Průzkum vznikl v rámci projektu Alternativy pro Frýdlantsko, který koordinuje Jizerskoještědský horský spolek. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu. Tento projekt byl zároveň podpořen Nadací Partnerství. BOTANICKÝ PRŮZKUM severních a severozápadních svahů Smrku v Jizerských horách... Mgr. Richard Višňák, Ph.D. držitel autorizace k provádění biologického hodnocení dle 67 a 45i zák. 114/92 Sb., č. j. OEKL/2807/05 ze dne 4. 10. 2005 prosinec 2007
Obsah 1. Úvod...2 2. Stručná charakteristika přírodních poměrů...2 3. Botanický průzkum...6 3.1 Fytogeografie...6 3.2 Flóra...7 3.3 Vegetační poměry celého zájmového území...16 Obecná charakteristika...16 Popisy vybraných lokalit...19 Fytocenologické snímky...53 A) Snímky lesních společenstev...55 B) Snímky nelesních společenstev...61 3.4 Vegetační poměry v dotčených plochách záměru lyžařského areálu...62 Sjezdové tratě...65 Přibližovací zařízení...73 4. Shrnutí...75 5. Literatura...78 Strana 1
1. ÚVOD Předložená dokumentace je zpracována na objednávku Jizersko-ještědského horského spolku, o. s. Jejím účelem je botanické zhodnocení severních úbočí hory Smrku v Jizerských horách, v širším prostoru zamýšleného lyžařského areálu. Zakázku s podobným zaměřením autor zpracovával již v minulém roce (2006) pro Správu Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Pro účely současného textu byl získán nový terénní materiál, také způsob zpracování se od předchozí dokumentace liší. Zatímco v loňském díle je pozornost soustředěna na vlastní trasy navrhovaných sjezdových tratí a přibližovacích zařízení, v této studii je území (v poněkud pozměněných hranicích) hodnoceno víceméně plošně, bez přímé charakteristiky potenciálně zasažených ploch (pro tento účel je připojena klíčová část loňského textu). Konkrétnější popisy se ovšem týkají vybraných dílčích lokalit, zahrnujícím botanicky nejcennější části sledovaného území, neboť celé území je natolik rozsáhlé, že jeho vyčerpávající popis by byl značně náročný. Použitá nomenklatura rostlin je podle KUBÁTA (2002), u mechorostů se řídí přehledem KUČERA & VÁŇA (2003), názvosloví syntaxonů vychází většinou z práce MORAVEC et al. (1995). 2. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ Z hlediska geomorfologického členění (DEMEK et al. 1997) náleží sledované území do Krkonošsko-jesenické soustavy, Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Smrčská hornatina a okrsku Vysoký jizerský hřbet. Vlastní zájmové území zahrnuje severní úbočí Smrku (1124 m) s přilehlými nižšími rozsochami Svinským vrchem (757 m) a Měděncem (777 m). Smrk představuje v rámci české části Jizerských hor mohutný, víceméně samostatně vystupující masív na sz. okraji Vysokého jizerského hřbetu, jehož převážná část se nachází na území Polska. Od Jizerské hornatiny (jmenovitě od Paličníku, resp. Klínového vrchu) je na jihu oddělen hlubokým údolním zářezem Hájeného potoka. Z vrcholové plošiny s nadmořskou výškou přes 1100 metrů vybíhá k zjz. nepříliš výrazná rozsocha Tišiny (873 m), k severozápadu pak zřetelnější Vlašský hřbet, který ve vlastním zájmovém území zahrnuje kótu 859 m. V severním předpolí Smrku vystupuje trojice vrchů: od západu na východ je to postupně Svinský vrch (757 m, od souvislého úbočí Smrku je oddělen sedlem U červeného buku, 694 m), dále Měděnec (777 m, od svahů Smrku jej dělí sedlo U Streitova obrázku, cca 693 m), na východě pak Rapická hora (708 m, víceméně plynule navazuje na úbočí Smrku) do zájmového území ovšem již nezahrnutá. Tyto tři vrchy jsou navzájem odděleny poměrně hlubokými údolími Ztraceného potoka a Lomnice a vůči Frýdlantské pahorkatině u Nového Města pod Smrkem tak vystupují jako zřetelně ohraničené útvary. Vlastní zájmové území této práce zaujímá vrcholové partie Smrku až ke státní hranici, vč. nejvyšší části jižního úbočí po Věžní cestu, resp. Vlašský hřeben, dále jeho hranice probíhá údolím zářezem Velké rybí vody, sestupuje k pastvinám nad Lázněmi Libverdou (horní část toku Libverdského potoka), poté směřuje šikmo na sever do západního úbočí Svinského vrchu a odtud pak pokračuje ssv. směrem nad Nové Město pod Smrkem. Zde je do území zahrnuta menší část bezlesá nad údolím Ztraceného potoka. Severní část území tvoří vrch Měděnec, východní hranice je vedena údolím Lomnice až téměř k jejím pramenům, teprve ve výšce kolem 1050 m se hranice poněkud odklání na východ, státní hranice však dosahuje až na vrcholové plošině. Strana 2
Nadmořská výška takto vymezeného území se pohybuje od cca 470 m při Libverdském potoce po 1124 m na vrcholu Smrku, což znamená výškovou amplitudu 654 m. Většina území se vyznačuje velkou svažitostí, nejrovinatějším prostorem je vrcholová plošina Smrku, menší svažitost vykazují i polohy v západním cípu území (pastviny nad Libverdou), pravobřežní část údolí Ztraceného potoka pod Měděnou cestou a částečně i nelesní plochy nad Novým Městem. Tabulka č. 1: Intervaly nadmořských výšek zájmového území interval rozloha ha % část 470-500 m 12 1,4 % 500-600 m 199 21,9 % 600-700 m 293 32,2 % 700-800 m 170 18,7 % 800-900 m 87 9,6 % 900-1000 m 56 6,2 % 1000-1100 m 61 6,7 % 1100-1124 m 30 3,3 % Celkem 908 100,0 % Geologická stavba území je oproti jiným částem Jizerských hor poměrně pestrá. Namísto monotónního žulového masívu karbonského stáří zde vystupují starší metamorfika, většinou předvariské granitoidy. Dominantním útvarem v severních úbočích vlastního Smrku je hrubozrnná plástevná biotit-muskovitická rula, samotný vrchol Smrku a výše položenou část Vlašského hřbetu pak tvoří drobně až středně zrnitá žula až rula. Pásmo severně ležících nižší vrchů (Svinský vrch, Měděnec, Rapická hora) budují zelenošedé chlorit-muskovitické svory, na něž se váží ložiska cínové a vzácněji i měděné rudy, v minulosti dobývané v řadě zdejších dolů. Jižně od vrcholu Měděnce a v jeho severním úbočí se maloplošně vyskytuje i amfibolit. Při severním úpatí těchto svorových vrchů opět vystupuje pruh hrubozrnné plástevné biotitmuskovitické ortoruly. Amfibolit je mapován rovněž severně od sedla U červeného vrchu, jihozápadně odsud vystupuje pruh další přeměněné horniny leptynitu. Výchozy horninového podloží nejsou v území příliš výrazné. Nevelké skalky, resp. seskupení bloků vystupují při vrcholu Měděnce a Svinského vrchu, ve svazích jsou místy roztroušeny balvany různých rozměrů, které ve vyšších polohách Smrku přecházejí do souvislejších akumulací, avšak víceméně zazemněných a tedy málo nápadných. Lépe vyvinutá suťová pole se nacházejí v sz. úbočí