MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU Příručka postupů upravujících proces povolení projektů společného zájmu (PCI) [podle čl. 9 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013] Praha Květen 2014 1
O B S A H I. Úvod... 3 II. Základní informace o prioritních koridorech a oblastech energetické infrastruktury a projektech společného zájmu v České republice.. 5 III. Základní principy Nařízení při povolování projektů společného zájmu (PCI) 8 IV. Posuzování vlivů záměru na životní prostředí (EIA). 12 V. Zákonné povolovací postupy 20 Přílohy 1. Právní předpisy a dotčené orgány v zákonných povolovacích postupech. 48 2. Žádosti a dokumentace 81 3. Účast veřejnosti přehled fází a prostředků účasti veřejnosti... 122 4. Kontaktní adresy 125 5. Schémata 127 2
I. Úvod Souborem právních předpisů z roku 2009 označovaných jako klimaticko-energetický balíček si Evropská Unie ( EU ) stanovila cíle, ke kterým hodlá do roku 2020 dospět. Jde například o snižování emisí skleníkových plynů (GHG), zabezpečení dodávek energie a podpora růstu, konkurenceschopnosti a pracovních míst, prostřednictvím efektivního přístupu využívajícího špičkové technologie a zajišťujícího účinnost zdrojů. Ke splnění daných cílů má vést optimalizace rozvoje sítí na evropské úrovni. V souvislosti s tím mají být do roku 2020 realizovány investice v řádu 200 miliard EUR pro vybudování nové infrastruktury v rámci EU. Komplexní politický a právní rámec pro optimalizaci rozvoje sítě na evropské úrovni stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. 4. 2013, kterým se stanoví hlavní směry transevropské sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (dále jen Nařízení ). Nařízení bylo vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 4. 2013, v platnost vstoupilo dne 15. 5. 2013 a podle čl. 24 se použije ode dne 1. 6. 2013, s výjimkou čl. 14 a 15. Toto Nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech EU. Nařízení identifikuje dvanáct strategických prioritních koridorů a zeměpisných oblastí energetické infrastruktury s transevropským/přeshraničním rozměrem a upravuje proces zavedení unijních seznamů projektů společného zájmu, platných vždy 2 roky; tyto projekty mají přispět k rozvoji sítí v jednotlivých koridorech. Podle článku 2 odst. 4 Nařízení se projektem společného zájmu rozumí projekt, který je nezbytný pro realizaci prioritních koridorů a oblastí energetické infrastruktury stanovených v příloze č. I, a který je uveden na unijním seznamu společného zájmu. Projektem se podle Nařízení (čl. 2 odst.3) rozumí jedno nebo více vedení, potrubí, zařízení, vybavení nebo instalací spadající do kategorií energetické infrastruktury Nařízení má usnadnit včasné provádění projektů společného zájmu racionalizací, užší koordinací, urychlením povolovacího postupu a zvyšováním účasti veřejnosti na něm. Projekty společného zájmu mají mít prospěch ze zlepšeného provádění platných právních předpisů a může u nich existovat nárok na financování efektivnějšího povolovacího řízení. Pro zařazení do unijního seznamu musely navržené projekty splnit několik podmínek, zejména přinášet významný prospěch alespoň dvěma členským státům, přispívat k integraci a větší hospodářské soutěži, zlepšovat zabezpečení dodávek energie a vést ke snižování emisí oxidu uhličitého. Nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1391/2013 ze dne 14. 10. 2013 byla do Nařízení doplněna nová příloha č. VII, která obsahuje unijní seznam projektů společného zájmu. Nařízení Komise je publikováno v Úředním věstníku Evropské unie. Těmto projektům společného zájmu přiznává Nařízení prioritní status a deklaruje jejich nezbytnost z hlediska energetické politiky, bez ohledu na přesné umístění, trasu či technologii. Za usnadňování a koordinaci procesu povolování pro projekty společného zájmu odpovídá 3
jeden vnitrostátní orgán příslušný orgán, který si určil každý členský stát; pro Českou republiku je jím Ministerstvo průmyslu a obchodu vzhledem k působnosti, kterou mu svěřuje energetický a stavební zákon. Nařízení uložilo každému členskému státu, aby si pro usnadnění koordinace povolovacích procesů směřujících k vydání komplexního rozhodnutí zvolilo jeden ze systémů upravených v článku 8 odst. 3 písm. a), b) a c), a to integrovaný systém, koordinovaný systém nebo systém spolupráce; Česká republika zvolila systém spolupráce. Nařízení upravuje procesy, které mají zabezpečit zkrácení lhůt pro povolení realizace projektu společného zájmu na 3 roky a 6 měsíců od zahájení povolovacího řízení. Zkrácení lhůt však nebude na úkor účasti veřejnosti na těchto procesech, naopak zabezpečuje se větší informovanost veřejnosti a participace na rozhodování o projektech společného zájmu ještě ve fázích, kdy je možné ovlivnit finální řešení. Povolovací proces se skládá ze dvou částí postupů. Postupu před podáním žádosti, pro který je vymezena lhůta 2 roky; zahrnuje vypracování veškerých zpráv o stavu životního prostředí, které má předkladatel projektu opatřit. Následuje zákonný povolovací postup, jenž by měl proběhnout do 1 roku a 6 měsíců. Za podmínek upravených Nařízením lze v jednotlivých případech lhůty prodloužit, maximálně o 9 měsíců dohromady. Proces udělování povolení pro projekty společného zájmu a postupy z nichž se skládá, právní předpisy, z nichž vychází, subjekty, které se jej účastní je popsán v této příručce a připojených přílohách. Obsah příručky vychází z přílohy VI bodu 1 Nařízení. Příručka je zpracována podle právního stavu k 1. 1. 2014. Protože Nařízení si vyžaduje mimo nelegislativních opatření také legislativní změny, které se dotknou několika zákonů a jejich prováděcích předpisů, a které musí být podle Nařízení přijaty v průběhu roku 2015, bude v návaznosti na ně příručka aktualizována. Pro podporu členských států při vymezování a provádění přípravných nelegislativních a legislativních opatření s cílem racionalizovat a zajišťovat soudržné uplatňování postupů posuzování vlivů na životní prostředí pro projekty společného zájmu (PCI) podle práva unie vydala Evropská komise Pokyny pro zefektivnění postupů posuzování vlivů projektů společných zájmů (PCI) na životní prostředí (dostupné na www.mpo.cz). 4
