VÝZKUM OSADY KULTURY S LINEÁRNÍ KERAMIKOU VE VELATICÍCH (OKR. BRNO-VENKOV)

ISSN 0323-0570 Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVII: 1, 57 84, 2012 VÝZKUM OSADY KULTURY S LINEÁRNÍ KERAMIKOU VE VELATICÍCH (OKR. BRNO-VENKOV) EXCAVATION OF THE LINEAR POTTERY SETTLEMENT IN VELATICE PETRA REBROŠOVÁ¹ MARTIN KUČA¹ PETR KOS² MILAN VOKÁČ³ 1. Ústav archeologie a muzeologie, FF MU Brno 2. Ústav archeologické památkové péče Brno, v.v.i. 3. Muzeum Vysočiny Jihlava ABSTRACT The article centres upon a section of a LBK settlement in the cadastral area of the village of Velatice, where rescue research was carried out in 2005 and 2006. The contribution presents and assesses in detail the ceramic material, chipped and polished stone industry and daub yielded by 40 settlement features. The results enable the location to be classified within the relative chronology of the LBK valid for Moravian territory. Attention is also devoted to individual settlement features that might have served as fortification elements, as well as to an aboveground construction. KEY WORDS: Neolithic, LBK, Velatice, Moravia, settlement, ceramic, stone industry, fencing 1. ÚVOD Předkládaná studie představuje výsledky zpracování záchranného archeologického výzkumu z roku 2005 a 2006, který proběhl na katastru obce Velatice, v trati Velatický Široký a vychází z bakalářské diplomové práce P. Rebrošové (2010). Výzkum byl zahájen z důvodu výstavby komunikace a inženýrských sítí pro nové rodinné domy a proveden Ústavem archeologické památkové péče Brno, v. v. i. (NZ č. j. 216/05). Na polykulturní lokalitě bylo objeveno množství objektů, z nichž většina patřila kultuře s lineární keramikou (dále jen LnK) a jiným sídelním komponentám nebude věnována v textu pozornost. Kvůli rozsahu výzkumu a většímu množství získaného hmotného materiálu byla zpracována pouze severní část zkoumaného sídliště, která zahrnuje část plochy 1 (celkem 78 objektů) a celou plochu 2 (celkem 6 objektů). Celkové zpracování kultury s LnK je předmětem magisterské diplomové práce autorky. Veškerý materiál byl zapůjčen ke zpracování Muzeem Brněnska. 2. POLOHA A CHARAKTERISTIKA LOKALITY Obec Velatice se nachází v okrese Brno-venkov, cca 10 km východně od Brna. Lokalita se rozkládá na rozhraní dvou geomorfologických celků území ČR České vysočiny a Západních Karpat. Do Západních Karpat patří celek Dyjsko-svrateckého úvalu, jehož severní výběžek zasahuje na katastr obce z jihu. Českou vysočinu reprezentuje Brněnská vrchovina, která se rozprostírá v okolí města Brna a dále na sever. Do Brněnské vrchoviny spadá protáhlá sníženina Boskovické brázdy společně s Bobravskou a Drahanskou vrchovinou (DEMEK NOVÁK A KOL. 1992, 21 23). Katastr obce Velatice leží v předhůří Drahanské vrchoviny, přesněji v její východní části nazvané Konická vrchovina. Jižním okrskem Konické vrchoviny je pak Mokerská (Hornoříčecká) vrchovina, jejíž páteř tvoří údolí toku Říčky. 57

Konickou vrchovinu tvoří především spodnokarbonské droby, slepence a břidlice, které někdy vystupují na povrch v podobě menších skalních útvarů. Na zdejší kulmské sedimenty nasedají zvětraliny těchto hornin se zbytky neogenních sedimentů, které zde zanechalo karpatské moře, a také fluviální terasy, které jsou pokryté sprašovými hlínami z období kvartéru (DEMEK ED. 1987, 138; DEMEK MACKOVČIN EDS. 2006, 232, 303) Trať Velatický široký (tratě Padělky, Zahrádky, Široké a Kouty ) je situována SZZ od obce v nadmořské výšce 268 m n. m. na mírném návrší nad pravým břehem potoka Roketnice okolo bodu 49 12'3.182"N, 16 44'58.988"E, WGS 84 (NZ č. j. 216/05). 3. OSÍDLENÍ LOKALITY A HISTORIE VÝZKUMU Polykulturní lokalita je známa ze sběrů již od konce 19. století; v literatuře byla poprvé publikována I. L. Červinkou (1908, 67). Drobné výzkumy a sběry z různých tratí dokládají přítomnost různorodého pravěkého i středověkého osídlení. Nálezy jsou hlavně sídlištního charakteru, ale početně jsou zastoupeny i hrobové celky (vše viz REBROŠOVÁ 2010, 8 10). 4. NÁLEZOVÁ SITUACE A CHARAKTERISTIKA SÍDLIŠTNÍCH OBJEKTŮ Archeologickému výzkumu předcházela plošná skrývka ornice, která byla provedena za pomoci těžké mechanizace. Referovaný úsek výzkumu (plocha 2 3) navazoval na S-J úsek zkoumané plochy (plocha 1) a z východní strany byl omezen ochranným pásmem vysokotlakého plynovodu, za nímž komunikace pokračovala až k samotné hraně údolí (plocha 3; srov. ÚAPP Brno, NZ č. j. 184/06). Mocnost ornice byla v celém úseku skrývek nerovnoměrná, většinou se pohybovala v rozmezí 40 až 60 cm. Zatímco v jižní části bylo podloží budováno čistými sprašemi, které přecházely až do středního úseku komunikace (plochy 1 a 2), ve východní části (plochy 2 a 3) spraše postupně vykliňovaly téměř až k povrchu a místy tu byly střídány písčitými a štěrkovitými sedimenty terasy, která zjevně souvisela s morfogenezí blízkého údolí utvářeného erozním zářezem potoka Roketnice. Tmavočerné zemité zásypy objektů se jevily samostatně nebo ve vzájemných superpozicích, jejich kontaktní hranice bylo vesměs velmi obtížné identifikovat. Morfologické charakteristiky si byly u většiny objektů velmi podobné, vesměs se jednalo o kůlové a sloupové jámy, hliníky a stavební jámy. Z keramického materiálu, jenž byl získán již při snímání nadložních vrstev, bylo zřejmé, že objekty náleží do období staršího a mladšího neolitu (LnK a MMK) a mladšího eneolitu (Jek). Zajímavá situace byla v prostoru rozměrného hliníku 514, ve kterém byly ve svrchní úrovni zásypu zachyceny pláště dvou menších pecí s horizontálními topnými kanály a svislými otvory pro odvod kouře (obj. č. 1518 a 1521). Bylo evidentní, že pícky korespondují se stykovou vrstvou, která se nedala pouhým okem ve hmotě zásypu hliníku rozpoznat. Z těchto důvodů byl inkriminovaný prostor rozdělen do několika sondážních sektorů, jejichž smyslem bylo identifikovat další stratigrafické a plošné souvislosti. Jediným poznatkem, díky němuž bylo možné stanovit základ vertikální stratigrafie vrstev objektů 514 a 528, bylo vyčlenění svrchního nálezového kontextu, který oba pyrotechnologické objekty překrýval. Byť se nejednalo o výrazně mocnou vrstvu (č. 139), podařilo se z ní získat cenný keramický materiál charakteristický pro období mladšího eneolitu (Jek). V západním předpolí hliníku se koncentrovaly antropogenní útvary vesměs lineárního tvaru orientované S-J směrem. Během jejich preparace a současného snižování zásypu hliníku byly identifikovány další superpozice objektů, jež byly na základě keramiky datovány do období mladšího (MMK) a staršího (LnK) neolitu. Celkem bylo v referované části velatického lineárního sídliště zpracováno 84 objektů, Většina z objektů (78) se nacházela na pracovní ploše 1. Z 84 objektů obsahovala archeologický materiál téměř polovina 41 objektů. Alespoň rámcově do chronologie LnK bylo 58

