MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Eliška TUREČKOVÁ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta Eliška TUREČKOVÁ VÝSKYTY PALYGORSKITU NAVÝCHODNÍM OKRAJI ČESKÉHO MASIVU Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. RNDr. Marek Slobodník, CSc. Brno 2010

2010 Eliška Turečková Všechna práva vyhrazena

Jméno a příjmení autora: Eliška TUREČKOVÁ Název bakalářské práce: Výskyty palygorskitu na východním okraji Českého masivu Název v angličtině: Palygorskite occurrences at the eastern margin of the Bohemian massif Studijní program: Geologie Studijní obor: Geologie Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Marek Slobodník, CSc. Rok obhajoby: 2010 Anotace Bakalářská práce se zabývá vytvořením uceleného souhrnu poznatků o výskytu minerálu palygorskitu v oblasti východního okraje Českého masivu. Součástí práce je tabulka lokalit výskytu minerálu, která zaznamenává také formu výskytu a horninové prostředí. Přiložená geologická mapa pak představuje grafické zobrazení seznamu lokalit. Na základě údajů bylo zjištěno, že se minerál palygorskit nachází převážně v horninovém prostředí Brněnského masivu. Méně v západně ležících jednotkách moldanubické oblasti a sporadicky vykazuje svou přítomnost v horninách kulmu Drahanské vysočiny a Nízkého Jeseníku. Annotation Bachelor thesis deals with creating a comprehensive summary of knowledge about the occurrence of mineral palygorskite at the eastern margin of the Bohemian massif. Part of the work is a table of mineral occurrence, which also records the form of a geological environment. The accompanying geological map is a graphic scheme of the list of sites. Based on the data it was found that the mineral palygorskite located predominantly in the geological environment of the Brno massif. Fewer in units located in the western moldanubicum area and the sporadically reported its presence in culm rocks of Drahanská upland and Nízký Jeseník mountains. Klíčová slova: palygorskit, Český masiv, moldanubická oblast, Drahanská vysočina, Nízký Jeseník Key words: palygorskite, the Bohemian massif, moldanubicum area, Drahanská upland, Nízký Jeseník mountains

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a ostatní prameny, z nichž jsem při přípravě práce čerpala, řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v knihovně PřF MU V Brně. Eliška Turečková

Poděkování Děkuji doc. RNDr. Marku Slobodníkovi, CSc. za odborné a vstřícné vedení a rady, které mi poskytl při vypracování bakalářské práce. Také děkuji kurátoru Moravského zemského muzea v Brně, RNDr. Stanislavu Houzarovi, Ph.D., za pomoc při sepisování seznamu lokalit minerálu palygorskitu.

OBSAH 1. Úvod. 8 2. Souhrn význačných poznatků o minerálu palygorskitu....... 9 3. Metodika práce...... 11 4. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu.. 12 4.1. Charakteristika horninového prostředí výskytu minerálu palygorskitu.. 18 5. Mapa lokalit výskytu minerálu palygorskitu.. 20 6. Diskuze... 22 7. Závěr... 23 8. Seznam použité literatury... 24 Přílohy

1. ÚVOD Bakalářská práce vznikla jako snaha o vytvoření uceleného díla pojednávajícího o minerálu palygorskitu, respektive o jeho přítomnosti na východním okraji Českého masivu. Podrobnější mineralogické informace a podmínky geneze jsou uvedeny v rešeršní práci, na kterou se odkazuji v seznamu literatury (Turečková 2010). Za cíl práce bylo kladeno sestavení tabulky lokalit výskytu minerálu, zachycující také formu výskytu a horninové prostředí (viz tab. 1. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu). Tabulka tedy shrnuje místa s rozličným horninovým prostředím na území Brněnského masivu a jeho okolí, Drahanské vysočiny a Nízkého Jeseníku, ve kterých se minerál palygorskit nachází. Práce obsahuje rovněž geologickou mapu, do které byly jednotlivé výskyty zakresleny (viz obr. 1. Mapa lokalit výskytu minerálu palygorskitu). Představuje tak zobrazení rozmístění minerálu v rámci vymezených jednotek a může sloužit jako podklad pro další studium minerálu v této oblasti. 8

