Stav a vývoj báňské záchranné služby v českých zemích Říjen 2016 Václav Pošta
Počátky organizované BZS Země České koruny nejprůmyslovější oblast Rakousko Uherské monarchie. Ostravsko-karvínský revír dohled c. k. Báňské hejtmanství Vídeň. Velké důlní katastrofy koncem 19. století : 1892 požár ve vtažné jámě na březohorském Dole Marie - 319 mrtvých 15. 6. 1894 exploze po trhací práci na Larischových dolech Jan a Františka v Karviné, zahynulo 235 horníků
OKR Rok 1897
Nařízení číslo 692 ze 6. dubna 1897 C. k. báňské hejtmanství ve Vídni rozhodlo o : zřízení záchranné stanice v blízkosti jámy pro sjezd mužstva v ostravsko karvínském revíru typu a počtu dýchacích přístrojů, důlních lamp a brýlí do kouřů ve vybavení stanice. Počet přístrojů v záchranné stanici musel činit 5% maximálního počtu osazenstva nejsilněni obsazené směny počtu zaměstnanců, kteří museli být vycvičeni jako záchranné mužstvo. Jejich počet musel být 2 x větší než počet dýchacích přístrojů pravidlech pro zahájení záchranné akce v dole
úkolech záchranného mužstva povinnostech závodního dolu přenesení jednotlivých opatření v případě nehody na určité osoby opatřeních při výbuchu třaskavých větrů nebo uhelného prachu opatřeních pro případ požáru v šachtě
Pneumatophor Walcher Gärtner 1895
a ústenka b dýchací vak c kyslíková láhev 0,6 l/100 bar g vložka z vláken s dýchací hadice y drtící šroub 25 % roztok louhu sodného Výrobce: Waldeck, Wagner & Benda, Opernring 10, Wien
Nařízení c. k. báňského hejtmanství ve Vídni z 20. října 1902 k zabezpečení dolů proti výbuchům třaskavých plynů a uhelného prachu - dýchací přístroje pro nejméně 3 % nejsilněji obsazené směny, nejméně ale 10 ks - bezpečná doba použití přístroje nejméně 1 hodina - zcela neomezená volnost pohybu použivatele dýchacího přístroje - počet osob vyškolených v používání dýchacího přístroje a v záchranářství dvakrát větší než počet dýchacích přístrojů
Povolené dýchací přístroje : Pneumatophor Walcher Gärtner Pneumatophor Shamrock Type Mayer Pilař Giersberg Modell 1901
Nařízení c. k. báňského hejtmanství ve Vídni č. 3.238 z 11. října 1905 Počet připravených dýchacích přístrojů v záchranné stanici musel činit 2% nejvíce obsazené směny v dole. Povolené dýchací přístroje s ochrannou dobou nejméně jedna hodina : - Pneumatophor Walcher Gärtner - Pneumatophor Shamrock - Mayer Pilař - Giersberg - Dräger - Pneumatogen
Umístění dvou přenosných beden s dýchacími přístroji pro narážeče v nárazišti patra ze kterého se provádí těžba. Zřizování společných záchranných stanic pro dva nebo více blízko ležícících dolů se souhlasem báňského úřadu.
Založení ústředních záchranných stanic Nařízení c. k. báňského hejtmanství ve Vídni z 23. 6. 1908 o zřizování ústředních záchranných stanic a záchranných stanic v podzemí. První Ústřední záchranná stanice na Dole Jan v Libušíně u Kladna již v roce 1907. V ostravsko-karvínském revíru 1908 na jámě Karolína pro doly ve vlastnictví Vítkovické báňské a hutní společnosti 1911 na Dole Vilém pro doly ve vlastnictví c. k. Severní dráhy Ferdinandovy 1912 na Dole Trojice pro doly ve vlastnictví hraběte Wilczeka 1912 v Orlové Lazy pro doly ve východní části revíru
Aparátka na Ústřední záchranné stanici v Lazích
Aparátka na Ústřední záchranné stanici na Dole Trojice
Záchranné mužstvo Ústřední stanice na jámě Karolína
Ústřední záchranná stanice v Lazích od 1912 do 1979
Nařízení ministerstva hospodářství a práce č. 290 ze 17. dubna 1943 o organizaci záchranné služby v hornických závodech
Zřízení záchranné stanice na každém samostatném dole, koksovně, v železárnách a hutích. Předepsaný počet dýchacích přístrojů musel činit 2 % osazenstva nejsilněji obsazené směny v dole. Koksovny, železárny a hutě nejméně 4 kusy. Povolování dýchacích přístrojů ministerstvem. Kontroly a zkoušení dýchacích přístrojů a vybavení jedenkrát za půl roku výrobcem, nebo mechanikem Ústřední záchranné stanice nebo kvalifikovaným zaměstnancem určeným báňským hejtmanstvím. Obsáhlý popis provádění zkoušení vybavení.
