Problematika užívání alkoholu u žáků 2. stupně na vybraných základních školách v Mikulově a v Brně

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY A VÝCHOVY KE ZDRAVÍ Problematika užívání alkoholu u žáků 2. stupně na vybraných základních školách v Mikulově a v Brně Diplomová práce Brno 2016 Vypracovala: Bc. Pavlína Kosíková Vedoucí diplomové práce: Mgr. Radim Slaný

KOSÍKOVÁ, P. Problematika užívání alkoholu u žáků 2. stupně na vybraných základních školách v Mikulově a v Brně. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a výchovy ke zdraví. 87 s. Vedoucí práce Mgr. Radim Slaný.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 29. 3. 2016 Podpis:

Poděkování Velice děkuji vedoucímu práce Mgr. Radimu Slanému za pomoc a cenné rady a připomínky v průběhu vypracování své diplomové práce.

1. ÚVOD... 1 2. ALKOHOL... 2 2.1.Charakteristika alkoholu... 2 2.2.Historie užívání alkoholu... 2 2.3.Vznik a složení alkoholu... 3 2.4.Vznik metylalkoholu... 4 3. ZÁVISLOST... 5 3.1.Syndrom závislosti na alkoholu... 5 3.2.Teorie a modely závislosti... 8 3.3.Druhy závislosti... 10 3.4.Akutní intoxikace... 11 3.5.Kocovina... 12 4. ÚČINKY ALKOHOLU NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA... 14 4.1.Užívání alkoholu a jeho vliv na lidské tělo... 14 4.2.Krátkodobé nežádoucí účinky... 14 4.3.Dlouhodobé nežádoucí účinky... 15 4.3.1.Vliv na nervovou soustavu... 15 4.3.2.Vliv na trávicí soustavu... 16 4.3.3.Vliv na reprodukční systém... 17 4.3.4.Další onemocnění... 18 4.4.Poruchy duševního zdraví... 19 4.5.Odvykací stav... 20 4.6.Výhody abstinence... 21 5. LÉČBA ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU... 22 5.1.Formy léčby... 22 5.2.Farmakologická léčba... 22

5.3.Psychoterapeutická léčba... 23 5.4.Léčba akutní intoxikace... 24 6. UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU U DĚTÍ A MLADISTVÝCH... 25 6.1.Činitelé zvyšující riziko užívání alkoholu... 25 6.2.Situace v České republice... 26 6.3.Situace v Evropě a ve světě... 27 6.4.Protidrogová politika... 28 7. PREVENCE UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU... 30 7.1.Charakteristika prevence a její účinnost... 30 7.2.Zařazení tématu užívání alkoholu v RVP ZV... 31 7.3.Preventivní programy... 32 7.3.1.Programy pro I. stupeň ZŠ... 32 7.3.2.Programy pro II. stupeň ZŠ... 33 7.4.Metodické příručky... 34 8. PRAKTICKÁ ČÁST... 35 8.1.Cíle praktické části... 35 8.2.Výzkumné otázky... 35 8.3.Metodika výzkumného šetření... 36 8.4.Popis základních škol... 37 8.5.Celkový počet respondentů... 37 8.6.Srovnání výsledků Brno x Mikulov... 38 8.7.Interpretace výsledků... 78 9. ZÁVĚR... 82 10. LITERATURA... 84

1. ÚVOD Diplomová práce se věnuje problematice užívání alkoholu u dětí a mladistvých. Konzumace této látky je jedním z nejzávažnějších problémů z hlediska sociálněpatologických jevů, týkajících se žáků základních škol. Je třeba poukázat zejména na to, že časné užívání alkoholických nápojů u dětí výrazně zvyšuje riziko vzniku psychických i somatických onemocnění a že je tedy třeba dbát zvýšené pozornosti prevenci. Teoretická část práce je zaměřena na charakteristiku alkoholu, jeho vznik, složení a historii užívání. Dále se věnuje problematice závislosti, jejími teoriemi, projevy i vývojovými fázemi. Velkou kapitolu tvoří účinky konzumace alkoholu na lidské zdraví, ať už z hlediska krátkodobého nebo dlouhodobého užívání. Na negativní dopady pro organismus navazuje léčba závislosti a její formy. Jednou z nejdůležitějších kapitol, zejména z hlediska užívání alkoholu u žáků základních škol, je prevence, její formy, programy a metodické příručky zabývající se problematikou sociálněpatologických jevů. Metodická část práce je zaměřena na prevalenci užívání alkoholu u žáků II. stupně vybraných základních škol v Mikulově a v Brně. Cílem práce je především zjistit, zda se výsledné hodnoty prevalence užívání liší mezi těmito dvěma městy, popřípadě jak. Výzkumné šetření je zaměřeno také na užívání alkoholu jejich vrstevníků a nejbližšího sociálního okolí, které může negativně ovlivňovat postoj žáků k jeho konzumaci. Důležitým cílem je také získávání alkoholických nápojů u mladistvých, kteří by k nim podle zákona neměli mít přístup. Výzkumná sonda je dále zaměřena na znalosti žáků v oblasti fyzických, psychických i sociálních dopadů vyvolaných krátkodobým i dlouhodobým užíváním alkoholu. V neposlední řadě mě zajímala jejich znalost v oblasti prevence tohoto rizikového chování. 1

2. ALKOHOL 2.1. Charakteristika alkoholu Mlčoch ([online], 2003 2016) uvádí, že slovo alkohol pochází z arabského alkahal, což v překladu znamená jemná substance. Jedná se o drogu s velice rozpornými účinky. Na jedné straně může alkohol v člověku vyvolávat pocity lásky, na straně druhé se však může velice rychle změnit v agresivitu až zuřivost. Alkohol je typický také tím, že odstraňuje zábrany, čímž může vyvolat různé problémy. Alkohol je droga celospolečenská a lidé ho často pijí ve skupině. Je užíván ritualizovaně, tedy ve formě přípitků na různých oslavách. Konzumace alkoholu má ve světě dlouhou tradici a jeho užívání ve společnosti je zcela běžné (Vágnerová, 2004). Podle Jenče (1998) má alkohol mnoho vlastností. Je to zejména výborné dezinfekční činidlo, které spolu s přírodními léčivými látkami podporuje jejich vstřebávání organismem, a tedy i jejich léčivý účinek. Dále je alkohol velmi dobré rozpouštědlo a konzervační činidlo, přičemž konzervační účinky se projevují již při jeho 10% roztoku. Alkohol má pro člověka mnoho využití, a to jak v potravinářském, tak v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. V potravinářství se využívá především na výrobu alkoholických nápojů, v konzervárenství a také jako surovina pro biotechnologickou výrobu. V kosmetice se využívá pro výrobu ústních vod, kolínských vod nebo jako přísada do přípravků vlasové kosmetiky. Ve farmaceutickém průmyslu má své využití jako rozpouštědlo při výrobě farmak, léčebných tinktur a dalších preparátů (Jenč, 1998). 2.2. Historie užívání alkoholu V průběhu historie nebylo užívání alkoholu zcela běžné, ale provádělo se pouze v určitých situacích a ve spojení s rituálními obřady. Takové rituály souvisely zejména se sběrem úrody, setbou nebo deštěm. Při těchto rituálech se lidé snažili naklonit si božstvo a odpoutat se tak od každodennosti určitým povznesením do duchovní sféry. 2

