Mezi ţivotem a smrtí

Mezi ţivotem a smrtí tajemství reinkarnace Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda zakladatel - áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny THE BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST V poslední chvíli... Podle zákona karmy jsme zodpovědni za své jednání a smrt je rozhodujícím okamžikem, ve kterém vyšší síly neviditelně naplní to, co je nám souzeno za naše činy. V dnešní době, kdy mnoho lidí vypovídá o svých mimotělních zážitcích v blízkosti smrti a reinkarnace se stává běžně užívaným slovem, nám kniha Mezi životem a smrtí může pomoci logicky vysvětlit tyto jevy, ke kterým dochází v kritických okamžicích života. Příběh o Adžámilovi je zapsán ve Šrímad-Bhágavatamu, indické encyklopedii duchovního poznání. Ukáže nám, jakým způsobem je možné pomocí bhakti-jógy projít touto nejtěžší životní zkouškou a dosáhnout duchovní dokonalosti. Úvod Hříšný Adţámil se na smrtelné posteli ustrašeně díval na tři hrozivé, lidem podobné bytosti, které ho chtěly vytáhnout z umírajícího těla a vzít ho s sebou do sídla Jamarádţe, pána smrti, kde měl dostat zaslouţený trest. Nakonec se však svému hroznému osudu vyhnul. Jak? O tom se dočtete na stránkách této knihy. Dozvíte se také mnoho dalších věcí o skutečné povaze vlastního,,já`` a tak se budete moci lépe připravit na okamţik, který nevyhnutelně čeká i na vás. Lidé, kteří se ocitli mezi ţivotem a smrtí, popisují záţitky z podobných setkání jako Adţámil, coţ potvrzuje myšlenku, ţe ţivot pokračuje i po smrti. George Gallup v roce 1982 vydal knihu ve které zveřejnil výsledky svého výzkumu prováděného mezi Američany, týkajícího se víry v posmrtný ţivot, záţitků v blízkosti smrti a mimotělních stavů. Šedesát sedm procent dotazovaných řeklo, ţe věří v posmrtný ţivot a patnáct procent mělo nějaký záţitek v blízkosti smrti. Kdyţ měli své neobvyklé záţitky blíţe popsat, vyšlo najevo, ţe devět procent z nich zaţilo stav mimo své tělo a osm procent proţilo,,okamţik, ve kterém se před nimi objevila zvláštní bytost nebo více bytostí``. Výsledky Gallupova výzkumu jsou zajímavé, ale nedávají nám odpověď na základní otázku: Existuje nějaký vědecký důkaz pro mimotělní záţitky v okamţiku blízko smrti? Svědectví lidí, kteří se ocitli na pokraji ţivota a smrti, jsou překvapivě jasná. Lidé, kteří přeţili srdeční zástavu, stali se obětí nějaké nehody nebo byli zraněni ve válce, přesně popisují, co se s nimi dělo, kdyţ byli v bezvědomí a neměli být schopni nic vnímat. Doktor Michael Sabom, kardiolog univerzitní nemocnice v Emory, se zabýval výzkumem těchto proţitků. Hovořil s třiceti dvěma pacienty, kteří prodělali zástavu srdce a měli tyto mimotělní záţitky. Při srdeční zástavě přestane srdce dodávat krev do mozku a pacient by tedy měl být zcela v bezvědomí. Přesto však dvacet šest pacientů ze třiceti dvou mohlo později zhruba popsat, co se dělo po zástavě jejich srdce, jako by se z povzdálí dívali na svou vlastní resuscitaci a zbývajících šest popsalo dokonce velice podrobně různé oţivovací techniky, které se shodovaly s lékařskými záznamy jejich případů. Výsledky tohoto studia, které popsal ve své knize (1982), přesvědčily doktora Saboma o skutečné existenci mimotělních proţitků. Došel k závěru, ţe mysl je prvek lišící se od mozku a ţe v okamţicích blízko smrti se mysl a mozek od sebe na malou chvíli oddělí. Sabom napsal:,,je moţné, ţe mysl, která se oddělí od mozku, je v podstatě duše, která existuje dále i po smrti těla, jak tvrdí některá náboţenství? Podle mne je to základní otázka, která vyvstává ze svědectví o proţitcích v blízkosti smrti. `` Skutečný dosah této zásadní otázky důkladně vysvětluje Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda, duchovní učitel Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, v knize, kterou drţíte v ruce. Příběh o Adţámilovi vyprávěl před tisíci lety v Indii velký duchovní mistr Šukadéva Gósvámí svému ţákovi králi Paríkšitovi. Jejich rozhovor je zachycen v šestém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, který je povaţován za zralý plod indické duchovní literatury. V letech 1975-76 Šríla Prabhupáda přeloţil pasáţe Šrímad-

Bhágavatamu, popisující příběh o Adţámilovi a ke kaţdému verši napsal podrobné výklady. Ještě před tím, v zimě roku 1970-71, tento příběh vysvětloval svým ţákům na cestách po Indii a na jejich ţádost mluvil o Adţámilově ţivotě na několika přednáškách. Kniha Mezi životem a smrtí tedy obsahuje překlady veršů z šestého zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, které jsou zde zvýrazněny tučným písmem, dále výňatky z komentářů Šríly Prabhupády a také části jeho prvních přednášek o Adţámilovi, které se uskutečnily během jeho cesty po Indii v letech 1970-71. Adţámilův příběh je napínavý a velice působivý. Věříme, ţe filozofické a metafyzické debaty odehrávající se v přítomnosti umírajícího Adţámila a jeho následné vysvobození zajisté vzbudí zájem těch, kteří se zajímají o nejhlubší otázky týkající se lidského ţivota. - vydavatelé KAPITOLA 1 Rozdíl mezi člověkem a zvířetem Šukadéva Gósvámí řekl králi Paríkšitovi: Ve městě známém jako Kánjakubdţa (v současné době Kanaudţ) ţil bráhman jménem Adţámil. Oţenil se s prostitutkou a ve společnosti této nízké ţeny ztratil všechny bráhmanské kvalifikace. Prostředky k obţivě pro svou manţelku a děti získával tak, ţe trápil ostatní - přepadával je, podváděl v hazardních hrách, nebo je přímo okrádal. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.21 0196 22) Zákon odplaty Ačkoliv se Adţámil narodil bráhmanskému otci a přísně následoval usměrňující zásady - nejedl maso, nevěnoval se nedovolenému pohlavnímu ţivotu, nepoţíval omamné látky a nehazardoval - zamiloval se do prostitutky a ztratil všechny své dobré vlastnosti. Jakmile člověk zanedbá usměrňující zásady, začne se zabývat různými hříšnými činnostmi. Usměrňující zásady jsou určeny k tomu, abychom se drţeli na úrovni odpovídající lidskému ţivotu. Kdyţ je nebudeme dodrţovat, poklesneme a budeme ţít v iluzi neboli v máji. Jestliţe chceme dělat pokroky v duchovním ţivotě, musíme dodrţovat usměrňující zásady a napravit tak chyby, kterých jsme se dopustili ve svých minulých ţivotech nebo i v tomto ţivotě. Pouze ti, kdo se osvobodí od všech hříšných reakcí, mohou vykonávat zboţné činnosti a zcela porozumět Bohu. Lidé, kteří se věnují hříšným činnostem a kteří jsou příliš poutáni k tělesnému pohodlí a světskému přátelství, ke společnosti a k rodině, nemohou být nikdy duchovně seberealizovaní. Nedovolený styk se ţenami je špatný, protoţe v lidech ničí všechny bráhmanské vlastnosti. Adţámil začal zanedbávat usměrňující zásady, neboť ţil ve společnosti prostitutky. Stal se z něj podvodník a zloděj. Ten, kdo jedná nečestně, bude potrestán. Můţe