AKTUALIZOVÁNO v červenci 2015 Ke III. části přičleněny další domy čp. 121 až 130. U čp. 102 připojeny životopisné vzpomínky Ludmily Lukášové. Poznámky: - kurzívou autentické výroky jiných autorů a z jiných zdrojů - poznámky v hranatých závorkách přičleněny autorem při přepisu citací - údaje z robotních seznamů, tereziánského, josefského a stabilního katastru a údaje z archivů převzaty z prací Věry Novotné z Velvar s jejím laskavým svolením; jména a příjmení většinou přepsána do současné podoby - rodové a osobní přezdívky uvedeny podle vzpomínek ždíreckých pamětníků - vlastnictví nemovitostí podle údajů z katastru (www.cuzk.cz) - použité fotografie pocházejí převážně z mojí sbírky fotografií Ždírce; zčásti byly postupně shromážděny od nejrůznějších autorů a sběratelů, jejichž jména nelze už namnoze dohledat, proto je pod nimi neuvádím. Prosím čtenáře, aby tento nedostatek laskavě omluvili. VÝZVA: Pokud v textu zjistíte chyby, omyly či chybějící údaje, informujte, prosím, autora.
HISTORIE ŽDÍRECKÝCH DOMŮ III. V tomto souboru postupně uvádím dosud neznámou historii některých ždíreckých domů a obyvatelů v nich žijících z mého dosud nepublikovaného souboru Historie popisných čísel a jejich obyvatelů v obci Ždírec nad Doubravkou. Historii ždíreckých domů také uveřejňuji, spolu s Historií Ždírce 1 23, na svých webových stránkách http://fidler.zdirec.sweb.cz III. část obsahuje domy: Čp. 101 Chvátal; Chvátalovi (novostavba), Schuhmeier Čp. 102 Volencovi, Lukášovi, Kudláček Čp. 103 Beran; Kasalovi (novostavba) Čp. 104 Coufalovi, Cimburková-Coufalová Čp. 105 Coufalová; lesácký bytový dům (novostavba) Čp. 106 Ondráček, Plachá, Zeman (přestavba), Ulrichová-Zemanová Čp. 107 Plašil; Novotný (novostavba), Culek (přestavba), Culková Čp. 108 Janáčkovi, Černá Čp. 109 Coufal; Coufalovi (novostavba) Čp. 110 Švandovi (přestavba) Čp. 111 Novákovi, Nejedlých Čp. 112 Novotný, Novotných (novostavba) Čp. 113 Koukalovi; Joskovi (novostavba), Jirkovi Čp. 114 konzum Pokrok, prodejna a později samoobsluha potravin Jednota, prodejna textilu, Bovys-Fruit s.r.o., ALTEX CZ, s.r.o., Hlinsko, Coop družstvo HB (v pronájmu) Čp. 115 Pelikán, Ondráček (přestavba), Musil Čp. 116 Dočekal, Vomela (přestavba) Čp. 117 Ressel, Peřina (rekonstrukce) Čp. 118 Nepovím, Synkovi (přestavba) Čp. 119 Němec; Procházka (novostavba); DPS I (přestavba) Čp. 120 Lacina; kino a kulturní zařízení města (přestavba) Čp. 121 Švanda, Havlík Čp. 122 Hospodářské družstvo pěstitelů zemáků, Oseva n.p., OSEVA-UNI, město Ždírec n.d.; Knobová (novostavba) Čp. 123 Kasal, Chyba, Kutílek (přestavba) Čp. 124 Vachek; Lédl (novostavba), Vamberská, Nacházelovi Čp. 125 Smíšek, Smíšek-dědicové Čp. 126 Culek; Culkovi (novostavba)
Čp. 127 Janáčková, Málkovi (přestavba) Čp. 128 Velkostatek Zámek Žďár, Lesy ČR, Havlík, Starý, Dusíkovi (přestavba) Čp. 129 Lidové družstvo, Uhelné sklady, Mühlfaitovi - DIPP (přestavba) Čp. 130 Wasserbauerovi (přestavba)
Čp. 101, st. 172, rodinný dům, Na Rozcestí. Vlastník Ing. Pavel Schuhmeier, Liberec. (Čp. 101 původně Chvátalovi v bývalé slepé uličce, nyní Na Balkáně. Domek zničen bombardováním. Chvátalovi postavili v rámci poválečné stavební obnovy nový rodinný domek v nynější ulici Na Rozcestí. Po smrti téměř všech členů rodiny dědicové domek prodali.) Chvátalovi čp. 101 (1945) Schuhmeier čp. 101 (2014) Čp. 101 Josef [chybně] Chvátal, povozník. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Zničeno při náletu. V obnově postaveno v nynější Slepé ulici. Jaroslav Chvátal, syn, domek prodal. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Chvátalovo menší stavení u potoka v čele bývalé Slepé uličky bylo podle Kolářovy ždírecké kroniky postaveno v roce 1920. Toto datum je ale nesprávné, protože obec prodávala Chvátalovi stavební pozemek až v roce 1924. Viz dále. Obýval jej Jan (nikoli Josef, jak píše Kolář) Chvátal s rodinou. Měli menší hospodářství a Chvátal vlastnil i malého koníka a přivydělával si povoznictvím. Mimo jiné v období druhé světové války obstarával se svým věrným koníkem Bobíkem přepravu pošty a nejrůznějších zásilek mezi Ždírcem a Žďárem. Prrr-díí, Bobíček, promlouval ke koníkovi, který se nenechal rušit a kráčel dál známou cestou. Pro další zpestření: - Josef Kosinka /Věra Rudolfová ed./: Kosinkova Žďárská kronika 1900-1945, Město Žďár 2007: str. 69: [1929] Při jednom svátečním odpoledním výletě od Škrdlovic do Vojnova Městce jsme u Karlova minuli bryčku s koňským potahem. Teprve při zpáteční jízdě domů jsem zjistil, že se kůň poplašil, zlámal oj a posádka upravovala bryčku tak, aby dojeli domů do Ždírce. Zastavil jsem, ale majitel mi nedával žádnou vinu. Během týdne jsem však dostal dopis ze Ždírce, abych se přijel s postiženým
panem Chvátalem vyrovnat. Nikomu jsem se s tím nepochlubil a zajel tam. Usmlouval jsem to na 150 korun. - Z vyprávění o povozníku Janu Chvátalovi: Při cestách do Žďáru a zpět vyřizoval nejrůznější zakázky. Kdosi ze Ždírce posílal známým do Polničky máslo. Na křižovatce do Polničky bude čekat člověk, tak mu to máslo dáte. Z Polničky se po nějaké době sháněli, kdy dostanou slíbené máslo. Chvátal se po upomenutí bránil, že přece máslo doručil! Stál tam chlap, tak se ho ptám: Chceš máslo? Von řek: Chci. Tak sem mu ho dal. Kdo byl ten nenadále obdarovaný, to už se pochopitelně nezjistilo. - V den náletu na Ždírec 9. května 1945 si třiasedmdesátiletý starý Chvátal, jak jsme ho tady všichni znali, zdřímnul za poledne v kuchyni pod oknem na kanapi. Rodina byla na louce za Kopaninou. Byl silně nahluchlý, takže ho nějaké bombardování nemohlo vyvést z míry. Najednou se ale rozrazily dveře ze síňky vedoucí ke chlévu, do kuchyně vběhla vyděšená kráva s utrženým vazákem na krku, přeskočila milého Chvátala a zavřeným oknem proskočila na zahradu. Já mychlel, Chvátal silně huhňal že je to čchert! vykládal později. Vydal se tedy milou krávu hledat. Jen co se vzdálil, letadla přiletěla znovu a z chaloupky po přímém zásahu zbyla jen hromádka trosek. Však jsou o tom výmluvné dokumentární fotografie. Chvátalovi, kteří už ve válce ztratili jedenatřicetiletého syna Emila, utíkali po náletu domů a když spatřili tu spoušť, začali milého dědu oplakávat a hledat v té změti trosek. Vrátil se, k jejich radostnému překvapení, domů až večer. S krávou! Ze zápisů obecního zastupitelstva: 9. dubna 1921 Domovské právo uděleno Janu Chvátalovi, nar. 9.11.1872, manželce Marii nar. 9.11.1877 a dítkám Hedvice 18.12.1906, Jaroslavu 10.4.1910, Jindřich 6.7.1901, Emil 10.10.1912. 2. srpna 1924 - odprodati stavební místa Janu Chvátalovi č.p. 55/1 as 400 m2, za 30 hal. 1 m2 18. března 1937 - Marie Chvátalová se přijímá z Brna do svazku obce zdejší 3. června 1938 - Jindřichu Chvátalovi roz. 1901 uděleno domovské právo v Praze Ze zápisů MNV: 25. listopadu 1945 - projednání podaného účtu p. Chvátalem za opravu domku p. Marka Ant., který činí 2.399 Kč a který mu bude zaplacen. Nájemné určeno na 80 Kč měsíčně. [Jde zřejmě nouzové ubytování rodiny v čp. 40 po zničení domku čp. 101.] 6. ledna 1946 Žádosti Denise Kovaleva o udělení domovského listu se vyhovuje a vydá se mu. 30. září 1947 Denis Kovalev udělení stát. občanství: Zemský nár. výbor uděluje čsl. občanství výše jmenovanému. Vzato na vědomí.
