozhodčí nález o doménové jméno.cz 67 8.2 OSTATNÍ PRÁVNÍ VĚTY 68 8.2.2 Výslech svědka 68 8.2.3 Lhůty pro zahraničního účastníka s opatrovníkem pro přebírání písemností 68 9. VZÁJEMNÝ VZTAH MEZI OBECNÝMI SOUDY A ROZHODČÍM ŘÍZENÍM 69 9.1 POMOCNÁ FUNKCE SOUDU 69 9.1.1 Fáze před zahájením řízení nebo před zahájením jednání ve věci samé 69 9.2 KONTROLNÍ FUNKCE SOUDU 71 9.2.1 Teritoriální dosah kontrolních pravomocí 71 9.2.2 Zrušení a výkon rozhodčího nálezu 71 10. UZNÁNÍ A VÝKON CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ 73 10.1 ÚMLUVA O UZNÁNÍ A VÝKONU CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ 74 10.2 DVOUSTRANNÉ SMLOUVY O PRÁVNÍ POMOCI 75 ZÁVĚR 77 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 79 TIŠTĚNÉ MONOGRAFIE 79 ELEKTRONICKÉ ZDROJE 80

ZÁKONY A JUDIKATURA 84 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK 85

ÚVOD Cílem mé bakalářské práce je především podat ucelený pohled na teorii a praxi mezinárodního rozhodčího řízení jako mimosoudního řešení sporů. Tato práce bude zaměřena i na porovnání rozdílů mezi řešením sporů před obecnými soudy a rozhodčími soudy a přiblížení řešení jednotlivých sporů včetně všech hlavních výhod a nevýhod obou typů řízení. Důvodem mé volby tohoto tématu o mezinárodní obchodní arbitráži a o alternativních způsobech řešení sporů je dle mého názoru obecně nižší informovanost oproti řízení soudními a to nejen mezi veřejností, ale i mezi mnoha právníky. I přesto, že jsem si zvolila téma poměrně široce, do práce jsem se rozhodla zahrnout pouze ty nejdůležitější body této problematiky. Má bakalářská práce je systematicky uspořádána do devíti kapitol. První až třetí kapitola je věnována obecně rozhodčímu a mezinárodnímu rozhodčímu řízení, které pojednává o základních pojmech a druzích tohoto řízení. Dále pojednává o samotných rozdílech mezi rozhodčím řízením a jinými způsoby řešení sporů, do které jsou také vloženy hlavní výhody a nevýhody rozhodčího řízení. Je důležité zde zmínit také obecné zásady rozhodčího řízení, které jsou nedílnou součástí rozhodčího řízení. Čtvrtá až šestá kapitola navazuje na právní úpravy rozhodčího řízení, které jsou upraveny v zákoně 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů a dále se věnuje samostatné rozhodčí smlouvě, ve které zmiňuji obecné principy, dle nichž se řídí otázka formy. U kapitoly Rozhodců a Rozhodčí senátů, vymezuji problematiku jmenování a vyloučení rozhodce. V kapitole sedmé až deváté se věnuji samotnému zahájení a průběhu rozhodčího řízení, kde popisuji celý průběh rozhodčího řízení, který začíná podáním žaloby a končí vydáním rozhodčího nálezu. Dále se zde zabývám otázkou vzájemných vztahů mezi obecnými soudy a rozhodčím řízením a pokouším se o nastínění pohledu na roli obecných soudů a přiblížení jeho jednotlivých funkcí. Závěr mé práce zakončuje kapitola uznání a výkonu cizích 9

rozhodčích nálezů, ve které bych především zmínila úmluvu o uznání a výkonu rozhodčích nálezů. Cílem mé práce je podat přehled o rozhodčím řízení a o mezinárodní obchodní arbitráži, který bude věnován pochopitelně větší prostor. Touto prací bych chtěla přinést ucelený přehled, který může být využit při řešení soukromoprávních sporů či sporů v oblasti mezinárodního obchodního styku. 10

1. ROZHODČÍ ŘÍZENÍ 1. 1 Definice rozhodčího řízení Rozhodčí řízení (arbitráž) můžeme definovat jako dobrovolné postoupení řešení sporu neutrální třetí straně, rozhodcům či rozhodčímu soudu (tj. soukromým osobám či nestátní instituci), která vydá po provedeném řízení závazné a vykonatelné rozhodnutí 1. Na rozhodčí řízení existují různé teoretické pohledy založené na čtyřech základních teoriích: a. Teorie smluvní (neboli konktrakční) Základem rozhodčího řízení je rozhodčí smlouva, která dává rozhodcům pravomoc rozhodovat. Rozhodce jakožto zástupce stran zjišťuje, na čem se strany dohodly v hlavní smlouvě a poté to uvede v rozhodčím nálezu. Z tohoto důvodu je i rozhodčí nález smlouvou, kterou uzavírají nebo podepisují rozhodci jako zástupci sporných stran. b. Teorie jurisdikční (neboli rozsudková) Každá ze sporných stran trvá na svém stanovisku a snaží se je prosadit. Rozhodci proto musí vykonávat skutečnou rozhodovací pravomoc, která je jim svěřena zákonem, který rozhodčí řízení připouští. Úkolem rozhodce je zde vyřešit určitý předložený spor a rozhodnout tak o nárocích uplatněných stranami. Jím vydaný rozhodčí nález je proto jurisdikčním aktem. c. Teorie smíšená (neboli hybridní) V této teorii se prolínají prvky smluvní i jurisdikční teorie. Dle smíšené teorie je rozhodčí nález něco mezi rozsudkem a smlouvou. Strany pouze mezi sebou smluvně stanoví pravomoc rozhodce a tím mu poskytnou oprávnění spor projednat a rozhodnout. Jakmile je pak 1 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 42. ISBN 978-80-7357-324-9. 11