uniknout zákonům království nebo vlády, ale nikdy neunikne zákonům Boha. Materialisté si myslí:,,boha mohu podvádět a dál uspokojovat své smysly všemi moţnými ohavnými činnostmi. `` Šástry neboli písma však říkají, ţe takoví lidé podvádějí sami sebe a místo štěstí je na konci ţivota čeká další hmotné tělo, ve kterém budou po zásluze trpět. Člověk, který se narodil v bráhmanské rodině, by měl být pravdomluvný a měl by ovládat své smysly. Měl by vědět, co je to duchovní ţivot a řídit se podle toho a měl by mít také pevnou víru v šástry. Ten, kdo nenásleduje šástry, poklesne. Velcí světci a ršiové po celém světě nám poskytli vedení a jejich slova jsou zapsána v šástrách. Darebáci a hlupáci ale písma vykládají po svém a svádějí lidi na špatnou cestu. V dnešní době existuje například mnoho různých interpretací Bhagavad-gíty a všechna tato takzvaná,,vysvětlení`` nevinní lidé přijímají jako autoritativní poznání. Někdo říká, ţe bitva na Kurukšétře označuje hmotné tělo a pět Pánduovců je ve skutečnosti pět smyslů hmotného těla. To ale není správné. Jak můţe někdo vysvětlovat Bhagavad-gítu, kdyţ jí vůbec nerozumí? Takové snahy jsou nesmyslné. Chceme-li pochopit pravou vědu o Bohu, musíme vyhledat pravého duchovního mistra a naslouchat Bhagavad-gítě od něho. Musíme následovat velké osobnosti, předchozí áčárje (duchovní mistry). Z toho budeme mít prospěch. Neměli bychom spekulovat a vymýšlet si nějaké vlastní výklady. Jednoduše bychom měli přijmout závěry, které nám dávají velcí áčárjové, protoţe takový je védský systém. Měli bychom se obrátit na pravého duchovního mistra a pokorně se ho dotazovat. Absolutní Pravda je vysvětlena v písmech a tato písma nám vysvětluje duchovní mistr neboli svatá osoba. Vše, co řekne pravý seberealizovaný duchovní mistr, musíme přijmout. Šástry se nesmí vykládat podle toho, jak se nám to hodí. Ve Šrímad-Bhágavatamu je řečeno, ţe Kršna zdvihl kopec Góvardhan, jako kdyţ dítě zdvihne houbu. Bylo to pro Něj snadné, ale lidé tomu nevěří. Bhágavatamu nevěří ti, kdo se v něm snaţí najít nějaký nepřímý význam. Vše je jasné a není důvodu něco měnit, ale tito darebáci si stejně vymýšlejí své vlastní závěry. Jestliţe je všechno jasně a srozumitelně napsáno, proč bychom si měli

vymýšlet? Mnoho takzvaných učenců a teologů způsobilo svými interpretacemi ve védské literatuře jen zmatek. Ţádný pravý áčárja nikdy nevykládá šástry podle svých vrtochů, ale mnoho takzvaných moderních učenců a vůdců se pouští do vlastních výkladů a lidé kvůli nim klesají do nejhorších podmínek hmotné existence. V zájmu lidstva by měli být všichni tito darebáci odhaleni. Předkládáme proto Bhagavad-gítu takovou, jaká je. Degradace moderní společnosti Šrímad-Bhágavatam říká, ţe Adţámila začala ve dvaceti letech přitahovat prostitutka a ztratil své bráhmanské kvalifikace. Kvůli tomu, ţe ţil v její společnosti, si musel na ţivobytí vydělávat ţebráním, půjčováním si, kradením a hazardem. Tyto verše popisují, kam aţ můţe člověk poklesnout, začne-li holdovat nedovolenému pohlavnímu ţivotu s prostitutkou. Pokud člověk ţije s ctnostnou ţenou, nikdy nemůţe dojít k nedovolenému pohlavnímu styku. Čím více moderní společnost dovolí prostituci a volný sex, tím více přibyde podvodníků, zlodějů, opilců a hazardérů. Všem ţákům v hnutí pro vědomí Kršny proto nejprve radíme, aby se vyhýbali nedovolenému pohlavnímu styku, který je začátkem odporného ţivota a se kterým jde ruku v ruce i jedení masa, hazard a poţívání omamných látek. Přestat s tím je samozřejmě těţké, ale kdyţ se zcela odevzdáme Kršnovi, můţeme to dokázat, neboť člověku, který si je vědom Kršny, se všechny tyto odporné zvyky postupně znechutí. Adţámil byl ve své době výjimkou, ale dnes existují miliony Adţámilů. Bude-li umoţněn rozvoj nedovoleného pohlavního ţivota, celá společnost bude odsouzena k zániku, neboť bude plná zlodějů a podvodníků. Chceme-li opravdu zlepšit světovou situaci, musíme přijmout vědomí Kršny. To je nejlepší sluţba lidstvu - jak z hmotného, tak z duchovního hlediska. Jestliţe se chceme zcela zbavit jakýchkoliv špatných vlastností, musíme se začít věnovat bhakti-józe neboli oddané sluţbě. Získali jsme mnoho nechtěných návyků (anarth), z nichţ hlavními jsou jedení masa, poţívání omamných látek, nedovolený pohlavní ţivot a hazardování. Můţeme se jich zbavit přijetím zásad bhakti-jógy, jak je předkládá Bhagavad-gítá a Šrímad- Bhágavatam. Védská písma zná velice málo lidí, a proto nikdo neţije podle jejich pokynů. Všichni raději čtou nejrůznější knihy, které napsali nějací darebáci. Takové knihy však v člověku pouze potlačují duchovní vědomí, vědomí Kršny. Zmatený člověk si myslí, ţe se nechtěných zvyků můţe zbavit a zachránit se nějakou umělou mystickou meditací. Je pravda, ţe v určité době bylo moţné dosáhnout vysvobození aštánga-jógou neboli osmistupňovou jógovou meditací. Dnes však tuto metodu jógy nemůţe jiţ téměř nikdo provádět a umělé pokusy o jógu nám nepomohou. Před pěti sty lety se proto Nejvyšší Pán zjevil jako Šrí Čaitanja Maháprabhu, aby pomohl pokleslým lidem věku Kali. Věděl, ţe lidé v tomto věku nebudou schopni následovat usměrňující zásady, o aštánga-józe ani nemluvě. Dal nám proto mahá-mantru abychom se mohli postupně pozdvihnout na nejvyšší úroveň duchovního ţivota. Lidé tohoto věku jsou příliš degradovaní, neţ aby mohli následovat jiné druhy očisty nebo obětí. Zpívat Haré Kršna můţe kaţdý. V Brhannáradíja Puráně (3.8.126) je řečeno:,,v tomto věku hádek a pokrytectví je jedinou cestou k vysvobození zpívání svatého jména Pána. Neexistuje ţádný jiný způsob. Neexistuje ţádný jiný způsob. Neexistuje ţádný jiný způsob. `` Zpívání svatého jména Pána je vţdy velice účinné, ale obzvláště účinné je v tomto věku Kali. Jeho účinky nám nyní Šukadéva Gósvámí vysvětlí na příkladu Adţámila, který se vysvobodil z rukou Jamarádţe, vesmírného soudce, jednoduše tím, ţe zpíval svaté jméno Nárájana. Nebezpečí nedovoleného pohlavního života Chceme-li získat ze zpívání svatého jména veškerá poţehnání, musíme zpívat bez přestupků a k tomu je potřeba určitého odříkání. Především bychom se měli vyhýbat nedovolenému pohlavnímu styku. Pohlavní ţivot je tělesnou potřebou, a proto ho šástry v určité míře povolují. Člověk můţe ţít klidným ţivotem se svou ţenou a pohlavní styk mohou mít za účelem plození dětí. Kromě plození dětí není pohlavní ţivot nutný. Kdo však nechce přijmout odpovědnost rodinného ţivota a namísto toho chce zůstat svobodný a uţívat si sexu, je povaţován za nezodpovědného a bude za to muset nést následky. Kdo si myslí, ţe rodinný ţivot s sebou nese příliš velkou zodpovědnost, se mu můţe vyhnout a ušetřit si mnoho problémů. Mít rodinu je veliká zodpovědnost a má-li někdo pocit, ţe ji na sebe nemůţe vzít, měl by zůstat brahmačárí neboli student ţijící v celibátu. Ten, kdo se řídí vědou brahmačarji pod vedením duchovního mistra, je ze sedmdesáti pěti procent vysvobozen z hmotného zapletení. V dnešní době