V evidenci obyvatel z roku 1950 je uváděn Jan Chvátal, dělník (1872 Macourov). Jeho manželka Marie, rozená Špičková (1877). Jak se Chvátalovi dostali do Ždírce a kde bydleli před postavením domku čp. 101, to zatím nevíme. Ve Ždírci ale prokazatelně bydleli již v roce 1913, protože v Knize konferenčních protokolů ždírecké školy se uvádí mimo jiného: - Propuštění ze školy:... 3. srpna [1913] propouštěcí vysvědčení obdrží Jan Chvátal. Známky: z mravů 1, z pilnosti 1. (Znamená to, že by se měl narodit 3. srpna 1899.) - Vynesením z 11.XII.1914 sděluje okresní školní rada v Chotěboři, že pomocný válečný výbor v Chotěboři zasílá 21 K na oděv nejchudším dětem mobilisovaných otců. Po dohodě s předsedou místní školní rady opatřeny následující děti kalhotami: Jindřich Chvátal... ze III. třídy. - V měsíci červenci 1915 a během prázdnin propuštěni budou žáci III. tř.:... Jindřich Chvátal, narozen 6. července 1901. Známky: z mravů 1, z pilnosti 2. Shrneme-li předchozí poznatky a doplníme o další zatím známé údaje, můžeme o rodině Chvátalových uvést následující data: Jan Chvátal, dělník (1872 Macourov - 1959). Jeho manželka Marie, rozená Špičková (1877-1950). Děti: Marie (Mařenka) (1898 Kohoutov - 1979), tovární mistrová. Měla nemanželského syna. Za druhé světové války totálně nasazená v Brně. V roce 1983 pomocná kuchařka ve ždírecké školní jídelně. V pozdním věku se provdala za bývalého donského kozáka, ukrajinského emigranta z dob revoluce v Rusku Denise Kovaleva (1897 N. Minčen - 1977), který žil od roku 1923 ve Ždírci po útěku před ruskou revolucí jako kočí na statku u Fidlerů čp. 61. V době zakládání JZD byl násilně přidělen na Státní statek v Dobkově u Chotěboře, ale posléze se do Ždírce vrátil a byl přijat za člena JZD. Jan (asi 1899 - )... Jindřich (1901 - )... Hedvika (1906-1982), svobodná. Pracovala na krajských komunistických stranických sekretariátech v Pardubicích (nebo v Hradci Králové?). V důchodu dožívala u sestry Marie ve Ždírci. Jaroslav (1910 - ). Žil ještě v roce 1982, protože je uveden na parte sestry Hedviky. Oženil se s třicetiletou Annou Starou, dcerou Tobiáše Starého ze Sobíňova, který nějaký čas bydlel s rodinou ve Ždírci u Korejtků. Anna vystudovala obchodní školu a po zaměstnání u Binků v Krucemburku a po sňatku s Jaroslavem Chvátalem se v roce 1945 přestěhovali do Svitav. Vychovali čtyři děti: Jaroslav automechanik; Vlastimil, inženýr, železniční škola v Žilině; Anna, rehabilitační sestra, (provdaná za Vlastimila Krátkého, bydlí ve Svitavách v domě po rodičích, mají spolu tři syny); Jan, absolvent chemické školy v Pardubicích. Emil (10.10.1912-23.12.1943) ze Ždírce čp. 101, stavitelský asistent. Za pokus o útěk z totálního nasazení uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald, kde zemřel dne 23. prosince 1943.
Po zničení Chvátalova stavení čp. 101 ve Slepé uličce při náletu sovětských letadel 9. května 1945 si Chvátalovi postavili v rámci poválečné stavební obnovy menší domek stejného popisného čísla v nynější ulici Na Rozcestí (předtím Slepá). Když v roce 1982 zemřela poslední dcera Chvátalových Hedvika, prodal zbývající dědic Jaroslav Chvátal domek manželům Schuhmeierovým z Liberce, kteří jej vlastní podnes. Vlastník nového čp. 101 na st. 172 Pavel Schuhmeier, Liberec V. Doplňující poznámky: - Řada vzpomínek na svérázného donského kozáka Denise Kovaleva, pozdějšího manžela Mařenky Chvátalové (kterou on nazýval Marienka), je uvedena v Historii rodu a gruntu Fidlerových ze Slavíkova a ze Ždírce, 2. vydání, Václav Fidler, 2003. Protože vzpomínky lákaly Denise podívat ještě jednou do rodných míst, vypravili se Kovalevovi někdy v šedesátých letech minulého století na návštěvu do Denisova rodiště na Ukrajině. Vezli s sebou fotografie svého zánovního stavení, protože tamní lidé by neuvěřili, že vlastní takový výstavný domek. Po příjezdu na místo zastihli jen jednu Denisovu sestřenici, která měla za manžela milicionáře. Nepustili je tam ani do kolchozu ani do okresního města, protože neměli bumážku. Denis se vrátil z návštěvy rozčarován a velmi zklamán - V roce 2010 jsem získal kontakt na poslední známou žijící členku rodiny Chvátalových, a to Jaroslavovu dceru Annu Krátkou-Chvátalovou, rehabilitační sestru ze Svitav (údajně členku náboženské organizace). Ta bohužel nereagovala jak na ústní žádosti (doručené zprostředkovaně), tak ani na písemnou prosbu o poskytnutí doplňujících informací o rodině. Zbývá poslední možnost, že by se ozval někdo z jejích třech bratrů (Jaroslav, Vlastimil, Jan) nebo některý z jejích třech synů. Všichni s příjmením Chvátal.
Čp. 102, st. 109, rodinný dům, K Lávce. Vlastník Ladislav Kudláček, K lávce 102. (V čp. 102 bydleli původně Volencovi a Lukášovi.) Vlevo Lukášovi čp. 102 (1945) vpravo trosky Chvátalova čp. 101 Kudláčkovi čp. 102 (2009) Čp. 102 František Volenec, dělník. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Nyní Kudláček Ladislav, zeť (1936) [chybný zápis - viz dále]. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Ze zápisů obecního zastupitelstva: 2. srpna 1924... odprodati stavební místa... Janu chvátalovi č.p. 55/1 as 400 m2. Z téže parcely 55/1 prodává se stavební místo Frant. Volencovi vedle Jana Chvátala 2. ledna 1926 Zřídí se nová lávka přes potok u Volencových na obci k Dočekalovým na Balkáně 8. května 1926 Louž u stavení čp. 79 [Laštůvkovi] odvodní se položením cement. rour do potoka. Nově zřízená zde ulice se opraví a při straně nově postavených domků škarpou opatří a z této škarpy voda se svede přes pozemek Václava Berana a Frant. Volence do potoka. Podle těchto záznamů byl domek Volencových, později Lukášových, postaven v období mezi roky 1924-1926. Ze zápisu MNV 12. listopadu 1948: Lukášovi povoleno prozatím zastavět část parcely po Chvátalovi, aby ulice nebyla uzavřena.