Obr. 1. Celkový pohled na lokalitu s vyznačenými plochami výzkumu, autor J. Gánovský. zařazeno 52 objektů. Některé objekty byly datovány pouze na základě terénní situace (celkový přehled viz REBROŠOVÁ 2010, 19 20, Tab. 1). Z uvedených 84 objektů 30 buď neobsahovalo žádný materiál, nebo objekt nebylo možné datovat. Zbylých 54 bylo analyzováno takto: 13 objektů (č. 503, 505, 514, 631, 758, 761, 762, 766, 775, 1508, 1514, 1516 a 1519) bylo přiřazeno jen rámcově kultuře s LnK, jejich obsah nedovoloval žádné bližší určení, I. stupni kultury s LnK patří 4 objekty (č. 528, 777, 1505 a 1509), z nichž většina byla zařazena do subfáze Ib2. Pravděpodobně právě od této subfáze byla lokalita osídlena. Stopy po fázi Ia nebyly nalezeny a fáze Ib1 se vyskytuje jen na několika zlomcích. Druhému stupni by odpovídal materiál z 31 objektů. Celkem 18 objektů (č. 773=778, 784, 785, 786, 787, 788, 789, 791, 792, 793, 794, 795, 796, 799, 1502, 1510, 1513 a 1515) nese označení pouze II. stupně bez bližšího určení. Fázi IIa přísluší 10 objektů (č. 500, 501, 502, 749, 754, 771, 776, 780, 781 a 1500), dva jsou s otazníkem zařazeny do subfáze IIa1, menší zastoupení 3 objekty (č. 531, 1501 a 1503), má fáze IIb. Objekt č. 740 náleží III. stupni. Dva objekty byly zařazeny do kategorie Ib2/IIa1 (č. 760 a 768), kdy materiál neumožňoval přesnější určení. Na rozhraní pozdního neolitu a časného eneolitu se nachází tři objekty (č. 1518, 1520 a 1521). Nejčastěji se opakujícím typem objektu byla sídlištní jáma (celkem 41, následovaná kůlovou jamkou (36 objektů). Ostatní typy se vyskytují jen v minimálním počtu: stavební jáma (1 objekt), hliník (1 objekt), pec (2 objekty), žlab (2 objekty) a příkop (1 objekt). 59

Obr. 2. Detailní pohled na plochu 1, autor J. Gánovský. Obr. 3. Severní část plochy 1, foto P. Kos. 60

4.1 Příkop Nejvíce objektů bylo možné spojit s kulturou s lineární keramikou, kdy tudy procházel asi 2,3 m široký žlab (obj. č. 528, obr. 2) podobný příkopu s plochým dnem a nálevkovitě rozevřenými stěnami, jehož původní tvar byl porušen mladšími zásahy. Zachovalý relikt byl dokumentován v jižní stěně skryté plochy a nelze vyloučit, že byl při západním obvodu ještě lemován drobným (snad palisádovým) plotem 531, po kterém se tu dochoval žlab široký cca 0,4 0,5 m, do něhož byly střídavě zapuštěny po větších vzdálenostech sloupové jámy (např. obj. č. 743); složité stratigrafické vztahy mezi jednotlivými okraji superponujících kontextů však mohou naznačovat také jiné souvislosti. Tatáž situace byla zachycena i při výzkumu jižního okraje zkoumané komunikace (plocha 1), kde byly podobné žlaby (obj. č. 534 a 539) odkryty dva, jeden z nich byl opět dosti nepřirozeně blízko vnitřnímu okraji příkopového hrazení sídliště (obj. č. 522). Podle stratigrafických vztahů dokumentovaných v souvislosti s pozůstatky příkopu nebylo možné vyloučit, že palisádové hrazení mohlo být zbudováno kolem příkopu až dodatečně, nebo porušeno mladšími aktivitami, které se tu odehrály později a vedly k rozšíření neolitického osídlení také mimo ohrazený areál. O existenci příkopového hrazení, které obklopovalo neolitickou osadu u Velatic nelze patrně příliš pochybovat, neboť při výzkumu, jenž proběhl při přeložce plynovodu v roce 2009, byl jihozápadně od silnice Nové, která dělí lokalitu na dvě části, zachycen ukázkový Sohlgraben (obj. č. 1656) široký 3,4 a hluboký 0,9 m, jenž se podařilo datovat keramikou rovněž do období kultury s LnK (KOS 2010). Jednoznačný doklad podobného hrazení zatím postrádáme pouze na severní straně sídliště, kde byly v několika řezech dokumentovány jeho náznaky ve složitých superpozicích (např. obj. č. 1547 a 1606), které se koncentrovaly k hraně údolí bezejmenného potůčku, jenž obtéká lokalitu ze severu (KOS 2008; 2009; 2010). Za další doklad příkopového hrazení obklopujícího osadu tentokráte z východní strany můžeme pravděpodobně považovat nález ze severovýchodní části zkoumané plochy (plocha 2). 4.2 Nadzemní kůlová stavba V severní části plochy 1 byla rozpoznána jedna neúplná nadzemní kůlová stavba (obr. 2). Tu představuje soubor 16 kůlových jam (773=778, 783, 784, 785, 786, 787, 788, 789, 790?, 791, 792, 793, 794, 795, 796, 1511?). Nebylo možno zachytit ani jednu celou dlouhou ani krátkou stranu domu, řady jsou značně neúplné. Pravděpodobně žádná z těchto kůlových jam neplnila funkci nosnou, protože jejich zachovaná hloubka se pohybuje mezi 0,2 0,3 m. U hloubky musíme brát v úvahu i výšku skryté ornice, která by ji mohla zkreslovat. Přesně středem hypotetického domu navíc prochází další objekt a možné středové kůlové jamky jím mohly být poničeny. Zachované jamky měly nejčastěji mísovitý a studňovitý profil, dno bylo ploché nebo mírně konvexní. Vzhledem k neúplnosti půdorysu nebylo možné zachytit délku domu, šířka je přibližně 4 5 metrů. Identifikace adekvátních stavebních jámy je vzhledem ke složité stratigrafické situaci objektů téměř nemožná. To platí i pro stanovení přesnější chronologie. Kůlové jámy mohou být součástí dlouhých stran domu, orientovaného ve směru SV- JZ. Tato orientace je typická pro většinu staroneolitických staveb na Moravě, i když ojediněle byly prozkoumány i stavby s odlišnou orientací VSV ZJZ (STŘÍŠKOVÁ 2007, 15 23, BÁLEK ČIžMÁŘ GEISLEROVÁ 2000, 8). Na dalších opevněných LnK sídlištích na Moravě je situace tato: v Brně-Novém Lískovci převládá směr delší osy domu SSV JJZ (Berkovec 2004, 92), na lokalitě ve Vedrovicích je to SV JZ (SEDLÁČKOVÁ 2005, 14 17), v Uničově ve dvou případech SZ- JV a v jednom SV JZ (HÁJEK 2005, 21 40), z lokalit Bořitov, Černá hora a Rájec-Jestřebí nebyly pozůstatky nadzemních staveb zachyceny (BERKOVEC ČIžMÁŘ 2001, 21 25). 61