Právě takové povznesení se uplatňovalo pomocí konzumace alkoholu, tance a dalších praktik. V jiných situacích se alkohol neužíval vůbec (Řehan, 1994). Dle Řehana (1994) se užívání alkoholu postupně stávalo součástí běžného života. Již v době Starého Řecka a Říma byl alkohol dobře přijat. Denně se mezi lidmi pilo víno, i když se stále ustavovaly normy a zákony, které se snažily konzumaci alkoholu usměrňovat. Například muži mladší 30 let a všechny ženy nesměli alkohol pít vůbec. Dle Holcnerové ([online], 2011) považovali ve Starém Řecku a Římě víno za lahodnější a vhodnější než pivo a nazývaly ho také nápojem bohů. Navíc měli v těchto oblastech mnohem lepší podmínky pro pěstování vinné révy, než pro pěstování obilí. První alkoholické nápoje vznikaly zkvašením medu a lesních plodů. Z období 5 6 tisíc let př. n. l. pochází zmínky o pěstování vinné révy v Mezopotámii, ze stejné oblasti také pochází důkazy o přípravě vína, a to kolem roku 3500 př. n. l. Odtud se pěstování vinné révy rozšířilo po celém středomoří. Pivo bylo připravováno až kolem roku 2800 př. n. l. starověkými Sumery, Babyloňany a Asyřany a bylo získáváno především z ječmene a pšenice. Chmel se začal do piva přidávat až kolem 13. století (Holcnerová [online], 2011). 2.3. Vznik a složení alkoholu Dle Kaliny a kol. (2015) se chemicky jedná o etylalkohol, neboli ethanol (C2H5OH), který vzniká kvašením sacharidů. Může se jednat buď o jednoduché sacharidy, které jsou obsažené v ovoci, nebo o složené sacharidy (tzv. polysacharidy), které jsou obsažené v obilných zrnech nebo v bramborách. Podle Mečíře (1990) je alkohol čirá, bezbarvá tekutina, která má charakteristický zápach a palčivou chuť s bodem varu 77 C. Jeho účinky jsou dány působením ethanolu a acetaldehydu, které mají vliv na všechny orgánové soustavy, zejména však na centrální nervovou soustavu a játra. Alkohol patří mezi přírodní látky, které vznikají zejména působením mikroorganismů. Výchozími látkami jsou cukry, a to především glukóza a sacharóza. Nejvýznamnějšími mikroorganismy, které se podílí na přeměně cukru na alkohol, jsou 3

kvasinky. Ty prostřednictvím kvasného procesu získávají potřebnou výživu a energii a za nedostatku kyslíku umožňují vznik ethanolu (Jenč, 1998). 2.4. Vznik metylalkoholu Metylalkohol neboli methanol, je zdraví škodlivá toxická látka, která se průmyslově vyrábí a využívá zejména jako rozpouštědlo, palivo nebo přísada do nemrznoucích směsí. Vzniká také při nedokonalých chemických procesech, jako je právě domácí výroba lihovin. Tato látka je silným nervovým jedem, který se v organismu postupně mění na formaldehyd a kyselinu mravenčí. Kyselina mravenčí pak způsobuje při otravě methanolem poškození oční sítnice, které může vést až k oslepnutí (Nadace ADICTA [online], 2014). Počáteční příznaky otravy metylalkoholem jsou velmi nespecifické. Řadí se k nim opilost, zánět a bolesti žaludku. Varovné signály se zvyšují až po 30 hodinách po konzumaci, kdy dochází k poruchám zraku až slepotě, křečím, bezvědomí a smrti. Při současném užití alkoholu se doba varovných signálů prodlužuje. Slepota může nastat již po požití 15 ml metylalkoholu, smrt člověka pak po požití 240 ml této látky (Nadace ADICTA [online], 2014). 4

3. ZÁVISLOST 3.1. Syndrom závislosti na alkoholu Stejně tak jako je tato látka lidem známá již od starověku, jsou také známé problémy s jejím nadužíváním. Jedná se totiž o látku, která u člověka způsobuje závislost (Kalina a kol., 2015). Dle Jilčíka a kol. (1999) je pojem alkoholismus chápán jako pravidelná nebo nadměrná konzumace alkoholu, která je spojená s nebezpečím návykového chování a má negativní dopad na jedince, jeho rodinu i celou společnost. Mlčoch ([online], 2003 2016) pak popsal závislost na alkoholu jako skupinu jevů fyziologických, behaviorálních a kognitivních, v nichž příjem alkoholu má u jedince přednost před ostatním jednáním. Vznik závislosti na alkoholu je problematicky definovatelný, protože neexistuje jednoznačný předěl mezi kontrolovanou a nekontrolovanou konzumací této látky. Existuje však úzký vztah mezi konzumací alkoholu a nežádoucími účinky, z nichž některé mohou být způsobeny okamžitou intoxikací, zatímco jiné se projevují až po dlouhodobější konzumaci alkoholu (Jenč, 1998). Z medicínského hlediska se dle Janíka a Duška (1990) rozlišují 3 typy užívání alkoholu úzus, abúzus a misúzus. Úzus představuje konzumaci alkoholu pouze při společenských událostech. Jedná se tedy o užívání alkoholu v takových dávkách, které nemají příliš velký vliv na psychickou činnost a nedochází ke vzniku závislosti. U abúzu se již jedná o nadměrné užívání, popřípadě užívání v nevhodnou dobu nebo nevhodného množství. Většinou jde o časté pití alkoholu v menších dávkách. Ani v tomto případě se závislost na alkoholu nemusí vytvářet. Třetím pojmem je misúzus, který označuje zneužívání alkoholu v nadměrném množství a pravidelně. Dochází tedy ke vzniku závislosti. Závislost na alkoholu, stejně tak jako na jiných drogách, se projevuje několika charakteristickými znaky, které ve své knize popsal Nešpor (2011). Mezi tyto znaky se řadí: 5

1) Silná touha nebo pocit puzení užívat látku (bažení, craving) jedná se o nutkavou touhu pociťovat psychoaktivní látky, s níž měl člověk již dříve zkušenost. 2) Zhoršené sebeovládání problémy v sebeovládání při užívání látky, a to pokud jde o začátek, ukončení či množství dané látky. Tento znak velmi souvisí s bažením, ale rozdíl je v tom, že bažení je subjektivní příznak, zatímco zhoršené sebeovládání se týká chování. 3) Tělesný odvykací stav z hlediska užívání alkoholu se při vysazení látky jedná zejména o bolesti hlavy, pocení, zvýšený krevní tlak nebo zrychlený tep. Dále to může být nevolnost až zvracení, přechodné halucinace, pocit slabosti, nespavost nebo psychomotorický neklid. 4) Růst tolerance tento znak se projevuje tím, že člověk potřebuje vyšší dávky k dosažení stejného účinku. Důvodem vzniku vyšší tolerance může být nižší rekce centrálního nervového systému nebo rychlejší odbourávání dané látky. 5) Zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů člověk začne zanedbávat vlastní zájmy kvůli tomu, že větší množství času věnuje sháněním a užíváním látky, popřípadě zotavováním se z jejího účinku. 6) Pokračování užívání i přes zřetelný důkaz škodlivých následků jedná se o člověka, který byl informován o škodlivosti dané látky na jeho organismus a nadále látku užívá. Z hlediska dlouhodobého vztahu k užívání alkoholu rozlišili Nešpor a Csémy (2003) jednotlivé konzumenty na 4 typy abstinenta, konzumenta, pijáka a alkoholika. Abstinent je člověk, který neužívá žádné alkoholické nápoje a zcela odmítá alkohol. Konzumace alkoholu je však součástí běžného života lidí, a tak se často stává, že tito lidé nejsou pochopeni společností. Dalším typem je konzument, který užívá alkohol vždy jen v souladu se společenskými zvyklostmi a pije pro chuť a osvěžení, většinou při posezení s přáteli nebo na oslavách. Tento typ zahrnuje většinu lidí ve společnosti. Následujícím typem je piják, tedy člověk, který aktivně vyhledává příčiny k požívání 6