Smrku, v nadmořské výšce kolem 900 metrů, která zde představují několik enkláv, v současnosti nápadných díky nesouvislému zalesnění svahu. Potenciálně se nejedná o plochy bezlesí, ale nejvýše o volně zapojený, světlinatý les. Podobného charakteru je nejznámější z těchto lokalit chráněná jako přírodní památka Klečoviště na Smrku. Na této lokalitě ležící ve výšce cca 1060 m zjz. od vrcholu Smrku lze rozpoznat nevelké primární bezlesí s řídkým porostem zakrslých smrků a několika keři dožívající kleče nejasného původu (ve větším počtu byla v širším okolí lokality kleč nedávno vysazena). Kvartér je v území zastoupen deluviálními polygenetickými a hlinitokamenitými sedimenty, které vystupují v akumulačních polohách konkávních svahů a při jejich úpatí, nejrozsáhleji nad Lázněmi Libverdou a při pravém břehu Ztraceného potoka. Při severní hranici území od Nového Města zasahují i sedimenty proluviálního původu. Větší vodní toky jsou lemovány pruhem fluviálních sedimentů převážně holocénního stáří. Strana 3
Půdní poměry. Dle Půdní mapy ČR (TOMÁŠEK 1995) se v území dominantně uplatňují dvě půdní jednotky: v nižší části území do cca 800 metrů je to rezivá půda (= podzol kambizemní), která se místy střídá s hnědou půdou podzolovanou, ve vyšší části území pak podzol typický. Na přechodu mezi těmito jednotkami je rozlišen pruh podzolu humusového. Mimoto je v nižších stupních svahů Svinského vrchu a Měděnce rozlišena hnědá půda silně kyselá (dle MKSP 1 jí odpovídá kambizem dystrická). V nivě Ztraceného potoka je pak mapována hnědá půda kyselá oglejená (=kambizem pseudoglejová). Nad Lázněmi Libverdou je ještě souvisle vyznačena oglejená půda (pseudoglej typický). Nastíněné pedologické hodnocení vychází z interpretace lesní typologické mapy. Při podrobnějším terénním šetření však můžeme rozlišit další, jen maloplošně anebo netypicky vyvinuté půdní jednotky. Na četných prameništích v severních svazích Smrku je lokálně na prameništích vyvinut glej typický, který v oligotrofnějších polohách přechází do gleje organozemního. Půdy podmáčených smrčin v nejvyšších polohách Smrku (převážně v jižním úbočí), je možné klasifikovat jako podzol glejový (případně glej organozemní?), ve východní části náhorní plošiny je pak vyvinut i podzol organozemní. Ekologicky významná je skupina iniciálních a nevyvinutých půd na horninových výchozech a rozpadech litozem (ojedinělé plošky skalních výstupů), regozem psefitická (surové sutě) a ranker (zahliněné sutě). Klima. Podle Atlasu podnebí ČSR (1958) leží zájmové území převážně v chladné oblasti s okrskem mírně chladným, úpatní polohy u Nového Města a Lázní Libverdy již náležejí do mírně teplé oblasti s okrskem velmi vlhkým, vrchovinovým. Dle stejného zdroje se průměrná roční teplota v území pohybuje přibližně v rozmezí 4,0-6,5 C a průměrné roční srážkové úhrny mezi necelými 1100 a téměř 1500 mm (tyto hodnoty se vztahují k 1. polovině 20. století). Srážkové poměry lze doložit dlouhodobými průměry naměřených hodnot (viz následující tabulka), pro teploty relevantní údaje chybí, neboť nejbližší klimatické stanice ve Frýdlantě a na Souši nejsou pro naše území příliš reprezentativní. Celkově je však možné konstatovat, že podnebí zájmové oblasti má více méně horský charakter s vysokými srážkovými úhrny a vzhledem k reliéfu s převážně dobrou cirkulací vzduchu. Místní klima je značně modifikováno reliéfem, což platí zejména o teplotních charakteristikách (rozdíl nadmořských výšek cca 650 metrů). Pro nejvyšší polohy je také charakteristický vysoký podíl horizontálních srážek, který tak může podstatným způsobem zvyšovat celkové srážkové úhrny nad uvedené hodnoty. Tabulka č. 2: Roční chod srážek na stanici Nové Město pod Smrkem (510 m) a Smrk (1090 m) I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nové Město 69 60 65 83 100 125 133 131 88 81 72 66 1073 660 413 Smrk 139 111 94 108 100 160 147 145 110 115 114 130 1473 770 703 sec. VESECKÝ et al. 1961; údaje za období 1901-1950 Hydrologie. Zájmové území se nachází v povodí Odry, resp. Smědé. Většina území je odvodňována Ztraceným potokem, západní část Libverdským potokem a východní část Lomnicí. Nevelký prostor jižně od vrcholové plošiny Smrku náleží do povodí Hájeného potoka. Významnými toky území jsou Ztracený potok a Lomnice. Oba pramení v sz., resp. severním úbočí Smrku, nedaleko od jeho vrcholu a vytvářejí výrazná, severně orientovaná údolí. Ztracený potok je v zájmovém území poněkud vodnatější (má zdě větší povodí), pod Novým Městem se nicméně stává součástí Lomnice, která jako říčka pokračuje k Raspenavě, kde se 1 MKSP = Morfogenetický klasifikační systém půd - viz HRAŠKO et al. (1991) Strana 4
vlévá do Smědé. Všechny toky v území mají vzhledem ke svažitému terénu bystřinný charakter, s kamenitým korytem. Vodní plochy se v zájmovém území nevyskytují. Zvláště chráněná území. Sledované území se nachází v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, převážně v její III. zóně odstupňované ochrany, vyšší partie Smrku náležejí do II. zóny. Na JZ se území okrajově dotýká i I. zóna CHKO, kterou zde tvoří ochranné pásmo NPR Jizerskohorské bučiny. Do severního okraje území nad Novým Městem zasahuje na nevelké ploše ještě IV. zóna. Maloplošná ZCHÚ jsou v území zastoupeny dvěma nevelkými lokalitami přírodními památkami Pod Smrkem a Klečoviště na Smrku. Na JZ se území v délce asi 650 m dotýká hranice ochranného pásma NPR Jizerskohorské bučiny, které je součástí stejnojmenné evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. Obrázek č. 1: Vymezení zájmového území Strana 5