II. Základní informace o prioritních koridorech a oblastech energetické infrastruktury a projektech společného zájmu v České republice Nařízení upravuje mimo jiné vymezení prioritních koridorů a oblastí energetické infrastruktury a postup při vytvoření unijního seznamu projektů společného zájmu (PCI). Podle přílohy I Nařízení se území České republiky dotýkají tyto významné koridory v uvedených oblastech energetické infrastruktury: 1. Prioritní koridory pro přenos elektřiny 3) Severojižní propojení elektrických sítí ve střední, východní a jihovýchodní Evropě: propojení a vnitřní linky v severojižním a východozápadním směru s cílem dotvořit vnitřní trh a integrovat tvorbu energie z obnovitelných zdrojů.. 2. Prioritní koridory pro přepravu zemního plynu 6) Severojižní propojení plynárenských sítí ve středovýchodní a jihovýchodní Evropě: plynárenská infrastruktura pro regionální propojení oblasti a Baltského moře, Jadranu, Egejského moře, Černého moře a východního Středomoří uvnitř těchto oblastí a pro posílení diverzifikace a bezpečnosti dodávek zemního plynu.. 7) Jižní koridor pro přepravu zemního plynu: infrastruktura pro přepravu plynu od Kaspického moře, ze Střední Asie, Blízkého východu a východního Středomoří do Unie s cílem zvýšit diverzifikaci dodávek zemního plynu.. 3. Prioritní koridory pro přepravu ropy 9) Propojení dodávek ropy ve střední a východní Evropě: interoperabilita ropovodních sítí ve střední a východní Evropě s cílem zvýšit bezpečnost dodávek a snížit rizika pro životní prostředí.. Nařízení Komise v přenesené pravomoci EU ze dne 14. 10. 2013, příloha VII nařízení, která obsahuje unijní seznam projektů společného zájmu mimo jiné i v České republice: 3. Prioritní koridor - severojižní propojení elektrických sítí ve střední, východní a jihovýchodní Evropě 3.11 Seskupení projektů v České republice vnitřní vedení za účelem zvýšení kapacity na severozápadních a jižních hranicích obsahující následující projekty společného zájmu: 3.11.1 Vnitřní vedení mezi místy Vernéřov a Vítkov Vnitřní vedení 400 kv mezi Vernéřovem a Vítkovem, přestavované převážně z dvojitého vedení 220 kv o celkové délce cca 75 km; stavba nové rozvodny 400 kv Vítkov a stavba nové rozvodny 400 kv Vernéřov. Nové dvojité vedení bude umístěno na území Ústeckého a Karlovarského kraje. Trasa nového dvojitého vedení V487/V488 je uvedena pod č. E 2 5
v Politice územního rozvoje ČR 2008, počítá se s ní i v připravované aktualizaci. Záměr je promítnut v zásadách územního rozvoje obou krajů. 3.11.2 Vnitřní vedení mezi místy Vítkov a Přeštice Nový dvojitý přenosový profil mezi novou rozvodnou 400 kv Vítkov a stávající rozvodnou 400 kv Přeštice o celkové délce přibližně 86 km, bude přestavěno ze stávajícího dvojitého vedení 220 kv mezi rozvodnami 220 kv Přeštice a Vítkov; bude umístěno na území Karlovarského a Plzeňského kraje. Záměr je uplatněn v Politice územního rozvoje ČR 2008 a počítá se s ním i v připravované aktualizaci. Záměr je promítnut v zásadách územního rozvoje Plzeňského a Karlovarského kraje.] 3.11. 3 Vnitřní vedení mezi místy Přeštice a Kočín Vnitřní vedení mezi Přešticemi a Kočínem. Zdvojení stávajícího vedení 400 kv v délce okolo 115.8 km posílí přenosový profil mezi transformovnami Kočín a Přeštice zdvojením stávajícího nadzemního vedení 400 kv; rozšíření a celková rekonstrukce stávající rozvodny 400/110 Kočín. Trasa zdvojeného vedení probíhá územím Plzeňského a Jihočeského kraje. Záměr je uplatněn v Politice územního rozvoje ČR 2008 a počítá se s ním v připravované aktualizaci. Záměr je promítnut v zásadách územního rozvoje Plzeňského kraje a uplatněn do připravované aktualizace zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. 3.11.4 Vnitřní vedení mezi místy Kočín a Mírovka Vnitřní vedení 400 kv mezi Kočínem a Mírovkou. Nové dvojité vedení (označované jako V406/V407) přenosové soustavy mezi uzly 400 kv Kočín a 400 kv Mírovka umožní vyvedení výkonu těchto zdrojů do spotřební oblasti napájené z transformace 400/110 kv Mírovka; součástí je také rozšíření a celková rekonstrukce stávající rozvodny 400/110 kv v Mírovce. Vedení V406/V407 s celkovou délkou přibližně 121 km je umístěno na území Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina. Záměr výstavby je promítnut do vládou schválené Politiky územního rozvoje ČR 2008, počítá se s ním i v připravované aktualizaci. Záměr je promítnut do zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. Výstavba nové smyčky vedení V413 (zasmyčkování přenosového profilu mezi rozvodnami 420 kv Hradec východ a Prosenice) do rozvodny Mírovka s celkovou délkou přibližně 26 km je jednou z nejdůležitějších akcí pro usměrnění toku výkonu ve směru ze západu na východ. Záměr je uplatněn ve schválené Politice územního rozvoje ČR 2008, počítá se s ním i v připravované aktualizaci. Záměr je promítnut v zásadách územního rozvoje Kraje Vysočina. 3.11.5 Vnitřní vedení mezi místy Mírovka a Čebín Vnitřní vedení mezi Mírovkou a Čebínem. Stávající vedení 400 kv v délce 85,5 km bude zdvojeno novým vedením 400 kv. Projekt se dotýká území Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Probíhají jednání o promítnutí záměru do Politiky územního rozvoje ČR a do zásad územního rozvoje obou krajů. Uvedené projekty, spolu s dalšími, jsou součástí desetiletého investičního plánu rozvoje přenosové soustavy, který je společnost ČEPS, a. s., podle 24 odst. 10 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), povinna zpracovat. Plán byl na základě 6
závazného stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu schválen rozhodnutím Energetického regulačního úřadu čj. 10674-13-ERU ze dne 30. 12. 2013; je veřejně dostupný na webových stránkách ČEPS. Podrobnější údaje i s grafickým vyjádřením tras vedení lze získat na www.ceps.cz. 6. Prioritní koridor severojižní propojení plynárenských sítí ve střední, východní a jihovýchodní Evropě obsahuje 6.1 Seskupení projektů České republiky - Polsko modernizace, propojení a související vnitřní posílení v západním Polsku obsahuje projekty společného zájmu. 6.1.1. Propojení Polsko Česká republika [v současné době označované jako STORK II] mezi místy Libhošť-Hať (CZ/PL) - Kedzierzyn (PL); další projekty pouze na území Polska. Hlavním cílem projektu STORK II je výstavba druhého obousměrného česko-polského plynovodu, který umožní bezpečnou a spolehlivou přepravu plynu mezi oběma zeměmi. Nový plynovod bude součástí české a polské přepravní soustavy plynu. Partnerem projektu na polské straně je provozovatel přepravní soustavy GAZ-SYSTÉM. Předpokládaná délka trasy nového vysokotlakého plynovodu (DN 1000,PN 73,5) na území České republiky je 52 km. 6.4. Obousměrné propojení mezi Rakouskem a Českou republikou, a to v místech Baumgarten (AT) a Reinthal (ČR/AT) Břeclav (ČR). Obousměrný rakousko-český propoj (BACI) 61 km (12 km na území ČR Jihomoravský kraj). 6.17. Projekt společného zájmu spojení jižní části českého přepravního systému v bodě Oberkappel (AT). Plynovod bude sloužit jako první přímé propojení na rakousko-německou hranici do bodu Oberkappel a bude součástí severojižního koridoru ve střední Evropě (cca 75 km Jihočeský kraj). Na svých webových stránkách informuje společnost NET4GAS, s. r. o., o uvedených projektech jako o projektech společného zájmu také v Desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy 2014 až 2023. 9. Prioritní koridor propojení dodávek ropy ve střední a východní Evropě obsahuje 9.4 Projekt společného zájmu - ropovod Litvínov (ČR) Spergau (Německo): projekt na rozšíření ropovodu Družba vedoucího surovou ropu do rafinérie TRM Spergau. 7