Tab. 1. Přehled keramiky v jednotlivých vrstvách a sektorech objektu 514. Hloubka (cm) Lnk MMK JeK Celkem Bez vrstvy 31 115 1 147 Sektor 1 24 3 0 27 Sektor 2, 0 20 cm 54 160 2 216 Sektor 2, 20 40 cm 266 248 3 517 Sektor 3, 0 20 cm 108 258 0 366 Sektor 3, 20 40 cm 328 301 6 635 Vrstva 432 88 75 0 163 Vrstva 439 513/2, 3 144 102 0 246 celkem 1043 1262 12 2317 4.3 Hliník Hliník (obr. 2) byl charakterizován jako objekt se smíšeným obsahem a intruzí dle kategorie vyčleněné na sídlišti v Těšeticích-Kyjovicích (KAZDOVÁ 1998, 62 63). Pravděpodobně došlo k narušení, popř. rozšíření staršího lineárního objektu mladším lengyelským. V rozsáhlém hliníku se nacházelo 1 262 ks keramiky MMK, 1 043 ks lineární keramiky a 26 kusů keramiky jevišovické kultury (viz Tab. 1.). Celkem 2 317 keramických kusů. Keramika jevišovické kultury představuje pouze 1 % a nachází se navíc téměř vždy u povrchu a její fragmenty jsou intruzivního charakteru (RULF 1997, 439 461). Spodní vrstvy hliníku jsou bohatší na nálezy keramiky LnK, naopak lengyelské střepy se koncentrují hlavně do 20 cm. Keramika kultury s MMK byla předběžně stanovena do fáze IIb, ale nevystavena žádnému podrobnějšímu zkoumání. Kolekce lineární keramiky čítá 160 jedinců JK s lineárním ornamentem a naznačuje, že materiál patří spíše do II. stupně kultury s LnK. Kromě keramiky bylo nalezeno i 21 ks ŠI, 16 ks BI a také 57 ks mazanice. 5. FENOMÉN STARONEOLITICKÝCH LINEÁRNÍCH SÍDLIŠŤ Ohrazené areály kultury s lineární keramikou se koncentrují hlavně v západní a střední Evropě. Nejvíce případů je zaznamenáno z Německa, což je dáno jednak rozlohou, tak stavem výzkumu a zvláště rozvojem letecké archeologie. Německo tedy zaujímá první místo s 83 lokalitami, na druhém pak Francie se sedmi, Česká republika také se sedmi (včetně Velatic a dvou sporných lokalit), dále Rakousko s pěti, Belgie se třemi, Nizozemí se dvěma a Maďarsko rovněž se dvěma lokalitami. Zajímavá je i absence tohoto fenoménu v Polsku, i když tato oblast zaujímá okrajové oblasti rozšíření kultury s LnK a opevnění by se zde dalo očekávat (SEDLÁČKOVÁ 2008, 38-43). Podobně donedávna chyběla ohrazená sídliště v Čechách. V roce 2006 byla ale při výzkumu pohřebiště vinařické skupiny na lokalitě Praha-Zličín zachycena i část neolitického sídliště s pozůstatky po čtyřech řadách palisádového ohrazení (JIŘÍK A KOL. 2007, 8; VÁVRA A KOL. 2009, 211 212). Nově je také publikováno zjištěné ohrazení lineárního sídliště na lokalitě Vráble Fidvár (BÁTORA ET AL. 2012, 111 129, Fig. 7), což je první podobný objev na Slovensku. Na Moravě máme prozatím doložena ohrazená starolineární sídliště z lokalit Vedrovice, Brno-Nový Lískovec, Uničov, Bořitov, Černá hora a Rájec-Jestřebí. Poslední dvě zmiňované lokality jsou sporné, terénní situace a dokumentace je značně nejasná. K nejlépe prozkoumaným i zachyceným osadám patří Vedrovice, Brno-Nový Lískovec a Uničov (BERKOVEC 2004; BERKOVEC ČIžMÁŘ 2001, 19 45; HÁJEK 2005). 62