alkoholu. Charakteristickým znakem pijáka je, že pije pro samotné účinky alkoholu, tedy pro pocit euforie, uvolnění a lepší náladu. Vrcholným uživatelem je alkoholik. Tento člověk je již na alkoholu plně závislý a pije, aby zahnal abstinenční příznaky. Závislost na alkoholu může být, stejně jako na nikotinu, psychická nebo fyzická. Pro psychickou závislost je typická nepřekonatelná touha po alkoholu spojená se ztrátou kontroly nad pitím. Lidé upřednostňují užívání alkoholu před jinými povinnostmi a zájmy. Fyzická závislost se projevuje abstinenčními příznaky po vysazení látky (Csémy, Sovinová, 2003). Závislosti na alkoholu se vyvíjí postupně a každé vývojové stádium je něčím charakteristické. Janík a Dušek (1990) rozlišili tato stádia na základě rozdělení alkohologa Jellineka. Jedná se o: 1) Počáteční stádium v této fázi je užívání alkoholu pouze společenská událost. Člověk pije pro chuť, pro pocit úlevy nebo euforie. Postupně dochází k častějšímu pití a vytváří se psychická závislost na alkoholu. Heller a Pecinovská (2011) doplňují, že v tomto stádiu jedinec pije především kvůli tomu, že neumí vyřešit určitý problém, např. v zaměstnání nebo v partnerském vztahu. Pokud se mu podaří s tímto problémem vyrovnat, pravděpodobně přestane pít alkohol. Hrozí zde však riziko, že konzumací alkoholu bude řešit i budoucí problémy. 2) Varovné (prodromální) stádium zvyšuje se tolerance k pití alkoholu a je plně rozvinuta psychická závislost. Vzniká pocit potřeby alkoholu a výrazně se tak projevuje vazba na něj. Heller a Pecinovská (2011) uvádějí, že jedinec v této fázi pije mnohem rychleji než jeho okolí a především tajně, aby dosáhl požadované hladiny alkoholu. Člověk se za své pití začíná stydět a je velmi citlivý na komunikaci o pití alkoholu, a proto své pití před ostatními skrývá. Na konci tohoto stádia se začínají objevovat tzv. okénka, neboli palimpsesty, při kterých si jedinec nepamatuje dobu opilosti, a které značí přechod do třetí fáze. 3) Rozhodné (kruciální) stádium v této fázi dochází ke ztrátě kontroly nad pitím a člověk neustále racionalizuje a obhajuje se. Kromě psychické závislosti je již vytvořena také závislost fyzická. Charakteristickým rysem je zvyšující se 7

tolerance na začátku této fáze, na konci však dochází k jejímu snižování. Po vysazení alkoholu se dostavují abstinenční příznaky a člověk již potřebuje se zvládnutím závislosti odbornou pomoc. Heller a Pecinovská (2011) popisují, že tělesná závislost vzniklá v této fázi je způsobena změnou reakcí organismu na určitou dávku alkoholu, který se stal součástí metabolických dějů v těle člověka. Alkohol se stává pro člověka jedinou důležitou věcí v jeho životě. 4) Konečné (terminální) stádium jedná se o neustálou konzumaci alkoholu, přičemž alkohol je pro člověka drogou. Tolerance na alkohol je velmi snížena a k opilosti stačí jedinci pouze malé dávky alkoholu. Podle Hellera a Pecinovské (2011) jsou pro toto stádium charakteristické tzv. ranní doušky, kterými jedinec řeší nepříjemné stavy při střízlivění. Začíná se objevovat poškození orgánů i celých orgánových soustav a dochází ke změně osobnosti. 3.2. Teorie a modely závislosti Teorií a modelů závislosti je hned několik a podléhají různým změnám. Společným východiskem bývá klasifikace závislosti, která je uvedená v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch. K tomu, aby jedinec splňoval kritéria závislosti, musí vykazovat určitý vzorec chování při užívání a současně vykazovat některý z následujících příznaků: tolerance, odvykací stav, intenzivnější nebo delší užívání, než jedinec původně zamýšlel, neúspěšná touha přestat s užíváním dané látky, velké množství času strávené sháněním látky nebo zotavování se z jejího účinku nebo pokračování v užívání i přes zjevné psychické či fyzické problémy, které daná látka na těle člověka způsobuje (Millerová, 2011). Millerová (2011) rozděluje teorii závislosti na 4 části, a to část morální, psychologickou, sociokulturní a medicínskou. Díky tomuto rozdělení se dají propojit teoretické modely závislosti s diagnózou závislosti. V jednotlivých modelech se jedná vždy o pohled na problémové pití, jeho příčiny a formy léčení. Současně je také kladen důraz na různé složky závislosti, které zahrnují kulturní faktory, environmentální faktory, interpersonální a intrapersonální faktory. 8

Z hlediska různých aspektů výše zmíněných faktorů Millerová (2011) rozděluje 6 modelů závislosti. Prvním modelem je model morální. Dle tohoto typu je alkoholismus vnímán jako morální slabost a alkoholik je označován jako zvrhlík. Žádný lék se v této situaci nebere v úvahu a namísto léčby je do popředí dáván trest. Dalším typem je dle Millerové (2011) psychologický model. Psychologické teorie existují celkem 3 a částečně se od sebe liší. Sdílí však stejnou perspektivu, kterou je neefektivní léčba způsobená stálostí příčinných faktorů. Tyto teorie jsou: Psychodynamická teorie, která je zaměřena na osobní patologii uživatelů alkoholu, kdy cílem léčby je rozkrývání nevědomých konfliktů. Léčba se však nepovažuje za efektivní, protože tyto konflikty se jeví jako neměnné. Příkladem konfliktu může být rodičovské odmítnutí. Teorie osobnostních rysů, která je zaměřena právě na změnu osobnostních rysů alkoholika, např. na řešení úzkosti. Léčba také nebývá příliš efektivní, a to kvůli stálosti těchto rysů. Teorie behaviorálního učení se soustřeďuje na faktory upevňování, jelikož alkohol u daných jedinců funguje jako prvek posilování chování, přičemž změnou posilovacích faktorů může být např. změna prostředí. Tato teorie se z hlediska léčby jeví jako nejvýhodnější, jelikož jednotlivé posilující faktory se mohou snadno změnit. Po morálním a psychologickém modelu následuje také model sociokulturní. Tento typ je zaměřen na sociální síly a kontexty, které podporují u člověka problémové pití. Je nutno vždy řešit kulturní postoje, strukturu rodiny a krizová období jedince, a to vždy vzhledem k jejich možnému dopadu na problémové pití. Do tohoto modelu se může řadit také působení vrstevnických skupin a sociálních politik. Neméně významný je medicínský model, který se zabývá konkrétními fyziologickými poruchami, jako jsou např. endokrinní dysfunkce. Pro tento model je typické, že alkoholismus je plně brán jako nemoc. Klíčovými prvky jsou ztráta kontroly nad pitím a vznik onemocnění, které může končit až smrtí (Millerová, 2011). 9