III. Základní principy Nařízení při povolování projektů společného zájmu (PCI) Projekty společného zájmu budou využívat zrychlené zjednodušené postupy udělování povolení, dokonalejší regulaci a případnou finanční pomoc v rámci nástrojů pro propojení Evropy. Nařízení rámcově upravuje povolovací postupy a také účast veřejnosti. Nařízení stanoví povinnosti předkladatelů projektů společného zájmu. Podle čl. 2 odst. 6 písm. a) Nařízení se předkladatelem projektu rozumí provozovatel přenosové soustavy, provozovatel distribuční soustavy nebo investor rozvíjející projekt společného zájmu. Předkladateli projektů společného zájmu v České republice jsou pro jednotlivé projekty: Projekty společného zájmu - Unijní seznam č. 3.11 provozovatel přenosové sítě elektřiny v ČR ČEPS, a.s. Elektrárenská 774/2 101 52 Praha 10 Projekty společného zájmu - Unijní seznam č. 6.1.1; č. 6.4; č. 6.17 provozovatel přepravní soustavy plynu v ČR NET4GAS, s. r. o Na Hřebenech II 1718/8 142 21 Praha 4 Nusle Projekt společného zájmu Unijní seznam č. 9.4 jediný vlastník a provozovatel ropovodu Družba MERO ČR, a. s. Veltruská 748 278 01 Kralupy nad Vltavou Nařízení v čl. 8 odst. 1 požaduje, aby každý členský stát určil jeden vnitrostátní příslušný orgán, který odpovídá za usnadňování a koordinaci procesu udělování povolení pro projekty společného zájmu (PCI). 8
Orgánem odpovědným za usnadňování a koordinaci procesu udělování povolení pro projekty společného zájmu ( příslušný orgán ) v České republice bylo určeno: Ministerstvo průmyslu a obchodu Na Františku 32 110 15 Praha 1 Nařízení v čl. 8 odst. 3 stanoví, že příslušný orgán přijme opatření k usnadnění vydání komplexního rozhodnutí podle jednoho ze systémů uvedených pod písm. a) až c) citovaného ustanovení. Komplexním rozhodnutím se rozumí rozhodnutí nebo soubor rozhodnutí orgánu či orgánů členského státu, s výjimkou soudu či jiných soudních orgánů, které určují, zda má být předkladateli projektu uděleno povolení pro výstavbu energetické infrastruktury nebo pro realizaci projektu, aniž jsou dotčena jakákoli rozhodnutí přijatá v souvislosti se správním odvolacím řízením [článek 2/2)]. Povolovací proces nepřekročí dobu 3 let a 6 měsíců. Česká republika zvolila systém spolupráce podle čl. 8 odst. 3 písm. c) Nařízení. Systém spolupráce spočívá v tom, že přijetí komplexního rozhodnutí koordinuje příslušný orgán způsobem uvedeným v čl. 8 odst. 3 písm. c) Nařízení. Umožňuje bez velkého přesunu věcné působnosti a vytváření nových správních orgánů využít stávající systém rozhodování o stavebních záměrech, kterými ve smyslu stavebního zákona projekty společného zájmu jsou. Komplexní rozhodnutí je výsledkem povolovacího procesu, upraveného v čl. 10 Nařízení, který se skládá ze dvou částí. První část označovaná jako postup před podáním žádosti zahrnuje období mezi zahájením povolovacího postupu a přijetím dokumentace žádosti příslušným orgánem (MPO) a proběhne v orientační době dvou let. Podle Nařízení pro účely stanovení začátku povolovacího postupu zašle předkladatel projektu příslušnému orgánu (MPO) písemné oznámení o projektu obsahující dostatečně podrobný popis. Příslušný orgán (MPO) přijetí oznámení potvrdí a datum podpisu potvrzení je dnem zahájení procesu povolování. Do tří měsíců od zahájení procesu musí příslušný orgán (MPO) oznámení písemně uznat nebo projekt zamítnout z důvodů jeho nezralosti pro povolovací postup. První část povolovacího postupu zahrnuje vypracování nezbytných zpráv o životním prostředí, které má předkladatel projektu vypracovat. Druhá část označovaná jako zákonný povolovací postup zahrnuje vydání komplexního rozhodnutí, které při povoleném systému spolupráce sestává z více správních rozhodnutí (např. územního rozhodnutí o umístění stavby, stavebního povolení) nezbytných pro realizaci projektu společného zájmu (PCI), nepřekročí dobu jeden rok a šest měsíců. Podle čl. 10 odst. 2 Nařízení doba trvání obou postupů dohromady nepřekročí dobu tří let a šesti měsíců. Nařízení pamatuje i na povinnost prodloužení lhůt příslušným orgánem (dohromady o maximálně 9 měsíců). 9
Podle čl. 10 odst. 6 Nařízení stanovenými lhůtami nejsou dotčeny ani povinnosti vyplývající z mezinárodního práva a práva Unie, ani správní odvolací řízení a opravné prostředky před soudem. Nařízení v čl. 10 odst. 4 upravuje postup před podáním žádosti, ve kterém má významnou roli příslušný orgán (MPO), které jako příslušný orgán po přijetí oznámení podle čl. 10 odst. 1 písm. a) Nařízení v součinnosti s ostatními dotčenými orgány a případně na základě návrhu předkladatele projektu určí rozsah materiálu a úroveň podrobností informací, které má předkladatel projektu předložit v rámci dokumentace žádosti o komplexní rozhodnutí. Jako podklad pro toto určení slouží kontrolní seznam uvedený v příloze VI bodě 1 Nařízení. Příslušný orgán (MPO) na základě toho vypracuje v úzké spolupráci s předkladatelem a ostatními dotčenými orgány podrobný harmonogram procesu udělování povolení v souladu s pokyny uvedenými v příloze VI bodě 2 Nařízení. U projektů, které překročí hranice států s cílem sladění svých harmonogramů, vypracují příslušné orgány společný rozpis. Příslušný orgán (MPO) je povinen po obdržení návrhu dokumentace žádosti jménem dalších dotčených orgánů si vyžádat v případě potřeby od předkladatele projektu doplnění chybějících informací. Nařízení v čl. 10 odst. 5 stanoví odpovědnost předkladatele projektu za úplnost a kvalitu dokumentace žádosti a v rámci postupu před podáním žádosti