Závěrečná zpráva. (pracovní skupina č. 5) Denní stacionář. projektu Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji

Závěrečná zpráva (pracovní skupina č. 5) Denní stacionář projektu Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji reg. č. CZ.1.04/3.1.00/A9.00019

Zpracovatel: Moravskoslezský kraj Pracovní skupina č. 5 (zahrnovala denní stacionáře) Vedoucí skupiny: Mgr. Michal Mariánek Garant skupiny: Bc. Veronika Židková Datum: 31. 5.2015 2

Obsah 1. Úvod... 4 2. Denní stacionáře... 6 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky... 6 2.2 Provozní doba denních stacionářů v Moravskoslezském kraji... 8 2.3 Pracovník v přímé péči denního stacionáře... 10 2.4 Uživatelé denních stacionářů podle místa bydliště... 14 2.5 Zájemci o službu denní stacionáře... 15 2.6 Mapa poskytovatelů denních stacionářů v Moravskoslezském kraji... 17 2.7 Odkud uživatelé denních stacionářů do služby přicházejí... 19 2.8 Kam uživatelé denních stacionářů odcházejí... 22 2.9 Potřeby uživatelů denních stacionářů... 26 2.10 Činnosti a úkony služby denní stacionář... 29 2.11 Personální zajištění služby... 32 2.12 Náklady na personální zajištění služby... 35 2.13 Spoluúčast obcí na financování služby denní stacionář... 36 2.14 Model sociální služby denní stacionář... 42 2.15 Příklad dobré praxe služby denní stacionář... 47 2.16 Návrh rozvoje služby denní stacionář... 49 3

1. Úvod Dlouhodobým záměrem Moravskoslezského kraje je dosáhnout transparentního a efektivního rozdělování finančních prostředků pro sociální služby a optimalizace sítě služeb z územního hlediska v návaznosti na proces střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb. Odbor sociálních věcí krajského úřadu Moravskoslezského kraje připravil individuální projekt kraje s názvem Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji, s registračním číslem CZ.1.04/3.1.00/A9.00019, který je podpořen z Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem projektu je získat první nástroj pro transparentní a efektivní rozdělování finančních prostředků poskytovatelům sociálních služeb. V období června září 2014 proběhla první klíčová aktivita projektu - dotazování v místě poskytování sociálních služeb, jejíž výstupy jsou nezbytným podkladem pro navazující klíčovou aktivitu 2. Data, získaná v klíčové aktivitě č. 1 byla zpracována do tabulek, grafů a map. Nicméně samotná data nemají vždy potřebnou vypovídací hodnotu, proto byly pracovními skupinami analyzovány a komentovány. Analyzována a okomentovaná data jsou podkladem pro zpracování této závěrečné zprávy. Každý druh sociální služby je popsán zvlášť. Východiska pro zpracování Závěrečné zprávy: Sociální služba by měla být poskytována jen tomu, kdo ji potřebuje a jen do takové míry do jaké ji člověk potřebuje. Efektivní sociální služba nenahrazuje v rámci svého působení přirozené zdroje (školství, jiné veřejné služby, rodinu, neformální zdroje apod.), ale naopak vede a podporuje uživatele k tomu, aby je využíval (zprostředkovává jejich využití). Předpokladem je, že sociální služby pomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob, ale nemohou ze své podstaty v plné šíři řešit jevy a situace, které k nepříznivé sociální situaci vedou. Sociální služby musí být součástí širšího systémového řešení nepříznivé sociální situace. Závěrečná zpráva je prvním podkladem pro nastavení modelu sociální služby dle daného druhu sociální služby, s ohledem na potřeby uživatelů a realizaci činností za účelem jejich naplnění. To vše v návaznosti na efektivitu a personální zajištění. Závěrečná zpráva obsahuje mj. informace o specifikaci jednotlivých druhů sociálních služeb včetně popisu výjimek a okolností, které je nutné v daném kontextu (tj. financování personálního zajištění služby) zohlednit a nastavuje parametry personálního zajištění služeb v základním, krizovém a optimálním modelu. 4

Podklady pro zpracování závěrečné zprávy - počet služeb a dotazníků: Počet poskytovatelů ke dni 20. 6. 2014 Počet vyplněných dotazníků k 15. 9. 2014 Procentuální návratnost dotazníků Denní stacionáře 29 29 100% 5

2. Denní stacionáře 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Denní stacionáře jsou služby sociální péče, které zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách )definuje takto: Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Denní stacionáře 46 zákona (1) V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: (a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, (b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, (c) poskytnutí stravy, (d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, (e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, (f) sociálně terapeutické činnosti, (g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 12 vyhlášky (1) Základní činnosti při poskytování sociálních služeb v denních stacionářích se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu: 1. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, 2. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík, 3. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním prostoru, 4. pomoc a podpora při podávání jídla a pití, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při použití WC, c) poskytnutí stravy: zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 1. pracovně výchovná činnost, 2. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, 3. vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, f) sociálně terapeutické činnosti: 6

socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů. (2) Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb v denních stacionářích činí a) 130 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, za úkony uvedené v odstavci 1 písm. a), b) a d) až g); pokud poskytování těchto úkonů, včetně času nezbytného k jejich zajištění, netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí, b) za úkon uvedený v odstavci 1 písm. c) 1. 170 Kč denně za celodenní stravu v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel, 2. 75 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. 7

