TRITON Praha / Kroměříž
Dějiny do kapsy Jan Bouzek Keltové našich zemí v evropském kontextu
Jan Bouzek Keltové našich zemí v evropském kontextu Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, roz mno žována ani jinak šířena bez písemného souhlasu vy da vatele. autor: prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. recenzoval: doc. PhDr. Petr Drda Jan Bouzek, 2007 Tri ton Praha/Kroměříž, 2007 Co ver Eva Bystrianská, 2007 Vydalo Nakladatelství TRITON Praha/Kroměříž Vy káň ská 5, 100 00 Pra ha 10 www.tri ton-books.cz ISBN 978-80-7254-931-3
Obsah Předmluva... 11 1 Úvod. Počátky Keltů... 16 Keltové v českých zemích... 16 Původ Keltů... 18 První literární zprávy... 19 Legendy o původu Keltů... 20 Nástup Skythů na východě a přesun jantarové stezky na západ... 22 Vztah raně laténského stylu k dalším oblastem tzv. periferie orientalizujících stylů... 24 2 Raná doba laténská... 28 Sociální prostředí doby vzniku raně laténského stylu... 28 Bohaté hroby pozdního halštatu (až počátku laténu) v Čechách; hradiště... 30 Vznik laténského umění... 40 Zvláštní postavení Čech za raného laténu... 46 Raně laténská architektura v Čechách: opevnění, sakrální stavby a paláce vládců... 52 Morava, jihozápadní Slovensko a severní Čechy v rané době laténské... 62 Konec raně laténského stylu... 64
3 Střední doba laténská... 66 Keltské demokratické revoluce... 66 Keltská tažení na iberský poloostrov... 68 Keltské invaze na jih... 73 Bójové a jiní Keltové v Itálii... 74 Keltové v Čechách a na Moravě ve střední době laténské... 77 Duchcovský horizont a období kostrových hrobů... 82 Domy, svatyně a řemesla střední doby laténské... 90 Tažení do Řecka a do Malé Asie... 100 Keltové v Thrákii ve 3. a raném 2. století př. Kr.... 105 Keltští žoldnéři... 108 Konec balkánských Keltů... 113 Co převzali středoevropští Keltové z jihovýchodu... 115 Galatové... 116 Keltové v českých zemích od poloviny 3. století př. Kr. do počátku oppid... 121 Počátky keltského mincovnictví před dobou oppid... 122 Obchod s jihem a mezi Kelty ve 3. raném 2. století př. Kr.... 125 Italští Keltové ve 3. století př. Kr.... 129 Konec nezávislých Keltů v Itálii... 133 Jak Keltové vypadali... 138 4 Doba oppid... 143 Keltská oppida... 143 Náboženství doby oppid... 154 Hospodářství... 157 Mincovnictví... 159 Obchod s Římem... 169
Zbraně a války... 171 Naši Keltové a Caesarovy války v Galii... 175 5 Konec Keltů v Čechách a na Moravě... 181 Konec nezávislé středoevropské Keltiké... 181 Bójové, Volkové-Tektoságové, Tauriskové a další keltské kmeny ve střední Evropě otázka jejich lokalizace... 183 Přechod od doby laténské do doby římského císařství... 184 Nástup římské říše na Dunaji... 188 Příchod Germánů a Marobudova říše... 189 Odkaz Keltů u nás a v Evropě... 195 Citovaní antičtí autoři... 200 Zkratky archeologického datování (stupně)... 202 Literatura... 203
Předmluva Novější knížky o keltském období v dějinách českých zemí (už ne Československa, jako tomu bývalo dříve, ba dokonce dnes už často zvlášť tematizované pro Čechy a Moravu) neponechávají mnoho místa evropskému a světovému kontextu raného vývoje našich zemí. Naše území bylo ovšem podobně jako v době historické integrální součástí evropské, mediteránní i euroasijské civilizace a pochopení minulosti nelze dosáhnout bez pochopení jeho souvislostí s ostatními částmi Evropy a k ní přilehlých dalších částí světa. Tato knížka, navazující na předchozí publikaci s názvem Pravěk českých zemí v evropském kontextu, se chce opět pokusit o výklad, který býval dříve spíše jen naznačován a zmiňován na okraji: nakolik se naše země v době, kdy u nás Keltové byli rozhodující složkou obyvatelstva, účastnily obecného vývoje civilizací Středomoří a mírného pásu Evropy. Každý člověk jako samostatná individualita je středem svého vlastního univerza, naše země jsou výchozím bodem otázek, které si budeme klást. Ale budeme tyto otázky klást ve vztahu k jiným územím a příběhům, k tomu, co je obecným dědictvím naší civilizace, obecným dědictvím lidstva. Čechy jsou uzavřeny horami téměř ze všech stran jako téměř žádná jiná z větších evropských zemí. Někteří dnes soudí, že je to jakýsi meteorický kráter, ale pravděpodob- 11
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU nější je, že se zde spojilo několik horotvorných procesů, některé z nich velmi staré. Šumava je starším pohořím než Jizerské hory s Krkonošemi, Krušné hory také orograficky patří k relativně starým horstvům. České hory nejsou nikde tak strmé jako Alpy, spíše jsou ohlazeny a zvedají se méně prudce, snad s výjimkou zlomu Krušných hor na severozápadě. V severní polovině Čech jsou podél Labe, dolního toku Vltavy, Ohře a Bělé nížiny s úrodnými sprašovými hlínami, které byly středem prakticky kontinuálního pravěkého osídlení. Krajina je jen mírně zvlněna údolími potoků a menších řek; výjimku tvoří pouze sopky Českého středohoří. Většinu jižních Čech zabírá pahorkatina, zemědělské osídlení tam bývalo zpravidla méně intenzivní; klima je tu většinou drsnější a půdy méně úrodné. Podhorské oblasti a Českomoravská vrchovina byly soustavně osídlovány až ve středověku, i když už mezolitičtí lovci a sběrači využívali celého území České republiky a určité skromné hospodářství (letní pastevectví od neolitu i menší žitná políčka už od doby bronzové) máme doloženo i v podhorských oblastech. Geografická uzavřenost Čech nebyla velkou překážkou pro komunikace, ale v pásu horských hvozdů, který tvořil jakýsi ochranný val, mohly i drobné skupinky snadno zabránit proniknutí nepřítele. To vytvořilo podmínky pro jistou uzavřenost už pravěkých dějin země. Přes naše hory se sice dalo procházet lépe než přes Alpy, ale pohodlných komunikací spojujících Čechy se sousedními zeměmi nebylo mnoho. Nejméně problematické jsou cesty směřující na Moravu přes Českomoravskou vrchovinu; proto také Čechy a Morava procházely po většinu pravěku obdobným kulturním vývojem. Poloha země uprostřed Evropy 12