3. BOTANICKÝ PRŮZKUM 3.1 FYTOGEOGRAFIE Dle fytogeografického členění ČR (SKALICKÝ 1988) náleží území do Českého oreofytika a jižní části fytogeografického okresu 92. Jizerské hory (podokres Jizerské hory lesní). Květena území je dosti chudá, což platí zejména o květeně lesní, v níž se běžněji uplatňuje jen několik málo acidofytů. Převládají prvky subboreální, subatlantské a středoevropské, se submontánním až montánním rozšířením. Horskou květenu v zájmovém území, resp. v jeho blízkém okolí zastupují druhy Athyrium distentifolium, Blechnum spicant, Calamagrostis villosa, Cicerbita alpina, Circaea alpina, Eriophorum vaginatum, Homogyne alpina (zřídka), Huperzia selago, Senecio hercynicus, Trientalis europaea, Veratrum album subsp. lobelianum (zř.), z druhů nelesních stanovišť se sporadicky vyskytuje Cirsium heterophyllum. Rašeliništní květenu zastupují sporadicky rozšířené druhy Eriophorum angustifolium, E. vaginatum, Molinia caerulea a Vaccinium uliginosum. Výrazný je prvek subatlantský, který zde představuje např. Digitalis purpurea, Galium saxatile, Chrysosplenium oppositifolium, Juncus acutiflorus, Lysimachia nemorum. Poměrně zajímavá a pro Jizerské hory nepříliš typická je květena mezoaž eutrofních lesů, zde ovšem zastoupená poměrně omezenou škálou druhů, jako je Carex remota, Galeobdolon sp., Mercurialis perennis, Milium effusum, Stellaria nemorum či Veronica montana. Potenciální přirozená vegetace. V díle NEUHÄUSLOVÁ et al. (1998) jsou v širším zájmovém území rozlišeny čtyři vegetační jednotky: v nižších polohách jsou to bikové bučiny (Luzulo- Fagetum), na něž navazují enklávy květnatých bučin (zde Dentario enneaphylli-fagetum). Vyšší polohy zaujímají horské smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-fagetum) a v nejvyšších polohách jsou vymapovány třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-piceetum). Toto členění s přihlédnutím k velmi hrubému měřítku mapy (1:500 000) v zásadě odpovídá skutečnosti. V nejnižších polohách jsou potenciálně rozšířeny floristicky chudé (jedlo) bučiny spíše metličkového typu (Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae), které v exponovanějších svazích jižních kvadrantů přecházejí do typu s třtinou rákosovitou (cf. Calamagrostio arundinaceae-fagetum). Pokud jde o květnaté bučiny, ty jsou v území indikovány zřetelně jen v plošně omezených deluviálních lokalitách, a to spíše jako přechodné typy k prameništním a suťovým lesům (cf. Mercuriali-Fraxinetum, popř. Carici remotae- Fraxinetum); v ostatních případech jde o potenciální submezotrofní typy bez vyhraněných bylinných indikátorů. Podstatnou část území, tj. vlastní masiv Smrku, ale i vrcholové, resp. návětrné partie přilehlých vrchů, obsazují potenciální horské třtinové bučiny s proměnlivou příměsí smrku (a historicky též jedle). Výše pak třtinové bučiny plynule přecházejí do horských smrčin s vyznívajícím bukem. V současnosti jsou trosky bučin v severních svazích Smrku zachovány až do nadmořské výšky cca 880 m, jednotlivé buky zasahují výše, přičemž jeden zakrslý buk byl zaznamenán ještě v cca 1060 m, takže jde s velkou pravděpodobností o výškové maximum druhu v Jizerských horách či alespoň v jejich české části. Přestože smíšené porosty smrku a doznívajícího buku potenciálně sahají až do nadmořské výšky kolem 1000 metrů (tedy značně výše, než předpokládá lesní topologická mapa), ve výšce kolem 1050 metrů již musíme připustit existenci nesmíšených smrčin, s nejvýše sporadicky vtroušeným bukem. Na půdách podmáčených a výrazně skeletnatých pak přirozená smrková formace zasahuje do značně nižších poloh. Přirozené smrčiny na hoře Smrku náleží ke čtyřem fytocenologickým typům. Převažujícím typem je smrčina třtinová (as. Calamagrostio villosae-piceetum), na jejímž podrostu se podílí Strana 6
zejména třtina chloupkatá, borůvka a metlička. Na bohatších svahových půdách spíše ranekrového typu je pak nesouvisle rozšířena smrčina s papratkou alpínskou (as. Athyrio alpestris-piceetum). Rozšíření tohoto typu v severních svazích Smrku je poměrně značné, v současnosti jde ale převážně jen o nezapojené mlaziny nebo otevřenější pasekové formace. Semknutější stromový porost je vcelku vzácný, jde přitom o porosty mladší 50 let a v případě plného zápoje s potlačeným rozvojem bylinného patra a tím i s méně jednoznačným fytocenologickým zařazením (to platí i o dalších typech současných smrčin ve vyšších polohách Smrku). Třetím významněji rozšířeným typem je podmáčená smrčina (as. Bazzanio-Piceetum). Je vázána na málo svažitý terén organozemních glejů, resp. glejových podzolů, převážně jižně od vrcholu Smrku. Častější jsou přechody ke třtinovým smrčinám, což ostatně platí pro Jizerské hory jako celek. Opět jde o mladé porosty, v nichž v důsledku plného stromového zápoje bývá mnohdy nedokonale vyvinuté bylinné a někdy i mechové patro, které je právě pro tento typ lesního společenstva určující. Východně od vrcholu Smrku je možné rozlišit ještě rašelinnou smrčinu (as. Sphagno-Piceetum). Ta se zde vyvíjí na zrašelinělém podzolu, zřejmě nepříliš vyhraněném a spíše mineralizujícím. Les, který je zde dnes zastoupen převážně jen pasekovými stádii, tak má značně přechodný charakter (jen roztroušeně tu roste Eriophorum vaginatum a Molinia caerulea) a syntaxonomicky odpovídá spíše variantě eriophorosum od as. Calamagrostio villosae-piceetum (viz JIRÁSEK 2006). Zajímavostí, kterou nelze opomenout, je velmi maloplošný výskyt kleče na suťovém poli západně od vrcholu Smrku. Bývá považován za přirozený, což také bylo důvodem ke zřízení přírodní památky na této jinak nepříliš známé lokalitě. Vzhledem k nadmořské výšce kolem 1060 metrů by šlo o výskyt vysloveně azonální, podmíněný nevyvinutou půdou neumožňující vznik zapojeného lesa. Původnost porostu je ovšem nanejvýš diskutabilní, vzhledem k k velikosti lokality i populace Pinus mugo. Ta dnes čítá cca 10 keřů, patrně ne starších 80 let, z části již zcela suchých anebo značně chřadnoucích. BURDA (1994) předpokládal potenciální výskyt téže formace na dalších dvou lokalitách v sz. svazích Smrku, současný stav lokalit tuto domněnku ale spíše vylučuje (jde o lokality geomorfologicky méně vyhraněné, nemající charakter primárního bezlesí; kleč zde nicméně mohla po určitou část holocénu přežívat jako relikt v porostu rozvolněné smrčiny). 3.2 FLÓRA Celkově bylo ve sledovaném území při průzkumech v r. 2006 a 2007 zaznamenáno 270 druhů vyšších rostlin. Nejde jistě o počet konečný, již z toho důvodu, že oba dílčí průzkumy probíhaly převážně jen v měsíci srpnu. Nebyl tak vůbec zachycen jarní aspekt, který je sice pro většinu biotopů v území nevýznamný, lokálně však mohl zahrnovat i některé přehlédnuté druhy (jde zejména o prameniště či mokřadní lada, popř. synantropní biotopy). Zjištěná květena je standardní pro lesní části Jizerských hor, hodnotnějších druhů není velký počet. Celkem 11 druhů je zařazeno do červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001), z toho 4 v kategorii C3 (taxony ohrožené) a 7 v kategorii C4 (vzácnější taxony vyžadující pozornost); ke zvláště chráněným druhů dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. pak náleží 3 druhy hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), tis červený (Taxus baccata) a vranec jedlový (Huperzia selago). Významnějšími taxony zájmového území jsou zejména (v závorce je uvedena kategorie ohrožení dle červeného seznamu, popř. kategorie zákonné ochrany): Abies alba (C4), Athyrium distentifolium (hoj.), Blechnum spicant (C4), Carex remota, Chrysosplenium oppositifolium (C4), Epilobium obscurum (C3), E. palustre (C4), Eriophorum vaginatum, Gentiana asclepiadea (C4, 3), Gymnocarpium dryopteris, Homogyne alpina, Huperzia selago (C3, 3), Juncus acutiformis (C3), J. filiformis, J. squarrosus, Lastrea limbosperma, Luzula luzuloides x Strana 7
