PŘÍLEŽITOSTI PRO PODNIKÁNÍ VE SLUŽBÁCH NA EVROPSKÝCH TRZÍCH

PŘÍLEŽITOSTI PRO PODNIKÁNÍ VE SLUŽBÁCH Objednatel: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Odbor vnitřního trhu a služeb EU (odbor č. 06300) Politických vězňů 20 112 49 Praha 1 tel.: 224 061 111 Řešitel: CS-PROJECT spol. s r.o. Radlická 740/113d 158 00 Praha 5 tel.: 251 081 380 www.cs-project.cz

Obsah 1. PŘEDMLUVA...4 2. OBSAH PŘÍRUČKY A ZPŮSOB PRÁCE S NÍ...5 2.1 DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S PŘÍRUČKOU...5 2.2 POUŽÍVANÁ TERMINOLOGIE...6 2.3 ZDŮVODNĚNÍ VÝBĚRU TRHŮ PRO ANALÝZU...8 3. ÚVOD O PROBLEMATICE POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB NA ZAHRANIČNÍCH TRZÍCH...10 3.1 VOLNÝ POHYB SLUŽEB V KONTEXTU ČTYŘ ZÁKLADNÍCH SVOBOD VNITŘNÍHO TRHU EU...10 3.1.1 Volný pohyb zboží...11 3.1.2 Volný pohyb osob...12 3.1.3 Volný pohyb kapitálu...12 3.1.4 Volný pohyb služeb...13 3.2 SVOBODA PŘESHRANIČNÍHO POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB...15 3.2.1 Kritérium dočasnosti u přeshraničního poskytování služeb...16 3.2.2 Svoboda usazení...17 3.3 VYSÍLÁNÍ PRACOVNÍKŮ...18 3.4 PŘECHODNÁ OBDOBÍ...21 3.4.1 Přechodná období pro volný pohyb osob...21 3.4.2 Přechodná období pro volný pohyb služeb (vysílání pracovníků)...22 3.4.3 Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ)...24 3.5 UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ...25 3.5.1 Současná praxe při uznávání odborných kvalifikací...25 3.5.2 Budoucí systém uznávání odborných kvalifikací...27 3.6 SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ A DANĚ...27 3.7 ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ POMOCÍ SYSTÉMU SOLVIT...29 4. BELGIE...32 4.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY BELGICKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ...32 4.2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY BELGICKÉHO SEKTORU SLUŽEB...35 4.3 LEGISLATIVNÍ PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ V BELGICKÉM SEKTORU SLUŽEB...35 4.4 PRAKTICKÉ NÁVODY PRO ZVLÁDÁNÍ ADMINISTRATIVNÍCH PROCEDUR...36 4.4.1 Otázky a odpovědi z praxe...39 4.4.2 Důležité internetové adresy...40 4.5 MOŽNÉ PŘEKÁŽKY PRO ČESKÉ PODNIKATELE V BELGII...41 4.6 PROFILY JEDNOTLIVÝCH ODVĚTVÍ BELGICKÉHO SEKTORU SLUŽEB...41 4.6.1 Stavebnictví...41 4.6.2 Služby v oblasti výpočetní techniky...42 4.6.3 Služby v telekomunikacích...43 4.6.4 Ostatní příležitosti v belgickém sektoru služeb...43 4.7 SHRNUTÍ...43 5. ESTONSKO...45 5.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY ESTONSKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ...45 5.2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY ESTONSKÉHO SEKTORU SLUŽEB...49 5.3 LEGISLATIVNÍ PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ V ESTONSKÉM SEKTORU SLUŽEB...50 5.4 PRAKTICKÉ NÁVODY PRO ZVLÁDÁNÍ ADMINISTRATIVNÍCH PROCEDUR...50 5.4.1 Otázky a odpovědi z praxe...53 5.4.2 Důležité internetové adresy...54 5.5 MOŽNÉ PŘEKÁŽKY PRO ČESKÉ PODNIKATELE V ESTONSKU...55 5.6 PROFILY JEDNOTLIVÝCH ODVĚTVÍ ESTONSKÉHO SEKTORU SLUŽEB...55 5.6.1 Stavebnictví...55 5.6.2 Služby v oblasti výpočetní techniky...57 5.6.3 Poradenské, účetní a auditorské činnosti...58 Strana: 2 z 107

5.6.4 Ostatní příležitosti v estonském sektoru služeb...58 5.7 SHRNUTÍ...59 6. ŠVÉDSKO...60 6.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY ŠVÉDSKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ...60 6.2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY ŠVÉDSKÉHO SEKTORU SLUŽEB...62 6.3 LEGISLATIVNÍ PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ V ŠVÉDSKÉM SEKTORU SLUŽEB...63 6.4 PRAKTICKÉ NÁVODY PRO ZVLÁDÁNÍ ADMINISTRATIVNÍCH PROCEDUR...64 6.4.1 Otázky a odpovědi z praxe...66 6.4.2 Důležité internetové adresy...67 6.5 MOŽNÉ PŘEKÁŽKY PRO ČESKÉ PODNIKATELE VE ŠVÉDSKU...68 6.6 PROFILY JEDNOTLIVÝCH ODVĚTVÍ ŠVÉDSKÉHO SEKTORU SLUŽEB...69 6.6.1 Stavebnictví...69 6.6.2 Služby v oblasti výpočetní techniky...69 6.6.3 Výzkum a vývoj...70 6.6.4 Cestovní ruch a činnosti cestovních kanceláří...70 6.6.5 Ostatní příležitosti ve švédském sektoru služeb...71 6.7 SHRNUTÍ...71 7. VELKÁ BRITÁNIE...73 7.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY HOSPODÁŘSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE...73 7.2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY BRITSKÉHO SEKTORU SLUŽEB...75 7.3 LEGISLATIVNÍ PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ V BRITSKÉM SEKTORU SLUŽEB...75 7.4 PRAKTICKÉ NÁVODY PRO ZVLÁDÁNÍ ADMINISTRATIVNÍCH PROCEDUR...76 7.4.1 Otázky a odpovědi z praxe...78 7.4.2 Důležité internetové adresy...79 7.5 MOŽNÉ PŘEKÁŽKY PRO ČESKÉ PODNIKATELE VE VELKÉ BRITÁNII...79 7.6 PROFILY JEDNOTLIVÝCH ODVĚTVÍ BRITSKÉHO SEKTORU SLUŽEB...80 7.6.1 Stavebnictví...80 7.6.2 Služby v telekomunikacích...80 7.6.3 Finanční služby...81 7.6.4 Opravy a údržba...82 7.6.5 Ostatní příležitosti v britském sektoru služeb...82 7.7 SHRNUTÍ...83 8. RAKOUSKO...85 8.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY RAKOUSKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ...85 8.2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY RAKOUSKÉHO SEKTORU SLUŽEB...87 8.3 LEGISLATIVNÍ PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ V RAKOUSKÉM SEKTORU SLUŽEB...87 8.4 PRAKTICKÉ NÁVODY PRO ZVLÁDÁNÍ ADMINISTRATIVNÍCH PROCEDUR...88 8.4.1 Otázky a odpovědi z praxe...92 8.4.2 Důležité internetové adresy...93 8.5 MOŽNÉ PŘEKÁŽKY PRO ČESKÉ PODNIKATELE V RAKOUSKU...94 8.6 PROFILY JEDNOTLIVÝCH ODVĚTVÍ RAKOUSKÉHO SEKTORU SLUŽEB...94 8.6.1 Služby v oblasti výpočetní techniky...94 8.6.2 Služby v telekomunikacích...95 8.6.3 Cestovní ruch a činnosti cestovních kanceláří...95 8.6.4 Opravy a údržba...96 8.6.5 Ostatní příležitosti v rakouském sektoru služeb...96 8.7 SHRNUTÍ...96 9. ZÁVĚR...98 SEZNAM INFORMAČNÍCH ZDROJŮ...99 PŘÍLOHA: STATISTIKY VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK Z DATABÁZE TED...101 Strana: 3 z 107