2.2 Provozní doba denních stacionářů v Moravskoslezském kraji Z dotazníkového šetření vystupuje informace, že provozní doba služby denních stacionářů v Moravskoslezském kraji je 45 hodin týdně, tzn. průměrně 9 hodin denně (denní stacionáře jsou v provozu pouze v pracovní dny). Služba denních stacionářů je ambulantní sociální službou, která je určena lidem se zdravotním postižením, kteří potřebují vysokou míru podpory a péče ze strany druhých osob. Jedná se především o klienty, kteří potřebují pomoc či péči v oblastech jako je hygiena, mobilita, sebeobsluha a samostatnost. Případně se jedná o klienty se specifiky v oblasti komunikace či chování. Věkově je cílová skupina klientely denních stacionářů pestrá - služba je poskytována dětem, mládeži, dospělým lidem i seniorům. Provozní doba denních stacionářů v Moravskoslezském kraji je nejčastěji od 7:00 do 16:00. Některé denní stacionáře jsou klientům k dispozici již od 6:00, nejdelší provozní doba je stanovena do 18:00. Většina provozovatelů má stejnou provozní dobu pro všechny dny, výjimečně mají poskytovatelé jinak nastavenu provozní dobu. S ohledem na charakter služby a potřeby cílových skupin lze předpokládat, že provozní doba se odvíjí nejen od potřeb lidí, kterým jsou služby denního stacionáře určeny, ale také od potřeb osob, které o ně pečují (ať již v domácím prostředí, nebo v jiných druzích služeb). Případně je provozní doba upravována s ohledem na dostupnost služby pro klienty, kteří do denních stacionářů dojíždí z okolních měst či obcí Dalším zjištěním diskutovaným v rámci Pracovní skupiny č. 5 projektu Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji bylo, že převážná část poskytovatelů služeb denních stacionářů, které jsou zaměřeny na děti a mladé lidi se zdravotním postižením v rámci své provozní doby mnohdy sanuje čas, který běžné děti a mladí lidé tráví ve školní družině, kroužcích, zájmových aktivitách. Obecně je možné říci, že je těmto uživatelům minimálně dostupná nabídka těchto jmenovaných možností a aktivit. Dalším faktorem, který dle zkušeností poskytovatelů ovlivňuje četnost a rozsah využívání služeb denních stacionářů v čase je poměrně vysoká cena služby a mnohdy nepříznivá sociální situace rodin, jejichž člen potřebuje významnou podporu v péči o vlastní osobu. Častá je proto snaha osob pečujících šetřit a zajistit alespoň částečně možnost využít danou službu. Především je tato okolnost určující v případě dětí a osob se zdravotním postižením, kdy větší část péče dlouhodobě nesou na svých bedrech rodiny těchto uživatelů. Podobně je tomu u uživatelů, jejichž domovem jsou pobytové sociální služby. Zde se četnost a časový rozsah využití služby velmi často odvíjí od jejich finančních možností, které většinou nedostačují tomu, aby mohli využívat další sociální služby, jejichž podporu potřebují. U klientů denních stacionářů se také setkáváme s omezenou schopností využívat sociální sužbu v plném rozsahu. Docházka klienta do zařízení může tak být snížena pouze na pár dnů či hodin v týdnu a to z důvodu finančních či zdravotních. Okamžitá kapacita a kapacita služby tudíž může být velmi rozdílná. Např. okamžitá kapacita 20 klientů, celková kapacita: 40 uzavřených smluv o poskytování soc. služby v různém rozsahu. Příklad z praxe: klientka žijící celý život v pobytové sociální službě začala ve svých 46 letech využívat služeb denního stacionáře v rozsahu dvou dnů v týdnu po dobu 4 hodin. V prvních měsících byla pro ni tato změna natolik vyčerpávající, že po příjezdu z DS do svého domova si šla lehnout a spala až do druhého dne. Postupně se únava snižovala a klientka si zvykala na svou velkou životní změnu. Po roce mohlo dojít i k navýšení služeb v DS na tři dny v týdnu. 8

Doporučení: - Nemít striktně nastavenou provozní dobu, umět flexibilně přizpůsobit provozní dobu potřebám klientů - Vyhodnocovat, zda provozní doba odpovídá reálným potřebám klientů denních stacionářů - Poskytovat službu denního stacionáře i v jiném rozsahu, než je každodenní docházka do služby 9

2.3 Pracovník v přímé péči denního stacionáře Ve službě denního stacionáře se nejčastěji setkáváme s tímto personálním zajištěním v přímé péči: o o o o o sociální pracovník s kvalifikací dle 110 zákona o sociálních službách pracovník v sociálních službách dle 116 zákona o sociálních službách psycholog speciální pedagog aktivizační pracovník Kromě odpovídajících kvalifikačních předpokladů dle zákona o sociálních službách na jednotlivých pozicích, jsou na pracovníky kladeny vysoké nároky v oblasti osobnostních předpokladů, v oblasti dovedností a ochoty ke kontinuálnímu vzdělávání, které bude odpovídat potřebám cílové skupiny. Pracovníci v přímé péči, aktivizační pracovníci (dále jen PSS - pracovníci v sociálních službách 1 ) musí zajistit nejen bazální potřeby klientely, ale také další specifické oblasti. Mezi bazální potřeby zahrnujeme schopnost pracovníka bezpečně a kvalitně pracovat s klienty s různými typy postižení (např. podání stravy i za pomocí speciálních pomůcek, polohování, sebeobslužné úkony, apod.). Po zajištění bazálních úkonů je potřebné, aby pracovníci dokázali s klienty odborně pracovat a rozvíjet je také v oblastech speciálně pedagogických, které jsou zdravotním postižením potlačeny nebo vytvořeny negativně a je nutné pracovat na jejich úpravě (např. využívat aktivně v komunikaci alternativní a augmentativní komunikaci, umět pracovat s klienty se specifickými projevy v chování, aktivně vést a podporovat nácvik sebeobslužných činností, využívání speciálních a kompenzačních pomůcek, apod.). Pestrá škála specifických potřeb klientely denního stacionáře klade vysoké požadavky na vzdělávání pracovníků a také na personální zajištění služby. Nutnost vysoké míry podpory a péče s ohledem na potřeby klientů denních stacionářů často vyžaduje minimalizovat počet klientů na jednoho pracovníka a pracovat se skutečností, kdy je při některých úkonech vyžadována práce dvou pracovníků k jednomu klientovi (především v zajištění hygieny potřebné k výkonu fyziologické potřeby, nebo například při změně polohy, přesunu na vozík apod.). V praxi se setkáváme s tím, že na pozicích pracovníků v sociálních službách (pracovníci v přímé péči) jsou často lidé, kteří do služby přichází bez předchozích zkušeností. Často se jedná o absolventy škol, které nemají s danou službou a klientelou žádné zkušenosti nebo lidé, kteří přicházejí v rámci podporovaných pracovních míst prostřednictvím Úřadu práce ČR. Poskytovatel tak musí vynakládat na každého pracovníka vysoké množství financí a dalších zdrojů, aby schopnosti pracovníka odpovídaly potřebám uživatelů. Jedná se především o náklady spojené s průběžným odborným vzděláváním. V některých denních stacionářích (pozn. především tam, kde jsou služby poskytovány dětem se zdravotním postižením) je pozice PSS na základě vnitřních pravidel poskytovatele obsazována středoškolsky vzdělanými pracovníky, kteří mají vzdělání odborně zaměřené např. absolventi středních zdravotnických škol, středních pedagogických škol, absolventi středních škol humanitárního, výchovného nebo sociálního zaměření. Sociální pracovník 2 ve službě denního stacionáře musí splňovat stejné požadavky, jaké jsou kladeny na pracovníky v sociálních službách (dále jen PSS) a dále musí mít přehled v oblasti sociálního poradenství. Sociální pracovník v denním stacionáři by se měl orientovat v oblasti zákona o sociálních službách, dávkách a příspěvků, na které mají klienti nárok. Dále se musí orientovat v občanském zákoníku (například oblast svéprávnosti). V praxi se také klienti a jejich blízké osoby na sociální 1 Zákon 108/2006 Sb. (Zákon o sociálních službách) 116 činnosti realizované pracovníky v sociálních službách 2 Zákon 108/2006 Sb. (Zákon o sociálních službách) 109 činnosti realizované sociálním pracovníkem 10

