Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele Diplomová práce Vedoucí práce: JUDr. Bohumila Salachová, Ph.D. Michaela Trojanová Brno 2007

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Bohumile Salachové, Ph.D. vedoucí mé diplomové práce, za cenné rady a připomínky, které mi během zpracování této práce poskytla.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu v závěru práce. V Brně dne 14. května 2007...

4 Abstract Trojanová, M. Unfair competition from the consumer`s point of view. Diploma thesis. Brno, 2007. This dissertation deals wit unfair competition activities of physical and legal entities and the impact of such behaviour on consumers. Its objective is to examine the issue of economic competition. At first, basic terms like consumer, economic competition and unfair competition are defined. It focuses on the merits of unfair competition in more details, whereas the position of the consumer is always emphasized. The individual merits of the cases are appended by legal interpretation and practical examples for easier visualisation. Furthermore, I was dealing with the possibilities of public-legal, private-legal and out-of-court protection of the consumer against unfair competition behaviour. Abstrakt Trojanová, M. Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele. Diplomová práce. Brno, 2007. Tato diplomová práce se zabývá nekalosoutěžním jednáním fyzických a právnických osob a dopady takového jednání na samotné spotřebitele. Jejím účelem je podat ucelený náhled na problematiku hospodářské soutěže. Nejprve jsou zde definovány a vysvětleny základní pojmy jako spotřebitel, hospodářská soutěž a nekalá soutěž. Podrobněji se zaměřuje na skutkové podstaty nekalé soutěže, přičemž je vždy zdůrazněno postavení spotřebitele. Jednotlivé skutkové podstaty jsou doplněny právním výkladem a pro lepší názornost i praktickými příklady, ke kterým došlo. Dále jsem se zabývala možnostmi veřejnoprávní, soukromoprávní a mimosoudní ochrany spotřebitele vůči nekalosoutěžnímu jednání.

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 5 Obsah 1 ÚVOD A CÍL PRÁCE... 7 1.1 Úvod...7 1.2 Cíl práce...9 2 METODICKÝ POSTUP... 10 3 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ... 11 3.1 Spotřebitel...11 3.2 Nekalá soutěž...13 3.3 Hospodářská soutěž...13 3.3.1 Účastníci hospodářské soutěže... 14 3.3.2 Soutěžní vztah... 14 3.3.3 Soutěžní záměr... 15 3.4 Dobré mravy soutěže...15 3.5 Způsobilost přivodit újmu...16 4 SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE... 17 4.1 Klamavá reklama...17 4.1.1 Právní úprava... 17 4.1.2 Příklady jednání... 20 4.2 Klamavé označení zboží a služeb...22 4.2.1 Právní úprava... 22 4.2.2 Příklady jednání... 25 4.3 Vyvolání nebezpečí záměny...26 4.3.1 Právní úprava... 26 4.3.2 Příklady jednání... 28 4.4 Parazitování na pověsti...30 1.1.1 Právní úprava... 30 4.4.2 Příklady jednání... 32 4.5 Podplácení...34 4.5.1 Právní úprava... 34 4.5.2 Příklady jednání... 37 4.6 Zlehčování...37 4.6.1 Právní úprava... 37 4.6.2 Příklady jednání... 39 4.7 Srovnávací reklama...40 4.7.1 Právní úprava... 40

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 6 4.7.2 Příklady jednání... 42 4.8 Porušení obchodního tajemství...43 4.8.1 Právní úprava... 43 4.8.2 Příklady jednání... 45 4.9 Ohrožování zdraví a životního prostředí...46 4.9.1 Právní úprava... 46 4.9.2 Příklady jednání... 48 5 VEŘEJNOPRÁVNÍ OCHRANA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI... 49 5.1 Trestní zákoník...49 5.2 Zákon o ochraně spotřebitele...50 5.3 Rada pro reklamu...51 6 SOUKROMOPRÁVNÍ OCHRANA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI... 51 6.1 Jednotlivé právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži...53 6.1.1 Zdržovací nárok... 53 6.1.2 Odstraňovací nárok... 54 6.1.3 Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění... 54 6.1.4 Nárok na náhradu škody... 54 6.1.5 Nárok na vydání bezdůvodného obohacení... 55 7 MIMOSOUDNÍ OCHRANA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI... 55 7.1 Ochrana podle 5 občanského zákoníku...55 7.2 Svépomoc podle 6 občanského zákoníku...56 7.3 Nutná obrana...56 7.4 Oprávněná obrana...56 8 NEJZNÁMĚJŠÍ SOUDNÍ SPOR O ZNAČKU APETITTO VS. APETITO... 58 9 ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ A NÁVRHY ŘEŠENÍ... 61 10 ZÁVĚR... 63 11 LITERATURA... 65 PŘÍLOHY... 67

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 7 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Začátkem devadesátých let minulého století došlo k úplné liberalizaci hospodářské soutěže a v tržním prostředí se v důsledku této liberalizace začala rozvíjet také soutěž nekalá. Právní ani morální prostředí v naší zemi nebylo na tuto změnu připraveno a teprve postupně s pronikáním nekalosoutěžního chování na trh začaly vznikat zákony a normy bojující proti tomuto nežádoucímu jednání. Problematika ochrany hospodářské soutěže, nekalé soutěže a ochrany spotřebitele je v současné době velice aktuální a živá. Tržní hospodářství, které se v České republice rozvíjí, staví účastníky tržních vztahů, tj. zejména výrobce, obchodníky, poskytovatele služeb a spotřebitele, do zcela nových situací a směřuje jejich pozornost ke skutečnostem, které byly v minulých letech považovány za nedůležité, ne-li zbytečné. Pro dnešní podnikatele nabývají na významu takové statky, jako je pověst firmy, obchodní tajemství, vlastní postavení na trhu, vztah k ostatním soutěžitelům a účastníkům trhu. Podnikatelský subjekt (soutěžitel) se někdy ocitá v situacích, kdy je buď sám ohrožen nenáležitým jednáním jiných podnikatelů nebo mu naopak jiní podnikatelé vytýkají, že se na trhu chová nepatřičně, že jedná v rozporu s dobrými mravy soutěže, že nevyužívá, ale zneužívá svého postavení na trhu. V dnešní době, kdy je hlavním krédem každé obchodní společnosti získat co největší podíl na trhu, maximalizovat zisk za každou cenu, často dochází k nekalosoutěžním praktikám, které poškozují nejen spotřebitele, ale i konkurenci, tj. další soutěžitele. Velká část soutěžitelů hledá mezery v zákonech, aby mohli realizovat své nekalé praktiky. Proto musí právní řád regulovat toto chování a snažit se postihnout subjekty nekalosoutěžních praktik. Základem je fungující právní systém, který chrání svobodu hospodářské soutěže a snaží se co nejvíce zamezit nekalé soutěži. Právní regulace soutěžního chování musí brát v úvahu zákonitosti lidského chování. Mají-li například právní normy tolerovat a dokonce podporovat hospodářské soutěžení, musí zaručovat i právo na úspěch v hospodářské soutěži. Pravidla hospodářské soutěže nelze koncipovat tak, aby každé utkání skončilo nerozhodným výsledkem. To by bylo především proti lidské přirozenosti. Z hospodářské soutěže by se tak mimo jiné vytratil hravý moment, stala by se nudnou, nezajímavou záležitostí; byl by potlačen stimulující moment, který je obsažen již v samé možnosti, že zvítězíme; bylo by pak asi méně těch, kteří by se určitým hospodářským aktivitám hodlali věnovat.