1. Předmluva Tato příručka je primárně určena české podnikatelské veřejnosti a jejím cílem je zhodnotit možnosti uplatnění českých firem v pěti vybraných zemích. Každý trh vykazuje určitá specifika, od povinného členství v profesním sdružení až po odlišný systém registrace při usazení. Prostřednictvím tohoto projektu vznikne pro české poskytovatele služeb návod, jak zjištěná specifika překonat, čímž by mělo také dojít k významnému usnadnění překonávání bariér vstupu na trh a působení na něm. Cílové země (Belgie, Estonsko, Švédsko, Velká Británie a Rakousko) a v nich vybrané obory (Stavebnictví; Telekomunikace; Informační technologie, Poradenské služby; Cestovní ruch; Opravy a údržba a Finanční služby) byly do studie zařazeny na základě závěrů materiálu Doporučení pro podporu exportu služeb, který byl zpracován v rámci naplňování cílů Exportní strategie ČR 2006-2010, přesněji projektu Zvyšování exportu služeb. Příručka se dále vztahuje k přijetí návrhu Směrnice o službách, která představuje další krok v liberalizaci sektoru služeb, a která je pro podnikatele významná zejména tím, že ukládá zřídit jednotná kontaktní místa, nastavuje pravidla administrativní spolupráce mezi členskými státy a dále upravuje takové pojmy jako volný pohyb služeb a svoboda usazení. Informace pro přípravu této příručky byly čerpány z několika typů informačních zdrojů. České informační zdroje zahrnují zejména analýzy a informačních portály zpracované pro ministerstva v ČR, pod jejichž správu jednotlivá témata spadají (zejména MPO, MPSV, MZV a MŠMT), dále materiály Euro Info Center, internetové stránky agentur pro podporu exportu a statistiky ČSÚ a ČNB. Zahraniční informační zdroje zahrnují portály ministerstev v jednotlivých popisovaných zemích, informace profesních sdružení a asociací a materiály úřadů, zabývajících se vysíláním pracovníků. Konkrétní údaje a statistiky o vybraných zemích a jednotlivých odvětvích v nich pak vycházejí z databází Eurostatu a Internet Securities Inc. Příloha o veřejných zakázkách byla zpracována na základě databáze veřejných zakázek TED. Předmětem projektu bylo tedy získání, zpracování a poskytnutí praktických informací a návodů, kterými by se mohli podnikatelé usilující o poskytování služeb na zahraničních trzích řídit, aniž by byli nuceni vstřebávat nadměrné množství irelevantních informací. Vzhledem k praktickému zaměření příručky se domníváme, že získané informace poskytnou nový pohled na jednotlivé aspekty přeshraničního poskytování služeb. Strana: 4 z 107

2. Obsah příručky a způsob práce s ní Příručka Příležitosti pro podnikání ve službách na evropských trzích má za cíl sloužit jako informační materiál pro české podnikatele, kteří uvažují o rozšíření svých aktivit v sektoru služeb do zemí EU. Cílem příručky bylo především shromáždit veškeré potřebné informace i praktické rady na jednom místě a zjednodušit tak zájemci o tuto problematiku komplikované vyhledávání informací v různých informačních zdrojích. Tato kapitola stručně shrnuje strukturu příručky a popisuje, jak s jednotlivými kapitolami pracovat. Dále jsou zde vysvětleny základní pojmy užívané v příručce a uvedeny důvody pro výběr zemí, jejichž sektor služeb je podrobněji popsán v kapitolách 4-8. 2.1 Doporučení pro práci s příručkou Příručka je rozdělena na dvě základní části. První část (kapitola 3) se zabývá obecnými principy poskytování služeb na zahraniční trhy v rámci Evropské unie a druhá část (kapitoly 4-8) popisuje fungování těchto principů v konkrétních vybraných zemích v praxi. Pokud je pro Vás problematika exportu služeb zcela nové téma, doporučujeme číst první část postupně. Seznámíte se tak nejdříve s fungováním vnitřního trhu EU, a pak se budete postupně dozvídat informace o specifických tématech spojených s exportem služeb, jako je vysílání pracovníků, uznávání kvalifikací či svoboda usazení. Pokud se již v základních principech poskytování služeb do zahraničí orientujete, doporučujeme naopak věnovat se samostatně pouze Vámi vybraným tématům z kapitoly 3. Aplikace principů uvedených v první části příručky není ve všech zemích EU stejná. Pro popis praktického fungování exportu služeb bylo vybráno 5 zemí, na nichž je různý přístup k této problematice demonstrován. Po přečtení všech kapitol by měl mít čtenář povědomí o celkovém současném stavu exportu služeb v EU. Kapitoly 4-8 jsou zpracovány za jednotlivé země tak, aby je bylo možno číst i samostatně. Kapitoly mají shodnou strukturu, proto lze podmínky v jednotlivých zemích snadno srovnávat. Zajímá-li vás v rámci určité země pouze jedna konkrétní problematika, lze ji snadno vyhledat v obsahu. Každá z kapitol 4-8 nejdříve popisuje hospodářství a sektor služeb v dané zemi, dále vysvětluje postup při vyřizování potřebných povolení, upozorňuje na možné překážky pro české podnikatele a uvádí sadu otázek a odpovědí k tématu. V textu je množství odkazů na internetové adresy, na kterých lze najít doplňující informace. Další část kapitol 4-8 pro každou zemi se věnuje konkrétním vybraným odvětvím služeb, které jsou perspektivní pro české poskytovatele služeb. Příručka se tedy nevěnuje příležitostem ve všech oblastech sektoru služeb v daných zemích, ale spíše vysvětluje administrativní postupy které jsou platné pro celý sektor služeb a následně uvádí profily nejperspektivnějších odvětví pro české podnikatele. Jednou z příležitostí pro podnikatele ve službách je možnost hrát roli subdodavatele ve velkých (nadlimitních) veřejných zakázkách. Statistika nejčastěji zastoupených odvětví v celoevropské databázi veřejných zakázek (TED) je uvedena v Příloze. Strana: 5 z 107