Velkými změnami v průběhu let prošel model minimalizace rizik. V první fázi, která byla v 60. letech, byl tento model zaměřen na zdravotní problémy související s užíváním alkoholu a nikotinu. Další fáze probíhala v 90. letech a soustředila se zejména na prevenci HIV a AIDS u injekčních uživatelů drog. Třetí fáze je stále aktuální a je zaměřena na legální i nelegální drogy z hlediska veřejného zdraví, a také na minimalizaci rizik a abstinenci (Millerová, 2011). Jedním z důležitých modelů, který je dodnes aktuální, je bio-psycho-sociální model. Jedná se o komplexní přístup, který zahrnuje vzájemnou interakci biologických, psychologických i sociálních faktorů (Millerová, 2011). Kachlík (2011) popisuje tento model jako 4 vzájemně provázané faktory, mezi které se řadí spouštěč vyvolávající drogový experiment, droga, osobnost a prostředí. 3.3. Druhy závislosti Rozvoj závislosti se rozlišuje na několik druhů, které rozdělili Kalina a kol. (2015) podle Jellinekovy typologie z roku 1940. Jedná se o: Typ alfa neboli problémové pití, kdy jedinec pije zejména kvůli potlačení napětí, úzkosti nebo depresivních pocitů, přičemž často pije o samotě. Mlčoch ([online], 2003 2016) doplňuje, že se tento typ závislosti projevuje nedisciplinovaným pitím, ale člověk má nad pitím stále kontrolu. Tento stav může trvat i desítky let a může také přejít v typ gama. Typ beta, který značí časté pití ve společnosti, jehož následkem je somatické poškození. Toto poškození se dle Mlčocha ([online], 2003 2016) týká zejména zánětem močových cest a žaludku, cirhózy jater nebo poškození mozku. Typ gama, někdy označován také jako anglosaský typ, kdy jedinec preferuje pití piva a destilátů. Postupně dochází ke zvyšování tolerance na alkohol a k výrazné progresi konzumace, která způsobuje tělesné i psychické poškození. Mlčoch ([online], 2003 2016) dále doplňuje tento typ o typickou ztrátu kontroly nad pitím. Gama se dále rozděluje na dva 10

typy. Prvním typem je normální společenské pití, kdy si člověk vybírá z alkoholických nápojů. Druhým typem je pak tzv. prodromální fáze, která se projevuje třesem těla při abstinenci, a objevují se také typická okénka. Typ delta bývá označován také jako tzv. románský typ, protože je preferováno pití vína. Typickým znakem je denní konzumace alkoholu a trvalé udržování tzv. hladinky. Charakteristická je také somatická závislost a výrazné somatické poškození. Mlčoch ([online], 2003 2016) dále uvádí, že člověk při tomto typu není schopen sám abstinovat a má mnohem větší abstinenční příznaky, než v předchozím druhu alkoholismu. Typ epsilon, u kterého se jedná o dipsomanii, neboli tzv. kvartální pijáctví charakteristické svými delšími obdobími abstinence. Tento typ není však příliš častý. Podle Mlčocha ([online], 2003 2016) typ epsilon souvisí s jinou nemocí, jako je např. schizofrenie nebo epilepsie. Tento druh je typický chorobným nutkáním k několikadennímu pití, a to až do stavu otravy. 3.4. Akutní intoxikace Akutní intoxikace je přechodný stav, který vzniká po užití alkoholu nebo jiné psychoaktivní látky, což následně vede k poruchám vnímání, poznání, vědomí, emotivity a chování, a také dalších tělesných a duševních funkcí a reakcí. U dětí a dospívajících se akutní intoxikace vyskytuje poměrně často, jelikož k nim dochází i po poměrně malých dávkách alkoholu (Nešpor, Csémy, 2003). Podle Mezinárodní klasifikace nemocí je intoxikace alkoholem definována jako porucha chování, která se projevuje alespoň jedním z těchto znaků hádavost, agrese, zhoršená pozornost, narušení osobních činností apod. Současně musí být přítomen i jeden z následujících znaků špatná rovnováha, setřelá řeč, porucha vědomí, zarudlý obličej nebo zarudlé spojivky. Těžká intoxikace vážně ohrožuje život člověka, jelikož může dojít k vdechnutí zvratků v bezvědomí a k zástavě dechového centra v prodloužené míše (Nešpor [online], 2007). 11

Dle Kaliny a kol. (2015) se akutní intoxikace alkoholem ve většině případů jeví jako prostá opilost. Při zvýšené konzumaci alkoholu dochází ke změnám v centrální nervové soustavě, kde způsobuje její útlum. Se zvyšující se dávkou alkoholu v krvi člověka dochází postupně ke změně klinického obrazu. Mlčoch ([online], 2003 2016) rozděluje jednotlivá stádia akutní intoxikace na 3 následující stádia: Excitační stádium, pro které je typická zvýšená duševní a tělesná aktivita velmi krátce po požití alkoholu. Člověk se cítí sebejistý, silný a velice spokojený. Dochází u něj ke ztrátě smyslu pro odpovědnost a také ke ztrátě kritičnosti. V tomto stádiu je narušena koordinace pohybů a prodlužuje se reakční čas člověka. Kalina a kol. (2015) toto stádium označují jako lehkou opilost s alkoholemií do 1,5. Narkotické stádium, při němž dochází k vasodilatačním účinkům, tedy překrvení a zčervenání kůže, a to zejména na obličeji. Člověk má velmi pomalé reakce a jeho chůze je vrávoravá. Velice často má rozdvojené vidění a závratě, zejména v poloze vleže a při zavřených očích. V tomto stádiu roste objem močení a může dojít ke zvracení. Typické je také to, že dochází k výraznému útlumu, lhostejnosti až pasivitě, která je doprovázena ztrátou smyslu pro realitu. Kalina a kol. (2015) popisují narkotické stádium jako těžkou opilost s alkoholemií více než 2. Komatózní stádium, při kterém se jedinec dostává do bezvědomí s úplným motorickým ochabnutím. Jeho dýchání je velmi hluboké a zpomalené. Riziko nastává zejména v situaci, kdy člověk začne zvracet, kdy hrozí vdechnutí žaludečního obsahu a tím zástava dechu. Kalina a kol. (2015) označují toto stádium jako tzv. asfyktické, tedy těžkou intoxikaci s alkoholemií nad 3. 3.5. Kocovina Při zvýšené konzumaci alkoholu se během střízlivění objevují nepříjemné následky, které označujeme pojmem kocovina. Kocovina vzniká složitou chemickou reakcí organismu při odbourávání alkoholu v těle, přičemž se spotřebovává velké množství vody, vitamínů a minerálů. Na jejím vzniku se podílí zejména acetaldehyd, 12

což je látka toxická pro buňky, která poškozuje zejména játra (Mlčoch [online], 2003 2016). K typickým příznakům kocoviny se dle Nešpora ([online], 2007) řadí bolesti hlavy, průjem, nechutenství, třes, únava a nevolnost. Při kocovině navíc dochází k narušení běžných denních činností a povinností. Největší podíl kocovin mají lidé, kteří nejsou na alkoholu závislí a ani ho nadměrně neužívají. Při kocovině se u člověka objevuje také špatná nálada, která souvisí s biochemickými poměry v mozku. Dále je zhoršena nervosvalová výkonnost a kocovina po těžké intoxikaci je provázena velkým zatížením srdce. Typická je také hypoglykémie doprovázená pocením, nechutenstvím, třesem, podrážděností, zmateností, nervozitou nebo pocitem chladu (Nešpor [online], 2007). 13