S ohledem na četné analogie v západní Evropě je zřejmé, že množství informací máme právě od tamějších badatelů. Zaměřují se především na zjištění tvaru a rozměru ohrazené plochy, typu a tvaru ohrazení, typu příkopu, typu vnitřní zástavby, funkce aj. Vzhledem k velkému počtu ohrazených sídlišť LnK je zde velká variabilita, což se odráží i v počtu interpretací tohoto fenoménu (BERKOVEC ČIžMÁŘ 2001, 41; KAUFMANN 1997, 41 88; PETRASCH 1990, 382 383; SEDLÁČKOVÁ 2008, 54 70; VENCL 1997, 29 39 aj.). 6. DESKRIPCE KERAMIKY Celkem bylo ze severní části plochy zpracováno 3 881 zlomků, které představují 891 jedinců o celkové váze 112 333 g. Keramický materiál se nacházel v polovině zdokumentovaných objektů (41 obj., materiál ze sběru nebyl do počtů zahrnut). Podíl jemné (JK) a hrubé (HK) je 1 553 : 2 328 zlomků, což je asi 1 : 1,49 ve prospěch HK. V těchto číslech jsou započítány zdobené i nezdobené kusy. Velatice nejsou jediné sídliště, kde převládala HK, k dalším patří např. Brno-Ivanovice- Díly (STŘÍŠKOVÁ 2007, 24), Brno- Nový Lískovec (BERKOVEC 2004, 98) nebo Malhostovice-Nuzířov (ČEREVKOVÁ A KOL. 2011, 38). Převaha hrubé není vždy pravidlem, objeví se i lokality, kde jemná keramika byla větší složkou v celkovém počtu, např. Uničov 2,2 : 1,8 (HÁJEK 2005, 60). Když ale vezmeme v úvahu pouze zdobené fragmenty, dostaneme poměr JK 763: HK 523, což je téměř 1,65 : 1 ve prospěch jemné keramiky. Co do počtu zdobených jedinců převažuje keramika z jemně plavené hlíny. V porovnání s čísly uváděnými v práci P. Rebrošové (2010) se některé údaje mohou lišit, a to z důvodu odlišného způsobu popisu fragmentarizace souboru. 6.1 Kategorie tvarů Vyhodnocený keramický soubor byl ve značně fragmentárním stavu. Celá nádoba se dochovala pouze v jednom případě, v objektu č. 749. Větší části nádob se zachovaly více u hrubé keramiky (19 ) než u jemné (12 ); nejpočetnější kategorií byly výdutě (2 692 zlomků), okraje (607 zlomků), dna (150 zlomků) a odlomená ucha a výčnělky (60 ). Tvar nádoby byl určen jen u 395 jedinců. Systematika tvarů byla převzata hlavně od R. Tichého (TICHÝ 1962, 274 276) a také z pohřebiště ve Vedrovicích (ČIžMÁŘ 2002, 151 190). Největší zastoupení měly celkově globulární nádoby, a to jak u jemné (celkem 95 jedinců), tak u hrubé keramiky (celkem 86 jedinců), jejichž počet je téměř shodný. V případě nádob z jemně plavené hmoty převládaly spíše menší tvary, u HK je tomu naopak. Druhým nejčastějším tvarem byla miska (celkem 117 jedinců), u které bylo rozlišeno několik variant. Tento tvar převládal u jemné keramiky 97 jedinců, u hrubé to bylo pouze 20. Z 97 jedinců JK bylo 85 určeno jako nízké misky (z toho převážná většina byla polokulovitá s mírně zataženým okrajem nebo měla tvar kruhové úseče). Vyšším kónickým miskám s rovnými stěnami patřilo jen 12 jedinců. Z HK nízkým miskám patřilo 7 a vyšším kónickým 13 jedinců. Jako láhev či putna bylo určeno dohromady 58 jedinců. Je to jediný tvar, u kterého hrubý materiál 42 jedinců, převažuje nad jemným 16 jedinců. Hruškovitých nádob bylo 22. Jejich rozpoznání umožnila vždy pouze část okraje, na kterém bylo patrné mírné vyhnutí s nasedající rozšiřující se výdutí. U tohoto tvaru byl poměr mezi JK a HK téměř vyrovnaný (12: 10). Ostatní tvary se vyskytly jenom v několika případech: dvojkónický (1 ), hrncovitý (6 ). Mísa na nožce se neobjevila ani jednou. Do zvláštních tvarů byla zařazena část nádoby s výlevkou a také několik velmi malých jedinců, které by mohly patřit miniaturním nádobkám. 6.2 Keramická hmota a úprava povrchu Hmota keramického materiálu byla roztříděna do čtyř základních skupin jemná s organickou / anorganickou příměsí a hrubá s organickou / anorganickou příměsí. 63