mu ukládá povinnost co nejdříve požádat o stanovisko k této dokumentaci příslušný orgán (MPO). Předkladatel projektu je zavázán spolupracovat s příslušným orgánem (MPO) na dodržení stanovených lhůt a podrobného harmonogramu. Nařízení v čl. 9 upravuje průhlednost a účast veřejnosti, v rámci které je vydávána i tato příručka. Nařízení stanoví v příloze VI bodě 3 zásady pro účast veřejnosti na procesu udělování povolení, aniž by byly dotčeny požadavky podle Aarhuské úmluvy, Espoo konvence a požadavky příslušného práva EU. Předkladatel projektu v orientační lhůtě tří měsíců od zahájení procesu udělování povolení podle čl. 10 odst. 1 písm. a) Nařízení vypracuje a předloží příslušnému orgánu (MPO) koncepci účasti veřejnosti v návaznosti na proces nastíněný v příručce a v souladu s obecnými zásadami účasti veřejnosti. Příslušný orgán (MPO) koncepci účasti veřejnosti schvaluje, pokud není třeba požadovat její úpravy v souladu s požadavky na řízení. Předkladatel projektu je povinen postupovat podle schválené koncepce, jinak musí o změnách informovat příslušný orgán, který je oprávněn požadován její úpravy. Nařízení požaduje po předkladateli projektu provést před podáním konečné žádosti alespoň jednu veřejnou konzultaci, čímž nejsou dotčeny požadavky na účast veřejnosti podle směrnice EIA. Minimální požadavky na takovou veřejnou konzultaci jsou uvedeny v příloze VI bodě 5 Nařízení. Předkladatel projektu je povinen vypracovat zprávu o výsledcích projednání s veřejností, včetně těch, které se uskutečnily před zahájením procesu udělování povolení, a tuto předložit příslušnému orgánu. Výsledky všech veřejných projednání mají být zohledněny v komplexním rozhodnutí. V případě projektů přesahujících hranice států se mají uskutečnit podle čl. 9 odst. 5 veřejné konzultace v každém státě do dvou měsíců ode dne, kdy byla zahájena první konzultace. U projektů s potencionálními přeshraničními vlivy musí být aplikován článek 7 směrnice EIA a Espoo konvence a příslušný orgán sousedícího členského státu uvede v rámci oznamovacího postupu, který z dotčených orgánů se bude podílet na veřejných konzultacích. Předkladatelé projektů jsou povinni rovněž zveřejňovat příslušné 10
významné informace o projektu společného zájmu na internetových stránkách, a také s využitím dalších vhodných informačních prostředků, k nimž má veřejnost volný přístup. 11
IV. Posuzování vlivů provedení záměrů na životní prostředí (EIA) Úvodem Posuzování vlivů na životní prostředí je v České republice upraveno zákonem č. 100/2001 Sb. (zákon EIA), který nahradil předchozí právní úpravu podle zákona č. 244/1992 Sb. Tento významný nástroj prevence negativních vlivů na životní prostředí představuje komplexní a odborné vyhodnocení potencionálních vlivů provedení záměru na všechny složky životního prostředí a veřejné zdraví ještě před povolením vlastní činnosti, a to ve vzájemných souvislostech i s jinými záměry (kumulativní a synergické účinky). Současná platná právní úprava, stejně jako předchozí vychází z principů a metod tohoto nástroje, který se zrodil ve Spojených státech amerických a rozvinul se ve státech Evropské unie a navazuje na řadu mezinárodních dokumentů a předpisů EU. Z nich je nezbytné alespoň uvést zejména: Konvenci Evropské hospodářské komise OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice států, přijatou 25. 2. 1992 v Espoo (Espoo konvence), Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Směrnice EIA), Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Směrnice SEA), Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES, kterou se zabezpečuje účast veřejnosti při vypracování některých plánů a programů týkajících se životního prostředí, Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES, o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, Mezinárodní úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí (Aarhuská úmluva), vyhlášena pod č. 124/2004 Sb.m.s. Posuzování vlivů na životní prostředí se rozlišuje, jak vyplývá ze shora uvedeného, na posuzování EIA záměrů (projektů) a posuzování SEA plánů a programů (koncepcí). Posuzování vlivů provedení záměrů na životní prostředí se podle platné právní úpravy provádí samostatným postupem před povolovacím řízením (např. podle stavebního zákona, horního zákona, vodního zákona, zákona o pozemkových úpravách) a jsou k němu příslušné podle jednotlivých kategorií záměrů a způsobu posuzování příslušné úřady, tj. krajské úřady ( 22 zákona EIA) a Ministerstvo životního prostředí ( 21 zákona EIA). Výjimku tvoří úprava spojení některých postupů při posuzování vlivů na životní prostředí s územním řízením podle 91 stavebního zákona, které je možné jen tehdy, když to krajský úřad ve zjišťovacím řízení nevyloučí, která je v důsledku infringementu Evropské komise navrhována ke zrušení. 12
Obecně k předmětu a způsobu posuzování vlivů záměru na životní prostředí Posuzování vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví podle zákona EIA podléhají vymezené záměry, resp. stavby, činnosti a technologie, které jsou specifikovány v 4 odst. 1 zákona EIA, ve vazbě na přílohu č. 1 zákona. Tyto stavby, činnosti a technologie, resp. záměry, jsou ve vztahu k procesu posuzování v zásadě rozděleny do dvou kategorií posuzování. 1. Povinné posuzování záměrů a jejich změn, které se posuzují vždy v celém procesu posuzování, a vždy je k nim vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle 10 zákona EIA. K těmto záměrům a změnám náleží: Záměry uvedené v příloze č. 1 k zákonu EIA kategorii I; Změny záměrů uvedených v příloze č. 1 k zákonu EIA kategorii I, pokud změna záměru vlastní kapacitou nebo rozsahem dosáhne příslušné limitní hodnoty, je-li uvedena; Regulační plán ve smyslu stavebního zákona, který stanoví podmínky pro provedení záměru podle přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. (tj. záměru, který podléhá obligatornímu posuzování), neboť podle 10i zákona EIA se regulační plán posuzuje jako záměr. 