však nikdo nechce podstupovat odříkání celibátu. Kaţdý chce zůstat svobodný a zároveň si uţívat sexu. Tak lidé ztrácejí všechny dobré vlastnosti. Ţivit ţenu, která není nic jiného neţ prostitutka a zplodit s ní děti je hříšné. Takové děti jsou nechtěné ( ) a přivedou společnost k poklesnutí. Adţámila přitahovala prostitutka a zplodili spolu deset dětí. Poklesl do takové míry, ţe nedokázal ţivit svou početnou rodinu čestným způsobem. Musel ţebrat, půjčovat si a krást. Kdyţ se někdo věnuje nedovolenému pohlavnímu ţivotu, automaticky přijde i poţívání omamných látek a hazardování. K tomu je potřeba hodně peněz, a aby všechny výdaje pokryl, začal Adţámil podvádět a krást. Poklesl, protoţe měl nedovolený styk s prostitutkou. V hnutí pro vědomí Kršny proto mimomanţelský pohlavní ţivot nepovolujeme. Oddaní se musí buď oţenit, nebo zůstat v celibátu. Tato zásada nám pomůţe udrţovat vysokou úroveň čistoty. KAPITOLA 2 Napodobování Nejvyššího Pána Šukadéva Gósvámí pokračoval: Můj drahý králi, aby Adţámil uţivil svou rodinu - deset synů a prostitutku - osmdesát osm let svého ţivota strávil odpornými hříšnými činnostmi. Nejmladší syn se jmenoval Nárájan a pro otce i matku byl přirozeně nejmilejším dítětem. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.23 0196 24) Rodičovská náklonnost Adţámilovu hříšnost dokazuje to, ţe i kdyţ mu bylo jiţ osmdesát osm let, měl velmi malého syna. Podle védské kultury by měl muţ odejít z domu, jakmile dosáhl padesáti let. Neměl by zůstávat doma a plodit další děti. Pohlavní ţivot je povolen mezi dvaceti pěti a padesáti lety. Potom by se ho měl kaţdý vzdát a jako vánaprastha opustit domov a později přijmout sannjás. Kvůli společnosti prostitutky však Adţámil zapomněl na své bráhmanské vychování a stal se hříšníkem, dokonce i ve svém takzvaném,,ţivotě hospodáře``. Adţámil potkal prostitutku ve dvaceti letech a počal s ní deset dětí. Kdyţ mu pak bylo téměř devadesát, přišel čas jeho smrti. V té době byla většina jeho dětí jiţ dospělá, a nejmladší z nich, Nárájan, byl přirozeně mazlíčkem svých rodičů. Dětský úsměv ihned okouzlí matku, otce a všechny příbuzné. Kdyţ dítě začne chodit a zkouší mluvit, rodiče mají velkou radost. Kdyby tato náklonnost neexistovala, nebylo by moţné vychovávat dítě s láskou. Rodičovská láska je přirozená dokonce i mezi zvířaty. V Kanpuru k našemu pokoji jednou přišla opice s mládětem. Malá opice vlezla do okna a její matku to velice rozrušilo. Byla šílená strachy. Nakonec se nám podařilo dostat mládě ven a opičí matka své dítě ihned objala a odnesla pryč. V lidské společnosti je náklonnost mezi matkou a dítětem velice ctěná, ale vidíme, ţe podobný vztah existuje dokonce i mezi zvířaty. Není to proto nic mimořádného - je to zákon přírody. Kdyby mezi dítětem a matkou neexistoval pocit vzájemné náklonnosti, dítě by nemohlo být dobře vychováno. Rodičovská náklonnost je přirozená a nezbytná, ale nepřivádí člověka na duchovní úroveň. Zhýralý Adţámil měl velice špatné vlastnosti, ale přesto měl svého nejmladšího syna velmi rád. I kdyţ bylo Adţámilovi téměř devadesát, radoval se z jeho dětských her, stejně jako se Mahárádţ Nanda a matka Jašódá radovali z dětských zábav Pána Kršny. Duchovní láska a duchovní rozmanitost Rodičovská náklonnost v hmotném světě je zvráceným odrazem rodičovské lásky, která existuje v duchovním světě ve své původní, čisté podobě. Všechno má svůj původ v transcendentální realitě. Ve Védánta-sútře (1.1.2.) je řečeno:,,všechno emanuje z Nejvyšší Absolutní Pravdy. `` Kdyby láska mezi dítětem a rodiči neexistovala v Absolutní Pravdě, nemohla by být ani v hmotném světě. Absolutní Pravda je zdrojem všeho, a proto jsou všechny rozmanitosti, které vidíme v hmotném světě, pouhým odrazem rozmanitostí duchovního světa. Kdyby Absolutní Pravda postrádala rozmanitost, jak by mohly vzniknout rozmanitosti hmotného světa? Absolutní Pravda není ani neosobní ( ), ani nepostrádá rozmanitost ( ). A přesto někteří lidé - májávádíni - jsou tak zklamáni nedokonalostmi hmotného světa, ţe si představují, ţe duchovní svět je neosobní a bez rozmanitostí. Tito neosobní filozofové realizují, ţe jsou Brahman neboli duchovní podstaty, ale nevědí, ţe v brahmadţjóti neboli duchovním nebi existuje nekonečné mnoţství planet. Myslí si, ţe brahmadţjóti je všechno. Impersonalisté nevědí o existenci vaikunthských planet a kvůli svému nedokonalému poznání budou muset znovu poklesnout do hmotného světa. Ve Šrímad- Bhágavatamu (10.2.32) se říká:

,,I kdyţ impersonalisté téměř dosáhli vysvobození, jejich inteligence není očištěna, neboť opomíjejí lotosové nohy Pána Kršny. Přestoţe provádějí tvrdá odříkání, aby se povýšili na úroveň Brahmanu, budou muset znovu poklesnout do hmotného světa. `` Duchovní tělo a duchovní zábavy Impersonalisté nevidí rozdíl mezi činnostmi v hmotném světě a činnostmi v duchovním světě. Nerozlišují ani mezi hmotným tělem a tělem Boha. Jsou přesvědčeni, ţe neosobní brahmadţjóti neboli duchovní záře, emanující z těla Pána, je Nejvyšší Absolutní Pravda. Májávádíni tak docházejí k chybnému závěru, ţe kdyţ se Pán zjevuje, přijímá hmotné tělo, stejně jako my dostáváme v tomto světě hmotné tělo. Takové smýšlení se nazývá impersonalismus neboli májávádská filozofie. Bůh má podobu, která však není hmotná jako naše. Jeho tělo je duchovní, plné věčnosti, blaţenosti a poznání. Kaţdý, kdo pochopí transcendentální povahu Kršnova těla, dosáhne dokonalosti. Kršna to potvrzuje v Bhagavad-gítě (4.9):,,Kdyţ se zjevuji, nepřijímám hmotné tělo. Mé zrození a činnosti jsou zcela duchovní. Kdo to dokonale pochopil, je osvobozený. `` Kdyţ Kršna hrál před matkou Jašódou roli dokonalého dítěte, choval se, jako kdyby chtěl jíst máslo - rozbil všechno kolem, kdyţ Mu ho Jeho matka nedala! Bůh se tedy dokáţe chovat naprosto stejně jako obyčejná lidská bytost, a přesto zůstává Nejvyšší Osobností Boţství. Impersonalisté nemohou poznat Boha, neboť Ho vidí jako obyčejného člověka. Kršna říká v Bhagavadgítě (9.11), ţe je to darebáctví:,,pouze darebáci Mě povaţují za obyčejnou lidskou bytost. `` Májávádí říkají:,,to je obyčejné dítě. Jak by to mohl být Bůh? `` Dokonce i Brahmá a Indra byli zmateni. Mysleli si:,,jak by tento chlapec mohl být Nejvyšším Pánem? Vyzkouším Ho. `` Někdy takzvané inkarnace Boha prohlašují:,,já jsem Bůh. `` Měli bychom vyzkoušet, jestli je to pravda. Májávádíni říkají:,,jsem Bůh, jsem Kršna, jsem Ráma. `` Kaţdý je,,kršna`` a,,ráma``, ale nikdo nenamítne:,,jestliţe jsi Ráma, ukaţ svou svrchovanou moc! Ráma postavil most před Indický oceán. Co jsi dokázal ty? Kršna v sedmi letech zvedl kopec Góvardhan. Co jsi