4. ÚČINKY ALKOHOLU NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA 4.1. Užívání alkoholu a jeho vliv na lidské tělo Alkohol způsobuje okolo 250 různých chorob a onemocnění. Je to intoxikující látka, která bývá příčinou mnoha úmyslných i nechtěných zranění a úmrtí, ať už se jedná o fyzická napadení, nehody nebo pády. Současně také při konzumaci alkoholu roste riziko pohlavně přenosných chorob, jelikož tato látka zvyšuje pravděpodobnost sexuálního chování (Zaostřeno, [online], 2016). Účinek alkoholu na tělo člověka je závislý zejména na dávce této látky, ale také na mnoha jiných faktorech, jako je vliv prostředí nebo genetické dispozice. Ihned po požití alkoholu se tento stav jeví jako prostá opilost. Při nižších dávkách působí alkohol stimulačně, při vyšších dávkách pak tlumivě. Zpočátku dochází ke zlepšení nálady, k pocitu vyššího sebevědomí a energie, v pozdější fázi se však objevuje ztráta zábran a kritičnosti. Postupně se dostavuje také únava, útlum a spánek (Kalina a kol., 2015). U dětí a dospívajících se závislost na návykových látkách vytváří mnohem rychleji, než u dospělých. Zatímco u dospělých se závislost na určité látce vyvíjí roky až desítky let, u dětí se může jednat o pouhé měsíce. Existuje také mnohem vyšší riziko těžkých otrav a úrazů spojených s užíváním látky. U dětí a dospívajících bývá také patrné zaostávání v oblasti vzdělávání, sebekontroly nebo sociálních dovedností. Problémy se u nich objevují v různých oblastech jejich života, ať už v rodině, ve škole nebo např. v trestné činnosti (Nešpor, 2011). 4.2. Krátkodobé nežádoucí účinky Dle Kaliny a kol. (2015) je bezprostředně po požití alkoholu typická porucha rovnováhy, svalového napětí, zpomalení reakčního času, nevolnost a zvracení. Vzhledem ke snížené sebekritičnosti při užívání této látky může docházet také k riskantnímu chování s následnými úrazy. Při těžkých intoxikacích dochází k poruše vědomí až smrti. Bylo zjištěno, že nárazové pití alkoholu zvyšuje riziko srdečních chorob, jako je arytmie, arterioskleróza nebo kalcifikace tepen, a náhlé úmrtí u lidí, u kterých nebyly 14

žádné známky onemocnění srdce. U mladých lidí je zvýšené riziko vzniku mozkové a ischemické cévní příhody (www.alkoholpodkontrolou.cz [online], 2015). Při konzumaci alkoholu může vzniknout tzv. patická opilost. Tato opilost vzniká po vypití malého množství alkoholu, které by v běžném případě intoxikaci nezpůsobilo, např. při oslabení organismu. Takové oslabení může vzniknout z hladovění, horka či infekce. V tomto stavu pak dochází k poruše vědomí doprovázené bludy a halucinacemi, které mohou trvat několik minut, ale také několik hodin. Stav končí terminálním spánkem, přičemž jedinec si nepamatuje, co se stalo (Kalina a kol., 2015). 4.3. Dlouhodobé nežádoucí účinky 4.3.1. Vliv na nervovou soustavu Vážně ohrožena je při dlouhodobém užívání alkoholu nervová soustava, protože se zvyšuje riziko poškození periferního, motorického i vegetativního nervstva. K tomuto poškození dochází v důsledku degenerace nervové tkáně a porušení vedení nervového vzruchu. Postupně se zvyšuje práh bolesti, výskyt křečí, objevují se poruchy paměti i koordinace (Heller, Pecinovská, 2011). U dlouholetých pijáků může dojít k zániku až 20 % nervových buněk (neuronů) ve frontální, tedy čelní oblasti mozku. Tento proces je z malé části vratný. Mozek se totiž při abstinenci může částečně zvětšit, ale neurony, které odumřely, již nikdy nevzniknou znovu. Při dlouhodobém užívání alkoholu dochází také k poškození periferních nervových buněk, jejichž zánik se projevuje především brněním a mravenčením končetin, popřípadě až jejich bolestí. V neurologii se tento jev nazývá jako tzv. neuropatická bolest, která se může vyskytovat také u cukrovky a dalších metabolických poruch (Mlčoch [online], 2003 2016). Při velmi důsledné alkoholové abstinenci je částečně možná náprava poškozených nervových buněk. Mozek je totiž schopen využít do té doby nepoužívané neurony, a ty tak mohou přebrat funkci odumřelých nervových buněk. Tato náhrada však nikdy není stoprocentní (Mlčoch [online], 2003 2016). 15

4.3.2. Vliv na trávicí soustavu Nejrizikověji postižitelným orgánem při nadměrném a dlouhodobém užívání alkoholu jsou játra. Játra jsou pro život nepostradatelná a jsou jakousi chemickou továrnou organismu. Při rozsáhlém poškození jater v důsledku pití se jejich funkčnost postupně snižuje a může dojít až k jejich selhání s úmrtím člověka. Řešením selhání jater je jejich transplantace, která však velmi často není možná v důsledku celkové devastace organismu (Mlčoch [online], 2003 2016). Dlouhodobé užívání alkoholu vede k cirhóze neboli tvrdnutí jater. Při tomto onemocnění dochází k proměně zdravé jaterní tkáně na nepotřebnou vazivovou hmotu a k poškození vnitřní struktury jater, které nejsou schopny plně vykonávat svoji funkci. Při cirhóze se hladké jaterní lalůčky mění na různě velké regenerační uzlíky (moduly), mezi nimiž krev nedokáže volně a lehce protékat a začne se shromažďovat v portální žíle. Játra tak postupně zpomalují svoji činnost a obtížněji zpracovávají živiny a odstraňují škodliviny. Průběh tohoto onemocnění trvá i několik let, během nichž se projevují pouze nepatrné příznaky, které často člověk připisuje únavě či stresu. Těžké příznaky se pak objevují zhruba do 5 let od začátku nemoci (Cirhóza jater [online], 2009). Dle Kaliny a kol. (2015) způsobuje dlouhodobé užívání alkoholu poruchy trávení a průjmy. Může dojít k poškození slinivky břišní a také ke vzniku diabetu. Život ohrožující jsou zejména avitaminózy, zejména pokud se jedná o vitamin B 1, B 12 a kyselinu listovou. Web www.alkoholpodkontrolou.cz ([online], 2015) tento jev doplňuje o nedostatečnou výživu. Pro rozklad alkoholu tělo potřebuje vitamin B 1 neboli thiamin a čím více člověk přijme alkoholu, tím více thiaminu spotřebuje. Vzhledem k vitaminu C a kyselině listové se alkohol chová tak, jako by byl v nadbytku. Dochází tedy k uvolňování zásob, které se z těla dostávají ledvinami ven, což způsobuje snížení aktivace imunity, zvýšené riziko srdečních onemocnění a rakoviny tlustého střeva. Dle Peška a Rysové (2011) bylo zjištěno, že riziko vzniku rakoviny tlustého střeva stoupá především v době, kdy člověk kombinuje pití piva a konzumování uzenin. Tento jev je způsobený vznikem karcinogenních sloučenin dusíku, kvůli kterým se vytváří nádorové onemocnění. 16