rozhodce jmenován, vystupuje jako soudce a vydává pro strany závazné a vykonavatelné rozhodnutí. d. Teorie autonomní (neboli nezávislá) Představitelé této teorie R. David a J. Rubellin- Devinchy tvrdí, že rozhodčí řízení se musí pojímat jako celek a je tedy nutné pátrat po jeho účelu. Právní úprava musí proto odpovídat určitým potřebám a očekáváním jeho uživatelům. Zvláštní pozornost má být věnována mezinárodní obchodní arbitráži, protože tam je třeba vidět budoucnost a další vývoj rozhodčího řízení. 2 Rozhodčí řízení může probíhat pouze za splnění dvou základních předpokladů. Prvním z nich je existence zákonné úpravy možnosti řešit spor před rozhodci jako i soukromými osobami, či před rozhodčími soudy jako nestátními institucemi. Rozhodčí řízení může probíhat pouze za splnění dvou základních předpokladů. Prvním z nich je existence zákonné úpravy možnosti řešit spor před rozhodci jako i soukromými osobami, či před rozhodčími soudy jako nestátními institucemi. Podmínka přípustnosti je v českém právním řádu upravena v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. V přípustnosti sporu k řešení v rozhodčím řízení neboli arbitrabilitu rozlišujeme subjektivní a objektivní. Arbitrabilita objektivní je upravena konkrétním právním řádu a lze ji uvést jako okruh otázek připuštěných právním řádem k řešení sporu před rozhodci. Subjektivní arbitrabilitou označujeme situaci, kdy je spor objektivně arbitrabilní, ale strany si samy zúží předmět smlouvy. Touto možností se označuje autonomie vůle stran. V 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení je vymezeno, které spory mohou být na území České republiky projednány a rozhodnuty v rámci rozhodčího řízení jsou arbitrabilní. Aby byl spor arbitrabilní musí splňovat určitá kritéria. Musí se jednat o spory majetkové mezi stranami s vyloučením sporu vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí incidenčních sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnáním, nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon. Dále je nutno, aby mohly strany uzavřít o předmětu smír dle občanského soudního řádu (dále jen OSŘ). Smír lze podle 99 OSŘ 2 RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 21-24. ISBN 80-86898-43-1. 12

uzavřít jen tehdy, připouští-li to povaha věci. Povaha věci umožňuje uzavření sporu bez nutné asistence třetího orgánu tam, kde strany mají předmět sporu ve své plné dispozici. Při zohlednění ustanovení 99 odst. 1 o. s. ř. není povahou věci daná možnost uzavřít smír u: věci, kterou lze zahájit i bez návrhu (např. řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo udržení v ústavu zdravotnické péče, věci péče o nezletilé, řízení opatrovnické, řízení o dědictví řízení a další řízení kde to připouští zákon.), dále u věci, kde je rozhodování o osobním stavu (např. o neplatnosti manželství, o určení otcovství, o rozvodu, o osvojení, o prohlášení za mrtvého), a v neposlední řadě není daná možnost uzavřít smír u věci, kdy dohoda vyžaduje ke své platnosti souhlas soudu (tj. věci, kde hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků, např. zrušení společného jmění atd.). Část výše zmíněných případů by byla z arbitrability vyloučena i z jiných důvodů např. nejedná se o spor majetkový, nejedná se o případ, kdy je jinak pravomocný k rozhodnutí soud atd. Proto, aby se stal spor arbitrabilním, musí být splněn i negativní kritérium, a sice to, že se nejedná o spory veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení. Jestliže jsou naplněna tato kritéria, tak jde o spor arbitrabilní. 3 Druhým předpokladem realizace rozhodčího řízení je potom platná dohoda stran o podřízení řešení sporu rozhodcům. I přesto, že má ustanovení rozhodce či rozhodčího senátu soukromoprávní charakter a řízení je možné realizovat jen na základě existující dohody stran, vlastní řízení si zachovává svou veřejnoprávní povahu. Řízení samo o sobě je řízením sporným a rozhodci zde vykonávají svou rozhodovací pravomoc na základě pravomoci obecně delegované státem a nikoliv na základě pouhé vůle stran, která je zhmotněná ve smlouvě. Stát pravidelně realizuje své kontrolní pravomoci vůči rozhodčímu řízení a zároveň pomáhá i přes státní soudy tam, kde rozhodci nemohou určité úkony vykonávat. 4 3 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 116-117. ISBN 978-80-7357-324-9. 4 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 42-23. ISBN 978-80-7357-324-9. 13

1.2 Definice mezinárodního rozhodčího řízení Definice mezinárodního rozhodčího řízení je odlišná dle toho, z jaké koncepce vycházíme. Jednou z možných definic mezinárodního rozhodčího řízení je následující: Mezinárodní rozhodčí řízení či mezinárodní obchodní arbitráž je způsob řešení sporů o majetkové nároky vzniklé z provádění mezinárodního (obchodního) styku mezi fyzickými či právnickými osobami (obchodníky, podnikateli). Z pohledu koncepce jurisdikční je potřeba nejprve vymezit mezinárodní povahu absolutní a relativní. Absolutní mezinárodní povahou se rozumí situace, kdy je rozhodčí řízení považováno za mezinárodní z pohledu kteréhokoliv právního řádu. Tato situace se nazývá objektivní, neboť nastává i bez vůle stran. Jako příklad lze uvést situaci, když účastníci řízení mají vazbu na různé právní řády (např. ve smyslu místa podnikání, sídla a respektive i za určitých podmínek pobytu), nebo když ve fázi uzavírání rozhodčí smlouvy mají strany smlouvy vazbu k různým právním řádům. Řadíme sem i ty případy, kdy subjekty rozhodčího řízení mají sice vazbu jen k jednomu státu, ale jejich předmětem sporu je závazkový vztah, který obsahuje mezinárodní prvek. Relativní mezinárodní povahu lze chápat tak, že rozhodčí řízení je považováno za mezinárodní jen z pohledu určitého právního řádu. Tuto situaci označujeme za subjektivní, protože vůli stran může dojít ke změně povahy rozhodčího řízení z vnitrostátního na mezinárodní, neboli k tzv. internacionalizaci. Jedná se o případy, kdy např. strany, které mají bydliště na území jednoho státu, si zvolí pro rozhodování sporu stálý rozhodčí soud v zahraničí, nebo rozhodci sami rozhodnout o sudišti v jiném státě. To pouze za situace, kdy procesní ani soukromoprávní vztah neobsahují mezinárodní prvek, tzn. že existuje pouze vazba na jediný právní řád. 5 5 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, a. s, 2008, s. 44-45. ISBN 978-80-7357-324-9. 14