U hrubé keramiky převažuje neplavený materiál. V něm se poměrně často vyskytuje organická příměs, ale i anorganická příměs má velké zastoupení ostřivo a grafit. Převažuje jemnozrnná hmota, početný je i hrubozrnný materiál, u nějž bývá někdy povrch nádoby nehlazen nebo upraven jen částečně. Grafit jako příměs se objevila ve 170 případech, významně převažovala u hrubé keramiky. Všeobecně byl povrch částečně upravovaný nebo hrubý. U jemné keramiky dominuje organická příměs. Slída, která je charakteristická pro velatickou JK, pravděpodobně nebyla do keramického těsta přidávána záměrně, spíše se přirozeně vyskytuje v místních půdách. Důležité zastoupení měl i v této kategorii grafit, který byl použit mj. i na úpravu povrchu, a to celkem u 135 jedinců. Číslo by bylo vyšší, kdyby se povrch zachovával častěji. Bylo rozlišeno vnější, vnitřní a oboustranné tuhování. V úpravě povrchu bylo zastoupeno i leštění a hlazení tenkostěnných nádob z jemné keramiky. 6.3 Výzdoba Na keramickém souboru byla sledována lineární (dále jen LO), plastická (dále jen PO) a technická (dále jen TO), případně jejich vzájemná kombinace LO+PO a PO+TO. U jemné keramiky byl poměr mezi zdobenými a nezdobenými kusy 1: 1,29, u hrubé dokonce 1: 4,3. 6.3.1 Lineární výzdoba Nejdůležitějším a chronologicky nejcitlivějším prvkem je lineární ornament na jemné keramice. Při podrobnější klasifikaci záleží na kvalitě zkoumaného materiálu, protože hranice výskytu určitých prvků výzdoby v jednotlivých fázích a subfázích nemusí být zřetelná (ČIžMÁŘ 2002, 180). Lineární ornament se vyskytl na 673 keramických jedincích, u kterých byly rozlišeny základní kategorie (prostá rytá linie, dvojlinka, trojlinka, nota na koncích, úhlech a průsečících linií; nota uprostřed linie, vyplňovaná páska, lom linií bez not, nota mimo linii, volná nota, šárecká výzdoba, želiezovská výzdoba). V rámci těchto kategorií byly sledovány ještě některé dílčí komponenty jako tvar noty, šířka ryté linie, okrajový pás výzdoby a sledování hlavního výzdobného motivu. Většinou se lineární výzdoba koncentrovala na jemné keramice, u hrubé se objevila na 15 jedincích (prostá rytá linie a vyplňovaná páska). Vyplňovaná páska se jako jediný motiv LO vyskytuje ve větší míře i na hrubé keramice (ČIžMÁŘ 1998, 115). U ryté linie se nedalo určit, o jaký motiv se jedná. Okrajový pás výzdoby se objevil na 128 jemně plavených jedincích. Tento prvek zatím nebyl prokázán dříve než ve II. stupni (ČIžMÁŘ 1998, 109). Byly rozlišeny 3 podkategorie: nejčastější byla jedna oběžná linie (84, obr. 4: 1, 7) a dvě oběžné linie (36, obr. 4: 3), nejméně zastoupenou se staly tři a více oběžných linií (8, obr. 5: 1; 6: 3; 9: 1). Na jednoduchých liniích byla častější řídká nota, s počtem oběžných linií se zhušťovaly i noty, které se řadily pod sebe. Nejčastějším projevem lineárního ornamentu se stala jednoduchá rytá linie (229 = 33 %). Toto vysoké procento odráží fragmentárnost souboru, která ztěžuje dataci některých objektů. Dvojlinka nebo trojlinka byla zaznamenána na 48 jedincích. V jednom případě byla rozpoznána pětilinka jako část oběžného kurvilineárního ornamentu. Další skupinou je nota na koncích, úhlech a průsečících linií, která je zastoupena na 183 jedincích (obr. 6: 4). Skupina /lom linií bez not/, je zde zahrnuta také, protože úhel linií většinou ukazuje, že na tomto lomu byla nota, jejíž zbytek se nám nedochoval. Celkem tedy 197 jedinců. Tento hlavní výzdobný motiv je charakteristický tím, že většinou navazuje na okrajový pás skrze jednotlivé noty. Mladší varianta se projevuje napojením hlavního motivu na linii pod okrajem bez výskytu noty v průsečíku (obr. 8: 2), což je popsáno pro fázi IIb (ČIžMÁŘ 1998, 118). V několika případech se dochovala nota mimo linii nebo volná nota, obě možnosti by měly signalizovat mladší vývoj LnK (týž, 118). 64

Tab. 2. Přehled zastoupení výzdoby v jednotlivých objektech. Legenda: NO bez výzdoby, LO lineární ornament, PO plastický ornament, TO technický ornament. Jemná keramika Hrubá keramika objekt po et kus NO LO PO TO LO+PO NO LO PO TO PO+TO LO+PO 500 9 0 1 0 0 0 8 0 0 0 0 0 501 11 1 5 0 0 0 3 0 2 0 0 0 502 24 2 5 0 0 0 12 0 1 1 3 0 503 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 514 903 207 153 6 0 1 448 5 24 45 14 0 528 220 27 17 0 1 0 157 1 6 7 4 0 531 6 1 1 0 0 0 4 0 0 0 0 0 631 4 2 0 0 0 0 2 0 0 0 0 0 740 446 107 68 2 0 3 211 4 18 27 6 0 749 561 123 114 1 1 0 242 1 32 36 9 2 754 15 2 5 0 0 1 7 0 0 0 0 0 758 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 760 71 18 15 0 0 0 30 0 6 1 1 0 761 2 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 762 2 0 0 0 0 0 2 0 0 0 0 0 768 9 1 3 0 0 0 3 0 0 1 1 0 771 75 20 8 0 0 0 43 0 1 2 1 0 775 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 776 49 9 12 0 0 0 21 1 2 3 1 0 777 30 6 12 0 0 0 10 0 0 0 2 0 780 69 12 13 0 0 0 37 0 2 3 2 0 781 54 23 7 1 0 0 18 0 2 2 1 0 782 4 1 0 0 0 0 2 0 0 0 1 0 784 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 799 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1500 95 20 20 0 1 0 45 1 3 5 0 0 1501 284 70 58 2 0 0 115 0 18 19 2 0 1502 10 2 5 0 0 0 2 0 1 0 0 0 1503 70 20 16 0 0 0 31 0 3 0 0 0 1505 78 37 13 0 0 0 0 21 4 1 2 0 1508 19 1 1 0 0 0 0 10 2 3 2 0 1509 386 88 59 4 0 2 198 2 19 12 2 0 1513 3 0 1 0 0 0 1 0 0 1 0 0 1514 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1515 2 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 1516 6 5 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1518 9 2 2 0 0 0 5 0 0 0 0 0 1519 7 3 0 0 0 0 2 0 0 1 1 0 65

Graf 1. Přehled výzdoby na jemné keramice Graf 2. Přehled výzdoby na hrubé keramice Noty uprostřed linií (75 ) bývají nejčastěji zastoupeny v kombinaci s notami na koncích linií, průsečících a úhlech, z nichž pak jsou poskládány nejtypičtější rektilineární výzdobné motivy (obr. 9: 1). Vyplňovaná páska představuje další dílčí motiv výzdoby, spíše však doplňkový. Původní představa, že páska je charakteristická pro fázi IIb (TICHÝ 1961, 293) je již překonána (ČIžMÁŘ 1998, 117). Objevuje se ve všech fázích kultury s LnK a není chronologicky citlivá. Ve velatickém souboru se ukázalo, že vyplňovaná páska je velmi variabilním motivem. V prostoru ohraničeném dvěma liniemi můžeme najít jak delší rýžky ve směru horizontálním, tak i malé vpichy kapkovitého tvaru. Zajímavým kusem je i fragment, kde se objevila na jedné hraniční linii oválná nota (obr. 8: 1). Tento prvek představuje mladší variantu motivu a spíše se vyskytuje v českém prostředí kultury s LnK, ostatně jako celý motiv vyplňované pásky (PAVLŮ RULF ZÁPOTOCKÁ 1986, 319 321). Páska se koncentruje na okrajích, kde může proto někdy zastupovat okrajovou výzdobu, ale objevuje se i na výdutích. Ve většině případů o ní můžeme mluvit jako o kurvilineárním motivu. Celkem se vyskytla na 21 jedincích. Šárecký výzdobný styl byl rozpoznán 8, vždy na jemné keramice (obr. 5: 4; 8: 6; 9: 2). Okrajové linie byly na dvou kusech třínásobné. Ve dvou případech byly zkombinovány miniaturizované šárecké vpichy s notami. Převažoval rektilineární ornament, hlavně tzv. V-motiv. Z důvodů malého počtu jedinců se šáreckým stylem výzdoby lze zařadit tuto 66