2. SOUHRN VÝZNAČNÝCH POZNATKŮ O MINERÁLU PALYGORSKITU Termín palygorskit reprezentuje minerál řazený do skupiny jílových minerálů s vrstevnatou strukturou, tedy mezi tzv. fylosilikáty. V literatuře se lze setkat také s dalšími označeními minerálu, které tvoří pojmy attapulgit, pilolit, lassallit, skalní kůže, skalní korek, či skalní papír. Palygorskit bývá charakterizován chemickým vzorcem (Mg, Al) 2 Si 4 O 10 (OH). 4H 2 O a výskytem ve dvou strukturních modifikacích, monoklinické a ortorombické (Bernard et al. 1992). Struktura palygorskitu se vyznačuje nespojitou oktaedrickou sítí, která je periodicky přerušována a tetraedrické sítě se tomuto přerušení přizpůsobují. Centrální kation pěti vedle sebe uložených oktaedrů tvoří Mg, všechny oktaedrické pozice přitom nejsou plně obsazeny. V oktaedrech palygorskitu je tedy průměrně jedna z pěti oktaedrických pozic vakantní. Na obou okrajích pásů se nachází dvě molekuly vody v aniontových pozicích (Weiss & Kužvart 2005). Mezi typické vlastnosti palygorskitu patří bílá barva s odstíny žluté, hnědé nebo šedé. Tvrdost dle Mohsovy stupnice tvrdosti minerálů lze klást mezi hodnoty 1-2, hustota se pohybuje v rozmezí 2,1-2,3 g/cm 3 (Bauer & Tvrz 1988). Štěpnost minerálu je dobrá dle {110} a pozorovatelný je také jemný a nerovný lom. Pro vysokou pórovitost má velmi malou objemovou váhu a lehce tedy plave na hladině vody (Šalát & Ončáková 1971). Pórovitost palygorskitu je charakteristická pro sorbční vlastnosti. Schopnost sorbce molekul je přitom dána velikostí povrchu minerálu. Velikost povrchu minerálu lze pozměnit teplotní úpravou a v této souvislosti se rozlišují tři stádia teplotní dekompozice. V teplotním intervalu do 300 C dochází ke ztrátě povrchově sorbované vody a dutinové molekulární vody. 9

V intervalu od 300 C do 600 C probíhá ztráta molekulární vody vázané v oktaedrech a teploty nad 600 C představují dehydroxylaci a zhroucení struktury minerálu (Weiss & Kužvart 2005). Palygorskit je lidmi využíván již po staletí. Jedná se o surovinu na výrobu keramiky, pigmentu označovaného jako mayská modř a pro průmysl důležitý jílový minerál. Využití nachází v průmyslu kosmetickém, farmaceutickém, textilním i chemickém. Těží se jako tepelný a zvukoizolační materiál a perspektivu využití má také jako iontoměnič a molekulové síto (Zamarský et al. 1998). Palygorskit vzniká za různých podmínek. Nejčastěji představuje produkt zvětrávání minerálů a hornin bohatých na Mg. Lze jej tedy nalézt v hadcích či granitoidech, obvykle na puklinách těchto hornin. Rovněž je produktem krystalizace z hydrotermálních roztoků, kdy vzniká alterací například serpentinitů, granitů, mramorů a drob, jeho výskyt je soustředěn na trhliny a pukliny těchto hornin. Palygorskit se dále vyskytuje na rudních žilách a žilách s alpskou paragenezí. Typicky se formuje také v aridních a semiaridních oblastech pouští v salinním prostředí v asociaci karbonátů a evaporitů. Významná ložiska palygorskitu se formují ve třech prostředích s odlišným charakterem: 1. v prostředí epikontinentálních a vnitrozemních jezer, kde vzniká jako sediment nebo transformací původních jílů během časné diageneze 2. v prostředí otevřených oceánů v asociaci s předobloukovými pánvemi a v oceánech se stoupající hydrotermální alterací čedičového skla, vulkanických sedimentů nebo jílů 3. ve vápenatých půdách, kde vzniká přímou krystalizací. Marinní usazeniny byly tedy postupně formovány proudem přenášejícím materiál nedalekého pobřeží a navátého větrem (Singer & Galan 1984). 10