1.3 Pilíře rozhodčího a mezinárodního rozhodčího řízení Vnitrostátní či mezinárodní rozhodčí řízení je vytvořeno kumulativním působením tří složek. Jsou jimi: 1. Autonomie vůle účastníků řízení a rozhodců, 2. Procesní garance státu jak vůči řízení samému, tak vůči jeho výsledku, tj. rozhodčímu nálezu, 3. Spolupůsobení obecných soudů projevujících se jednak ve funkcích pomocných (náhradní jmenování rozhodců, odvolávání rozhodců), a jednak ve funkcích kontrolních (zrušení rozhodčího nálezu, uznání a výkon rozhodčího nálezu atd.). Úhrnným působením těchto složek se rozlišuje rozhodčí řízení jak od řízení před soudy obecnými (např. omezeností vlivu vůle stran či rozhodujícího orgánu), tak od alternativních způsobů řešení sporů (např. neexistencí procesních garancí státu či spolupůsobení obecných soudů). Ve vnitrostátním rozhodčím řízení jsou všechny složky ovlivněny jediným právem a v rámci tohoto práva jsou do jisté míry i vyladěny, zatímco v mezinárodním rozhodčím řízení je tomu jinak. Mezinárodní rozhodčí řízení dělíme do skupiny tří norem: a. Normy procesní (tyto normy dopadají na rozhodčí smlouvu, dále na průběh rozhodčího řízení a uznání a výkon rozhodčího nálezu), b. normy mezinárodního práva soukromého (jsou to normy určující hmotné právo pro řešení merita sporu), c. normy hmotného práva (tyto normy se uplatňují na rozhodování o meritu věci). Každá z těchto norem může náležet k jinému právnímu řádu, pokud ale není regulován mezinárodní úmluvou. 6 6 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 50-51. ISBN 978-80-7357-324-9. 15

1.4 Druhy rozhodčího řízení Rozhodčí řízení rozdělujeme na řízení: ad hoc, institucionální, fakultativní a obligatorní. a. Rozhodčí řízení ad hoc strany si zde ujednají způsob jmenování rozhodců, rozhodčího senátu, způsob, jakým bude rozhodovat a rozsah jeho působnosti. V takovém případě musí být rozhodčí smlouva vždy přesná a podrobná, aby se dle ní mohlo bez obtíží dospět k provedení rozhodčího řízení. Tyto rozhodčí smlouvy se většinou užívají pro osoby z těch zemí, které nemají dosud stálé rozhodčí soudy, nebo nechtějí využít některé ze světových rozhodčích institucí. 7 b. Rozhodčí řízení institucionální tento spor rozhoduje stálý rozhodčí soud. 8 Dle některých právních předpisů lze zřídit stálý rozhodčí soud pouze na základě zákona. (např. 13 odst. 1 ZRŘ) 9. Institucionální rozhodčí řízení má oproti rozhodčímu ad hoc jisté výhody, díky kterým je i více využíváno v tuzemsku i v zahraničí a v praxi je považováno za bezpečnější a efektivnější. Strany mají možnost výběru z listiny rozhodců, nemusí s rozhodcem projednávat výši jeho odměn, zaplatí jen poplatek a tím je to pro stranu vyřešené. Další výhodou je dohled, což znamená, že u některých rozhodčích institucí jsou rozhodčí nálezy před jejich vydáním schváleny předsednictvem rozhodčího soudu, v případě úmrtí rozhodce nám smlouva nezanikne, ale spor může být rozhodnut jiným rozhodcem. 7 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 348. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-80- 7380-108-3. 8 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 348. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-80- 7380-108-3. 9 Podrobněji k otázce zřizování stálých rozhodčích soudu podrobněji Trapl, V.: K otázce zřizování stálých rozhodčích soudů. Právní praxe v podnikání 7-8/1999, s.19 a násl. 16

Mezi renomované zahraniční rozhodčí instituce řadíme např: Mezinárodní rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory v Paříži (International Court of Arbitration of the International Chamber of Commerce), Londýnský mezinárodní rozhodčí soud (London Court of Internatinal Arbitration), c. Fakultativní rozhodčí řízení k tomuto řízení je nezbytná platná rozhodčí smlouva, která musí být uzavřena mezi spornými stranami. Toto řízení nazýváme též i dobrovolným rozhodčím řízením (neboli dobrovolnou arbitráží), jelikož k němu strany přistupují na základě dobrovolně uzavřené rozhodčí smlouvy. d. Obligatorní rozhodčí řízení nastává jen v případě, jestliže k jeho zahájení není potřeba uzavírat žádnou rozhodčí smlouvu, protože na základě vnitrostátního právního předpisu, či mezinárodní smlouvy stačí podat žalobu u příslušného rozhodce či rozhodčí instituce a žalovaný se poté musí rozhodčímu řízení podrobit. Obligatorní řízení jako jedno z mnoha řešení sporů z investic mezi fyzickými a právnickými osobami a státy, upravuje dvoustranné smlouvy o ochraně a podpoře investic, které investují na jejich území. Jako příklad lze uvést situaci, kdy se společnosti CME (investiční spor CME Česká republika B. V. vs. Česká republika; kauza TV NOVA) a Saluka (investiční spor Saluka Investment B. V. vs. Česká republika; kauza IPB) rozhodly žalovat Českou republiku a své nároky projednávat v rozhodčím řízení. Tomuto řízení se pak musela Česká republika podrobit, ačkoliv své uplatněné nároky považovala za neodůvodněné. 10 10 RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 29-31. ISBN 80-86898-43-1. 17