skupinu jen orientačně ke starší fázi, a to dle globulární nádoby, not a malých záseků na předrýsované linii (VENCL 1961). Želiezovská výzdoba byla rozeznána na dvou jedincích. Jsou ale příliš malé na bližší určení. Tvar not by spíše napovídal I. fázi želiezovské skupiny. Popisovaný kus je podobný fragmentu z Bořitova (ČIžMÁŘ 1998, 123, obr. 8: 20). Chronologické zařazení určuje také tvar noty. Nejpočetnější byla oválná nota (134, např. obr. 4: 6), dále pak kruhová (96, např. obr. 4: 1), která se vyskytla jak v malém (průměr 3 mm), tak i ve větším provedení (průměr 7,5 8 mm). Následují mladší varianty not: trojúhelníková 27 (obr. 7: 1), šipkovitá 4, nepravidelná 18, půlkruhová 1 (obr. 7: 5), šárecký styl představuje miniaturizovaná nota (8 ) a želiezovskou zase protáhlá čočkovitá přes dvě linie (2 ). Ornament u LO pře+važuje rektilineární (109 jedinců, např. obr. 9: 4) nad kurvilineárním (84 jedinců, např. obr. 7: 3) v poměru 1,29 : 1. Na 41 jedincích se objevila i kombinace obou předchozích zmiňovaných (např. obr. 10: 1). U rektilineárního motivu se objevuje tzv. V-motiv (především horní V), kosočtverec, případně lomený meandr, v kurvilineární kategorii převažují spirály a girlandy. 6.3.2 Plastická výzdoba Plastická výzdoba byla určována podle kódu I. Pavlů a M. Zápotocké (PAVLŮ ZÁPOTOCKÁ 1979). Celkem tedy bylo zhodnoceno 229 keramických zlomků. Jemné keramice náleží v této kategorii pouze 10 %. Ze 73 uch se nepodařilo určit 30, z nichž zbyly jen části nebo negativy. V ostatních případech převažovala ucha horizontální, vertikální byla zjištěna jen ve 2. Převládala tedy ucha oválná (29 ), dvě neměla klasický oblý profil, ale kvadratický. Dalším typem bylo ucho střechovité (6 ), dále hrotité (3 ), jazykovité (3 ) a tunelovité (1 ). Dvě ucha byla určena jako rohatá. U plastických výčnělků (na 148 jedincích) se podobně jako u uch někdy zachoval jen fragment nebo negativ (celkem 22 ). Většinu kolekce se však podařilo určit. Nejpočetnějším byl výčnělek kruhový (56 ). U tohoto typu převažoval spíše menší kruhový více promáčklý. K oválnému typu bylo přiřazeno 30. Oválné výčnělky nebyly promáčklé. Jazykovitých typů bylo rozpoznáno 21, objevovaly se hlavně na jemnozrnné hrubé keramice. Další tři kategorie jsou početně vyrovnané výčnělky rohaté (7 ), válcovité (7 ) a dvojvýčnělky (6 ). Pokud byl na keramickém fragmentu více než jeden výčnělek, jednalo se nejčastěji o stejný typ. Pouze v několika případech se objevila kombinace jazykovitého a kruhového výčnělku. Kombinace PO a LO výzdoby tvořila pouze doplňkovou kategorii a její zastoupení nebylo nijak výrazné. Nacházelo se na pouze na 11 jedincích, 3 na hrubé a 8 na jemné keramice. V případě jemné keramiky šlo 6 o kombinaci s uchem (oválná horizontální, obr. 5: 9) a 2 s výčnělkem (jazykovitý obr. 7: 2 a oválný). 6.3.3 Technická výzdoba Do skupiny s technickou výzdobou náleží dohromady 236 jedinců, z nichž 180 bylo zařazeno mezi technickou výzdobu, zbylých 58 mělo plastickou a technickou výzdobu. U této třídy byly rozlišeny tyto výzdobné prvky: nehtové vrypy, krátké horizontální záseky v linii motiv deště a prstové důlky. Technická výzdoba se tedy nevyznačovala velkou variabilitou, výjimku tvoří jedna její kategorie nehtové vrypy. Tento styl se ukázal jako nejpočetněji zastoupený (213 ). Nehtové vrypy byly jednoduché a dvojité. Bylo posuzováno i jejich umístění na nádobě a jejich směr (samostatné v linii, plošný pokryv aj). Nejčastější byly jednoduché vrypy (129 ) a dvojvrypy (84 ). Oba typy se vyskytovaly samostatně, výjimečně i v několika liniích, někdy tvořily i okrajový pás výzdoby. Sklon vrypů byl většinou šikmý nebo rovný, objevil se i svislý. Pokud se vyskytly vrypy v pásech, byly vždy vícenásobné. 67

Graf 3. Typologické zastoupení uch. Graf 4. Typologické zastoupení výčnělků. Motiv deště byl zjištěn na 14 jedincích. Jako samostatný druh výzdoby byl zachycen na 9 výdutích a 1 okraji. Obdobě ojedinělou výzdobou byly prstové důlky. Kombinace PO a TO byla rozpoznána na 58 jedincích. Z plastické výzdoby se objevilo jednou ucho, nejvíce to však byly výčnělky (57 ), a to kruhové a oválné. Pozice plastické a technické výzdoby, vrypy, jednoduché či dvojvrypy, tvořily výzdobné klikatkovité, horizontální nebo vertikální pásy mezi výčnělky (obr. 4: 8). Všechny popisované motivy byly pouze na hrubé keramice, na jemné se toto spojení nevyskytlo. 68

