Rozbor divadelní hry Maryša Předmět Ročník a obor Kód sady Kód DUM Autor Český jazyk 1. 4. ročník oboru ZA, 1. 4. ročník oboru SC ČJ/ZA+SC/01+02+03+04/02 ČJ/ZA+SC/01+02+03+04/02/6-20 Mgr. Jitka Riedlová Datum vzniku 30.5.2013 Projekt EU peníze středním školám Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT CZ.1.07/1.5.00/34.0652
Bratři Mrštíkové Maryša
Úryvek z díla Maryša: /Obrátí se k Vávrovi,prosebně/ Pane Vávro,co sem vám udělala, že mě tak pronásledujete? Dyť přece vidíte,že se rukama nohama bráním,srdcem stojím proti vám, a přece chcete, abych vašó ženó a vašó bét nemožu. Dyť tu nejde o rok nebo dva! Jak já k temu přindu,abych pro vás obětovala celé svůj život? Mňéte rozum aspoň vy, když ho naši nemajó! Vávra: / přisedne k ní/ No, no! Načpak ty slzy! Nebuj se. Budu tě mít jako oko v hlavě. Nebude se ti u mě stýskat. Co ti na očích uvidím,to pro tebe udělám a dycky ti bude u mě líp než tady. Dyť si to tak zlý nepředstavuj to se ti to všecko jenom včil tak strašný zdá.
Rozbor díla Jazyk a styl : jazyk postav užívá ve značné míře nářečních slov, které jsou kombinací hanáckého,slováckého a brněnského dialektu. Maryša využívá nářečních výrazů méně než Lízal,čímž autoři ukazují vytlačování dialektu školní spisovnou mluvou u mladších postav. Jednoduché věty, nejsou zde složité souvětí. Žánrové zařazení: vrcholné dílo české realistické dramatiky. Sociální drama ze soudobého vesnického života.střet milostného citu, peněz a předsudků v tragickém osudu dívky ze slovácké vesnice, donucené rodiči ke sňatku s mužem, kterého nemiluje. Typ vyprávění: dialog
Děj a kompozice: kompozičně je hra rozdělena do pěti jednání se stavbou klasického dramatu expozicí, kolizí, krizí, peripetií a katastrofou. První dějství-expozice /úvod/-základní situace-jednání Lízala a Vávry o věno; loučení rekrutů Druhé dějství-kolize /zápletka/-maryša odmítá sňatek s Vávrou; nakonec souhlasí, ale naznačuje i vzpouru Třetí dějství-krize /vyvrcholení/-návrat Francka z vojny, setkání s Maryšou, spory o věno pokračují Čtvrté dějství-peripetie /obrat ve vývoji děje/-otec Lízal lituje Maryšu, chce ji vzít domů; Francek jí láká do Brna, Vávra mu vyhrožuje a střílí na něho Páté dějství-katastrofa /závěr/-maryšina rozhodnutí-otrávila nemilovaného muže, Vávra umírá, Maryšino přiznání Okolnosti a vznik díla: Místo- Stranou návsí moravské dědiny. Čas: V říjnu roku 1886. Neděle po mši. Hromadné scény velmi živé, zmatené a chaotické.
Děj díla Děj se odehrává na moravské vesnici. Maryša je dcera bohatého Lízala. Miluje Francka, který však pochází z chudé rodiny. Francek v té době odchází na vojnu do Brna a přišel se za Maryšou rozloučit, ale Lízal ho od domu zahnal. A tak se Francek vrátil ještě jednou a s Maryšou se rozloučil a slíbil ji věrnost. Mezitím vyjednává Lízal sňatek Maryši s mlynářem Vávrou, který chtěl po něm určitou sumu peněz pro Maryšu, aby mohl zaplatit své dluhy. Lízalovi se to zdálo moc, ale nakonec se domluvili. Když se Maryša dověděla, koho si má vzít, prosila rodiče, aby ji Vávrovi nedávali. Matka jí domlouvala, že se s mlynářem bude mít dobře, že mlýn mu dobře vynáší a Franckovi, tomu ji nedá. Když přišel svatební den, přijel si pro ni Vávra s kočárem. Maryša jej prosila, aby si ji nebral, ať jí nekazí život. Ten jí sliboval, že se bude u něho mít dobře, že jí udělá vše, co jí na očích uvidí. A tak nezbývalo Maryše než si mlynáře vzít.
Za tři roky se vrátil Francek z vojny. Na nic nedbal a vydal se za Maryšou, i když věděl, že je vdaná. Vždyť ji stále miloval. Přemlouval Maryšu, aby s ním odjela do Brna. Tam je pro oba práce zajištěná. Maryša, i když ho milovala, tak se bála. Lízal si uvědomil, jak jeho dcera žije, a proto se rozhodl, že ji vezme domů. Maryša však nechtěla. Maryša byla rozhodnuta jinak. Ráno, když Vávra odcházel do své práce, uvařila mu žena kávu, do které nasypala jed. Vávra se napil a začal vlídně hovořit k ženě. Sliboval, že už se nebudou hádat a budou spolu žít spořádaným životem. Vávra dopil zbytek kávy a klesl k zemi mrtev. Když přišli sousedé a viděli mrtvého mlynáře, Maryša se ke všemu přiznala.
