Problematika duševní hygieny zaměstnanců zdravotnické záchranné služby

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o. Problematika duševní hygieny zaměstnanců zdravotnické záchranné služby Diplomovaný zdravotnický záchranář Vypracoval: František Vrabec Vedoucí práce: Mgr. Jitka Havlíčková Čelákovice 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitoval. Jsem si vědom, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. 14. 12. 2013 v Liticích nad Orlicí Podpis 2

Poděkování: Chtěl bych poděkovat své manželce za podporu jak při studiu, vykonávání povinné praxe, tak i konzultace k absolventské práci. Svým kolegyním a kolegům za hodnotné příspěvky, náměty, návrhy a vyplnění dotazníků. Kolegyním peerům, obzvláště pak Petře Šoltysové a Věře Műllerové za konzultace a poskytnutí rozhovoru k vypracování části mé práce. Dále také své vedoucí práce Mgr. Jitce Havlíčkové za odborné vedení a cenné připomínky. 3

Obsah Úvod... 6 1 Cíle absolventské práce... 8 1.1 Hlavní cíl... 8 1.2 Dílčí cíle... 8 2 Teoretická část... 9 2.1 Duševní zdraví... 9 2.2 Syndrom vyhoření (Burn-out)... 10 2.3 Psychohygiena... 12 2.3.1 Možnosti psychohygieny... 12 2.4 Harmonogram vývoje Systému psychosociální intervenční služby (SPIS)... 13 2.5 Psychosociální intervenční služba (PIS) zdravotnické záchranné služby (ZZS) 14 2.6 CISM Critical Incident Stress Management... 15 2.7 Členové týmu systému psychosociální intervenční služby... 17 2.7.1 Odborný garant... 17 2.7.2 Krajský koordinátor... 17 2.7.3 Peer... 18 2.7.3.1 Historie peerů... 19 2.7.3.2 Peer v záchranné službě... 20 2.7.3.3 Požadavky na základní vzdělání peera... 20 2.7.3.4 Příklad odborné akce vzdělávání peerů... 21 2.7.3.5 Způsob aktivace peer činnosti a pravidla peer činnosti... 21 2.7.3.6 Nejčastější chyby, kterých by se peeři měli vyvarovat... 22 2.8 Psychosociální péče v podmínkách zdravotnictví... 22 2.9 Skupinová intervence na bázi CISM (Critical Incident Stress Management)... 23 4

2.9.1 Debriefing... 24 2.9.2 Defusing... 25 2.9.3 Demobilizace... 26 2.9.4 Následné služby... 27 2.9.5 Krizová intervence... 27 2.10 Psychosociální intervence při mimořádných událostech... 28 2.10.1 Mimořádná událost... 28 2.10.2 Fáze pomoci po mimořádné události... 28 2.10.3 Dva nejznámější příklady mimořádných událostí v České republice... 29 3 Praktická část... 31 3.1 Dotazníkové šetření... 31 3.2 Vyhodnocení dotazníku... 32 3.3 Rozhovor... 40 4 Diskuze... 43 Závěr... 45 РЕЗЮМЕ... 47 Bibliografie... 48 Přílohy:... 49 5

Úvod Absolventská práce Problematika duševní hygieny zaměstnanců ZZS pojednává o systému psychosociální intervenční služby, o jeho fungování a možnostech využití. Péče o duševní hygienu je nedílnou součástí života u všech pomáhajících profesí. Tato práce se zaměřuje na zdravotnické pracovníky, a to konkrétně na zaměstnance zdravotnické záchranné služby. Jsou to lidé, kteří jsou v první linii a utrpení, nemoc a smrt je provází každým pracovním dnem. Právě proto, že to jsou lidé, kteří mají emoce, je velmi důležité, aby si uvědomili, jak nutné je pečovat o své duševní zdraví. V České republice již několik let funguje Systém psychosociální intervenční služby, tzv. SPIS. V roce 2012 došlo k významné změně v tomto systému právě ve zdravotnictví. Nabytím účinnosti Zákona č. 347/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě je povinností organizace tuto službu zaměstnancům zajistit. A to nejen zaměstnancům, ale v případě mimořádné události nebo krizové situace při provádění záchranných a likvidačních prací i dalším zdravotnickým pracovníkům (například z příjmových oddělení nemocnic). V každém kraji fungují proškolení koordinátoři, kteří řídí, monitorují a organizují péči pro kolegy na úrovni daného kraje. Každý zaměstnanec se může obrátit buď na koordinátora, nebo přímo na vybraného peera. Peer je kolega, který je navíc vyškolený pro psychickou pomoc. Každý peer prošel certifikovaným výcvikem v systému psychosociální péče o kolegy a pravidelně si udržuje kvalifikaci účastí na odborných akcích zaměřených na problematiku psychosociální intervenční péče. Tato práce představí systém psychosociální péče, z hlediska jeho historie, vývoje a současné podoby. Seznámí s krizovými situacemi, s možnými následky podceňování péče o duševní hygienu, včetně pojednání o syndromu vyhoření. V rámci práce bude proveden výzkum, ve dvou krajích, u zaměstnanců Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého a Pardubického kraje. Chci zjistit, co vědí o systému SPIS, funkci koordinátorů a peerů, jestli jejich služeb někdy využili. Výzkum byl proveden pomocí dotazníku. 6

Pro svou práci čerpám z odborné literatury z oboru psychologie, především z materiálů výukového centra v Brně, použity byly informace z webových stránek Systému psychosociální intervenční služby. Budu vycházet také z vlastní praxe na zdravotnické záchranné službě. Absolventská práce Problematika duševní hygieny zaměstnanců zdravotnické záchranné služby je určena pro všechny zaměstnance zdravotnické záchranné služby, zaměstnance urgentních příjmů, i studenty oboru zdravotnický záchranář. Mezi zdravotníky je stále ještě mnoho těch, kteří si myslí, že žádnou péči pro sebe nepotřebují. Jejich úkolem je starat se o druhé a nemyslet na obnovu svých sil. Čtenář bude seznámen s možnými následky tohoto přístupu a s možností jak to změnit. Práce může být i inspirací pro pracovníky Systému psychosociální intervenční služby v tom smyslu, co se jim povedlo a co změnit, aby jejich služba byla efektivnější. 7

1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Zmapovat možnosti péče o duševní hygienu u zaměstnanců zdravotnické záchranné služby a jejich zájem o tuto péči 1.2 Dílčí cíle 1.2.1 Informovat o SPIS v České Republice o historii a funkcích 1.2.2 Informovat o změnách díky zákonu č. 347/2011Sb. 1.2.3 Informovat o vzdělávání peerů 1.2.4 Pomocí dotazníků zjistit u zaměstnanců ZZS, zda využívají služeb peerů a mají zájem o péči o duševní hygienu 8