6.4 Zvláštní keramické tvary 6.4.1 Keramické kolečko V objektu č. 749 se objevilo jedno keramické kolečko. Bylo vyrobeno z jemně plaveného tvrdého materiálu, pravděpodobně z keramického střepu nádoby. Jeho funkce je zcela neznámá, vzhledem k tomu, že nemá žádný provrt. Je nepravidelného kruhového tvaru, jeho rozměry jsou: 2,2 2,5 cm, tloušťka je 3 mm. Nález keramických koleček není úplně ojedinělou záležitostí, jejich výskyt je doložen i z prací R. Tichého z 60. let minulého století (TICHÝ 1962, 278). V poslední době bylo popsáno v souboru z Brna-Ivanovic, i když tamější kus měl šikmý provrt s lze proto o něm uvažovat jako o závěsku (STŘÍŠKOVÁ 2007, 36). Další kolečka s i bez provrtu jsou známa ze severomoravské lokality Postřelmov (DAVIDOVÁ 2007, 38). Výskyt keramických koleček pokračuje i v kultuře s vypíchanou keramikou a také v MMK, kde se kolečka liší keramickou hmotou, ze které jsou vyrobeny (STŘÍŠKOVÁ 2007, 36). 6.4.2 Nádoba s výlevkou V objektu č. 1501 byl nalezen fragment okraje menší globulární nádoby s ulomenou výlevkou. Nálezy tohoto druhu bývají celkem ojedinělé a pouze zlomkového charakteru. Rudolf Tichý (1962, 275 79) uvádí podobné nálezy z několika lokalit, např. z Vedrovic, Mohelnice, Bohušovic, Boskovštejna aj. Fragment z poslední zmíněné lokality je nejpodobnější tomu velatickému (týž, 275 279). Jejich typologickým tříděním se ještě před R. Tichým podrobněji zabýval E. Neustupný (1956, 386 406). Ten roztřídil moravské a české nálezy do čtyř základních typů (A D) a pokusil se tyto jednotlivé typy rámcově přiřadit k jednotlivým fázím tehdejší periodizace kultury s LnK. Velatický fragment odpovídá typu A, který je popsán jako dlouhá trubkovitá výlevka směřující šikmo vzhůru, jejíž ústí se směrem nahoru zužuje (REBROŠOVÁ 2010, 47, Tab. 9). Typ A se vyskytl vždy s nálezy starší fáze kultury s LnK a ve většině případů byl nalezen společně s idolem nebo jeho částí. Původ tohoto typu hledá E. Neustupný ve východním Středomoří, ze kterého se dostal přes kulturu starčevskou až k nám do střední Evropy (NEUSTUPNÝ 1956, 387, 406 407). Nálezy částí nádob s výlevkami v Čechách nejnověji shrnul ve své práci M. Lička (2011). Nález z Prahy-Kosoře s mostovitou výlevkou řadí k typu C. Zároveň zde prezentuje jiný způsob třídění nádob s výlevkami s uvedením četných příkladů (LIČKA 2011, 133 135; 141 obr. 2). 7. RELATIVNÍ CHRONOLOGIE ZKOUMANÉ PLOCHY Relativní chronologie sídliště LnK ve Velaticích je postavena na podrobném rozboru keramiky a štípané a broušené industrie. Pro analýzu byly vybrány pouze nejkvalitnější soubory. Ne všechny objekty splnily podmínky pro důkladnější analýzy. Pro získání základního souboru objektů byla stanovena tato kritéria vyloučení všech objektů obsahující kulturně smíšený materiál nebo intruzi a stanovení dolní hranice zdobených jedinců (tzv. statistický práh) lineárním ornamentem min. 10 jedinců na objekt. Po filtraci zůstalo ze 41 objektů 11, a to č. 740, 749, 760, 776, 777, 780, 1500, 1501, 1503, 1505 a 1509. Tyto objekty už představují dostatečně reprezentativní celek ke stanovení relativní chronologie na sídlišti. Celý soubor byl zmenšen tedy o více než 72 % (29 objektů), což ale představovalo pouze 1 611 ks. Zbývajících 2 403 ks bylo podrobeno analýze, díky níž byly vyčleněny 3 sídlištní horizonty. 7.1 Stanovení sídlištních horizontů Při určování chronologie je rozhodující lineární výzdoba a jako doplnění technická a plastická výzdoba, která většinou nebývá příliš chronologicky citlivá. Také variabilita keramických tvarů je spíše doplňkovým ukazatelem. 69

Tab. 3. Celkový počet jedinců a jedinci s lineárním ornamentem v jednotlivých objektech. Objekt Jedinci celkem LO jedinci 740 162 73 749 275 117 760 34 15 776 23 13 777 20 12 780 27 13 1500 37 21 1501 120 58 1503 26 16 1505 40 13 1509 127 61 Ve sledovaných 11 objektech neslo jakoukoli výzdobu celkem 666 keramických jedinců. Z tohoto počtu pak 502 zlomků mělo lineární ornament (celých 75 %), zbylých 25 % zaujímala výzdoba plastická a technická. Relativně vysoký počet jedinců nesoucí lineární výzdobu umožnil stanovit 3 sídlištní horizonty, které byly sjednoceny s fázemi LnK. Horizont A odpovídá nejstarší fázi osídlení, tedy Ib. Subfáze Ib1 zde byla těžko rozpoznatelná, na rozdíl od Ib2. Pro fázi Ib2 je typický oběžný motiv spirál či různých meandrovitých útvarů (obr. 7: 3; 9: 4). Na jejich konci už zpravidla bývá umístěna nota (obr. 8: 3), což předznamenává její masivnější výskyt v II. stupni. Ze střepového materiálu se nejčastěji dochovala jednoduchá rytá linie, dvojlinka, či právě část oběžného motivu s notou na konci. U keramických tvarů již situace není jednoznačná. Ve starším stupni by měly převažovat mísovité tvary. V objektech staršího horizontu je poměr misek a globulárních tvarů téměř stejný (16 : 14). Je ale známo, že pro mladší subfáze I. stupně je charakterističtější postupné vyrovnávání počtu obou těchto tvarů (ČIžMÁŘ 1998, 109 114). Horizont B je tvořen fází IIa. Tento horizont představuje vrchol osídlení a náleží mu nejvíce objektů č. 749, 760, 771, 776, 780, 781 a 1500. Nota se již vyskytuje běžně a její nejčastější umístění je v průsečících nebo úhlech linií. Prostřednictvím noty se spojuje nově se objevující okrajový pás s hlavním výzdobným motivem. Zmíněný okrajový pás tvoří jedna nebo dvě linie (obr. 4: 3, 7). Charakteristický je tzv. V-motiv (horní i dolní), kosočtverný aj. Tvar noty je nejčastěji kruhový nebo oválný (obr. 8: 1, 2). Lineární výzdoba v této fázi není příliš variabilní, je geometrizovaná a vychází z předešlé fáze (ČIžMÁŘ 1998, 114 115). Tvarově převažují globulární nádoby, a to jak u jemné, tak u hrubé keramiky. Mnohem více se také objevují lahvovité a putnovité tvary, nesoucí hlavně plastickou nebo technickou výzdobu. Naopak lineární výzdoba se koncentruje na jemné keramice. Poslední horizont C tvoří prozatím dva objekty (č. 1501 a 1503), které byly zařazeny do fáze IIb, a jeden, přiřazený do III. stupně (č. 740). Tímto horizontem končí lineární osídlení a nastává delší hiát, který porušila až kultura s moravskou malovanou keramikou. Horizont C plně reprezentuje úpadkovou fázi se svým degenerativním lineárním stylem (obr. 6: 1, 5), přítomností želiezovské keramiky a také několika kusy šárecké keramiky (obr. 9: 2 aj.) z III. stupně podle Z. Čižmáře (1998, 129 134). Degenerace se projevuje nedotažením linií k notě nebo naopak protnutím noty a neuspořádaným tokem linií, které se vzájemně porušují. Noty mění svůj tvar i velikost, v závěrečném třetím stupni se minimalizují, i když ne všechny. V okrajovém pásu se objevují i trojnásobné linie. Hlavní 70