2. Výběrové posuzování staveb, činností a technologií, resp. záměrů, a jejich změn, které se posuzují v celém procesu posuzování jen v případě, se tak stanoví ve zjišťovacím řízení podle 7 zákona EIA. Jedná se o tyto stavby, činnosti a technologie, resp. jejich změnu: Změny záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona EIA kategorii I, pokud má být významně zvýšena kapacita a rozsah záměru nebo pokud se významně mění jeho technologie, řízení provozu nebo způsob užívání a pokud se nejedná o změny záměrů uvedených v příloze č. 1 k zákonu EIA kategorii I, u kterých změna záměru vlastní kapacitou nebo rozsahem dosáhne příslušné limitní hodnoty, je-li uvedena; Záměry uvedené v příloze č. 1 zákona EIA kategorii II; Změny záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona EIA kategorii II, pokud změna záměru vlastní kapacitou nebo rozsahem dosáhne příslušné limitní hodnoty, jeli uvedena, nebo pokud má být významně zvýšena kapacita a rozsah záměru nebo pokud se významně mění jeho technologie, řízení provozu nebo způsob užívání; Záměry uvedené v příloze č. 1 zákona EIA, které nedosahují příslušných limitních hodnot, jsou-li uvedeny, tzv. podlimitní záměry, u kterých příslušný úřad nejprve stanoví, že budou podléhat zjišťovacímu řízení; Stavby, činnosti a technologie, které podle stanoviska orgánu ochrany přírody mohou samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti soustavy Natura 2000; Regulační plán ve smyslu stavebního zákona, který stanoví podmínky pro provedení záměru podle přílohy č. 1 zákona EIA (tj. záměru, který podléhá 13
fakultativnímu posuzování), neboť podle 10i zákona EIA se regulační plán posuzuje jako záměr. Zjišťovací řízení Výsledkem zjišťovacího řízení je odůvodněný písemný závěr stanovení povinnosti posuzovat nebo o rozsahu posuzování, který musí příslušný úřad neprodleně zaslat oznamovateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům a zveřejnit podle 16 zákona EIA. Pokud bylo předloženo oznámení záměru v rozsahu dokumentace vlivů záměru na životní prostředí podle přílohy č. 4 k zákonu EIA, může být proces posuzování dynamizován (časově zkrácen), neboť ve zjišťovacím řízení může příslušný úřad v případě, že nejsou odůvodněná nesouhlasná vyjádření, stanovit, že dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí není třeba zpracovávat a oznámení se považuje za dokumentaci. Zjišťovací řízení lze tedy rozlišovat na screening procesů vytřídění a na scoping proces stanovení rozsahu posuzování. Screening proces vytřídění provádí příslušný úřad v případě posuzování ve smyslu 7 odst. 1 zákona EIA podle zásad uvedených v příloze č. 2 k zákonu EIA s tím, že se přihlíží zejména k: a) povaze a rozsahu záměru a jeho umístění, b) okolnosti, zda záměr nebo změna záměru svou kapacitou dosahuje limitních hodnot uvedených u záměrů příslušného druhu v příloze č. 1 k zákonu EIA kategorie II, c) obdrženým vyjádřením veřejnosti, dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávným celkům. Scoping proces stanovení rozsahu, resp. upřesnění informací, které je vhodné uvést do dokumentace vlivů záměru na životní prostředí, provádí příslušný úřad ve smyslu 7 odst. 1 zákona EIA s ohledem na obdržená vyjádření veřejnosti, dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávných celků a se zřetelem zejména na: a) povahu a druh záměru, b) faktory životního prostředí, které mohou být ovlivněny, c) současný stav poznatků metody posuzování. Oznámení a dokumentace Ten kdo hodlá provést záměr, resp. stavbu, činnost a technologii, nebo změnu záměru, které jsou předmětem posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví podle zákona EIA, (tj. oznamovatel záměru) je povinen zajistit a příslušnému úřadu nejprve předložit podle 6 odst. 1 zákona EIA oznámení záměru podle přílohy č. 3 k zákonu EIA. Oznámení je možné podle 6 odst. 5 tohoto zákona předložit i s obsahem a rozsahem dokumentace vlivů záměru na životní prostředí podle přílohy č. 4 k zákonu EIA nebo případně podle 6 odst. 5 zákona EIA 14
rovnou dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí (pokud nejde o záměr podléhající mezistátnímu posuzování). V případě oznámení záměru a závěru zjišťovacího řízení, že záměr bude dále posuzován v celém procesu posuzování s vydáním stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí a oznámení záměru nelze považovat za dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí, je oznamovatel záměru povinen dále zajistit a příslušnému úřadu předložit dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí. Oznámení záměru podle 6 odst. 4 zákona EIA, jehož náležitosti stanoví příloha č. 3 k zákonu EIA, představuje dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí. Oznámení podlimitního záměru podle 6 odst. 2 zákona EIA, jehož náležitosti stanoví příloha č. 3a k zákonu EIA představuje redukovanou formu oproti požadavkům podle přílohy č. 3, avšak údaje v tomto oznámení musí být dostatečné k tomu, aby bylo možno nejprve stanovit, zda podlimitní záměr bude či nebude podléhat zjišťovacímu řízení. Z hlediska oznamovatele záměru je před oznámením záměru vhodné posoudit, zda nevyužít možnosti předběžného projednání (konzultace) podle 15 zákona EIA. Rozsah oznámení záměru bude odpovídat: - konzultacím podle 15 zákona EIA, v rámci kterého může být oznamovatel záměru při předběžném projednávání orientován příslušným směrem; - velikosti záměru využití; - dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí podle přílohy č. 4 k zákonu EIA; - potřebám mezistátního posuzování; - povaze záměru; - podmínkám území, do kterého je záměr umisťován. Po obsahové stránce musí oznámení záměru vyhovět náležitostem podle přílohy č. 3 k zákonu EIA, které jsou v zásadě transparentně specifikovány. Je však důležité, aby oznámení záměru respektovalo i zásady (kritéria) pro zjišťovací řízení podle přílohy č. 2 k zákonu č. 100/2001 Sb. V tomto směru vydalo Ministerstvo životního prostředí metodický pokyn týkající se náležitostí oznámení záměru, které jsou oproti příloze č. 3 k zákonu EIA doplněny ve vazbě na obsahovou náplň přílohy č. 2 k zákonu EIA. V případě oznámení podlimitního záměru podle přílohy č. 3a zákona EIA, je třeba pečlivě zvážit rozsah údajů o záměru a lokalitě jeho umístění k tomu, aby bylo možno nejprve stanovit, zda podlimitní záměr bude či nebude podléhat zjišťovacímu řízení. V oznámení záměru se vždy uvádí přehled zvažovaných variant a hlavních důvodů pro jejich výběr, resp. odmítnutí, a to ve vazbě na ustanovení 6 dost. 4 zákona EIA. Je zřejmé, že pokud oznamovatel záměru nezvažoval varianty, bude to v oznámení záměru uvedeno a oznámení bude invariantní. To však musí být v oznámení náležitě zdůvodněno. Je možné předložit oznámení záměru s obsahem a rozsahem dokumentace vlivů záměru na životní prostředí s cílem urychlit proces posuzování ve smyslu 7 odst. 4 zákona EIA. V případě, že k takovémuto oznámení záměru nebylo obdrženo žádné odůvodněné nesouhlasné vyjádření a že se nejedná o případ mezistátního posuzování, může totiž příslušný 15