2 Teoretická část 2.1 Duševní zdraví Pojem duševní zdraví je u pomáhajících profesí velice opomíjené, možná až někdy tento název pro většinu spíše tabu. Duševní zdraví, nebo také duševní hygiena je takzvaná očista psychiky. Postupem let se neustále zvyšuje náročnost na vzdělání a fyzickou připravenost záchranářů, ať už z hlediska nových technologií, koncepčních postupů ve standardech, tak i vyrovnání se se stále zvyšujícím počtem výjezdů. Tím se na každém záchranáři projevuje osobitý dopad vyrovnání zátěže na něho působící. Doby, kdy pro záchranu života měl každý z nás jen prakticky holé ruce, jsou už nenávratně pryč. Dnes a do budoucna se pro záchranu životů připravují specialisté, kteří ve školách získávají odborné vědomosti, ale opravdová psychická zátěž přijde až s prvními zásahy. Na tu se mohou připravit buď při studiu, nebo při praxích. Psychika, která je v každém z nás, není oborem, kterému se můžeme zcela naučit, ale je v nás už geneticky zakódovaná a jen se mění v závislosti na životním stylu. Jediné co pro to můžeme udělat, je naučit se různými způsoby, metodami o zmírnění psychické zátěže. [KALLWASS, 2007] Tyto metody se vyučují jak na školách, tak i v různých odborných kurzech pod dohledem psychologů, nebo specialistů z oboru psychologie. Bohužel se pečování o vlastní duši dosti zanedbává a tím dochází v určitých ohledech i k různým negativním vlivům z řad těch, co mají pomáhat. Nejen pracovní problematika se odráží na práci jich samotných, ale i rodinné starosti můžou přispět k narušení psychiky a tím i pracovních výsledků. Většina z nás má svůj vlastní způsob, jak se vyrovnávat se situacemi, které na nás působí. Ať jsou to různé zájmové činnosti od koníčků, sporty, procházky přírodou, posezení s přáteli, rodinné zázemí, důležité je vytěsnit to co nám škodí. Pomáhat své duši můžeme opravdu mnoha způsoby a každému pomůže něco jiného. [STOCK, 2010] Ve školách a na odborných kurzech se vyučuje jak dechové cvičení, pohybové cvičení, tak i rozhovory, kde se rozebírají různé situace, které mohou záchranáře potkat. 9

Jednou z mnoha pomocí může být i vzniklá psychosociální intervenční služba, kterou zřizují kraje pro pomáhající profese. Vždy je ale důležitá komunikace a tím se často předejde následkům postižení duševního zdraví. Mezi nejzávažnější patří určitě samotné vyhoření záchranáře, ale počátky jsou méně patrné až skryté. Zádumčivost, postupné snižování komunikace a pracovního nasazení jsou prvními impulsy, které směřují ke zhoršování stavu, pokud nedojde pomoci sobě, nebo z okolí. Taková situace může vyvrcholit v postižení nejen těch, co mají pomáhat, ale i těch kterým je pomáháno. [ANDRŠOVÁ, 2012] 2.2 Syndrom vyhoření (Burn-out) Toto označení bylo poprvé uvedeno do povědomí společnosti panem Herbertem Freudenbergerem v roce 1974. Jako psychoanalytik se věnoval lidem, kteří byli psychicky postiženi moderní expandovanou dobou průmyslu, nových technologií a pracovních odvětví. Založil bezplatnou kliniku v East Village (USA), kde zaučoval psychology, lékaře, sociální a odborné pracovníky v oboru psychologie. Zpočátku se věnovali především pomoci sociálně slabým, psychicky narušeným a drogově závislým lidem, kteří se do této situace dostali především sociální politikou v dané době. Později však narůstal i počet klientů, kteří díky svému pracovnímu nasazení byli obětí tohoto moderního fenoménu. Jak sám i uvedl byl i on vtažen mezi své pacienty a sám si prošel trnitou cestu následku svého pracovního vytížení, která vedla i ke změně psychiky jeho samého a změně životního postoje. Díky tomu však lépe porozuměl svým klientům a mohl jim lépe pomoci a předat to i kolegům, kteří se zabývali psychosociálním odvětvím. [STOCK, 2010] Burn-out, jak je označován stav vyhoření vychází z anglického burn (hořet) out (konec). Je to stav společenského a pracovního vyhoření, vyprahlosti a letargie z vykonávané činnosti. Je to soubor klinických příznaků nejen z důsledku pracovní činnosti, ale i společenského a sociálního prostředí. Nejen přemíra pracovního nasazení může uvést do stavu naprostého vyčerpání, ale i nemožnost se zapojit do společnosti z důsledku chování, intelektu, názorových postojů a třeba i společenské třídy. Syndrom vyhoření je důsledkem chronického stresu. Je uváděno, že tento stav je starý od 10

počátku vzniku pracovní činnosti jako takové. Nutno uvést že pracovní činnost zahrnuje i samotnou prvotní potřebu člověka a to přežití jedince jako takového. Stres jako odezva organismu je od počátku vzniku evolučního vývoje. Motivace lidí, kteří chtějí pracovat ve zdravotnictví, bývá pomáhat jiným lidem. Vstupují do profese s nadšením a ideály a teprve postupem času zjišťují, s jak velkým emočním i výkonovým nasazením musí pracovat. Spojením velkých nároků s nízkým oceněním pak snadno dochází k jevu, který označujeme pojmem syndrom vyhoření. Podle výzkumu Světové zdravotnické organizace je právě profese zdravotníků nejvíce ohrožena syndromem vyhoření. Jde především o psychický stav, prožitek vyčerpání. Tento syndrom se vyskytuje především u profesí, jejichž pracovní náplní je práce s lidmi, tvoří jej řada symptomů v oblasti psychické, fyzické a sociální. [STOCK, 2010] Tabulka č. 1 Znaky vyčerpání při burnout syndromu Emoční Sklíčenost Bezmoc Beznaděj Ztráta sebeovládání např. nekontrolovatelný pláč nebo podrážděnost doprovázená výbuchy vzteku Pocity strachu Pocity prázdnoty, apatie, ztráta odvahy a osamocení [Stock, 2010] Fyzické Nedostatek energie, slabost, chronická únava Svalové napětí, bolesti zad Náchylnost k infekčním onemocněním Poruchy spánku Funkční poruchy, např. kardiovaskulární a zažívací potíže Poruchy paměti a soustředění Náchylnost k nehodám 11

2.3 Psychohygiena Náročná práce všech záchranářů se výrazně podepisuje také na jejich psychice. Přestože by měl být na svou činnost připraven už z dob studií, průběžně stresující podmínky během výjezdů mohou zanechat psychické újmy. Obranou organismu je snižování reakce na podnět, postupem času však tato reakce může zcela vymizet. Následkem bývají různá psychosomatická, psychická, i psychiatrická onemocnění. [ANDRŠOVÁ, 2012] Pomoc v případě psychického ohrožení je stále dostupnější a pro záchranáře potřebnější. To že ji potřebuje, neznamená, že by svou činnost prováděl špatně, nebo dokonce že by ji vykonávat neměl vůbec. Naopak je to důsledek toho, že pomáhá ostatním natolik, že zapomíná pomáhat sobě. Součástí mnoha zdravotnických profesí je nepsaný závazek držet na uzdě své emoce, které by mohly mít negativní vliv na jejich práci. To bývá ještě silnější v situaci zvýšeného stresu v průběhu mimořádné události. Psychologický debriefing, defusing nebo strukturované zakončení setkání je pak u nich prevencí případných potíží v budoucnu. [ANDRŠOVÁ, 2012] Psychohygiena je definovaná jako systém vědecky propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy. [MÍČEK, 1984] K základním pravidlům psychohygieny by měl patřit zdravý životní styl a správná životospráva. 2.3.1 Možnosti psychohygieny Možností jak řešit stres je mnoho. V rámci zdravotnické záchranné služby byl zřízen Systém psychosociální intervenční služby (SPIS). Cílem psychosociální intervenční služby je podpora a péče o zaměstnance a důsledkem toho také komfortnější péče o pacienty. Je vhodná v případech, kdy hrozí, že budou záchranáři zasaženi psychicky zatěžující situací, či v případech, kdy si potřebují prostě jenom s někým promluvit a nemají s kým. Tato nabídka je mimo jiné i prevencí syndromu vyhoření. Snahou psychosociální intervenční služby je podpořit kolegy a ulevit 12