pilosa, Lycopodium clavatum, Lysimachia nemorum, Melampyrum sylvaticum, Mercurialis perennis, Milium effusum, Orthilia secunda, Polygonatum verticillatum, Pyrola minor, Senecio hercynicus, Stellaria nemorum, Taxus baccata (C3, 2; vysazen), Vaccinium uliginosum, Veratrum album subsp. lobelianum (C4), Veronica montana (C4). Komentáře k rozšíření těchto a několika dalších druhů jsou připojeny na konci floristického přehledu. Floristický přehled vědecké jméno autor české jméno pův žf str šíř urb zel Abies alba Mill. jedle bělokorá i p c w 1 6 Acer pseudoplatanus L. javor klen i p c w 3 3 Aegopodium podagraria L. bršlice kozí noha i gh c s 3 3 Aesculus hippocastanum L. jírovec maďal n p c st 4 3 Agrostis canina L. psineček psí i h csr we 2 6 Agrostis capillaris L. psineček tenký i h csr we 3 1 Agrostis stolonifera L. psineček výběžkatý i h csr we 3 3 Achillea millefolium L. řebříček obecný i h c wv 3 3 Achillea ptarmica L. řebříček bertrám i h cs v 2 5 Ajuga reptans L. zběhovec plazivý i h csr s 2 3 Alchemilla monticola Opiz in Bercht. et Opiz kontryhel pastvinný i h csr e 3 3 Alchemilla vulgaris agg. L. kontryhel obecný i h csr e 3 3 Alchemilla xanthochlora Rothm. kontryhel žlutozelený i h csr e 3 3 Alnus glutinosa (L.) Gaertn. olše lepkavá i p c w 2 3 Alnus incana (L.) Moench. olše šedá i p c w 2 4 Alopecurus pratensis L. psárka luční i h c we 2 1 Anaphalis margaritacea (L.) Bentham plesnivka perlová n h c w 3 4 Anemone nemorosa L. sasanka hajní i g csr a 2 3 Angelica sylvestris L. děhel lesní i h c wh 1 5 Anthoxanthum odoratum L. tomka vonná i th csr we 2 3 Anthriscus sylvestris (L.) Hoffm. kerblík lesní i h c we 3 1 Arenaria serpyllifolia agg. L. písečnice douškolistá i tc r w 2 3 Arrhenatherum elatius (L.) J. et C. Presl ovsík vyvýšený i h c we 2 3 Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl i hc c we 4 1 Astragalus glycyphyllos L. kozinec sladkolistý i h c wev 2 3 Athyrium distentifolium Tausch ex Opitz papratka alpská i h cs w 1 4 Athyrium filix-femina (L.) Roth papratka samice i h cs w 2 3 Avenella flexuosa (L.) Parl. metlička křivolaká i h cs we 2 3 Betula pendula Roth bříza bělokorá i p c w 3 3 Bistorta major S. F. Gray rdesno hadí kořen i gh c we 2 5 Blechnum spicant (L.) Roth žebrovice různolistá i h cs w 1 6 Brachypodium sylvaticum (Huds.) P. B. válečka lesní i h cs we 2 3 Calamagrostis arundinacea (L.) Roth třtina rákosovitá i h c we 1 3 Calamagrostis epigeios (L.) Roth třtina křovištní i gh c we 3 1 Calamagrostis villosa (Chaix) j. F. Gmel. třtina chloupkatá i hg c we 1 1 Calluna vulgaris (L.) Hull vřes obecný i z cs w 1 5 Campanula patula L. zvonek rozkladitý i h csr sw 2 5 Campanula rotundifolia L. zvonek okrouhlolistý i h csr sw 2 3 Capsella bursa-pastoris (L.) Med. kokoška pastuší tobolka a t r wm 3 3 Carex acuta L. ostřice štíhlá i ga cs wes 1 5 Carex brizoides L. ostřice třeslicovitá i hg csr wes 1 3 Carex canescens L. ostřice šedavá i h csr wes 1 5 Carex demissa Hornem. ostřice skloněná i h s wes 1 6 Strana 8
vědecké jméno autor české jméno pův žf str šíř urb zel Carex echinata Murray ostřice ježatá i h csr ews 1 5 Carex nigra (L.) Reichard ostřice obecná i g s wes 1 5 Carex ovalis Good. ostřice zaječí i h csr wes 1 5 Carex pallescens L. ostřice bledavá i h csr wes 1 3 Carex pilulifera L. ostřice kulkonosná i h csr awes 1 3 Carex remota L. ostřice řídkoklasá i h cs wes 1 3 Centaurea jacea L. chrpa luční i h c we 2 5 Cerastium holosteoides Fries em. Hyl. rožec obecný i ch cr wh 3 3 Circaea x intermedia Ehrh. čarovník prostřední i g cs e 2 4 Cirsium arvense (L.) Scop. pcháč rolní (oset) i g c we 3 1 Cirsium heterophyllum L. pcháč různolistý i h c wea 1 4 Cirsium palustre (L.) Scop. pcháč bahenní i h c wea 2 5 Cirsium vulgare (Savi) Ten. pcháč obecný i h cr wea 3 3 Corylus avellana L. líska obecná i n c ts 2 3 Crepis paludosa (L.) Moench škarda bahenní i h c wea 1 6 Cytisus scoparius (L.) Link janovec metlatý i n c sa 2 2 Dactylis glomerata L. srha laločnatá i h c we 3 1 Daucus carota L. mrkev lesní i h cr ew 3 3 Deschampsia cespitosa (L.) P. B. metlice trsnatá i h c we 2 3 Digitalis purpurea L. náprstník červený i h cr w 2 2 Dryopteris carthusiana (Vill.) H. P. Fuchs kapraď osténkatá i h cs w 2 3 Dryopteris dilatata (Hoffm.) A. Gray kapraď širolistá i h cs w 1 3 Dryopteris filix-mas (L.) Schott kapraď samec i h cs w 2 3 Elytrigia repens (L.) Desv. pýr plazivý i g c we 3 1 Epilobium angustifolium L. vrbovka úzkolistá i h c w 2 3 Epilobium ciliatum Rafin. vrbovka žláznatá n h c w 3 1 Epilobium collinum C. C. Gmel. vrbovka chlumní i h csr w 1 4 Epilobium lamyi F. W. Schultz vrbovka Lamyova i hc csr w 2 4 Epilobium montanum L. vrbovka horská i hc cs w 3 3 Epilobium obscurum Schreber vrbovka tmavá i h cs s 1 7 Epilobium palustre L. vrbovka bahenní i h csr hs 1 6 Equisetum arvense L. přeslička rolní i g cr ws 3 3 Equisetum palustre L. přeslička bahenní i g csr ws 1 5 Equisetum sylvaticum L. přeslička lesní i g cs ws 1 3 Eriophorum vaginatum L. suchopýr pochvatý i h cs w 1 6 Euphrasia rostkoviana Hayne světlík lékařský i tb w 1 6 Euphrasia stricta Wolff ex Lehm. světlík tuhý i tb w 1 5 Fagus sylvatica L. buk lesní i p c st 2 3 Fallopia convolvulus (L.) A. Löve opletka plotní a tl cr a 3 3 Festuca gigantea (L.) Vill. kostřava obrovská i h cs we 2 3 Festuca pratensis Huds. kostřava luční i h c we 2 5 Festuca rubra L. kostřava červená i h we 3 3 Fragaria vesca L. jahodník lesní i h csr vs 2 5 Frangula alnus Mill. krušina olšová i n c v 2 3 Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý i p c w 2 3 Galeobdolon montanum Ehrendf. pitulník horský i c csr s 1 4 Galeopsis bifida Boenn. konopice dvouklaná i t cr e 3 3 Galeopsis pubescens Bess. konopice pýřitá i t cr e 2 4 Galeopsis tetrahit L. konopice polní i t cr e 3 3 Galium album Mill. svízel bílý i h c ewv 3 3 Galium aparine L. svízel přítula i tl cr ewv 3 1 Galium saxatile L. svízel hercynský i ch cs ewv 1 3 Strana 9