udělal ty? `` Kdyţ takovým darebákům připomenete Kršnovy zábavy, řeknou:,,to jsou všechno jen výmysly, pouhé legendy. `` Proto lidé přijímají za Rámu nebo Kršnu obyčejného člověka. Všichni, kdo se takových nesmyslů dopouštějí - ať jiţ ti, kteří se za Bohy prohlašují, nebo ti, kteří je jako Bohy přijímají - budou muset trpět. Kdokoliv můţe tvrdit, ţe je Bůh a kterýkoliv hlupák mu můţe věřit, ale nikdo nebude mít ze sluţby falešnému Bohu ţádný prospěch. Pán Brahmá si jednou myslel, ţe Kršna je také takovým nepravým Bohem. Všiml si, ţe v Indii ve Vrndávanu ţije obyčejný chlapec, který provádí neobyčejné činnosti a lidé Ho přijímají za Nejvyššího Pána. Brahmá se tedy rozhodl, ţe Ho vyzkouší. Ukradl Kršnovi všechna telátka a kamarády a schoval je. Kdyţ se po roce vrátil do Vrndávanu a uviděl, ţe všechna telátka a pasáčci tam stále jsou, pochopil, ţe Kršna se díky Své neomezené moci expandoval na mnoho telat a pasáčků. Ani matky pasáčků nepoznaly, ţe jejich synové jsou Kršnovy expanze, ačkoliv nechápaly, jak je moţné, ţe kaţdý večer, kdyţ se chlapci vraceli domů, jejich láska k nim narůstala. Brahmá se nakonec Kršnovi odevzdal a sloţil překrásné modlitby, ve kterých Pána opěvuje. Podobně byl zmatený i Indra, kdyţ Kršna řekl Svému otci, Nandovi Mahárádţovi:,,Není nutné provádět oběti k uspokojení Indry, neboť Indrovi vládne Nejvyšší Pán. `` Kršna neřekl Nandovi Mahárádţovi:,,Jsem Nejvyšší Pán, `` ale řekl mu:,,indra vám dává vodu na pokyn Nejvyššího Pána. Není proto třeba tuto jadţňu (oběť) provádět. `` Kdyţ oběť zastavili, Indra se rozčílil a chtěl obyvatele Vrndávanu potrestat tím, ţe na ně poslal déšť, který trval celých sedm dní. Byl to takový liják, ţe celá oblast Vrndávanu byla málem zaplavená. Avšak Kršna, kterému tehdy bylo asi sedm let, zvedl kopec Góvardhan a všem obyvatelům Vrndávanu řekl, aby se pod ním i se svými zvířaty ukryli. Kršna drţel kopec bez jídla a odpočinku sedm dní a nocí jen proto, aby ochránil obyvatele Vrndávanu. Tak Indra pochopil, ţe Kršna je Nejvyšší Osobností Boţství. Šrímad-Bhágavatam nás upozorňuje, ţe dokonce i tak velké osobnosti, jako jsou Brahmá nebo Indra, mohou být někdy zmateny májou - vnějším projevením Kršnovy energie. Coţ potom říci o nás. Bůh tedy někdy vystupuje jako Bůh a někdy jako lidská bytost, ale májávádíni jsou darebáci a všechny Jeho zábavy povaţují za pouhé legendy nebo mytologii. Buď nevěří šástrám, nebo si je vykládají svým vlastním způsobem a pouţívají -,,logiku půlky slepice``. Jeden muţ měl slepici, která snášela kaţdý

den zlaté vejce. Byl to ale hlupák a myslel si:,,moje slepice mi sice hodně vynáší, ale krmení pro ni je velice drahé. Useknu jí hlavu a ušetřím. Potom budu mít vejce bez jakýchkoliv výdajů. `` Takto impersonalisté přijímají šástry. Myslí si:,,to není dobré; to nám nevyhovuje. Tuto část dáme pryč. `` Kdyţ Kršna říká:,,měl bys Mě vidět všude, `` tito darebáci to rádi přijmou, ale kdyţ řekne:,,všeho se vzdej a odevzdej se Mi, `` odmítají to. Přijímají jen to, co jim vyhovuje, a ostatní odmítají. Áčárjové však šástry takto nepřekrucují. Kdyţ Kršna přednesl Bhagavad-gítu, Ardţuna řekl:,,přijímám vše, co jsi řekl. `` Absolutní Pravda je plná poznání Védánta-sútra je přijímána jako nejautoritativnější z celé védské literatury. Ve Védánta-sútře (1.1.2) se říká:,,absolutní Pravda je původním zdrojem všeho. `` Slovo znamená,,zrození``. Nemůţeme ho vykládat jinak. Význam je jasný. Všechno v tomto hmotném světě má původ v Absolutní Pravdě, stejně jako tělo pochází z lůna matky.,,zrozením počínaje a zánikem konče je všechno emanací Absolutní Pravdy. `` Absolutní Pravda je zdrojem všeho, rezervoárem všeho a udrţovatelem všeho. Jaký je tento původní zdroj? Šrímad-Bhágavatam (1.1.1) říká: Původní zdroj všeho si musí být svrchovaně vědomý všeho, přímo i nepřímo. Je Nejvyšší Duší a ví všechno, protoţe je dokonalý. My jsme také duše - duchovní jiskry - a jakmile se duše dostane do lůna matky, začne rozvíjet své tělo. To znamená, ţe duchovní jiskra je původem těla a všech jeho sloţitých funkcí. Ačkoliv tělo vznikne díky naší energii, nevíme, jak jsou vytvořeny naše ţíly nebo kosti. A protoţe to nevíme, znamená to, ţe nejsme Bozi. Kršna to však ví. To je povaha Absolutní Pravdy - ví všechno. Kršna to potvrzuje v Bhagavad-gítě (7.26):,,Znám vše, co se stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a vše, co se teprve přihodí. `` My Absolutní Pravdu pochopíme, jestliţe přijmeme poznání od duchovního mistra, ale jak získal dokonalé poznání Kršna? Jak je moţné, ţe Kršnovo poznání je tak dokonalé? Protoţe je plně nezávislý ( ). Nic se nemusí od nikoho učit. Nějaký darebák se můţe snaţit stát Bohem tím, ţe přijme poznání od májávádínů, ale Kršna je Bůh, aniţ od někoho přijímal poznání. Takový je Bůh. KAPITOLA 3 V poslední chvíli Šukadéva Gósvámí pokračoval: Protoţe dítě mluvilo lámanou řečí a mělo neobratné pohyby, Adţámil ho měl velice rád. Stále se o něj staral a měl z něho radost. Kdyţ jedl, volal k jídlu i svého syna, a kdyţ pil, pil s ním i jeho syn. Neustále volal jeho jméno - Nárájan. Nevěděl, ţe se jeho čas naplnil a ţe přichází smrt. Kdyţ nastal čas jeho smrti, hloupý Adţámil myslel jen na svého syna Nárájana. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.25 0196 27) Jméno pro dítě Jasně se zde říká, ţe Adţámilův syn Nárájan byl tak malý, ţe ještě neuměl ani mluvit a pořádně chodit. Jelikoţ starý muţ byl k dítěti velice připoutaný, měl z něj radost, a protoţe se jeho syn jmenoval Nárájan, Adţámil neustále opakoval svaté jméno Nárájana. I kdyţ nevolal původního Nárájana, ale pouze své malé dítě, jméno Nárájana je tak mocné, ţe se stařec očišťoval pouhým voláním tohoto jména. Šríla Rúpa Gósvámí proto řekl, ţe kdyţ je mysl člověka jakýmkoliv způsobem přitahována ke svatému jménu Kršny ( ), je to cesta k osvobození. V Indii dokonce i dnes dávají rodiče svým dětem jména Boha jako Kršna, Góvinda nebo Nárájan. Tak opakují jména Boha a mají moţnost se očistit. Kdyţ Adţámil umíral, opakoval jméno Nárájana, protoţe volal svého nejmladšího syna. Adţámil byl synem bráhmana a v mládí uctíval Nárájana, jak je zvykem ve všech bráhmanských rodinách. Tím, ţe soustředil svou mysl na svaté jméno Nárájana, vzpomínal na Nejvyššího Pána, kterého s velkou vírou v mládí uctíval, i kdyţ v době své smrti byl velice znečištěný a volal pouze svého syna. Ve druhém zpěvu Šrímad- Bhágavatamu (2.1.6) je vysvětleno, jak je důleţité v okamţiku smrti vzpomínat na Nárájana:

,,Nejvyšší dokonalostí lidského ţivota, které můţe člověk dosáhnout úplným poznáním hmoty a duše, ovládáním mystických sil nebo dokonalým plněním předepsaných povinností svého zaměstnání, je vzpomínat na konci ţivota na Nárájana, Osobnost Boţství. `` Adţámil tedy vědomě či nevědomě v okamţiku smrti volal jméno Nárájana a dosáhl naprosté dokonalosti. Kritický okamžik života - smrt Jak jsme se jiţ zmínili, ze všeho nejdůleţitější je, na co myslíme v okamţiku smrti. Kdyţ si ale budeme samolibě myslet:,,smrt čeká na kaţdého, co na tom? ``, nikdy neuděláme pokrok na cestě duchovního ţivota. Stejně jako vzduch přenáší vůně, tak i naše myšlenky nás v okamţiku smrti přenesou do příštího ţivota. Jestliţe člověk rozvíjel mentalitu vaišnavy, čistého oddaného Kršny, ihned bude přenesen na Vaikunthu. Kdyţ ale rozvíjel mentalitu obyčejného karmího neboli člověka, který pracuje pouze pro plody své práce, bude muset zůstat v hmotném světě a trpět následky své mentality. Předpokládejme, ţe jsem například obchodník. Kdyţ se budu zabývat celý ţivot obchodováním, v okamţiku smrti budu myslet na své obchody. Jeden kalkatský obchodník se v okamţiku smrti ptal, co bude s jeho továrnou. Je moţné, ţe v příštím ţivotě se ve své továrně narodil třeba jako krysa. To, na co budete myslet v okamţiku smrti, vás přenese do dalšího těla. Kršna je velice laskavý a podle vaší mentality vám dá odpovídající tělo:,,přemýšlíš jako krysa? Staň se krysou. ``,,Přemýšlíš jako tygr? Staň se tygrem. ``,,Přemýšlíš jako můj oddaný? Pojď ke Mně. `` Zpíváním Haré Kršna můţeme usměrnit své myšlenky tak, ţe budeme stále myslet na Kršnu. Kršna to doporučuje v Bhagavad-gítě (6.47):,,Prvotřídní jogí je ten, kdo na Mne vţdy myslí ve svém srdci. `` Hnutí pro vědomí Kršny je určeno k tomu, aby lidské společnosti pomohlo dojít k plnému vědomí Kršny. Potom budeme na konci svého ţivota jednoduše myslet na Kršnu. Vše, čemu se věnujeme ve svém ţivotě, ovlivní naše vědomí v okamţiku smrti. To je přirozené. Ten, kdo se správně připravuje na smrt, je skutečně inteligentní, zatímco ten, kdo si myslí, ţe můţe zůstat navţdy doma a uţívat si společnosti své ţeny a dětí, je blázen. V iluzi si říká:,,moje bankovní konto, můj krásný dům a moje rodina mě ochrání. `` To ale není pro nikoho ţádná ochrana. Šrímad-Bhágavatam (2.1.4) říká:,,šílenec si myslí:, Mé silné tělo, mé dospělé děti, moje ţena a moje bankovní konto mi poskytnou ochranu. ``` V tomto hmotném světě jednoduše bojujeme jako vojáci v bitvě. Našimi vojáky jsou naše děti, ţena, bankovní konto, naši krajané apod. Šrímad-Bhágavatam nás napomíná, abychom nehledali útočiště u takových nespolehlivých vojáků. I kdyţ kaţdý ví, ţe jeho otec nebo dědeček, kteří dříve ţili, jiţ neexistují, neuvědomuje si, ţe také všichni ostatní včetně jeho budou jednou zničeni. Jak můţe ochránit svého syna? Jak můţe jeho syn ochránit jeho? Materialista, který je zcela zabraný ve zvířecích činnostech, jako je jedení, spaní, bránění se a páření, si takové otázky nikdy neklade. KAPITOLA 4 Mezi ţivotem a smrtí Šukadéva Gósvámí pokračoval: Adţámil uviděl tři hrozivé, nelítostně vyhlíţející bytosti. Jejich těla byla znetvořená, měly zkřivené tváře a na těle jim vstávaly vlasy. V rukou drţely provazy a chtěly Adţámila unést do sídla Jamarádţe. Adţámil byl velice zmaten, a protoţe se obával o své dítě, které si poblíţ hrálo, začal hlasitě volat jeho jméno. Se slzami v očích tedy vyslovoval svaté jméno Nárájana. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.28 0196 29) Touha uniknout smrti V okamţiku smrti se lidé velice touţí zachránit a obzvláště ti, kteří ţili hříšně. Samotná duše samozřejmě smrti nepodléhá ( ), avšak ţivot v současném těle a přechod do druhého těla jsou velice bolestivé. Kdyţ přijde smrt, ţivá bytost proţívá tak velkou bolest, ţe jiţ nemůţe své současné tělo snášet. Člověk má někdy velice bolestný ţivot a spáchá sebevraţdu. Sebevraţda je však hřích, za který ho čeká podle zákona karmy trest. Kdyţ Adţámil umíral, viděl tři hrozivě vyhlíţející bytosti s provazy v rukou. Měly rozcuchané vlasy a chlupy na jejich

tělech vypadaly jako štětiny. Byli to pomocníci Pána Jamarádţe - Jamadútové - a přišli, aby Adţámila vytáhli z jeho těla a přivedli před Jamarádţův soud. Kdyţ umírající člověk vidí Jamadúty, někdy ze strachu křičí a stejně se začal bát i Adţámil. Adţámil měl však velké štěstí, neboť i kdyţ tím myslel svého syna, volal svaté jméno Nárájana, a proto okamţitě přišli i Nárájanovi pomocníci, Višnudútové. Adţámil se velice bál Jamarádţových provazů, a volal proto se strachem v očích jméno Pána. Ve skutečnosti však nechtěl vůbec vyslovit svaté jméno Nárájana - volal pouze svého syna. Příchody a odchody Kršny a Jeho oddaných Můţeme se zeptat:,,oddaný umře a neoddaní také umírají. Jaký je v tom rozdíl? `` Můţeme to vysvětlit na následujícím příkladu. Kočka chytí myš a nese ji v tlamě mezi zuby a stejně tak nosí i svá koťata. Myš i koťata nosí stejným způsobem, ale koťata se cítí pohodlně a bezpečně, zatímco myš se cítí jako ve spárech smrti. Podobně jsou oddaní v okamţiku smrti přemístěni do duchovního sídla, na Vaikunthu, zatímco obyčejný hříšný člověk je staţen dolů do pekelné říše Jamadútů, sluţebníků Jamarádţe. Takový osud měl potkat i Adţámila. V Bhagavad-gítě (4.9) Kršna říká:,,má zjevení a Mé odchody nejsou obyčejné. Jsou duchovní neboli transcendentální. `` Proč se Kršna zjevuje v tomto hmotném světě? To vysvětluje v předešlém verši (Bg. 4.8):,,Abych osvobodil zboţné a vyhladil ničemné a znovu upevnil náboţenské zásady, zjevuji se věk po věku. `` Jediným zájmem Pána je ochránit Své věrné oddané a zabíjet démony. Proto je Pán Višnu na obrázcích nakreslený se Svými zbraněmi - kyjem a čakrou (diskem) - kterými ochraňuje oddané, a s lotosovým květem a lasturou, kterými jim ţehná. Podobně jsou transcendentální i zjevení a odchody Kršnových oddaných, které Pán posílá do hmotného světa, aby kázali o Jeho slávě. Podle vaišnavských zásad jsou zjevení i odchody takových vaišnavů neboli oddaných Višnua (Kršny) velice příznivé. V obou případech proto na jejich počest taková výročí oslavujeme. Ve skutečnosti se dokonce ani obyčejné ţivé bytosti nerodí ani neumírají, coţ pak říci o Kršnovi a Jeho oddaných. Ateisté někdy říkají, ţe Bůh je mrtvý. Nevědí, ţe dokonce ani nejnepatrnější ţivá bytost nikdy neumírá. Jak by potom mohl být Bůh mrtvý? Bhagavad-gítá popisuje ateisty jako múdhy, hloupé darebáky. Nemají ţádné poznání, ale staví se do role učenců a říkají věci, které nejsou dobré ani pro ně, ani pro ostatní. Neustále myslet na Kršnu Jelikoţ byl Adţámil v okamţiku smrti ponořen v myšlenkách na Nárájana, byl okamţitě vysvobozen, přestoţe byl po celý svůj ţivot hříšný. Na Kršnu můţeme myslet jakýmkoliv způsobem. Gópí, Kršnovy přítelkyně, myslely na Kršnu způsobem, který by mohl být označen jako chtíč. Šišupála myslel na Kršnu v hněvu a Kansa na Kršnu neustále myslel ve strachu. Kansa i Šišupála byli démoni, ale protoţe mysleli na Nejvyšší Osobnost Boţství po celý svůj ţivot a také v okamţiku smrti, Kršna Samotný