v zatěžujících situacích, se kterými je ještě těžší pracovat v běžném provozu, a v případech mimořádných událostí pomoci taktéž civilnímu obyvatelstvu. [ANDRŠOVÁ, 2012, s. 99] Psychosociální intervenční služba je v České republice teprve v začátcích. Díky změnám v zákonu o zdravotnické záchranné službě je tento systém součástí všech organizací zajišťující zdravotnickou záchrannou službu. To v praxi znamená, že se psychosociální intervenční služba snaží napomáhat vytvoření odolnosti proti psychické zátěži, vede k pochopení reakcí na krizovou událost, normalizuje stresovou reakci, pomáhá obnovit normální úroveň fungování jedince a učí vhodné způsoby adaptace na stres a psychickou zátěž. [ANDRŠOVÁ, 2012] 2.4 Harmonogram vývoje Systému psychosociální intervenční služby (SPIS) Přípravná fáze počátků systému psychosociální intervenční služby začala od roku 2005 až do roku 2008, kdy Probíhá výzkum stresu zaměstnanců v ZZS Připravují se vzdělávací aktivity, příprava a certifikování peerů Provádí se analýzy prostředí, mezinárodní výměna zkušenosti Navazuje spolupráce s psychology Pilotní studie vzniku psychologické intervenční služby od roku 2008 až do roku 2009 Psychologická intervenční služba (PIS) při ZZS HMP design Spis (odborní garanti, krajští koordinátoři, stakeholdeři, peerové, vzdělávání, financování, udržitelnost, výzkum) 13

Pilotní projekt vzniku psychosociální intervenční služby v roce 2010 Aplikace designu SPIS pro potřeby zdravotníků. Rozčlenění dle velikosti krajů, počtu zaměstnanců, zájmu o vzdělání pro potřeby výkonu činnosti. Integrace služeb rok 2011 Propojení SPIS s obdobnými systémy rezortu Ministerstva vnitra integrace do ochrany obyvatelstva zapojení do mezinárodních aktivit V roce 2012 1. 7. 2012 přešel SPIS zpod záštity ministerstva zdravotnictví České republiky pod AZZS (asociace zdravotnických záchranných služeb)a to v návaznosti na zákon o zdravotnické záchranné službě. Jednotlivé krajské zdravotnické záchranné služby přispěly jednotnou částkou 20 000kč. Byly uhrazeny náklady na krajské koordinátory, odborné garanty SPIS, provoz internetových stránek a výrobu propagačních materiálů. [www.spiscr.info.cz] 2.5 Psychosociální intervenční služba (PIS) zdravotnické záchranné služby (ZZS) Psychosociální intervenční služba je souborem metod pro jednotlivce nebo skupinu osob, jejímž cílem je zmírnit a normalizovat stresovou reakci a rychleji navrátit normální, běžné fungování jednotlivce. Dále si PIS dává za cíl předcházet možnému profesnímu selhání a syndromu vyhoření u pracovníků ZZS. Systém PIS zahrnuje opatření pro zvládání stresu. Patří sem několik následující opatření: - prevence stresu a syndromu vyhoření probíhá formou vzdělávání a školení pracovníků ZZS, - psychická podpora bývá poskytnuta v průběhu mimořádně zatěžujících situací první psychologická a psychosociální pomoc je poskytnuta už na místě události, 14

- psychická a psychosociální pomoc poskytnutá v době po události zaměřená na vyrovnání se s následky nadlimitní psychické zátěže, - první psychická pomoc při osobních, pracovních a jiných obtížích. V našem případě je tato péče určena pro profesionály, kteří v zaměstnání prošli kritickou událostí a kteří potřebují podporu při dlouhodobém zatížení. Je určena pro lékaře, záchranáře, zdravotní sestry, řidiče a také operátorky. 2.6 CISM Critical Incident Stress Management Jde o soubor opatření, který se týká řízení a zvládání stresu před, při a po událostech mimořádného charakteru. Opatření před resp. během přípravy na události se týkají vzdělávání, školení, životního stylu, nácviků. Opatřeními, která se užívají v průběhu událostí, jsou první psychická a psychosociální pomoc na místě události. Opatření po skončení událostí se týkají vyrovnávání se s jejími následky. Jde především o podporu záchranářů formou strukturovaných setkání, následné péče o jejich rodiny apod. Velmi zjednodušeně jde vysvětlit jako zacházení se stresem v kritických situacích. V roce 2012 došlo ke změně, která se týká Systému psychosociální intervenční služby (SPIS) ve zdravotnictví. Nabytím účinnosti Zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, je povinností organizace tuto službu zajistit. Je to přímo definováno v odstavci b), a vzdělávání v této oblasti spadá pod bod c). [www.spiscr.info.cz] 15

Doslovně je v textu zákona uvedeno: 16 : Pracoviště krizové připravenosti: a)pracoviště krizové připravenosti je určeno pro koordinaci úkolů vyplývajících pro poskytovatele zdravotnické záchranné služby z krizového plánu kraje, havarijního plánování a dokumentace integrovaného záchranného systému. b) psychosociálních intervenčních služeb pro zaměstnance poskytovatele zdravotnické záchranné služby a další zdravotnické pracovníky v případě mimořádné události nebo krizové situace při provádění záchranných a likvidačních prací. c) vzdělávání a výcviku pro plnění úkolů poskytovatele zdravotnické záchranné služby v oblasti krizového řízení, urgentní medicíny a medicíny katastrof. [www.azzs.cz/legislativa/zakony-vyhlasky] Došlo i ke změnám v organizaci systému, nadále nebude garantován Ministerstvem zdravotnictví. Po dohodě ředitelů na valné hromadě Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR dne 2. března 2012 přešel SPIS pod tuto organizaci, s odbornou garancí ze strany Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP. Každá záchranná služba uhradí do společného fondu stejnou částku z prostředků na krizovou připravenost a z tohoto fondu bude financována většina aktivit SPIS. Provozování webu bude i nadále zajišťovat Odbor bezpečnosti a krizového řízení FN Brno, stejně jako administrativu nezbytnou pro udržení systému. Tyto změny mohou napomoci poskytování péče za stejných podmínek a stejným způsobem ve všech záchranných službách. Zajištěno je to mimo jiné i jednotným vzděláváním poskytovatelů (peerů, ale i koordinátorů) a definovanými požadavky na jejich kontinuální vzdělávání. SPIS se bude snažit rozvíjet spolupráci i s lůžkovými zdravotnickými zařízeními. Na některých urgentních příjmech a v akutních oborech medicíny již začíná nabídka psychosociální péče pro zaměstnance fungovat a je potřeba stejně jako pro záchranné služby. [www.spiscr.info.cz] 16