PŘEDMLUVA inspirovala už renesanční geografy, aby ji umísťovali v postavě Paní Evropy do oblasti srdce či solárního plexu; to naznačuje i naši úlohu v Evropě: přejímat ze všech stran podněty, harmonizovat je a předávat dál. Uvidíme, že v době laténské civilizace Keltů u nás tomu nebylo jinak. Počátek laténu byl ovlivněn Skythy, jež přišli z oblasti dnešní Ukrajiny a jižního Ruska. Mnozí Keltové k nám přišli od západu, ze Švýcarska, z oblasti Švábska a Bádenska a až z francouzské Champagne. Naši Keltové měli zřejmě styky také s keltsko-iberským obyvatelstvem dnešního Španělska, s etruskou Itálií a s řeckými koloniemi v Itálii, jižní Francii i na Balkáně. Naši Bójové se účastnili tažení do Itálie, žili ve východní části Pádské nížiny po dvě stě let, až se pak někteří z nich vrátili a dali impuls k založení našich prvních měst, oppid. Jiní naši Keltové se účastnili balkánského tažení, odkud si přinesli podněty, jež využili v mincovnictví i jiných oborech. Tektoságové (jejichž jedna část žila u nás a druhá v jižní Francii) byli ta ké spoluzakladateli galatské říše v Malé Asii.Vedle zpráv antických autorů zejména mince dokazují, že naši Keltové měli v období mezi třetím a raným prvním století př. Kr. obchodní styky s celým helénistickým světem, postupně sjednocovaným pod římskou vládou. Naši Bójové a Volkové-Tektoságové se pod ni ovšem dostali jen zčásti, neboť byli částečně pohlceni svými severnějšími germánskými sousedy. O Keltech v českých zemích bylo publikováno mnoho nových prací, ze syntetických přehledů lze vyzvednout zejména Encyklopedii Keltů v Čechách od Jiřího Waldhausera, podobnou o Keltech na Moravě a ve Slezsku Jany Čižmářové a výbornou syntézu Petra Drdy a Aleny Rybové, 13
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU Keltové a Čechy, která vyšla též francouzsky. Tato knížka chce ale, podobně jako předchozí výše zmíněná publikace téhož autora, na kterou navazuje, ukázat české země jako součást vývoje celoevropského, a navázat tak na předchozí podobnou práci, psanou ovšem jiným způsobem na knihu Jana Filipa Keltská civilizace a její dědictví. Na keltskou kapitolu našich dějin lze nahlížet z více stran, budeme se opět snažit o vyvážený pohled. V době keltománie na jedné straně a negace jakýchkoli keltských tradic u nás na straně druhé se pokusíme o střízlivější pohled. V době reklamy a lechtání novými překvapivými objevy, které brzy prasknou jako bubliny, budeme tedy usilovat o to, abychom se nedopouštěli jednostranného nadsazování některých aspektů na úkor jiných. I tak je historie našich Keltů barvitá dost. Budeme se také snažit vyvarovat se odborného slangu, nesrozumitelnosti a ovšem také nároků na absolutní pravdu, která je lidským bytostem jako celek nedostupná. Přesto doufáme, že se nám podaří blíže osvětlit některé aspekty historie a uměleckého odkazu Keltů u nás v širším kontextu, především aspekty, jež si podržely svou zajímavost i v naší době. Tato práce byla vypracována v rámci vědeckého záměru Vývoj společnosti českých zemí v kontextu evropských a světových dějin (MSM: 21620829), vedeného prof. Zdeňkem Benešem. Jemu především patří můj srdečný dík za podporu při vypracovávání tohoto přehledu. Rád bych poděkoval i Andree Waldhauserové, která překreslila a upravila většinu ilustrací podle různých předloh, které jsou vždy uvedeny. Poděkování za svolení k publikaci ostatních jsou uvedena na konci této knihy. Zejména jsem zavázán vedoucímu oddělení pro pravěk a ranou dobu dějinnou 14
PŘEDMLUVA dr. Pavlu Sankotovi a dr. Janě Čižmářové, správkyni laténské sbírky Moravského zemského muzea, za svolení k publikaci fotografií několika předmětů z jejich sbírek. Nataša Venclová, Iva Ondřejová, Jana Čižmářová, Petr Drda a Jiří Musil přečetli první verze textu a jejich připomínky mi pomohly upravit jeho konečnou verzi, Eva Soudská mi přispěla řadou informací o svých výzkumech, V. Kruta a V. Marek dalšími radami. Rád bych připomněl, že tato verze pro širší veřejnost musela být poněkud zjednodušena; obšírnější diskusi by měly přinést dílčí studie a podrobnější, pro odbornou veřejnost psaná verze, jež je připravována v rámci tohoto vědeckého záměru. 15
1 Úvod. Počátky Keltů 16 Keltové v českých zemích Keltové jsou první historicky známí obyvatelé našich zemí. Obýváme země, které oni obývali, Zůstalo nám po nich jméno: domov Bójů, Boiohaemum, latinské jméno Čech, užívané často i námi (ještě po polovině 19. století se říkávalo i česky Bohémové, případně čeští Bohémové na rozdíl od českých Moravanů), a také nám zde zůstala keltská jména hlavních řek: Labe, Jizera, Ohře. Jméno Vltava se vykládá z ostrogótského Wild ahva, divoká voda (to je jazyk Wulfilovy bible, německé Moldau je převzato druhotně přes slovanský název), ale ahva je předchůdcem i koncovky řady názvů dalších řek: např. Sázava či Otava. Čechy a Morava nikdy od pravěku nezůstaly liduprázdné. Jsme potomky i všech těch, kteří zde žili před jejich slovanským osídlením v 6. 7. století po Kr. (včetně Markomanů, Kvádů, východogermánských Langobardů, Avarů atd.), i když slovanský jazyk tu převládl (z něho se posléze vyvinula i dnešní čeština). Badatelé zkoumající vztahy krevních skupin kosterního materiálu s dnešními obdobami dospěli k názoru, že je v nás mnoho keltské krve, ale úplně jistého v té věci není mnoho. Současná keltománie je spíše romantickým východiskem z nouze v době, kdy slovanská myšlenka ustoupila do pozadí a to zčásti díky sovětské zkušenosti, zčásti díky současné pro-