1.4.1 Mezinárodní rozhodčí instituce a. Rozhodcovský súd Slovenskej obchodnej a priemyselnej komory Slovenská obchodní a priemyselná komora, která má sídlo v Bratislavě byla zřízena zákonem č. 9/1992 Zb., o obchodných a priemyslených komorách. Tento soud byl dle tehdy platného zákona č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku zaměřen na rozhodování sporů pouze tohoto druhu. V současné době je postavení Rozhodčího soudu SOPK upraveno dle 12 an. ZRK spolu s 16 zákona č. 9/1992 Zb., o obchodných a priemyselných komorách. Dnešní zákon již ukládá zřizovateli statut a rozhodčí řád. b. The Permanent Court of Arbitration at The Hague (PCA) Tento stálý rozhodčí soud, který má sídlo v Haagu (PCA) je činný v současné době také jako instituce soukromé obchodní arbitráže, neboť generální tajemník UNCITRAL byl pověřen úkolem jednat jako appointing authority a to především v řízeních vedených podle UNCITRAL arbitrážních pravidel (UAR) z roku 28.04.1976, které byly přijaty institucí UNCITRAL za účelem poskytnutí vzorových modelů a možných formulací znění rozhodčí doložky a definují přesná pravidla rozhodčího řízení na mezinárodní úrovni. PCA byla vytvořena v roce 1899 na mezinárodní konferenci o míru v Haagu, aby řešila spory mezi státy prostřednictvím rozhodčích soudů. c. UNCITRAL arbitrážní pravidla UNCITRAL jsou prvním rozhodčím řádem, které se ujímá vedení ad hoc rozhodčích řízení a tím také vystupují proti monopolu institucionálních rozhodčích institucí. d. American Arbitration Association (AAA) Americká rozhodčí asociace (AAA) patří k těm rozhodčím institucím, které nabízejí provádění rozhodčího řízení, a sice podle několika rozhodčích řádů pro národní rozhodčí řízení a jednoho rozhodčího řádu pro mezinárodní rozhodčí řízení. AAA je nezisková organizace, která mimo jiné poskytuje 18

administrativní, vzdělávací a rozvojové služby pro obecně rozšířené použití řízení na řešení sporů. Mezi zvláštnost tohoto řízení bezesporu patří, že se neomezuje pouze na řešení sporů. AAA se zabývá i vyšetřováním případů sexuálního obtěžování a dále tak administrativní činností při volbách a organizaci hlasování o stávkách. e. Deutsche Institution für Schiedsgerichtbarkeit Německá rozhodčí instituce (DIS) vzešla z německého institutu pro rozhodčí řízení v Kolíně, který byl založen v roce 1974 hospodářskými spolky, vědeckými instituty a osobami praktikující rozhodčí řízení. Úkolem instituce bylo podporovat rozhodčí řízení a starat se o vědeckou činnost. Tato Německá rozhodčí instituce se stala po sloučení několika institucí vedoucí rozhodčí institucí v Německu, a jak již vyplývá z čísel uváděných statistikami, je stále více využívaná zahraničními osobami. f. International Court od Arbitration of the International Chamber of Commerce (ICC Court) Mezinárodní rozhodčí soud ICC v Paříži fungující v rámci Mezinárodní obchodní komory, jehož cílem je podporovat mezinárodní arbitráž a institucionalizovat rozhodčí řízení, byl zřízen v roce 1923. Rozhodčí soud provádí pouze mezinárodní rozhodčí řízení a je nejstarší vedoucí institucí mezinárodní arbitráže. g. London Court of International Arbitration (LCIA) Londýnský mezinárodní rozhodčí soud byl založen v roce 1892. LCIA je rozhodčí instituce, která nabízí institucionální rozhodčí řízení, které je určené jen pro mezinárodní spory. Je právnickou osobou (Company Ltd.), ve které má také podíl Královský institut rozhodců (Chartered Institute of Arbitrators) a v neposlední řadě i anglická veřejnost, která si tento rozhodčí soud nazývaný LCIA vytvořila. 19

h. Arbitration Instituce of the Stockholm Chamber of Commerce (SCC Court) Stockholmská obchodní komora (SCC) byla založena v roce 1902 a je soukromou organizací založenou za účelem podpory obchodu, průmyslu a námořní dopravy. Rozhodčí institut stockholmské obchodní komory je institucí, která provádí jak vnitrostátní, tak i mezinárodní rozhodčí řízení, podle téhož rozhodčího řádu. V oblasti mezinárodního rozhodčího řízení dostal tento rozhodčí institut uznání. i. Internationales Schiedsgericht der Wirtschaftskammer Österreich Mezinárodní rozhodčí soud obchodní komory Rakouska se sídlem ve Vídni byl založen v roce 1975. Tento soud je rozhodčí institucí, která nabízí institucionální rozhodčí řízení určené výhradně pro mezinárodní spory. Tato instituce patří mezi oblíbené v obchodním styku hlavně mezi Západem a Východem Evropy. j. World Intellectual Property Organisation (WIPO) Světová organizace na ochranu duševního vlastnictví (WIPO) je mezinárodněprávní organizací se sídlem v Ženevě, která byla založená v roce 1883. Cíl této organizace bylo podporovat ochranu duševního vlastnictví. WIPO je velmi aktivní v získávání podvědomí veřejnosti o svém rozhodčím řádu a již se dočkala jako rozhodčí instituce značné pozornosti. 11 11 RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 162-190. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-7179- 873-8. 20