Revírní báňský úřad mohl nařídit dolům s nebezpečím průtrží uhlí pohotovost dýchacích přístrojů v dole. Záchranný sbor se skládal z vedoucího, jeho zástupce a záchranného mužstva. Četa se skládala z četaře jeho zástupce a 3 záchranářů. Členy záchranného sboru se mohly stát jen zaměstnanci tělesně zdraví, vytrvalí a rozvážní ne mladší než 20 a ne staší než 45 roků. Počet členů záchranného mužstva musel být o 50 % vyšší než byl předepsaný počet dýchacích přístrojů.
Každý rok se muselo opakovat lékařské vyšetření záchranářů. Do záchranného mužstva museli být určeni dozorci a dělníci, kteří bydleli v blízkosti závodu. Záchranný sbor musel cvičit pravidelně nejméně čtvrtletně, přičemž musel být použit nepřetržitě po dobu 2 hodin dýchací přístroj. O každém použití dýchacího přístroje v případě likvidace nehody musel být informovaný revírní báňský úřad.
Nařízení ministerstva hospodářství a práce č. 295 z 16. května 1944 o povolení dýchacích přístrojů s ochrannou dobou nejméně dvě hodiny pro záchrannou službu v dole
Ministerstvo stanovilo následující : Při zřízení nové záchranné stanice a pro doplnění na stávajících stanicích směly být použité dále uvedené dýchací přístroje : AUER MR II se stálou dávkou kyslíku a plicní automatikou
AUER MR II OS se stálou dávkou kyslíku a plicní automatikou Dräger 160 A se stálou dávkou kyslíku a plicní automatikou E II se stálou dávkou kyslíku Fa. Eckhard u. Co., Praha
Pokud byly na záchranné stanici v používání dále uvedené dýchací přístroje tak směly být nadále používány : Dräger Modell 1924 se stálou dávkou kyslíku a plicní automatikou Dräger Modell 1924 se stálou dávkou kyslíku Dräger Modell 160 se stálou dávkou kyslíku
Vyhláška minsterstva hospodářství z 14. ledna 1947 Předepsaný počet dýchacích přístrojů s ochrannou dobou nejméně 2 hodiny na každém samostatném dole musel činit 2 % zaměstnanců nejsilněni obsazené směny v dole. Koksovny, železárny a hutě nejméně 4 kusy. Počet členů záchranného mužstva musel být o 100 % vyšší než předepsaný počet dýchacích přístrojů. Nová organizace báňského záchranářství : - závodní báňské záchranné stanice - společné záchranné stanice pro blízké doly - Ústřední záchranné stanice pro několik dolů - Hlavní báňské záchranné stanice
Hlavní báňské záchranné stanice : Vedení a kontrola báňského záchranářství v obvodech své působnosti. Vydávání směrnic pro cvičení a přípravu záchranných akcí Provádění cvičení a školení. Tvorba plánů vzájemné pomoci záchranných sborů.