POČÁTKY KELTŮ pagandě většiny našich medií, které se snaží o změnu zaměření naší identity směrem k prostoru Svaté říše římské a jejích tradic. Otázky chápání vlastní české identity ovšem nechce a ani nemůže řešit tato knížka, na ni odpoví kulturní a politická situace dneška a zítřka. Chce ale, abychom si uvědomili odpovědnost za dědictví země, která byla formována mnoha generacemi těch, kteří zde žili před námi a kterých jsme aspoň v jistém smyslu potomky. Chce přispět k lepšímu pochopení této kapitoly naší minulosti. Bez pochopení minulosti nelze pochopit ani současnost. Podobně jako předchozí knížka o pravěkém vývoji u nás se i tato zabývá vývojem v našich zemích, a to v celoevropském kontextu v době laténské. Zejména se pak věnuje vztahu našich zemí té doby ke Středomoří, který známe do jisté míry již i z historických pramenů. Naši Keltové odtud převzali mnohé podněty pro svou kulturu, umění a hospodářství, účastnili se válečných výprav na jih, které otřásly Etrurií, Římem i později Řeckem a helénistickým světem. Sloužili ve Středomoří jako žoldnéři, prodávali řeckým, etruským a později římským obchodníkům vedle svých komodit (zlata, jantaru, kůží, medu a podobných surovin) také jako otroky své válečné zajatce, které sami nepotřebovali. Oblíbili si vedle piva i víno, které nejen dováželi, ale za kterým se také na jih občas vydávali. Naši Bójové, kteří se po své italské invazi, kdy dobyli i samotný Řím, usadili v Emilii a Romagni, se po porážkách, které později utrpěli od Římanů, přidali k Hannibalovi jako ke svému možnému osvoboditeli. To jim Římané v pozdějších dobách už nikdy neodpustili. Ti z nich, kteří se zachránili před otroctvím a násilnou romanizací, se vrátili v raném 2. století př. Kr. k nám na 17
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU sever a byli iniciátory založení našich prvních opravdových měst, oppid. Nějaký čas se jim u nás spolu s ostatními našimi Kelty dařilo dobře, ale od poloviny 1. století př. Kr. bývali často poráženi ve válkách, které vedli se svými sousedy. Elitní vrstva Keltů následně odešla jednak na západ do Galie, jednak do Pannonie, kde se někteří z jejich potomků udrželi jako samostatné skupiny až do 3. století po Kr. Mnoho méně vysoko postavených Keltů u nás však zůstalo, neboť o etnicitu v moderním slova smyslu jim asi ani příliš nešlo. Moderní mýty o pangermánství 19. století byly uměle vytvořeny jako ideologický základ dějinné identity, jež měla napomáhat sjednocení německých států, a v polemice s nimi si též tehdejší Francouzi vy mysleli vlastní stylizované mýty o Keltech. Nám se tak jednostranně úspěšně s našimi mýty v téže době (s Hankovými rukopisy odhalenými jako padělky) nedařilo, a tak do naší dnešní identity náleží i keltská kapitola našich dějin. 18 Původ Keltů Vzhledem k tomu, že keltské nápisy známe už z konce 7. století ze západní části italských Alp (tzv. lepontské nápisy kultury Golasecca) a protože kulturní kontinuita v této oblasti z mladé doby bronzové je nepochybná, je jisté, že v západní části Alp sídlili nějací Keltové již od střední doby bronzové. V českých zemích došlo v době přechodu z doby bronzové do doby halštatské k vážné krizi, ale přesto je kontinuita náboženství, osídlení, stylu keramiky atd. natolik výrazná, že i u nás lze sotva pochybovat o tom,
POČÁTKY KELTŮ že aspoň v Čechách sídlilo již od doby bronzové obyvatelstvo keltské či keltskému úzce příbuzné. Dnes je také konsensuálně zastáván názor, že kulturní kontinuita mezi pozdně halštatskou kulturou ve středních a jižních Čechách a kulturou raného laténu je nepochybná. Dějiny Keltů začaly v Čechách již v době halštatské a pravděpodobně ještě dříve. Na Moravě, patřící spíše už k tzv. východohalštatskému kulturnímu okruhu, jsme si tím méně jisti; hovoří se tu někdy o populaci illyrské či venetské. Oblast lužické kultury v severních částech Čech a Moravy vykazuje velké odlišnosti od jižnějších sousedů a na počátku laténu dochází jen k vyznění jejích tradic. I když obyvatelstvo ani tady nezmizelo, rozhodující podíl na dalším vývoji v době laténské lužická kultura jistě neměla. Ovšem etnicita ve smyslu pojetí 19. a 20. století byla velmi odlišná od té v pravěku. Jednotlivé keltské kmeny, gentes, vedly mezi sebou často spory a povědomí o kulturní sounáležitosti větších celků hrálo jen menší úlohu. První literární zprávy První zmínky o Keltech v řecké historiografii nacházíme u Hekataia Mílétského; který psal své dílo na přelomu 6. a 5. století př. Kr., ale dochovány z něj máme jen zlomky u Stefana Byzantského, resp. ve výboru z jeho díla pořízeném Hermolaem v 6. století po Kr. Mnoho podrobnějších údajů z téže doby měl zřejmě k dispozici kartáginský mořeplavec 5. století př. Kr. Hamilkon, ale jeho dílo se nám dochovalo v ještě kratších zlomcích, a to u latinského básníka 4. století po Kr. Aviena. V díle Hérodotově, psaném 19
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU okolo poloviny 5. století př. Kr., se už objevuje několik zmínek o velkém keltském národě, žijícím na západě Evropy, včetně oblasti pramenů Dunaje, a také zpráva o tom, že Kartágiňané užívali keltských žoldnéřů již od počátku 5. století př. Kr. Pozdější hojné zaměstnávání Keltů ve středomořských armádách započalo už v době samého vzniku laténského výtvarného stylu, který je především pro nás jejich uměleckým odkazem. 20 Legendy o původu Keltů Legendy o původu Keltů situují jejich pravlast z řeckého hlediska spíše na západ, ale někdy také na daleký sever. Tak Pausaniás (IV, 1) umísťoval jejich vlastní území mezi Pád a řeky severní Evropy, kde dcery Slunce oplakávají smrt svého bratra Faethóna, který zahynul, když nezvládl sluneční spřežení svého otce Hélia. Ze slz Faethonových sester vznikl podle téže legendy jantar; samy dívky byly proměněny v topoly, z jejichž slzí jantar podnes vzniká (nejpodrobněji Ovidius, Proměny II, 304 366). Diodóros Sicilský (V, 24) uvádí jiný romantický příběh: legendu o vznešené a krásné dceři jednoho slavného Kelta, která dlouho odmítala všechny nápadníky, až se nakonec oddala Héraklovi, který mezi Kelty přišel při své výpravě za Géryonovým stádem. Při té příležitosti Héraklés založil také Alesii, jedno z hlavních měst francouzských Keltů. Ze spojení této héróiny a Hérakla se zrodil syn Galatés, vynikající silou i rozumem nad všechny své vrstevníky, který posléze zdědil po svých rodičích vládu a rozšířil keltské panství po rozsáhlých oblastech Evropy. Podobnou verzi o původu keltského národa uvádí Dionýsios z Halikarnas su