2.7 Členové týmu systému psychosociální intervenční služby 2.7.1 Odborný garant Odborný garant musí být absolventem jednooborového magisterského studia psychologie. Má výcvik a minimálně pětileté zkušenosti v problematice krizové intervence nebo psychoterapie, minimálně pět let se podílí na poskytování psychologické péče o zaměstnance ve zdravotnictví a to především v urgentních oborech. Absolvoval výcvik v metodách CISM vedený certifikovaným vyučujícím lektorem. Srovnatelným vzděláním je rovněž Program péče a podpory zdravotnickým pracovníkům v Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO) Brno. Svou činnost vykonává na základě svého dobrovolného rozhodnutí. Garantuje fungování systému z odborného hlediska, poskytuje supervizi. Podílí se také na organizovaném průběžném vzdělávání členů systému PIS, podporuje prezentování systému na veřejnosti, zasazuje se o propagaci systému a jeho využití v resortu zdravotnictví na území České republiky. Může být nápomocen při výběru členů týmu a nabízí klinickou podporu (programové) vedení. Podílí se na přípravě peerů v rámci certifikovaného výcviku. Činnost odborného garanta může být ukončena jeho vzdáním se pozice, odvoláním z pozice nebo jiným zvlášť závažným důvodem. [www.spiscr.info.cz] 2.7.2 Krajský koordinátor Krajský koordinátor je zároveň i peerem, který prošel výcvikem v systému SPIS, výcvik provádí NCO NZO (Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů) v Brně např., kurzem (CISM) Critical Incident Stres Management nebo mezinárodně certifikovaným kurzem, který vedl jiný certifikovaný vyučující lektor CISM. Je uznán také kurz CISM vedený hasičským záchranným sborem, absolvovaným do 31. 12. 2010. Mezi jeho úkoly zejména patří koordinace peerů, má o nich přehled a kontakty na všechny peery ve svém kraji. 17

Monitoruje a organizuje péči pro kolegy na úrovni daného kraje. Přebírá pokyny a závěry z jednání odborných pracovních skupin. Rozpracovává výstupy pro svoji činnost a činnost peerů na území daného kraje. Minimálně jednou ročně svolává krajský tým SPIS ke společné schůzce a informuje o novinkách. Propaguje systém PIS a jeho využití v rezortu zdravotnictví a monitoruje potřebnost systému PIS v rámci kraje. Předává informace po poskytnuté péči na ministerstvo zdravotnictví České republiky podle dohodnutých požadavků. Spolupracuje s ostatními krajskými koordinátory v ostatních krajích, nejen v sousedních ale i vzdálenějších krajích, pokud je potřeba vzájemné výpomoci. O informacích, které se dozvěděl ve své činnosti, musí zachovávat povinnou mlčenlivost, s výjimkou skutečností, které stanovuje zákon. [www.spiscr.info.cz] 2.7.3 Peer Slovo peer nemá v českém jazyce přeložitelné slovo a v podstatě znamená něco jako vrstevník v nejširším smyslu slova. V praxi na zdravotnické záchranné službě je peer kolega z práce vyškolený pro psychickou pomoc, v tomto případě se jedná o pracovníka záchranné služby nebo zaměstnance nemocnice. Jeho velkou výhodou je znalost problematiky práce u záchranné služby a jeho osobní profesní zkušenost. Peer pracuje v systému psychosociální intervenční služby (PIS) společně s odborníky na duševní zdraví a s ostatními peery. [www.spiscr.info.cz] Pro práci peera platí následující důležité desatero: 1) I v akutní situaci máš víc času, než si myslíš 2) I člověk v krizovém stavu dokáže sdělit základní informace 3) I málo je lepší, než nic; má to smysl 4) Obrazně buď vždy krok za klientem 18

5) Nezapomeň, že PIS je týmová spolupráce 6) Navázat s klientem kvalitní kontakt se vyplácí 7) Buď přirozený 8) Řiď se potřebami klienta 9) Poskupuj po malých krocích 10) Mysli na vlastní ošetření [www.spiscr.info.cz] 2.7.3.1 Historie peerů Historické kořeny péče o traumatizované, duševně a psychicky poškozené začalo aktivně v průběhu první světové války. Tehdy se začalo používat nejčastěji užívané termíny bojová stresová reakce, šok z bombardování, ostřelování. Začaly první individuální konzultace s psychiatrem. Z vojáků, kterým byla pomoc poskytnuta okamžitě, se na válečnou frontu vrátilo okolo 65% a z těch, kterým byla pomoc poskytnuta s časovým odstupem, se na frontu vrátilo už jen 40% vojáků. Během druhé světové války jsou nejčastěji užívané termíny válečná neuróza, bojové vyčerpání, bitevní únava. Intervence už jsou skupinové založené na principech bezprostřednosti, blízkosti a očekávání. V Normandii proběhly neformální, skupinové rozhovory, přednášky, ventilování. Výsledkem byla lepší připravenost vojáků na následující bitvu. V osmdesátých letech byl program modifikován jako preventivní program na školách pro řešení problémů s drogami s mládeží. Peer je to člověk blízký sociálním postavením, zaměstnáním, věkem, zájmy a životní orientací. Jedná se tedy o primární preventivní program. Do peer programu se dají zapracovat jakákoli aktuální problémová témata typu alkohol, drogy, šikana, rizikové sexuální chování, rasismus. 19

Do České republiky peer program přivezl z USA v devadesátých letech primář MUDr. Karel Nešpor CSc., který od roku 1991 vede Oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice. [www.spiscr.info.cz] 2.7.3.2 Peer v záchranné službě Peer je tedy profesní kolega z práce, který prošel navíc certifikovaným kurzem v systému psychosociální intervenční péče o kolegy. Na základě tohoto kurzu ve spolupráci s krajským koordinátorem a odbornými garanty SPIS, může poskytovat v definovaném rozsahu psychologickou podporu kolegům. Toho podpora je v souladu se závaznými stavovskými dokumenty. Mezi tyto dokumenty patří etický kodex, krajský koordinátor, garant systému, terminologický slovník SPIS a zásady fungování SPIS. Pomoc peerů si buď zaměstnanci vyžádají sami, nebo jim může být doporučena. Účast zaměstnance jako peera v systému SPIS je dobrovolná a může z ní kdykoli vystoupit. [www.spiscr.info.cz] 2.7.3.3 Požadavky na základní vzdělání peera V rámci peer programu je akceptovaných několik kurzů. Patří mezi ně CISM I, CISM II, nebo mezinárodně certifikovaný kurz vedený certifikovaným vyučujícím lektorem CISM a také výcvik CISM organizovaný Hasičským záchranným sborem České republiky absolvovaný do 31. 12. 2010. Zaměstnanec jako peer si neustále musí udržovat svou kvalifikaci, je povinen minimálně jednou za dvanáct měsíců se aktivně účastnit odborné akce zaměřené na problematiku SPIS. Mezi tyto odborné akce například patří účast na Rallye Rejvíz, pracovní konference SPIS, supervizí setkání týmu a další odborné a certifikované akce. [www.spiscr.info.cz] 20