pracovníky obrací s potřebami, jako jsou: komunikace se soudem a úřady; pomoc při sestavování ročního hospodaření s finančními prostředky klienta; přehled nadací a způsob podávání žádostí na mimořádné a speciální pomůcky; návazné služby pro klienta, apod. Sociální pracovník významným způsobem ovlivňuje nastavení služby s ohledem na potřeby jednotlivých uživatelů. Především se jedná o tyto procesy sociální práce: informování o službě, jednání se zájemcem o službu, mapování a vyhodnocování potřeb, vyjednávání a uzavírání smlouvy, nastavování spolupráce a individuálního plánování služby (včetně řízení tohoto procesu směrem k pracovníkům v přímé péči a spolupracujícím odborníkům), průběžná koordinace procesu plánování a přehodnocování. Současně by měl pracovat komplexně s nastavování a vyhodnocováním kvality služby včetně strategického plánování ve spolupráci s managementem služby. S těmito skutečnostmi dotazník nepracoval byl zaměřen především na oblasti, které reflektují práci PSS. Typologicky je služba denních stacionářů určena klientům s těžkým zdravotním postižením, u kterých se běžně setkáváme s potřebou v oblasti ošetřovatelské péče. Jedná se o zajištění neodborných zdravotnických úkonů, které běžně realizují laikové např. orální podávání medikace, aplikace inzulínu, podávání stravy sondou PEG, poskytnutí první pomoci při epileptickém či jiném záchvatu, apod. Tyto úkony jsou často zařazovány do resortu zdravotnických úkonů realizované zdravotnickými pracovníky. Ve službě denních stacionářů by se ovšem mělo jednat o běžně zajišťovaný úkon pracovníky v sociálních službách v souvislosti s reagováním na potřeby cílové skupiny. Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb. vymezuje role pracovníků v sociálních službách v 116. V denních stacionářích se nejčastěji setkáváme s pracovníky vykonávajícími přímou obslužnou péči, výchovnou nepedagogickou činnost a činnosti pod dohledem sociálního pracovníka. Ve vymezení činností pracovníků v sociálních službách není vydefinována oblast neodborných zdravotnických úkonů 3. S ohledem na zákon č.372/2011 Sb. zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování 11, odstavec 2.a) je poskytovatel povinen poskytnout odbornou první pomoc bez získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb. a) poskytovat odbornou první pomoc, b) poskytovat zdravotní služby v zařízeních sociálních služeb podle zákona o sociálních službách, Speciální pedagog 4 ve službě denního stacionáře splňuje stejné požadavky, jaké jsou kladeny na pracovníky v sociálních službách. Speciální pedagog metodicky vede činnost pracovníků v přímé péči, přijímá a podává podněty k návrhům nových metod a forem práce s klienty služeb, zajišťuje výchovnou a pedagogickou činnost. Zodpovídá za plánování aktivit a činností, které vedou klienty k rozvoji, spoluvytváří a případně koordinuje proces individuálního plánování, především v oblastech zaměřených na výchovu a vzdělávání. Individuálně i skupinově pracuje s klienty zařízení, zajišťuje speciální pomůcky a didaktické pomůcky. Odborně vede tým pracovníků v sociálních službách. S rolí 3 Zákon 108/2006 Sb. 116 Pracovníci v sociálních službách (1) Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává a) přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb, b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti, d) pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 44 Zákon 108/2006 Sb. 115 d pedagogičtí pracovníci v sociálních službách 11