3. METODIKA PRÁCE Bakalářská práce byla vytvořena na základě studia literatury a představuje tedy shrnutí dat přejatých z odborných knih a topografických publikací či ústního sdělení. Vlastní práce sestávala ze snahy o získání většího množství dostupných literárních údajů o minerálu palygorskitu, především pak informací o místech výskytu uvedených v publikacích topografické mineralogie. Zjištěné údaje byly vloženy do tabulky lokalit, rozděleny do skupin dle horninového prostředí a setříděny dle abecedy. Získání soupisu lokalit zahrnovalo nejenom poznatky mineralogické literatury, značnou mírou přispělo také studium palygorskitu umístěného v mineralogických sbírkách Moravského zemského muzea v Brně. Lokality sepsané v tabulce byly následně zakresleny do přiložené geologické mapy, která byla oskenována a pomocí počítačového programu došlo k zakreslení jednotlivých lokalit výskytu minerálu palygorskitu. Místa s nálezem minerálu v mapě zobrazuje kruh s výplní modrou barvou. V rámci zachování přehlednosti bylo číslo lokality (viz tab. 1. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu) zaneseno přímo do modrého kruhu. 11

4. TABULKA LOKALIT VÝSKYTU MINERÁLU PALYGORSKITU Tabulka byla vytvořena jako zobrazení seznamu lokalit s nálezem minerálu palygorskitu. Lokality se nachází na východním okraji Českého masivu nebo v jeho těsné blízkosti. Východní okraj Českého masivu může být pro potřeby této práce vymezen Boskovickou brázdou a jejím bezprostředním okolím na západě, Brněnským masivem a horninami Drahanské vysočiny a Nízkého Jeseníku na východě. Lokality jsou rozlišeny dle horninového prostředí výskytu minerálu a dále seřazeny dle abecedy. V tabulce jsou na začátku nálezy na puklinách granitu a granodioritu Brněnského masivu. Dále shrnuje výskyty zjištěné na prasklinách rul, v horninovém prostředí kulmských hornin, na puklinách amfibolitů, mramorů či hornin Boskovické brázdy. Ke konci jsou uvedeny lokality ve velmi blízkém okolí Boskovické brázdy, převážně nacházející se v horninách moldanubika. Číslo v mapě slouží pro vizuální zobrazení lokality v geologické mapě. Použita byla Geologická mapa ČSSR (odkrytá) v měřítku 1:1 000 000 (Kodym 1965). Forma výskytu předkládá informaci o tom, v jaké podobě se palygorskit nachází na uvedené lokalitě. Jednotlivá podání formy výskytu pochází od autorů publikací topografické mineralogie, z nichž byly údaje pro sestavení tabulky čerpány. Terminologie pak podléhá přímému označení autora či doslovnému překladu cizojazyčného popisu. Nevyplněná pole tabulky představují absenci literárních údajů. Specifické názvosloví používané pro označení minerálu jako skalní kůže, skalní korek či skalní papír vychází z popisu makroskopického vzhledu minerálu, připomínajícího organickou hmotu. Tato podoba palygorskitu je způsobena jemným proplétáním tenkých lístků či vláken minerálu. 12