POČÁTKY KELTŮ (XIV, 1). Praotcem Keltů byl v jeho podání Gigant Keltos, podle jeho verze příběhu syn Hérakla a Atlantovny (dcery z rodu slavných vládců bájné Atlantidy či snad Atlanta, obra nesoucího nebeskou klenbu) Asteropé, se kterou měl Héraklés ještě dalšího syna Ibera, praotce Iberů. Podle řeckých představ totiž Héraklés putoval po periferii tehdejšího světa na západě, východě i severu a všude si našel nějakou ženu či bohyni, které všechny čekaly jen na to, aby s ním mohly mít dítě. Tak podle další pověsti spolu s hadí bohyní na dalekém severu či severovýchodě zplodil i tři další syny, kteří se stali předky Skythů. Podle druidů byli ovšem Keltové potomky samého nejvyššího boha, resp. jejich předkem měl být Dis Pater (Caesar, Bell.Gall. VI, 18). Jiní ovšem, jak dále píše Dionýsios z Halikarnássu, uvádějí, že jméno Keltů je odvozeno od názvu stejnojmenné řeky, která pramení u města Pyréné. Někteří němečtí badatelé se pokoušejí situovat Pyréné na Heuneburg, pozdně halštatskou pevnost v jižním Švábsku, ležící nedaleko pramenů Dunaje, opevněnou po středomořském způsobu hradbou s bastiony, stavěnými z nepálených cihel. 1 Ovšem jiní tuto zmínku spojují s oblastí horského masivu Pyrenejí, a umísťují tedy Pyréné daleko jižněji. Jistoty v této otázce dosáhnout nelze, i když mohutná opevněná sídla konce halštatského a raně laténského období, mezi něž v Čechách náleží hradiště Závist jižně od Prahy, nebyla svým charakterem a podobou příliš odlišná od menších měst ve Středomoří. Zprávy o nich mohly už v 5. století př. Kr. vzbuzovat dojem, že i severní Keltové žijí v podobné městské civilizaci jako jejich jižnější sousedé. 1 Srov. Dobiáš, J. 1964, s. 23 73; Dobesch, G. 2001a, s. 577 858. 21
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU 22 Nástup Skythů na východě a přesun jantarové stezky na západ Specifická situace v Čechách konce 6. a 5. století př. Kr. souvisela s nástupem Skythů z východu; ti se usadili v dnešním Maďarsku, kde si zřejmě podrobili místní obyvatelstvo a zničili opevněná střediska při východních Alpách. I v Čechách nacházíme stopy skythských nájezdů. Patří k nim sekerka s hlavou dravého zvířete z mohyly 79 v Kališti Bezděkově v západních Čechách, s obdobami v dnešním Tatarstanu na západ od Uralu (obr. 1 nahoře), skythské hroty šípů a několik náušnic, ale na Moravě i v Lužici je takových památek více. Nejslavnější z posledních, zlatá ozdoba štítu s rybou z Witaszkova, je dílem iónského umělce a vznikla ve třicátých letech 6. století př. Kr. Skythové byli, podobně jako Kimmerijci, vynikající jezdci a jejich jezdecké umění vzbuzovalo jak obdiv, tak strach. Na Blízkém východě se stali významnou mocností už v raném sedmém století. V letech 679 a 673 napadli Assyrii, ale pak se stali jejími spojenci. Assyřanům pomohli zejména v letech 623 622 a na pádu Ninive v roce 612 rozhodně nenesli žádnou vinu. V říši Urartu vládli mezi lety 625 a 585 a náhorní planiny na Blízkém východě ovládali podle Hérodota (IV, 1) po 28 let. V době Psametichovy vlády (asi ve dvacátých letech 7. století, srov. Hérodotos I, 105) napadli také Egypt a jejich nájezdy byly reflektovány v apokalyptických vizích židovských proroků Jeremiáše a Izaiáše. Nejstarší památky na jejich působení v uherské kotlině vznikly v poslední čtvrtině 7. století, ale k hlavnímu skythskému náporu na západ došlo až ve století následujícím.
POČÁTKY KELTŮ Obr. 1 Železná sekera plátovaná bronzem z Kaliště Bezděkova na Plzeňsku a její obdoba z ananinské kultury při Uralu. Podle V. Šaldové 1971. Není důvodu se domnívat, že by Skythové ve střední Evropě postupovali s menší krutostí než jinde. Neměli zde tak mocné soupeře, jakými byly státy na Předním východě, ovšem nebylo tu ani tolik možné kořisti, Podél Odry a Moravy a podél východních Alp směrem k severnímu cípu Jaderského moře se v 7. až raném 6. století dovážel od Baltského moře ve velkém množství jantar, který měli Etruskové i jejich sousedé ve zvláštní oblibě. Když Skythové zničili hradiště podél této stezky, dovoz jantaru do Etrurie vázl, a hlavní dopravní tepna se proto přesunula více na západ. Její hlavní větev vedla patrně 23
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU přes Čechy, pak dále jih po solné stezce do okolí Salzburgu k halštatským solným dolům, a odtud přes alpské průsmyky do severní Itálie. Už v halštatské době vzrostla spotřeba soli, mj. vhledem k oblibě uzeného masa a solených ryb. Spolu se solí přicházelo přes Šumavu od jihu i etruské bronzové náčiní a šperky; snad i víno (to ovšem v kožených měších, neboť střepy vinných amfor té doby se u nás žádné nenalezly). Etruské bronzové nádoby, zpravidla v servisu sestávajícím z tzv. zobákovité konvice a misky, byla nalezeny jak v jihozápadním Německu a ve východní Francii, tak v Čechách a v Rakousku. V Bavorsku kupodivu zatím jejich nálezy chybí, i když keramické imitace dosvědčují, že tu nebyly neznámé. Bohaté hroby 7. a 6. století jsou podstatně častější v Čechách než na Moravě. Na Moravě je ovšem unikátní památkou z ranější fáze této doby jeskyně Býčí skála u Blanska, která sloužila jako kultovní středisko, kde byly přinášeny oběti v době, kdy skythský tlak z východu sílil. Snad oběti, které tu byly uloženy, měly obměkčit božstva, aby Moravu před Skythy uchránila. 24 Vztah raně laténského stylu k dalším oblastem tzv. periferie orientalizujících stylů Vzhledem k tomu, že Keltové žili ve střední Evropě již dávno před vznikem laténského umění, měli bychom se vlastně vrátit aspoň do doby, kdy je jejich existence ve střední Evropě už pravděpodobná, tedy do střední doby bronzové. O této době však bylo již pojednáno v předchozí knížce této řady, a nebylo by proto vhodné zde tyto partie opako-