Alkohol je látka, která obsahuje velké množství jednoduchého cukru, který se velmi snadno přeměňuje a ukládá do tukové tkáně. Z energetického hlediska představuje 1 gram čistého alkoholu celkem 29 kilojoulů, tedy 239 kalorií. Alkohol tedy obsahuje tzv. prázdné kalorie, které tělu nepřináší žádnou nutriční hodnotu. Konzumace alkoholu navíc přispívá k nárůstu hmotnosti (www.alkoholpodkontrolou.cz [online], 2015). Alkohol metabolizuje především v játrech, které plní funkci oxidace alkoholu a podílí se na jeho vylučování z těla pomocí ledvin. Pokud jsou však játra vytížená odbouráváním alkoholu a jiných toxických látek, nestíhají plnit své další funkce, především zásobování krve glukózou. Následkem toho pociťuje člověk větší hlad, i když má jeho tělo dostatečné množství cukru. Alkohol také blokuje tvorbu jaterních enzymů, a tudíž je zpomalen proces spalování tuků (www.alkoholpodkontrolou.cz [online], 2015). 4.3.3. Vliv na reprodukční systém Významný vliv má alkohol na produkci testosteronu u mužů, což může vést k impotenci. U žen je nebezpečný především v době těhotenství, protože vede k závažnému poškození plodu, které se nazývá fetální alkoholový syndrom (Kalina a kol., 2015). Konzumace alkoholu během těhotenství vážně ohrožuje zdraví plodu. Alkoho l v krvi plodu dosahuje mnohem větší koncentrace, než hladina alkoholu v krvi matky, protože plod ještě nemá schopnost odbourávat alkohol. Dítě se pak rodí se specifickými tělesnými i psychickými následky, které mohou ovlivnit celý jeho život (www.alkoholpodkontrolou.cz [online], 2015). Fetální alkoholový syndrom (FAS) se vyznačuje přítomností tří skupin příznaků. Jedná se o poruchy růstu, a to zejména nižší porodní hmotnost a nerovnoměrné rozložení tukové tkáně. Další skupinou příznaků jsou deformity v obličeji. Typický je tvar očí, které mají krátké štěrbiny a překrývají vnitřní koutek oka horním víčkem. Dále krátký nos s plochým kořenem, nízko položené uši a neplastické boltce, tenké rty s vysokým patrem a také předčasné ukončení růstu mozku a často i celé hlavy. Třetí 17

skupinou příznaků je postižení centrální nervové soustavy, které se projevuje v intelektu mírnou až střední mentální retardací. Dochází také k vytvoření abnormálně malé hlavy a sníženému svalovému napětí až ochablosti. FAS se projevuje také v chování dítěte, které má do 1 roku zvýšenou dráždivost (www.alkoholpodkontrolou.cz [online], 2015). Web www.alkoholpodkontrolou.cz ([online], 2015) uvádí také další poruchy způsobené užíváním alkoholu v těhotenství, a to: FAE (Fetal Alcohol Syndrome) u dítěte jsou přítomny pouze poruchy chování a intelektu ARBD (Alcohol-Related Birth Defects) odchylky v době porodu, kdy se jedná o srdeční defekty, zrakové a sluchové problémy nebo anomálie ve vývoji kloubů ARND (Alcohol-Related Neurodevelopmental Disorders) dochází ke snížené míře pozornosti, k poruchám chování nebo k obsedantně-kompulzivní poruše 4.3.4. Další onemocnění Mezi další rizika spojená s nadměrným užíváním alkoholu se dle Mlčocha ([online], 2003 2016) řadí selhání ledvin, které je způsobeno současným poškozením jater, ať už se jedná o jaterní cirhózu nebo jejich rakovinu. U žen se při nadužívání alkoholu mnohem zvyšuje riziko vzniku rakoviny prsu a u mužů pak může vzniknout tzv. gynekomastie, tedy zvětšení prsních žláz v důsledku hormonální nerovnováhy. Typický pro dlouhodobé uživatele alkoholu je vysoký krevní tlak, srdeční choroby, cévní mozkové příhody a poruchy srážení krve. Bylo prokázáno, že zvýšený příjem alkoholu je významným rizikovým faktorem pro vznik nádorů. Alkohol patří mezi nejvýznamnější karcinogenní faktory a velmi zvyšuje riziko vzniku nádorů již při nízké konzumaci. Největší vliv má tato látka na vznik nádorů v dutině ústní, hltanu, hrtanu, jícnu a v játrech, přičemž velký význam na vznik těchto onemocnění má také současné kouření (Čupka, 2011). 18

4.4. Poruchy duševního zdraví Dle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí jsou psychotické poruchy spojené s užíváním psychoaktivních látek definovány jako Různé psychotické fenomény, které se vyskytnou v průběhu užívání nebo jako následek abúzu psychoaktivní látky, ale nejsou důsledkem samotné akutní intoxikace nebo součástí odvykacího stavu. Do těchto psychotických poruch se řadí např. alkoholová halucinóza, alkoholická žárlivost, alkoholická paranoia a trvalý psychotický stav navozený alkoholem nebo jinou psychoaktivní látkou (Nešpor, Csémy, 2003). Alkohol může způsobit velké kolísání nálad, nespavost, poruchy paměti nebo děsivé sny. Často se v souvislosti s pitím alkoholu objevují pocity viny a mohou se objevit také halucinace, hlasy nebo pocity pronásledování. Alkohol může u člověka vyvolat agresi nebo deprese, obzvlášť pokud se jedná o osobu trpící nějakou duševní poruchou (Pešek, Rysová, 2011). Jednou z nejčastějších psychických poruch způsobených užíváním alkoholu je delirium tremens. Jedná se o alkoholovou psychózu, která vzniká zejména u pijáků lihovin. Častěji vzniká v noci a pravděpodobnější výskyt této psychózy je u člověka, který má z nějakého důvodu horečku. Tento stav je doprovázen halucinacemi, kdy má daný člověk např. pocit, že po něm lezou malá zvířata či hmyz, nebo místo tapety vidí pavučinu s pavouky, které od sebe odhání. Ze somatických příznaků se projevuje v tomto stavu zejména zrychlený tep a třes celého těla. Delirium tremens vzniká náhle a může trvat 2 až 5 dní, přičemž charakteristické je, že strach střídá euforii. Tento člověk je dezorientován časem i místem a nebezpečí tohoto stavu spočívá především v tom, že postižený nepřijímá jídlo ani žádné tekutiny. Zakončení deliria je stejně jako jeho začátek náhlé, přičemž člověk má většinou výpadek paměti na dobu tohoto stavu (Mlčoch [online], 2003 2016). Dalším typem psychózy je tzv. Korsakova psychóza, která až ve čtvrtině případů navazuje na delirium tremens. Typickým znakem tohoto stavu je, že si člověk není schopen zapamatovat, co před chvílí vnímal a je dezorientován časem, místem i situací. Člověk si nepamatuje nové vjemy, a tudíž si je vymýšlí a těmto smyšlenkám také věří, čímž překrývá realitu. Tato psychóza se řadí mezi tzv. alkoholické demence (Mlčoch [online], 2003 2016). 19