2.7.3.4 Příklad odborné akce vzdělávání peerů Soutěžní úkol na mezinárodní soutěži Rallye Rejvíz ve spolupráci s peery pro posádky RLP a RZP. Legenda pro soutěžní posádku zní: Turista s bolestí dolní končetiny, volající bude čekat u silnice. Situace na místě události: 4 osoby, vyhlížející jako turisté na výletě, volající, který čeká na posádku u silnice a udává, že jeho kamarád se začal při výletě zastavovat, stěžuje si na bolesti nohy, poté co špatně došlápl při přeskakování potoka. Doprovod je značně netrpělivý, nervózní, slovně agresivní, ruší posádku a brání vyšetření pacienta. Úkolem posádky je asertivním chováním zklidnit postiženého a ostatní osoby, a umožnit odběr anamnézy postiženého a jeho vyšetření. Úkol končí v 5. minutě a navazuje na něho kontakt se SPIS, který probíhal v blízkém altánu nebo v přistaveném sanitním voze. Mezi cíle tohoto úkolu patřilo zejména ukázat na možnost verbálního násilí při výkonu povolání, nacvičit si asertivní postup při odběru anamnézy a vyšetření. Závěrem bylo seznámení soutěžících posádek s programem SPIS pomocí informativního rozhovoru, informačních letáků a krátkým občerstvením. [www.rallyerejviz.cz] 2.7.3.5 Způsob aktivace peer činnosti a pravidla peer činnosti Peer může být osloven kýmkoli ze zdravotníků s žádostí o poskytnutí první psychologické podpory po událostech, které souvisely s výkonem své profese. Peer může sám oslovit kolegu, u kterého pozoruje změnu vlivem profesních událostí. Peer v každém případě respektuje právo tuto pomoc přijmout nebo nepřijmout potenciálním uživatelem. 21

Spolupracuje a svou činnost koordinuje s krajským koordinátorem a s odbornými granty. Peer je povinen dodržovat kodex SPIS, do něho patří především zachovávání mlčenlivosti, při porušení kodexu může být peer ze systému SPIS vyřazen. Náklady na činnost peera jako jsou doprava, strávený čas, uvolňování z pracovního procesu nebo zahrnutí jeho peer činnosti do fondu pracovní doby, řeší jeho mateřská organizace v rámci svých vnitřních předpisů. [www.spiscr.info.cz] 2.7.3.6 Nejčastější chyby, kterých by se peeři měli vyvarovat Mezi velmi časté chyby zejména patří použití členů, kteří nejsou trénovaní v metodě, nepoužívání odborníků na duševní zdraví. Není vhodné, pokud se samotný peer nedostatečně připraví na kontakt s klientem nebo pokud zpozdí svůj příchod na předem domluvenou schůzku a pokud si v rámci týmu nevytvoří pracovní strategii a dostatečně se nevěnuje přehledu toho, co se stalo. Tým se nesmí sestavit výlučně z nezkušených peerů. Peer si nesmí vzít do týmu osobu, která má sama vážné osobní problémy. Peeři by také během sezení neměli vyprávět své vlastní příběhy, cokoli si zapisovat z průběhu konzultace, nesmí se hádat s účastníky nebo s nimi být v jakémkoli rozporu. Rozhovor by neměl probíhat způsobem, který dává najevo necitlivost k danému problému. Protože se jedná o diskrétní rozhovor, je nepřístupné prozrazovat informace z jiných sezení. [HUMPL, ČEPICKÁ, 2010] 2.8 Psychosociální péče v podmínkách zdravotnictví Psychologická péče pro záchranáře po velmi náročném zásahu zahrnuje především dvě metody, buď individuální, nebo skupinovou. Skupinová metoda se rozděluje na několik fází, na demobilizaci, defusing a debriefing. Individuální péče by měla být k dispozici všem zaměstnancům a měla by být poskytována buď na vlastní žádost, nebo na doporučení nadřízeného. Mezi velmi časté problémy, které se řeší individuálně, patří zejména problémy osobní, rodinné a pracovní. I pokud je tato péče na doporučení nadřízeného, tak musí 22

být samozřejmě dodržena mlčenlivost a diskrétnost o informacích, které se peer dozvěděl během konzultace. Tato prevence především slouží jako podpora při zvládání psychické zátěže, které jsou zaměstnanci ve zdravotnictví vystaveni, funguje jako péče po nadlimitní zátěži. Zároveň působí na snížení rizika profesního selhání a snížení rizika syndromu profesního vyhoření. Péči po zásahu vyžadují především události přesahující běžné zkušenost, jako jsou například kardiopulmonální resuscitace nebo úmrtí dítěte, hromadné nehody, výrazné deformace těl, obtížné okolnosti zásahu (příbuzní, mnoho diváků), přímé ohrožení posádky, dopravní nehoda sanitního vozidla, výjezd k blízkému příbuznému. [HUMPL, ČEPICKÁ, 2010] 2.9 Skupinová intervence na bázi CISM (Critical Incident Stress Management) Tvoří ucelený systém preventivních a intervenčních technik, jejichž cílem je udržení, případně obnovení psychické rovnováhy profesionálů po náročných zásazích. Jde o soubor technik, které jsou určeny profesionálům a jejich cílem je prevence nadměrného působení stresu a následné psychologické morbidity, kam patří syndrom vyhoření a posttraumatická stresová porucha. Jednotlivé techniky, které jsou v CISM obsaženy, jsou: debriefing, defusing a demobilizace. [ŠEBLOVÁ, KEBZA, VÁGNEROVÁ, ČEPICKÁ, 2009] CISM se zaměřuje na prevenci, diskuzi, podporu a osvětu. Nejedná se o léčbu ani terapii. Jedná se o ucelené systematické krizově-intervenční techniky, které účinně pomáhají při vyrovnávání se s výrazným stresem, s mimořádným i traumatizujícím zážitkem. Je to nástroj, jak zacházet se zdravými lidmi, kteří byli vystaveni těžkým situacím. [VLÁŠKOVÁ, KOLÁŘOVÁ, 2009] 23

2.9.1 Debriefing Je praktická intervence, zaměřená na omezení působení stresu, má stabilizovat situaci, a hlavně mobilizovat vlastní zdroje tak, aby pracovník byl schopen co nejdříve normálně fungovat. Zaměřuje se na snižování hladiny stresu, podporuje proces zpracování mimořádných událostí, posiluje schopnost sdílení těžkých zážitků. Cílem je, aby účastníci mluvili o svých reakcích, učili se navzájem, a aby přijali fakt, že to, co zažívají, je přirozená reakce na situaci, která překračuje běžnou skutečnost. Úvod trvá obvykle pět minut, během kterých se představí celý tým, uspořádá se místo setkání (např. rozestavění židlí, ). Všichni účastníci se motivují, stanoví se očekávání od tohoto setkání. Celkem trvá dvě až tři hodiny. Účastníci se informují, že budou přímo tázáni pouze dvakrát. Nesmí se zapomenout zdůraznit důvěrnost informací. [ANDRŠOVÁ, 2012] Fáze faktů V této fázi rozhovoru probíhá začátek vyprávění osobního příběhu ( jak se jmenujete, co se stalo, co bylo vaším úkolem ) Fáze myšlenek V této fázi probíhá přechod z kognitivní úrovně (zaměřená na zpracování informací a získávání obecných poznatků) do emocionální úrovně ( co bylo vaší první myšlenkou po vypnutí vašeho autopilota ). Tato událost se pro každého z účastníků stává více osobní. Fáze reakcí V této fázi se přechází na emocionální úroveň ( co bylo pro vás na celé události nejhorší ). Probíhá ventilování se a vyjádření toho, co bylo nejhorší na daném zážitku. 24