speciálního pedagoga ve službách denních stacionářů se častěji setkáváme u dětí, dospívajících osob a u klientů s poruchou autistického spektra. Psycholog do služby denního stacionáře často vstupuje jako externí odborník, který poskytuje své služby na základě dohody o provedení činnosti, dohody o provedení práce nebo nasmlouvané spolupráce (např. OSVČ). Psycholog je součásti odborného týmu služby, který je zapojován do hledání a nastavování možných strategií a způsobů práce s klienty s ohledem na jejich potřeby (případový proces). Dále do služby vstupuje při zajištění a vedení svépomocných a terapeutických skupin a při individuálních i skupinových činnostech s klienty (nácvik interakcí, diagnostika, terapie). Fyzioterapeut 5 patří mezi významné členy odborného týmu služby denního stacionáře, který naplňuje potřeby cílové skupiny a vstupuje do procesu individuálního plánování v těchto oblastech: zlepšení či udržení motorických a pohybových dovedností klientů, zabránění vzniku kontraktur a bolesti, udržení kloubní pohyblivosti končetin, zlepšení koordinace pohybů (jemné X hrubé motoriky), postupné odstraňování patologických poloh těla, uvolnění a prohřívání, stimulace k aktivitě, rozvoj paměťových schopností, rozvoj pohybové i prostorové koordinace, zlepšené dýchání, nadměrné salivace, udržení a případné zlepšení psychického stavu klientů a pozitivní dopad i na pečující osoby. Fyzioterapeut zabezpečuje kompletní kineziologický rozbor a používá ke své práci speciální metody např. Vojtova metoda, Bobath terapie, Kabatova metoda. Nárok na rehabilitační péči (odborná fyzioterapie, vodoléčba), která je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, je často nedostačující s ohledem na potřeby klientů denních stacionářů. Z toho důvodu se často setkáváme s tím, že je v denním stacionáři fyzioterapeut, který své služby poskytuje jako fakultativní činnost, kterou si klienti hradí sami. V praxi se tak často setkáváme s tím, že klienti a jejich rodiny kombinují rehabilitační péči hrazenou přes pojišťovny v lékařském zařízení a ve službě denního stacionáře odebírají další rehabilitační péči. Klienti, jejichž pečující osoby docházejí do zaměstnání, mají možnost čerpat fyzioterapii v zařízení a nejsou tak o naplnění této potřeby ochuzeny (rodiče nemohou opouštět zaměstnání a dopravovat svou blízkou osobu pravidelně do zdravotnického zařízení). Běžnou praxí je také pokles nároku na rehabilitační péči (často i ztráta nároku na rehabilitační a lázeňskou péči) hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. O to významnější je role fyzioterapeuta ve službě denních stacionářů, jehož práce s klientem je dlouhodobá, intenzivní a cílená. Ergoterapeut v zařízení vstupuje do přímé práce s klienty smysluplným zaměstnáváním klientů, kterým usiluje o zachování a využívání schopností potřebných pro zvládání běžných denních, sebeobslužných, pracovních a zájmových činností. Podporuje participaci klienta v běžném životě, využívá ke své práci specifické metody a techniky, realizuje nácvik konkrétních dovedností, poradenství a přizpůsobení prostředí s ohledem na potřeby klientů. Služby canisterapie a hipoterapie atd. jsou poskytovány jako fakultativní činnosti. Jsou zpravidla také zajišťovány externě na základě dohody o provedení práce nebo nasmlouvání spolupráce. Přínos terapií za účasti zvířete spočívá především v uvolňování a prohřívání těl klientů, rozvoji motoriky a pohybových vzorců, koordinaci těla, rozvoji komunikace, navazování vztahů, ovlivňování emocí. Kontakt se zvířetem klienty často motivuje k aktivitě a zájmu. Canisterapie a hipoterapie jsou odborné metody, které dotváří komplex péče o osoby s těžkým zdravotním postižením. V praxi se často setkáváme s tím, že činnosti vykonávané fyzioterapeuty nebo služby canisterapie a hipoterapie jsou poskytovány jako fakultativní činnosti, které si klienti denních stacionářů hradí nad rámec sociální služby. Tím může být pro klienta dostupnost těchto služeb omezena až znemožněna. Po uhrazení služeb poskytovaných ve službě denního stacionáře je často další výdaj pro klienty a jejich rodiny neúnosný. 5 Zákon 108/2006 Sb. 115 d zdravotničtí pracovníci v sociálních službách 12

Doporučení: - S ohledem na specifické potřeby klientely denních stacionářů a jejich vysoké míry závislosti na pomoci a péči druhých osob by bylo ideální minimalizovat počet klientů na pracovníky, zkvalitnit individuální přístup a tím naplňovat jejich potřeby. Současný stav stále směřuje ke kolektivním aktivitám, kdy není dostatečný prostor pro individuální práci s klienty a jejich rozvoj. Splnění této podmínky je ve většině služeb přímo vázáno na financování služby, kdy poskytovatelé nemohou navýšit personální zázemí služby právě s ohledem na možnosti rozpočtu organizací. - Vnímat významnost role sociálního pracovníka v procesních činnostech, v případové práci s klientem a podpoře práv klientů a jejich blízkých osob - Zapojení odborného speciálního pedagoga do služeb pro děti, mládež a klienty s poruchou autistického spektra - Zahrnutí neodborných zdravotnických úkonů (např. orální podání medikace, aplikace inzulínu, apod.) do činností, pro jejichž výkon splňují pracovníci v sociálních službách svou kvalifikaci. Dané úkony vykonávat pod oblastí nácvik jednoduchých denních činností, podpora soběstačnosti, posilování životní aktivizace. - Zajistit realizaci činností canisterapie, hipoterapie, fyzioterapie a masáží pracovníky prostřednictvím projektových záměrů - U odborných zdravotnických úkonů navázat spolupráci s domácí zdravotnickou péči, jejíž činnost bude hrazena z veřejného zdravotního pojištění 13

2.4 Uživatelé denních stacionářů podle místa bydliště 2012 2013 Trvalé bydliště Počet Procenta Trvalé bydliště Počet Procenta Havířov 133 17,90% Havířov 131 15,30% Třinec 68 9,10% Ostrava 84 9,80% Karviná 67 9,00% Karviná 74 8,60% Opava 43 5,80% Třinec 68 7,90% Český Těšín 36 4,80% Opava 42 4,90% Frýdek-Místek 33 4,40% Český Těšín 39 4,50% Bohumín 32 4,30% Frýdek-Místek 37 4,30% Ostrava 30 4,00% x x x ostatní obce 283 38,00% ostatní obce 365 42,50% nezjistitelné 19 2,60% nezjistitelné 18 2,10% Celkem 744 100% Celkem 858 100% Službu denního stacionáře využívalo v letech 2012 celkem 744 osob a v roce 2013 celkem 858 osob. V Moravskoslezském kraji bylo k datu realizace dotazníkového šetření provozováno celkem 29 denních stacionářů. V současné době je v Moravskoslezském kraji 30 poskytovatelů denních stacionářů (od 1.10.2014 zajišťuje v Odrách tuto službu Charita Odry). Služeb denních stacionářů často využívají i klienti, kteří žijí v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo domovech pro osoby se zvláštním režimem. U těchto klientů není mapováno místo původního trvalého bydliště. Klienti pobytové sociální služby mají v době využívání služeb denního stacionáře pobyt v místě pobytové soc. služby. V meziročním srovnání sledujeme zvýšený počet klientů denních stacionářů o 114 uživatelů. Nárůst klientů je zaznamenám především v Ostravě a součtu klientů ostatních obcí. Tento nárůst může být způsoben přechodem klientů transformovaných pobytových služeb do služeb ambulantních a zahájením provozu denního stacionáře Duhový dům v Ostravě s kapacitou 54 míst. 14