2. ROZDÍLY MEZI ROZHODČÍM ŘÍZENÍM A JINÝMI ZPŮSOBY ŘEŠENÍ SPORŮ Rozhodčí řízení jako takové probíhá pod kontrolou účastníků a to na základě písemné smlouvy, kterou si účastníci předem stanovili, že jejich spor bude vyřešen jimi vybraným nezávislým subjektem. Tímto subjektem se stává buďto rozhodce (kterákoliv zletilá a svéprávná osoba) nebo stálý rozhodčí orgán (v ČR např. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR). 12 Tento typ alternativního způsobu řešení sporu bývá využíván jako jiná možnost civilního procesu při řešení majetkových sporů. Dříve bylo možné rozhodovat spory pouze z mezinárodního obchodního styku, ale s přijetím nového zákona o rozhodčím řízení se oblast možného rozhodování sporů značně rozšířila a je již možné touto cestou řešit spory mimo státní soudy. Výhody rozhodčího řízení spočívají také v tom, že rozhodčí nález je snáze vykonavatelný, jelikož Newyorská úmluva z roku 1958 umožňuje uznání a výkon rozhodčích nálezů ve více než 146 státech celého světa. 2.1 Metody rozhodování v rozhodčím řízení 2.1.1 Majetkové spory Majetkové spory řeší především situace, kdy se za úplatu převádí nějaké právo (příkladem může být vlastnické právo u kupní smlouvy) nebo majetková hodnota. Dále sem řadíme majetkové spory obchodní a občanskoprávní (např. majetkový spor u kupní smlouvy), pracovně právní (nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru, či spor o mzdové nároky apod.) a rodinně právní (spor o výživné mezi zletilými osobami). Majetkové spory dále rozdělujeme na Vnitrostátní spory, kde se rozhodují spory mezi subjekty z České republiky a Mezinárodní spory mezi subjekty, z nichž je alespoň jeden subjekt ze zahraničí. 12 Alternativní způsoby řešení sporů - Česká republika. Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci [online]. 28.02.2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/civiljustice/adr/adr_cze_cs.htm#2.2. 21

2.1.2 Spotřebitelské spory Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (ADR tento systém umožňuje alternativní postup řešení sporů jinou než klasickou soudní cestou. Tento systém řeší především spory, které vznikly z neplnění smluvních závazků, kde na jedné straně stojí podnikatel a na druhé straně spotřebitel. Klasickým příkladem může jít například o spory uznání reklamace vad zboží koupeného v obchodě, úhradové spory ve zdravotnictví Rozhodčí soud je koncipován bez přímé vazby jako nezávislý orgán na výkonnou moc, poskytovatele zdravotní péče nebo zdravotní fondy. Pro pacienty je zajisté již dlouho očekávaným a potřebným nástrojem, jak podrobit nezávislému a efektivnímu dohledu rozhodování o nárocích ze zdravotního pojištění, na které si povinně přispívají. 13 2.1.3 Online řízení (ODR) Jedná se o novou z možností rozhodčího řízení, která je účinným nástroje obzvláště při řešení jednodušších obchodních sporů. Výhodou tohoto procesu je, že celý proces probíhá elektronicky a celé řízení trvá zhruba pětatřicet dnů od podání žaloby elektronicky včetně zaslání příloh, přes úhradu poplatků, jmenování rozhodce a rozhodnutí a vydání rozhodčího nálezu, který je možné si vyžádat i v papírové podobě u tajemnice Rozhodčího soudu. 14 13 Česká republika. Pravidla o nákladech rozhodčího řízení pro vnitrostátní úhradové spory ve zdravotnictví. In: Rozhodčí soud při HK a AG České republiky. 2011. Dostupné z: http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-o-nakladech-rozhodciho-rizeni-pro-vnitrostatni-uhradovespory-ve-zdravotnictvi-2011 14 Česká republika. Pravidla o nákladech rozhodčího řízení on-line: Příloha k Řádu on-line. In: Rozhodčí soud při HK a AG České republiky. 2004. Dostupné z: http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-onakladech-rozhodciho-rizeni-on-line-2004 22

2.1.4 Doménové spory 15 Tj. CZ, EU,.com,.net,.biz,.info,.co,.nl a další doménová jména nejvyšší úrovně. 16 Rada Evropy na svém zasedání v Lisabonu v březnu v roce 2000 označila v tzv. Lisabonské strategii vytvoření domény prvního řádu.eu za jednu ze svých priorit v souvislosti s urychlením a podporou elektronického obchodu. Prvním výsledkem tohoto procesu bylo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 o zavedení domény prvního řádu.eu. Mezi nejčastější příčiny těchto sporů patří nekalosoutěžní jednání, které spočívá v tzv. blokační registraci doménového jména třetí osobou, kdy tato osoba zaregistruje doménové jméno známé obchodní společnosti nebo osoby, se kterou nemá nic společného a druhým typem sporu je pak registrování obchodně zajímavých názvů, které nejsou držitelem následně vůbec využívány. 17 2.2 Výhody a nevýhody rozhodčího řízení Rozhodčí řízení má oproti soudnímu řízení řadu podstatných výhod, ale samozřejmě i několik nevýhod. Okruh věcí, ve kterých právo rozhodovat je místo státnímu soudu dáno rozhodcům stanovují vždy vnitrostátní předpisy příslušného státu nebo mezinárodní platná smlouva. 18 15 Česká republika. Řád pro řešení sporů o domény.cz. In: Rozhodčí soud při HK a AG České republiky. 2010. Dostupné z: http://www.soud.cz/rady/rad-pro-reseni-sporu-o-domeny-cz-2010 16 O rozhodčím řízení. ROZHODČÍ SOUD: při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR [online]. 2009 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.soud.cz/o-rozhodcim-rizeni. 17 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 362-264. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-108-3. 18 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 346-347. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-108-3. 23

2.2.1 Výhody rozhodčího řízení a. jednoinstančnost rozhodčí řízení je jednoinstanční 19, což urychluje spor tím, že není možné se odvolat a ani podat jiný řádný opravný prostředek. U některých ze stálých rozhodčích soudů jsou stanoveny lhůty, ve kterých musí být rozhodčí nález vydán. 20 Lze si ale připlatit za urychlené řízení, a to s vyřešením sporu do tří nebo dokonce do jednoho měsíce, 21 b. nižší náklady náklady na rozhodčí řízení jsou s ohledem na jeho jednoinstančnost a skutečnost, že při něm nemusí být strana povinně zastoupena místním advokátem, jsou nižší než v řízení před obecnými soudy. 22 Poplatky za rozhodčí řízení bývají někdy až o 25% levnější, než poplatky obecných soudů. Základní sazba soudního poplatku obecných soudů jsou 4% z hodnoty předmětu sporu, základní sazba poplatku za rozhodčí řízení je zpravidla 3%, přičemž lze ještě poplatky snížit při větším počtu sporů, 23 c. neformálnost rozhodčí řízení na rozdíl od řízení před obecnými soudy není svázáno řadou povinných formálních kroků a procesních otázek, které mohou být účastníky zneužity k průtahům řízení. Samozřejmostí je dodržení procesních předpisů, 19 ŘÁD: Řád pro mezinárodní spory. In: č. 216/1994 Sb. 1.2.2007, 1/5. 20 RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 27. ISBN 80-86898- 43-1. 21 Ust. 27a čl. (1), písm. a) Řádu pro mezinárodní spory (úplné znění ke dni 1.2.2007) Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky 22 RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 27. ISBN 80-86898-43-1. 23 Sazebníky nákladů rozhodčího řízení. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky [online]. 2009 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://generator.citace.com/dok/wo9wxtc8wkxfiius 24