úřad v závěru zjišťovacího řízení stanovit, že dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí není třeba zpracovávat a oznámení záměru se považuje za dokumentaci. Oznamovatel záměru je povinen zajistit zpracování dokumentace vlivů záměru na životní prostředí prostřednictvím fyzické osoby s autorizací podle 19 zákona EIA, a to na základě oznámení záměru, obdržených vyjádření k oznámení záměru a závěru zjišťovacího řízení, pokud nebylo využito možnosti podle 6 odst. 5 zákona EIA, předložit rovnou dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí. Náležitosti dokumentace vlivů záměru na životní prostředí jsou uvedeny v příloze č. 4 k zákonu EIA. U záměrů uvedených v příloze č. 1 kategorii I k zákonu EIA a u ostatních záměrů, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení, musí být část dokumentace vlivů záměru na životní prostředí týkající se posuzování vlivů na veřejné zdraví zpracována osobou s osvědčením odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví. V případě záměru, u kterého orgán ochrany přírody nevyloučí významný vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti (v rámci soustavy Natura 2000), musí být toto dílčí posouzení vlivu provedeno fyzickou osobou se zvláštní autorizací podle 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Pokud dokumentace vlivů záměru na životní prostředí neobsahuje všechny náležitosti, příslušný úřad ji vrátí do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla doručena, oznamovateli. Dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí zasílá příslušný úřad k vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům (tj. obcím a krajům), zajistí zveřejnění informace o této dokumentaci podle 16 zákona EIA a na internetu zveřejní alespoň textovou část této dokumentace zejména proto, aby se mohla vyjádřit i veřejnost včetně občanských sdružení. Dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí a obdržená vyjádření k této dokumentaci doručí příslušný úřad zpracovateli posudku o vlivech záměru na životní prostředí. Posudek o vlivech záměru na životní prostředí Posudek o vlivech záměru na životní prostředí se zpracovává na základě dokumentace vlivů záměru na životní prostředí, popřípadě oznámení záměru a k nim obdržených vyjádření, popřípadě zpracovatelem posudku vyžádaných dílčích podkladů k ověření údajů o vlivech provedení záměru na životní prostředí od jiných odborníků, podkladů, které byly použity pro zpracování dokumentace vlivů záměru na životní prostředí a dalších údajů nezbytných pro zpracování posudku, a to fyzickou osobou s autorizací podle 19 zákona EIA. V případě záměru, u kterého orgán ochrany přírody nevyloučí významný vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti (v rámci soustavy Natura 2000), musí být toto dílčí posouzení vlivu i v posudku o vlivech záměru na životní prostředí provedeno fyzickou osobou se zvláštní autorizací podle 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 16
Zpracování posudku o vlivech záměru na životní prostředí zajišťuje příslušný úřad smlouvou s autorizovanou fyzickou osobou. Lhůta pro zpracování posudku činí nejvýše 60 dnů ode dne, kdy byla dokumentace vlivů záměru na životní prostředí, popřípadě oznámení záměru, včetně všech uplatněných vyjádření doručena zpracovateli posudku s tím, že lhůta může být v odůvodněných případech překročena o nejvýše 30 dnů. Náklady na zpracování posudku stejně jako náklady spojené s posuzováním vlivů záměru na životní prostředí (s výjimkou nákladů spojených s veřejným projednáváním a zveřejňováním) hradí podle 18 zákona EIA vždy oznamovatel záměru. Náležitosti posudku o vlivech záměru na životní prostředí, který má charakter odborné oponentury, jsou stanoveny v příloze č. 5 k zákonu EIA. Podle 19 odst. 2 zákona EIA je zpracovatel posudku povinen posoudit dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí objektivně a v plném rozsahu. Součástí tohoto posudku je dále kromě základních údajů o záměru a oznamovali posouzení technického řešení záměru, posouzení navržených opatření, vypořádání obdržených vyjádření k dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí a celkové posouzení přijatelnosti záměru z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví a rovněž i návrh stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Pokud posudek o vlivech záměru na životní prostředí splňuje stanovené náležitosti, zasílá jej příslušný úřad oznamovateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům (tj. obcím a krajům), včetně zveřejnění posudku na internetu a zajištění zveřejnění informace o posudku podle 16 zákona EIA. Pokud posudek nesplňuje náležitosti, je příslušným úřadem vrácen zpracovateli posudku k doplnění nebo přepracování. Posudek je společně s dokumentací vlivů záměru na životní prostředí předmětem veřejného projednání podle 17 zákona EIA. V případě, že příslušný úřad neobdržel žádné odůvodněné nesouhlasné vyjádření k dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí, může upustit od konání veřejného projednání. Zpracovatel posudku je povinen vypořádat došlá písemná vyjádření k posudku a popřípadě vyjádření z veřejného projednání a na jejich základě event. upravit návrh stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Veřejné projednání dokumentace vlivů záměru na životní prostředí a posudku o vlivech záměru na životní prostředí Příslušný úřad zajistí veřejné projednání, a to tak, aby se konalo nejpozději 5 dnů po uplynutí lhůty pro vyjádření k posudku o vlivech záměru na životní prostředí (informaci o místě a času konání veřejného projednání zveřejňuje příslušný úřad podle 16 zákona EIA nejméně 5 dnů před jeho konáním). Od konání veřejného projednání může upustit příslušný úřad podle 9 odst. 9 zákona EIA, pokud neobdržel žádné odůvodněné nesouhlasné vyjádření k dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí. Průběh veřejného projednání řídí osoba pověřená příslušným úřadem. Oznamovatel záměru má povinnost na veřejném projednání informovat o záměru a jeho cílech. Na otázky a připomínky týkající se hodnocení vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví odpovídají zejména zpracovatelé dokumentace 17