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 8 Jestliže jedni mají mít právo na úspěch v hospodářské soutěži, musí existovat jiní, kteří v hospodářské soutěži neobstojí a dokonce zaniknou jako subjekty hospodářského soutěžení. Právo proto nemůže nikomu bránit, aby v soutěži likvidoval konkurenta, pokud k takovému výsledku vedla vyšší soutěžní zdatnost uplatňovaná metodami považovanými za přijatelné, byť tato zdatnost byla kombinovaná se šťastnou náhodou na jedné straně a s náhodou nešťastnou na straně druhé. Česká právní úprava přiznává soutěžitelům právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. Zároveň však jsou soutěžitelé povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Za zneužití účasti v hospodářské soutěži označuje obchodní zákoník nekalé soutěžní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže.

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 9 1.2 Cíl práce Spotřebitel v České republice si mnohdy neuvědomuje svoje práva a možnosti, které mu právní ochrana poskytuje, není zvyklý se účinně bránit a tohoto prostoru využívají nepoctiví podnikatelé k vlastnímu obohacování. V hospodářské sféře probíhá soutěž jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Na straně nabídky při projevech konkurence převažují pozitivní funkce hospodářské soutěže tlak na vzestup kvality, na pokles cen, na větší efektivitu výroby a celkové výkony podniků. Tyto pozitivní jevy ale provázejí i jevy negativní. Je to hlavně snaha soutěž úplně vyloučit nebo alespoň omezit, snaha získat zákazníky levnými, ale nekvalitními produkty a snaha vypořádat se s konkurencí. Český trh je v mnoha směrech specifický a tuzemští podnikatelé jsou velmi zdatní ve využívání četných skulin v českém právním řádu, a proto je zde relativně velký prostor pro úpravu a zdokonalení zákonů omezujících nekalou soutěž. Cílem této diplomové práce je podat ucelený náhled na problematiku postavení spotřebitele ve vztahu k nekalosoutěžním praktikám. V této práci nejprve vymezím základní pojmy jako je spotřebitel, hospodářská soutěž, nekalá soutěž a dále se podrobněji zaměřím na popis právní úpravy jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže, které jsou definovány v Obchodním zákoníku. Za cíl si kladu tyto skutkové podstaty vysvětlit a přiblížit je čtenáři a současně uvést názorné příklady nekalosoutěžního jednání, ke kterým v praxi došlo. Chtěla bych upozornit i na postavení spotřebitele v nekalé soutěži a uvést možnosti, jak se spotřebitel může proti nekalosoutěžnímu jednání bránit. V další části se budu zabývat veřejnoprávní a soukromoprávní ochranou proti nekalé soutěži a mimosoudními prostředky ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, možnostmi jejich využití a nároky, kterých se může poškozený domáhat. V závěru této diplomové práce uvádím konkrétní soudní spor, jehož skutková podstata se týká nekalé soutěže. Věnuji se její podrobnější analýze, postupu od vzniku sporu po konečný rozsudek. Na tomto případu chci ukázat, jak právo aplikuje zákonná ustanovení uvedená v teoretické části v soudní praxi.

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 10 2 Metodický postup Prvním krokem při zpracování této diplomové práce bylo prostudování dané problematiky a dostupné odborné literatury. V úvodní části této práce jsem vymezila pojmy jako spotřebitel, hospodářská soutěž a podrobněji se zaměřila na právní úpravu nekalé soutěže. Poté jsem rozebrala jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže uvedené v obchodním zákoníku, které se bezprostředně dotýkají ostatních soutěžitelů. Pod uvedením jednotlivých skutkových podstat následuje postavení spotřebitele ve vztahu ke konkrétní skutkové podstatě a konkrétní příklady ze současné praxe. V další části jsem se zabývala veřejnoprávní a soukromoprávní ochranou proti nekalé soutěži a mimosoudními prostředky ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, možnostmi jejich využití a nároky, kterých se může poškozený domáhat. V poslední části této práce jsem se věnovala konkrétnímu soudnímu sporu, který se stal a cílem bylo tento případ podrobněji analyzovat od vzniku sporu až po konečný rozsudek. Teoretická část vychází ze základní právní úpravy nekalé soutěže, tedy ze zákona č. 513/1991 Sb. v platném znění, kterým je Obchodní zákoník. Další právní předpisy upravující postavení spotřebitelů představují zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele v platném znění a zákon č. 40/1964 Sb., kterým je Občanský zákoník. Doplňujícími právními předpisy jsou pak zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (oba v platném znění).