František Volenec (16.4.1861), zámečník ve Ždírci č. 40 [dvojdomek u jeníkovské silnice Markovi, Mísařovi ad.], syn Václava Volence, rolníka z Nezdína č. 41 a jeho manželky Marie, dcery Václava Běhounka z Podmok č. 37. Jeho manželka Otilie, dcera Tomáše Škařoupky, domkáře ve Ždírci č. 11 a jeho manželky Josefy, dcery Martina Sedláka ze Ždírce č. 19. František Volenec a Marie Škařoupková byli oddáni 29.5.1887. (Údaje z matričního zápisu 1.7.1892 o narození jejich syna Rudolfa, který odejel asi v roce 1920 do Ameriky a dalšího syna Karla Valentina, nar. 18.12.1895. Volencovi byli zřejmě příbuzní nebo blízcí známí s rodinou správce ždírecké pily Pacholíka, neboť při křtech obou jejich synů jim byli členové Pacholíkovy rodiny za svědky.) Volencovi si postavili malý domek s menším hospodářstvím v nynější ulici K Lávce. Vychovali deset dětí, několik z nich odešlo za prací do Ameriky. V rodném ždíreckém domku zůstaly bydlet dvě dcery: Ludmila (1908-2005), provdaná Lukášová. Manžel Jan (1908 Svobodné Hamry - 1962), tkadlec. Dvě děti: Václav (1931) a Hana (1933) podrobněji viz u čp. 72. Hedvika (1903-1976), v domácnosti. Provdaná Lukášová, manžel Václav (1905 Svobodné Hamry - 1974), dělník, bratr předchozího Jana Lukáše. Zůstali bydlet v domě manželčiných rodičů čp. 102. Jejich dcera Marie (1938), tkadlena. Manžel Ladislav Kudláček (1936), nástrojař z Trhové Kamenice. Zaměstnán původně v podniku Elektro-Praga Hlinsko, později až do důchodu v pobočce VÚSTE ve Vojnově Městci. Rodina Kudláčkových zůstala bydlet v domě manželčiných rodičů čp. 102. V roce 1960 zbourali starý chlév a stodolu a přistavěli nové obytné místnosti. Kudláčkovi vychovali dvě děti: Marie (1961), tkadlena, provdaná Junová v Krucemburku. Dvě děti Ladislav (1965), železničář, svobodný. Bydlí v rodném domě společně s rodiči. Vlastnictví čp. 102 na st. 109: Ladislav Kudláček, K Lávce 102. Ludmila Lukášová-Volencová: Můj životopis. Psaný v roce 1993 v letních měsících. (Přepis V. Fidler, 2009 částečně upraveno) Narodila jsem se na Českomoravské Vysočině rodičům v r. 1908 jako desáté dítě. Měla jsem tři bratry a šest sester, sedmá jsem byla já. Otec byl strojní zámečník a pracoval v továrně, maminka v domácnosti. Měli jsme také pár obecních políček a svou louku, takže jsme si mohli držet krávu a to byla největší naše obživa. Nejstaršího bratra a sestru jsem vůbec neznala, ti odjeli do Ameriky v mladém věku, to já jsem ještě nebyla na světě. Otec měl v Americe bratra a ten jim zaplatil cestu a oni jeli, ale ne spolu, každý zvlášť, tedy za sebou. Bratr se tam vyučil řeznictví a sestra sloužila a brzo se vdala. Ale i doma u nás starší sestry sloužily ve městě u pánů a doma jsme byly my malé děti. Když mě bylo šest roků začala první světová válka. Také narukovali dva moji bratři, jednomu nebylo ani osmnáct. Však se tenkrát zpívalo: Vosumnáctiletí, to jsou ještě děti, rukují do boje. Jedlo se co se co se dalo. Pamatuji se na placky z kukuřičné mouky, někdy i z otrub, ale měli jsme krávu a ta nás živi-
la. Tatínek říkával zlatá kravská packa. Mládí jsem měla pěkné, hezký domov, chudí obětaví rodiče. Vždycky říkali, když sestry šly do města sloužit: Když vám bude nejhůř. víte kam můžete vždycky přijít domů. Máte domov. Dobře nás vychovali, vedli k Bohu, bližnímu a vlasti. Tatínek co se nám jen navypravoval pohádek, jednu lepší než druhou. On ještě chodil vandrem a také byl na vojně v Bosně-Hercegovině, takže měl hodně zkušeností a také toho hodně prožil. Když mně bylo deset skončila první světová válka. To si pamatuji, to bylo radosti. Oba bratři se šťastně z vojny vrátili, ale ten starší si přivezl nemoc-malárii. Měli jsme samostatnost a prezidenta T. G. Masaryka. Léta ubíhala a my děti jsme dorůstaly a šly také do města do služby, nebo doma jsme síťkovali síťky na hlavu z vlasů, později z hedvábí. Také jsme síťkovali stóry na okna, jako záclony, tenkrát za to dosti platili, ale to bylo až později. Starší sestry a bratr odjeli také do Ameriky. co tam byli jim zaplatili cestu. Tam se přece jinak žilo, kdo poctivě pracoval, tak si přece něco našetřil. Tak jich bylo v Americe celkem pět. Dva bratři a tři sestry. Také nám posílali nějaké dobroty a balíky se šatstvem. Bratr tam jel už s rodinou jako ženatý. Měli jednoho syna a čekali na druhé dítě až se narodí. Za osm neděl po narození druhého syna odjeli. Bratr byl obuvníkem, pracoval v továrně na obuv. Vedlo se jim poměrně dobře, bydleli v Novém Yorku. Sestry jednou psaly, že by nám všem zaplatily cestu do Ameriky, celé naší rodině. Mně bylo asi třináct nebo čtrnáct, jé to bylo radosti, že pojedeme do Ameriky i s rodiči. Já jsem se už chlubila dětem, ale sešlo s toho. Tatínkovi už bylo k šedesáti a všecko si rozmyslel a že nikam nepojedou. A tak sestry psaly, že by nám posílaly peníze, abychom si postavili domek. My jsme měli jen půl chalupy a jednu světnici k obývání. Tatínek promluvil se stavitelem a že by taky pomáhal a začalo se stavět. Hlavně jedna sestra měla na tom největší zásluhu a posílala hodně dolarů na stavbu domku. Měla dobrou službu. Češky tam byly vyhledávané. Všichni podle svých možností jsme pomáhali. Léta ubíhala a když mě bylo dvacet dva roků jsem se vdávala v roce 1930. Manžel byl tkadlec a já jsem mu soukala bavlnu. Doma jsme měli postavený tkalcovský stav. Bydleli jsme u mých rodičů. Manžel nebyl zcela zdráv, v mládí prodělal neléčenou obrnu a špatně chodil. U tkalcování mu to nevadilo, byl dobrým tkalcem. Měli jsme dvě děti, syna a dceru. Potom začala druhá světová válka. Já jsem začala chodit do práce na prachárnu, to je skladiště munice, ve vojenském prostoru. Byla jsem tam tři a půl roku, skoro do konce války. Bylo to zlé období, zavíralo se, zřizovaly se koncentráky. Potom přišla heydrichiáda a bylo ještě hůř. Taky jeden čas se říkalo, že každého desátého Čecha zastřelí. Tak jsme si říkali, kdo to bude asi z nás. Takový to byly zlý časy. Kdo se jenom trochu pousmál už ho gestapo odvezlo. Chvála Pánu Bohu jsme všecko přežili. Na konec války bombardovala Sovětská letadla naši vesnici a sousední městečko. Lidi jim mávali a oni pouštěli bomby, to bylo Boží dopuštění. V naši vesnici padlo 25 lidí a ještě byli lidé ranění. Jak Němci uviděli ruského vojáka, úprkem utíkali pryč. Byli tady také vojáci z jiných zemí, jako třeba Rumuni. Koně nechali na louce a utíkali do lesů. To byl rok 1945, konec války.