vlivů záměru na životní prostředí a posudku o vlivech záměru na životní prostředí. Příslušný úřad pořizuje z veřejného projednání zápis a rovněž i úplný těsnopisný nebo zvukový záznam s tím, že předmětem veřejného projednávání nejsou skutečnosti chráněné zvláštními právními předpisy. Zápis se zasílá oznamovateli, dotčeným správním úřadům, dotčeným územním samosprávným celkům (tj. obcím a krajům) a zveřejňuje se na internetu. Podle vyhlášky č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí, pořizuje zápis z veřejného projednání osoba pověřená příslušným úřadem k řízení veřejného projednání nejpozději do 10 dnů od ukončení veřejného projednání. Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydává příslušný úřad na základě dokumentace vlivů záměru na životní prostředí, popřípadě veřejného projednání a k nim uplatněných vyjádření, a to v souladu s náležitostmi stanoviska podle přílohy č. 6 k zákonu EIA, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro vyjádření k posudku o vlivech záměru na životní prostředí. Příslušný úřad má povinnost vypořádat došlá písemná vyjádření k posudku a popřípadě vyjádření z veřejného projednání a na jejich základě event. upravit návrh stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. V rámci stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí příslušný úřad vysloví rozhodnutí o přijatelnosti vlivů záměru na životní prostředí a uvede podmínky pro realizaci záměru z hlediska EIA, požadavky ochrany životního prostředí a veřejného zdraví podle 10 odst. 4 zákona EIA, popřípadě zdůvodní rozhodnutí o nepřijatelnosti záměru. Příslušný úřad zasílá stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí do 7 dnů od jeho vydání oznamovateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným samosprávným celkům (tj. obcím a krajům), zveřejňuje toto stanovisko na internetu a zajišťuje i zveřejnění podle 16 zákona EIA. Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí je neopomenutelným odborným podkladem, který oznamovatel záměru předkládá jako jeden z podkladů pro navazující řízení k povolení záměru. Bez stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí nelze vydat žádná rozhodnutí nebo opatření nutná k provedení záměru. Příslušný úřad, který toto stanovisko vydal, je v následujících řízeních dotčeným správním úřadem a správní úřad, který vydává rozhodnutí nebo opatření nutná k provedení záměru, musí požadavky k ochraně životního prostředí uvedené ve stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí zahrnout do svého rozhodnutí nebo musí uvést důvody, pro které tak neučinil nebo učinil jen částečně. To platí obdobně i pro závěr zjišťovacího řízení v případě, že na základě zjišťovacího řízení nedojde k celému procesu posuzování a nebude proto vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Platnost stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí je 5 let ode dne jeho vydání a může být na žádost oznamovatele záměru prodloužena o 5 let, a to i opakovaně, 18
pokud oznamovatel písemně prokáže, že nedošlo k podstatným změnám realizace záměru, podmínek v dotčeném území, k novým znalostem souvisejícího s věcným obsahem dokumentace vlivů záměru na životní prostředí nebo vývoji nových technologií využitelných v záměru. Projekty společného zájmu (PCI) podléhající posuzování vlivů na životní prostředí Posuzování vlivů na životní prostředí podléhají podle 4 odst. 1 písm. o) zákona EIA vždy záměry uvedené v příloze č. 1 zákona EIA v kategorii I. V případě energetických staveb (PCI) jsou to: 3.6. Nadzemní vedení elektrické energie o napětí od 110 kv a délce 15 km 3.7. Dálkové produktovody pro přípravu plynu a ropy o délce nad 20 km o průměru nad 800 mm. Příslušným úřadem pro posuzování je podle 21 písm. e) zákona EIA Ministerstvo životního prostředí. Záměry uvedené v příloze č. 1 zákona EIA kategorii II podléhají podle 4 odst. 1 písm. c) zákona EIA posuzování, pokud se tak stanoví ve výběrovém řízení. V případě energetických staveb (PCI) jsou to: 3.6. Vedení elektrické energie od 11 kv, pokud nepřísluší do kategorie I 3.7. Produktovody k přípravě plynu a ropy, pokud nepřísluší do kategorie I. Příslušným úřadem pro posuzování je v případě záměrů uvedených v kategorii II pod bodem 3.6. podle 21 písm. c) zákona EIA Ministerstvo životního prostředí a v případě záměrů uvedených v kategorii II pod bodem 3.7. podle 22 písm. a) zákona EIA orgán kraje (krajský úřad). Podrobné informace o postupech při posuzování vlivů záměrů na životní prostředí a o konkrétních záměrech lze získat z dokumentů zveřejňovaných Ministerstvem životního prostředí (www.mzp.cz). Jedná se zejména o EIA rukověť oznamovatele záměru a o Informační systém EIA. 19
V. Zákonné povolovací postupy Umisťování, povolování a kolaudace energetických staveb projektů společného zájmu (PCI) Úvod Umisťování, povolování a kolaudace staveb je upravena zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcími vyhláškami, zejména vyhláškou č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb., vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb., vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb. Postupy při umisťování a povolování staveb navazují na výsledky územně plánovací činnosti, u staveb projektů společného zájmu (PCI) především na politiku územního rozvoje, která je schvalována vládou pro celé území státu a obsahuje celorepublikové priority, a na zásady územního rozvoje jednotlivých krajů, které mimo jiné vymezují koridory technické infrastruktury nadmístního významu. Politika územního rozvoje a zásady územního rozvoje se podle stavebního zákona vždy projednávají s veřejností a jsou jako koncepce především předmětem strategického posuzování vlivů na životní prostředí (SEA). Většina energetických staveb projektů společného zájmu (PCI) je v nich obsažena a veřejnost již měla příležitost se k nim vyjádřit. V rámci poskytování informací o území a o podmínkách rozhodování je ve stavebním zákoně upravena územně plánovací informace, která mimo jiné slouží k ad hoc vytipování tzv. dotčených orgánů, které hájí veřejné zájmy chráněné zvláštními právními předpisy, jež mohou být v konkrétním případě dotčeny. Umisťování, povolování a kolaudace energetických staveb projektů společného zájmu (PCI), náleží po novele stavebního zákona provedené zákonem č. 350/2012 Sb. do dvou rozdílných režimů působností stavebních úřadů. U staveb přenosové soustavy elektřiny a přepravní soustavy plynu je k vydání územního rozhodnutí o umístění stavby příslušné podle 13 odst. 2 stavebního zákona Ministerstvo pro místní rozvoj. Realizace staveb jejich vedení nevyžaduje podle 103 odst. 1 písm. e) bod 5. a 6. ani stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu (jsou v tzv. volném režimu ). Působnost ve věcech stavebního řádu u těchto staveb vedení a dalších s nimi souvisejících staveb vykonává Ministerstvo průmyslu a obchodu podle 16 odst. 2 písm. d) stavebního zákona. U staveb pro přepravu ropy nebyla přijata zvláštní úprava působnosti; jejich umístění, povolení a kolaudace je v působnosti věcně a místně příslušného stavebního úřadu podle 13 odst. 1 stavebního zákona (s možnostmi změny místní příslušnosti v případě, že stavba prochází správním obvodem dvou nebo více 20