2.2 Používaná terminologie Před započetím práce s touto příručkou doporučujeme věnovat pozornost terminologii užívané v souvislosti s exportem služeb. Termíny používané laickou veřejností jsou totiž často zaměňované, požívané ve více významech nebo nepřesně užívané. Je proto vždy třeba vycházet z ustálených výrazů používaných v oficiálních dokumentech a legislativě EU. Tato část by Vám měla pomoci orientovat se v nejčastěji užívaných pojmech. Seznam nejpoužívanějších pojmů: Čtyři základní svobody jedná se o volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, které jsou uplatňovány na vnitřním trhu, tj. na území všech členských států Evropské unie. Volný pohyb služeb představuje svobodu poskytování služeb na bázi dočasnosti. Vztahuje se většinou na situace, kdy poskytovatel z jednoho členského státu dočasně a příležitostně poskytuje služby přeshraničně do jiného členského státu (např. architekt). Dále se může za službou naopak přesunovat příjemce služby (např. turista) a nebo může přeshraničně cestovat i samotná služba, jak je tomu např. u televizního vysílání nebo elektronického obchodování, kdy jak poskytovatel, tak příjemce služby zůstávají ve svých členských státech. Volný pohyb služeb je upraven články 49 55 Smlouvy ES. Volný pohyb osob tuto svobodu představuje jednak volný pohyb pracovníků (zakotveno čl. 39-51 Smlouvy ES), dále svoboda usazování/podnikání (čl. 43-48 Smlouvy ES) pro fyzické osoby samostatně výdělečně činné (podnikatele) a právnické osoby (podniky, společnosti) a konečně také volný pohyb služeb. Judikatura postupem času rozšířila okruh subjektů také na osoby, které nevykonávají ekonomickou činnost (tj. rodiny podnikatelů, studenti, důchodci apod.). Vysílání pracovníků bezprostředně souvisí se svobodou poskytování služeb, protože pokud se nejedná o osobu samostatně výdělečně činnou, je to většinou právě vyslaný pracovník, kdo danou službu dočasně v hostitelském členském státě poskytuje. Pro vysílání pracovníků je v rámci sekundárního práva nejdůležitější směrnice 96/71/ES, která určuje, které pracovní podmínky musí být uplatňovány podle práva státu, do něhož je pracovník vyslán (např. délka pracovní doby, délka dovolené, minimální mzda, ochrana zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci apod.). Směrnice se vztahuje na případy, kdy poskytovatel služby vyšle svého pracovníka na území jiného členského státu na základě smlouvy mezi ním a stranou, pro kterou je služba určena. Dále může být pracovník vyslán na území jiného členského státu do podniku, který náleží ke skupině podniků. V neposlední řadě může být pracovník vyslán do firmy na území jiného členského státu firmou, která mu zprostředkuje práci. Je nutné dodat, že ve všech těchto případech existuje mezi poskytovatelem služeb a jeho vysílaným pracovníkem pracovněprávní vztah. Svoboda usazování / podnikání se vztahuje na případy, kdy se podnikatel z jednoho členského státu usadí v jiném členském státě, tj. založí zde pobočku, popř. organizační složku a podřídí se právnímu režimu hostitelského státu. Svoboda přeshraničního poskytování služeb jedná se o činnosti, kdy k poskytnutí služby dochází přes hranice bez toho, že by měl poskytovatel v úmyslu se v hostitelském státě trvale nebo dlouhodobě usadit. Evropské právo konkrétně nevymezuje časová kritéria, která by umožnila důsledné rozlišení přeshraničního poskytování služeb a usazení. V souvislosti s přeshraničním poskytováním služeb se pouze hovoří o kritériích dočasnosti a příležitostném poskytování služeb, která jsou poté posuzována v rámci konkrétních případů. Strana: 6 z 107

Služba je jakákoli samostatná výdělečná činnost poskytovaná za úplatu. Smlouva ES (článek 50) dále specifikuje služby jako výkony poskytované za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Služby zahrnují činnosti průmyslové povahy, obchodní činnosti, řemeslné činnosti a činnosti v oblasti svobodných povolání (jde např. poskytování právních služeb, opravárenské práce, malířské práce nebo reklamu). Poskytovatel služby jedná se o fyzickou osobu, která je příslušníkem členského státu nebo právnickou osobu, v členském státě usazenou, která nabízí nebo poskytuje službu. Příjemce služby může být jednak fyzická osoba, která je příslušníkem členského státu nebo která požívá práv, jež jí přiznávají právní předpisy Společenství. Dále se může jednat o právnickou osobu usazenou v členském státě, která službu přijímá ať už pro profesní nebo neprofesní účely. K orientaci v souvislostech, mezi výše zmíněnými pojmy slouží následující tabulka. SOUVISLOSTI MEZI NEJČASTĚJI UŽÍVANÝMI POJMY V OBLASTI EXPORTU SLUŽEB Pojem Charakteristika Subjekty, na které se vztahuje Související pojmy Legislativní úprava Volný pohyb služeb Volný pohyb osob Možnost přeshraničního poskytování služeb (dočasné, příležitostné poskytování služby) Zahrnuje: 1/ Volný pohyb fyzických osob (OSVČ), 2/ Svobodu usazování / podnikání fyzických osob (OSVČ-podnikatelé) právnických osob (podniky a společnosti) Fyzické osoby (OSVČ) Právnické osoby a jimi vyslaní pracovníci Fyzické osoby (OSVČ), Právnické osoby (podniky a společnosti) Ekonomicky neaktivní osoby (studenti, důchodci, rodiny) Přeshraniční poskytování služeb (dočasné, příležitostné poskytování služby v hostitelském členském státě) Svoboda usazení (trvalé usazení v jiném členském státě spojené se zřízením pobočky) Vyslaný pracovník v tomto případě nehovoříme o volném pohybu osob, ale služeb, protože vyslaný pracovník se nestává součástí trhu v hostitelském členském státě, ale pouze zde službu vykoná a vrátí se zpět do státu usazení. Článek 49-55 SES Volný pohyb pracovníků: článek 39-51 SES Svoboda usazování a podnikání: článek 43-48 SES Volný pohyb služeb: článek 49-55 SES Vysílání pracovníků Podnikatel vysílá svého pracovníka na území jiného členského státu za účelem poskytnutí služby. Mezi podnikatelem a vysílaným pracovníkem existuje vždy pracovněprávní vztah. Fyzické osoby zaměstnanci Bezprostředně souvisí se svobodou poskytování služeb, protože pokud službu neposkytuje v hostitelském členském státě OSVČ, je to právě vyslaný pracovník. Směrnice 96/71/ES Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu Strana: 7 z 107