Charakteristika postav - postavy v dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky a bezcitná moc peněz jsou personifikovany především v jednání Maryšiných rodičů. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny schématicky a černobíle. Lízal, Maryšin otec,stejně jako Vávra, její manžel, nejsou jen záporné postavy, lze u nich najít také kladné rysy, když si uvědomí své chyby. Stejně tak i Francek je stejně odvážný a věrný, zároveň ale jeho paličatost jen zhoršuje Maryšino postavení. Maryša- milující žena, trpící pro svou lásku. Lízalova dcera, mladice prostřední postavy. Má na sobě krátkou, jednoduchou sukni z látky květovaného tureckého šátku a vyšívanou kordulku. Na hlavě vlasy spletené v cop, otočené věncem. Okolo krku ležatý krejzl a šnůrku červených korálek. Nohy má upjaté ve vysoké šněrovací botky a obuté v červené punčochy.
Lízal- postava sedláka, který viděl dřív peníze a potom štěstí svého dítěte. Sedlák asi šedesátiletý, menší postavy,tváře oholené a prošedivělé vlasy. Oděn je po selsku krojem z východního okolí Brna.Tmavé ošoupané kalhoty. Na sobě má starý záplatový,dlouhý a žlutý kožich. Na hlavě má starou beranici. Celkově činí dojem zchytralého a lakomého sedláka. Jeho žena- matka, žena s kamennou tváří, nezná lítosti a pochopení dcery. Po domácku oděná selka. V chování umíněná,tvrdá. Chodí rozklácenou,udřenou chůzí. Vávra- Muž, který nehledí na štěstí své ženy, ale na její věno. Mlynář,statný čtyřicátník. V chování jeví seběvědomí. Francek- muž, kterého Maryša miluje a který říká jen to co si myslí. Štíhlý,statný rekrut. V chování je prudký,smělý a hrdý. Horačka - Franckova matka, asi šedesátiletá stařena, oděná vlňákem. Bázlivá, ale rozumná žena.
Hrdlička- obecní sluha, čtyřicátník s vojenskou starou čepicí na hlavě. Rekruti dvanáct až dvacet Muzikanti - oděny podobně jako chasa Selka- svátečně oděná Lid muži a ženy svátečně oděni Vedlejší postavy : Rozára(služka),Strouhalka( Maryšina teta), Strouhal (její muž), Stařenka ( Maryšina babička), Hospodský( Franckův poručník),hospodská, Pavel ( řeznický tovaryš), Soudní sluha
Vilém Mrštík Prozaik, dramatik a překladatel. Narodil se 14.5. 1863 v Jimramově a zemřel 2.3. 1912 ve vesnici Diváky u Hustopečí. Po nedokončeném studiu práv se plně věnoval literární a publicistické dráze. Přispíval do časopisů: Rozhledy, Světozor, Lumír, Ruch, Česká Thálie, Literární listy, Národní listy, Česká revue, Moravskoslezská revue aj. Vyzdvihuje mravní hodnotu lidí, tvrdě odsuzuje bezohlednost a honbu za majetkem. Další jeho díla: Stíny, Babeta, Verunka, Santa Lucia, Pohádka máje, Zumři, Paní Urbanová, Anežka Dále přeložil z ruštiny: Dostojevského, L.N. Tolstého, Puškina, Gončarova.
Alois Mrštík Byl to prozaik a dramatik. Narodil se 14.10 1861 v Jimramově a zemřel 24.2. 1925 v Brně. Vystudoval učitelský ústav v Brně a pak postupně učil v několika jihomoravských obcích. Roku 1889 byl jmenován správcem školy v Divákách u Hustopečí, kde žil až do své smrti. Přispíval do : Moravské orlice, Zlaté Prahy, Lumíru, Světozoru, Národních listů, Máje aj. Další jeho díla byla: Horem Váhom, Nit stříbrná, Rok na vsi, což je moravská románová kronika.
Literárně historický kontext Realistické drama ND otevřeno v roce 1883 Zpočátku nedosáhla samostátné podoby, spíš bylo pokračováním divadla Prozatimního Počátkem 20. století nastupuje nová generace dramatiků a do vedení ND se dostává J.Kvapil, K. Kovařovic Obejvují se významní herci: Eduard Vojan, Václav Vydra, Hana Kvapilová.. Vznikají nová díla: L. Stroupežnický,Gabriela Preissová, bratři Mrštíkové
po dostavění Národního divadla se spisovatelé začínají věnovat divadlu a tak začínají vznikat nové hry realismus se snaží řešit aktuální problémy nejlepší způsob, jak je k lidem dostat, je divadlo do Národního divadla se dostávají i moravské hry, kterým pražské publikum příliš nerozumělo.
Zástupci L.Stroupežnický- autor veseloher např.zvíkovský rarášek -Naši Furianti- real. drama, spor o to, kdo bude ve vesnici ponocným, mezi nejbohatším sedlákem a starostou Preissová- naturalismus - Drama- Její pastorkyňa, Gazdina roba byly zhudebněny na opery ( Janáček, Foerster)
Zdroje: Archiv studentských textů Mgr. Jitky Riedlové MRŠTÍKOVÉ, A. a V. : Maryša, Artur 2004, ISBN 80-86216-44-6