V roce 1968 nás okupovali nebo zabírali Rusové. Byli jsme pod jejich diktaturou. Všecko šlo do Ruska. Kdo byl ve straně měl se dobře. Práce byla, koupit jsme si taky mohli ledacos, ale hospodařilo se od desíti k pěti. My jsme si to tenkrát ani neuvědomovali a neměli jsme svobodu. Rusové se tady roztahovali, někdy jsme ani nevěděli, jestli jsme doma my, nebo Rusáci. To trvalo třiadvacet roků a celkem čtyřicet dlouhých let. Všechno tady pustošili. My jsme s manželem šetřili každou korunu, abychom si mohli postavit domek, ale přišla měna a o všecko jsme přišli, to byla pro nás rána. Začali jsme zase šetřit znovu a přece jsme si ten domek postavili, ale to už byly děti velké, dcera byla vdaná a syn se také oženil. O domek převzal starost sám a my podle možností mu pomáhali. Potom přišel rok 1989, konec diktatury, převrat, Sametová revoluce, máme svobodu a správného prezidenta. Všecko se muselo zdražit co bývalá vláda prohospodařila. Většina lidí to schvaluje. Já taky. Mě je třiaosmdesát, mám vnuky i pravnuky, nejstaršímu pravnukovi je šestnáct let. Rusové od nás museli postupně odejít, to víte, že se jim nechtělo a po sobě zanechali spoušť. To byl náš vzor. Manžel zemřel v roce 1962. Bylo mu třiapadesát. Poslední roky už jenom ležel a těšil se až já půjdu do důchodu. Nedočkal se ani svobody. Už to bude třicet roků co odpočívá na hřbitově. Já žiju u syna, jsem spokojená, mám pěkný důchod a pomalu se smířuju s odchodem z tohoto světa. Je to života běh, s tím se nedá nic dělat. Mladý může, starý musí. Už moc práce nenadělám všecko mě unavuje, musím často odpočívat. Také rodiče, sestry i bratři odešli tam odkud není návratu. Sestry Americe se dožily přes devadesát roků. Co ještě dodat. Moje děti už jsou také v důchodu. Píšu děti, ale dokud mají mámu jsou to pořád moje děti. Přeju si a všem lidem dobré vůle, aby nám ta svoboda dlouho, dlouho vydržela a děti našich dětí žily stále v míru a svobodě. To je můj životopis. Já vím, že každému se v životě něco stane a něco prožije, ale my prožili dvě války, tak máme na co vzpomínat, ale toho horšího bylo víc. I tak zaplať Pán Bůh za všechno. Ještě si vzpomínám jak na vánoce jsme měli vždycky stromeček, maminka napekla cukroví, když jsme večer usnuli. Žádné dárky jsme nedostávali, ale ze stromečku jsme měli obrovskou radost a to nám stačilo. Na stromečku jsme měli dvanáct svíček, každý svou, tu jsme si hlídali jak hoří a jak bude dlouho hořet a jak budeme dlouho živi. Těm, co nebyli doma, jsme je taky hlídali. Také jsme dělali všelijaké zvyky a zpívali koledy u vánočního stromku. Konec. Všechno máme konat s pomocí Boží.
Čp. 103, st. 237, rodinný dům, Chrudimská. Vlastnictví: Jaroslava Kasalová a Marie Kasalová, Chrudimská 103. (Čp. 103 měl původně domek cestáře Václava Berana v bývalé tzv. slepé uličce, nyní Na Balkáně. Domek zničen při náletu. Jeho čp. obdržela novostavba Jiřího Kasala na křižovatce u Lázničkových.) V pozadí za Chvátalem Beranovo čp. 103 (1945) Kasalovi čp. 103 (2014) Čp. 103 Václav Beran, cestář. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Zničeno, neobnoveno, číslo přiděleno Jiřímu Kasalovi na křižovatce (1926). [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Ze zápisů obecního zastupitelstva: 8. května 1926 Louž u stavení čp. 79 [Laštůvkovi] odvodní se položením cement. rour do potoka. Nově zřízená zde ulice se opraví a při straně nově postavených domků škarpou opatří a z této škarpy voda se svede přes pozemek Václava Berana a Frant. Volence do potoka. 8. ledna 1928 Na žádost obce Vojkova okres Sedlčany přijat do svazku obce zdejší Václav Beran, cestář, jelikož bydlí v obci více než 10 let Protože se Beranovi po náletu 9.5.1945, kdy byl jejich domek zničen, přestěhovali v červenci 1945 do pohraničního Litíče, existují o jejich rodině pouze kusé údaje. Jejich domek stál v bývalé slepé uličce mezi Coufalovými čp. 104 a Chvátalovými čp. 101 a pocházel někdy z poloviny dvacátých let min. století. Václav Beran byl cestářem. Měli pravděpodobně pět dětí s přibližnými daty narození: Jindřiška (1914) Marie (1923)
Václav (1926?). Bydlel v Hradci Králové, za totality byl povoláním státní kat. Při občasných návštěvách ve Ždírci se bývalým sousedům chlubíval svými pracovními zážitky. Marta (1931) Jarmila (Jaroslava?) (1930 nebo 1932) Čp. 103 po Beranových obdržela novostavba Jiřího Kasala z roku 1957 na křižovatce Chrudimské a Brodské silnice, postavená svépomocí. Bílkova kronika 2. kniha: Nové stavby. V roce 1957 objevilo se ve Ždírci i několik novostaveb: Lesní správa postavila před Pikulkou proti březině velký dům, kde budou kanceláře správy lesů a několik bytů, vilka Kasalových u křižovatky proti Lacinově továrně byla dostavěna a zabydlena... Rodina Kasalových: Jiří Kasal (1926-2009) z Krucemburku čp. 15, absolvent vyšší textilní školy, zaměstnán jako technik na podnikovém ředitelství Plyšan Hlinsko. Ve Ždírci působil dlouhá léta jako obětavý čelný představitel svazu zahrádkářů a zasloužil se mj. o stavbu a provoz moštárny v býv. objektu čp. 57 (u Sotonů). [Ždírecká kronika, 1984: Zahrádkáři otevřeli 14.10. novou moštárnu ve vykoupeném domku po Sotonových.. Zasloužil se zvláště p. Jiří Kasal.] Manželka Jaroslava (1930), rozená Dvořáková z Krucemburku, účetní a vedoucí skladu ždíreckého Plyšanu, vedoucí ždíreckého kina (po B. Čeplovi). Syn Jiří (1954-2009), vyučen obráběčem kovů, zaměstnán jako vrchní mistr ve ždíreckém Plyšanu. Jeho manželka Marie (1957), rozená Zárybnická ze Sobíňova, vyučená tkadlena, později technička ve ždíreckém Plyšanu. Jejich děti: Iveta (1977), provdaná Korejtková ve Ždírci, dvě děti. Marcela (1978), provdaná Bartůňková v Ondřejově u Prahy, jedna dcera. Vlastnictví nového čp. 103 na st. 237: Jaroslava Kasalová a Marie Kasalová, Chrudimská 103.
Čp. 104, st. 111, rodinný dům, Na Balkáně. Vlastnictví Marie Cimburková, Vítanov. (V Čp. 104 v bývalé slepé uličce, nyní Na Balkáně, bydleli původně Coufalovi. Po smrti vdovy Františky Coufalové převzala domek dcera Marie, která jej s rodinou užívá k rekreaci.) Coufalovo čp. 104 (asi 1940) Coufalovo čp. 104 (1945) V pozadí Cimburková čp. 104 (2009) Čp. 104 Josef [chybně] Coufal, obuvník. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Dožívá tu Coufalová Františka (1905). [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] V domku čp. 104 bydlel s rodinou v období Kolářova zápisu Jan Coufal, strojník na Starém Ransku, později katrař na ždírecké pile. Křestní jméno Josef se v rodině Coufalových nevyskytuje. Janovi rodiče: otec Antonín, matka Anna, rozená Svobodová z Krouné vychovali sedm synů (kde rodina Coufalových bydlela, to se zatím nepodařilo zjistit): Josef, strojník a hajný na ždírecké pile, přezdívaný "Svítil". Antonín (1880 - ), gumař, zaměstnán u Štillů v Krucemburku. Ve stáří ponocný hlídač na ždírecké pile. Bydliště Ždírec čp. 15. (Později Haramul). František, gumař, bydlištěm v Krucemburku.
