Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009 POLITICKÁ IDEOLOGIE Ideologie Ideologie je propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí založenou na formulování politických, světonázorových nebo podobných zájmů určité skupiny. V politické a společenské praxi se ideologie vládnoucí skupiny projevuje např. ve formě filosofie, práva či morálky, obecně se skrze svou subjektivitu snaží o formulaci celkového výkladu společnosti a člověka jako takového. Často se pojmem ideologie označují pouze politické ideologie. Politické ideologie jsou jedním z nejběžnějších významů slova ideologie. Funkce ideologie Z negativního hlediska ideologii chápeme jako způsob, jak ospravedlnit politický řád, násilí, nelegální cestu k moci. Účelem některých ideologií je odvádět pozornost od problémů, neúspěchů a dávat naději v lepší budoucnost. Ideologie v neutrálním slova smyslu, tedy jako soustava názorů, idejí a postojů souvisejících s podmínkami existence určité sociální skupiny plní čtyři základní funkce: - napomáhá v objasňování politických jevů a politické praxe - umožňuje identifikaci s komplexním systémem hodnot - umožňuje identifikaci s danou sociální skupinou - poskytuje základní východiska pro formulaci politického programu a jeho cílů Pro západní demokracii měl zásadní význam vliv konzervativní, liberalistické a sociálnědemokratické ideologie. V evropském prostoru se výrazně uplatnily též ideologie komunismu, fašismu nebo anarchismu. Politické ideologie je možné dělit podle různých hledisek, např. dle vztahu k pravici či levici nebo podle vztahu k demokracii. Pravicové ideologie (obhajoba soukromého vlastnictví) Konzervatismus Liberalismus Levicové ideologie (kritika soukromého vlastnictví) Socialismus Sociální demokracie Komunismus Environmentalismus Sociální liberalismus
Ideologie, jejichž zařazení na pravo-levé ose je sporné Křesťanská demokracie Nacismus Fašismus Konzervatismus Konzervatismus je vedle liberalismu a socialismu jeden ze tří hlavních politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká. S liberalismem má konzervatismus společný důraz na soukromé vlastnictví, se socialismem důraz na hodnotu každého člověka ve společnosti, tedy sociální zabezpečení. Konzervatismus v relativním slova smyslu je označení ideologie, politické filozofie či hnutí, jejichž hlavní charakteristikou je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční normy. Konzervativci jsou pak protějškem radikálů a revolucionářů. Konzervativci ve své politické filozofii preferují hodnoty vyplývající z náboženských, kulturních a národních zkušeností a zvyků. Konzervativci věří, že nejdůležitějším rysem společnosti jsou hodnoty nedotknutelného, svobodného, důstojného a sebezodpovědného lidského života. Liberalismus Základní hodnotou liberalismu je svoboda. Tím se liší od zbylých dvou demokratických politických názorů (konzervatismu i socialismu). Stejně jako ony je však v protikladu k totalitarismu. Od anarchismu se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. Klasický liberalismus dobře charakterizuje citát: Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu. Liberalismus chce osvobodit společnost od ideologií, které se snaží obhajovat nutnost nesvobody (příklad: vše jest od milosti boží ). Základem jeho politické filozofie je občan, který má co největší svobodu. Svoboda je podle liberálního přesvědčení základem společnosti, na němž stát, politika a hospodářství spočívají a který stát chrání. Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit jenom, když je porušena svoboda osobní. Po vzniku socialismu se důraz politiky přenesl na sociální otázku. Sociální liberalismus je ideologie blízká politice evropských sociálně demokratických stran. Prosazuje regulaci ekonomiky, adekvátní zdanění a sociální stát (welfare state). Socialismus Socialismus je v užším slova smyslu demokratická ideologie, která klade hlavní důraz na solidaritu a která věří, že by ekonomika i další odvětví společnosti měly být do značné míry centrálně řízeny. V širším slova smyslu zahrnuje vedle demokratického socialismu též komunismus. Od 19. století se slovo socialismus široce rozšířilo a bylo používáno různě na různých místech a v různých dobách jak jedinci a skupinami, kteří se považovali za socialisty, tak jejich oponenty. I když jsou rozdíly mezi jednotlivými skupinami socialistů velké, téměř všechny se shodují na tom, že mají své kořeny v zápasech dělníků v devatenáctém a dvacátém století a že obhajují sociálně-spravedlivou rovnostářskou společnost s plánovaně řízenou ekonomikou, která se vyznačuje upřednostňováním práv a zájmů kolektivu (většiny). Socialisté usilují o