2.3 Zdůvodnění výběru trhů pro analýzu V této příručce jsou popsány legislativní podmínky a postupy pro zvládání administrativních procedur pro podnikání ve službách v následujících zemích: Belgie, Estonsko, Švédsko, Velká Británie, Rakousko. Důvodem pro výběr právě těchto trhů je především to, že tyto země se v posledních letech v sektoru služeb dynamicky rozvíjely, jsou pro české exportéry služeb perspektivní, ale přitom si navzájem nejsou příliš podobné svou velikostí, strukturou a celkovým podnikatelským klimatem. Na rozdílu mezi jednotlivými popisovanými zeměmi je v příručce demonstrováno několik odlišných přístupů státních správ a samospráv k přeshraničnímu poskytování služeb. Například velmi liberální podnikatelské prostředí v Estonsku kontrastuje s přeregulovaným trhem v Rakousku či v Belgii. Důvodem pro výběr jednotlivých trhů byly následující aspekty: Belgie je v sektoru služeb přísně regulovaným trhem, který je ale zároveň v rozvoji sektoru služeb velmi vyspělý a jehož celková ekonomická situace je dlouhodobě stabilní. Vzhledem ke strategické poloze belgického trhu na něm zároveň působí řada světových a nadnárodních korporací, které vytvářejí silné konkurenční prostředí a představují tak pro české poskytovatele služeb skutečnou zkoušku jejich exportní připravenosti a zároveň jim dávají možnost se od těchto společností učit. Zároveň je Belgie sídlem většiny institucí Evropské unie, čímž se stává zajímavým trhem nejen z důvodů případného poskytování služeb právě těmto organizacím (překladatelské služby, poradenství, atp.), ale také velkému množství zahraničních návštěvníků a diplomatů (např. stravovací a rekreační služby, služby v oblasti využití volného času, atp.). Estonsko je trhem, který patří mezi nejliberálnější a nejotevřenější ekonomiky v EU. Zároveň je zástupcem pobaltských států, tedy donedávna se transformujících ekonomik, které jsou pro zahraniční investory obecně velmi atraktivní. Nezanedbatelná je také skutečnost, že proniknutím na estonský trh si mnohé firmy otevřely v minulosti přístup na trh ruský, což je vzhledem k jeho rostoucímu celosvětovému významu velmi pozitivní skutečnost. Tímto způsobem byla eliminována bariéra přístupu na ruský trh, který má vysokou absorpční kapacitu, ale je přímo ze střední Evropy poměrně obtížně dostupný. Švédsko je zástupcem severských států, jejichž sektor služeb generuje dlouhodobě až 70% HDP. Švédský sektor služeb je tak na jednu stranu trhem tvrdě konkurenčním, na druhou stranu však nabízí ve službách velmi široké možnosti. Jedná se o trh otevřený, tedy relativně přístupný pro zahraniční investory a dovozce služeb. Švédské zkušenosti s kvalitním poskytováním služeb mohou české podnikatele motivovat k dalšímu rozvoji a učení se z vlastních zkušeností (tzv. learning by doing ). Velká Británie byla do příručky zařazena proto, že byla jako jedna ze tří zemí vybrána do Pilotního projektu realizovaného v rámci Exportní strategie ČR 2006 2010, konkrétně Strana: 8 z 107

projektu "Zvýšení vývozu služeb". Ten se soustředí na oblasti služeb, které se v posledních letech stávají velmi významnou složkou mezinárodního obchodu. Cílem projektu je především usnadnění podmínek poskytování služeb na zahraničních trzích, zejména prostřednictvím liberalizace a seznámením domácích poskytovatelů služeb s možnostmi na zahraničních trzích. Velká Británie je perspektivním teritoriem z řady důvodů. Za prvé, je do této země v současné době soustředěn nejvýznamnější podíl exportu služeb ve světě. Za druhé, velká perspektiva nárůstu exportu služeb je zde i do budoucna, a to zejména s ohledem na připravovanou Směrnici o službách. A konečně za třetí, po navázání kontaktů s britskými firmami se zvyšuje možnost českých firem, napojit se v rámci jejich subdodavatelského řetězce na další společnosti. Rakousko je trhem, který se v mnohém podobá trhu českému, což plyne mimo jiné ze společné historicko-kulturní zkušenosti. Jedná se o trh přeregulovaný, tedy plný poměrně složitých administrativních překážek. Rakousko si velmi hlídá nadbytečný příliv levných pracovních sil ze zemí střední a východní Evropy. Na druhou stranu je pro ČR geograficky velmi blízkým trhem; je tedy atraktivní i přes zmíněné překážky. Náklady na přeshraniční poskytování služeb a vysílání pracovníků do Rakouska jsou ve srovnání s ostatními popisovanými zeměmi nízké. Velkým nešvarem Rakouska (podobně jako Německa) je, že přístup zahraničních firem z většiny nových členských zemí EU do některých odvětví je zcela zakázán (např. stavebnictví). Podnikatel, který chce expandovat do Rakouska tedy musí dobře zvážit, zda snadná geografická dostupnost převáží překonávání četných byrokratických překážek a určitou diskriminaci vůči podnikatelům z nových členských zemí. Export služeb do třetích zemí (tedy zemí mimo EU) není předmětem této příručky. Pouze malou část informací uvedených v této příručce lze zobecnit i na zahraniční trhy mimo EU. Pro informace o poskytování služeb na těchto trzích je vždy třeba navštívit aktuální webové stránky zastupitelského úřadu ČR v dané zemi a stránky ministerstev, do jejichž kompetence dané odvětví spadá. Dále se doporučuje sledovat pozorně změny v bilaterálních dohodách mezi ČR a daným státem. Strana: 9 z 107

3. Úvod o problematice poskytování služeb na zahraničních trzích Poskytování služeb představuje důležitou součást hospodářství všech zemí EU a již od počátků evropské integrace patří svoboda poskytování služeb a svoboda usazování mezi základní principy vnitřního trhu. Sektor služeb představuje v mnoha státech EU až 70 % tvorby HDP. Harmonizace volného poskytování služeb a svobody usazování je tudíž důležitou součástí dosažení fungování vnitřního trhu. Vnitřní trh Evropské unie je územně vymezen hranicemi všech členských států EU a jeho cílem je fungování tzv. čtyř základních svobod. Jedná se o: volný pohyb zboží, volný pohyb osob, volný pohyb služeb a volný pohyb kapitálu. V této příručce je kladen důraz na volný pohyb služeb, podrobněji jsou proto vysvětlena zejména tato související témata: principy přeshraničního poskytování služeb, usazování podnikatelských subjektů na území jiných členských států, vysílání pracovníků, uznávání kvalifikací a další témata související s vývozem služeb z ČR na trhy členských států EU. Zmíněna je i úprava nově přijaté Směrnice o službách na vnitřním trhu (dále jen Směrnice o službách ), jejíž ustanovení budou transponována do českého právního řádu do konce roku 2009 1. 3.1 Volný pohyb služeb v kontextu čtyř základních svobod vnitřního trhu EU Pro úspěšný export služeb na zahraniční trhy v rámci EU je důležité vnímat poskytování služeb v kontextu čtyř základních svobod vnitřního trhu EU. Služby jsou totiž málokdy poskytovány pouze jako tzv. poor services, tedy služby bez jakéhokoli hmotného vyjádření (v podobě zboží) a bez poskytnutí určitou osobou. Přeshraniční platby za služby navíc musí respektovat principy volného pohybu kapitálu. Podstatným předpokladem pro plné využití svobody volného pohybu kapitálu je přistoupení do Eurozóny, což eliminuje některé nevýhody spojené s využíváním národní měny. Typickým příkladem je odstranění transakčních nákladů. 1 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 O SLUŽBÁCH NA VNITŘNÍM TRHU Strana: 10 z 107