Horninové prostředí vypovídá o minerálech, typech horniny či horninové asociaci charakteristické pro výskyt minerálu na příslušné lokalitě. Tato informace byla rovněž přejata z topografických publikací (Burkard 1952; Kruťa 1966; Pauliš 2001). Prostředí výskytu, která nebyla v knihách uvedena, byla stanovena dle Geologické mapy České republiky 1 : 500 000. Citace odkazuje na autora topografické publikace, ze které byly informace čerpány a na rok jejího vydání. V několika případech pochází lokality z ústního podání RNDr. Stanislava Houzara, Ph.D, kurátora Moravského zemského muzea v Brně. Množství lokalit bylo také stanoveno na základě studia mineralogické sbírky Moravského muzea v Brně. 13

Tab. 1. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu Lokalita Číslo v mapě Forma výskytu Horninové prostředí Adamov 1 Žluté až hnědé Pukliny granitu listy a pláty a granodioritu BM Bílovice nad 2 Velké pláty Na puklinách Svitavou nebo listy Blansko 3 Skalní kůže, skalní korek Bosonohy 4 Bílý skalní korek Brno 5 Bílý skalní korek Brno - Kníničky 6 Vláknité destičky, výplně Brno - Obřany 7 Nažloutlé plstnaté pláty granitu Na puklinách granitu a granodioritu Na puklinách granitu a granodioritu BM Pukliny granitu a granodioritu BM Na puklinách biotitického granitu Pukliny granitu a granodioritu BM Černá Hora 8 Pukliny granitu a granodioritu BM Dolní Kounice 9 Pukliny granitu a granodioritu BM Ivančice 10 Šedobílé tenké destičky Na puklinách biotitického granitu Jehnice 11 Tenké plstnaté agregáty Na puklinách granitu Kohoutovice 12 Bílé až žluté Pukliny granitu velké pláty a granodioritu Komín 13 Bílé až žluté Na puklinách listy granitu a dioritu Královo Pole 14 Žlutobílý Na puklinách skalní papír granitu Lelekovice 15 Pukliny granitu a granodioritu BM Lipůvka 16 Skalní papír Na puklinách granitu a dioritu Citace 14

Lokalita Číslo v mapě Forma výskytu Horninové prostředí Mělčany 17 Pukliny granitu a granodioritu BM Mohelno 18 Skalní kůže, Na trhlinách skalní korek dioritu Moravské 19 Na puklinách Bránice granitu BM Nebovidy 20 Šedobílé deskovité kusy Na puklinách granitu BM Němčičky 21 Na puklinách granitu Němčice u 22 Šedobílé Na puklinách Ivančic spletené granitu agregáty Nové Bránice 23 Pukliny granitu a granodioritu BM Olbramovice 24 Na puklinách granitu Pravlov 25 Nažloutlé tenké Na puklinách vrstvy granitu BM Radostice 26 Nažloutlá Na puklinách skalní kůže granitu Rosice u Brna 27 Skalní kůže Na puklinách granitu BM Silůvky 28 Bílý skalní Na puklinách papír dioritu Studnice 29 Bílá skalní Na puklinách kůže granodioritu Šebrov 30 Nažloutlé Na puklinách povlaky granitu Tetčice 31 Žluté až hnědé Na puklinách lístky granitu Vedrovice 32 Bílé listy Na puklinách Žebětín 33 Šedobílé vrstevnaté útvary granitu Na puklinách dioritu Želešice 34 Na puklinách granitu Židenice 35 Bílá skalní kůže Pukliny granitu a granodioritu BM Citace Houzar Stanislav (2010) 15