zespolečenštění výrobních prostředků a likvidaci společenských tříd. Takový model řízení společnosti, dle jejich názoru, bude přinášet prospěch všem bez rozdílu, nikoliv jen malé skupině. Podle marxismu-leninismu je socialismus první fáze komunistické společenské formace, společnost, která vznikne, když socialistická revoluce porazí kapitalismus. Sociální demokracie Socialistická internacionála (SI) - celosvětová organizace sdružující sociálně demokratické strany a strany demokratického socialismu - definuje sociální demokracii jako ideální formu (liberální) demokracie, která je schopná řešit společenské problémy, které vytváří neregulovaný kapitalismus. SI zdůrazňuje následující principy lidského společenství: Svoboda. Princip svobody zajišťuje svobodu jednotlivce, ale i svobodu člověka uvnitř společenství. Každý člověk má právo chovat se a konat tak, aby mohl nejlépe dosáhnout svých individuálních cílů a naplnit a využít své schopnosti a možnosti. Právo na svobodnou vůli v chování a jednání musí být zachováno pro každého, realizací tohoto práva jedním člověkem nesmí být omezeno toto právo u jiného člověka. Zachování svobody pro každého člověka uvnitř lidského společenství je možné pouze v případě, že by žádný člověk nebyl na základě různosti společenské vrstvy, pohlaví, náboženství nebo rasy omezen na svých svobodách. Rovnost a spravedlnost. Princip rovnosti zaručuje stejnou vážnost všech lidských bytostí a je základním předpokladem pro svobodný vývoj každé lidské osobnosti. Základní ekonomická, sociální a kulturní rovnost uvnitř společenství je nezbytná. Znamená rovnost v právech a příležitostech a požaduje vyrovnávání fyzických, mentálních a apriorních sociálních nerovností, stejně jako osvobození od absolutní závislosti na vlastnících výrobních prostředků nebo držitelích politické moci. Solidarita. Solidarita je všezahrnující a globální. Je praktickým projevem lidské humanity, lidskosti a schopnosti soucítění s obětmi nespravedlnosti a nerovnosti. Solidarita je oprávněně vyzdvihována a oslavována všemi významnými humanistickými tradicemi. Komunismus Komunismus je především politická ideologie, hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Jeho zastánci jsou komunisté, zpravidla sdružení do politické organizace - strany, často pojmenované jako komunistická. Revoluční levice získala trvaleji moc poprvé v listopadu 1917 v Rusku pod vedením V. I. Lenina. Ve dvacátých letech minulého století se z většiny evropských sociálně demokratických stran oddělily radikální frakce, které se přejmenovaly na komunistické strany. Tyto strany byly pod přímým vlivem Moskvy. Po druhé světové válce se komunismus prosadil i v mnoha jiných zemích včetně Československa, kde komunisté vládli od února 1948 do konce roku 1989. Většina komunistických režimů se zhroutila roku 1989 nebo brzy po něm, dodnes však existují v ČLR a několika dalších zemích. Komunistické režimy sice přinesly sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva, nebyly však schopny ekonomicky a technologicky konkurovat vyspělým západním demokraciím a připravily o život desítky milionů lidí. Česká republika považuje komunistický režim a jeho propagaci za protiprávní. Komunismus jako cílový stav společnosti definuje jejich Komunistický manifest takto:
Namísto staré buržoazní společnosti s jejími třídními protiklady nastoupí sdružení, ve kterém je svobodný vývoj každého jednotlivce podmínkou svobodného vývoje všech. Z hlediska ekonomického jde o společnost, kde každý člen přispívá podle svých možností a využívá společné zdroje podle svých potřeb. Environmentalismus Environmentalismus se zabývá vztahy mezi přírodou a společností. Usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí. Ideově zastřešuje řadu protestních ekologických hnutí. Z oblasti ekologie se snaží prosadit určité názory a jejich následné podpoření praxí: životní i přírodní prostředí mají hodnotu samy o sobě, proto si zaslouží respekt a ochranu, přičemž veškeré živočišné druhy žijící na zemi (včetně člověka) mají vzájemné vazby, a proto má lidská činnost v biosféře své následky. Tyto ideje často berou za své různá protestní ekologická hnutí a organizace. Nyní patří environmentalismus k tématům proslovů mnoha odborníků i politiků. Největším problémem však je to, že každý má své pojetí a názory jednotlivců se dosti liší. Například lze odlišit koncepci trvale udržitelného rozvoje, což je ale spíše soubor určitých technologických obnovení nastavených tak, aby se příroda alespoň stihla přizpůsobit civilizačnímu tlaku. Křesťanská demokracie Významným obdobím rozvoje křesťanské demokracie v západní Evropě bylo po druhé světové válce. Křesťanská demokracie je typem politická ideologie s prvky křesťanství, jako například: - solidarita s chudými (některé principy sociálního státu) - podpora klasické rodiny podložené institucí manželství (muž + žena + děti) - odpor k eutanázii - odpor k umělým potratům Dalšími charakteristickými přístupy křesťanskodemokratických stran jsou: - podpora drobných živnostníků - důraz na princip subsidiarity (větší vliv krajských a městských samospráv na rozdělení státních peněz, naopak menší vliv centrálních úředníků) - pozitivní přístup k myšlence evropské integrace - podpora majetkových nároků vznášených církví Nacismus Nacionální socialismus, zkráceným výrazem nacismus je totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 1933 1945 (tzv. Třetí říše) vedené Adolfem Hitlerem. Nacistická ideologie kombinuje prvky socialismu, nacionalismu, pangermanismu (preference rasy před národem a idea sjednocené germánské Evropy), fašismu, rasismu