vědecké jméno autor české jméno pův žf str šíř urb zel Galium uliginosum L. svízel močálový i h csr ewv 1 6 Gentiana asclepiadea L. hořec tolitovitý n h c w 1 7 Geranium robertianum L. kakost smrdutý i th csr es 3 3 Geum urbanum L. kuklík městský i h csr e 3 3 Glyceria fluitans (L.) R. Br. zblochan vzplývavý i ah cs he 2 3 Gnaphalium sylvaticum L. protěž lesní i h csr wea 1 3 Gnaphalium uliginosum L. protěž bažinná i t r wea 2 5 Gymnocarpium dryopteris (L.) Newm. bukovník kapraďovitý i g cs w 1 3 Heracleum sphondylium L. bolševník obecný i h c ew 2 3 Hieracium laevigatum Willd. jestřábník hladký i h cs wea 2 3 Hieracium murorum L. jestřábník zední i h csr wea 2 3 Hieracium pilosella L. jestřábník chlupáček i h csr wea 2 3 Hieracium sabaudum L. jestřábník savojský i h c wea 2 5 Hieracium vulgatum Fries jestřábník obecný i h cs wea 2 3 Holcus lanatus L. medyněk vlnatý i h c we 2 3 Holcus mollis L. medyněk měkký i gh csr we 2 3 Homogyne alpina (L.) Cass. podbělice alpská i h csr we 1 4 Huperzia selago (L.) C. F. P. Martius vranec jedlový i c w 1 r Hypericum maculatum Crantz třezalka skvrnitá i h csr w 1 5 Hypericum perforatum L. třezalka tečkovaná i h c w 3 3 Hypochaeris radicata L. prasetník kořenatý i h csr wea 3 3 Chaerophyllum aromaticum L. krabilice zápašná i h c e 2 3 Chaerophyllum hirsutum L. krabilice chlupatá i h c e 2 3 Chrysosplenium oppositifolium L. mokrýš vstřícnolistý i h csr h 1 4 Impatiens noli-tangere L. netýkavka nedůtklivá i t sr s 1 3 Impatiens parviflora DC. netýkavka malokvětá n t sr s 2 1 Juncus acutiflorus Ehrh. ex Hoffm. sítina ostrokvětá i gh cs we 1 r Juncus articulatus L. sítina článkovaná i h csr we 1 5 Juncus bufonius L. sítina žabí i t r e 2 3 Juncus bulbosus L. sítina cibulkatá i h csr we 1 6 Juncus conglomeratus L. sítina klubkatá i h c we 2 6 Juncus effusus L. sítina rozkladitá i h c we 2 3 Juncus filiformis L. sítina niťovitá i gh csr we 1 6 Juncus squarrosus L. sítina kostrbatá i h csr we 1 r Juncus tenuis Willd. sítina tenká n h csr e 1 1 Knautia arvensis (L.) Coult. chrastavec rolní i h c a 3 5 Lactuca serriola L. locika kompasová i ht cr wea 4 3 Lapsana communis L. kapustka obecná i ht cr wea 2 3 Larix decidua Mill. modřín opadavý n p c w 3 Lastrea limbosperma (All.) Heywood pérnatec horský i h cs w 1 7 Lathyrus pratensis L. hrachor luční i hl c s 2 3 Lathyrus sylvestris L. hrachor lesní i h c s 2 5 Leontodon autumnalis L. máchelka podzimní i h csr wea 3 5 Leucanthemum ircutianum DC. kopretina časná i h c wea 2 3 Ligustrum vulgare L. ptačí zob obecný i n c v 2 4 Linaria vulgaris Mill. lnice květel i gh csr ws 3 3 Lolium perenne L. jílek vytrvalý i h c we 3 3 Lotus corniculatus L. štírovník růžkatý i h csr s 3 3 Lotus uliginosus Schkuhr štírovník bažinný i h csr s 1 5 Lupinus polyphyllus Lindl. vlčí bob mnoholistý n h c s 2 1 Luzula luzuloides (Lam.) Dandy et Wilm. bika hajní i h csr a 2 3 Luzula luzuloides x pilosa bika (kříženec) i h csr a Strana 10
vědecké jméno autor české jméno pův žf str šíř urb zel Luzula pilosa (L.) Willd. bika chlupatá i h csr a 1 3 Lycopodium clavatum L. plavuň vidlačka i c cs w 1 6 Lycopus europaeus L. karbinec evropský i ha cs s 2 5 Lysimachia nemorum L. vrbina hajní i c cs s 1 3 Lysimachia vulgaris L. vrbina obecná i h cs s 1 5 Maianthemum bifolium (L.) F. W. Schmidt pstroček dvoulistý i g s w 2 3 Malva moschata L. sléz pižmový i h c we 4 6 Matricaria discoidea DC. heřmánek terčovitý n t r vwe 4 5 Matricaria recutita L. heřmánek pravý a t r vwe 3 5 Medicago lupulina L. tolice dětelová i th csr we 3 3 Melampyrum pratense L. černýš luční i tb a 2 3 Melampyrum sylvaticum L. černýš lesní i tb a 1 4 Melilotus albus Med. komonice bílá a ht cr s 3 3 Mentha arvensis L. máta rolní i gh c h 3 5 Mercurialis perennis L. bažanka vytrvalá i gh cs sa 2 3 Milium effusum L. pšeníčko rozkladité i h cs we 1 3 Moehringia trinervia (L.) Clairv. mateřka trojžilná i ht csr a 2 3 Molinia caerulea (L.) Moench bezkolenec modrý i h cs we 1 5 Mycelis muralis (L.) Dum. mléčka zední i h csr wea 2 3 Myosotis arvensis (L.) Hill pomněnka rolní i th r ea 3 5 Myosotis nemorosa Bess. pomněnka hajní i h csr ea 1 6 Nardus stricta L. smilka tuhá i h cs ew 1 5 Orthilia secunda (L.) House hruštice jednostranná i c s w 1 6 Oxalis acetosella L. šťavel kyselý i gh csr s 2 3 Persicaria hydropiper (L.) Spach rdesno peprník i t cr weh 2 3 Persicaria lapathifolia (L.) S. F. Gray rdesno blešník i t cr weh 2 3 Persicaria maculosa S. F. Gray rdesno červivec i t cr wem 2 3 Phalaris arundinacea L. chrastice rákosovitá i gh c ew 2 3 Phegopteris connectilis (Michx.) Watt bukovinec osladičovitý i g c w 1 4 Phleum pratense L. bojínek luční i h c ew 2 5 Picea abies (L.) Karsten smrk ztepilý i p c wv 1 5 Picea omorica (Pančić) Purkyně smrk omorika n p c wv Picea pungens Engelm. smrk pichlavý n p c wv 3 Pimpinella major (L.) Huds. bedrník větší i h c we 1 6 Pimpinella saxifraga L. bedrník obecný i h cs we 1 3 Pinus mugo Turra borovice kleč i n c w 1 6 Pinus sylvestris L. borovice lesní (sosna) i p c w 1 3 Plantago lanceolata L. jitrocel kopinatý a h csr we 3 3 Plantago major L. jitrocel větší a ht csr we 3 3 Poa annua L. lipnice roční i th r we 3 3 Poa nemoralis L. lipnice hajní i h csr we 3 3 Poa pratensis L. lipnice luční i h c we 3 3 Poa trivialis L. lipnice obecná i hc csr we 3 1 Polygonatum verticillatum (L.) All. kokořík přeslenitý i g csr svw 1 4 Polygonum arenastrum Boreau truskavec obecný i t sr wem 3 3 Populus tremula L. topol osika i p c ws 2 3 Potentilla anserina L. mochna husí i h csr wav 3 3 Potentilla erecta (L.) Räuschel mochna nátržník i h csr wav 1 5 Prenanthes purpurea L. věsenka nachová i h cs wea 1 5 Prunella vulgaris L. černohlávek obecný i h csr evs 2 5 Pteridium aquilinum (L.) Kuhn hasivka orličí i g c ws 2 3 Pyrola minor L. hruštička menší i hc s w 1 6 Strana 11