Lokalita Číslo v mapě Forma výskytu Horninové prostředí Babice u 36 Tence deskovité Na puklinách Želetavy útvary ruly Letovice 37 Na puklinách ruly Olšany 38 Šedobílé tenké Na puklinách vrstvy ortoruly Oslavany 39 Na puklinách ruly Trstěnice 40 Skalní papír Na puklinách ruly Třebětín u 41 Na puklinách Letovic ruly Drysice 42 Šedobílé Na puklinách deskovité kusy droby Hostěradice 43 Šedobílé Na puklinách plstnaté kulmské droby agregáty Luleč 44 Velké bílé Výplň puklin spletené pláty slepenců Milenov u 45 V kulmských Hranic Nemojany 46 Šedobílé vláknité agregáty Opatovice 47 Šedobílé tenké vrstvy Pístovice 48 Nažloutlé vrstvy, šupiny horninách Na puklinách droby a slepence Na puklinách droby Pukliny droby a slepence Drahanské vysočiny Pustiměř 49 Nažloutlé tenké vrstvy Na puklinách droby Radslavice 50 Nažloutlé tenké Na puklinách vrstvy kulmské droby Lhota u Letovic 51 Bílý skalní Na puklinách papír amfibolitu Senorady 52 Žluté povlaky Na puklinách amfibolitu Neslovice 53 Velké listy Na puklinách slepenců Boskovické brázdy Supíkovice 54 Na puklinách mramoru Citace Houzar Stanislav (2010) Houzar Stanislav (2010) Houzar Stanislav (2010) Houzar Stanislav (2010) 16

Lokalita Číslo v mapě Forma výskytu Horninové prostředí Číchov u 55 Na puklinách Třebíče ruly Dolní Bory 56 Na puklinách ruly Horní Bory 57 Na puklinách ruly Jívoví 58 Na puklinách ruly Mirošov u 59 Na puklinách Strážku ruly Nedvědice 60 Bílé až žluté Na puklinách polohy mramoru Nová Ves u 61 Plstnatý skalní Na puklinách Třebíče korek mramoru Petrov u 62 Na puklinách Kunštátu mramoru Přibyslavice 63 Na puklinách ruly Rožínka 64 Na puklinách kalcitu Strážek 65 Sněhobílé Na puklinách plstnaté listy ruly Útěchov 66 Plstnaté listy Na puklinách granitu Věžná 67 Hnědé vláknité Na puklinách povlaky živců Vír 68 Bílá skalní Na puklinách kůže ruly Citace Houzar Stanislav (2010) Pauliš Petr (2001) Houzar Stanislav (2010) Houzar Stanislav (2010) Houzar Stanislav (2010) Vysvětlivky: BM - Brněnský masiv 17

4.1. CHARAKTERISTIKA HORNINOVÉHO PROSTŘEDÍ VÝSKYTU MINERÁLU PALYGORSKITU GRANITOIDY BRNĚNSKÉHO MASIVU Granitoidy, základní horniny Brněnského masivu, vystupují v povrchových odkryvech na ploše přibližně 350 km 2 a na základě látkového složení, chemismu, stavebních znaků a petrofyzikálních vlastností je lze rozdělit do 11 typů. Granitoidy jsou charakterizovány přítomností živce, křemene a biotitu, ze sekundárních minerálů lze ve většině granitoidních horninách nalézt především apatit, zirkon, titanit a drobná opákní zrnka. Chemické složení granitoidů vykazuje významné zastoupení prvků Mg a Al v minerálech živcích a biotitu, některé oblasti Brněnského masivu se rovněž vyznačují mírně zvýšeným nabohacením Al. Přítomnost těchto prvků tak představuje vhodný základ pro tvorbu minerálu (Štelcl et al. 1986). KULM DRAHANSKÉ VYSOČINY A NÍZKÉHO JESENÍKU Kulm v prostředí Evropy označuje horniny spadající do období spodního karbonu. Jedná se o klastickou, často flyšovou facii, zahrnující slepence, droby a aleuropelity. Drahanská vysočina je budována rozsáhlými tělesy slepenců, ve kterých se objevují valouny i bloky granulitu a durbachitu. Dále se zde nachází břidlice a droby. Nízký Jeseník se podobně jako horninové prostředí Drahanské vysočiny vyznačuje přítomností laminovaných břidlic, drob či prachovců. Chemické složení kulmských hornin vykazuje přítomnost křemene, živců, slídy, CaCO 3, organických látek či sloučenin Fe (Cháb et al. 2008). 18