jim udělil vysvobození. Nejlepší je však myslet na Kršnu pozitivně. Bhakti neboli oddaná sluţba znamená myslet na Kršnu pozitivním způsobem. Šišupála a Kansa nebyli oddaní, neboť slovo oddaný označuje toho, kdo Kršnu přijímá pozitivně. Kršna ale přijímá i to, kdyţ na Něj někdo myslí opačným způsobem. Je tak laskavý, ţe kdokoliv na Něj neustále myslí - dokonce i Jeho nepřítel - stane se největším jogínem a dosáhne vysvobození. Takto dosáhli výsledků jógy a odříkání dokonce i takoví nepřátelé, jako byli Kansa a Šišupál. V neosobní záři Brahmanu ( ) nejsou jen největší učenci ( ), kteří usilovali o dosaţení Brahmanu, ale také ti, kdo na Kršnu neustále mysleli jako nepřátelé. Také oni vstoupí do této duchovní záře. Kršnovi nepřátelé dospějí tedy na stejné místo jako dţňání. To však není příliš ţádoucí. V záři Brahmanu (brahmadţjóti) můţe ţivá bytost zůstat po nějaký čas jako nepatrná zářící duchovní částečka. Stejně jako má sluneční svit mnoho molekulárních částic, mohou i ţivé bytosti být jako malé částečky duchovní záře brahmadţjóti. Musí však znovu poklesnout do hmotného stvoření. Ţivé bytosti mají takovou povahu, ţe si chtějí různě uţívat svými smysly, ale v této neosobní existenci neexistuje ţádný poţitek. Kdyţ si chtějí uţívat, musí znovu přijít do tohoto hmotného světa. Pokud tedy ţivá bytost splyne se září Brahmanu, znovu poklesne. Kršnovi oddaní netouţí po vysvobození, protoţe jejich jediným zájmem je zaměstnat se v oddané sluţbě Kršnovi, ať jiţ v hmotném, nebo v duchovním světě. Kršnovou milostí mohou dosáhnout vysvobození povýšením na Gólóku Vrndávanu, sídlo Pána Kršny, kde neexistuje hmotné utrpení v podobě rození, smrti, stáří nebo nemocí. Postavení oddaného se tedy liší od postavení impersonalistů a dţňáních. Postavení oddaného je velice vznešené. Oddaný také prochází září Brahmanu, která ho ale nijak nepřitahuje. Přitahují ho

vaikunthské planety, obzvláště Gólóka Vrndávana, kde ţije věčně Nejvyšší Osobnost Boţství spolu se Svými společníky. KAPITOLA 5 Višnudútové přicházejí Šukadéva Gósvámí pokračoval: Můj drahý králi, kdyţ Višnudútové, pomocníci Šrí Višnua, slyšeli svaté jméno svého Pána z úst umírajícího Adţámila, okamţitě k němu přišli. Adţámil zpíval bez přestupků, neboť byl velice vystrašený. Jamarádţovi pomocníci chtěli vytrhnout duši z Adţámilova srdce, ale Višnudútové je pronikavým hlasem zastavili. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.30 0196 31) Pán posílá Své pomocníky Jamadútové neboli pomocníci Jamarádţe, pána smrti, přišli, aby Adţámila odvlekli. Adţámil volal svého nejmladšího syna Nárájana:,,Nárájane, prosím, pojď sem! Umírám! `` Kršna je tak laskavý, ţe jakmile slyšel Adţámila v okamţiku smrti volat,,nárájane! ``, ihned poslal Své pomocníky, Višnudúty, aby ho ochránili. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur poznamenává, ţe Višnudútové přišli, protoţe slyšeli Adţámila volat svaté jméno svého Pána Nárájana, bez ohledu na to, proč toto jméno volal. Kdyţ Adţámil volal jméno Nárájana, myslel ve skutečnosti na svého syna, ale protoţe Višnudútové slyšeli Pánovo svaté jméno, přišli ho ochránit. Svaté jméno Pána bychom měli zpívat proto, abychom Ho oslavovali. Adţámil však Nejvyššího Pána neoslavoval; opakoval svaté jméno Nárájana, protoţe byl velice připoutaný ke svému synovi. Jelikoţ měl však štěstí a v mládí vykonával oddanou sluţbu Nárájanovi, vyslovoval svaté jméno s oddaností a bez přestupků. Volání svatého jména tedy stačilo k tomu, aby se očistil od všech hříšných reakcí a získal ochranu Višnudútů. Jméno,,Nárájan`` má plnou moc Nejvyšší Osobnosti Boţství Nárájana neboli Kršny. To je tajemství zpívání jmen Boha ( ). Zpíváme-li svaté jméno Kršny, jsme okamţitě ve styku s Kršnou Samotným, neboť Pánovo jméno není hmotné - je duchovní a absolutní. Mezi Kršnou a Jeho jménem neexistuje ţádný rozdíl. Boj o duši Višnudútové řekli s velkou váţností Jamadútům:,,Co to děláte? Přestaňte! Tohoto člověka nemůţete vzít k Jamarádţovi! `` Vaišnavu, který je odevzdaný lotosovým nohám Pána Višnua, vţdy ochraňují Višnuovi sluţebníci. Jelikoţ Adţámil zpíval svaté jméno Nárájana, Višnudútové za ním ihned přišli a okamţitě Jamadútům zakázali dotknout se ho. Pronikavým hlasem Jamadútům pohrozili, ţe pokud se budou pokoušet odnést Adţámilovu duši, stihne je trest. Jamarádţovi pomocníci mají moc nad všemi hříšnými bytostmi, ale poslové Pána Višnua mohou potrestat kaţdého, včetně Jamarádţe, jestliţe ublíţí nějakému vaišnavovi. Moderní vědci se svými hmotnými prostředky nevědí, kde hledat v těle duši, ale Šrímad-Bhágavatam zde jasně vysvětluje, ţe duše sídlí v srdci ( ). Jamadútové chtěli Adţámilovu duši odvléci z jeho srdce. Srdce je jedním z orgánů fyzického těla. Pán říká v Bhagavad-gítě (18.61):,,Nejvyšší Pán dlí v srdci kaţdého, ó Ardţuno, a řídí putování všech ţivých bytostí, jeţ jsou jakoby zasazeny do stroje skládajícího se z hmotné energie. `` Slovo znamená,,stroj``, jako je například automobil. Řidičem a vlastníkem tělesného stroje je duše, ale nejvyšším vládcem a vlastníkem je Osobnost Boţství v podobě Nadduše. Hmotné tělo vytvoří na základě našich činností v minulém ţivotě a podle činností v tomto ţivotě pro nás připraví tělo, které dostaneme v ţivotě příštím. V daném čase dostaneme další tělo a individuální duše se do něj přenese společně s Nadduší. Tomu se říká převtělování neboli transmigrace duše. Při transmigraci z jednoho těla do druhého odvedou Jamarádţovi pomocníci hříšnou duši nejprve do určitého pekla, aby si zvykla ţít v podmínkách, které odpovídají jejímu příštímu tělu. KAPITOLA 6 Obyvatelé duchovního světa

Šukadéva Gósvámí pokračoval: Jamarádţovi pomocníci, synové boha Slunce, odpověděli:,,kdo jste, ţe se opovaţujete stavět proti rozhodnutí Jamarádţe? Čí jste sluţebníci, odkud jste přišli a proč nám zakazujete dotknout se Adţámilova těla? Jste polobozi z nebeských planet, niţší polobozi, nebo jste nejlepší z oddaných? Vaše oči jsou jako okvětní lístky lotosu. Šaty máte ze ţlutého hedvábí, na krku girlandy z lotosů, na hlavách máte překrásné helmice a v uších náušnice. Všichni vypadáte velice krásně a mladě. Vaše čtyři dlouhé ruce zdobí luky a toulce se šípy, meče, kyje, lastury, disky a rozkvetlé lotosy. Svou neobyčejnou září jste rozptýlili zdejší temnotu. Proč nám bráníte? `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.32 0196 36) Boží zásah Hříchy, kterých se Adţámil dopustil, ho předurčovaly před soud Jamarádţe, který jako nejvyšší soudce dohlíţí na hříšné činy všech ţivých bytostí. Jamarádţovy pomocníky velice překvapilo, kdyţ jim Višnudútové zakázali dotknout se Adţámila, neboť nikdy předtím jim nikdo ve všech třech světech nebránil ve vykonávání jejich povinnosti. Višnudútové přišli z Vaikunthy a vypadali neobvykle, protoţe