Osek jede na jih - část 1. Autor: Aleš "alesk" Komínek, 7. 11. 2012 21:12 Je 16.2.2012 a já si po celodenním lyžování užívám v restauraci asloužený Svijanský kvasničák, přitom listuji em a koukám, co je ve světě rally nového. Tak přesně takhle bych mohl ačínat tento deníček, který bude asi trochu rosáhlejší. V tu dobu jsem si totiž přečet tento (http://www.ewrc/ewrc/show.php?id=18846&title=italska-rally-ustava-na-sardinii ) článek a napadlo mě to samé, co BIGMIKA v příspěvcích pod článkem. Taková rally dovolená v Itálii s návštěvou Legend v San Marinu a o týden poději světové rally na Sardinii, to by nebylo vůbec špatný :). Nelenil jsem ani minutku a ačal sepisovat informační mail pro bytek naší party. Netrvalo dlouho a prvotní senam přihlášených byl na světě. Proatím čítal 11 jmen s tím, že by každý rád jel, ale skoro nikdo 8 měsíců předem neví, jak to bude mít v práci s dovolenou. Začali jsme dávat dohromady harmonogram cesty, který vypadal asi takto: Odjed domova byl plánován na noc e středy na čtvrtek (10.10-11.10.). Takže do imini bychom měli dorait někdy ve čtvrtek (11.10.) odpoledne. Do centra Legend bychom se přesunuli až na večerní veřejné přejímky. Od pátku do neděle(12.10.-14.10) budeme sledovat Legendy (při jubilejním 10. ročníku jsme předpokládali i nějaký nedělní program) a v pondělí se přesuneme do Livorna. V noci 15. na 16. října by nás čekala cesta trajektem na Sardinii. Kde bychom do čtvrtka ponávali krásy ostrova a co bychom dělali od čtvrtka do neděle, to asi nemusím popisovat :). esta pět e Sardinie byla plánována na nedělní večer, s tím že v pondělí ráno budeme nohama na pevné emi a bude před námi už jen 1050 dálničních kilometrů, které nás budou dělit od domova, kde bychom měli být v pondělí večer. A v úterý můžeme jít s chutí do práce :). S polovinou našeho harmonogramu jsme byli hotový hned, protože Legendy v San Marinu už jsme 2x navštívili, nenámou pro většinu nás byla jen druhá polovina výletu, italský ostrov Sardinie. Začali jsme tedy hledat nějaké informace a ejména standak byl v téhle činnosti velice aktivní, takže jsme docela bry věděli, co nás asi tak čeká a kolik nás to bude stát. Počítali jsme s tím, že bychom jeli auty a spát se bude ve stanu, jedeme přeci na jih a tam bude i v říjnu teplo :). V tom případě nám vycháeli náklady na jednoho člověka někde mei 8 000 a 10 000 Kč (počítáno vždy s horší variantou). Při květnové ally Hořovice přišel Martin s tím, že by měl možnost ajistit dodávku pro 9 lidí, což bylo docela lákavé, protože by ráem stačilo 1 auto a 1 dodávka, takže bychom určitě nějakou korunu ušetřili. Nebývalo než se sejít (v nejlepším možném případě všichni) a pořádně tuto možnost probrat. Bohužel najít vhodný datum, kdy se bude moct sejít 11 lidí, nich většina bydlí v okruhu 10 km, ale dva pasažéři ájedu byli Prahy, se ukáalo jako jeden větších problémů naší výpravy. Nakonec jsme přeci jen vhodný termín našli a 15.6. jsme se sešli. Nejásadnější problém jsme vyřešili, dodávka nakonec nebude, takže se poskládáme do tří aut. I přes to, že na výběr bylo e čtyř vhodných, volba byla jednoduchá. Mirus se říení dobrovolně vdal, takže bylo jasné, že naší flotilu bude tvořit Škoda Octavia TDI (Standa st.), Škoda Octavia S TDI (Martin) a Ford -Max TDI (Aleš). Dali jsme si ultimátum, že do konce června, ještě můžeme svá rohodnutí o cestě přehodnotit, ačátkem července pošleme Mirusovi peníe a on hromadně objedná lodní lístky.