Rudolf, gumař, bydlištěm v Krucemburku. Hubert, strojník a gumař. Padl v I. světové válce, jeho jméno je uvedeno na pamětní desce a pomníku padlých ve Ždírci. Bohumil, vyučený strojník, přesídlil do Lenešic. Jan - o tom dále podrobněji. Rodina Coufalových bydlela původně v nájmu u Laštůvků čp. 79, (nyní Fikejslovi) v uličce nazývané mezi místními slepá, nyní část Ždírce Na Balkáně. Jan Coufal (1894-1970) se oženil s Františkou Blažejovskou (1905-1989) z Možděnice. Někdy v polovině dvacátých let min. stol. si v téže uličce naproti Laštůvkovým nechali od stavitele Vachka postavit menší domek čp. 104, kde s nimi až do své smrti bydleli staří rodiče Antonín a Anna. Zadlužili se půjčkou u záložny v Krucemburku, na kterou uhradili poslední splátku dne 1. května 1945. Za týden nato, 9. května, byl domek z poloviny zničen zásahem letecké bomby při sovětském bombardování Ždírce. Nikdo z rodiny naštěstí nebyl zabit ani vážněji zraněn. Domek si vlastními silami i vlastním nákladem opět opravili, nepožádali ani o příspěvek z fondu poválečné obnovy. Coufalovi vychovali šest dětí: Hubert (1924-2004), montér v Janáčkově strojírně na Novém Ransku, později letecký mechanik, specialista na proudové motory, voják z povolání. Působil na různých letištích, naposledy v Plzni. Rudolf (1927- ), truhlář, Praha a Zadní Třebáň. Jan (1935-2008) nástrojař, novostavba ve Ždírci n. D. Žďárská čp. 196. Karel-Ladislav (1939), zámečník, žije s rodinou v Chotěboři. Marie (1943), tkadlena, provdaná Cimburková ve Vítanově. Jiří (1947), řečený Stavák, zedník, nyní soukromý podnikatel ve stavebnictví. Řadovka čp. 412 ve Ždírci n.d. v části Na Kopaninách. Děti postupně dorůstaly, zakládaly rodiny a odcházely do světa. V čp. 104 nakonec zůstala bydlet vdova Františka Coufalová. Nyní je domek čp. 104 na st. 111 ve vlastnictví dcery Marie Cimburkové- Coufalové z Vítanova 115, která jej s rodinou udržuje a užívá k příležitostné rekreaci.
Čp. 105, st. 243, bytový dům, Brodská. Vlastníci bytů: manželé Stanislav a Jana Hančovi; David Jirka; manželé Oldřich a Eliška Michlovi; manželé Pavel a Drahomíra Mühlfaitovi. (Čp. 105 patřilo původně domku vdovy Růženy Coufalové při jeníkovské silnici. Ten byl zničen bombardováním a číslo po něm bylo přiděleno novostavbě administrativní budovy Státních lesů. Po jejím uvolnění a přestavbě na byty nájemníci byty koupili.) Růžena Coufalová čp. 105 (1945) Lesácká bytovka čp. 105 (2011) Čp. 105 Jan [Josef?] Coufal, dělník. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Zničeno, neobnoveno. Číslo přiděleno Státním lesům, obytnému domu proti lesoparku (dříve administrativní. budova). [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] O této rodině nejsou známy bližší údaje. Původní čp. 105 při bývalé jeníkovské silnici bylo podle Pamětní knihy postaveno v roce 1920. Toto datum je ale chybné, protože Volencovo čp. 102 bylo postaveno v období 1924-1926 a sousední Plašilovo čp. 107 po roce 1926. Takže tento domek čp. 105 mohl být postaven někdy ve druhé polovině dvacátých let min. stol. Při náletu v květnu 1945 byl domek zničen a zahynul v něm patnáctiletý Oldřich Coufal (1930), syn vdovy Růženy Coufalové. Ze zápisu MNV 6. listopadu 1945: Případ ubytování pí Růž. Coufalové. Zařídí se tak, že rodina Podroužkových nastěhuje se do domku p. Smíška čp. 85, jmenovaná pak místo nich do obecního domku. Bílkova kronika 2. kniha: Nové stavby. V roce 1957 objevilo se ve Ždírci i několik novostaveb: Lesní správa postavila před Pikulkou proti březině velký dům, kde budou kanceláře správy lesů a několik bytů...
Čp. 105 bylo přiděleno novostavbě administrativní budovy Státních lesů v nynější Brodské ulici. Po jejím uvolnění a přestavbě na byty nájemníci byty po roce 1990 zprivatizovali. Vlastnictví bytového domu čp. 105 na st. 243: manželé Stanislav a Jana Hančovi; David Jirka; manželé Oldřich a Eliška Michlovi; manželé Pavel a Drahomíra Mühlfaitovi po 1/4.
Čp. 106, st. 116, objekt k bydlení, Žďárská. Vlastník Eva Ulrichová, Žďárská 106. (Původně Josef Ondráček, výhybkář, řečený Kytičkář. Dcera Věra Plachá prodala domek Miroslavu Zemanovi, který jej přestavěl. Nyní ve vlastnictví jejich vdané dcery.) Vzadu Ondráček Josef čp. 106 (1945) Ulrichová (Zemanovi) čp. 106 (2014) Čp. 106 Josef Ondráček, výhybkář. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Dcera Věra Plachá prodala domek asi 1982 [chybné datum] Miroslavu Zemanovi (1946), který ho opravil (Žďárská ulice). [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Podle ždírecké Pamětní knihy byl domek při bývalé jeníkovské silnici postaven v roce 1920, což je ovšem chybné datování. Z pozdějšího notářského zápisu při prodeji nemovitosti Zemanovým vyplývá, že jej postavili Josef a Růžena Ondráčkovi v roce 1928. V roce 1973 zdědila nemovitost po smrti matky dcera Věra, provdaná Plachá v Olomouci. Josef Ondráček (1899 Ždírec - 1981 Olomouc). Rodiče Josef a Marie (Josef 1871-1945, železničář, zahynul při náletu). Manželka Růžena, rozená Coufalová (1903-1973 Olomouc). Oba zemřeli u dcery Věry Plaché-Ondráčkové v Olomouci. Jiné údaje o této rodině nebyly zatím zjištěny, kromě toho, že domek od Věry Plaché koupili v létě roku 1979 Zemanovi, kteří jej přestavěli a zmodernizovali do současné podoby a nastěhovali se v průběhu roku 1980. Miroslav Zeman (1946), lesní dělník z podkrkonošské obce Arnultovice. Manželka Věra (1953), rozená Novotná z Hluboké, pracovala jako dělnice v koželužně Svit v Krucemburku.
Dcera Eva (1974), tkadlena ve ždírecké Dekoře-Jeníček a.s., provdaná Ulrichová. Manžel Stanislav Ulrych (1971), truhlář a lakýrník z Javorníku (Rudník v Podkrkonoší), od roku 1992 pracuje v Intermontu Krucemburk. Jejich děti: Eva (1993) Natálie (2005) Od roku 2008 vlastnictví čp. 106 na st. 116: Eva Ulrichová-Zemanová, Žďárská 106.