d. rychlost pro strany je asi nejdůležitější výhodou rychlost. Zatímco délka řízení před obecnými soudy může trvat až několik let, délka sporu, které je rozhodována v rozhodčím řízení trvá několik málo měsíců. Záleží na komplikaci sporu, u těch méně závažných dosahuje délka (dle webu BusinessInfo.cz) rozhodčího řízení 1-2 měsíce a u komplikovanějších sporů netrvá rozhodčí řízení déle než tři měsíce. Ihned po nabytí právní moci rozhodčího nálezu, je možné okamžitě zahájit exekuci na majetek dlužníka, e. neveřejnost má význam zejména v případech, ve kterých jsou projednávány informace, které mohou být obchodním tajemstvím účastníků řízení nebo také tam, kde strany sporu nemají zájem na medializaci sporu a jeho předmětu. V tomto řízení tedy není možná účast zástupců konkurence stran sporu, novinářů apod. Díky této funkci je zajištěna povinnost naprosté mlčenlivosti, 24 f. široká vykonatelnost rozhodčího nálezu rozhodčí nález, který obdrží sporné strany, nabývá účinků pravomocného rozsudku a může být bez dalšího použit jako řádný podklad pro nařízení exekuce. Nespornou výhodou v tomto řízení je také to, že rozhodčí nález lze snáz použít jako exekuční titul v zahraničí oproti rozsudkům obecných soudů, neboť ty jsou v zahraničí považovány za rozhodnutí cizí státní moci, g. možnost uzavřít smír rozhodčí řízení nemusí být vždy ukončeno autoritativním vydáním rozhodčího nálezu, ale vzhledem k neformálnosti řízení má rozhodce větší prostor pro uzavření smíru mezi spornými stranami, h. nemožnost vyhýbat se doručování zásilek znění našich rozhodčích doložek ve spojení s Řádem pro jednání znemožňuje dlužníkům vyhýbat se řízení v případě, že se odstěhují ze své adresy nebo se úmyslně vyhýbají přebírání zásilek, 25 24 Výhody rozhodčího řízení. Arbitrážní soud České republiky [online]. 2011 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.rozhodcidolozka.cz/vyhody-rozhodciho-rizeni.php 25 Výhody rozhodčího řízení. Rozhodčí soud ve věcech majetkových [online]. 2006 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.arbitraz-kladno.cz/vyhody-rozhodciho-rizeni.html 25

i. výběr rozhodců smluvní strany si mohou navzájem vybrat, zda-li spor bude rozhodovat jediný rozhodce nebo rozhodčí senát 26, mohou si zvolit takového rozhodce, u kterého předpokládají, že spor rozhodne kvalifikovaně a nestranně. Pro spory s mezinárodním prvkem platí tvrzení O. Ellera, že Rozhodci jsou většinou voleni tak, aby ovládali příslušný cizí jazyk bez tlumočníků, čímž se také sníží náklady celého řízení, j. postavení rozhodců rozhodci mají vždy postavené jako soukromé osoby a nikdy nemají postavení státního orgánu jako soudci. Z tohoto důvodu se na rozhodčí řízení nehledí jako na projev suverenity a pro doručování písemností souvisejících s rozhodčím řízením nejsou kladeny zvláštní podmínky. Jakákoliv písemnost včetně rozhodčího nálezu se může do zahraničí doručovat bez ohledu na to, zda s cizím státem má Česká republika uzavřenou smlouvu o právní pomoci či nikoliv, k. snadná vymahatelnost již od minulého století je zajištěna snadnější vymahatelnost splnění povinností stanovených rozhodčími nálezy vydanými v rozhodčím řízení, které se koná na území jak České republiky, tak i v Tuzemsku a v zahraničí. Newyorskou úmluvou, která snadno vymahatelnost zajišťuje, je v současné době vázáno více než 146 států. 27 2.2.2 Nevýhody rozhodčího řízení Rozhodčí řízení má i několik potencionálních nevýhod, kterými se rozumí především ty, které lze při důkladné znalosti řízení eliminovat. Například výběrem jiného místa konání řízení, nebo dohodou přímo v rozhodčí smlouvě či volbou určitého postupu. Mezi nejzávažnější nevýhody rozhodčího řízení bezesporu patří: 26 RS při HK ČR a AK ČR pro vnitrostátní spory, v platném znění ke dni 1.2.2007, 21. 27 About UNCITRAL. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky: UNCITRAL - United Nations Commission on International Trade Law [online]. 2012 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.uncitral.org/uncitral/en/about_us.html 26

