Indická filozofie Budha Budhismus Jana Kutnohorská
Filozofie staré Indie Buddhismus
Obecná charakteristika Z hlediska zeměpisného, ale také v duchovním smyslu je Indie svět sám pro sebe. Dějiny Indie jsou stejně staré jako dějiny Egypta. Dějiny indické filozofie je obtížné rozčlenit do zřetelně vymezených období. Souvisí to se specifickou vlastností indického ducha, který odedávna směřoval spíše k věcem věčným než k časovým a k jejich řádu, a nebyl ochoten zabývat se uplýváním času a zachycovat jednotlivé události.
Obecná charakteristika V Indii neexistovalo žádné dějepisectví v našem smyslu. Filozofie Indů se podobá moři, vnoříme-li se do něho, těžko v něm hledáme nějaké orientační body. U většiny děl indické filozofie je těžké stanovit i dobu vzniku. Na rozdíl od západního světa, v němž jsou všechna období a zvraty vymezeny jasně vyhraněnými historickými osobnostmi myslitelů, ustupují v Indii jednotliví autoři za svá díla.
Obecná charakteristika Pochopení života jako strasti, je základním motivem indického myšlení. Nejvýznamněji prostupují dvě základní filozofické myšlenky: nauka o brahma a átmanu myšlenka o stěhování duší a spasení.
Buddhismus Jeden z nejvýznamnějších systémů indické filozofie, neortodoxní systém indické filozofie. O životních osudech zakladatele buddhismu, dnes jednoho z nejrozšířenějších náboženství nemáme, žádné autentické zprávy. Všechny zprávy o životě Buddhy nelze oprostit od legend a zázračných příběhů, jimiž potomci i obdiv věřících obestřeli Buddhův život.
Budha (560 480 př.n.l.) Narodil se kolem roku 560 př.n.l. jako syn krále v Kapilavastu, hlavním městě země ležící na jižním úpatí Himaláje. Král se jmenoval Suddhádhana, byl z rodu Šákjů a jeho příjmení znělo Gautama. Syn byl pojmenován Siddártha, tj.,,ten, který dosáhl cíle. Později ovšem obdržel množství různých čestných jmen. Jméno Buddha, tzn. Probuzený používal sám, ovšem teprve po osvícení.
Budha (560 480 př.n.l.) Z bohatě vyšperkovaných legend, jimiž je v buddhistické tradici zarámováno Budhovo početí a zrození, uveďme alespoň příběh, vyprávějící o zázračném a prorockém snu jeho královské matky. Zdálo se jí, že ji unesli čtyři králové, přivedli do zlatého paláce na stříbrné hoře, kde ji třikrát obkroužil slon nesoucí ve svém chobotu lotosový květ a pravým bokem vešel do jejího lůna.
Budha (560 480 př.n.l.) Legenda Král povolal čtyřiašedesát moudrých bráhmanů, aby mu podali výklad tohoto snu. Vyložili jej tak: královna porodí chlapce, který se stane: zůstane-li doma, králem a vládcem světa, opustí-li však dům svého otce, stane se osvíceným, jenž sejme ze světa závoj nevědomosti. Král chtěl, aby syn byl raději jeho nástupcem než mudrcem odvráceným od světa. Nechal jej tedy vychovávat v přepychu a bohatství a snažil se jej odvracet od toho, co by dospívajícího mladíka mohlo upozornit na bídu světa.
Budha (560 480 př.n.l.) jednou však, když se Budha vezl do zahrady, spatřil vetchého, třesoucího se starce, při druhé vyjížďce pak nemocného, kterým lomcovala horečka, potřetí rozkládající se mrtvolu, uviděl mnicha, v jehož rysech se zračil jasný pokoj, povznesený nad všechnu bídu světa.
Stáří, nemoc, utrpení, smrt Tyto obrazy stáří, nemoci, utrpení a smrti se nesmazatelně vryly do mladíkovy duše.
stáří, nemoc, utrpení a smrt Budhy se zmocnila hluboká nespokojenost, odpor k jeho přepychovému prostředí. Rozhodl se vzdát se majetku i práva na vladařský trůn. V noci opustil spící choť a svého právě narozeného syna a jako asketa a hledač spasení z bídy světa se odebral do samoty.
Uruvéla Opustil říši svých otců, putoval dál a usadil se v cizí zemi v místě zvaném Uruvéla, kde se oddal nejpřísnější askezi a soustředění. Uruvéla = Bodh Gaya. Jedno ze čtyř hlavních míst budhismu.
stáří, nemoc, utrpení a smrt Svá pokání vykonával s nesmírnou horlivostí, vyhubl na kost a křehké vlasy mu vypadávaly v chomáčích z těla. Když však došel až na samu možnou mez trýznění, poznal, že toto není cesta k pravému poznání, a askeze se vzdal. Upustil od askeze a usadil se ve stínu stromu, pevně odhodlán toto místo neopustit do doby, dokud mu nevzejde pravé poznání. A zde se stalo, že v nadlidském vidění uzřel věčný koloběh, v němž se všechny bytosti rodí, umírají a znovu rodí.