Jedna prvních schůek 26.6. bohužel přišlo nemilé jištění a lehká úprava předem vymyšleného harmonogramu. Mirus při amlouvání lístků jistil, že trajekty na nedělní páteční cestu už jsou vyprodány. No nic, to se nedá nic dělat, operativně měníme plány a dovolenou si o jeden den prodloužíme, e Sardinie pojedeme až v pondělí v poledne, takže doma bychom měli být během úterního dopoledne. Dalším důležitým datem v našem deníčku je 29.6. Ve večerních hodinách přišla SMS práva od Miruse, že lístky jsou objednány a aplaceny. Vhledem k tomu, že Katka ke měně aměstnání atím nevěděla, jestli pojede, objednávali jsme lodní lístky pro 10 lidí a 3 auta (do délky 5m a výšky 2,4m). Po kušenostech načerpaných od kamarádů a na internetu jsme vali poue místa na lodi be kajut. Takže tohle všechno nás vyšlo v přepočtu na 31 104 Kč. Během letních prádnin se toho moc neudálo, protože všichni někde cestují a domlouvat se nic nedá, a mínku stojí snad jen návštěva pleňské prodejny načkových nosičů a poříení příčníků na Maxe a boxu na Octavii.
Nákup povinné výbavy Další domlouvání jsme řešili až po večerech na Barumce. 11.9. se naše výprava rorostla o dalšího člena, protože Katka si definitivně ajistila dovolenou v nový práci, takže si objednala samostatný lodní lístek pro jednu osobu, který jí vyšel be pár pětníků na 80. V tu dobu jsme ačali diskutovat o obsaení posledního auta. Vhledem k tomu, že dvě auta už měli plný obsaení (4 lidi), ačali jsme pokukovat i po 4 osobě do Maxe. Využili jsme fóra na u a kusili kontaktovat Kennyhopce, který se po volném místě do Itálie sháněl. Během 14 dnů jsme si vyměnili pár mailů a 26.9. přišel od Kennyho mail, že si právě úspěšně abookoval lodní lístky. Tím byla 14 dní před odjedem naše sestava kompletní. Potěšující právou bylo, že původní sestavy, která se utvořila ačátkem roku, se NIKDO neodhlásil a navíc nám přibyl Kenny. Takže naše sestava vypadala asi takto: Aleš (alesk-řidič, kameraman), Hanka, Jana, Katka, Kenny (fotograf), Martin (W Sklendy-řidič), Míra K. (navigátor, plánovač Sardinie), Míra V.(mirusvfotograf), Petr (ralmen-fotograf), Standa ml. (standak-navigátor, plánovač Legend), Standa st. (řidič), Tomáš (Tomas H - fotograf). Mírný děšení nastalo při prvním veřejnění senamu přihlášených na Sardinii. 29 přihlášených posádek nám opravdu úsměv na tváři vyvolat nemohlo. Dalším nepříjemným jištěním bylo to, že Jirka Navrátil dal přednost startu s Fiestou v San emu, takže jsme se obávali, jestli bude vůbec v San Marinu komu fandit. Senam přihlášených na Legendy nás ale mile překvapil. Startovní pole se 160 posádkami, mei kterými nechybělo 6 naší republiky. Takže nebývalo než nadobit vlajky a ačít finišovat s přípravami. Náš harmonogram na Legendy si val na starosti standak, atímco Míra připravil harmonogram na Sardinii.
o to je a vlajku? Ve středu před odjedem jsem vyvedl Kennyho v Hořovicích na nádraží a nebývalo, než počkat až večer doraí bytek party Prahy. Mirus s Petrem doraili okolo 8. hodiny a atímco Petr ůstal u Martina, Míra dorail se všema báglama k nám. Plný kufr jeho Passata nevěstil nic dobrého, ale nakonec jsme všechno do auta naskládali, i když nutno podotknout, že kufr se podařil avřít až na druhý pokus :).
Nakládáme Na oslavu úspěšného nalodění jsme si dali jedno (někteří dvě, nebo tři) piva a okolo 10. hodiny se šlo spát. Jako večerníček nám posloužilo DVD rash 5, které jsme ale ani nedokoukali a radši jsme se přesunuli do postele, přeci jen budíček bude vonit hodně bro. Budíček na sebe opravdu nenechal dlouho čekat a ve 3:20 nám ukončil krátkou noc. Teda alespoň mě, atímco já jsem si šel udělat nějakou snídani a kafe, bytek se ještě válel. S druhou posádkou jsme měli sra ve 4 hodiny v erhovicích, poslední chtěla čekat až na ovadově.