stavebních úřadů podle 13 odst. 6 stavebního zákona nebo vyhrazení pravomoci podle 17 stavebního zákona). Stavební zákon upravuje pro každý druh rozhodování několik forem a umožňuje zjednodušovat některé postupy nebo slučovat některá řízení. Vzhledem k charakteru a rozsahu energetických staveb projektů společného zájmu (PCI) nepřicházejí uvedené postupy a zjednodušení (použitelné u nekomplikovaných a nekonfliktních staveb, např. veřejnoprávní smlouva nahrazující příslušné rozhodnutí, certifikát autorizovaného inspektora, ohlášení stavby) u hlavních staveb v úvahu, ale nelze je vyloučit u některých podmiňujících, souvisejících nebo vyvolaných staveb (např. přeložky). V následující části příručky jsou proto popsány základní formy rozhodování a standardní postupy, které budou aplikovány u hlavních staveb. Územně plánovací informace Základní právní úprava 21 stavebního zákona, 139 správního řádu, 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Územně plánovací informace poskytovaná stavebními úřady podle 21 stavebního zákona je tzv. předběžnou informací ve smyslu 139 správního řádu a zajišťuje vyšší míru předvídatelnosti rozhodování stavebních úřadů tím, že žadateli kvalifikovaným způsobem sděluje podmínky využívání území a změn jeho využití, podmínky vydání územního rozhodnutí nebo vydání územního souhlasu. Územně plánovací informace jsou oprávněny poskytovat v rámci své působnosti kromě obecných stavebních úřadů také krajské úřady, úřady územního plánování a obecní úřady pověřené pro výkon činnosti pořizovatele, jejichž působnost se odvíjí od předmětu informace nebo příslušného rozhodnutí nebo opatření na úseku územního plánování. Územně plánovací informace nemá formu rozhodnutí (ani usnesení), přesto jsou stanovena v ustanovení 139 správního řádu a 21 stavebního zákona (a návazně v 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb.) určitá pravidla, která předurčují postup žadatele a stavebního úřadu. Z formálního hlediska je územně plánovací informace kvalifikovaným vyjádřením podle části čtvrté správního řádu a vztahují se na ni proto příslušná ustanovení 154 a násl. správního řádu (včetně případného přezkumu podle 156 SŘ stavebním úřadem, který ji vydal, v případě jeho nečinnosti nadřízeným orgánem podle 80 SŘ). Ustanovení 21 odst. 1 stavebního zákona rozlišuje tři druhy územně plánovací informace, u nichž je v zásadě procesní postup správního orgánu obdobný s tím, že jsou rozlišována kritéria při posuzování žádosti o jednotlivé druhy územně plánovací informace a formulování výstupu, tj. vlastní územně plánovací informace. Podle ustanovení 21 odst. 1 stavebního zákona bude obecný stavební úřad poskytovat informace o: - podmínkách využívání území a změn jeho využití, zejména na základě územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (jedná se o obecnou 21
informaci o možnostech využití území a obecný stavební úřad by měl mít k dispozici příslušné zdroje informací pro rozhodování ve svém správním obvodu), - podmínkách vydání územního rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů, - podmínkách vydání územního souhlasu v případech, kdy je možno jím nahradit územní rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů. Žádost o poskytnutí územně plánovací informace není žádostí podle 45 správního řádu, ale posuzuje se jako podání podle 37 správního řádu s tím, že kromě obecných náležitostí musí obsahovat konkrétní požadavky na informaci a konkrétní údaje o záměru v území podle 21 odst. 2 stavebního zákona a dále požadavky podle 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb. V případě, že žádost o územně plánovací informaci nemá všechny požadované náležitosti, postupuje stavební úřad podle 37 odst. 3 správního řádu, a buď pomůže žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Jestliže žadatel vytýkané vady neodstraní, stavební úřad bez dalšího územně plánovací informaci neposkytne, protože nemůže vydávat alternativní informace na základě svých spekulativních úvah, co vlastně žadatel zamýšlel a o jakou územně plánovací informaci vlastně žádal. Proces tedy končí neposkytnutím požadované územně plánovací informace pro neurčitost či neúplnost žádosti ( 139 odst. 2 SŘ). Při podání perfektní žádosti poskytne stavební úřad požadovanou územně plánovací informaci, a to pozitivní nebo negativní. Výsledek bude odviset od vyhodnocení záměru žadatele v konfrontaci s podmínkami v území, s územně plánovací dokumentací, územně plánovacími podklady, podmínkami pro vydání územního souhlasu, pro vydání územního rozhodnutí nebo pro postup bez územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Samostatnou činností stavebního úřadu je vyhodnocování okruhu dotčených orgánů, jejichž seznam má žadateli poskytnout v případech územně plánovací informace podle 21 odst. 1 písm. b) a písm. c) stavebního zákona. Dotčené orgány se procesu poskytování územně plánovací informace nijak přímo neúčastní a stavební úřad proto posuzuje konkrétní případ podle příslušných zvláštních předpisů. Stavební úřad musí při poskytování územně plánovací informace důsledně sledovat meze své věcné a místní příslušnosti a není oprávněn poskytovat informace o předběžných otázkách, o kterých není příslušný rozhodnout ( 57 odst. 1 a 139 odst. 2 SŘ). Podle obecné úpravy lze v téže věci požadovat územně plánovací informaci jen jednou ( 139 odst. 3 SŘ), stavební zákon omezil v souladu s 139 odst. 4 správního řádu dobu platnosti územně plánovací informace na 1 rok ( 21 odst. 3 SZ), přičemž vyhradil v daném případě stavebnímu úřadu možnost v případě změny podmínek, za kterých byla vydána, sdělit žadateli tuto změnu (prakticky k ní může dojít např. po změně v území nebo po změně stavu územně plánovací dokumentace). 22