Fáze symptomů V této fázi probíhá přechod z emocionální do kognitivní úrovně. Bývá důležité shrnutí stresových projevů a žádá se nejvíce informací a větší angažovanost účastníků Fáze učení Je pouze na kognitivní úrovni, zabývá se hlavními stresovými projevy a učí účastníky způsoby, jak s nimi zacházet a jak je zvládat. Zároveň ukazuje základní techniky, jak se vypořádat se stresem. Fáze výuky Během této výuky probíhá rozdělení stresových symptomů a návrh řešení, jak se s nimi vypořádat. Fáze návratu Je to příprava na ukončení debriefingu, probíhá diskuze o tom, co bude. Připomíná se občerstvení účastníků, zmiňuje se příručka o zvládání stresu v náročných situacích. 2.9.2 Defusing Je kratší verzí debriefingu, odehrává se bezprostředně po události. Zahrnuje zklidnění účastníků sezení, může trvat přibližně 50 minut. Má také několik částí, mezi které patří úvod, který trvá přibližně pět minut, na něj navazuje průzkum. Průzkum je kombinace faktů, myšlenek, zpětného působení a reakcí, patří sem také naslouchání a uznání symptomů. Poslední částí defusingu jsou informace, mezi které patří seznámení se s možnostmi zvládání stresu. [ANDRŠOVÁ, 2012] 25

2.9.3 Demobilizace Demobilizace je určena pouze pro katastrofy velkého rozsahu. Během tohoto typu konzultace jsou podávány informace o zvládání stresu a stresové situace. Je tady popis fyzických, kognitivních a emocionálních symptomů. Bývá součástí i doporučení, která se týkají jídla, spánku, setkávání se s blízkými osobami a hlavně vyhýbání se alkoholu nebo drogám. Následuje podání informací o dalším setkání s peery, poslední částí je odpočinek a relaxace, která trvá přibližně dvacet minut. [ANDRŠOVÁ, 2012] Tabulka č. 2 Rozdělení jednotlivých konzultací s peery defusing demobilizace debriefing Časování Do 8 hodin Hned Do 72 hodin Cíle Zmírnění dopadu, obnova, zmírnění emocionální zátěže, zmapování skupiny, zhodnocení potřeby debriefingu Snížení stresu spojeného s katastrofou. Zahájení obnovy sil personálu Trvání Do 1 hodiny 10 minut hovoru, 20 minut jídlo a odpočinek Části Úvod, explorace, Informace o stresu, informace relaxace, výživa tým Vycvičení peeři Vycvičení ODZ, nebo duchovní peeři, duchovní [Čepická, Humpl, 2010] Zmírnění stresové reakce. Zrychlení obnovy sil 2 3 hodiny 7 fází Vycvičení ODZ, peeři, duchovní 26

2.9.4 Následné služby Mezi význam následných služeb patří zabránění pocitů opuštěnosti. Sleduje se, jestli se stresové symptomy vrací a zda dále pomáhají postižených pracovníkům. Následná navazující péče by měla pokračovat následných setkáním o týden nebo o měsíc později, setkáním s podskupinou potřebných. Hovory mohou být zprostředkovány i pomocí telefonu mezi účastníky a vedením jednotky, popřípadě návštěvami duchovního. Součástí mohou být dále i individuální konzultace nebo doporučení účastníkům o následné terapii, pokud je to potřebné. 2.9.5 Krizová intervence Je charakterizována jako psychologická první pomoc s cílem stabilizovat symptomy, omezit symptomy distresu nebo jejich zhoršení. Dále pak znovu obnovit funkční kapacitu a hledat, pokud je to potřeba, tak další formu pomoci. Tabulka č. 3 Rozdíl mezi krizovou intervencí a psychoterapií Krizová intervence Psychoterapie Obsah prevence Obnovení Časování Bezprostředně, časově blízko stresoru nebo akutní Oddálená od stresoru nebo akutní dekompenzace dekompenzaci Prostředí Kdekoli to jde V bezpečném prostředí Trvání 1 3 kontakty Tak dlouho, jak je potřeba Role poskytovatele Aktivní, direktivní Vede, spolupracuje, konzultuje Orientace na Vědomé procesy a na stresory z prostředí Vědomé a nevědomé zdroje patogeneze Časová orientace Tady a teď Současnost a minulost Očekávání Redukce stresu, redukce Redukce symptomů, redukce 27

pacienta poškození, direktivní podpora poškození, osobnostní růst, provázení a spolupráce Cíle Stabilizace, redukce poškození, návrat k normálnímu fungování, nebo posun k další péči [Čepická, Humpl, 2010] Redukce symptomů, redukce poškození, zmírnění patogeneze, osobnostní růst, přestavba osobnosti 2.10 Psychosociální intervence při mimořádných událostech 2.10.1 Mimořádná událost Jde o škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka nebo přírodními vlivy. Mimořádné události ohrožují život, zdraví a majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a následně likvidačních prací. Mimořádnou událostí mohou být zasaženi nejen přímí účastníci nehody nebo události (zranění nebo nezranění), ale také pozůstalí, rodiny přímých obětí, svědkové nehody, laici poskytující první pomoc, místní obyvatelstvo a v neposlední řadě také přímo zasahující profesionálové (hasiči, policisté a zdravotníci). [www.hzscr.cz] 2.10.2 Fáze pomoci po mimořádné události První psychologická pomoc Nejdříve probíhá první psychická pomoc na místě události, která trvá desítky minut až několik hodin. První psychická pomoc má několik fází, mezi ně samozřejmě patří zajištění fyzického bezpečí, umožnění ventilace emocí, ukotvení v prostoru a čase, poskytnutí emoční podpory, zajištění základních informací a umožnění základních lidských potřeb. Tuto pomoc na místě zásahu poskytují psychologové a peeři hasičského záchranného sboru, členové psychosociálního intervenčního týmu, psychologové zdravotnické záchranné služby a interventi policie České republiky. U 28