Z tohoto důvodu jsou v následujícím textu stručně popsány základní principy fungování všech čtyř základních svobod vnitřního trhu EU. 3.1.1 Volný pohyb zboží Volný pohyb zboží je základním předpokladem pro fungování vnitřního trhu EU. Uvolnění pohybu zboží bylo částečně dosaženo již odstraněním tzv. tarifních překážek (tj. cel a množstevních kvót). Jejich odstranění přineslo znatelný nárůst vzájemné obchodní výměny a objem každodenních dodávek zboží přes hranice v rámci EU již několik let roste. Zrušení tarifních překážek však nestačilo pro uvolnění pohybu zboží v širším měřítku, protože běžné výrobky narážely i nadále na různé požadavky stanovené v národních předpisech jednotlivých členských států (většinou jde o technické, environmentální, hygienické a zdravotní normy). I tyto překážky se však postupně daří odstraňovat. Podrobné informace k netarifním překážkám lze najít na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu, v části "zboží na vnitřním trhu". Internetová adresa: http://www.mpo.cz/cz/eu-a-vnitrni-trh/zbozi/ BOX: Kde se mohou podnikatelé informovat o možnostech a podmínkách exportu zboží a služeb z ČR? Od 9. května 2006 byla jako součást exportní strategie Ministerstva průmyslu a obchodu na léta 2006 2010 spuštěna tzv. Zelená linka pro export. Tato telefonní linka je přístupná zdarma na čísle 800 133 331 a je vstupní branou do nabídky služeb státu pro exportéry. Tuto nabídku služeb státu shrnuje materiál Export v kostce : Internetová adresa: http://www.businessinfo.cz/files/2005/060509_exportvkostce.pdf Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu Strana: 11 z 107

3.1.2 Volný pohyb osob Volný pohyb osob ve smyslu svobody usazování je formou trvalého poskytování služeb v jiném členském státě. Proto je v této příručce věnován také určitý prostor tématům vztahujícím se k volnému pohybu osob. Volný pohyb osob byl dříve chápán pouze v souvislosti s ekonomickou integrací, kdy pracovníci a osoby samostatně výdělečně činné byli oprávněni vykonávat hospodářskou činnost na celém území Společenství. Jedná se však o oblast širší, zahrnující: volný pohyb pracovníků (zakotveno čl. 39-51 Smlouvy ES), svobodu usazování/podnikání (čl. 43-48 Smlouvy ES) pro fyzické osoby samostatně výdělečně činné (podnikatele) a pro právnické osoby (podniky, společnosti), osoby, které nevykonávají ekonomickou činnost (rodiny podnikatelů, studenti, důchodci...) a volný pohyb služeb. Předpokladem volného pohybu osob je vždy oprávnění k pobytu. Toto oprávnění zahrnuje oprávnění ke vstupu, přijetí zaměstnání, oprávnění podnikat nebo v daném státě setrvat i po ukončení aktivní činnosti. Problematika volného pohybu osob spadá v ČR převážně do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Podrobné informace týkající se volného pohybu osob lze nalézt v části 3.6 této příručky nebo na stránkách MPSV v sekci Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU. Internetová adresa: http://www.mpsv.cz/cs/532 Volný pohyb osob je pro ČR bohužel stále omezen tzv. přechodným obdobím. Toto omezení v současné době uplatňují původní členské státy EU15, kromě Irska, Velké Británie, Švédska, Finska, Řecka, Portugalska, Španělska, Holandska a Itálie. Více o přechodných obdobích ohledně volného pohybu českých pracovníků v původních členských státech EU lze nalézt buď v části 3.4 této příručky nebo na výše zmíněných internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. 3.1.3 Volný pohyb kapitálu Volný pohyb kapitálu je nejvíce rozvinutou a tudíž nejméně problematickou svobodou vnitřního trhu EU. Základní podmínky pro volný pohyb kapitálu jsou: volně směnitelná česká koruna, odstranění všech národních překážek pro transfer kapitálu s ostatními členskými státy EU (a s třetími zeměmi), Strana: 12 z 107

zavedení pravidel EU o zabezpečení přeshraničních plateb a transferů kapitálu všeho druhu. V ČR spadá problematika volného pohybu kapitálu především do působnosti Ministerstva financí. Více informací o volném pohybu kapitálu lze nalézt na internetových stránkách tohoto ministerstva v části EU a zahraničí. Internetová adresa: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/eu_a_zahranici.html 3.1.4 Volný pohyb služeb Volným pohybem služeb se v evropském kontextu rozumí dočasné a příležitostné poskytování služeb přes hranice bez trvalého usazení firmy či podnikatele ve státě, kde službu poskytuje. Volný pohyb služeb může většinou znamenat dočasný přesun poskytovatele do jiného členského státu (např. za účelem poskytnutí opravy stroje). O volný pohyb služeb se však jedná i v případě přesunu příjemce služeb do jiného členského státu (např. vycestování turisty) nebo přesunu samotné služby (např. poskytnutí služeb přes internet). Služby ve stále větší míře provázejí poskytování zboží a ve spojení se zbožím se podřizují pravidlům platným pro zboží, jak plyne z článku 50 Smlouvy o ES. Hranice mezi zbožím a službou však bývá často nejasná, proto je vždy třeba vycházet z definic zakotvených v právním řádu (viz BOX níže). BOX: Jak jsou právem EU definovány služby? Za služby se podle Smlouvy o založení Evropského společenství (článek 50) pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Služby zahrnují zejména: a) činnosti průmyslové povahy; b) činnosti obchodní povahy; c) řemeslné činnosti; d) činnosti v oblasti svobodných povolání. Aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly týkající se práva usazování, může poskytovatel služby za účelem jejího poskytnutí dočasně provozovat svou činnost ve státě, kde je služba poskytována, za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům. Zdroj: Euroskop.cz Zatímco volný pohyb zboží už v rámci EU v podstatě bezproblémově funguje, volný pohyb služeb je stále omezován množstvím překážek. Tyto překážky má odstranit nová Směrnice o službách (viz dále v této části). Strana: 13 z 107