POČÁTKY KELTŮ vat. Měli bychom si nicméně připomenout, že doba laténská je sice výrazem uměleckého stylu, ve kterém Keltové hráli hlavní roli a který zůstal jejich uměleckým výrazem na britských ostrovech až do středověku, ale že vedle Keltů užívali laténského stylu i mnozí jejich sousedé, a že naopak někteří Keltové, mezi nimi i ti, kteří žili v oblasti velkých italských jezer, nikdy nepřijali laténský umělecký styl za svůj vlastní. Laténský styl vyšel z geometrického umění halštatského stylu, charakteristického pro ranou dobu železnou, a to nejen ve střední Evropě. Obecenství geometrických stylů rané doby železné zahrnovalo rozsáhlý prostor od severního Íránu až po Atlantik, řadu jeho aspektů můžeme sledovat i v umění skalních rytin ve Skandinávii a v geometrickém předskythském (kimmerijském) umění oblasti přikavkazské a sibiřské i v severní Číně. Ornament i jen zřídka zobrazovaná lidská figura byly v geometrickém stylu stylizovány v rektilineárním idiomu, který se vyhýbal křivkám a i z figur činil jakési geometrické obrazce. Vrcholu tyto styly dosáhly v geometrickém umění v Řecku. Villanovský styl se v Itálii rozvinul v kombinaci additivních motivů, aplikacemi a opakováním. Halštatský styl středoevropský byl pak ve své jednoduchosti a rigidnosti obzvláště striktní. Geometrický dekor na keramice té doby úzce souvisel s textilem a zřejmě i navázal na pravoúhlý základ kombinace osnovy a útku. Rozvíjel se už od konce druhého tisíciletí př. Kr., ale vrcholu dosáhl v halštatských kulturách od 8. do 6. století př. Kr.; u nás v kultuře bylanské a horákovské, jejichž motivika byla ovlivněna zejména vlivy pocházejícími z oblasti Jaderského moře. Teprve na konci halštatského stylu se začaly objevovat složitější 25
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU plošné motivy, šířící se jak z jihu, z Itálie, tak z východu, z oblasti kavkazské. Tento styl se ve střední Evropě stal místním základem dalšího vývoje, ve kterém se i mírný pás Evropy, od Francie po Čechy, připojil svým specifickým způsobem k rozvoji nového, pokročilejšího stylu v umění. Přechod k novému uměleckému výrazu ve více kulturách vytvořilo nové stylové společenství, které můžeme nazvat orientalizující koiné (podle podobného označení obdobné fáze v umění Řeků a Etrusků). Nové umění se oprostilo od strohosti geometrického idiomu a začalo užívat motivy rostlinného původu, zvířecí i lidské, ovšem notně stylizované. Žádné z těchto tzv. periferních umění starověkého světa (nazývají se tak vzhledem k jejich vztahu k centrální úloze řeckého umění té doby, které bylo všem do jisté míry vzorem) nedosáhlo plně realistického výrazu, ale více či méně se mu přibližovalo (obr. 6). Všechna tato umění přešla sice od geometrických stylů charakterizovaných abstraktním zobrazením ke stylu vyspělejšímu, ovšem Skythové, Thrákové a Iberové se vydali tímto směrem už o dvě stě let dříve (obr. 6 7). Středo- a západoevropští Keltové se vydali novou cestou později, až v 5. století, a také směrem k realistickému zobrazení pokročili nejméně ze všech uvedených. Všechna umění tzv. okrajových oblastí ovšem jen do jistého stupně následovala vývoj umění u Řeků a Etrusků; učinila na cestě k realistickému zobrazování pouze první krok. Skutečně realistické umění, zobrazující narativním způsobem figurální výjevy, zůstalo těmto okrajovým stylům z valné části cizí. Jen malá část umění situlového, thráckého a skythského postoupila pod řeckým vlivem 26
POČÁTKY KELTŮ poněkud dále. Keltské umění se mu pak přiblížilo zejména až v mincovnictví a v pozdně laténské fázi také v zobrazení bohů na kotlíku z Gundestrupu (obr. 89). Do této sféry patří plně až galořímské umění provinciální. ale to je už především stylem římsko-provinciálním, ve kterém lze sledovat jen některé relikty laténských tradic. 27
2 Raná doba laténská 28 Sociální prostředí doby vzniku raně laténského stylu Ke stylu mocné aristokracie patřil nejen luxusnější způsob života, ale i větší sebereprezentace. Tak se u Thráků, Illyrů a také v daleké Kolchidě a na druhém konci Evropy u Iberů vyvinul zvyk nošení šperku z drahých kovů, nejen ženského, ale i mužského, který sloužil jako součást a dekor honosné zbroje. Z hlediska archeologie je nám tento svět známý především z pozůstatků pohřbů, kterými se ti nejbohatší reprezentovali vedle svateb, hostin a jiných aspektů nákladného způsobu života. Zvyk ukládání luxusních předmětů do hrobů má dva možné výklady. Strabón napsal, že u barbarů raději ukládají šperky významných osobností do hrobů, aby předešli sporům o dědictví, jež by mohly propuknout mezi jejich nástupci. Nabízí tak výklad, že šlo o sociální vyrovnání potlachového typu, jež mělo zabránit rozbrojům a sociálním konfliktům zapříčiněným bohatstvím. Ale pravděpodobnější je druhý výklad, který přejímá vzory chování aristokratických vrstev na počátku archaické doby v Řecku i Etrurii. Předvádění drahých a vzácných předmětů při pohřbech a jejich uložení do hrobu mělo ukázat moc a prestiž těch, kdo pohřby zařizovali, a tak tomu bylo zřejmě i u severnějších sousedů Řeků a Etrusků, na tzv. periferii antického světa.