rozsáhlejších neštěstí probíhá také organizační činnost, například spolupráce při zajišťování krizové linky pro volání občanů. Krátkodobá pomoc Zahrnuje pomoc od několika hodin do prvních tří dnů po vzniku mimořádné události. V této fázi jsou už zřízeny speciální telefonické linky pro volání občanů. Jsou aktivovány i intervenční týmy v nemocnicích, kam jsou odváženi zranění. Je nabízena pomoc nejen zraněným, ale i nezraněným, jejich blízkým a kolegům. Probíhá zároveň i péče o zasahující, kteří byli na místě mimořádné události, používají se metody podle CISM defusing a debriefing. Střednědobá pomoc Probíhá od třetího dne do šesti týdnů od mimořádné události. Do této fáze se zapojují krizová centra, psychologové, ADRA, sociální odbory, obec a církevní společenství, které pořádají bohoslužby za mrtvé a zraněné při mimořádných událostech. Dlouhodobá pomoc Trvá od šesti týdnů od mimořádné události a trvá déle. Mezi její hlavní činnosti patří zejména krizová intervence, různá psychoterapie, poradenství, hmotná pomoc, společná setkaní. Mohou následovat i bohoslužby k výročí mimořádné události. [www.pit-cr.info] 2.10.3 Dva nejznámější příklady mimořádných událostí v České republice Srážka dvou tramvají v Ostravské části Vřesina 11. 4. 2008 se v Ostravské části Vřesina v 17:53 srazily čelně dvě tramvaje. Cestujících bylo celkem 51 + 2 řidiči, bilance této srážky byla 3 mrtví, 38 zraněných, z toho 13 těžce. Na místě události během několikahodinového zásahu pomáhali také 29

psychologové hasičského záchranného sboru, zdravotnické záchranné služby a Psychosociální intervenční péče Policie České republiky. Při této události bylo celkem zasaženo přibližně 900 osob a z toho minimální psychologickou péči potřebovalo minimálně 200 osob. Byla zřízena krizová linka, která zaznamenala celkem 85 telefonátů. [www.hzsmsk.cz] Nehoda ve Studénce Železniční nehoda ve Studénce se stala 8. 8. 2008 v 10:30, kdy před projíždějící mezinárodní rychlík spadla konstrukce opravovaného silničního mostu. Celkem cestovalo přibližně 400 lidí, na místě zemřelo sedm lidí, osmá oběť byla oznámena 30. září, přibližně 95 osob bylo při nehodě zraněno. Štěstí v neštěstí bylo, že k nehodě došlo v denní době, kdy se mohly aktivovat všechny záchranné složky prakticky okamžitě. Jako první přijel hasičský záchranný sbor a to celkem 22 posádek s přibližně 150 členy. Dále zdravotnická záchranná služba s padesáti záchranáři a dvaceti lékaři. Dva vrtulníky a necelých padesát vozů převezlo zraněné do deseti nemocnic. Něco málo přes dvě hodiny trvalo zajištění a převoz zraněných. Při této události bylo celkem zasaženo přibližně 5900 osob a z toho minimální péči potřebovalo 1200 osob. Krizové linky po této události zaznamenaly přes 700 hovorů. Vzhledem k velkému počtu postižených je nutné zajišťovat psychickou pomoc jak postiženým, tak i všem složkám pomáhajících při této události a následně po ní. [www.hzscr.cz] Oba tyto případy ukazují na skutečnost, že okruh zasažených mimořádnými událostmi zahrnuje nejen přímé účastníky nehod, ale i jejich širší okolí (např. rodina, kolegové, známí, svědkové události), pro které je první, i následná psychologická pomoc velmi důležitá. 30

3 Praktická část 3.1 Dotazníkové šetření Jako výzkumnou metodu této práce jsem zvolil dotazníkové šetření. Dotazník je součástí přílohy č. 1. Dotazníkové šetření se zabývá psychosociální intervenční službou a fungováním peer programu. Dotazník byl sestaven tak, aby byl pro oslovené respondenty co nejvíce srozumitelný. Dotazník byl anonymní, tím bylo předpokládáno zvýšení upřímnosti odpovědí. Dotazník byl umístěn na výjezdových stanovištích zdravotnické záchranné služby ve dvou krajích a to Královéhradecký a Pardubický. V Královéhradeckém kraji na stanovišti Jičín a Rychnov nad Kněžnou. V Pardubickém kraji na stanovištích Vysoké Mýto, Ústí nad Orlicí a Žamberk. Dotazník obsahuje 15 otázek, zjišťuje všeobecné informace o respondentech, zkoumá, zda mají dotazovaní informace o programu SPIS (Psychosociální intervenční služba) a informace o peer programu. Získané data byla vyhodnocena pomocí tabulkového editoru Excel. Jednotlivé položky byly seřazeny a graficky znázorněny v procentech. Celkově bylo rozesláno 70 dotazníků a návratnost byla 53 dotazníků. Vyšší procento návratnosti je důsledkem aktivního přístupu při jejich prezentaci a osobní účasti. I přesto, že psychosociální intervenční služba je teprve v začátcích, má během těch pár let svého působení své opodstatněné místo a je v povědomí těch, co tento systém mohou využít pro svou pracovní činnost. 31

3.2 Vyhodnocení dotazníku Otázka č. 1 Jste muž nebo žena NEODPOVĚDĚLI 2% Žena 45% Muž 53% Z celkového počtu 53 dotazovaných dotazník vyplnilo 28 mužů, 24 žen a 1 neodpověděl. Otázka č. 2 Kolik let pracujete u ZZS 0-3 15% 3-6 11% 9-více 62% 6-9 12% Z výsledku otázky č. 2 vyplývá, že u zdravotnické záchranné služby pracuje 9 a více let 62 % respondentů a do 9 let celkem 38 % respondentů. 32

Otázka č. 3 V jakém kraji pracujete PARDUBICKÝ 53% KRÁLOVÉHRADECK Ý 47% Dle otázky č. 3 pracuje v kraji Královéhradeckém 25 respondentů a v kraji Pardubickém 28 respondentů. ZDRAVOTNICKÝ ZÁCHRANÁŘ 21% Otázka č. 4 Pracujete jako ŘIDIČ 34% SESTRA 45% V Královéhradeckém kraji pracuje na pozici řidič 7 respondentů, setra 10 respondentů a zdravotnický záchranář 8. V Pardubickém kraji pracuje na pozici řidič 11 respondentů, sestra 14 respondentů a zdravotnický záchranář 3. 33

Otázka č. 5 Setkání s náročným výjezdem v posledních 6 měsících NE 23% ANO 77% V otázce č. 5 potvrdilo celkem 77 % dotazovaných setkání s náročným výjezdem a 23 % své setkání nepotvrdilo. Otázka č. 6 Postižený byl DÍTĚ 34% JINÉ 55% PŘÍBUZNÝ 11% NEHODA ZZS 0% KOLEGA 0% Z těch 77 % dotazovaných, kteří se setkali s náročným výjezdem potvrdilo, že většinou šlo o výjezdy jiného charakteru, dále o dítě a v menší míře šlo o příbuzné, kolegy či nehodu ZZS nepotvrdil nikdo. 34

Otázka č. 7 Máte informace o SPIS NE 30% ANO 70% Většina dotazovaných podle otázky č. 7 má informace o SPIS a to 70 % Otázka č. 8 Máte informace o peer programu NE 21% ANO 79% Následně i v otázce č. 8 bylo potvrzeno, že respondenti mají informace o peer programu a to celých 79 % 35

NE 2% Otázka č. 9 Víte něco o funkci peera ANO 98% Ti, co vědí o peer programu, ví také o jeho funkci a čím se zabývá a to v 98 % JAK KDY 5% Otázka č. 10 Máte větší důvěru v peera, kterého znáte osobně, nebo v cizí osobu URČITĚ V CIZÍ OSOBU 11% OSOBNĚ ANO 14% SPÍŠE V CIZÍ OSOBU 35% SPÍŠE ANO 35% V otázce č. 10 bylo zjištěno a to shodně, že v 35 % mají respondenti rozdílný názor na peera, kterého znají osobně, nebo by raději cizí osobu. 36