2.5 Zájemci o službu denní stacionáře 2012 2013 Důvody odmítnutí zájemců o službu: absolutn í četnost podíl % absolutní četnost podíl % A B C D E Poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá. Zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb. Poskytovatel nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá. Zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis. Osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy. 3 15% 1 4% 9 45% 6 25% 6 30% 15 63% 2 10% 2 8% 0 0% 0 0% 20 100% 24 100% Důvody odmítnutí 2012 Důvody odmítnutí 2013 10% 15% A B 8% 4% 25% A B 30% 45% C D 63% C D Významným číslem v tabulce je údaj z roku 2013, kdy bylo 63% zájemců (tzn. 15 osob) odmítnuto z kapacitních důvodů. Na rozdíl od předchozího roku došlo k navýšení počtu odmítnutých zájemců o 9 osob. Nárůst odmítnutých zájemců reflektujeme ve službách poskytovaných v Novém Jičíně, kde byl za rok nárůst o 4 odmítnuté zájemce a v Havířově, kde se jedná o nárůst odmítnutých zájemců o 3 osoby za rok. Údaj o počtu odmítnutých zájemců ze zdravotních důvodů doporučujeme sledovat s ohledem na rozdílnost výkladu zajištovat ve službě denních stacionářů neodborné zdravotnické úkony, aby nedošlo k odmítnutí zájemců z neopodstatněných důvodů. Služba denního stacionáře je primárně určena lidem s těžkým typem postižení, u kterých je základní zdravotnická/ošetřovatelská péče vždy potřebná. 15

Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách se odvolává na zdravotnické pracovníky při výkonu ošetřovatelských a rehabilitačních úkonů pouze v pobytových sociálních službách. 6 Poskytovatelé služeb denního stacionáře v MSK se zaměřují na tyto cílové skupiny: lidé s mentálním a kombinovaným postižením: služby denních stacionářů jsou určeny lidem s těžkým/hlubokým mentálním postižením, u kterých se ve většině případů setkáváme s kombinací dalšího postižení (pozn. mentální postižení v kombinaci s tělesným, duševním, zrakovým, sluchovým postižením nebo s poruchou autistického spektra). Také se často setkáváme s dalšími specifiky, jako je narušena komunikační schopnost či problémové chování. Problémové chování je často důvodem/záminkou pro poskytování služby v jiných institucích (např. škola, jiné druhy sociálních služeb). osoby s poruchou autistického spektra (PAS): jsou specifickou cílovou skupinou, která klade vysoké nároky na odbornost zaměstnanců. V praxi denních stacionářů se opět často jedná o klienty, kteří mají v kombinaci PAS i další zdravotní postižení (tělesné, zrakové, duševní, sluchové onemocnění) či specifika v oblasti problémového chování. senioři: osoby ve věku nad 60 let, které mají sníženou soběstačnost a jejichž situace vyžaduje pomoc, podporu a péči druhé osoby. Doporučení: * u všech klientů denních stacionářů se často setkáváme s dalšími zdravotními problémy, které brání v přijetí do jiných typu služeb a které vyžadují odbornou profesionální péči (zajištění úkonů, které klient pro své zdravotní postižení sám nezvládne - aplikace diazepamu, podávání stravy prostřednictvím sondy PEG, apod.). Služby denních stacionářů by měli umět reagovat na tyto specifické potřeby klientů, kteří její služby potřebují. ** v praxi se nemůžeme orientovat, dle stanovených diagnóz, které často ani ve službě denních stacionářů nejsou sledovány. U spousty klientů se také setkáváme se špatně stanovenou diagnózou nebo diagnózou stanovenou před např. 30-40 lety, která nebyla od té doby přešetřena, ačkoliv se potřeby a zdravotní stav dané osoby změnili. Zda je pro klienta vhodná služba denních stacionářů zjišťujeme až po zmapování potřeb klienta. - vymezit rozdílnost cílové skupiny, pro kterou je určena služba denního stacionáře a sociálně terapeutických dílen s ohledem na zaměření těchto typů služeb - poskytovat službu denního stacionáře na základě zjištěných potřeb klientů, neorientovat se striktně dle stanovených diagnóz 6 Zákon 108/2006 Sb. 36 Rozsah a podmínky zabezpečení a hrazení zdravotní péče o osoby, kterým se poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb uvedených v 34 odst. 1 písm. c) až f), upravují zvláštní právní předpisy 19 ). Ošetřovatelská a rehabilitační péče je těmto osobám poskytována především prostřednictvím zaměstnanců zařízení uvedených v předchozí větě, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu 20 ). a 91, odst. 3 c) zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis, 16

2.6 Mapa poskytovatelů denních stacionářů v Moravskoslezském kraji Území poskytování služeb 2012 2013 Počet Území poskytování služeb Počet Bohumín 2 Bohumín 2 Český Těšín 2 Český Těšín 2 Frýdek-Místek 2 Frýdek-Místek 2 Havířov 3 Havířov 3 Hlučín 1 Hlučín 1 Jablunkov 1 Jablunkov 1 Karviná 3 Karviná 3 Kopřivnice 1 Kopřivnice 1 Krnov 2 Krnov 2 Nový Jičín 2 Nový Jičín 2 Opava 2 Opava 2 Orlová-Lutyně 1 Orlová-Lutyně 1 Ostrava 2 Ostrava 4 Tichá 1 Tichá 1 Třinec 2 Třinec 2 Celkem 27 Celkem 29 17