a. Rozdíl jednotlivých právních úprav v tzv. arbitrabilitě sporu může dojít k situaci, kdy je spor v místě vedení sporu arbitrabilní a v místě nuceného výkonu rozhodčího nálezu nikoli, b. předběžné opatření ve většině právních úprav nemá rozhodce možnost sám nařídit předběžné opatření, které by bylo vykonané jinak než dobrovolně, proto strana musí využít obecného soudu, c. související spory nevýhodou těchto sporů je to, že rozhodčí senát nemůže nařídit společné projednání sporů. Jednotlivé spory se liší jak existencí, tak i neexistencí rozhodčí smlouvy, tak i různě nominovanými senáty či rozhodci. Tento problém často nastává zejména u investiční výstavby, kdy je zadavatel spojen rozhodčí smlouvou jen s hlavním dodavatelem, ale nikoliv s jeho subdodavateli, 28 d. užší pravomoc v tomto dokazování nemohou rozhodci na rozdíl od soudů vynucovat procesní povinnosti od třetích osob. Nemají donucovací pravomoc předvolávat svědky a nemají ani pravomoc vyžadovat předložení písemností k provedení důkazů, vydávat předběžná opatření k zatimní úpravě poměrů účastníků. K provedení těchto úkonů by rozhodci museli dožádat soud, 29 e. proceduální pravidla co se týče vedení Rozhodčího řízení, tak jsou kladeny podstatně vyšší nároky na samostatnou aktivitu obou stran sporu, neboť je důsledně založeno na principu vigitantibus iura ( bdělým náležejí práva ). Na rozdíl od soudu rozhodce nemá poučovací povinnost o jejich procesních právech a povinnostech, ale je zodpovědností každé ze stran, aby si svá práva hájila vždy účinně a včas, 28 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 62-63. ISBN 978-80-7357-324-9. 29 Výhody a nevýhody rozhodčího řízení. Peníze [online]. 2000 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.penize.cz/dluhy/18998-vyhody-a-nevyhody-rozhodciho-rizeni. 27

f. listinné důkazy každá ze žalovaných stran musí vždy v žalobní odpovědi připojit listinné důkazy, jimž doloží svá tvrzení. V opačném případě rozhodce vydá rozhodčí nález proti ní. Naopak soud v tomto případě, má-li za to, že dosud nebyly ve sporném řízení prokázány skutečnosti, které některý z účastníků řízení tvrdí, tak je povinen účastníka poučit o tom, že je třeba soudu předložit důkazy a že nesplnění této důkazní povinnosti může znamenat jejich neúspěch ve věci, neboť neunese důkazní břemeno. 30 Samozřejmě je ale nutné co se nevýhod Rozhodčího řízení týče zdůraznit, že nevýhoda pro jednu stranu většinou znamená výhodu pro stranu druhou. Jako příklad lze uvést např.: Dluží-li uživatel bytu prokazatelně nájemné, většinou na výzvu rozhodce ani nereaguje. Popřípadě když zareaguje, tak bez listinných důkazů. V tomto případě tak může rozhodce rozhodnout velice rychle, nejčastěji ve prospěch pronajímatele. 25 2.3 Instituce pro řešení sporů Mezinárodní obchodní komunita disponuje více druhy prostředků, které značně napomáhají k řešení sporů či řeší spory. Jde jak o instituce a instituty států vytvořené mocí veřejnou, či o instituty garantující rozhodovací proces mocí veřejnou, tak i o instituce a instituty vytvořené mimo dosah moci veřejné samotnou komunitou obchodníků. Pro účely této práce si lze instituty sloužící k řešení sporů rozdělit do tří skupin: a. Alternativní způsoby řešení sporů (ADR) Tento termín označuje všechny způsoby řešení sporů, které v žádném ze svých prvků či fází řízení nevyužívají veřejné moci k zajištění pomocných či kontrolních funkcí. Základem tohoto řízení je platná dohoda stran, strany se účastní dobrovolně na řešení sporů a úspěšným výsledkem je pouze dohoda stran např. o plnění, o náhradě škody či o adaptaci původní smlouvy. ADR slouží jednak jako prostředek 30 Výhody a nevýhody: Nevýhody Rozhodčího řízení. Ústecké Rozhodčí centrum [online]. 01.11.2010 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://rozhodce.aspone.cz/van-nrr.html. 28

napomáhající k nalezení řešení sporu či jako prostředek řešící spor. Základním rysem těchto prostředků je dobrovolnost stran v podřízení se tomuto procesu a dále pohyb institutu mimo přímou právní regulaci. ADR jako takové se většinou nesnaží o zhodnocení právní situace stran, ale spíše se obrací na hledání kompromisu odpovídajícího hospodářským či jiným zájmům stran. Paradoxně lze tímto změnit povahu institutu a konvertovat jej směrem k řízení rozhodčímu, b. mezinárodní rozhodčí řízení, respektive mezinárodní obchodní arbitráž tento druh řízení je realizován u rozhodců/senátů ad hoc nebo u institucionalizovaných rozhodčích soudů. Základním rysem tohoto řízení je existence prvku dobrovolnosti v podřízení se tomuto typu řízení a současně s ním i zaštítění tohoto typu řízení mocí veřejnou jak v účincích úkonů realizovaných směrem k tomuto řízení, tak v rámci tohoto řízení. I přestože je dohoda základem Rozhodčího řízení a bez ní nemůže být konán, tak je stejně významným prvkem i spolupůsobením moci veřejné, c. řízení před obecnými (státními) soudy tento typ řešení představuje pro obchodníky obecnou možnost řešení sporů. Problémy, které jsou tradičně uváděny ve spojení s tímto typem řízení a současně i důvody, proč jsou hledány jiné cesty, jsou jednak problémy dané obecně, bez členění na spory vnitrostátní a mezinárodní a dále problémy související s tím, že se jedná o spor s mezinárodním prvkem. Lze zmínit například otázku určení pravomoci soudů určitého státu, problémy související s právní mocí v mezinárodním měřítku a v neposlední řadě i problémy související s uznáním a výkonem rozhodnutí v jiném státě. Tyto problémy narůstají především tam, kde neexistuje mezinárodně jednotná úprava. Vytvořením tzv. evropského justičního prostoru ve věcech civilních výrazně omezilo problémy, které byly dány existencí jednotného vnitřního trhu na jedné straně a autonomní jurisdikcí soudů členských států na straně druhé. Mezinárodně jednotná úprava je i přes snahy mezinárodních organizací typu Haagská konference mezinárodního práva soukromého v nedohlednu. 29