Alkoholické halucinace mohou být dalším důsledkem užívání alkoholu a jsou velmi podobné právě deliriu tremens. Oproti deliriu se však liší v tom, že si jedinec částečně pamatuje, co bylo obsahem jeho halucinací (Mlčoch [online], 2003 2016). Další porucha je také podobná deliriu tremens. Jedná se o halucinatorní psychózu, při které je typické jasné vědomí člověka a mírnější průběh halucinací, které bývají především sluchové. Obsah halucinací bývá většinou protichůdný. Člověk např. slyší hádku dvou lidí, přičemž jeden z nich ho chválí a ten druhý mu vyhrožuje (Mlčoch [online], 2003 2016). Paranoidní psychóza je další psychickou poruchou a vyznačuje se mnoha povahovými projevy, jako je sklon k agresi, zlostnost, chybění smyslu pro humor, pocity nadměrné důležitosti vlastní osoby a sklon k obviňování. Paranoidní psychóza se však vyznačuje také somatickými projevy, zejména nedoslýchavostí (Pavlovský [online], 2005). U závislosti na alkoholu se postupně mění celá osobnost člověka. Nejprve se objevují malé změny v myšlení, následně v chování a prožívání. Postupně se mění celá osobnost. Většinou se jedná o způsob vyrovnávání se s realitou, ať už se jedná o problémy ve vztazích nebo např. v zaměstnání. Tyto změny se nazývají jako tzv. alkoholické obrany a vznikají proto, že člověk se snaží vysvětlit svůj způsob užívání alkoholu a může tak zamaskovat rozvíjející se závislost (www.alkoholpodkontrolou.cz [online], 2015). 4.5. Odvykací stav Odvykací stav se objevuje po dlouhodobém a intenzivním užívání alkoholu. Může se rozvinout během pouhých několika hodin až dní po vysazení, popř. redukci dávek této látky. Příznaky odvykacího stavu dosahují svého maxima již druhý den po vysazení alkoholu a postupně začínají odeznívat. Mezi tyto příznaky se řadí psychomotorický neklid, třes, pocení, nevolnost, zvracení, vysoký krevní tlak, slabost nebo poruchy spánku. Při vážnějším průběhu se objevují halucinace, iluze a křeče. Nejtěžší formou odvykacího stavu je delirium tremens, které často končí smrtí (Kalina a kol., 2015). 20

4.6. Výhody abstinence Abstinence nebo alespoň umírněné pití alkoholu se podepisuje jak na fyzickém, tak na duševním zdraví člověka. Z hlediska fyzického zdraví se jedná o lepší fungování jater, více životní energie, lepší fyzickou i sexuální kondici, stabilnější krevní tlak a lepší propojení nervových buněk. V duševním zdraví se abstinence projevuje lepší pamětí, sebeovládáním i sebedůvěrou. Abstinent má také mnohem přesnější a realističtější myšlení. Při abstinenci se také mění vztahy k druhým lidem, protože odpadají hádky kvůli pití a člověk opět získává lepší postavení a větší autoritu v rodině i ve společnosti. (Pešek, Rysová, 2011). 21

5. LÉČBA ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU Léčba závislosti na alkoholu probíhá dvěma způsoby dobrovolně, tedy z vlastního rozhodnutí pacienta nebo na základě soudního příkazu, tzv. detence. Při léčbě se využívá terapie, poradenství v protialkoholních léčebnách nebo na psychiatrických klinikách. tato léčba trvá asi 3 měsíce a po léčení je nutná velice přísná abstinence do konce života. Pokud vyléčený alkoholik opět začne pít, existuje u něj velmi vysoká pravděpodobnost, že alkoholu opět propadne (Mlčoch [online], 2003 2016). 5.1. Formy léčby První formou léčby závislosti na alkoholu je ambulantní léčba. Ta je poskytována ve specializovaných, tzv. AT ordinacích, které jsou určeny pro všechny osoby, a to bez rozdílu pohlaví či věku. Kromě individuálních terapií nabízí většinou ordinace také práci ve skupinách nebo s rodinami (Nešpor, 2006). Psychiatrické léčebny poskytují pro alkoholiky tzv. ústavní léčbu. Jedná se o komplexní program spojující terapeutické a výchovně vzdělávací přístupy, které trvají většinou 3 až 6 měsíců. Základem tohoto programu je léčba a režim. Režim jedince je tvořen několika aktivitami, které mohou být rozlišeny na psychoterapeutické, volnočasové a pracovní (Kalina a kol., 2003). 5.2. Farmakologická léčba Léčba závislosti na alkoholu má několik stádií. Nejdříve lékaři řeší abstinenční příznaky nebo příznaky deliria tremens. Poté se snaží vytvořit podmínky pro dlouhodobou abstinenci. K udržení abstinence se využívá jednak zmíněná psychoterapie, dále však také farmakologická léčba (Láznička [online], 2011). Léčba abstinenčních příznaků se provádí nejčastěji pomocí benzodiazepinu a clometiazolu. Dále se používají neuroleptika a karbamazepin, ale pouze jako doplňková léčba. Důležitá je také úprava homeostázy, dostatečná hydratace a léčba somatických komplikací, jako jsou epileptické záchvaty, arytmie a další. Pro podporu abstinence se 22

pacientovi podává apomorfin, který vyvolává silné zvracení. Navíc má schopnost vytvořit u člověka reflex, díky kterému začne zvracet ihned po požití alkoholu. Další metodou je senzitizace, při které se používají látky, které v kombinaci s alkoholem vyvolávají nepříjemné pocity a fungují jako tzv. psychologická bariéra (Láznička [online], 2011). Jednou z nejběžnějších látek užívaných na mírnění bažení je Campral. Ten působí na GABA receptory a obnovuje tak homeostázu porušenou při abstinenci. Velmi užívanou látkou je také Naltrexon, který blokuje účinky opioidů. Tento lék je vhodný pro nemocné, kteří porušili abstinenci a chtějí v ní pokračovat, popř. pro lidi, kteří potřebují kontrolovat konzumaci alkoholu (Láznička [online], 2011). 5.3. Psychoterapeutická léčba Léčbě by podle Nešpora a Csémyho (2003) mělo předcházet důkladné vyšetření a individualizovaný léčebný plán. Rozhodující význam v léčbě má zejména rodinná terapie, u které je cílem dosáhnout přijatelné dohody o vzájemném soužití a prosazení přiměřených pravidel společného života. Při léčbě dospívajících je ze strany rodičů důležitá především láska a pochopení, zároveň je významná také cílevědomost, dostatečný důraz a aktivní spolupráce. Nešpor a Csémy (2003) také dále uvádějí důležitost sociálních dovedností a zvládání obtížných situací v léčbě závislosti. Vliv na jedince má také vzdělávání a životní styl spolu se sítí sociálních vztahů. Léčba dospívajících je mimo jiné zaměřena na vytváření dovedností, které se týkají kvalitního a přitom zábavného trávení času a také na ochraně jeho sebevědomí. Význam v léčbě závislosti má také časná intervence. Pokud se vzniklý problém podaří zachytit co nejdříve, výrazně stoupá naděje na příznivý výsledek. U dětí a dospívajících má význam především působení pedagogicko-psychologické poradny a vyšetření dětského nebo dorosteneckého lékaře. Důležitou složkou jsou také různé typy anonymního poradenství, ať už se jedná o linky důvěry nebo o centra krizové intervence (Nešpor a Csémy, 2003). 23