vědecké jméno autor české jméno pův žf str šíř urb zel Quercus petraea (Matt.) Liebl. dub zimní i p c st 2 3 Quercus robur L. dub letní i p c st 2 3 Quercus rubra L. dub červený n p c stm 2 2 Ranunculus acris L. pryskyřník prudký i h c wes 2 3 Ranunculus auricomus agg. L. pryskyřník zlatožlutý i h csr s 2 3 Ranunculus repens L. pryskyřník plazivý i h csr s 3 3 Reynoutria japonica Houtt. křídlatka japonská n g c wem 3 1 Rorippa palustris (L.) Bess. rukev bahenní i th cr hes 2 5 Rosa canina L. růže šípková i n c v 2 3 Rosa canina subsp. corymbifera (Borkh.) C. Vicioso růže šípková křovištní i n c v 2 3 Rubus idaeus L. ostružiník maliník i nz c v 2 3 Rubus subg. Rubus L. ostružiník křovitý i n c v 2 3 Rudbeckia laciniata L. třapatka dřípatá n hg c weas 3 2 Rumex acetosa L. šťovík kyselý i h c weh 2 3 Rumex acetosella L. šťovík menší i gh csr weh 2 3 Rumex arifolius All. šťovík árónolistý i h c weh 1 4 Rumex obtusifolius L. šťovík tupolistý i h c we 3 1 Sagina procumbens L. úrazník položený i ch csr w 4 3 Salix aurita L. vrba ušatá i n c w 1 5 Salix caprea L. vrba jíva i np c w 3 3 Sambucus nigra L. bez černý i n c v 3 1 Sambucus racemosa L. bez hroznatý i n c v 2 3 Scleranthus annuus L. chmerek roční a t r e 2 5 Scrophularia nodosa L. krtičník uzlinatý i h cs w 2 3 Scutellaria galericulata L. šišák vroubkovaný i h csr wes 1 3 Senecio hercynicus Herborg starček hercynský i h c wea 2 4 Senecio jacobaea L. starček přímětník i h c wea 2 5 Senecio ovatus Gaert., Mey. et Sch. starček Fuchsův i h c wea 2 3 Sieglingia decumbens (L.) Bernh. trojzubec poléhavý i h cs a 1 5 Silene dioica (L.) Claivr. silenka dvoudomá i h c ws 2 3 Solidago canadensis L. celík kanadský n hg c wea 3 1 Solidago virgaurea L. celík zlatobýl i h c wea 2 5 Sonchus arvensis L. mléč rolní i gh cr weas 2 3 Sorbus aucuparia L. jeřáb ptačí i pn c v 2 3 Spergula arvensis L. kolenec rolní a t sr w 3 5 Spergularia rubra (L.) J. et C. Presl kuřinka červená i th r we 3 5 Spiraea salicifolia L. tavolník vrbolistý n n c mws 2 3 Stachys palustris L. čistec bahenní i g c s 2 5 Stachys sylvatica L. čistec lesní i h cs s 2 3 Stellaria alsine Grimm ptačinec mokřadní i h csr w 1 4 Stellaria graminea L. ptačinec trávovitý i h cs w 2 3 Stellaria nemorum L. ptačinec hajní i h csr 2 3 Symphytum officinale L. kostival lékařský i hg c ea 2 5 Tanacetum vulgare L. vratič obecný i h c wea 4 1 Taraxacum sect. Ruderalia Kirsch., Ollg. et Štěp. pampeliška lékařská i h csr wea 3 3 Taxus baccata L. tis červený i p c v 2 r Torilis japonica (Houtt.) DC. tořice japonská i th c e 2 3 Trientalis europaea L. sedmikvítek evropský i g s s 1 3 Trifolium aureum POLLICH jetel zlatý i th csr we 1 6 Trifolium hybridum L. jetel zvrhlý i h c we 2 5 Trifolium medium L. jetel prostřední i h c we 1 3 Trifolium pratense L. jetel luční i h c we 2 3 Strana 12
vědecké jméno autor české jméno pův žf str šíř urb zel Trifolium repens L. jetel plazivý i ch csr we 3 3 Tripleurospermum inodorum (L.) Schultz-Bip. heřmánkovec nevonný a t cr wea 3 1 Trisetum flavescens (L.) P. B. trojštět žlutavý i h csr we 2 5 Tussilago farfara L. podběl lékařský i g csr wea 3 3 Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá i h c w 3 1 Vaccinium myrtillus L. brusnice borůvka i z cs v 1 5 Vaccinium uliginosum L. brusnice vlochyně i z cs v 1 4 Vaccinium vitis-idaea L. brusinka obecná i z cs v 1 5 Veratrum album subsp. lobelianum (Bernh.) Arcang. kýchavice bílá Lobelova i h c w 1 4 Veronica chamaedrys L. rozrazil rozekvítek i c csr whas 2 5 Veronica montana L. rozrazil horský i c c whas 1 4 Veronica officinalis L. rozrazil lékařský i c c whas 1 3 Veronica serpyllifolia L. rozrazil douškolistý i h csr whas 2 4 Vicia cracca L. vikev ptačí i hl c s 2 3 Vicia sepium L. vikev plotní i hl c s 2 3 Vicia tetrasperma (L.) Schreb. vikev čtyřsemenná i tl r s 2 5 Viola arvensis Murray maceška rolní i t r sa 2 3 Viola palustris L. violka bahenní i h s sa 1 6 Viola tricolor L. maceška trojbarevná i t r sa 2 5 Vysvětlivky: pův: původnost výskytu v květeně: i indigenní, a archeofyt, n neofyt; žf: životní forma: t terofyt, g geofyt, h hemikryptofyt, c bylinný chamaefyt, z dřevnatějící chamaefyt, p fanerofyt, n nanofanerofyt, a hydrofyt, l liána, b poloparazit; str: typ strategie (GRIME 1979): hlavní strategie: C-konkurenční, S stresová, R ruderální); šíř: typ šíření: w anemochor, h hydrochor, e epichor, a antropochor, m myrmekochor, s autochor, z zoochor; urb: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům; WITTIG, DIESING & GÖDDE 1985): druhy 1 urbanofobní, 2 mírně urbanofobní, 3 urbanoneutrální, 4 mírně urbanofilní, 5 urbanofilní; zel: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 progresivní hojné, 2 progresivní méně běžné, 3 stagnující hojné, 4 stagnující méně běžné, 5 ustupující hojné, 6 ustupující méně běžné, 7 vzácné, r červený seznam (kategorie C1-C3), e efemérní výskyt. Poznámky k výskytu významnějších rostlin Abies alba (jedle bělokorá; C4) svého času jedna z nejběžnějších lesních dřevin, nyní již pouze jednotlivé dožívající stromy. Nejpočetněji v PP Pod Smrkem, kde roste cca 10 dospělých stromů, někdy i značných dimenzí, vyskytují se i roztroušené semenáčky, starší zmlazení však chybí. Jednotlivé jedle se vyskytují též v jižním úbočí Svinského vrchu, převážně již za hranicemi řešeného území. Vzácně přežívá jedle na Vlašském hřebeni (kóta 859 m). Anaphalis margaritacea (plesnivka perlová) nepůvodní druh, pěstovaný pro okrasu v zahradách a někdy zplaňující. V Jizerských horách má dnes řadu lokalit při okrajích lesních cest. V území se vyskytuje při Smuteční cestě. Athyrium distentifolium (papratka alpínská) ve vyšších polohách Smrku (cca nad 900 m) v rozvolněných mlazinách i zapojenějších mladých smrčinách hojná, místy vytvářející i souvislejší porosty, dílem i vzhledu kapradinových niv, potenciálně však na lesním stanovišti a bez doprovodu dalších vysokohorských druhů. Vedle východních a severních svahů Jizery se zřejmě jedná o nejbohatší výskyt tohoto druhu v české části Jizerských hor. Strana 13
Blechnum spicant (žebrovice různolistá; C4) ve vlhčích lesích, zvláště v potočních úžlabinách místy dosti hojná, zvl. v údolí Ztraceného potoka. Calluna vulgaris (vřes obecný) souvislý výskyt druhu je ve strmém břehu Smuteční cesty jižně od rozcestí U červeného buku. Carex panicea (ostřice prosová) výskyt druhu z mokřadních lad nad Novým Městem uvádí Jehlík (2001). Při terénním šetření nebyl druh zaznamenán, vzhledem k charakteru lokality je zde však jeho výskyt možný. Carex remota (ostřice oddálená) na prameništích v nižší části území roztroušeně. Chrysosplenium oppositifolium (mokrýš vstřícnolistý; C4) Ztracený potok, prameniště nad Smuteční cestou, též na levostranném přítoku, na obou lokalitách bohaté populace. Možný výskyt na dalších prameništích. Epilobium obscurum (vrbovka tmavá; C3) prameniště nad Lázněmi Libverda, Ztracený potok pod Streitovým obrázkem, řada drobných pramenišť v sev. svazích Smrku, více lokalit. Epilobium palustre (vrbovka bahenní; C4) nelesní prameniště nad Lázněmi Libverda a nad Novým Městem. Eriophorum vaginatum (suchopýr pochvatý) ve zrašelinělých mokřinách v nejvyšších polohách Smrku místy, též na vrcholové plošině Smrku (pouze místy, v porovnání s vrcholy jiných vysokých elevací Jiz. hor