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 11 3 Vymezení základních pojmů 3.1 Spotřebitel Aniž bychom si to výrazně uvědomovali, denně jako spotřebitelé uzavíráme řadu smluvních vztahů. Již při cestě do zaměstnání tzv. veřejným prostředkem jsme účastníky smlouvy o přepravě. Při zakoupení denního tisku, cigaret nebo potravin se stáváme účastníky nejčastěji uzavírané smlouvy kupní. Takto bychom mohli pokračovat ve výčtu dalších smluvních typů, kde na jedné straně vystupuje podnikatel a na straně druhé spotřebitel. Podle 2 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu spotřebitele se spotřebitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky a užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Z uvedené definice lze vyvodit, že spotřebitelem je pouze subjekt (bez ohledu na to, zda se jedná o občana fyzickou osobu či uměle vytvořený útvar, jež označujeme za osobu právnickou), který je konečným uživatelem výrobku nebo služby, určených pouze pro jeho osobní (konečnou) spotřebu. Jako konečný uživatel tedy může vystupovat i podnikatel, který také řadu věcí denně kupuje pro svou osobní spotřebu a neslouží mu k jeho podnikatelské činnosti. Není důležité, zda spotřebitel věc pro sebe již nepotřebnou posléze odprodá dalšímu spotřebiteli. Rozhodující je účelové určení výrobku nebo služby k vlastní spotřebě v době pořízení (Zdražil, 2000). Předmětem zájmu spotřebitele jsou obecně výrobky a služby. Podle 2 odst. 1 písm. f) zákona na ochranu spotřebitele je za výrobek považována jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli. Výrobek je tedy jakákoliv věc, která má pro spotřebitele nějakou užitnou hodnotu a je způsobilá být předmětem poptávky, tedy zbožím. Podle 2 odst. 1 písm. i) zákona na ochranu spotřebitele je nebezpečný výrobek takový výrobek, jež z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné či nedostatečné informace sám o sobě nebo při obvyklém způsobu používání, sestavování nebo uchovávání, jakož i únikem škodlivých látek anebo v důsledku spoléhání se na přesnost, při náležité opatrnosti představuje nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku. Službou se pak podle 2 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu spotřebitele rozumí jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s vyjímkou činností upravených zvláštními zákony.

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 12 Služby se nejčastěji člení na služby věcné a služby osobní. Věcné služby souvisí s konkrétními movitými nebo nemovitými věcmi (např. opravy, údržba, služby čistíren, prádelen apod.). Osobní služby se pak týkají člověka bezprostředně (např. kadeřnictví, fitcentra, kosmetické služby, restaurační služby apod.). Důležité je zmínit, že podle ustanovení 43 živnostenského zákona se službami rozumí poskytování opravy a údržby věcí, přeprava osob a zboží, provozování cestovních kanceláří, poskytování ubytování, hostinská činnost, provozování zastaváren a jiné práce a úkoly k uspokojování dalších potřeb. Rovněž je nutné považovat služby za zboží svého druhu a platí o nich totéž, co již bylo řečeno o výrobcích. Definice pojmu spotřebitel lze v literatuře najít hned několik. Obecně lze tedy říci, že spotřebitel je vedle podnikatelů dalším účastníkem trhu, je subjektem vznikajících právních vztahů a zároveň je i možným objektem nepoctivého jednání ze strany podnikatelů. Spotřebitele chápeme jako subjekt, který spotřebovává, užívá, konzumuje zakoupené zboží. Ze zákona o ochraně spotřebitele vyplývá, že spotřebitelem nemusí být vždy pouze jednotlivec ale může to být i organizace či domácnost, zkrátka každý, kdo si prostřednictvím koupě opatřuje výrobky nebo služby k uspokojení svých potřeb. To znamená, že spotřebitelem je i podnikatel, který nepoužívá zakoupených výrobků, respektive služeb, ke své podnikatelské činnosti a vystupuje jako jejich konečný uživatel. Důležitým rozlišovacím znakem tedy je, že spotřebitel neužívá zakoupené zboží pro podnikání, může ho však využít v souvislosti s podnikáním (oblečení, kosmetika) (Horová, 2006). Pokud si například zakoupíme televizní přijímač ve velkoobchodě Makro a chcemeli jej v případě závady reklamovat, pak v reklamačním řízení se nemůžeme odvolávat na ustanovení zákona na ochranu spotřebitele, protože zákazníky firmy Makro mohou být pouze podnikatelé. Koupíme-li si výrobek v Makru nejsme spotřebitelé ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele a lhůta k vyřízení reklamace se na nás tímto nevztahuje. Vše se váže k Obchodnímu zákoníku a záleží jen na naší dohodě s firmou Makro (Klabusayová, 2005).

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 13 3.2 Nekalá soutěž (1) Podle 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) se za nekalou soutěž považuje jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména: a) klamavá reklama, b) klamavé označení zboží a služeb, c) vyvolání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobku či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) porušování obchodního tajemství, h) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Generální klauzule nekalosoutěžního jednání obsažená v prvním odstavci 44 ObchZ je obecné ustanovení, které vymezuje pojmové znaky každého nekalosoutěžního jednání. Jednak definuje nejobecnější podmínky, které musí splňovat každé jednání obsažené v odstavci druhém 44 tohoto zákona, aby mohlo být zařazeno pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěže a zároveň je také samostatnou skutkovou podstatou. Určité jednání lze kvalifikovat jako nekalou soutěž, pokud splňuje tyto tři podmínky (Munková, 2001): uskutečňuje se v hospodářské soutěži, odporuje dobrým mravům soutěže, a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Na základě těchto znaků posuzujeme, zda vzniklo právo domáhat se ochrany nebo ne. Vzhledem k značně obecné úpravě formulované v generální klauzuli, je právo proti nekalé soutěži především právem soudcovským, kde mají velký význam soudní rozhodnutí, tzv. judikatura. 3.3 Hospodářská soutěž Právní úprava hospodářské soutěže proti jejímu narušování provedená zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a zastřešená Obchodním zákoníkem

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 14 č. 513/1991 Sb., je jednou z těch právních norem, které jsou v každém tržně orientovaném státu a tedy i v České republice páteří ekonomiky. Hospodářskou soutěž lze obecně charakterizovat jako soutěž podnikatelů (profesionálů) o přízeň spotřebitelů (odběratelů). Hospodářská soutěž může za určitých okolností přerůst do roviny nemorální, v níž vzniká újma primárně konkurujícím soutěžitelům, sekundárně též spotřebitelům. Z tohoto důvodu muselo dojít k právní úpravě hospodářské soutěže. Právní úprava je vymezením mantinelů, kam až mohou soutěžitelé v boji o přízeň spotřebitelů vstoupit (Hulva, 2006). Právo hospodářské soutěže řadíme do oblasti upravujícího odpovědnost účastníků za jednání souvisící s právy k nehmotným statkům. Právo účastnit se hospodářské soutěže je právo spojené s uskutečňováním práva podnikat (Sciskalová, 2005). Hospodářská soutěž je upravena v obecné rovině v ustanovení 41 a 43 ObchZ. 3.3.1 Účastníci hospodářské soutěže Fyzické i právnické osoby, které se podle 41 ObchZ účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen soutěžitelé ), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Soutěžitel Soutěžitelem se rozumí každá fyzická i právnická osoba účastnící se hospodářské soutěže, přičemž nemusí být podnikatelem ve smyslu 2 ObchZ. Hospodářskými soutěžiteli jsou v podstatě všichni, mezi nimiž na základě objektivní povahy jejich výrobků či služeb nebo na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu (Hajn, 1994). Spotřebitel Podle 2 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu spotřebitele se spotřebitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky a užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. 3.3.2 Soutěžní vztah Za soutěžní vztah můžeme považovat určité jednání v hospodářské soutěži, které předpokládá existenci minimálně dvou soupeřících subjektů a tím i existenci soutěžního