Čp. 107, st. 113, rodinný dům, Květinová. Vlastník Anna Culková, Květinová 107. (V čp. 107 bydleli původně Plašilovi, potom Novotných. Zničeno při náletu, po válce postaveno znovu. Culkovi (rodina provdané dcery Novotných) později přestavěli do nynější podoby.) Plašilovi čp. 107 (1934) Plašilovi čp. 107 (1945) Culkovi čp. 107 (2009) Čp. 107 František Plašil, klempíř. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Rozbořen bombou (3 mrtví). Nový na místě postavil zeť Frant. Novotný se stejným číslem, nyní jeho zeť Culek Pavel (1943), Květinová ulice. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Ze zápisů obecního zastupitelstva: 18. prosince 1910 Přijetí do obce zdejší Josefa Plašila. K žádosti obce Klokočova ze dne 22. října 1910. č. 389 týkající se přijetí do obce zdejší rodiny Josefa Plašila usneslo se podepsané zastupitelstvo, že jmenovaný více než 10 r. v obci zdejší bydlí a tudíž na základě zák. ze dne 5. prosince
1896 č. 222 ř.z. přijat jest Josef Plašil a jeho manželka Marie za občany obce zdejší, kdežto syn jejich František, který již překročil 24 rok věku svého se do obce zdejší nepřijímá, o čemž budiž obec Klokočov vyrozuměna. 17. června 1926 OZ souhlasí, aby Frant. Plašilovi odprodáno bylo stavební místo ku stavbě ve výměře as 500 m2 za 2,- Kč za 1 m2 vedle Josefa [Jana?] Coufala František Plašil (1883-1945), klempíř, který pracoval v ČKD Praha, se v roce 1910 oženil s Marií Jirouškovou (1888 Čankovice u Chrudimi - 1956). Marie Plašilová sloužila ve Vídni, kde se jim narodila dcera Hedvika (1911-2002). Později se rodina přestěhovala do Ždírce a v tzv. nové ulici (nyní Květinová), kde ve dvacátých letech stavitel Vachek postavil několik menších domků a prodával je zájemcům, koupili domek čp. 107, postavený někdy po roce 1926. Hedvika Plašilová se 9.11.1935 provdala za železničáře Františka Novotného (1911 Kohoutov - 1982) ze Ždírce čp. 112. Františkův otec, truhlář Karel Novotný (1886-1947) z čp. 87 na Jeníkovské silnici, kde žil s rodinou v podnájmu, koupil později Vachkův domek čp. 112, rovněž v Nové ulici, postavený asi po roce 1926. [Jeho rodiči byli František Novotný (1854-1943) ze statku čp. 26 ve Ždírci, a Marie, rozená Kubátová (1858 - ) ze statku. čp. 40 v Jitkově.] Manželka Františka (1889-1979). [Její rodiče: Josef Ondráček, domkář ve Ždírci čp. 67 a Josefa, dcera Josefa Mísaře ze Ždírce čp. 31. K tomu viz ještě historii čp. 30 a 31.] Poznámka k čp. 26: Statek čp. 26 byl podle robotních seznamů z roku 1777 největším ze vsi. Jeho majitel Wenzl Stehno patřil tehdy mezi tři ždírecké sedláky zařazené v 11. robotní třídě a platil největší daně 45 zlatých ročně. Václav Stehno je u tohoto gruntu uváděn jako vlastník ještě v tzv. josefském katastru z roku 1785. Ve stabilním katastru z roku 1838 byl zde už majitelem Josef Smejkal. Ten pocházel z Peršíkova a dostal se na grunt čp. 26 sňatkem s Kateřinou, dcerou tehdejšího majitele Jana Stehny a matky Kateřiny, rozené Pujmanové. K tomu vlastnil ještě protější čp. 49 (pozdější Šupitovo a pak Sotonovo). Rod Novotných, pocházející ze ždíreckého čp. 18, získal statek čp. 26 někdy v období 1841-1848. O ždíreckých Novotných viz ještě v historiích čp. 26, 19, 112 a 134. Novotných bydleli pak společně s Plašilovými v domku čp. 107. Zde se jim narodily tři děti: Zdeňka (19.6.1936-9.5.1945) Věra (1938) František (2.9.1943-9.5.1945) Poklidný život celé rodiny byl násilně přerván náletem sovětských letadel v poledne 9. května 1945, kdy po přímém zásahu tří bomb zahynuli v domku dvaašedesátiletý dědeček Plašilů, devítiletá Zdeňka a dvacetiměsíční František. Oba rodiče Novotných a babička Plašilová byli zraněni; bez větších zranění vyvázla pouze sedmiletá Věra. Po vyléčení se Novotných s babičkou Plašilovou odstěhovali do pohraniční Zubrnice v okrese Ústí n. L, kde bydleli na železniční zastávce. (Ždírecká kronika: Dnes,
15. srpna 1945, se odstěhovaly rodiny Františka Novotného a Josefa Buraně; oba mají chalupy od bombardování srovnány se zemí; s nimi odjela Marie Plašilová.) Otec František dojížděl přitom do Ždírce, kde likvidoval trosky a stavěl nový domek, který dokončil v roce 1949. Obec do něho nastěhovala rodinu Františka Ondráčka ( Šroubka ), která zde bydlela až do roku 1955, kdy se přestěhovala do své novostavby čp. 55 v ulici 5. května. Když sem potom chtěli nastěhovat dalšího ždíreckého bezdomovce Františka Samce, vrátili se Novotných v dubnu 1955 z pohraničí do Ždírce a usídlili se ve svém novém domku. Ještě v pohraničí se jim narodily dvě dcery: Anna (1946) o té viz dále. Jana (1951-2013) se provdala za Jiřího Jandu (1948), opraváře zemědělských strojů. V roce 1973 si postavili rodinný dům čp. 359 v Hamerské ulici. Mají spolu dvě děti - Petra a Janu. Anna Novotná se provdala za Pavla Culka (1943-2007), zedníka ze Ždírce n. D. čp. 83. [Jeho rodiči byli: František Culek (1913 Nový Studenec - 1965), strojník na ždírecké pile a Pavlína (1914 Zdeslavice u Kutné Hory - 2007), tkadlena, rozená Padevítová.] Culkovi bydleli společně s matkou Hedvikou Novotnou a sestrou Věrou v domku čp. 107, kde jim narodily dvě děti: Jana (1968), ekonomka, provdaná Kovačková. Po rozvodu bydlí v domě rodičů čp. 107 spolu se svými dvěma syny Ondřejem (1988) a Lukášem (1991). Radek (1969), mistr na ždírecké pile. Manželka Kateřina (1977), rozvedení. Radek Culek má z prvního manželství dcery Terezu a Adélu, z druhého manželství syna Radka. V roce 1975 provedli Culkovi společně s matkou Hedvikou Novotnou-Plašilovou a Anninou sestrou Věrou Novotnou celkovou přestavbu malého domku na výstavnou vilku s nástavbou patra a postupně přistavovali garáže a hospodářské příslušenství. Vlastnictví rodinného domu čp. 107 na st. 113 Anna Culková, Květinová 107.
Čp. 108, st. 114, rodinný dům, Květinová. Vlastník Pavlína Černá, Květinová 108. (Původně Rudolf, potom Miloslav Janáčkovi, zničeno při bombardování. Janáčkovi domek opravili. Poslední přestavbu provedla rodina Janáčkovy vnučky.) Janáčkovi čp. 108 (1945) Černých čp. 108 (2009) Čp. 108 Rudolf Janáček, dělník. Postaveno 1920. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Zničen při náletu. Majitel i jeho manželka přišli o nohu. Znovu postaveno. Nyní syn Miloslav Janáček (1923), Květinová ulice. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Ze zápisů obecního zastupitelstva: 6. srpna 1926 OZ se usnáší, že se Rudolfu Janáčkovi odprodá část stavební parcely č.kat. 355 vedle P. Koukala, a sice za 2,- Kč za 1 m2 Ze zápisů MNV: 17. prosince 1945 Oběžník ministerstva vnitra č. Z/I-32841/45 ze dne 13.XI.1945, jímž se mají všichni bývalí činovníci Kuratoria zbavit funkcí ve všech veřejnoprávních korporacích po dobu tří let. 30. září 1947 Složení slibu Miloslava Janáčka za Jiřího Matějku, který odchází na vojnu Rudolf Janáček, cestář ze Sobíňova (1899-1954), manželka Alžběta, rozená Marková z Nového Ranska (1898-1985). Člen fašistické obce. Po roce 1926 si postavili menší rodinný domek čp. 108 v nynější ulici Květinové, ve Ždírci n.d.