relativně zřídka). Gentiana asclepiadea (hořec tolitovitý; C4; 3) na levostranném přítoku Ztraceného potoka východně od Svinského vrchu, ve staré rozvolněné smrčině (por. sk. 147 A14) s podrostem Carex brizoides, roztroušeně na více místech u potoka. Jde o poměrně zajímavý nález, neboť hořec tolitovitý je v Jizerských horách kromě údolí Jizery poměrně vzácný a většina výskytů je podél lesních cest. Výskyt na této lokalitě může být jak přirozený (reliktní), což by dokládal charakter porostu starý, dožívající les, stejně jako zavlečený od sousední cesty (při ní roste i Lastrea limbosperma, která je typickým přícestním druhem). Gymnocarpium dryopteris (bukovník kapraďovitý) v deluviálně obohacených polohách ve smíšených porostech na více lokalitách.. Homogyne alpina (podbělice alpská) ve vyšších polohách Smrku spíše roztroušeně, nikoliv běžně. Huperzia selago (vranec jedlový; C3, 3) Měděnec, horní okraj bučiny severně od vrcholu, na skalce 2 drobné trsy; v břehu Smuteční cesty asi 100 m před křížením Ztraceného potoka, 3 malé trsy; Smrk: s.-sz. od vrcholu, cca 1000 m, při vrstevnicové cestě a výše v mlazinách, na řadě míst. Druh v Jizerských horách poměrně častý, ve starých bučinách tvořící i souvislejší porosty (ovšem většinou jen několik dm 2 velké), ve smrčinách (a někdy i na rašeliništích) častěji jen v jednotlivých drobných trsech, snadno přehlédnutelných. Juncus acutiformis (sítina ostrokvětá; C3) nelesní mokřiny nad Novým Městem, v souvislých porostech na větší ploše. Juncus filiformis (sítina niťovitá) na prameništích v severním úbočí Smrku místy, možný výskyt i na mokřinách při dolním okraji lesa. Juncus squarrosus (sítina kostrbatá) při lesních cestách na řadě míst, zejména ve vyšším stupni svahů Smrku. Lastrea limbosperma (pérnatec horský) v nižší části území druh hojně rozšířený zejména v březích lesních cest. Jižně od Svinského vrchu k Libverdskému potoku na řadě míst, v západním úbočí Měděnce, při levobřežním přítoku Ztraceného potoka aj. Strana 14
Luzula luzuloides x pilosa (bika-kříženec) ve vyšších partiích severního úbočí Smrku rostou místy netypické biky, někdy značně připomínající Luzula sylvatica, která však z Jizerských hor nebyla nikdy uváděna a nepříliš častá je i v sousedních Krkonoších (naproti tomu v jiných českých pohořích, např. v Krušných horách, jde o běžný druh vyšších poloh). Rostliny mají intermediární vzhled listů, květenství se někdy blíží více Luzula luzuloides, jindy připomíná spíše Luzula pilosa (dva odlišné typy). Pravděpodobně jde o křížence těchto dvou druhů. Lycopodium clavatum (plavuň vidlačka) druh málo zatěžovaných lesních cest, pasek a málo vyvinutých půd. V území řada lokalit, zvláště hojně ve vrcholových polohách Měděnce a severně až severovýchodně od vrcholu, dále při Smuteční cestě a v cestě severně od Vlašského hřebene, patrně i na dalších místech. Lysimachia nemorum (vrbina hajní) na prameništích a při potocích v nižší části území poměrně hojně roztroušený druh. Melampyrum sylvaticum (černýš lesní) kulturní smrčiny nad Lázněmi Libverda. Mercurialis perennis (bažanka vytrvalá) v bukoklenovém porostu nad Smuteční cestou (lokalita 39), zřejmě jediný výskyt v území. Milium effusum (pšeníčko rozkladité) v deluviálních a pramenných polohách, zpravidla ve zralých porostech klenu a buku viz lokality č. 29, 30 a 38, též nad potokem pod Streitovým obrázkem. Druh v území relativně vzácný. Orthilia secunda (hruštice převislá) v údolí Ztraceného potoka při zaústění potoka přitékajícího od Streitova obrázku, též na náspu blízkého mostu, bohatá populace. Vcelku nenápadný, snadno přehlédnutelný druh, s možností výskytu na dalších lokalitách. Polygonatum verticillatum (kokořík přeslenitý) v severních svazích Smrku v zachovalejších porostech buku, klenu a smrku dosti roztroušeně, pokračuje i v mladých smrčinách výše po svahu. Pyrola minor (hruštička menší) roste poblíž Ztraceného potoka při zaústění potoka přitékajícího od Streitova obrázku, na jednom místě spolu s Orthilia secunda. Další výskyt při Smuteční cestě severně od Velké rybí vody. Vcelku nenápadný, snadno přehlédnutelný druh, s možností výskytu na dalších lokalitách. Senecio hercynicus (starček hercynský) od cca 900 metrů výše v severním svahu Smrku běžně rozšířen, níže doprovázen Senecio ovatus, s nímž se často kříží (Senecio x decipiens) na mnohých lokalitách v přechodném pásmu je hybrid častější než rodičovské druhy. Stellaria nemorum (ptačinec hajní) na prameništích, při potocích a v živnějších listnatých lesích (převážně kleninách), na řadě lokalit. Stoupá až k vrcholu Smrku (podél cesty na rozhraní dílců 153C a 208B, řídce roztroušeně v mlazinách). Taxus baccata (C3, 2; tis červený) vysazen v PP Pod Smrkem. Řada mladých stromků cca 0,5 m vysokých. Navzdory oplocení ZCHÚ stromky zřejmě poškozovány zvěří, pomalu odrůstají. Vzrostlejší jedinci chybí. Vaccinium uliginosum (vlochyně bahenní) typický rašelinný druh, roste na vrcholové plošině Smrku, na jednom místě při hraničním průseku, v bohatém porostu. Veratrum album subsp. lobelianum (kýchavice bělokvětá Lobelova; C4) sporadický výskyt v rozvolněných mlazinách smrku pichlavého ve vyšším stupni svahu Smrku, mimo vlastní uvažované zábory. Veronica montana (rozrazil horský; C4) místy na prameništích v severním svahu Smrku a níže při Ztraceném potoce, vcelku nehojně. Strana 15
3.3 VEGETAČNÍ POMĚRY CELÉHO ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Obecná charakteristika Téměř celé sledované území s výjimkou nejnižších poloh na severu a na západě zaujímají lesní porosty. Ty jsou, podobně jako v dalších částech Jizerských hor, značně poznamenány imisně ekologickou katastrofou z druhé poloviny 20. století. Vedle pasekových formací a mladých porostů nedávno založených na místě odumřelých, resp. odtěžených smrčin jsou však významnou měrou zastoupeny i starší lesy. Relativně málo poškozené lesy jsou zastoupeny nejvíce v údolí Ztraceného potoka a v západní části území. Naproti tomu v nadmořských výškách nad 800 metrů jsou odrostlejší porosty již jen okrajově rozšířeny. V druhové skladbě lesů zcela převládá smrk ztepilý, na imisních holinách byl často vysazován smrk pichlavý, v nižších polohách hojně též modřín. Poměrně častou dřevinou je i buk, zejména ve starých, víceméně nesmíšených porostech, často i v podobě řídké horní etáže (výstavků) nad spíše jehličnatým podrostem, místy hojný je i v odrůstajícím zmlazení, a to spíše jako příměs ke smrku ztepilému, pichlavému a modřínu. Lesní vegetaci