RANÁ DOBA LATÉNSKÁ V pozdní době halštatské si nové zvyky osvojili i středoevropští velmoži. V 8. a 7. století, v době kultur bylanské a horákovské, u nás ještě panovaly skromnější poměry co do dovozu a produkce luxusních předmětů z jihu, ve druhé polovině 6. a v raném 5. století dosáhla však vládnoucí vrstva už i u nás pompy srovnatelné s pompou aristokracie thrácké, illyrské a iberské. V pozdním halštatu a raném laténu panovala v keltském prostředí královská vláda, jejíž hlavní představitelé požívali velké autority; podobně jako etruští lucumones byli považováni za bytosti převyšující normální lidskou sféru; současně zastávali i vysoké náboženské funkce. Keltští kovotepci, bronzíři a zlatníci pracovali pro vládce opevněných hradišť a jejich rodiny. Příslušníci této vrstvy byli pohřbíváni s velkou pompou pod vysokými mohylami. Díla halštatských řemeslníků i importy z jihu sloužily této vrstvě jak za života, tak při pohřbech, kdy měly přispívat ke slávě pohřbených héróů, kteří patrně byli po své smrti považováni za prostředníky mezi světem lidí a bohů, obdobně jako tomu bylo u Thráků a Skythů. Tato vedoucí vrstva rozvíjela a provozovala způsob života, jenž byl blízký středomořským aristokraciím. Tomuto vyspělému prostředí přestal vyhovovat prostší geometrický halštatský styl. V odpověď na požadavky elity vytvořili keltští umělci styl nový, užívající stylizovaných motivů florálních i figurálních. Keltští řemeslníci se v té době inspirovali především jižními vzory, dováženými z Etrurie a Řecka. Řecké vlivy se prosazovaly jak skrze Etrurii a oblast řecko-etruských měst v severní Adrii (Adria, Spina), tak z Massalie na jihu Francie a také prostřednictvím Skythů 29
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU a Thráků až z řeckých kolonií při severním egejském pobřeží a v Černomoří. Vedle výjimečně bohatých hrobů s etruskými importy nacházíme i množství žárových hrobů jen skromně vybavených, které zřejmě patřily lidem nižšího sociálního postavení. I kultura plochých žárových hrobů pozdního halštatu plynule přechází do období starého laténu podobně jako osady. V bohatých hrobech nacházíme často vedle sebe předměty vytvořené ještě v halštatském stylu vedle výtvorů raně laténských. Tak tomu bylo ve středních, severozápadních i jižních Čechách a plynulý vývoj je patrný i na jižní Moravě. 30 Bohaté hroby pozdního halštatu (až počátku laténu) v Čechách; hradiště Bohaté pohřby 7. a 6. století ukazují, že v Čechách tehdy existovala skupina mocných vládců a vrstva aristokracie, jimž sociální postavení umožňovalo, aby i jejich pohřby byly vskutku velkolepé; jejich existence je bezpochyby odrazem velkých sociálních rozdílů v tehdejší společnosti. Takové bohaté hroby známe zejména z jižních a západních Čech. Mohyly ve Skalici u Tábora a v Červeném Poříčí u Klatov vynikly vozy a bronzovými nádobami zřejmě jižního původu. V Červeném Poříčí patřila do hrobové výbavy i bronzová trojnožka, předmět na sever od Alp výjimečný, se středoevropskou obdobou vlastně jen v Hallstattu samém. Jejich středočeskou paralelou je hrob č. 28 v Hradeníně, kde byl mrtvý uložen na čtyřkolovém voze. U něho ležela dvě udidla koní zapřažených do vozu a třetí pro
RANÁ DOBA LATÉNSKÁ koně jezdeckého, a to vedle mnoha dalších předmětů, včetně bronzových nádob jižního původu či inspirace. Hrob odkrytý ve Slatině u Litoměřic obsahoval bronzovou nádobu téhož italického typu jako hradenínský. O něco mladší hroby v Střelských Hošticích, v Pašovicích u Protivína a v Hánově u Písku byly jen o málo chudší. Čtyřkolové vozy v hrobové výbavě byly postupně nahrazovány vozy dvoukolovými, podobnými tehdejším středomořským, které sloužily mimo jiné k závodům při pohřebních slavnostech. Patří sem například mohyla v Kladrubech u Zbirohu. Zlatý šperk z mohyly v Opařanech se vyrovnal podobným šperkům keltského knížete pohřbeného v Hochdorfu u Stuttgartu. S dvoukolovými vozy byli pohřbeni také zemřelí šlechtici v Sedlci Hůrce u Plzně a v Manětíně Hrádku (hrob č. 296). Spona ze Želenic pak ukazuje závěr bohatého halštatského stylu těsně předtím, než postoupil své místo stylu laténskému (tab. 1). Z hrobu v Mírkovicích, uloženého do země počátkem 5. století, pochází etruská bronzová situla, vzácný tvar i na jih od Alp. Mohyly v Hradišti u Písku obsahovaly vedle etruských bronzových nádob i zlaté náušnice a náramky, stříbrný cedník a jehlici s ženskou hlavičkou; snad byla v jednom z obou hrobů pohřbena etruská princezna, provdaná v rámci nějaké spojenecké smlouvy na daleký sever (obr. 5). Tato výbava si nijak nezadá s těmi, které známe z Champagne, Württemberska a z Porýní. Jak tam, tak v Čechách mohli ti nejpřednější získat z jihu tytéž předměty uměleckého řemesla. K výbavě hrobů této nejvyšší vrstvy patřily i drobnější předměty, jako přepychově zdobené jehelníčky (obr. 2). Také už existovaly svatyně. Množstvím votivních darů je pozoruhodný vrch Burkovák u Nemějic 31
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU Obr. 2 Jehelníčky z halštatských hrobů z Čech. Podle P. Drdy a A. Rybové 1998. (obr. 3) a v nedaleké mohyle na témže katastru bylo nalezeno bronzové kolo s ptáčky, související zřejmě se solárním kultem (obr. 4). Mohyla v Chlumu u Rokycan obsahovala vedle kování toulce a zlaté plakety (obr. 16) také zobákovitou konvici s rytým dekorem palmet a lotosových květů. Vcelku do- 32
RANÁ DOBA LATÉNSKÁ Obr. 3 Hliněné votivní předměty z vrchu Burkováku u Nemějic, 7. 6. stol. Podle P. Drdy a A. Rybové 1998. chovaná konvice z Hradiště u Písku je nadto zdobena ataší s okřídlenou figurkou (obr. 5, tab. 2); vesměs jde o vhodné inspirační předlohy pro vznik laténského stylu. Ze severozápadních Čech vyniká pohřeb v mohyle v Hořovičkách s postranicí udidla (obr. 10 nahoře), spolu s falérami s lidskými hlavičkami s lístky jmelí po stranách (obr. 9 dole), které patří k nejvýznamnějším dílům raného laténského stylu. Do tohoto hrobu byl také uložen železný krbový podstavec (obr. 10 dole), který sloužil k opékání masa především ve Středomoří, spolu s oboly, železnými tyčemi, na které se maso napichovalo. Ty známe z Moravy 33