Tyto tři typy prostředků mají jak přirozené meze, tak i meze právní. Mezi přirozené meze řadíme například dobu, kdy se strany rozhodnou pro dohodu o řešení sporů. Jiná je také situace v době, kdy žádný spor neexistuje, jiná v době, kdy spor existuje a jen jedna ze stran má zájem na jeho rychlém řešení. Druhá je v očekávání negativního rozhodnutí a má zájem spíše řešení odsunout. Jinak vypadá i situace, kdy jedinou možností po vzniku sporu je dle obecně sdílené zásady autor sequitur forum rei, čili žalovat v místě sídla či místa podnikání žalovaného. Mezi typický příklad meze právní je v případě rozhodčího řízení tzv. arbitrabilita sporu, tj. přípustnost sporu k řešení před rozhodci. O této otázce rozhodují vždy výhradně národní úpravy. Další možností, kdy se uplatňuje vůle stran je prorogace soudu. Jsou to dohody o tom, který ze soudů má pravomoc, respektive příslušnost k řešení daného sporu. Tato možnost není samozřejmě dána u všech sporu a i zde právní řád státu určuje, u kterých typů sporů lze dohodou stanovit (mezinárodní) pravomoc soudů. 31 2.3.1 ADR a Rozhodčí řízení Jistou spojnicí mezi těmito druhy způsobů řešení sporů je nezastupitelná existence vůle stran podrobit se tomuto způsobů řešení. U obou řízení existuje snaha o dosažení smírného řešení problémů. Naopak značné rozdíly jde vidět v cílech obou typů řízení. Zatímco cílem rozhodčího řízení je vždy dosáhnout a vydat rozhodnutí, kterým je vykonavatelné (rozhodčí nález), cílem ADR je dosažení realizované, dobrovolné dohody představující pro obě strany vhodné řešení problémů, který mezi nimi vznikl. Dalším rozdílem je nepochybně vliv právního řádu a sudiště. Toto místo má vliv na celou řadu otázek od vlivu orgánů státu, kde je řízení konáno, až po otázku státní příslušnosti rozhodčího nálezu bez ohledu na skutečnosti, jakou doktrínu zaujímáme. Pro ADR je v tomto případě místo nezajímavé. Mezi další rozdíl nepochybně zařadíme dispozici nejenom se zahájením řízení, ale i v jeho ukončení. Zatímco ADR jsou pravidelně v dispozici stran, z nichž může každý či obě společně jednání ukončit, je tato otázka v řízení rozhodčím v dispozici stran. 31 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 12-14. ISBN 978-80-7357-324-9. 30

V průběhu rozhodčího řízení je kladen důraz na zachování právních principů včetně respektování práv stran, v průběhu řízení v rámci ADR je kladen důraz na zájmy obou stran. V rozhodčím řízení se to následně projeví v celé řadě otázek, jimiž jsou právo na spravedlivý proces, právo být slyšen v řízení či rovnost postavení stran. Kombinaci Rozhodčího řízení a ADR lze provést tam, kde stany nejprve volí některý z prostředků v rámci ADR a po vyčerpání možností dohody sahají k rozhodčímu řízení. Mohou se ale vyskytnout i případy, kdy dochází k užšímu spojení obou řízení a lze tak zaznamenat i integraci prostředku z oblasti ADR do řízení rozhodčího. 2.3.2 ADR a řízení před soudy obecnými Tyto dva druhy řízení mají skutečně více rozdílného než společného, pokud tedy za společné nepovažuje možnost uzavřít smír před soudem obecným. V odborné literatuře, která se věnuje řešení sporů, se objevují výzvy k větší integraci ADR do řízení před soudy obecnými. V roce 2004 byl vydán návrh směrnice o některých aspektech zprostředkování v občanských a obchodních záležitostech. 32 Právě tato směrnice se snaží o vytvoření určité vazby mezi mediačním řízením a řízením soudním, i přesto že je tato iniciativa poněkud problematická. Tradiční sféra řešení sporů, která se pohybuje mimo sféru veřejného soudnictví a je charakteristická pružností, se tak stává předmětem právní regulace. 33 2.4 Jednotlivé užívané prostředky Do skupiny alternativních metod řešení sporů pomocí třetí osoby patří řada různých prostředků typů mediace, konciliace, expertizy, mini-trial, pre-referee, technická expertiza, adjudication a řada dalších. Vzájemné odlišení a definování jednotlivých forem je umožněno především tím, že řada stálých institucí, např. rozhodčí soud nabízí i tuto aktivitu, která je u stálých 32 Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech zprostředkování v občanských a obchodních záležitostech (KOM(2004)0718 C6-0154/2004 2004/0251(COD) 33 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 21-22. ISBN 978-80-7357-324-9. 31

rozhodčích soudů nabízena vedle rozhodčího řízení. Pro všechny tyto případy je ale nutné i uvědomit, že vyžadují dobrou vůli stran najít smírné řešení, případně kompromisní řešení. Smyslem zde není vést spor a dospět k výroku o vině či nevině, smyslem je vyřešit problém. 34 2.4.1 Mediace Mediace je proces, při kterém jsou třetí osobou sporné strany přivedeny k jednacímu stolu k asistovanému projednávání, při němž se provede neutrální posouzení dané situace a je navržena konkrétní dohoda uzavřená závazným či nezávazným nálezem. Někdy je mediace označována též jako konciliace, pro kterou je charakteristické, že strany jsou přivedeny k jednacímu stolu, zatímco pro mediaci i tvorba konkrétního řešení prostřednictvím třetí strany. Zvláštní formou mediace je soudní mediace, která nevychází se stranami respektované pozice ve společenství nebo z morální autority, ale z oficiální pozice soudce, zejména z jeho znalostí práva a oprávnění vydat závazné rozhodnutí. Mezi charakteristické znaky mediace můžeme zařadit: Jedná se o nezávazný proces, jehož průběh je kontrolován spornými stranami. Nezávaznost se projevuje i v možnosti kdykoliv mediaci ukončit a začít řešit spor jinou cestou (např. jiného ADR procesu, či cestou arbitráže nebo soudu), jedná se o důvěryhodný proces, ve kterém sporné strany nemohou být nuceny uveřejnit informace, jež mají být uchovány v tajnosti, což přispívá k větší důvěrnosti, mediace je též označována jako proces založený na zájmu stran. Mediace řeší své vztahy v budoucnosti, tedy na základě jejich současných zájmů 34 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 23-24. ISBN 978-80-7357-324-9. 32