Na mapě jsou znázorněny města a obce, ve kterých byly v letech 2012 a 2013 poskytovány služby denních stacionářů. Počet denních stacionářů v jednotlivých městech/obcích je poté specifikován v tabulce pod mapou. Mapa poskytovatelů denních stacionářů navazuje na faktický pobyt (nemusí se jednat o trvalé bydliště) klientů tohoto typu služby. Služby jsou centralizovány především ve větších městech a obcích, do kterých mají klienti i z blízkého okolí dobrou dostupnost. V praxi se setkáváme s tím, že jednotliví klienti jsou dopravování do denních stacionářů ze vzdálenosti i nad 30 km. Klienti denních stacionářů jsou ve většině případů dopravováni do zařízení a zpátky do domácího prostředí druhou osobou. U klientů z větší vzdálenosti může tento fakt ovlivnit i možnost pečujících osob najít si zaměstnání (nereálnost skloubit pracovní dobu a péči o osobu s postižením a její dopravování do sociální služby). Náklady na dopravu do a ze zařízení mohou také významně zatížit rozpočet rodiny a tak se může služba denního stacionáře stát pro potřebného klienta nedostupná (náklady za službu, dopravu). V roce 2012 působilo v Moravskoslezském kraji celkem 27 denních stacionářů, v roce 2013 se jejich počet zvýšil na 29 (zahájení provozu denních stacionářů Duhový dům a Žebřík v Ostravě). V roce 2014 zahájil svou činnost denní stacionář pro seniory Odry, který provozuje Charita Odry a má kapacitu 5 míst (rok 2014 již nebyl posuzován v rámci dotazníkového šetření). Z pokrytí denních stacionářů na mapě Moravskoslezského kraje vyplývá, že v západní části kraje není provozována sociální služba denních stacionářů. Na základě informací zjištěných z registru poskytovatelů sociálních služeb lze vyčíst, že v daném území jsou provozovány sociální služby sociálně terapeutických dílen (2x Bruntál, Rýmařov, Osoblaha, Město Albrechtice). Ze zkušeností poskytovatelů vyplývá, že část klientely sociálně terapeutických dílen potřebuje spíše podporu v rozsahu služby denních stacionářů. Pragmatickým důvodem pro tuto realitu je v tomto případě fakt, že na daném území jsou sociálně terapeutické dílny prakticky jedinou dostupnou a zároveň alespoň přibližně odpovídající službou. Doporučení: - zjistit skutečné potřeby klientů v sociálně terapeutických dílnách v bílém území a na základě zjištěných skutečností zprovoznit službu denních stacionářů případně zvážit přeregistraci stávajících sociálních služeb - zahájit jednání se zástupci MSK se snahou o vyřešení situace a zasíťování území, v případě hraničních obcí zahájit spolupráci s Olomouckým krajem - řešit ze strany obcí dotčeného regionu dopravu podílet se na nákladech na dopravu lidí s postižených do služeb denních stacionářů nebo sociálně terapeutických dílen 18

2.7 Odkud uživatelé denních stacionářů do služby přicházejí Místa, odkud uživatelé do služby přicházejí (odkud jsou posíláni) 2012 Pořadí Odkud uživatelé přišli Podíl % A. Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby 2% Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (ukončení využívání B.1 jednoho druhu sociální služby a následně vstup do denního stacionáře) příklad 5% raná péče C.1 Z domácnosti (rodiny) 59% C.2 Z pobytové soc. služby, která je jeho domovem 4% D. Ze zdravotních služeb (nemocnice, léčebny ) 1% E. Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) 23% F. Jiné 6% CELKEM 100% 2013 Pořadí Odkud uživatelé přišli Podíl % A. Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby 3% Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (ukončení využívání B.1 jednoho druhu sociální služby a následně vstup do denního stacionáře) příklad 2% raná péče C.1 Z domácnosti (rodiny) 63% C.2 Z pobytové soc. služby, která je jeho domovem 8% D. Ze zdravotních služeb (nemocnice, léčebny ) 0% E. Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) 20% F. Jiné 3% CELKEM 100% Služeb denních stacionářů využívali v minulých letech ve větší polovině klienti, kteří do služby přichází z rodinného prostředí. V praxi se často jedná o děti, mládež, dospělé i seniory, jejichž pečující osoba tráví čas v zaměstnání a potřebuje pro člověka se zdravotním postižením či seniora zajistit potřebný dohled a péči. Tento fakt často odpovídá i provozní době denních stacionářů, kdy služba poskytuje své služby nejčastěji v pracovní dny v dopoledních a odpoledních hodinách. Z dotazníkového šetření vychází jako druhým nejčastějším místem, odkud klienti přichází do služeb denních stacionářů oblast školství. V dotazníkovém šetření byla tato oblast míněna jako školské pobytové zařízení typu dětských domovů nebo středisek výchovné péče, apod. Vzhledem k tomu, že služba "denní stacionář" neposkytuje ubytování je otázkou, zda byla tato oblast správně označena poskytovateli sociálních služeb. Zda nedošlo k záměně za situaci, kdy klient přichází do 19

denního stacionáře po ukončení školní docházky. Kdy se člověk stává klientem denního stacionáře poté, co ukončil povinnou školní docházku (od 26let výše). Z praxe vychází i skutečnost, že postupně přibývá počet klientů, kteří do denních stacionářů přichází z pobytové sociální služby. Propojení pobytových a ambulantních sociálních služeb je jednou z praxí, kdy se klient pobytové sociální služby dostává do kolektivu jiných lidí, do jiného prostředí a měli by mu i být poskytnuté jiné činnosti, než ty které poskytuje pobytová sociální služba. V pobytových službách a v denních stacionářích jsou dle vyhlášky 505/2006 Sb. poskytovány totožné základní činnosti, přičemž v DOZP jsou rozšířené i o další. V praxi se setkáváme s tím, že služby denních stacionářů často poskytují aktivity, které jsou pro klienty zajímavé, obohacující a podporující jejich rozvoj a které pobytové služby nerealizují. Jedná se často o specifické aktivity zaměřené na individuální motorickou aktivizaci, práce ve snoezelen místnosti, preterapii, apod. Souběžné využívaní služeb denních stacionářů a pobytových sociálních služeb by tak vždy mělo být výsledkem individuálního procesu jednání se zájemcem o službu, kdy mapujeme potřeby a zájmy klientů a poskytované služby v denním stacionáři, které pobytová sociální služba neposkytuje. Překážkou ve využívání těchto dvou služeb současně je výklad zákona a finanční možnosti klientů. Výklad MPSV na souběžné využívání služeb denních stacionářů u klientů žijících v pobytových sociálních službách Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ) a podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, by měl Domov pro osoby se zdravotním postižením (dále jen DOZP ) poskytovat totožné základní činnosti jako denní stacionář, přičemž v DOZP, je služba rozšířena ještě o základní činnost, a to poskytnutí ubytování, podle 48, odst. 2 a) zákona, a proto by Vám poskytovatel měl nabídnout všechny činnosti, které poskytuje denní stacionář. Za stravu a ubytování se úhrada platí z důchodu a příspěvek na péči (dříve tzv. bezmocnost) slouží v plné výši k úhradě potřebné pomoci poskytovateli pobytové služby, kde je klient ubytován, tedy v DOZP. Pokud daný klient využívá služeb ještě v jiném, byť v obdobném zařízení (denní stacionář), službu si klient již hradí ze svého kapesného. 7 Tímto výkladem může docházet ke stigmatizaci. Souběžné využívání těchto dvou služeb komplikuje i skutečnost, že pobytové sociální služby účtují za své služby celý příspěvek na péči a to i za dobu, kdy je klientovi poskytována péče v jiném druhu sociální služby. Klient si tak hradí služby denního stacionáře ze svého kapesného, které často činí již pouze zákonných 15% z jeho příjmů a které potřebuje i na své další potřeby (doplatky medikace, úhrada výletů, kosmetiku, oblečení, apod.). Z finančních důvodů je často klientům pobytových sociálních služeb znemožněno využívat služeb denních stacionářů nebo je využívat v omezeném rozsahu. Oblast fakultativních služeb (fyzioterapie, canisterapie, hipoterapie a další) jsou pro tuto klientelu již finančně nedosažitelné. V rámci naplňování principu normality 8 je nutné hledat v první fázi jiné možnosti, než je využívání dvou a více sociálních služeb u jednoho klienta. Poskytovatelé pobytových sociálních služeb by tak prvně měli hledat možnosti s rozdílnou náplní činností, než tu kterou poskytují oni sami a ve veřejně dostupných službách např. školy, školní družiny, neformální vzdělávání a další volnočasové aktivity, které má možnost využívat běžná populace. V praxi se ovšem běžně setkáváme s tím, že klienti (nejen z pobytových sociálních služeb) využívají dvou a více sociálních 7 odkaz na webové stránky MPSV, stránka: nejčastější dotazy a odpovědi: http://www.mpsv.cz/cs/13373#d8 8 Princip normality v sobě zahrnuje tři klíčové momenty: 1.normální rytmus života (dne, týdne, roku) všední dny, dovolené a svátky; 2. normální prostředí, žádoucí je neprožít celý den v jednom prostředí; 3. společensky ceněné způsoby naplnění potřeb. John O Brian formuloval pět principů, vedoucích k sociálnímu začlenění: 1. být začleněn v komunitě, vyskytovat se na běžných místech, kde se vyskytují i ostatní lidé; 2. mít možnost volby a právo řídit svůj život; 2. zastávat hodnotné a důstojné sociální role; 4. mít možnost navazovat a rozvíjet smysluplné vztahy; 5. učit se a růst, získávat více vlastních kompetencí 20