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 15 vztahu. V soutěžním vztahu se nacházejí nejen obchodníci se shodnými či podobnými výrobky nebo službami, ale i obchodníci s produkty velmi rozdílnými, pokud existuje blízkost v jejich účelovém určení (Hajn, 1994). Příkladem je třeba obchodník s výpočetní technikou, který použije slogan Co darovat za vysvědčení? Zkuste místo obvyklé knihy kalkulačku, se nachází v soutěžním vztahu s knihkupcem. Do tohoto vztahu se sám svým prohlášením uvedl. Samozřejmě ne každý případ, kdy jeden hospodářský subjekt způsobí újmu druhému hospodářskému subjektu se dá kvalifikovat jako soutěžní jednání ve smyslu právě popsaném a může být řešen podle ustanovení o nekalé soutěži. Příkladem může být oprava silnice před obchodem s potravinami. V důsledku toho se sníží obrat a následně i konkurenceschopnost prodejny a majiteli vznikne škoda. Posouzení podle soutěžního práva nepřichází v úvahu, protože mezi firmou opravující silnici a majitelem obchodu neexistuje soutěžní vztah. Proto je nutné rozlišovat mezi vztahy závazkovými a vztahy soutěžními, protože pokud dojde k porušení dohody ve dvoustranném právním poměru a podléhá to jen režimu závazkových vztahů, tak se nejedná o nekalou soutěž, jelikož běžné závazkové vztahy mezi soutěžní vztahy nepatří. Avšak, kdyby mezi partnery závazkového vztahu existoval i vztah soutěžní, k nekalé soutěži by již docházelo. 3.3.3 Soutěžní záměr Aby se jednalo o nekalou soutěž, musí být jednání v hospodářské soutěži motivováno soutěžním záměrem a ne nějakým záměrem jiným (například přispívat ke vzdělání, k informaci spotřebitelů atd.). Soutěžní záměr existuje tehdy, když určitým jednáním jsou objektivně sledovány soutěžní, konkurenční cíle, na rozdíl od možných cílů jiných (vzdělávacích atd.). O nekalou soutěž se tedy pravděpodobně nebude jednat v případě, kdy hospodářskému subjektu vznikla soutěžní újma tím, že o něm byla uveřejněna nepříznivá novinová kritika nebo byl záporně hodnocen ve spotřebitelském testu (Hajn, 1994). V těchto případech jde o zájem informovat veřejnost a nikoliv záměr soutěžní. 3.4 Dobré mravy soutěže Abychom mohli určité jednání posoudit jako nekalosoutěžní, musí k němu docházet v rozporu s dobrými mravy soutěže. Důležité je, aby se toto jednání odehrávalo během soutěže, jinak by spadalo pod jiné právní normy a z našeho pohledu by se dalo kvalifikovat maximálně jako chování nevhodné. Hospodářská soutěž jako nezbytný předpoklad tržně orientované ekonomiky má dva aspekty přílišnou svobodu a nedostatek jakékoliv regulace a na druhé straně přílišnou

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 16 regulaci a omezení podnikatelské svobody. Svoboda soutěže vyžaduje stejně tak jako svoboda jedince stanovení hranic a omezení. Dobré mravy soutěže jsou mravní názory, obyčeje a zvyklosti, usance apod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu (Sciskalová, 2005). Soutěžní právo připouští určité projevy konkurenčních aktivit, které by před maximy obecné morálky jen obtížně obstály. Toto hledisko lze předvést na reklamním sloganu Vychutnej svého kozla doprovázeném obrazovým řešením výrazně erotického charakteru (reklamní kampaň pivovaru ve Velkých Popovicích), nebo na poněkud přisprostlém sloganu Kdo nezná Blesk, ví kulový (ze zaváděcí reklamy nábytku IKEA, kdy si homosexuální dvojice vybírá jídelní stůl s úslovím Máme poněkud jiné chutě, apod. Je ale důležité říci, že některé výstřelky tohoto druhu, které soutěžní právo ještě toleruje, stíhá právo veřejné (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek a kol., 2004). Rozpor s dobrými mravy soutěže je předpoklad objektivní, a proto nevyžaduje zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Za protiprávní jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže považujeme i takové jednání, které dosud žádnou újmu nezpůsobilo. Musí však dojít k ohrožení, ze strany jednajícího. Jedná se tu o tzv. ohrožovací delikt, kdy poškozený nečeká na vznik újmy, ale uplatňuje právo na ochranu již v okamžiku ohrožení. Posouzení, které jednání je proti dobrým mravům soutěže a které nikoliv, je složitou záležitostí, protože posuzujeme rozpor s normami, které nejsou psané a právní povahu nabývají až rozhodnutím soudu. Proto je rozhodování ponecháno ve velké míře na subjektivním pohledu soudu. Podle mého názoru až dlouhodobá praxe vytvoří určité modely postupů a precedens, jak rozhodovat. 3.5 Způsobilost přivodit újmu Posledním a neméně důležitým znakem nekalé soutěže je způsobilost jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Újmou může být škoda hmotné povahy, tedy materiální újma (skutečná škoda, ušlý zisk), ale i újma nehmotná, na pověsti. Nemusí nastat, stačí když pouze hrozí. Soutěžní vztah sice nastává mezi soutěžiteli (nikoliv mezi soutěžitelem a spotřebitelem), ale poškozen může být i spotřebitel a i to je postihováno (Švarc a kol., 2005). Při řešení případů bude záležet většinou na jejich konkrétní povaze a na úsudku soudce, který musí rozhodnout, co hodlá a co nehodlá pokládat za možnou nebo existující újmu pro spotřebitele nebo soutěžitele. Obchodní zákoník se tu dostává do těsného sousedství s tzv. právem na ochranu spotřebitele, které je dynamickou právní disciplínou veřejného práva u nás v současné době ztělesňovanou zákonem o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 17 předpisů. Obchodní zákoník poskytuje ovšem spotřebiteli ochranu jenom soukromoprávní upravenou v 53 a 54 obchodního zákoníku. 4 Skutkové podstaty nekalé soutěže 4.1 Klamavá reklama 4.1.1 Právní úprava a) Podle 45 ObchZ je klamavou reklamou šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. b) Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. c) Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. Nejprve bych chtěla zmínit pojem reklama. Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířená zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak (zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy). Klamavá reklama je základní nekalosoutěžní formou, jakou dochází k poškozování jiných soutěžitelů a spotřebitelů ze strany soutěžitele škůdce či jiného rušitele (Hulva, 2004). Je důležité zmínit, že klamavá reklama je pojem podstatně užší než nekalá reklama. Mezi nekalou reklamu musíme řadit i reklamu, při níž dochází ke zlehčování spotřebitele ( 50 ObchZ) či k parazitování na jeho pověsti ( 48 ObchZ) nebo k vyvolání nebezpečí záměny ( 47 ObchZ) (Hajn, 2000). Od klamavé reklamy musí být také odlišováno klamavé označení zboží a služeb ( 46 ObchZ). Skutková podstata klamavé reklamy bývá v literatuře označována za malou generální klauzuli, protože kryje široké spektrum jednání nekalé soutěže (Večerková, 2005). Skutková podstata klamavé reklamy je naplněna: a) šířením údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, b) takto šířené údaje jsou způsobilé vyvolat klamavou představu a