Další témata související s volným pohybem služeb jsou vysvětlena v subkapitolách 3.2-3.7, kde lze nalézt podrobnější informace o jejich legislativním zakotvení a praktické aplikaci. Tato témata jsou pak v kapitolách za jednotlivé země (kapitoly 4-8) doplněna příklady z praxe (otázky a odpovědi), které mohou jednak snáze demonstrovat, zda určitá teoretická znalost odpovídá realitě a jednak ověří, zda čtenář správně pochopil legislativní zakotvení volného pohybu služeb. Budoucí právní úprava - Směrnice o službách a její implementace v ČR a EU Trh služeb v rámci vnitřního trhu EU je doposud do velké míry nedokonalý a plný nejrůznějších překážek, což brání plnému využití jeho potencionálu. Evropská komise proto na začátku roku 2004 předložila Návrh směrnice o službách, jejíž cílem je zjednodušení podnikatelského prostředí v sektoru služeb a odstranění mnohých stávajících překážek. V ČR spadá tato problematika do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu 2. Směrnice o službách byla definitivně schválena Radou Evropské unie dne 12. 12. 2006. Členské státy mají povinnost transponovat její ustanovení do svých právních řádů do konce roku 2009. V ČR je nejpravděpodobnějším scénářem transpozice směrnice vznik nového zákona o službách, který by zjednodušený postup přeshraničního poskytování služeb upravoval. Nezbytné budou také úpravy souvisejících předpisů. Směrnice o službách obsahuje tyto změny oproti současnému stavu: Bude značně zjednodušena administrativa regulující přístup k poskytování služeb (v zemi usazení i v hostitelské zemi). Administrativní agenda související s volným pohybem služeb bude z velké části soustředěna do jednotných kontaktních míst. Jejich existence ulehčí podnikatelům komunikaci se všemi relevantními orgány státní správy v cizím státě. Nejedná se však o přesun kompetencí z relevantních úřadů na jednotná kontaktní místa. Ta budou povinna zprostředkovat vyřízení postupů a formalit potřebných pro vstup do podnikání na trhu daného členského státu a dále také zpřístupnit a poskytovat informace týkající se podmínek podnikání 3. Komunikaci s jednotnými kontaktními místy a tedy i vyřizování veškerých formalit bude možno vést i elektronickou formou. Směrnice odstraňuje povinnost předkládat originály a ověřené kopie dokumentů; poskytovatelům služeb postačí k prokázání potřebných informací i neověřený dokument. Předkládání originálů bude vyžadováno jen v opodstatněných a naléhavých případech (důvodem musí být obecný zájem, např. veřejná bezpečnost a veřejný pořádek). Povolovací řízení, která souvisí se vstupem poskytovatelů na trh se službami budou muset být značně zjednodušena a v některých případech dokonce zrušena. Ta řízení, která budou i přesto ponechána v platnosti, budou muset splňovat řadu kritérií, jež dále povedou k liberalizaci trhu se službami. Bude zavedena procedura tichého souhlasu, tj. bude-li podnikatel žádat např. o povolení k zahájení činnosti a úřad mu ve stanovené lhůtě neodpoví, bude se povolení považovat za udělené. 2 Odbor vnitřního trhu a služeb EU. 3 Jednotná kontaktní místa budou podávat informace například o požadavcích na přístup k výkonu služby, o možných opravných prostředcích proti rozhodnutí státních orgánů či o veřejných databází souvisejících s poskytováním služeb. Strana: 14 z 107

Usazování fyzických a právnických osob (tedy zakládání podniků a živností v členských státech EU podnikateli a živnostníky z jiných členských zemí) bude zbaveno diskriminačních požadavků a to jak přímých, založených na národnosti, tak nepřímých. Požadavky, jimž mohou být nadále podnikatelé z jiných členských států podrobeni, budou výrazně redukovány a ty požadavky, které budou zachovány, budou muset členské státy náležitě zdůvodnit naléhavými důvody veřejného zájmu, jejich opodstatněnost následně posoudí Evropská komise. Úřady členských států si budou moci vzájemně vyměňovat informace prostřednictvím elektronického systému, což zvýší efektivitu státní správy a povede ke snížení administrativní zátěže kladené na samotné poskytovatele služeb. K dalším přínosům nové směrnice patří ještě např. povinnost členských států uznávat v hostitelské zemi pojištění odpovědnosti uzavřené poskytovateli služeb v jiných členských státech nebo zrušit zákaz reklamní činnosti příslušníků regulovaných profesí. BOX: Jaké budou ekonomické dopady zavedení nové Směrnice o službách pro ČR? Z analýzy KPMG (Analýza ekonomických dopadů) zpracované pro agenturu CzechTrade v roce 2006 vyplývá, že Směrnice o službách bude mít pro ČR následující ekonomické dopady: Dopad návrhu směrnice na ekonomický růst České republiky byl odhadnut ve výši 0,69-1,59% HDP, což odpovídá přibližně výši 17,6-40,6 mld. Kč. Dopad návrhu směrnice na zaměstnanost ČR je odhadován ve výši téměř 18,7 tisíc nových pracovních míst, což odpovídá přibližně 0,36% pracovní síly v České republice. Přijetí návrhu směrnice bude mít pozitivní vliv na výši českého exportu. Podle odhadu by výše jeho růstu měla činit v tržbách 12,5 mld. a v přidané hodnotě cca 5,24 mld. Zdroj: KPMG (Analýza ekonomických dopadů) Internetové adresy: Další informace o nové Směrnici o službách a její implementaci v ČR lze nalézt na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu ČR: http://www.mpo.cz/cz/eu-a-vnitrni-trh/smernice-osluzbach-eu/. Plné znění Směrnice o službách v českém jazyce je uvedeno na adrese: http://eur-lex.europa.eu/lexuriserv/site/cs/oj/2006/l_376/l_37620061227cs00360068.pdf 3.2 Svoboda přeshraničního poskytování služeb Tato část příručky má za cíl vysvětlit základní principy přeshraničního poskytování služeb ve smyslu čl. 49-50 Smlouvy ES. Strana: 15 z 107

Přeshraniční poskytování služeb je v rámci EU chápáno jako poskytování služeb ze země usazení do hostitelské země, tedy přes hranice. Přeshraniční poskytování služeb je většinou spojeno s vysíláním pracovníků (viz kapitola 3.3). Je nezbytné rozlišovat mezi těmito možnými způsoby přeshraničního poskytování služeb: bez jediného pracovníka vyslaného do zahraničí (tj. poskytování služeb, které nevyžadují účast pracovníka na místě; příjemce i poskytovatel služby zůstávají ve svých členských státech jedná se např. o webové, databázové a telefonní služby, poskytovatel služby zůstává ve svém členském státě a za službou se přemísťuje příjemce (např. turista), s vysláním alespoň jednoho pracovníka do zahraničí (na dobu určitou, resp. na dobu, která je nezbytně nutná pro vykonání dané služby) jedná se např. o vysílání dělníků na stavbu v zahraničí, poskytování služby v zahraničí osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ) tj. drobné podnikání v zahraničí, např. řemeslné práce poskytované živnostníkem. Při poskytování služeb osobou samostatně výdělečně činnou se nejedná o vysílání pracovníků. To se vztahuje pouze na zaměstnance firem poskytujících služby. Způsob poskytování služeb je dán jejich povahou a pro volbu mezi jednotlivými způsoby existuje jen velmi úzký prostor. Poslední dva zmíněné způsoby se často pojí s povinností splnit určité dodatečné požadavky. Tato příručka se proto zabývá především těmito dvěma způsoby poskytování služeb do zahraničí. 3.2.1 Kritérium dočasnosti u přeshraničního poskytování služeb Přeshraniční poskytování služby velmi často předpokládá, že potřebné práce budou provedeny zaměstnanci podnikatele přímo v místě poskytnutí služby. Oproti využívání svobody usazení (tj. založení pobočky v zahraničí) spočívá výhoda dočasného přeshraničního poskytování služeb v tom, že poskytovatel služby je při dočasném přeshraničním poskytování služeb méně svázán předpisy platným pro místní podnikání 4. V případě dočasného přeshraničního poskytování služeb může hostitelský členský stát po poskytovateli služeb z jiného členského státu požadovat jen splnění určitých požadavků, usadí-li se však podnikatel na území jiného členského státu natrvalo, podléhá plně tamnímu právnímu režimu. Z toho důvodu je přeshraniční poskytování služeb časově omezeno (tzv. princip dočasnosti), poskytovatel služby může sice mít v jiném členském státě kancelář, dílnu apod., ale jen pro toto dočasné použití. Dočasnost poskytování služeb je uznávána pouze při splnění těchto třech podmínek: 1. jde o časově omezené období, 2. jde o omezený počet zakázek a 3. jedná se o službu, kterou firma vykonává také v domovské zemi. 4 Podnikatel, který poskytuje na území členského státu své služby pouze dočasně však musí přihlížet rovněž k místním předpisům. Strana: 16 z 107