služeb současně např. služeb sociálně terapeutických dílen, sociálních rehabilitací či denních stacionářů. Využívání služeb sociálně terapeutických dílen, které podporují klienty pobytových sociálních služeb především v oblastech jako je nácvik pracovních činností, nemusí být dosažitelné pro všechny klienty pobytové sociální služby a to z důvodu, že dle vyhlášky 505/2006 Sb. služby sociálně terapeutických dílen neposkytují činnosti, jako jsou: pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním prostředí, pomoc a podpora při podávání jídla a pití, pomoc při úkonech osobní hygieny a pomoci při použití WC 9. Z toho důvodu se služby sociálně terapeutických dílen mohou stávat nedostupné pro klienty závislé na péči druhé osoby v oblastech, které mohou naplňovat služby denních stacionářů. V rámci diskuzního fóra byla otevřena diskuse nad směřováním klientů z pobytových sociálních služeb do sociálně terapeutických dílen a klientů z rodinného prostředí do denních stacionářů. Poskytování služeb denních stacionářů a sociálně terapeutických dílen doporučujeme posuzovat s ohledem na individuální potřeby a zájmy zájemců/klientů. Dobrou praxí vnímáme v souběžném využívání jedné služby klientů z pobytové služby i klientům z rodinného prostředí. Základní parametry při využívání souběžně dvou služeb: - klient netráví čas pouze v jednom prostředí, se stejnými lidmi (z řad klientů i pracovníků) - dochází ke změně v činnostech, kterým se klient věnuje; dovednostech, které může v jiném typu služby (veřejné, sociální) získat; - služby denních stacionářů by měli být využívány s ohledem na individuální potřeby klientů/zájemců. Nemělo by docházet k plošnému sanování služeb, které by měli naplňovat pobytové sociální služby. - Využívání některých veřejných i sociálních služeb je ohroženo finanční nedostupností (klient žijící v pobytové sociální službě může k využívání těchto služeb použít pouze zdroje ze svého kapesného) Doporučení: - Doporučujeme podporovat veřejné služby v poskytování svých služeb lidem se zdravotním postižením, realizovat osvětové akce, případně finančně podporovat veřejné služby v rozvoji aktivit pro běžnou populaci i klientelu se zdravotním postižením. - Doporučujeme Moravskoslezskému kraji zabývat se cenovou dostupností služby pro klienty žijících v Domovech pro osoby se zdravotním postižením (např. dofinancování služeb denních stacionářů, metodicky doporučit pobytovým sociálním službám neodebírat celý příspěvek na péči, v případě, že klient tráví část svého času v jiném typu sociální či veřejné služby) - Nediferencovat služby s ohledem na to, odkud do služby denního stacionáře klienti přicházejí, ale s ohledem na potřeby cílové skupiny. Souběžně se zabývat cenovou dostupností služby. 9 Srovnání základních činností, dle vyhlášky 505/2006 Sb. - 12 a 32 21

2.8 Kam uživatelé denních stacionářů odcházejí Místa, kam uživatelé ze služeb odcházejí 2012 Pořadí Kam uživatelé odešli Podíl % A. Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby 7% B.1 Odchod do jiné soc. služby - Chráněné bydlení 2% B.2 Odchod do jiné soc. služby Podpora samostatného bydlení 0% B.3 Odchod do jiné soc. služby Domovy pro seniory 5% B.4 Odchod do jiné soc. služby Domovy se zvláštním režimem 2% B.5 Odchod do jiné soc. služby Domovy pro osoby se zdrav. postižením 2% B.6 Odchod do jiné soc. služby Týdenní stacionáře 2% B.7 Odchod do jiné soc. služby Sociálně terapeutické dílny 3% C. Do domácnosti (rodiny) 26% D. 1 Do zdravotních služeb 1% D. 2 Psychiatrická léčebna 0% E.1 Do školských zařízení běžná mateřská, základní, střední škola 12% E.2 Do školských zařízení speciální mateřská, základní, střední škola 19% E.3 Do školských zařízení dětský domov, střediska výchovné péče 0% F. Úmrtí 6% G. Ulice 0% H. Jiné 11% I. Chráněný trh práce 2% CELKEM 100% 22