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 18 c) zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Ad a) V 45 odst. 1 ObchZ je klamavá reklama charakterizována jako šíření údajů a podle odst. 2 téhož ustanovení se za šíření údajů považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, nekalé reklamy se tedy lze dopustit i sdělením, která jsou učiněna vůči jednotlivým adresátům. Pojmem údaje je třeba rozumět jakoukoli výpověď soutěžitele o určitých skutečnostech nebo hodnoceních (týkajících se vlastního nebo cizího podniku, vlastních nebo cizích výrobků nebo výkonů) (Hulva, 2004). Nezáleží na tom, zda údaje jsou pravdivé či nepravdivé nebo jakým prostředkem nebo formou byla tato výpověď uskutečněna. Zákon odlišuje šíření údajů od použití nejrůznějších druhů označení. Šíření údajů se musí dít nikoliv pouhým označením, ale především sdělením. Klamavé údaje lze šířit nejrůznějšími způsoby: jednak různými výrazovými prostředky (mluvené a psané slovo, vyobrazení, fotografie) a jednak prostředky různých komunikačních médií (tisk, rozhlas, televize či jiný sdělovací prostředek). Údaje lze sdělovat posunkem či dokonce mlčením tam, kde by se ze situační souvislosti vyžadovalo vyjádření. Klamavým může být i určitý způsob předvádění výrobku, kterým jsou zprostředkovány zavádějící informace (Hajn, 2000). Důležité k naplnění skutkové podstaty klamavé reklamy je to, aby šíření klamavých údajů mohlo přivodit nebo přivodilo prospěch vlastnímu nebo cizímu podniku na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Ve skutečnosti nemusí nastat ani újma, ani prospěch, pro postih postačí, zda takové šíření údajů je objektivně způsobilé tyto následky vyvolat. Následky nemusí být jen povahou materiální, ale i nemateriální povahy (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Ad b) Způsobilost údajů k vyvolání klamné představy není zdaleka totéž jako nepravdivost těchto údajů. Klamání často používá běžnou demagogickou taktiku. Operuje s jednotlivými pravdivými údaji, které jsou však vybrány z celkového spektra údajů tak, že je poskytována celkově nepravdivá informace. Naopak zase údaje nepravdivé nemusí vykazovat způsobilost ke klamání a jsou proto v reklamě přípustné, jde zejména o případy tzv. obvyklého reklamního přehánění (Večerková, 2005). K naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže nestačí sám fakt, že reklamou šířené údaje neodpovídají skutečnosti. Šířené údaje musí být způsobilé vyvolat klamnou představu, což ale v žádném případě neznamená, že šířené údaje by musely být pravdivé. Reklama totiž vždy musí pracovat s určitou nadsázkou; taková nadsázka však musí být na první pohled zřejmá. Asi by nikoho nenapadlo podezírat z klamavosti slogan Naše střešní tašky přežijí i konec světa. Avšak užijeme-li údaj, který se více blíží pravdě,

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 19 například Naše střešní tašky vydrží tak dlouho, jako Váš dům, je již takové tvrzení na hranici vyvolání klamné představy. A pokud bychom inzerovali chladný údaj Naše střešní tašky vydrží třicet let a nebyla to pravda, podložená nejlépe odpovídající zárukou, vznikne z takového tvrzení zcela zákonitě klamná představa. Údaj, který se blíží pravdě, je tedy nejklamavější. Postačuje i sama způsobilost k vyvolání klamné představy, aniž ještě došlo k oklamání skutečnému. O klamavou reklamu půjde nejen v případě prosté nepravdy, klamavou představu mohou vyvolat údaje neúplné (např. informace na reklamním letáku, že ceny zájezdů jsou od 8 900,- Kč, ve skutečnosti zatajuje, že cena konkrétního zájezdu v sezóně se může vyšplhat až na sumu o polovinu vyšší), nebo údaje, které nepřiměřeně zdůrazňují jen kladné stránky určité skutečnosti. Velmi často jsou pravdivé údaje formulovány tak, že vzbuzují dojem zvlášť výhodné nabídky. Děje se tak zejména v souvislosti s cenami, je-li zboží nabízeno za cenu včetně DPH, jakoby šlo o výjimečnou nabídku, což méně znalého kupujícího může zlákat ke koupi nebo jsou-li jako zvláštní vlastnosti výrobků nebo poskytovaných služeb samozřejmostí, které například vyplývají z právních předpisů. Ad c) Má-li být naplněna skutková podstata 45 ObchZ, musí být šířené údaje způsobilé nejen vyvolat klamavou představu, ale také zjednat vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Zde se opět zdůrazňuje slovo způsobilost naznačující, že ke vzniku škodlivého následku nemusí fakticky dojít, ale postačí, je-li nekalosoutěžní jednání objektivně způsobilé jej vyvolat (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Následky mohou být opět povahy materiální nebo nemateriální. Postavení spotřebitele ve vztahu ke klamavé reklamě Spotřebitel může být oklamán i poškozen snad každý zná příklad pekáren tvrdících, že prodávají chléb bez konzervačních přípravků a barviv, přičemž se však jedná o běžnou vlastnost tohoto pečiva. Spotřebitel se však domnívá, že dostal něco lepšího, tak neváhá a nakupuje. Oblíbeným trikem veškerých obchodních domů, supermarketů, hypermarketů a dalších je tzv. slevová cenovka. Stačí na ni zvýraznit nynější cenu výrobku, která je ovšem stejná jako ta původní cena. K této původní ceně přičtete několik korun navíc a v menším provedení (a samozřejmě přeškrknutou ) ji vyznačíte vedle. Spotřebitel tak vůbec netuší a ani ho nenapadne, že byl oklamán. I když se klamavá reklama bezprostředně dotýká spotřebitele (viz. předchozí příklad), mohou proti nekalosoutěžnímu jednání zasáhnout i soutěžitelé (v tomto případě to budou další prodejci). V případě klamavé reklamy jsou tedy aktivně legitimovány