RULA Rula je hornina, která vzniká při regionální metamorfóze hornin magmatických či sedimentárních. Dle původní horniny se rozděluje její označení. Metamorfózou magmatických hornin dochází ke vzniku ortoruly, metamorfózou hornin sedimentárních pak vzniká pararula. Na minerálním složení ruly se podílí křemen, živec a slída, z ostatních minerálů mohou být zastoupeny granáty, cordierit či grafit. Rula tak obsahuje množství Mg a Al, potřebného k tvorbě palygorskitu. AMFIBOLIT Amfibolit představuje bazickou metamorfovanou horninu, nejčastěji černošedou, ale také se zelenavým nebo modravým odstínem. Hornina je tvořena obecným amfibolem a plagioklasem, z akcesorických příměsí bývá zastoupen titanit, magnetit, ilmenit. Na složení amfibolitové horniny se může podílet také granát, pyroxen, biotit či epidot (Hejtman 1962). Zastoupení chemických prvků tedy může tvořit vhodné prostředí pro vznik palygorskitu. SLEPENCE BOSKOVICKÉ BRÁZDY Slepenec je zpevněná sedimentovaná hornina, kterou charakterizuje velikost valounů různého složení a původu větší než 2 mm. Valouny mohou být ohlazené či ostrohranné v závislosti na délce transportu či prostředí, ze kterého pocházejí. Na složení slepenců se podílí valouny různých hornin a matrix tvořící tmel. MRAMOR Mramor představuje metamorfovanou horninu tvořenou kalcitem a dolomitem. Příměsi chemického složení mohou tvořit nerozpustné organické zbytky a také oxidy, vystupující zde například jako barvivo horniny (Hejtman 1962). Mramor vykazuje přítomnost Mg v chemickém složení. 19

5. MAPA LOKALIT VÝSKYTU MINERÁLU PALYGORSKITU Geologická mapa jako součást bakalářské práce představuje zobrazení seznamu lokalit výskytu minerálu palygorskitu na východním okraji Českého masivu, který byl uveden v tabulce (viz tab. 1. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu). Pro zakreslení všech zjištěných lokalit byla zvolena odkrytá Geologická mapa ČSSR v měřítku 1:1 000 000. Do oskenované mapy byly lokality zakresleny na základě číselného pořadí zaznamenaného v tabulce. Pro zobrazení lokalit byl vytvořen kruh vyplněný modrou barvou a pro větší přehlednost bylo číslo lokality umístěno do středu tohoto kruhu. Legenda ke geologické mapě je součástí příloh práce (viz Příloha 1. Legenda ke gelogické mapě). 20