měli čtyři ruce. Jamarádţovi sluţebníci je hned s úctou přijali. Nevěděli, z které planety Višnudútové přišli, a proto pouze řekli:,,jistě jste přišli z nějaké velice vznešené planety, ale proč nám bráníte v naší sluţbě? Jsme Jamadútové. Naší povinností je odvést kaţdého hříšníka a Adţámil se dopouštěl hříšných činností po celý ţivot. Nyní umírá a my ho máme vzít k Jamarádţovi, synu Vivasvána, boha Slunce. Proč nám tedy bráníte? `` Nejvýznamnějším slovem ve 32. verši je které znamená,,nejlepší z dokonalých``. V Bhagavad-gítě (7.3) je řečeno: Z milionů lidí se jen jeden pokouší stát dokonalý, nebo jinými slovy seberealizovaný. Seberealizovaný člověk ví, ţe není toto tělo, ale duše ( ). V dnešní době si tuto skutečnost skoro nikdo neuvědomuje, ale ten, kdo to pochopí, dosáhl dokonalosti a nazývá se Jestliţe pochopíme, ţe duše je nedílnou částí Nejvyšší Duše a zaměstnáme-li se v oddané sluţbě Nejvyšší Duši, budeme Potom můţeme vstoupit na Vaikunthu nebo Kršnalóku. Slovo proto označuje čistého oddaného Pána. Jamadútové jsou sluţebníci Jamarádţe, který je také a proto vědí, ţe je nad všemi polobohy a samozřejmě také nad všemi ţivými bytostmi v hmotném světě. Jamadútové se proto ptali Višnudútů, proč jim brání ve vykonávání příkazů takové vznešené duše, jakou je Jamarádţ. Je třeba si uvědomit, ţe Adţámil ještě nebyl mrtvý, protoţe Jamadútové byli zastaveni před tím, neţ mohli Adţámilovu duši vytáhnout z jeho srdce. Adţámil byl na pokraji smrti a Jamadútové a Višnudútové se nyní dohadovali, komu jeho duše patří. Duchovní krása Višnudútové vypadali přesně jako Pán Višnu. Jamadútové je nikdy předtím neviděli, protoţe poslové pána smrti ţijí pouze tam, kde se lidé dopouštějí hříšných činností. Přítomnost takových překrásných bytostí je tedy překvapila a řekli:,,podle vaší krásy vidíme, ţe jste velice vznešení a máte nebeskou moc, díky které jste svou září rozptýlili temnotu hmotného světa. Proč se nám tedy snaţíte bránit ve vykonávání naší povinnosti? `` Později vyjde najevo, ţe Jamadútové pokládali Adţámila za hříšníka omylem. Nevěděli, ţe i kdyţ byl po celý svůj ţivot hříšný, očistil se tím, ţe neustále opakoval svaté jméno Nárájana. Višnudútové zářili, neboť pocházejí z duchovního světa, kde kaţdá bytost a všechno kolem vydává oslnivou záři. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítě (15.6):,,Mé sídlo není ozářeno ani sluncem, měsícem, ohněm nebo elektřinou. `` Jamadútové nevěděli, odkud Višnudútové přišli, ale bylo jim jasné, ţe to nejsou obyčejné bytosti, protoţe z jejich těl vycházela úţasná záře, měli čtyři ruce a byli nezvykle krásní. Tyto verše popisují, jaké šaty a jaké tělesné rysy mají obyvatelé Vaikunthy. Mají girlandy, šaty ze ţlutého hedvábí a čtyři ruce, ve kterých drţí disk, květinu, kyj a lasturu. Vypadají přesně jako Pán Višnu, s výjimkou jednoho velice důleţitého detailu - pouze Pán nosí na Své hrudi drahokam Kaustubha. Obyvatelé Vaikunthy mají stejné tělesné rysy jako Nárájan, protoţe dosáhli vysvobození ale přesto jednají jako Jeho sluţebníci. Všichni vědí, ţe jejich pánem je Nárájan neboli Kršna a ţe všichni jsou Jeho sluţebníky. Jsou to seberealizované duše, které jsou věčně osvobozené. Ačkoliv by se mohli sami prohlašovat za Nárájana, nikdy tak neučiní a vţdy si udrţují vědomí Kršny a věrně Mu slouţí. Taková je atmosféra Vaikunthalóky. Podobně i ten, kdo se v hnutí pro vědomí Kršny učí věrné sluţbě Pánu Kršnovi, zůstane navţdy na Vaikuntě a hmotný svět se ho nebude dotýkat. Za hranicemi hmotného světa V podmíněném stavu netušíme, ţe existuje duchovní svět. Duchovní svět však existuje. Pán Kršna říká v Bhagavad-gítě (8.20):,,Nad touto vnější, hmotnou přírodou je ještě jiná, vyšší příroda. `` Tato hmotná příroda se skládá z milionů a bilionů vesmírů, které jsou seskupeny v jedné části duchovní oblohy.

Nedokáţeme změřit ani tento jeden vesmír, ve kterém je nespočet planet. Takových vesmírů existují v celém hmotném stvoření miliony a biliony. Celé hmotné stvoření je pouhou čtvrtinou veškeré existence. Jinými slovy, celý tento hmotný svět je čtvrtinou Kršnovy energie. Zbylé tři čtvrtiny tvoří duchovní nebe. Nevědomí lidé si myslí, ţe tato planeta je všechno na světě, ale to je ţabí filozofie. Ţába ve studni nikdy neporozumí ničemu, co je za hranicemi její studny a všechno se snaţí pochopit ve srovnání se studnou. Kdyţ jí někdo vypráví o oceánu, nedokáţe si ho představit. Podobně si také lidé s ţabí mentalitou myslí:,,bůh je takový, `` nebo,,boţí království vypadá tak, ``,,Já jsem Bůh, `` anebo,,ţádný Bůh neexistuje. `` To všechno je ale bláznovství. KAPITOLA 7 Rozdíl mezi ctností a hříchem Šukadéva Gósvámí pokračoval: Sluţebníci Vásudévy vyslechli Jamarádţovy posly, usmáli se a hlasy hlubokými jako hřmění mraků promluvili takto:,,jestliţe jste opravdu Jamarádţovi sluhové, musíte nám vysvětlit, jaký je význam náboţenských zásad a jaké jsou příznaky bezboţnosti. Jak trestat ostatní? Kdo si zaslouţí trest? Zaslouţí si trest všichni, kdo se zaměstnávají plodonosnými činnostmi, nebo jen někteří? `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.37 0196 39) Co by měli vědět představitelé náboženství Jamadútové namítali:,,jste tak vznešení, ţe pro vás není příliš vhodné zaplétat se do našich záleţitostí. `` Jamadútové byli překvapeni, kdyţ viděli, ţe se tak vznešené osobnosti jako Višnudútové staví proti vůli Jamarádţe. Podobně byli překvapeni také Višnudútové, neboť Jamadútové, sluţebníci Jamarádţe, který je nejvyšším soudcem, neznali zásady náboţenství. Višnudútové se tedy usmáli a pomysleli si:,,co to mluví za nesmysly? Jestliţe to jsou opravdu Jamarádţovi sluhové, měli by vědět, ţe Adţámil si nezaslouţí, aby ho odvlekli. `` Višnudútové promluvili váţnými hlasy:,,prohlašujete se za představitele Dharmarádţe (Jamarádţe), vládce smrti a udrţovatele náboţenských zásad, a říkáte, ţe vám bráníme ve vykonávání úkolu, kterým vás pověřil. Můţete nám proto laskavě vysvětlit, co je neboli náboţenství a co je neboli bezboţnost? Jestliţe jste opravdu představitelé Jamarádţe, pak byste nám měli být schopni odpovědět. `` Otázka, kterou poloţili Višnudútové Jamadútům, je ze všech otázek, které si můţeme poloţit, ta nejdůleţitější. Sluţebník musí vědět, jaké jsou pokyny jeho duchovního mistra. Jamarádţovi sluţebníci se hájili tím, ţe vykonávají pokyny svého pána, a Višnudútové se jich proto velice inteligentně zeptali, zda mohou vysvětlit zásady náboţenství a bezboţnosti. Vaišnava zná tyto zásady naprosto dokonale, protoţe se seznámil s pokyny Nejvyšší Osobnosti Boţství. Nejvyšší Pán říká:,,zanech všech druhů náboţenství a pouze se Mi odevzdej. `` Odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Boţství je základní zásadou náboţenství. Ti, kdo se namísto Kršnovi odevzdali hmotné