Dočasnost není v evropském právním řádu stanovena pevně na určitou dobu, judikatura ji definuje případ od případu dle odvětví. Rozdíl mezi dočasností v jednotlivých odvětvích lze demonstrovat následujícím příkladem: Příklad: Dočasnost při poskytování kadeřnických a stavebních služeb. Stavební firma po dobu jednoho roku přeshraničně vykonává jednu zakázku jedná se o dočasné poskytování služby. Kadeřnické služby jsou přeshraničně poskytovány po dobu jednoho roku a to různým klientům opakovaně (pravidelně) nejedná se o dočasné poskytování služby. Dalšími kritérii, které vymezují přeshraniční poskytování služeb jsou nepravidelnost a příležitostná povaha. Přeshraniční poskytování služeb tedy může probíhat opakovaně, ale v nesmí se opakovat v pravidelných periodách. 3.2.2 Svoboda usazení Svoboda usazení zajišťuje, že podnikatel má právo vybrat si svobodně místo pro své podnikání v rámci celé EU. Rozhodne-li se pro dlouhodobé poskytování svých služeb v zahraničí spojené se zřízením pobočky, je třeba přejít z režimu dočasného přeshraničního poskytování služeb k využití svobody usazení. Dočasně poskytovaná služba se může přeměnit v usazení, jestliže poskytovatel služby zůstává sice primárně usazen v jiném členském státě, ale na určitý jiný stát se zaměří a vytvoří si zde nejen dočasně používanou kancelář či dílnu, ale i profesní základnu, ze které se bude prezentovat místní klientele. V takovém případě od něj může hostitelský stát požadovat, aby se usadil a splnil tak podmínky platné pro ostatní místní podnikatele. Faktické usazení proběhne založením firmy či pobočky vybrané právní formy v zahraničí. V některých profesích je třeba při dlouhodobém poskytování služeb založit zahraniční pobočku přestože samotný výkon profese nevyžaduje vytvoření stálé infrastruktury (kanceláře či dílny), ani stálé profesní základny v hostitelském státě. Jedná se např. o kadeřnické služby, které je možno vykonávat v místě bydliště klienta. Podnikatel může pro usazení v jiné členské zemi volit jakoukoliv právní formu podnikání. Může tedy založit společnost v hostitelském státě (či koupit podíly na již založených společnostech) za stejných podmínek jako občané tohoto státu (tzv. primární usazení), nebo založit pobočku, filiálku či organizační složku firmy, mající sídlo v jiném státě EU (tzv. sekundární usazení). Tyto pobočky, filiálky atd. požívají v hostitelském státě stejných práv jako společnosti tam založené a mohou se tudíž bránit proti diskriminaci. Strana: 17 z 107

3.3 Vysílání pracovníků Se svobodou poskytování služeb úzce souvisí problematika vysílání pracovníků. Na pracovníky je v případě jejich vyslání za účelem poskytnutí služby pohlíženo spíše jako na "nástroj", prostřednictvím něhož k poskytnutí služby dochází. Pracovníci nevstupují na trh práce hostitelské země, nepřinášejí si s sebou své sociální vazby a charakter jejich pracovní činnosti je dočasný. Právě kvůli principu dočasnosti se právní úprava vysílání pracovníků na vnitřním trhu EU liší od úpravy volného pohybu osob a tvoří speciální oblast volného pohybu služeb. Základní princip Podle směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků, jsou během vyslání aplikovány pracovněprávní předpisy hostitelské země (tedy státu, kam je pracovník vyslán). Jedná se o pracovněprávní podmínky týkající se minimální mzdy, délky pracovní doby, čerpání dovolené apod. Konkrétní podmínky pro vysílání pracovníků do jednotlivých členských zemí EU jsou shrnuty na speciálních internetových stránkách pro daný stát. Přehled odkazů na tyto informační stránky je uveden na následující adrese: http://ec.europa.eu/employment_social/labour_law/national_en.htm Konkrétní požadavky platné v zemích, které jsou předmětem této příručky, jsou zpracovány v kapitolách 4-8 za jednotlivé země. BOX: Pracovněprávní podmínky, které je nutno dodržet při vysílání pracovníků dle práva hostitelské země: maximální délka pracovní doby, minimální doba odpočinku, minimální délka dovolené za kalendářní rok, minimální mzda, včetně sazeb za přesčasy, podmínky poskytování pracovníků, zejména prostřednictvím podniků pro dočasnou práci, ochrana zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci, ochranná opatření týkající se těhotných žen nebo žen krátce po porodu, dětí a mladistvých, podmínky rovného zacházení pro muže a ženy a ostatní ustanovení o nediskriminaci. Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu Délka vyslání Vyslání může trvat maximálně 12 měsíců, v případě nepředvídatelných okolností je možno vyslání prodloužit o dalších 12 měsíců se souhlasem orgánu ČSSZ a příslušného orgánu státu vyslání. Koho je možno vyslat O vyslání pracovníků se jedná vždy, když jsou splněny následující podmínky: Strana: 18 z 107