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 20 (tj. oprávněni podat žalobu) všechny subjekty, jejichž práva byla porušena nebo ohrožena, tj. spotřebitelé, soutěžitelé a osoby chránící práva spotřebitelů nebo soutěžitelů. 4.1.2 Příklady jednání Příkladem klamavé reklamy může být situace, kdy supermarket nabízí balení dvou lahví kvalitního značkového vína za 399 Kč. Na regále je uvedena cena 399 Kč. Naložíte zboží do košíku a přijdete k pokladně. Na displeji vyskočí cena 399 Kč. Pokladní vytáhne dva kartony krabicového levného stolního vína za 500 Kč a na displeji vyskočí 899 Kč. Ohradíte se, že jste si přišel pro inzerované značkové víno za 399 Kč a že nechcete dva kartony stolního vína. Prodavačka argumentuje, že si ho musíte koupit, jinak Vám to značkové víno neprodá, takže ve výsledku musíte zaplatit 899 Kč pokud si chcete to inzerované víno za 399 Kč skutečně odnést. V tomto případě by byl supermarket obviněn z klamavé reklamy a klamání spotřebitele a konkurenti by se snažili zakročit. Dalším příkladem byla upoutávka na billboardu u eskalátoru na stanici metra, která hlásala Zlevňujeme. Tato upoutávka uváděla pod přeškrtnutou starou cenou velkým červeným písmem cenu novou: 399 Kč*. Malá hvězdička dává tušit, že tomu tak asi nebude, ale aby měl člověk doopravdy jasno, musel by se zastavit a přečíst si nenápadný dodatek v drobném písmu: cena je uvedena bez DPH. To je ovšem na jedoucích schodech těžko proveditelné, a tak zůstává v paměti jen ten údaj, který v zájmu prodejce prezentované nabídky zůstat má nízká a nepravdivá cena. Obrázek 1 Klamavá reklama Skutečná cena nabízeného produktu činí 474,81 Kč, což je proti uvedeným 399 Kč dost podstatný rozdíl. Stokorunová hranice je důležitým psychologickým faktorem jak v marketingu, tak i v kalkulaci cen a bezpochyby i v konkurenčním boji. Ale uvedená cena musí být pravdivá. V roce 2000 se na billboardech a v tisku objevila reklama na časopis Esquire. Vyobrazená žena leze po rukou a po nohou k natažené mužské ruce nabízející zrní. Slogan

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 21 zněl Chcete, aby Vám zobala z ruky?. Stěžovatelé poukazovali na zjevnou degradaci důstojnosti ženy, prvky sadismu a podporu násilí na ženách. Obrázek 2 Reklama snižující důstojnost Arbitrážní komise vyzvala zadavatele, aby se k této žalobě vyjádřil ten však nereagoval a proto komise vycházela z podkladů, která měla k dispozici. Reklamu uznala závadnou a doporučila zadavateli stáhnout reklamu z billboardů do sedmi dnů ode dne doručení rozhodnutí. Příkladem stížnosti na reklamu ohrožující mravnost by mohl být spor mezi zadavatelem reklamy společností Celadon Group s. r. o. a stěžovateli, mezi něž patřily i Výzkumný tým Gender v sociologii a Sociologický ústav AV ČR. Jde o reklamní billboardy propagující sady hands free od firmy Nokia. Na obrázku je kreslená reklama, na níž je vyobrazen telefonující muž pomocí hands free se zarputile chlípným výrazem na tváři a oběma rukama na prsou své spolujezdkyně. Spolujezdkyně má vystrašený, skoro plačtivý výraz a obě ruce zvednuté nad hlavou v bezbranné pozici. Obrázek 3 Reklama ohrožující mravnost Podle stěžovatelů reklama propaguje násilí, obsahuje prvky snižující lidskou důstojnost a je v rozporu s dobrými mravy. Stížnost byla Radou pro reklamu zamítnuta. Zadavatel reklamy uvedl, že nasazení této kampaně bylo z jeho strany dlouho a pečlivě zvažováno, načež dospěl k závěru, že použitá nadsázka je tak zřejmá, že nezpůsobí nikomu psychickou újmu. Arbitrážní komise rozhodla, že použitou karikaturu převážná většina veřejnosti vnímá jako reklamní nadsázku a nikoli tak, jak to popisují ve svých stížnostech

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 22 stěžovatelé. Reklama proto neporušuje žádná etická pravidla uvedená v Kodexu reklamy a proto byla stížnost v plném rozsahu zamítnuta. 4.2 Klamavé označení zboží a služeb 4.2.1 Právní úprava 1. Klamavým označením zboží a služeb podle 46 odst. 1 ObchZ je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Ustanovení 45 odst. 3 platí obdobně. 2. Klamavým označením je i takové nesprávné označení zboží nebo služeb, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu, jako výrazy druh, typ, způsob a označení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo povaze zboží či služeb mylnou domněnku. 3. Klamavým označením není uvedení názvu, který se v hospodářském styku již všeobecně vžil jako údaj sloužící k označování druhu nebo jakosti zboží, ledaže by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o původu, jako například pravý, původní apod. 4. Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony. Používání nejrůznějších symbolů, značek nebo stručných pojmenování se stává stále častěji způsobem předávání poznatků. Jde o reakci na přemíru informací i výraz zrychlujícího se životního tempa. Pomocí symbolů a značek používaných k označování zboží a služeb lze klamat stejně snadno jako pomocí reklamních sloganů a jiných slovních vyjádření. Nezáleží na tom, co určitým označením hodlal jeho autor sdělit, podstatné je, jak to může být chápáno spotřebitelem (Hajn, 2000). Úprava klamavého označení má nejblíže k úpravě klamavé reklamy v 45 ObchZ. Hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že klamavá reklama vyžaduje k postihu šíření určitých údajů, které je způsobilé vyvolat klamnou představu, kdežto v případě druhém jde