(zvláště antisemitismu) a eugeniky. Nacismus vznikl spojením koncepce fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy. Nacistická ideologie dále čerpá ze socialismu (přivlastňuje si prvky kolektivismu či sociální demagogie vyhovující nižším vrstvám), antibolševismu (vyhovující vyšším vrstvám), nacionalismu (umožňující získat podporu konzervativních sil) a antisemitismu. Nacismus byl po skončení druhé světové války postaven mimo zákon, jeho ideologie však stále přežívá, nebo je dokonce obnovována (neonacismus). Rasismus Z hlediska legislativního či právního neexistuje žádná definice rasismu. Předmětem právní regulace je takové jednání, které je obvykle nazývané jako: rasová nenávist (OSN); rozlišování podle rasy (OSN); veřejné hanobení národa či rasy (Trestní zákoník); podněcování k nenávisti k některému národu nebo rase (Trestní zákoník); ničení některého národa či rasy, genocidum (Trestní zákoník); národnostní a rasová nesnášenlivost (Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o výkonu vazby). Z hlediska sociologického a filozofického lze rasismus charakterizovat takto: Rasismus je ideologie, představující soubor koncepcí vycházejícího ze strachu z cizího (spojitost s pojmem xenofobie). Předpokládá fyzickou a duševní nerovnost lidských plemen (ras) a rozhodující vliv rasových odlišností na dějiny a kulturu lidstva. Rasové teorie jsou proloženy představou, že lidstvo je původně rozděleno na nižší a vyšší rasy. Vyšší rasy jsou chápány jako tvůrčí a jsou nositeli civilizace a pokroku, jsou určeny k vládnutí. Nižší rasy jsou charakteristické svou neschopností kulturní tvořivosti a je třeba je vést. Rasismus se dělí do dvou skupin a to na měkký a na tvrdý Měkký rasismus není podporován žádnou veřejnou institucí a jedná se o spíše nevyhraněný a latentní společenský postoj, který se neprojevuje jako promyšlená a veřejně hlásaná ideologie. Tento typ rasismu nejlépe odpovídá současné situaci v České republice a odpovědnými subjekty (justicí, státními orgány) není chápán jako rasismus, ale spíše jako za důvodné výhrady ke způsobu života určitých skupin (Romové, Vietnamci apod.). Tvrdý rasismus je naopak veřejně proklamovanou ideologií (fašismus, šovinismus, nacionalismus apod.) jehož podoba je značně agresivní. Jejich nositeli jsou právě společenská a politická organizační seskupení. V souvislosti s pojmem rasismus rozeznáváme další pojmy, kterými je rasová diskriminace a rasové násilí. Fašismus Fašismus v užším a původním smyslu označuje italský fašismus, politické hnutí vedené Benitem Mussolinim, které ovládalo Itálii v letech 1922 až 1943. Charakteristika fašismu - nadřazuje zájmy celku (národa, státu) nad zájmy jednotlivce - usiluje o totalitní stát
- stojí v opozici vůči demokracii - cizince a přistěhovalce považuje za původce všeho špatného - v čele státu požaduje silného vůdce (vůdcovský princip) - k potlačení opozice využívá násilí a moderní metody propagandy a cenzury - téměř neexistuje antisemitismus - zavádí státní kontrolu soukromého vlastnictví (holdingů, akciovek a jiných korporací), tzv. ekonomický fašismus - podporuje klientelistické a mafiánské vazby - manipuluje s fakty a idejemi a zvyšuje kontrolu médií Oproti italskému fašismu kladli nacisté mnohem větší důraz na tzv. rasovou teorii a jejich rasismus je vedl ke genocidě Židů a dalších skupin obyvatelstva. Agresivní nacistická mezinárodní politika nesla hlavní vinu za rozpoutání druhé světové války a porážka Itálie i Německa roku 1945 vedla k zániku obou režimů a zničení fašismu jako významné politické síly. V řadě zemí včetně Česka je nyní fašistická propaganda postavena mimo zákon a i v zemích, kde tomu tak není, nemá čistý neofašismus rozhodující vliv. Zdroj: Emmert F. A kol.: Odmaturuj ze společenských věd. 1. vyd. Brno: Didaktis s.r.o.,2003. 224s. ISBN 80-86285-68-5 Valenta M., Muler O.,: Občanská nauka pro střední odborné školy 2. 1. vyd. Praha: SPN, 2002, ISBN 80-7235-179-6 Valenta M., Muler O.,: Občanská nauka pro střední odborná učiliště 2. 1. vyd. Praha: SPN, 2002, ISBN 80-7235-180-X http://cs.wikipedia.org/wiki/ cs.wikipedia.org/wiki/portál:politika