podnikatel vyšle svého pracovníka na území cizího státu, aby tam na základě smlouvy o poskytnutí služby (například smlouvy o dílo) poskytl službu (resp. vykonal práci), po celou dobu vyslání existuje mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah a vyslání je svým charakterem dočasné, podnik vyšle pracovníka do provozovny nebo podniku, který náleží do téže skupiny podniků. Vyslaný pracovník však nemusí být pouze osoba v zaměstnaneckém poměru. Definice slova zaměstnanec se v jednotlivých právních řádech liší. Například český právní řád za zaměstnance označuje zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců také společníky či jednatele spol. s r.o. Další podmínkou pro vyslaného pracovníka je, že mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem musí po celou dobu vyslání existovat tzv. organická vazba. Tato vazba je definována jako vztah, kdy: vyslaný zaměstnanec vykonává práci pro vysílající podnik, zaměstnance musí odměňovat vysílající podnik, možnost ukončit s vyslaným zaměstnancem pracovně právní vztah má pouze podnik, který ho vyslal, odpovědnost za práci vyslaného zaměstnance nese vysílající podnik, nesmí být současně uzavřen pracovní poměr s podnikem, do kterého je zaměstnanec vyslán. Tímto se zamezuje zneužívání svobody poskytování služeb k obcházení relevantních předpisů o volném pohybu osob (pracovníků). Není totiž možné zbavit členské státy schopnosti regulovat své pracovní trhy za situace, kdy v Evropě stále existuje řada přechodných období znemožňujících volný pohyb pracovníků. Požadavky, které je nutno splnit před vysláním pracovníka Aby mohlo k vyslání pracovníka dojít, je nutno zajistit doklady, které prokazují sociální a zdravotní pojištění v domovské zemi. Vysílaný pracovník v hostitelské zemi pouze dokládá, že je pojištěn v domovské zemi a nestává se součástí systému sociálního a zdravotního pojištění v hostitelské zemi. Následující přehled uvádí formuláře, které je nutno vyplnit pro splnění těchto požadavků. Strana: 19 z 107

BOX: Formuláře potřebné pro vysílání pracovníků do EU Formulář E 101 Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům Formulář osvědčuje skutečnost, že vyslaný zaměstnanec podléhá nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu. Vyslaný zaměstnanec by měl mít tento formulář po celou dobu vyslání u sebe, aby se jím v případě kontroly mohl prokázat. Každý formulář E 101 vystavený pro konkrétní osobu je na ČSSZ očíslován a evidován. Formulář není pro žadatele volně k dispozici, je nutno o něj zažádat ČSSZ prostřednictvím tiskopisu, který je vyvěšen na webových stránkách ČSSZ, zároveň je k dispozici na OSSZ. Tiskopis Žádost o vystavení formuláře E 101 ve verzi pro zaměstnance i OSVČ je ke stažení je na adrese http://www.cssz.cz/evropska_unie/tiskopisy_eu/tisk_eu.asp. Formulář E 102 Prodloužení doby vyslání nebo samostatné výdělečné činnosti O prodloužení doby vyslání je nutno zažádat ještě před skončením původní 12měsíční doby vyslání prostřednictvím formuláře E 102 Prodloužení doby vyslání nebo samostatné výdělečné činnosti, který je k dispozici na webových stránkách ČSSZ v sekci Tiskopisy EU (viz výše). Evropský průkaz zdravotního pojištění jedná se o běžné karty zdravotního pojištění užívané v ČR. Někteří pojištěnci však stále mohou disponovat starší kartou bez loga EU. V takovém případě je nutné kartu před vysláním nechat zdravotní pojišťovnou vyměnit. Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení Zvláštní požadavky některých států Dá se říci, že obecně by pohybu pracovníků za účelem poskytnutí služeb neměly být členskými státy kladeny žádné překážky (vyjma legitimních důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti, pořádku a zdraví). V praxi však ze strany některých členských států stále existují požadavky, které vysílání pracovníků znepříjemňují. Podnikatel musí totiž často svým zaměstnancům vyřídit určitá povolení (navíc v pro něj méně srozumitelném právním a jazykovém prostředí), čímž se poskytnutí služby protahuje a prodražuje. Poskytovatel služby ze zahraničí je pak oproti domácím podnikatelům znevýhodněn. Jedná se např. o tzv. notifikační proceduru, kdy je třeba zahraničním úřadům předem oznamovat jména vysílaných pracovníků. Dále se lze setkat s požadavkem doložit bydliště pracovníků v hostitelské zemi nebo s vyžadováním překladu dokumentů do jazyka hostitelské země. Ve státech, kde je uplatňováno přechodné období pro volný pohyb služeb (Německo a Rakousko) jsou dále uplatňována např. povolení k vyslání (Rakousko) nebo množstevní omezení vysílaných pracovníků, tzv. kontingenty (Německo). Tato omezení jsou popsána v následující části. Zmíněná opatření zbavují institut vysílání pracovníků toho, co by jej mělo od volného pohybu pracovníků odlišovat v první řadě - flexibility. Evropská komise vydala pro každou zemi přehled pracovně-právních podmínek, které jsou vyžadovány při vysílání pracovníků dle zákonů dané země. Dokumenty za jednotlivé země jsou v několika jazykových verzích k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/employment_social/labour_law/postingofworkers_en.htm. Strana: 20 z 107

3.4 Přechodná období Přechodná období pro volný pohyb osob a přechodná období pro volný pohyb služeb jsou uplatňována vůči deseti členským státům EU. Jedná se o osm z deseti členských států, které přistoupily v roce 2004 (Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko a Slovinsko) a dva nově přistoupivší státy Rumunsko a Bulharsko. Mezi výše zmíněnými dvěma typy přechodných období je třeba rozlišovat, jak je vysvětleno v následujících subkapitolách. Pro podnikatele poskytující služby je důležité zejména přechodné období pro volný pohyb služeb, které se týká vysílání pracovníků (tedy zaměstnanců firem). Naopak přechodná období pro volný pohyb osob se týká jednotlivců, kteří si chtějí najít práci v zahraničí (nikoli však OSVČ). 3.4.1 Přechodná období pro volný pohyb osob Na výše zmíněných deset nových členských zemí EU se vztahují přechodná období pro volný pohyb osob. Toto přechodné období znamená pro českého pracovníka nutnost vyžádat si pracovní povolení pro práci v zemích bývalé EU15, které toto opatření chtějí uplatňovat. Existence přechodného období však neznamená zákaz práce v zemích EU15, jak je někdy mylně vykládáno, jde pouze o regulaci trhu pomocí pracovních povolení. Přechodné období pro volný pohyb osob není na rozdíl od přechodného období pro volný pohyb služeb vázáno na konkrétní vybraná odvětví, ale uplatňuje se pro všechny ekonomické činnosti. Přechodné období pro volný pohyb osob se nevztahuje na svobodu usazení ani na volný pohyb studentů a důchodců. Uplatňování přechodného období je rozděleno na fáze. Po každých dvou letech musí státy bývalé EU15 vyhodnotit situaci a rozhodnout se v jaké podobě budou přechodné období uplatňovat dále. Ze států bývalé EU-15 uplatňuje v současnosti přechodná období 6 států (Německo, Rakousko, Lucembursko, Dánsko, Francie a Belgie) 5, z toho 3 země (Belgie, Francie a Lucembursko) postupně uvolňují svůj trh pro určité sektory (tzv. nedostatkové profese - jedná se především o informační technologie a některá řemesla). V roce 2009 by členské státy měly přehodnotit svůj postoj k dalšímu uplatňování přechodných období. V současné době nelze jednoznačně určit, jak se dotčené členské státy k této otázce postaví. Nicméně se dá očekávat, že Rakousko a Německo bude trvat na jejich zachování. Přechodná období však vůči ČR nesmí být uplatňována po 1. květnu 2011. 5 Od 1. května 2007 neuplatňuje přechodné období Nizozemí. Strana: 21 z 107