2013 Pořadí Kam uživatelé odešli Podíl % A. Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby 9% B.1 Odchod do jiné soc. služby - Chráněné bydlení 2% B.2 Odchod do jiné soc. služby Podpora samostatného bydlení 0% B.3 Odchod do jiné soc. služby Domovy pro seniory 8% B.4 Odchod do jiné soc. služby Domovy se zvláštním režimem 0% B.5 Odchod do jiné soc. služby Domovy pro osoby se zdrav. postižením 1% B.6 Odchod do jiné soc. služby Týdenní stacionáře 1% B.7 Odchod do jiné soc. služby Sociálně terapeutické dílny 1% C. Do domácnosti (rodiny) 31% D. 1 Do zdravotních služeb 2% D. 2 Psychiatrická léčebna 1% E.1 Do školských zařízení běžná mateřská, základní, střední škola 11% E.2 Do školských zařízení speciální mateřská, základní, střední škola 15% E.3 Do školských zařízení dětský domov, střediska výchovné péče 0% F. Úmrtí 8% G. Ulice 1% H. Jiné 6% I. Chráněný trh práce 2% CELKEM 100% Důvodů pro ukončení poskytování sociální služby v denním stacionáři je mnoho. Nejčastěji se setkáváme s tím, že klient ukončí docházku do služby a zůstává v domácím prostředí. Otázkou zůstává, zda klient odchází do domácího prostředí z důvodu zhoršení zdravotního stavu, pro které již není možné službu využívat, z důvodu naplnění požadavků od služby, nespokojenosti či nepodnětnosti služby či z finančních důvodů, apod. Vzhledem k vysokému počtu klientů, kteří zůstávají v domácím prostředí, by bylo vhodné mapovat danou oblast a hledat možnosti, jak podporovat lidi se zdravotním postižením ve využívání potřebných služeb a bránit tak jejich izolaci. Po odchodu do domácnosti se nejčastěji setkáváme s tím, že klienti odchází do speciální či běžné MŠ, ZŠ a SŠ. Po jejímž ukončení se často do denních stacionářů vrací. Běžně se setkáváme i se současným využíváním služeb denního stacionáře a školství. Příklad: dítě se zdravotním postižením tráví ve školském zařízení čas od 8 do 12hod. Před školním vyučováním i po výuce se stává klientem denního stacionáře, kde má možnost využívat různé speciálně pedagogické metody v praxi. Poskytování denního stacionáře pro děti a mládež je často diskutováno s ohledem na přirozené prostředí, kdy by děti a mladí lidé měli trávit čas, tj. ve školském zařízení a nikoliv v sociální službě. 23

Aktuálně platná školská legislativa 10 jednoznačně stanoví rámce, kdy v případě zajištění vzdělávání v základní i střední škole, jsou tyto instituce povinny zajistit takové podmínky, aby bylo možné vzdělávat dítě se specifickými potřebami 11. Následně platné prováděcí předpisy stanoví možná podpůrná opatření, která by měla zajistit dostatečnou podporu žáka s ohledem na jeho potřeby, které jsou zjišťovány prostřednictvím diagnostiky ve školských poradenských zařízeních. Náročnější je oblast péče o děti předškolního věku, které mají zdravotní postižení nejrůznějšího typu. Mateřské školy jsou nejčastěji zřizovány obcemi. Děti jsou do nich přijímány na základě správního řízení vedeného ředitelem instituce, přičemž každá mateřská škola má nastaveny své podmínky přijetí dítěte. V praxi v Moravskoslezském kraji se setkáváme s velmi nízkým procentem běžných mateřských škol, kde by bylo možné zajistit péči o dítě se zdravotním postižením na dostatečné úrovni (tj. s ohledem na celou škálu potřeb, které dítě a pečující osoby v dané situaci mají). Obecně je tato situace ohrožující nejen s ohledem na nedodržování práva na dostupnost těchto institucí pro všechny, kdo žijí v daném území, ale s dalšími dopady, které to na společnost má: inkluze pouze v deklaratorní rovině nezajistí přijetí a skutečné začlenění lidí se zdravotním postižením do společnosti, ztížení ekonomické situace rodiny s ohledem na nedostupnost podpory pro její dítě, sekundární důsledky, kdy tato situace je následována dalším řetězením situací, kdy jsou dítě a rodina vyčleňováni z běžně dostupných aktivit i v dalších obdobích života. V rámci praxe se navíc ukazuje, že rodiny dětí se zdravotním postižením potřebují různě vysokou míru podpory v této nepříznivé sociální situaci. Velmi se osvědčuje podporovat je již v útlém věku dítěte komplexně což mnohdy školská zařízení nemohou obsáhnout v plné šíří (např. právě absencí sociálních pracovníků, psychologů, absencí dostatečných informací, orientací na převážně skupinové aktivity apod.). V další fázi života mladého člověka se zdravotním postižením tj. po ukončení povinné školní docházky a následném absolvování středního vzdělání, schází v kraji další návazné služby, které by v dostatečné míře podpořily začlenění těchto mladých lidí do společnosti s ohledem na jejich schopnosti a možnosti. Například směrem k profesní přípravě na chráněný trh práce, zajištění aktivit, které budou reflektovat výše zmiňovaný princip normality, přípravu na život mimo rodinu (v dospělém věku) ad. Doporučení: - Dobrou praxí je zajištění komplexní péče prostřednictvím služby, která koordinuje odborný tým pracovníků podporující funkčnost rodiny u dítěte se zdravotním postižením (provázanost služeb: SPC, školství, sociální služba, psycholog, fyzioterapeut, apod.). Provázet rodinu v nepříznivé sociální situaci. - Poskytovat individuální nácvik činností, které není možné realizovat ve školských zařízeních (např. podpora samostatnosti v oblasti komunikace a sebeobsluhy) - Prostřednictvím sociální služby posilovat rodičovské role a jejich kompetence ( nepracovat za rodinu) 12 - Směřování dětí a mladých lidí do školských zařízení s případnou podporou dítěte, jeho rodiny i pracovníků školství 13 - Realizovat osvětové akce směrem k veřejnosti v dané problematice 14 10 zákon č. 561/2004 Sb. (školský zákon) 11 Školská legislativa pracuje s rozdílnými pojmy pro dítě se zdravotním postižením, nejčastěji s pojmem žák se specifickými potřebami 12 Výstupy z brainstormingu na téma děti v Moravskoslezském kraji strategické dokumenty a plánování služeb 28.1.2014 13 Výstupy z brainstormingu na téma děti v Moravskoslezském kraji strategické dokumenty a plánování služeb 28.1.2014 24