Obr. 1. Mapa lokalit výskytu minerálu palygorskitu 21

6. DISKUZE Kvantitativně představují lokality výskytu minerálu palygorskitu v rámci východního okraje Českého masivu velmi pozitivní číselné vyjádření. Pro potřeby bakalářské práce je množství nálezů dostačující, literatura je však co se týče informací o tomto minerálu strohá. O minerál palygorskit se prokazatelně jedná v případě nálezů na lokalitách v městech Bílovice nad Svitavou, Studnice a Luleč. U těchto měst byla nalezena zmínka o provedené rentgenové analýze a tak tedy jednoznačném správném zařazení. Určení minerálu jednotlivými autory proběhlo pravděpodobně na základě makroskopického popisu. Je tedy možné, že minerál palygorskit mohl být lehce zaměněn za minerál sepiolit, náležící do stejné mineralogické skupiny. Minerály palygorskit a sepiolit vykazují velmi podobné makroskopické znaky, rovněž tak i vlastnosti. Vyznačují se bílou barvou s odstíny žluté či šedé a tvrdostí v rozmezí 1-2,5. Hustota je velmi podobná, přibližně 2,0-2,2 g/cm 3. Dále tvoří významnou charakteristickou vlastnost matný lesk a nerovný lom. Rovněž jako palygorskit se minerál sepiolit v přírodě vyskytuje v podobě masivních kusových agregátů. Pro svou vysokou pórovitost se vyznačují velmi malou objemovou váhou a suché porézní masy tedy lehce plavou na hladině vody (Korbel & Novák 1999). Záměna palygorskitu za sepiolit je v přírodě možná a přesné určení a rozlišení by podléhalo laboratorním metodám, konkrétně rentgenové analýze. Geologická mapa zobrazuje výskyty minerálu palygorskitu rovněž v moldanubické oblasti západně od Boskovické brázdy. Převážně se jedná o nálezy spojené s horninami třebíčského plutonu. Třebíčský pluton je tvořen porfyrovým granitem obsahujícím také biotit. V důsledku přítomnosti většího množství tmavé slídy by mohly být zaručeny podmínky pro vznik palygorskitu. 22

7. ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zaznamenat výskyty minerálu palygorskitu v rámci východního okraje Českého masivu. Výsledkem studia literatury a práce na tématu je tedy skutečnost, že minerál palygorskit se ve vymezené oblasti vyskytuje ve velmi hojném množství na puklinách či prasklinách granitoidních hornin Brněnského masivu. Na území této jednotky bylo zjištěno a zakresleno nejvíce lokalit výskytu minerálu. Palygorskit zde vzniká jako druhotný minerál procesem zvětrávání hornin bohatých na Mg. Mezi další místa výskytu palygorskitu patří horninové prostředí moldanubické oblasti, kde byl nalezen na puklinách ruly, amfibolitu či mramoru. Horninové prostředí kulmu, tedy oblast Drahanské vysočiny a Nízkého Jeseníku vykazuje přítomnost palygorskitu v podobě několika málo výskytů nerovnoměrného rozmístění. Jisté výraznější soustřední minerálu je možné pozorovat v okolí města Vyškov. 23

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Bernard J. H. et al. (1992): Encyklopedický přehled minerálů. - Academia, Praha Burkard E. (1953): Moravské nerosty a jejich literatura - Nakladatelství Československé akademie věd, Praha Hejtman B. (1962): Petrografie metamorfovaných hornin - Nakladatelství Československé akademie věd, Praha Cháb J. et al. (2007): Geologická mapa České republiky 1 : 500 000. - Čes. geol. služba, Praha Cháb J. et al. (2008): Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu - Vydavatelství České geologické služby, Praha Kodym O., ed. (1965): Geologická mapa ČSSR (odkrytá) 1 : 1 000 000 - Ústřední ústav geologický, Praha Korbel P., Novák M. (1999): Kompletní encyklopedie minerálů - Rebo Production, Čestlice Kruťa T. : Moravské nerosty a jejich literatura 1940-1965 - Moravské muzeum, Brno Pauliš P. (2001): Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska - Kuttna, Kutná Hora Singer A., Galan E. (1984): Palygorskite - Sepiolite, Occurrences, Genesis and Uses. - Elsevier Science Publishers B.V., Nizozemí Šalát J., Ončáková N. (1971): Mineralógia II. - Vysoká škola technická v Košiciach, ALFA, N.P., Bratislava Štelcl J., Weiss J. a kol (1986): Brněnský masiv - Univerzita J. E. Purkyně, Brno Turečková E. (2010): Rešerše k bakalářské práci: Výskyty palygorskitu na východním okraji Českého masivu, Brno Weiss Z., Kužvart M. (2005): Jílové minerály. - Nakladatelství Karolinum, Praha Zamarský V. et al. (1998): Mineralogie a petrografie. - VŠB - Technická univerzita Ostrava 24

Příloha 1. Legenda ke geologické mapě