Dvě děti: Miloslav (1923-1994), kovosoustružník. Za německé okupace vedoucí Kuratoria mládeže ve Ždírci. Později vedoucí cechu v podniku Chepos Chotěboř, dlouholetý veřejný funkcionář ve Ždírci n.d. a předseda MNV v období 1957-1964. Manželka Stanislava (1929-2005), dělnice, rozená Nevolová z Horního Studence. Jejich děti: Oldřich (1949), soustružník, Ždírec n.d., Hamerská čp. 372. Stanislav (1951), zedník, Ždírec n.d., Hamerská čp. 373 (dvojdům). Oldřich (10.5.1931-9.5.1945) - zahynul při náletu na Ždírec. Domek čp. 108 byl při náletu 9.5.1945 téměř celý zničen, přičemž zahynul mladší syn Oldřich, Alžběta Janáčková ztratila celou nohu a Rudolf Janáček přišel o nohu pod kolenem. Poté domek obnovili a v padesátých letech přistavěl syn Miloslav dílnu, později ještě garáž. Vdova Stanislava Janáčková-Nevolová zde bydlela s rodinou své vnučky Pavlíny Černé (1975), prostřední dcerou syna Stanislava. Manžel Pavlíny Petr Černý (1974), truhlář z Rychnova nad Kněžnou. Dcera Kateřina (1994). Vlastnictví čp. 108 na st. 114: Pavlína Černá, Květinová 108.
Čp. 109, st. 115, rodinný dům, Žďárská. Vlastníci: Stanislava Brázdová, Žďár nad Sázavou; Ing. Jiří Coufal, Žďár nad Sázavou. (V čp. 109 bydlel původně truhlář Václav Coufal. Zničeno při bombardování, celá rodina zahynula. Synovec původního majitele Stanislav Coufal obnovil dům na stejném místě.) Coufalovi čp. 109 - u konzumu (1935) Coufalovi čp. 109 (1945) Vlasta Coufalová čp. 109 (2009) Čp. 109 Václav Coufal, truhlář. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Rozbořen při náletu, 6 mrtvých. Znovu postavil Coufal Stanislav, nyní jeho syn. [Nepřesný zápis - viz dále.] [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Truhlář Václav Coufal (1890-9.5.1945) byl nejstarším synem Václava Coufala ze Ždírce čp. 17 (později Mísařovi, Kasalovi, nyní Svitákovi v části U Pošty) a jeho manželky Anny. Kromě nejstaršího Václava měli Coufalovi ještě dalších pět dětí: Růžena (1893-1959), provdaná Mísařová, Ždírec čp. 17. Kateřina ( - 1969), provdaná Smíšková. Stanislav (viz dále).
Františka (1904-1990), švadlena, svobodná, Ždírec čp. 17. František (1907-1944), manželka Žofie. Dcera Alena, provdaná Havlíková, Krucemburk čp. 138. Václav Coufal s manželkou Emilií (1892-9.5.1945) asi v roce 1926 postavili rodinný domek čp. 109 ve Ždírci u bývalé jeníkovské silnice, nynější Žďárské. Měli dvě děti: Miroslav (1923-9.5.1945) Miroslava (1925-9.5.1945), provdaná Velíková. Manžel Ladislav Velík (17.5.1921-9.5.1945), dělník. Při náletu sovětských letadel na Ždírec 9. května 1945 po přímém zásahu bomby celá tato pětičlenná rodina zahynula. Kromě nich zabila bomba v tomto domě ještě nájemnici Annu Kovaříkovou (1903-1945), manželku železničáře, jejíž manžel, jako jediný z domu přežil, neboť byl právě ve službě. Bratr výše uvedeného truhláře Václava Coufala Stanislav Coufal (1901-1982) byl ženatý v Krucemburku. Manželka Marie (1904 - ), rozená Ondráčková ze Ždírce čp. 87. Měli tři děti: Stanislav (1926-1992) - viz dále. Věra, provdaná Korejtková, Hořice v Podkrkonoší. Zdeněk, Krucemburk čp. 252. Stanislav Coufal ml. se oženil s Vlastou Novákovou (1930) ze Škrdlovic. Její rodiče: otec Jaroslav Novák (1901-1978), zedník, matka Anna (1905-1978), rozená Peterková z Polničky. Po svatbě bydleli Coufalovi nějaký čas v Krucemburku čp. 252 u manželových rodičů a v roce 1959 si na místě původního domku čp. 109 zničeného náletem postavili svépomocí nový rodinný domek stejného popisného čísla. Vychovali dvě děti: Vlastislav (1952), ženatý, tři děti, žije s rodinou ve Žďáru nad Sázavou. Stanislava (1954), provdaná Brázdová, dvě děti. Žďár nad Sázavou. V rodinném domku čp. 109, který kromě běžné údržby nebyl přestavován, žije nyní vdova Vlasta Coufalová. Vlastníci čp. 109 na st. 115: Stanislava Brázdová-Coufalová, Žďár nad Sázavou a Ing. Jiří Coufal, Žďár nad Sázavou.
Čp. 110, st. 126, rodinný dům, Chrudimská. Vlastník Miroslav Švanda, Chrudimská 110. (Původně listonoš Ferdinand Švanda, potom jeho syn Oldřich. Zničeno při náletu, obnoveno. Nyní vnuk původního majitele.) Švandovi čp. 110 (asi 1935) Švandovi čp. 110 (1945) Miroslav Švanda čp. 110 (2014) Čp. 110 Ferdinand Švanda, listonoš. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Rozbořen při náletu. nyní syn Oldřich Švanda (1913) Chrudimská ulice. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Ze zápisu obecního zastupitelstva 19. listopadu 1926: Projednána žádost obce Chlumu o přijetí Ferdinanda Švandy, listonoše, s rodinou do svazku obce Ždírce. Odsouhlaseno, jelikož splňují podmínky zákona. Ferdinand Švanda (1877-1944), listonoš u ždírecké pošty. Manželka Anna (1884-1947), rozená Hertlová z Chlumu. Do Ždírce se přistěhovali v roce 1913 z Chlumu a bydleli v podnájmu u Bencových v čp. 20. V období 1927-1928 si postavili rodinný dům čp. 110 na Chrudimské.
Děti: Břetislav (1911-1943), jeden ze zakladatelů ždírecké kopané. Pracoval jako poštovní úředník v Pardubicích. Manželka Božena (1914-1992), rozená Tupá, bydleli v Chrudimi. Na podzim 1941 byl Břetislav Švanda zatčen, za protistátní činnost v ilegální organizaci odsouzen k trestu smrti a popraven v Drážďanech dne 16. července 1943. Oldřich, řečený Móra (1913-1998), kovodělník ve slévárně Nové Ransko. Manželka Milada (1914-1989), rozená Čermáková z Bezděkova. Děti: Jana (1940-1992), provdaná Garajová na Bílku za důstojníka tamní posádky, dvě děti; Milada (1947), vedoucí kuchařka ve školní jídelně, provdaná Zvolánková. Manžel Josef Zvolánek (1946 Slavětín), SZŠ v Litomyšli, vedoucí Zemědělského kooperačního skladu v Havlíčkově Borové. Novostavba čp. 386 z roku 1976 v Hamerské ulici; Synové: Martin (1966), Josef (1970) a Jaromír (1972); Břetislav (1949-2009), vyučen opravářem zemědělských strojů. Manželka Teofila, Polka, kadeřnice. Tři děti. Družstevní byt v čp. 355 z roku 1973; Miroslav (1950), dřevomodelář, manželka Lýdie, rozená Hofferková ze Svobody nad Úpou. Bezdětní. Družstevní byt ve Spojovací ulici v čp. 405; Jiří (1952), zedník. Manželka Stanislava Zrzavá z Krucemburku. Bezdětní. Novostavba čp. 393 v Hamerské ulici z roku 1982. Vladimír (1923-1968), obchodní příručí. Působil ve Staré Roli u Karlových Varů, později v Trutnově. Pracoval též v UD Dolní Rožínka. Při náletu v květnu 1945 byl dům značně poškozen. Švandovi jej poté opravili a postupně prováděli jeho modernizaci a opravy do nynější podoby. Kolářova kronika, knižní vydání, str. 167: K Františku Valíkovi do č. 162 se nastěhovala rodina pekaře Jana Jakeše a Anna Švandová, vdova po listonoši, se dvěma syny [Vladimírem a Oldřichem]. Vlastnictví rodinného domu čp. 110 na st. 126 Miroslav Švanda, Spojovací 405, Ždírec n. D.