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 23 o jakékoli klamavé označení, které nemusí být šířeno, stačí pouze, že je používáno. Nemusí být ani uváděno se záměrem získat vlastnímu nebo cizímu podniku prospěch. Klamavým označením zboží a služeb je podle autora (Hulva, 2006) každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Zákon charakterizuje předmět klamavého označení zboží a služeb následujícím způsobem: a) údaji o zeměpisném původu; b) údaji o výrobci a způsobu výroby; c) údaji o jakosti nebo charakteristice výrobku. Tento zákaz chrání nejen odběratele, ale také spotřebitele a jiné soutěžící, kteří označení užívají po právu (což platí hlavně o údajích zeměpisného původu) například na základě licenčních smluv o obchodním zastoupení. V případě uvedení klamavých údajů o zeměpisném původu nemusí jít o výslovné označení země původu nebo kraje. Stačí i nepřímý náznak, že zboží z nich pochází. Takovým nepřímým náznakem může být například použití cizojazyčného označení, jestliže se s určitým zbožím určitého původu spojuje zvlášť dobrá pověst nebo jakost. Příkladem může být francouzské víno (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Označení původu výrobku není totožné s označením Made in nebo vyrobeno v, které se užívá zejména v zahraničním obchodě. Není jím ani označení Czech made, které bylo zavedeno z důvodu vyznačení zvláštní jakosti tuzemského výrobku, které se uděluje především jako odměna za kvalitní výrobek (Munková, 2000). Údaje o výrobci a způsobu výroby mohou velmi významným způsobem ovlivnit rozhodování spotřebitelů při rozhodování, jaký výrobek si zakoupit. Skutečnost, že spotřebitel nakupuje zboží nebo službu od určitého prodejce či výrobce, svědčí o jeho očekávání jistého kvalitativního standardu příznačného pro ten který podnik (Hulva, 2004). Podobně to platí i pro označování jakosti. Například výraz pravé dřevo lze použít u výrobků z masivního dřeva, nikoli z dřevotřísky. Ani různé dodatky sloužící k odlišení zboží neodstraňují nebezpečí klamavosti, jako jsou výrazy druh, typ, způsob, pokud i přes existenci těchto dodatků může vzniknout mylná domněnka o povaze zboží. Například označení tuzemského alkoholického nápoje jako typ Martini nestačí k tomu, aby v očích průměrného spotřebitele zcela vyloučil představu o tom, že jde o druh italského vermutu. Podle 46 odst. 3 ObchZ se o klamavé označení nejedná tehdy, jestliže je uveden název, který se již všeobecně vžil jako údaj sloužící k označení druhu nebo jakosti zboží. Například turecká káva se již vžila pro označení určitého typu kávy a není

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 24 pravděpodobné, že by v někom vznikla mylná domněnka, že káva je opravdu vyráběna v Turecku. Naproti tomu název finská vodka se vžil pro označení vodky skutečně vyráběné ve Finsku a označení českého nápoje tímto názvem by ještě vyvolalo mylnou domněnku. K takovým označením však nelze připojit dodatek, který je schopný klamat o původu. Proto nelze zmíněnou kávu označovat například za pravou tureckou kávu takto může být označena pouze káva dovezena skutečně z Turecka. Klamavé označení lze třídit (Hajn, 2000) především podle jeho: a) technických nosičů zde zákon používá demonstrativní výčet a uvádí, že označení může být mimo jiné uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech; b) prostředků zákon nepodává jejich příkladný výčet, pouze usuzovat z 45 odst. 2 ObchZ, že se jedná zejména o psané slovo, vyobrazení, fotografie, kombinaci barev, dokonce i jisté prostředky působící na sluch a čich nelze vyloučit. Zákon dále rozeznává, jestli ke klamavému označení došlo: a) přímo například se jedná o situaci, kdy určité kakao bude v rozporu se skutečností označeno za holandské ; b) nepřímé v případě, jestliže na balíčku s tímto kakaem by byl umístěn obrázek větrného mlýnu a dívky v charakteristickém holandském čepci. Postavení spotřebitele ve vztahu ke klamavému označení zboží a služeb Spotřebitelé mohou být i v tomto případě oklamáni. Stačí si vzpomenout na výrobce značky Adidas je sice pravda, že rozumný a věrný spotřebitel by si tričko na tržnici nekoupil, ale ve značkové prodejně, ale ti méně movitější neváhali. V tomto případě nedošlo pouze k oklamání spotřebitele, ale i k poškození dobrého jména původního výrobce, což je rovněž jedna ze skutkových podstat nekalosoutěžního jednání. Klamat lze i použitím cizí věci. Příkladem může být česká firma, která dovezla zboží, na němž by uvedla text pouze v českém jazyce, a to takovým způsobem, že by bylo nemožné zjistit zemi původu, spotřebitel by výrobek považoval za domácí a tudíž kvalitnější, čímž by opět došlo k jeho oklamání. V případě klamavého označení zboží a služeb jsou aktivně legitimovány všechny subjekty, jejichž práva byla porušena nebo ohrožena, tj. spotřebitelé, soutěžitelé a osoby, chránící práva spotřebitelů nebo soutěžitelů. Pro posouzení klamavosti není rozhodné, zda klamavé označení je umístěno na zboží samém, na jeho obalu, v ceníku, katalogu či jiné obchodní písemnosti.