území lze klasifikovat fytocenologicky, případně na fyziognomickém základě (podle struktury porostů a převažujících dřevin). Z hlediska fytocenologického členění (syntaxonomické klasifikace ve smyslu curyšskomontpellierské školy) lze v území rozpoznat acidofilní bučiny a smrkové bučiny svazu Luzulo-Fagion, květnaté (jedlo)bučiny svazu Fagion (s nevýraznými přechody k potočním luhům sv. Alnion incanae) a přirozené smrčiny svazů Piceion excelsae a Athyrio-Piceion. Převažující lesní porosty s kulturně podmíněným vysokým zastoupením smrku ztepilého, nebo i geograficky nepůvodním smrkem pichlavým a modřínem je pak nutno hodnotit jako kulturní deriváty těchto jednotek. Z fyziognomického hlediska lze rozlišit vzrostlé porosty (kmenoviny) zapojené i prosvětlené (zpravidla uměle, jako obnovní zásah), v nichž druhovou skladbu tvoří dominantní smrk, buk nebo směs obou dřevin, vzácněji též klen se smrkem; další skupinu tvoří výrazně etážovité porosty, kdy v horní, někdy značně nesouvislé etáži dožívá starý buk, popř. smrk, zatímco mladý podrost v různém stupni zápoje je tvořen nejčastěji smrkem. V území velmi vzácným, o to však cennějším fyziotypem je výškově bohatě diferencovaný porost v zájmovém prostoru se jedná snad jen o jedinou bučinu viz lokalita 34. Další kategorii představují více či méně zapojené porosty mladé (mlaziny až tyčoviny), na jejichž druhovém složení se různou měrou podílí smrk ztepilý i pichlavý, buk, modřín, někdy též bříza a jeřáb. Porosty tohoto typu jsou v území velmi časté, ponejvíce rozšířené v severních svazích Smrku již od 700 m výšky, hojně též ve východním úbočí Měděnce a při vrcholu Svinského vrchu. Poslední kategorii představují dosud nezapojené mlaziny smrku ztepilého, smrku pichlavého, popř. i kleče, místy přecházející do spíše pasekových formací. Tento typ vegetace je příznačný pro nejvyšší partie Smrku, pro polohy přibližně nad 100 metrů. Ochranářsky nejvýznamnější jsou pochopitelně porosty svých charakterem co nejbližší přirozenému stavu. Ty zaujímají pouze menší část území pokud bychom vyšli z rozlohy dále popisovaných dílčích lokalit, šlo by jen o cca 15 % celého území. V převážné míře se jedná o bučiny, případně smíšené porosty buku a smrku; menší měrou jsou zastoupeny fragmenty ± přirozených smrčin (vč. suťových poloh s potenciálně rozvolněným lesem) a okrajově i vzácně vystupující lesy buko-klenové. Bučiny mají v území tři významnější výskyty. Je to bučina v sz. úbočí Měděnce, poměrně rozsáhlý, většinou dobře zapojený a výškově nediferencovaný porost, syntaxonomicky odpo- Strana 16
vídající metličkové bučině (Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae), pouze okrajově pak bučině s třtinou rákosovitou (cf. Calamagrostio arundinaceae-fagetum). Druhou lokalitou jsou bučiny v jižním svahu Svinského vrchu. Jde o východní část rozsáhlejšího porostu, který pokračuje za hranicemi řešeného území. Bučiny jsou obnovně rozpracovány řadou pruhových sečí a jejich současná značně geometrizovaná struktura s málo rozvinutou přirozenou obnovou působí spíše neuspokojivě. Syntaxonomicky se zde střídá typ bučiny s třtinou rákosovitou v poněkud bohatších polohách s metličkovým typem na nejchudších půdách. Vzácně zde přežívá i jedle. Třetí lokalita leží v jižním, resp. jz. svahu Vlašského hřebene, nad Francouzskou cestou. Na rozdíl od předchozích dvou, které se nacházejí cca mezi 600 a 720 metry, leží tato z větší části nad 800 m nadmořské výšky. To se odráží i v charakteru podrostu, kde převažují obě třtiny Calamagrostis arundinacea a C. villosa, jen místy na chudších místech má vyšší zastoupení Avenella flexuosa. Porost se místy již rozpadá, nesouvislou přirozenou obnovu zde doplňuje kulturní smrk. Ochranářsky je tato lokalita vzhledem k ekologické povaze, struktuře a druhovému složení ze všech tří nejcennější. Je přirozeným pokračováním Jizerskohorských bučin, do ochranného pásma NPR ani do EVL však již není začleněna. S chráněnými územími přímo sousedí nedaleký porost nad pravým břehem Velké rybí vody, zde však již převážně typu metličkové bučiny. V území se nacházejí ovšem i další hodnotné bukové porosty. Je to především již zmíněná lokalita č. 34 pod Měděnou cestou, která je významná rozvinutou přirozenou obnovou buku, v rámci řešeného území spíše výjimečnou. Cenný je i porost zahrnutý do PP Pod Smrkem. V poměrně malé nadmořské výšce (520-560 m) je zde zachován fragment smrkové bučiny s dožívající vtroušenou jedlí. Bylinné patro indikuje submezotrofní stanoviště a dle formalizované klasifikace snímkového materiálu se odlišuje od dalších zdokumentovaných bučin (určitou roli v tom může hrát jedle, jejíž podíl zde možná byl i historicky větší než v okolních porostech). Z hlediska syntaxonomického náleží dochované zbytky bučin (původně smíšených s jedlí a smrkem) k asociacím Luzulo-Fagetum (subas. deschampsietosum flexuosae) a Calamagrostio villosae-fagetum. Nejednoznačné je postavení bučin s Calamagrostis arundinacea, někdy považovaných za samostatnou asociaci (Calamagrostio arundinaceae-fagetum). Přestože v jiných částech Jizerských hor jde o fyziognomicky a ekologicky značně vyhraněný typ, v zájmovém území tomu tak není. Numerická klasifikace fytocenologických snímků neodlišila porosty s Calamagrostis arundinacea (vyjma porostů s klenem, které však mají blíže květnatým bučinám) do samostatného typu a ukázala příbuznost tří hlavních podrostových typů bučin (tj. s Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea a C. villosa). Tomu nakonec odpovídají i zkušenosti z terénu, kde tyto podrostové dominanty často rostou spolu v jednom porostu. Lesní společenstva s Calamagrostis arundinacea mají někdy blíže k bikovým, jindy ke třtinovým bučinám, na rozdíl od obou těchto typů často ale hostí troficky náročnější druhy a inklinují tak do jisté míry ke květnatým bučinám. Květnaté bučiny nejsou v území typicky vyvinuty. Zastupují je porosty s hojným až zcela převažujícím klenem v deluviálně obohacených polohách, někdy i na výraznějších prameništích. Takové porosty pak mají přechodné postavení k prameništním luhům (as. Carici remotae-fraxinetum). Buko-klenové porosty v Jizerských horách bývají někdy považovány za horské klenové bučiny as. Aceri-Fagetum. Tento typ společenstva se vyznačuje přítomností řady vysokohorských druhů, které však v mnohých porostech převážně nebo i zcela scházejí. To je i případ porostů v zájmovém území. Taková společenstva je pak vhodnější hodnotit v rámci podvazu Eu-Fagenion. Strana 17