Otázka č. 11 Máte k dispozici kontakt na peera NE 14% ANO 86% Celkem 86 % dotazovaných má i kontakt na peera, nebo ví, kde ho získat. Otázka č. 12 Automatická pomoc peera po náročném výjezdu SPÍŠE NE 45% NE 14% ANO 5% SPÍŠE ANO 36% V otázce č. 12 bylo zjištěno, že jen o něco více dotazovaných a to 45 % nechce automatickou pomoc peera po náročném výjezdu a 36 % by ji uvítala. 37

Otázka č. 13 Kontaktovali byste peera sami, nebo se nechali kontaktovat SAMI KONTAKTOVALI NEODPOVĚDĚLI NECHALI SE KONTAKTOVAT NECHCI KONTAKTOVAT 5% 2% 46% 47% Z otázky č. 13 vyplývá, že téměř shodný počet dotazovaných má rozdílný názor na kontaktování peerem. Otázka č. 14 Zdá se vám funkce peera užitečná SPÍŠE NE 11% NE 5% ANO 28% SPÍŠE ANO 56% Ti, co vědí o SPIS a peer programu, z 84 % udávají jeho užitečnost a potřebnost. 38

Otázka č. 15 Máte svůj systém na vyrovnání se stresem NE 2% ANO 98% I přesto v otázce č. 15 vyplynulo, že naprostá většina respondentů má svůj vlastní systém vyrovnání se stresem, který nebyl přesně definován a zkoumán. Naprostá většina respondentů ví o její funkci a v případě potřeby ví koho kontaktovat, nebo kde má kontakt získat. Téměř shodný počet uvádí, že peera by raději, kterého zná a nezná. Což je pravděpodobně důsledkem, že se obávají možného zneužití informací. Z šetření také vyplývá, že většina pracuje u zdravotnické záchranné služby více než devět let a to 62 %, oproti 38 %, kteří pracují méně než devět let. Za dobu svého působení se naprostá většina setkala s náročným výjezdem a to u 77 % dotazovaných, což samotné dokazuje, že psychický tlak na členy výjezdových skupin je patrný. Citové vazby na postižené, které respondenti znali při výjezdech, nejsou tak patrné, jako u výjezdu k dítěti, nebo ostatním nespecifikovatelným výjezdům. Každopádně, i když členové výjezdových skupin mají možnost využít psychickou pomoc, každý a to v 84 % dotazovaných má svůj systém vyrovnání se stresem. Nedílnou součástí šetření je i skutečnost, že 98 % dotazovaných hodnotí Psychosociální intervenční službu pozitivně a vidí v její fungování smysl a užitečnost. 39

3.3 Rozhovor Do své praktické části jsem zahrnul i rozhovor se svou kolegyní paní Věrou Műllerovou, která pracuje u Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje, stanoviště Rychnov nad Kněžnou na pozici sestra a je také peerem. Pro rozhovor jsem si připravil několik otázek, abych představil samotné fungování Psychosociální intervenční služby a peer programu. Dále také potřebné vzdělání a kvalifikaci pro funkci peera. Jaké máte vzdělání a kvalifikaci? Vystudovala jsem zdravotnickou školu, specializace dětská sestra v Hradci Králové. Dále během svého působení u ZZS jsem si zvýšila kvalifikaci v oboru anesteziologicko resuscitační péče v přednemocniční péči. Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví a u zdravotnické záchranné služby? Ve zdravotnictví pracuji 25 let a u záchranné služby 24 let. Kdy jste se dozvěděla o systému psychosociální intervenční péče a peer programu? O tomto systému a peer programu jsem se dozvěděla během účasti zdravotnických jednotek v soutěži Rallye Rejvíz v roce 2009. Obor psychologie mě zajímal už dříve, ale tady to byl asi už ten první aktivní podnět pro mou praktickou činnost. Co tedy následovalo? Po tomto cvičení jsem se začala o systému psychosociální intervenční služby více zajímat a zažádala o přihlášku na aktivní kurz, který je v Institutu nelékařských zdravotnických oborů v Brně. Ten jsem v roce 2011 po půl ročním studiu úspěšně absolvovala. Kurz byl financován grantem Evropské unie, tudíž zaměstnavatel financoval jen stravné a jízdné. Pro zaměstnance tento kurz není zvýšením kvalifikace, nýbrž jen rozšíření kvalifikace v oboru psychologie pro potřeby psychosociální intervenční službu. Co obnáší udržení si aktivní činnosti funkce peera? Minimálně jednou za rok aktivní účast na mezinárodní soutěži Rallye Rejvíz. Účast na konferencích, kdy probíhají refreše. Refreše jsou řízené rozhovory o činnosti 40

peerů, kdy za podpory psychologů dochází i očištění duševního zdraví těch, co pomáhají. Účastníci tam získávají další informace o činnosti, nové poznatky z oboru a způsoby pomoci. Při nedodržení vyřadí peera z programu. Jak se dozvíte o těch, co potřebují pomoc peera? Vzájemnou spoluprací ostatních peerů, koordinátorem a svou aktivní účastí. Dále je naše činnost obeznámena u zaměstnanců zdravotnické záchranné služby formou intranetu a při prezentacích během jejich školení. Na většině oblastí jsou aktivní zástupci, kteří spolu vzájemně spolupracují. Kolik intervencí máte? Jelikož je fungování této služby v začátcích, intervencí není mnoho. Těch co by mě sami vyhledali, bylo jen malé množství, ale aktivně je vyhledávám sama. Většinou nejde o oficiální intervenci, ale o rozhovory vzájemné, kdy se snažím sama vycítit, že by daný kolega pomoc potřeboval. Prozatím jde spíše o intervenci mou mezi kolegy, abych vešla do podvědomí, že mě můžou vyhledat, jakmile budou potřebovat a věděly, že jsem tu pro ně. Jak probíhá intervence? Každá intervence probíhá formou takzvaného řízeného rozhovoru, který má daná specifika. Vše je jen formou rozhovoru, nikoliv žádný záznam jak písemný, tak hlasový. Při intervenci se řeší jen záležitosti pracovní, nikoliv soukromé. Sice to má někdy svůj původ, ale ty se musí odlišit. Měla jste někdy intervenci, která byla pro Vás obtížná a jaké intervence jsou nejčastější? Pro každého kdo intervenci potřebuje je ten daný problém ten nejzávažnější a pro mě je důležité rozhodnout, kdy můžu pomoci a kdy už musím toho, kdo mě osloví požádat, aby vyhledal pomoc, kterou já sama nejsem schopna poskytnout. Prozatím jsem tak učinit nemusela. Někdy je sice těžké mluvit o věcech, které se mě určitým způsobem dotýkají, ale od toho pak máme společné sezení s ostatními peery a dochází k tak zvanému očištění. Tyto rozhovory probíhají na konferencích. Jak vidíte psychosociální intervenční službu a peer program do budoucna? Myslím, že tato služba má velký potenciál a jelikož v oboru pracuji již mnoho let vím, že má své opodstatnění. Psychický nátlak na posádky je velký a vzrůstá i 41