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 25 4.2.2 Příklady jednání Ukázkou nekalosoutěžního jednání v praxi byla situace, kdy se na tržnicích objevovaly sportovní a dětské boty, které se tvářily jako výrobky obuvnického giganta Adidas. Byly levné, vypadaly jako poslední módní výstřelky, ale měli jednu vadu nebyly od firmy Adidas. Ke klamání stačilo zaměnit jedno písmenko v názvu firmy, boty se totiž jmenovaly Adidos. Zákaznice Hana Suchá nakupovala ve spěchu oblečení na tržnici a u stánku si všimla dětských botiček za sto padesát korun. Zaradovala se nad levnými botami, hlavně proto, že si myslela, že se jedná o renomovanou značku. Teprve doma zjistila svůj omyl a poté ji došlo, s čím stánkaři počítali: Představte si maminku, která v jedné ruce vláčí zlobící dítě, v druhé nákupní tašku, a teď už chybějí jen boty. V tu chvíli prostě nemá čas ani chuť přemýšlet, kdo ji podvede s údajně značkovým zbožím. Výrobci bot se zavádějící značkou se však nevyhýbají ani modelům pro dospělé. Na tržnicích se objevoval také poslední model Adidasu v tmavě modré barvě se žlutým ohraničením firemního loga za pět set dvacet korun. Nápis Adidos jasně parazituje svým tvarem,typem písma i jménem na značce Adidas a porušuje tak právo, jelikož dochází ke klamavému označení výrobku, říká při pohledu na fotografii dětských botiček Vladimír Rott z patentové a advokátní kanceláře, která zastupuje Adidas. Boty Adidos se přitom prodávají na většině vietnamských tržišť po celé republice. Nejpadělanější značky v ČR jsou Adidas a Niké, potvrzuje Vladimír Rott a dodává na vysvětlenou: Jen za celý rok evidujeme dvaadvacet tisíc kusů padělaného oblečení a bot značky Adidas, které státní orgány zadržely. Podle Rotta toto zboží obvykle pochází z Asie, občas se i vyskytne polský padělek. Přistižení padělatelé i prodejci většinou dostávají peněžitý trest, někdy podmínečný roční trest odnětí svobody, zároveň s uloženým trestem propadá veškeré padělané zboží státu. Dalším příkladem výrobku nesoucího klamavé označení může být případ, kdy si česká mlékárna zaregistruje doménové jméno francouzsky-syr.cz a na adrese www.francouzsky-syr.cz bude prezentovat vlastní výrobky. Pokud tuto prezentaci neopatří upozorněním na to, že nabízené sýry nepocházejí z Francie, jedná se o klamavé označení zboží, neboť adresa prezentace může, jakožto označení příslušné služby, vyvolat v návštěvníkovi dojem, že nabízené sýry pocházejí od francouzských výrobců.

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 26 4.3 Vyvolání nebezpečí záměny 4.3.1 Právní úprava Vyvolání nebezpečí záměny je podle 47 ObchZ: a) užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem, b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků), c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele. Vyvolání nebezpečí záměny je další skutkovou podstatou nekalé soutěže, která je založena na klamavosti. Toto ustanovení chrání vše, co individualizuje nebo charakterizuje určitý podnik v obchodním světě, co je pro něj příznačné, ovšem jen z hlediska zaměnitelnosti v soutěži. Netýká se ochrany právem chráněných statků, jakými jsou např. obchodní firma, ochranná známka, chráněný vzor apod., jež disponují vlastními prostředky ochrany. Zpravidla bývá obtížné od sebe oddělit jednání nekalosoutěžní od porušení práva chráněného statku (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Postačí pouhá způsobilost k tomu, aby bylo vyvoláno nebezpečí záměny, ke skutečné záměně nemusí dojít. Nebezpečí záměny musí existovat ve vztahu k podniku, obchodnímu jménu, zvláštním označením, výrobkům anebo výkonům jiného soutěžitele. Pokud nejde o tento případ (dojde například k neoprávněnému užití zvláštních označení školské instituce a možnosti záměny s ní či k neoprávněnému užití jména fyzické osoby), nelze aplikovat 47 ObchZ (Hajn, 2000). Nebezpečí záměny musí být dáno ve vztahu k jinému soutěžiteli. V praxi se totiž příležitostně vyskytují případy, kdy soutěžitel vyvolá nebezpečí záměny mezi svými vlastními výrobky nebo výkony různého druhu či nebezpečí záměny mezi jednotlivými součástmi svého podniku. V takových situacích jde sice o vyvolání nebezpečí záměny

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele 27 podle obecného významu těch slov, právě se však podle okolností kvalifikují buď jako klamavé označení zboží a služeb 46 ObchZ nebo jako klamavou reklamu 45 ObchZ, popřípadě je podřadíme pod generální klauzuli proti nekalé soutěži Záměna je způsob, kterým se soutěžitel snaží oklamat spotřebitele, aby si koupil zboží, o kterém si myslí, že jde o zboží určitého výrobce (tzv. značkové). Zákon v této skutkové podstatě rozlišuje tři specifické způsoby, jež způsobují nebezpečí vyvolání záměny. Jedná se o: a) vyvolání nebezpečí záměny podle 47 písm. a) ObchZ podle tohoto ustanovení je chráněno jak obchodní firma, tak i zvláštní označení podniku užívaných již po právu jiným soutěžitelem. Pokud by poškozený soutěžitel nebyl zapsán v obchodním rejstříku, nebyl by před cizím užitím obchodní firmy chráněn (Hulva, 2004). Podmínkou je, aby na jedné straně soutěžitel, který se domáhá ochrany, obchodní firmu nebo firemní označení užíval po právu, a dále možnost, že užíváním téže obchodní firmy nebo firemní označení někým jiným dojde k záměně mezi oběma subjekty. Někdy tato skutková podstata bývá propojena s parazitní soutěží, protože užití obchodní firmy nebo firemního označení může navozovat organizační spojení s postiženým podnikem, a to zejména tehdy, jde-li o podnik v obchodních kruzích známý (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). b) Vyvolání nebezpečí záměny podle 47 písm. b) ObchZ zde jsou postiženy dvě kategorie případů z části odlišných. Jedná se o užití zvláštních označení podniku a zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku (například i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků). Vedle obecných podmínek pro aplikaci 47 ObchZ musí být v obou kategoriích případů splněna i další podmínka, že se totiž taková označení nebo úpravy v životě prosadily a staly se pro určitý podnik nebo závod příznačné, například dlouhodobým užíváním (Hajn, 2000). Zvláštní označení podniku nemusí být pouze ve slovní podobě. Patří sem i například specifické oblečení zaměstnanců, podniková vlajka, typické podnikové barvy a jejich kombinace, zvláštní úprava podnikových vozidel, ale i telefonní číslo. Jde o jakékoliv vnější zařízení, s nímž je v představách veřejnosti spojeno jméno určitého podniku a ohledně něhož může vzniknout nebezpečí zaměnitelnosti (Hajn, 2000). To platí například pro různé symboly označující provozovny téhož podniku, které nejsou sice chráněny jako ochranné známky, ale veřejnost s nimi spojuje určitý podnik, popřípadě jeho výrobky nebo služby.