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU Obr. 4 Bronzové kolečko s ptáky, závěsek z mohyly v Nemějicích Hůrce. Podle J. L. Píče 1902 1903. Patrně solární symbol. i odjinud již od mladého halštatu. Vrcholným dílem raně laténského umění je i pásová zápona se zvířecí maskou z mohyly v Želkovicích u Hořovic. Podobně bohaté hroby byly objeveny také v Modřanech nedaleko Závisti, ale byly zničeny a dochovala se odtud jen ucha etruských konvic. U dovážených etruských bronzových nádob šlo zpravidla o soubor zobákovité konvice a mísy; obojí sloužilo jak při hostinách, tak při libaci na počest mrtvého. Nejslavnější z mohyl s etruskými nádobami byly odkryty v jižních 34
RANÁ DOBA LATÉNSKÁ Obr. 5 Výbava knížecích hrobů pod mohylou v Hradišti u Písku, 5. stol. př. Kr. Podle J. L. Píče 1902 1903 a J. Michálka 1977. 35
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU Obr. 6 Hlavní kulturní skupiny v Evropě v době vzniku laténského umění. Oblasti řeckého a etruského umění jsou šrafovány. Obr. 7 Geometrické a orientalizující styly v Evropě v jejich časové sekvenci. 36
RANÁ DOBA LATÉNSKÁ Čechách (Hradiště u Písku, obr. 5, Mírkovice u Hostouně, Chlum u Zbirohu), ale ucha konvic a mísy pocházejí také ze středních (Praha Modřany, Hořín u Mělníka) a severozápadních Čech (Čínov, Hořovičky). 2 V severozápadních Čechách vynikly zejména Hradec u Ka daně a Rubín u Bíliny, s mnoha vzácnými importy zdaleka, především od západu. Pozoruhodnou lokalitou z přelomu halštatu a laténu je raně keltský ohrazený dvorec v Droužkovicích (obr. 14), kde byla nalezena bronzová soška dravého zvířete s hlavou berana v tlamě (obr. 25 nahoře), patrně aplika raně laténské bronzové nádoby, a také několik zlomků athénských váz raného 5. století (obr.15). 3 Podobný zlomek attické nádoby byl nalezen v jinak skromné chatě v Kadani a také ve středních Čechách v Tuchoměřicích. V Hostomicích a Radovesicích byly prozkoumány také skromnější osady, přičemž v Radovesicích byla nalezena i malovaná patéra s labutěmi (obr. 11), inspirovaná řeckou či etruskou keramikou podobně jako číše z Plzně-Roudné. 4 Zlomky obdobné nálezu keltské imitace attické či etruské číše, pocházející z druhé poloviny 5. století, z Plzně-Roudné známe dnes již i odjinud z Čech; asi je vyráběla místní dílna. V Droužkovicích byly nalezeny athénské vázy v dvorci nějakého místního náčelníka, ale jiné nálezy athénské ke ramiky (Kadaň Jezerka, Praha Jivina, obr. 24 nahoře) a je jich 2 Viz autorovu předchozí knihu, Pravěk českých zemí v evropském kontextu (Praha, Triton 2005), obr. 72 74 a foto 5. 3 Bouzek, J. Smrž, Z., Drei Fragmente attischer Keramik aus Droužkovice in Nordwestböhmen. Germania, 72, 1994, s. 581 586. 4 Ta je zobrazena v mé předchozí knížce Pravěk českých zemí v evropském kontextu, c.d., obr. 71. 37
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU imitace (Plzeň Roudná i jinde) 5 pocházejí z malých chat, které se neodlišují od mnoha jiných podobných, jež obsahovaly pouze místní keramiku. Skromnější importy byly te dy zřejmě dostupné širšímu společenství než předměty nej dražší, snad jako dary vládců lokálním správcům a náčelníkům. Zlomek skleněné nádobky zdobené barevnou nití od Strakonic pochází patrně z aryballu, nádobky na voňavky, vyrobené foiníckými řemeslníky na Rhodu okolo poloviny 5. století. Paralelou ke skleněnému aryballu od Strakonic jsou i skleněné perly, mimo jiné maskovité, vyráběné jak ve vlastní Foiníkii, tak v Kartágu, 6 ale také Kelty samými, kteří se od Foiníčanů sklářskou techniku barvených skleněných nití naučili a dostatečně dobře ji zvládli. Do téhož okruhu importů patří i ucho etruské konvice z Hostů v jižních Čechách, tvořené figurkou prohnutého nahého atleta: v tomto případě jde opravdu u mistrovské dílo etruského bronzíře ze samého závěru tamního archaického stylu (tab. 3). 7 5 Bouzek, J. Koutecký, D., Ein attisches Gefässfragment aus Böhmen. Germania, 53, 1975, s. 157 160; Bouzek, J. Smrž, Z., Drei Fragmente attischer Keramik aus Droužkovice in Nordwestböhmen, c.d., s. 581 586; Bašta, J. Baštová, J. Bouzek, J., Die Nachahmung einer attisch-rotfigurigen Kylix aus Pilsen-Roudná. Germania, 67, 1989, s. 463 476. Za laskavou informaci o dalším děkuji P. Sankotovi. 6 Michálek, J., Eine mediterrane Glasscherbe aus Böhmen. Germania, 70, 1991, s. 123 126. Mapu rozšíření maskovitých spon z Černomoří do střední Evropy viz in: Karwowski, M., The earliest types of eastern Celtic glass ornaments. In: Celts on the Margin. (Festschrift f. Z. Woźniak). Wien 2005, s. 163 172. 7 Waldhauser, J. 2001, obr. na obálce. Za poskytnutí fotografie a svolení k publikaci děkuji J. Waldhauserovi. Pro typ srov. Haynes, S., Etruscan Bronzes. London 1985, obr. 22 24, pro styl tamže obr. 81 119. 38
RANÁ DOBA LATÉNSKÁ Zlomky attické nádoby v červenofigurovém stylu, zřejmě z číše, byly nalezeny v Jivině u Ruzyně v chatě 20 o rozměrech 6,5 x 5 m, spolu s kolkovanou keramikou z doby okolo poloviny 5. století. Střepy attické číše se dochovaly v drobných zlomcích ve špatném stavu, přičemž ten nejlepší kousek je znám pouze z překresby pořízené těsně po výzkumu; originál se ztratil. 8 Pokud je ovšem kresba ženské hlavičky s balsamáriem v ruce (obr. 24 nahoře ) správná (a vypadá věrohodně), pak číše pochází z doby před polovinou 5. století (okolo r. 460) př. Kr., tedy z doby jen o málo pozdější než jak pozdní černofigurový střep z Kadaně, tak černě glazované nádoby z dvorce v Droužkovicích. Takové nálezy podtrhují význam Čech právě v době vzniku laténského umění. Nový styl zřejmě lépe vyjadřoval názor své doby, chápání vztahu mezi člověkem a přírodními silami, které Keltové vnímali jako božské. Smyslem jejich umění tak bylo také utvrzování harmonického vztahu k božskému světu, zajištění jeho podpory. K významným zdrojům našeho poznání života Keltů na našem území patří i hradiště. Mohutně opevněná hradiště, sídla vládců a jejich družin, známe z jižních Čech především na Věnci u Lčovic v nadmořské výšce 765 m (obr. 23); opevnění je i na Hradci u Němětic. V západních Čechách patří k největším hradištím Černý Vrch u Svržna s cisternou a Vladař na Střele, mohutný vrch s jezírkem na vrcholu (obr. 17); také z okolí Plzně je známa řada dalších hradišť. 8 Lutovský, M. Smejtek, L. et alii 2005, s. 726 728. 39