přírodě, jsou bezboţní, ať je jejich hmotné postavení jakékoliv. Protoţe neznají náboţenské zásady, Kršnovi se neodevzdají a jsou známí jako hříšní darebáci, nejniţší z lidí a nevědomí hlupáci. Kršna říká v Bhagavad-gítě (7.15):,,Nevěřící lidé, kteří jsou velice hloupí, kteří jsou nejniţší z lidí, jejichţ poznání unesla vidina a ti, kdo mají ateistickou povahu démonů, se Mi nikdy neodevzdávají. `` Otázka Višnudútů byla zcela na místě. Jestliţe se někdo vydává za něčího představitele, musí znát dokonale jeho poslání. Oddaní v hnutí pro vědomí Kršny si proto musí být plně vědomi poslání Kršny a Pána Čaitanji a filozofie vědomí Kršny. Jinak budou povaţováni za hlupáky. Pán Čaitanja Maháprabhu řekl:,,guruem se můţe stát ten, kdo zná Kršnu. `` Guruem se nemůţe stát jen tak kdokoliv. Višnudútové proto vyzývali Jamadúty:,,Jestliţe jste praví představitelé Dharmarádţe, musíte nám vysvětlit, co je náboţenství a co bezboţnost. `` Takto bychom měli posuzovat, kdo je skutečným představitelem náboţenství. Za gurua nebo zboţného člověka nemůţeme přijímat kohokoliv. Mnoho lidí se kvůli nevědomosti prohlašuje za Bohy a ve jménu dharmy předkládá spoustu nesmyslů. Pokud někdo prohlašuje:,,já jsem Bůh, `` nebo,,stal jsem se Bohem pomocí mystické jógy, `` měli bychom ho vyzkoušet. V Americe jeden muţ tvrdil:,,jsem Bůh a všichni

ostatní jsou také Bozi, `` a získával tak mnoho ţáků. Jednoho dne ho rozbolel zub a já jsem se ho zeptal:,,co jste za Boha, kdyţ tolik trpíte, protoţe vás bolí zub? `` Jen šílenec nebo podvodník říká:,,já jsem Bůh. `` Vykonavatelé trestu Ten, kdo má moc trestat ostatní, by neměl trestat všechny. Existuje nespočetně mnoho ţivých bytostí, z nichţ většina je v duchovním světě a jsou věčně osvobozené - Na tyto osvobozené duše se nevztahuje ţádný trest. Pouze malá část ţivých bytostí - asi jedna čtvrtina - ţije v hmotném světě a většina z nich, přibliţně 8 000 000 z 8 400 000 druhů ţivota, jsou niţší neţ lidé. Na ně se také nevztahuje ţádný trest, neboť se vyvíjejí automaticky podle zákonů hmotné přírody. Lidské bytosti, které mají rozvinuté vědomí, jsou za své činnosti zodpovědné, ale ani všichni lidé nemohou být trestáni - například ti, kteří se zaměstnávají zboţnými činnostmi. Potrestáni mohou být pouze ti, kteří se dopouštějí hříchů. Višnudútové se proto ptali, podle čeho Jamarádţ určuje, kdo je hoden trestu a kdo nikoliv. Podle čeho jsou lidé souzeni? Podle jakých principů? Jamadútové měli pocit, ţe jednají správně, protoţe plnili pokyny Jamarádţe, který samotný je dokonalý. Kdyţ musí soudce určit trest těm, kteří porušují zákony, neznamená to, ţe je zločinec. Je představitelem vlády. Podobně i Jamarádţ vládne pekelným planetám a jedná s hříšnými osobami, ale zároveň je čistým představitelem Kršny a pouze vykonává příkazy svého Pána. Policista musí znát zákony a vědět, koho můţe zatknout za jejich porušování. Kdyby zatkl, koho by se mu zachtělo, byl by sám zločinec. Nesmí zatknout nikoho, kdo dodrţuje zákony. Podobně také Jamadútové nemohou vzít před Jamarádţův soud kohokoliv. Za hříšné činnosti mohou trestat pouze neoddané. Jamarádţ Jamadúty obzvláště upozornil, aby si nevšímali vaišnavů. Adţámil však byl velice hříšný a Jamadútové nechápali, proč by ho neměl Jamarádţ potrestat. Oddaní a démoni V hmotném světě existují dvě třídy lidí - ti, kteří slouţí Bohu, se nazývají dévové nebo surové a ti, kteří jsou sluţebníky máji (iluze), se nazývají asurové. V duchovním světě však existuje pouze jedna třída, neboť všichni jsou sluţebníky Boha. Duchovní svět se proto nazývá absolutní. Není tam ţádný rozpor, neboť středem všeho je Kršna neboli Bůh a kaţdý Mu slouţí s opravdovou láskou, nikoliv za peníze. Ten, kdo slouţí pro peníze, dělá svou sluţbu podle toho, kolik dostane peněz, ale na Vaikuntě ţádní placení sluţebníci nejsou. Kaţdý je osvobozený a kaţdý je stejně bohatý jako Nejvyšší Osobnost Boţství, a přesto kaţdý zůstává sluţebníkem. V hmotném světě lidé slouţí, protoţe potřebují peníze, ale v duchovním světě kaţdý slouţí z lásky. Nikdo nic nepotřebuje, protoţe je tam všechno dokonalé. Brahma-sanhitá říká, ţe v duchovním světě jsou stromy přání ( ), od kterých můţe kaţdý dostat všechno, po čem touţí. V hmotném světě je kaţdý nucen slouţit. Kdyţ někdo neslouţí, bude strádat. Dokonce i král musí pracovat, co potom říci o chudém člověku. Pod vedením Nejvyššího Pána dělá hmotná příroda ze všech tančící psy. Pán řekne:,,tancuj, `` a pes tančí, neboť ví, ţe jinak nedostane najíst. Kaţdý je sluţebníkem, ať se jiţ nachází v hmotném, nebo v duchovním světě, ale lidé si myslí, ţe jsou pány. Muţ si myslí:,,jsem pánem své ţeny a svých dětí. `` Ve skutečnosti je však jejich sluţebníkem. Státní úředník si myslí:,,jsem král, `` nebo,,jsem prezident, `` ale ve skutečnosti je sluţebníkem občanů. Jeho práce je slouţit, a pokud neslouţí občanům podle jejich poţadavků, bude sesazen nebo nevyhraje příští volby. V hmotném světě se kaţdý snaţí stát pánem všeho, a proto neustále dochází k boji na všech úrovních - mezi samozvanými,,bohy``, mezi hlavami států, a dokonce i mezi přáteli a členy rodiny. V tomto iluzorním boji však nikdo neuspěje. Mahátmá Gándhí byl ctěn jako otec Indie, ale také on byl jen sluţebníkem. Kdyţ se jednomu člověku jeho sluţba znelíbila, zabili ho. Podobně byl i prezident Kennedy velice známým prezidentem. Někdo však viděl na jeho sluţbě chyby a také jeho zabili. V hmotném světě není nikdo opravdovým pánem. Kaţdý je buď sluţebníkem máji (iluze), nebo sluţebníkem Boha. Kaţdý musí dodrţovat státní zákony. Zločinec si však pod vlivem iluze myslí:,,zákony státu mě nezajímají. `` Potom ho ale chytí a on je donucen podřídit se zákonům státu ve vězení. Nemá jinou moţnost. My jsme podobně sluţebníky Boha, ale démonská třída lidí (asurové) se o Boha a Jeho zákony nestará. Tito darebáci si myslí, ţe ţádný Bůh neexistuje, ţe všichni jsou Bozi, nebo ţe Bozi jsou oni samotní. I takoví,,bozi`` ale musí poslouchat Boţí zákony v podobě rození, smrti, nemoci a stáří. Pouze ti, kteří jsou zcela pod vlivem iluze, odmítají slouţit Bohu. Namísto toho, aby z vlastní vůle slouţili Bohu, se z nich stávají otroci máji, Pánovy iluzorní energie. Člověk, který je pronásledován duchy, mluví různé nesmysly. Podobně ţivé bytosti, které jsou pronásledovány májou nebo zcela oklamány iluzorními kouzly hmotné přírody, mluví hlouposti, a ty nejhloupější z nich se samy prohlašují za Bohy. Mezi dvěma třídami lidí - boţskými (dévy) a démonskými (asury) - probíhá neustálý boj. Asurové se vţdy staví proti Bohu a dévové se Bohu vţdy odevzdávají. Na příběhu Prahláda Mahárádţe můţeme vidět, ţe dokonce i v jedné rodině se mohou narodit dévové i asurové. Otec Prahláda Mahárádţe, Hiranjakašipu, byl démon, zatímco Prahlád Mahárádţ byl déva. Otec