29. říjen 1950 založení Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě Stálá pohotovost čtyř čet dobrovolných záchranářů ze závodů
Příkaz ministra paliv č. 9 z 26. února 1957 Reorganisace důlní záchranářské služby. Zřízení profesionálních záchranných sborů o počtu 35 záchranářů se stálou pohotovostní službou na HBZS Ostrava, Most a na Ústřední záchranné stanici v Lazích. Ubytování záchranářů z povolání v blízkost HBZS nebo ÚZS. Další vzdělávání záchranářů z povolání v dálkovém studiu na hornických průmyslových školách v Ostravě a Duchcově zakončené maturitou.
Zákon o hornické činnosti, trhavinách a státní báňské správě č. 61/1988 Sb. Poprvé v historii zákonem nařízeno zřízení báňské záchranné služby a základní podmínky její funkce. Povinnost vzájemné pomoci těch co provádějí hornickou činnost v případě nehody při likvidaci havárie, obzvláště při záchraně života lidí a majetku materiál, technické vybavení, záchranný sbor. Báňský úřad může nařídit báňskou záchrannou službu organizacím, které provádějí činnost hornickým způsobem. (ražba tunelů, kanalizačních systémů, štěrkovny, jímání léčivé a minerální vody v důlních dílech,...) Organizace provádějící hornickou činnost jsou povinny přispívat HBZS na jejich zřízení, vybavení a provoz.
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 341/1992 Sb. o báňské záchranné službě Nová organizace báňské záchranné služby : - Revírní báňské záchranné stanice - Závodní báňské záchranné stanice
Změny vlastnictví ve společnosti počátkem 90. let - V devadesátých letech privatizace těžebního průmyslu, tím i privatizace BZS (černé a hnědé uhlí). BZS placená těžaři. -Těžba uranu a odstraňování následků těžby uranu a těžby černého uhlí. BZS v těchto případech nepřímo placená státem. - Podzemní stavitelství (činnost prováděná hornickým způsobem) finančně přispívá na BZS.
6. leden 1994 založení akciové společnosti OKD, Revírní báňská záchranná stanice
Soukromý vlastník (těžař) tlačí báňskou záchrannou službu do ziskovosti a končí rozpočtový systém BZS. Těžař se snaží co nejvíce snížit nákladovost celého systému. To nutí BZS rozvíjet komerční aktivity mimo báňskou záchrannou službu. Podle dvacetiletých zkušeností lze konstatovat, že komerční činnost v přiměřeném rozsahu prospívá jak vylepšení dovedností záchranářů, tak i finančním efektem. Báňské záchranářství však nemůže být postavené jen na komerci rozpad systému, zanedbávání plnění úkolů stanovených vyhláškou o BZS.
Vyhláška ČBÚ č. 447/2001 Sb., o báňské záchranné službě, ve znění vyhlášek č. 87/2006 Sb.,č. 379/2012, č. 305 /2015 Hlavní báňské záchranné stanice Závodní báňské záchranné stanice
Současná situace v báňském záchranářství V důsledku nepříznivého vývoje v hornictví (útlum) zejména černého a hnědého uhlí se začíná tato situace nepříznivě projevovat i v BZS. Snižující počet dolů znamená menší finanční příspěvky na provoz HBZS a postupné snižování počtu záchranářů. Úhrady na provoz HBZS od těžařů budou v souvislosti s útlumem neustále klesat. Současný systém zajištění báňské záchranné služby je zatím plně funkční a vyhovuje potřebám hornické činnosti a podzemního stavitelství v ČR. Slabinou je závislost na ekonomické situaci zřizovatele HBZS.
Jak vybavení tak personální obsazení HBZS však musí být zachováno v celém rozsahu pokud se těží, v omezeném rozsahu i po uzavření všech dolů. Báňská záchranná služba je při zdolávání havárií v podzemí nezastupitelná. Naproti tomu je díky svému technickému a personálnímu vybavení schopna vhodně doplnit jiné složky IZS. Úkoly BZS nemůže plnit jiná záchranná služba. Všechny ostatní záchranné služby (zdravotnická a lékařská, HZS, Horská ZS, Vodní ZS, Speleologická ZS), jsou financovány státem. HBZS v budoucnu musí být na základě současného vývoje financovaná státem. ZBZS zůstane financovaná zřizovatelem.