5.4. Léčba akutní intoxikace Zatím v České republice neexistuje lék, který by snižoval hladinu alkoholu v krvi. Nejdůležitější je, aby člověk dále nepokračoval v pití alkoholu a nevystavoval se nebezpečným situacím, např. v dopravě. V Číně se doporučuje polévka z černého bobu nebo fazolu hyacintového, která by měla hladinu alkoholu snižovat, protože obsahuje potřebné vitaminy a minerály. U těžkých intoxikací, kdy jedinec upadá do bezvědomí a tento stav je doprovázen dalšími komplikacemi, jako je úraz hlavy, je vždy potřeba volat lékaře a zajistit vitální funkce (Nešpor [online], 2007). 24

6. UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU U DĚTÍ A MLADISTVÝCH 6.1. Činitelé zvyšující riziko užívání alkoholu Bylo zjištěno, že první zkušenosti s pitím alkoholu děti získávají ve věku 11 až 13 let. Většinou jim rodiče dovolují ochutnávat malé množství alkoholu na různých oslavách nebo dalších rodinných sešlostech. Brzké pití může u dětí vyvolat různé problémy v budoucnu (Pešek, Rysová, 2011). Vágnerová (2004) uvádí, že na vzniku závislosti se podílejí psychické, fyzické i sociální vlastnosti člověka. Významným faktorem zvyšujícím riziko vzniku závislosti jsou genetické dispozice, které ovlivňují jedince z 25 50 %. Z hlediska těchto dispozic se může jednat o pouhé napodobování rodičovského chování, kterému je jedinec vystaven. Důležitým faktorem je také biologický základ, respektive schopnost organismu zpracovávat alkohol. Lidské tělo reaguje na pozitivní zpětnou vazbu, která se vytváří po konzumaci alkoholického nápoje a způsobuje např. zvýšení sebevědomí. Na takovém účinku se podílí některé mediátorové systémy, zejména pak GaBa systém, dopaminový a serotoninergní systém. Vedle biologických faktorů jsou významné také psychické faktory. Ty mohou být vyvolány buď sociálním tlakem, nebo individuálními potřebami člověka, mezi které se řadí např. únik před něčím negativním, jako je řešení problémů. Poslední skupinu tvoří faktory sociální, které zahrnují působení rodiny, vrstevníků i celé společnosti. Autoři Nešpor a Csémy (2003) rozlišují činitele týkající se zvyšování rizika užívání alkoholu u dětí z hlediska sociálního prostředí. Jsou to: Činitelé týkající se přímo dětí duševní poruchy a poruchy chování u dítěte, matka, která pila v těhotenství, setkání s alkoholem v mladším věku, poškození mozku při porodu či úraz hlavy, dlouhodobé bolestivé onemocnění, nedostatečné strategie zvládání stresu, nedostatečné dovednosti v mezilidských vztazích, nízké sebevědomí, pozitivní očekávání od užívání alkoholu, nižší inteligence dítěte nebo např. raná zkušenost se sexem. 25

Činitelé týkající se rodiny nejasně stanovená pravidla chování, nedostatek času rodičů na dítě, velmi malá péče nebo přehnaná přísnost, nedostatečně vytvořené citové vazby, schvalování alkoholu rodinou, přílišné podceňování dítěte, rodina nepřátelská vůči společnosti, sexuální zneužití dítěte v rodině nebo také časté stěhování. Činitelé týkající se školy žádná spolupráce a komunikace školy s rodiči, snadno dostupný alkohol ve škole, zdůrazňování pouze žákových nedostatků, odcizená atmosféra, žádné mimoškolní aktivity. Činitelé týkající se vrstevníků rebelie a problém s autoritami u kamarádů, protispolečenské chování, pozitivní přístup k alkoholu, ponižování ostatních. 6.2. Situace v České republice Alkohol je látka rozšířená po celém světě. V České republice se pohybuje jeho spotřeba okolo 10 litrů čistého alkoholu na obyvatele, přičemž ve spotřebě piva dlouhodobě zaujímáme přední místo ve světě. Bylo zjištěno, že asi čtvrtina mužů a desetina žen v ČR nadměrně konzumuje alkohol, přičemž syndrom závislosti byl diagnostikován u více než 300 tisíc lidí (Kalina a kol., 2015). V roce 2014 vydala Světová zdravotnická organizace zprávu o užívání alkoholu a dopadu alkoholu na lidské zdraví. Bylo zjištěno, že každý člověk starší 15 let průměrně spotřebuje 6,2 litru čistého alkoholu ročně. Alkohol však pije zhruba 38,3 % světové populace, a tudíž spadá spotřeba alkoholu jednoho člověka na 17 litrů čistého alkoholu. V České republice je aktuální stav 13 litrů čistého alkoholu na osobu za rok, přičemž u mužů se udává spotřeba 18,6 litrů a u žen 7,8 litrů alkoholu za rok (Šťastná [online], 2014). 26

6.3. Situace v Evropě a ve světě Největší celoevropskou studií zaměřenou na zjištění rozsahu užívání návykových látek u dospívajících je mezinárodní projekt ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách. Realizace projektu probíhá každé 4 roky již od roku 1995 a cílovou skupinou jsou studenti ve věku 16 let. Poslední výsledky tohoto výzkumu pochází z roku 2011 (Zaostřeno na drogy [online], 2011). Poslední výsledky ESPAD potvrdily, že alkohol pilo v životě více než 98 % dotázaných a pravidelnými konzumenty alkoholu bylo přibližně 60 % respondentů, přičemž vyšší prevalence užívání alkoholu byla u chlapců. Pravidelnou konzumaci piva uvedlo 26 % dotázaných, dalších 9 % pravidelně konzumuje víno, 15 % destiláty a 10 % tzv. alkopops, tedy limonády s obsahem alkoholu, které jsou populární zejména v západoevropských zemích (Zaostřeno na drogy [online], 2011). Důležitou výzkumnou otázkou ESPAD bylo také získávání alkoholu u mladistvých. 61 % studentů zakoupilo alkohol alespoň jednou v obchodě, čímž je myšlen supermarket, menší obchod nebo benzinová stanice. Téměř 14 % respondentů zakoupilo alkohol v obchodě opakovaně, respektive více než pětkrát. Přes 77 % studentů konzumuje alkohol v restauraci, v hospodě, v baru nebo na diskotéce, přičemž 18 % z nich uvedlo tento způsob získávání alkoholu za opakovaný (Zaostřeno na drogy [online], 2011). Z výzkumů HBSC (The Health Behavior in School-aged Children) a ESPAD bylo zjištěno, že ve věku 15 let se pravidelně napije alkoholu asi 1/3 chlapců a 1/5 děvčat. Nejčastěji konzumovaným alkoholickým nápojem je pivo, následuje víno a poté destiláty (Pešek, Rysová, 2011). Pokud sečteme všechny negativní dopady na celospolečenské úrovni, je alkohol příčinou každého osmého úmrtí u osob ve věku 15 až 64 let v rámci Evropské unie. Výrazně horší rizika platí zejména pro východní část Evropy (Zaostřeno [online], 2016). 27