Čp. 111, st. 125, rodinný dům, Chrudimská Vlastnictví manželé Miroslav a Milada Nejedlých. (Původně novostavba Novákových, truhlářství, nyní rodina jejich dcery.) Novák truhlář čp. 111 (asi 1944) Nejedlých čp. 111 (2015) Čp. 111 František Novák, truhlář. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Pak Oldřich Novák, nyní dcera Milada a Miroslav Nejedlý. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Novákovi původně bydleli v pravé straně dvojdomku čp. 18 (po nich pak Charvát, Hromádko a Janoušek, nyní na tom místě novostavba Fajtových čp. 18 v ulici U Pošty). František Novák (1889-1961). Rodiče František Novák, dělník, Ždírec č. 18 a Marie, dcera Josefa Pouly ze Ždírce č. 18. Manželka Anežka (1900-1979), dcera Václava Kafky, domkaře z Oudoleně č. 102 a Marie, dcery Jana Charváta z Vojnova Městce č. 74. Vyučil se truhlářem u Františka Daniela z čp. 82 (zničeno při náletu, Danielovi se po válce odstěhovali do Zaloňova u Jaroměře. Nyní na tom místě stojí dům Lánových, původně Kasalových). V roce 1928 si Novákovi nechali postavit od stavitele Vachka ze Ždírce nynější dům čp. 111 s truhlářskou dílnou. Zde vychovali tři syny: Oldřich (1921-2010), truhlář. Viz dále. Jaroslav (1923-2002), truhlář, novostavba Spojovací 179. Josef (1934-2012), soustružník, novostavba Brodská 310. Ze zápisu rady MNV 10. prosince 1948: K přípisu ONV živnostenské oprávnění truhlářství Nováka Oldřicha ze Ždírce čp. 111 po svém otci Nováku Františkovi, který se ve prospěch svého syna živnosti vzdává, usneseno záležitost všemožně podporovat.
Dům čp. 111 s truhlářskou živností převzal po otci nejstarší syn Oldřich Novák. Ten před koncem druhé světové války vystavěl v zadní části parcely dřevěnou truhlářskou dílnu. Manželka Milada (1923), rozená Bártová ze Starého Ranska. Dvě děti: Oldřich (1946), dřevomodelář, podnikatel ve Ždírci n. D., čp. 165. Dvě děti: Soňa a Petr. Milada (1952), zdravotní sestra, provdaná za Miroslava Nejedlého (1950) horníka z Havlíčkovy Borové. Děti: Pavlína (1973), zdravotní sestra, provdaná Cimplová, Ždírec n. D. Miroslav (1978), truhlář, bydlí u rodičů. Nejedlých s Novákovými dům v roce 1973 zmodernizovali a přestavěli do nynější podoby. Žili zde společně s rodiči Novákovými, nyní pouze s matkou. Vlastnictví rodinného domu čp. 111 na st. 125 manželé Milada a Miroslav Nejedlých, Chrudimská 111.
Čp. 112, st. 119, rodinný dům, Květinová ulice. Vlastnictví Jaroslava Novotná, Květinová 112, Ivo Novotný, Konečná 336 a Jaroslava Vodehnalová, Nové Město nad Metují. (Původně stavba Karla Novotného z roku 1929. Jeho syn Karel původní domek zboural a postavil nový na stejném místě.) Notných čp. 112 (1933) Novotných čp. 112 (2014) Čp. 112 Karel Novotný, dělník na dráze, postaveno 1928. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 Antonín Kolář] Syn Karel zboural a postavil nový, Květinová ulice. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 Josef Bílek] Karel Novotný (1886-1947), truhlář, později zaměstnaný na dráze, pocházel ze selské rodiny Novotných ve Ždírci čp. 26. (Poznámka k čp. 26: Statek čp. 26 byl podle robotních seznamů z roku 1777 největším ze vsi. Jeho majitel Wenzl Stehno patřil tehdy mezi tři ždírecké sedláky zařazené v 11. robotní třídě a platil největší daně 45 zlatých ročně. Václav Stehno je u tohoto gruntu uváděn jako vlastník ještě v tzv. josefském katastru z roku 1785. Ve stabilním katastru z roku 1838 byl zde už majitelem Josef Smejkal. Ten pocházel z Peršíkova a dostal se na grunt čp. 26 sňatkem s hospodářovou dcerou Kateřinou, dcerou tehdejšího majitele Jana Stehny a matky Kateřiny, rozené Pujmanové. K tomu vlastnil ještě protější čp. 49 (později Šupitovo a pak Sotonovo). Rod Novotných, pocházející ze ždíreckého čp. 18, získal statek čp. 26 někdy v období 1841-1848. O ždíreckých Novotných viz ještě v historiích čp. 26, 19, 107 a 134.) Rodiče truhláře Karla Novotného: František Novotný (1854-1943), rolník ze Ždírce čp. 26 a Marie (1858 - ), rozená Kubátové ze statku čp. 40 v Jitkově. Manželka Františka (1889-1979), rozená Ondráčková ze Ždírce čp. 67 při bývalé jeníkov-
ské silnici (nyní Žďárská ulice, novostavba Karla Nováka se stejným čp.). Zpočátku bydleli v podnájmu na Kohoutově, potom si od obce koupili pozemek a nechali si na něm postavit od ždíreckého stavitele Vachka domek čp. 112 v nové, nyní Květinové ulici, který tu stavěl také další domky v řadě. Ze zápisu Obecního zastupitelstva 19. října 1928: Odprodání obecního pozemku na stavbu domku p. Karlu Novotnému. Usneseno odprodati pozemek žadateli na stavbu domku a sice 1 m2 za 2 koruny. Novotných vychovali tři děti: František (1911 Kohoutov - 1982), železničář. Přiženil se k Plašilům ve Ždírci čp. 107 (nyní Culkovi, Květinová ulice), manželka Hedvika (1911-2002). Karel (1926 Kohoutov - 1992), strojní zámečník. Zůstal bydlet v domě čp. 112 se svojí rodinou - viz dále. Matylda (1928 Kohoutov - 1978), dělnice, provdaná za Františka Mísaře z Nového Ranska. Karel Novotný ml. se oženil s Jaroslavou Martinů z Údav (1930), dcerou tamějšího řídícího učitele. [Její rodiče: Karel Martinů (1901-1958) a Marie, rozená Becková (1909-1999).] Dvě děti: Jaroslava (1952), úřednice, provdaná Vodehnalová v Novém Městě nad Metují. Její tři dcery: Denisa (1973), Brigita (1974) a Silvie (1980). Ivo (1956), automechanik, Ždírec n.d., Konečná čp. 336. Manželka Jiřina (1956), rozená Odvářková z Chotěboře, nyní ředitelka mateřské školy ve Ždírci n. D. Jejich děti: Petr (1977), JUDr., soukromý advokát v Praze. Ženatý, tři děti. Tereza (1980), úřednice-ekonomka, provdaná Kovačková v Chotěboři. Dvě dcery. Karel Novotný ml. s manželkou starý dům po rodičích v roce 1959 zbourali a postavili na témže místě nový rodinný domek. Ten, kromě částečné vnitřní modernizace, nebyl dále přestavován. Vlastníci čp. 112 na st. 119: Jaroslava Novotná, Květinová 112, Ivo Novotný, Konečná 336 a Jaroslava Vodehnalová, Nové Město nad Metují.