Vyrážíme a venku je horko Z erhovic jsme vyjížděli chvilku po 4 a cestou na ovadov jsme se astavili ještě v Plni, kde si dala snídani naše auta. K mekáči na ovadově jsme doraili ve čtvrt na 6 a někteří se vydali rovnou na teplou snídani. Zbytek u aut probral plán cesty a někteří radši ani nevystrčili nos auta, protože na ovadově ukaoval teploměr -2. V 5:45 už tedy konečně měli všichni plný žaludky a mohli jsme vyrait na cestu. esta po německých dálnicích ubíhala pěkně, jen provo houstnul, ale s tím jsme počítali. I když aut bylo na dálnici chvílema opravdu hodně, nikde jsme se nedrželi a v klidu jsme mohli pokračovat dál směrem na akousko. estu v Německu nám jen občas nepříjemnila docela hustá mlha, ale to byla snad jediná nepříjemnost na německých dálnicích. Po roednění jsme si dopřáli další astávku, protože bylo na čase se trochu protáhnout.
Zastávka v Německu Další plánovaná astávka byla v Innsbrucku, kde jsme podle navigace byli v polovině cesty do imini. Na Shellce u dálnice jsme tedy doplnili nádrže do plného stavu (cena a litr nafty byla 1,504 ) a při té příležitosti jsme nepohrdli malou svačinkou i my. Navíc se nám podařilo na benínce sehnat jednoúčelové grily, které už jsme u nás nesehnali.
Skokanský můstek v Innsbrucku Okolo 11. hodiny jsme přejížděli přes Brenner a to už se na nás smálo slunko a okolní vrcholky hor byly částečně ahalený v mle. Na nejvyšších místech byl vidět i sníh, ale nás v 11 hodin na Brenneru (1379 m.n.m) přivítalo 9. Dálnice v Itálii se opravují řejmě 365 dní v roce, takže omeení se střídala jak na běžícím pásu, ale do žádné kolony jsme se nikde nepřimotali. Na italské půdě jsme měli ještě 2 astávky a v 16:30 jsme přijeli do imini (21 ). Měli jsme jasný cíl, restauraci u pobřeží, kterou jsme objevili již před 2 lety. Všichni jsme byli po cestě hladový, takže pia byla jasná volba. Na druhý pokus, po lehké a neplánované prohlídce města, jsme se k restauraci nakonec dostali. Po asycení žaludků jsme se šli ještě podívat na pláž a pak už nás čekal odjed do Serravalle do servisu.
Po cestě nám vyhládlo Auta jsme aparkovali kousek nad servisem a cestou do servisu jsme museli projít okolo české čtvrti, kde byl celý krumlovský tým, slovenská Sierra a samořejmě radotínský tým s Kadettem. Na uvítanou jsme dostali od Krumlovských každý jedno točené pivo, které přišlo po dlouhé cestě docela vhod.
Parádní uvítání :) Poté jsme se chtěli jít podívat do hlavního servisu, kam nás ale pořadatel u vstupu nechtěl pustit a požadoval vstupenku, kterou jsme si ale neměli kde koupit, protože ty se prodávaly až v pátek. Během toho co jsme se s pořadatelem dohadovali, vešlo do servisu asi 20 jiných lidí. No nic o 50m vedle se do servisu normálně legálně dostáváme a nikomu to nevadí, takže pořadatele u vstupu nechápeme.
Společná fotka Pořiujeme společnou fotku a kocháme se přistavenými krasavci. Bohužel večerní přejímka se koná na stadionu, kam je přístup divákům akáán.
No není tohle nádhera? estou pět k autům se astavujeme ještě u stánku VW, kde se akorát objevil el Matador. Asi nemusím ani psát, že stan VW byl okamžitě obsypán fanoušky všech národností, protože každý chtěl ukořistit podpis španělské legendy.
arlos Sain v obležení Ze servisu už nás čekal jen krátký přejed k shakedownu, mírně nás na místě překvapila oraná louka, na které jsme plánovali postavit stany, ale během chvilky jsme měli vymyšlený náhradní plán a stany postavili u ahrádek, stejně jako před dvěma roky. Večer probíhal klasicky, postavili jsme stany, něco jsme pojedli, něco jsme popili, ralmen uvařil jeho pověstné kafe s vitamínem a natěšený na další dny jsme šli spát.
Večerní pohodička Na pokračování.