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU Ve středních Čechách existovalo na počátku Ha D mnoho hradišť, ale později jich při sjednocování vlády ubývalo, až zůstala jen dvě významná, v Minicích u Kralup a na Závisti naproti Zbraslavi. Během vývoje raného laténu už zbyla jen Závist, ale na tomto hradišti byla zjištěna mohutná kamenná pódia datovaná do poloviny 5. století, jejichž konstrukce je obdobná pódiím, na kterých stály etruské chrámy. Podobné, ale nižší pódium stálo také na minickém hradišti. Vznik laténského umění Nové umění se vytvářelo v knížecích střediscích pozdně halštatské kultury. Se vznikem nového stylu, který se uplatil především ve šperkařství a toreutice, nebyly spojeny žádné významné etnické ani sociální změny. Laténské umění se rozvinulo v oblasti Champagne a rozšířilo se přes jižní Německo a Švýcarsko až po Čechy, všude z podobného základu jemného řemesla, pěstovaného na dvorech tehdejší elity. Po léta se soudilo, že laténské umění vzniklo nejdříve v jihozápadním Německu a až o málo později v Čechách, ale časový rozdíl, pokud existoval, byl jen malý a dnes lze spíše soudit, že vývoj probíhal v podstatě současně v celé oblasti. Už odedávna je vznik laténského umění srovnáván se vznikem orientalizujícího umění v Řecku. 9 Také keltské umění vzniklo během jedné generace, dosáhlo mistrovství během velmi krátké doby a bylo schopno úspěšně přeložit řecké a etruské předlohy do své vlastní novátor- 9 Jacobsthal, P. 1944, s. 156. 40
RANÁ DOBA LATÉNSKÁ ské řeči. Využilo jižních vzorů pro vytvoření vlastního idiomu, který realistická zobrazení dovoloval jen v zašifrovaných náznacích. Laténské umění vycházelo z vnímání světa jako měnícího se, nestálého, živoucího, v mnohém iracionálního. Snad bylo raně laténské umění také odrazem reakce na osvícenství klasického stylu řeckého, ve kterém byl skrze harmonické vyrovnání protikladně působících sil reflektován pevný řád završeného světa, který lze racionálně vyložit. 10 Keltské umění se podobně jako tzv. zvířecí styl skythský a většina umění thráckého i iberského řecké racionalitě uměleckého výkladu světa vzepřelo; je výrazem chápání světa jako působiště primordiálních sil, které racionálně fixovat nelze. Etruské bronzové nádoby a jejich figurální ataše byly zřejmě hlavním pramenem inspirace raně laténského umění; i v Čechách se jich našla celá řada. Předlohy některých laténských ornamentálních prvků lze však také nalézt v pozdní attické černofigurové fázi a v raném období červenofigurové keramiky, importované do střední Evropy (po nějaký čas byly obě techniky užívány současně). Už Jacobsthal ovšem postřehl, že rané keltské umění ne lze odvodit pouze z etruských a řeckých vzorů. Z východu byly přejaty koňské postroje, kalhoty, nákrčník (torques), který byl obvyklým mužským šperkem v Íránu a u Skythů. Technika emailu a prolamování přišly do střední Evropy snad přes Kavkaz, zvířecí styl a tzv. styl maskovitý vycháze- 10 Srov. Jacobsthal, P. 1944; Bouzek, J., Die Übernahme der klassischen Kunst durch die Nachbarn der Griechen im 5, Jh. v. Chr. In: Akten des 8. Österreichischen Archäologentagung. April 1999. Wien 2001 (ed. F. Blakolmer H. D. Szemethy). Wiener Forschungen zur Archäologie. Bd. 4, s. 53 57; a též Bouzek, J., 2001a. 41
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU jí z orientální inspirace. Část východního vlivu pochází zřejmě z tradice iónsko-maloasijské, ale část i ze zemí dále na východě, a to prostřednictvím skythského a thráckého umění. Dynamika raně laténských uměleckých předmětů, zdůrazňujících torzní spirálu (srov. obr. 52), je příbuzná skythskému zvěrnému stylu. Za mnoha bronzovými předměty je patrná tradice dřevořezby týká se to zejména maskovitých spon. Na dekoru keramiky je pozorovatelný vliv textilních výrobků. Když se čínské hedvábí mohlo v té době dostat až do Švábska, tak se také motivy a způsob dekoru mohly šířit prostřednictvím látek do velké dálky. Rané keltské umění je uměním ornamentu, masky a dravých zvířat, zobrazovaných způsobem, který měl velmi daleko k vizuálnímu realismu. Kelty tolik nezajímalo, co už fyzicky existuje, jako to, co se teprve stává. Keltské umění připomíná turbulentní proudění ve vodě, v jiných tekutinách a plynech. Ukazuje způsob, jakým se původní vajíčko živého organismu chová po oplodnění, v době spirálovitého uspořádávání kyseliny DNA, nebo upomíná na dobu vzniku vesmíru velkým třeskem, podle současné astronomické teorie (srov. obr. 90). Zajímavým pramenem pro pochopení keltského přístupu ke skutečnosti je anekdota, zachycená Diodórem Sicilským (XXI, 9), který popisuje, jak se Brennos, keltský vůdce, který přitáhl do Delf roku 279 př. Kr., dlouho smál, když tam uviděl namísto zlata mramorové sochy bohů. Když se ho zeptali, proč se směje, odvětil, že bohové sice mohou nabývat jakékoli podoby, ale nemohou být donuceni setrvat jen v jediné z nich. Brennovi připadaly řecké rea- 42
RANÁ DOBA LATÉNSKÁ Obr. 8 Raně laténský postup rozkladu a ornamentalizace řeckých předloh. 1 2 Kleinaspergle, 2 Schwarzenbach (obojí jižní Německo). Podle J. Bouzka 1997. listické sochy bohů v na turalistické lidské podobě nepravdivé a směšné. Vrcholná díla raného keltského umění představují jednak bronzové nádoby, zejména konvice napodobující etruské vzory, ale zdobené bájnými zvířaty a lidskými figurami v sedící meditační poloze, jednak tzv. maskovité spony. Ty někdy představují lidské figury v dynamické křivce naznačující prudký pohyb (tab. 4), ale častěji bájná stylizovaná zvířata či silně expresivní masky (obr. 27, tab. 5). Objevují se také izolované lidské hlavy jako ornamentální prvek, podobně jako v thráckém umění (obr. 9 a 12). Lidská hlava byla u Keltů hlavním sídlem duše, hlavy nepřítele bývaly obětovány božstvům ve svatyních. Mrtvá hlava tête coupée byla u Keltů symbolem oběti, smrti, ale také posmrtného života a znovuzrození; často se vedle ní objevovaly listy jmelí, které bylo pro Kelty symbolem stromu 43
KELTOVÉ NAŠICH ZEMÍ V EVROPSKÉM KONTEXTU Obr. 9 Srovnání dekoru mis v thráckém pokladu v Rogozenu a faléry z Hořoviček v Čechách. 4. a 5. stol. př. Kr. Podle J. Bouzka 1997. života (srov. obr. 8 9). Někteří soudí, že šlo současně o skutečnou korunu, tak je také interpretována na soše héróa z Glaubergu (obr. 20). 11 Nový stylistický vývoj postupoval cestou rozkladu prvků převzatých z figurálního umění Středomoří do dyna- 11 Srov. Hermann, F. R., Glauberg, Olympia des Nordens oder unvollendete Stadtgründung. In: Biel, J. Krause, D. (eds.), Frühkeltische Fürstensitze. Esslingen 2005, s. 18 27. 44
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.