Učení o čtyřech ušlechtilých pravdách Sama sebe se tázal, proč se proud utrpení stále znovu obnovuje v ustavičném zřetězení stále nových zrodů. Po několikatýdenním dny a noci trvajícím úporném zápasu o prozření, vytanula jednoduchá formule,, o čtyřech ušlechtilých pravdách, která se pak stala základem celého jeho učení.
Učení o čtyřech ušlechtilých pravdách Formule o čtyřech ušlechtilých pravdách 1. Všechno žití je strast. 2. Všechna strast má příčinu v žádosti - žízni. 3. Odstranění této žádosti vede k odstranění utrpení, k přerušení řetězu nových zrodů. 4. Cestou k tomuto osvobození je ušlechtilá osmidílná stezka.
Osmidílná stezka 1) stezka pravé víry, 2) stezka pravého myšlení, 3) stezka pravého mluvení, 4) stezka pravého jednání, 5) stezka pravého života, 6) stezka pravého snažení, 7) stezka pravé bdělosti, 8) stezka pravého soustředění.
Probuzený Siddhárta se po sedmiletém hledání a uvažování stal Buddhou, tj. Probuzeným, který se vydal sdělit své poznání lidem. Později po svém probuzení také navštívil zem a palác svého otce, kde požehnal své ženě, která mu po celou dobu zachovala věrnost. Přijal do svého úřadu svého syna a zase odešel.
Probuzený Až do své smrti (dožil se osmdesáti let) žil Budha životem putujícího kazatele, učitele a pomocníka lidí. Prošel celou severovýchodní Indií, shromažďoval kolem sebe žáky učence a sláva jeho moudrosti se šířila do daleka.tradice vypráví o bezpočtu zázračných obrácení na víru. Zemřel v náručí svého oblíbeného žáka Ánandy a podle legendy přitom z nebe pršely květiny a ozývala se nebeská hudba. Jeho poslední slova údajně zněla: Pomíjivé je vše, co se tu zrodilo.
Buddhismus - náboženství Buddhismus je náboženství bez boha. Je to ateistické náboženství, alespoň ve své původní podobě bylo. V pozdějším vývoji buddhistického náboženství se ovšem i Buddhovi dostalo božského uctívání.
Negace Budhistické myšlení je jednou velkou negací: neexistuje žádný bůh, žádný tvůrce, žádné stvoření, žádné já, žádné trvající bytí, žádná nesmrtelná duše =>:
=> žádná nesmrtelná duše: tedy žádná substance, žádné trvání, žádná blaženost.
Blaženost: Blažeností je přitom třeba rozumět pozitivní štěstí. Zjevně nemůže existovat žádná věčná blaženost nebo jakýkoli jiný pozitivní stav štěstí, neboť neexistují ani věčná duše, ani nebesa,ani peklo.
Nirvána Čeho bychom tedy dosáhli? Nirvány. Doslova přeloženo to znamená stav plamene, který vyhasl. Co však zbývá z plamene, který vyhasl? Nic! Proto bývá pojem nirvány často opisován výrazem nic.
Nirvána Pro Budhu samého ovšem to znamenalo stav, v němž vyhasla všechna sobecká žádostivost a člověk se vyprostí z řetězu znovuzrození. Nirvána je cosi, o čem nelze naprosto nic vypovídat, co se vymyká všem slovům a pojmům. Pak ovšem není možné beze zbytku objasnit to, co pro buddhisty znamená nirvána, i když bychom přitom použili nespočet výrazů.
Praktická etika Když byl Buddha požádán, aby stručně vyložil své pojetí správného života vedoucího ke spáse, vyslovil následujících pět příkazů: 1. nezabíjej živé 2. neber, co ti nedávají 3. nemluv nepravdu 4. nepij opojné nápoje 5. nebuď necudný
Současnost Z Indie se buddhismus rozšířil téměř do celého zbývajícího asijského světa. Přizpůsoboval se samozřejmě národnímu charakteru a proměňoval se podle jinak zaměřených směrů, které zde panovaly. Dnes má asi 150 miliónů stoupenců. Existuje také několik systémů buddhistické filozofie.
Zhodnocení Pozoruhodnou vlastností indických myslitelů je jejich velkorysá tolerance. Ve společnosti ovládané knězi se mohly rozvíjet materialistické, skeptické a ateistické nauky. Dochované zprávy mluví sice o sporech, polemikách a duchovních zápoleních, avšak skoro nikdy o urážkách, potlačování anebo fyzickém pronásledování. Za zmínku také stojí zjevný sklon k podceňování pozemských věcí.