Obr. 4. Výběr keramiky z objektů 500 (1), 501 (2 5) a 502 (6 8), autor kreseb s keramickým materiálem P. Rebrošová. 71

Obr. 5. Výběr keramiky z objektu 740. 72

Obr. 6. Výběr keramiky z objektu 749. 73

Obr. 7. Výběr keramiky z objektů 754 (1 2) a 760 (3 4). motiv se již nenapojuje na okrajový pás skrze notu, ale obvykle jen na poslední linku. Tvarové spektrum zůstalo stejné jako v předchozím horizontu. 8. MAZANICE Mazanicový soubor ze severní části velatického sídliště je tvořen 195 kusy, které byly nalezeny ve 22 objektech (č. 514, 528, 631, 740, 749, 760, 768, 771, 775, 780, 781, 799, 1500, 1501, 1502, 1503, 1505, 1508, 1509, 1515, 1518 a 1520). Přehled objektů s přesným počtem a hmotností mazanice je k dispozici v bakalářské práci P. Rebrošové (2010, str. 54 55.) Nejvíce kusů se nacházelo v objektech č. 514, 528, 740, 780, 749 a 1518. Z ostatních objektů bylo mazanice získáno pouze zanedbatelné množství. Objekty č. 1518 a 1520 jsou interpretovány jako pece (NZ č. j 216/05), což potvrzují právě nálezy mazanice. Jsou tmavě oranžové až černé barvy, dokládající silný stupeň přepálení. 74

Obr. 8. Výběr keramiky z objektů 1500 (1 3) a 1501 (4 6). Mazanice z obj. č. 1518 je rozdrobena na menší fragmenty a je popsána jako zborcený plášť pece. Z 18 kusů z obou pecí byly zjištěny pouze tři s otisky, všechny se nacházely v č. 1518. Při důkladnějším rozboru mazanice byla zvolena tato kritéria dle systému P. Vařeky (1995, 59 64): velikost, barva, stupeň výpalu a kompaktnost. Nejčastěji jsou zastoupené kusy středně a silně vypálené. Slabý výpal, který je charakteristický velkou drolivostí hmoty, je zastoupen v menšině. Extrémně silný výpal se vyskytl na kusech z pecí. Z hlediska kompaktnosti se nejvíce vyskytuje kategorie středně pevná hmota. Velikost je značně variabilní. Soubor není příliš fragmentární, objevily se i větší a střední kusy. Barevně převládaly odstíny středně a tmavě oranžové, sytě červené, černé. Z celkového počtu 195 ks bylo bez otisku 111 ks (57 %). Ze zbývajících 84 ks jsou zastoupeny otisky kůlů nad 2 cm (32 ks), menších prutů (14), pravoúhlých tesaných prvků (5). 75

Obr. 9. Výběr keramiky z objektů 1503 (1 2) a 1505 (3 4). 9. ŠTÍPANÁ INDUSTRIE V zájmovém úseku zkoumané plochy sídliště bylo dohromady v 16 objektech (514, 528, 740, 749, 757, 758, 760, 761, 762, 777, 780, 781, 1501, 1505, 1509, 1520) získáno 68 ks štípané industrie (dále jen ŠI). Tabelární přehled ŠI po jednotlivých objektech je uveden v bakalářské práci P. Rebrošové (2010, Tab. 12). Surovinové určení provedl makroskopicky jeden z autorů (M. KUČA). U některých artefaktů byla identifikace původu suroviny nejednoznačná (cf. REBROŠOVÁ 2010, Tab. 12), proto byly vybrané kusy předány k upřesnění provenience A. Přichystalovi. Artefakty získané sběry nejsou předmětem této práce a byly z analýzy vyloučeny. 76

Obr. 10. Výběr keramiky z objektu 1509. 9.1 Surovinový rozbor Vzhledem k tomu, že některé objekty nebyly v úplnosti prozkoumány a výplň objektů nebyla plavena, lze získaný soubor kamenné industrie považovat za výběr. Dalším faktorem, který co do významu poněkud podhodnocuje výsledky rozboru, je polykulturní charakter lokality. Objekty 757 a 1520 nebyly jednoznačně datovány, proto jsou v Tab. 4 jen zmíněny. Nejpočetnější soubor pochází z rozměrného objektu kultury s MMK 514, který obsahoval 21 ks ŠI (Tab. 4.). Příměs kultury s lineární keramikou také poněkud snižuje výpovědní hodnotu. Nicméně jsou zde zastoupeny suroviny, které v objektech kultury s LnK nebyly zaznamenány rohovec typu Stránská skála, silicit glacigenních sedimentů a kří- 77

Graf 5. Technologie vs. Suroviny štípané kamenné industrie. Legenda: O odpad, Ú úštěp, N nástroj, Č čepel, J jádro. Další legenda je uvedena v Tab. 5. dový rohovec. U těchto surovin lze předpokládat vazbu na osídlení s MMK. Stránskoskalský rohovec měl v době trvání kultury s MMK spíše lokální význam, v kultuře s LnK se s ním nesetkáváme (KUČA 2008, 97). Jeho zdroje se nachází vzdušnou čarou asi 5,5 km od lokality. Kolekce štípané kamenné industrie z jam datovaných do kultury s LnK je velmi chudá. Jednoznačně převažují rohovce typu Olomučany, soubor doplňují dvě nejčastější variety krumlovského rohovce, importované silicity krakovsko-čenstochovské jury a radiolarit. Olomučanský rohovec je běžnou surovinou užívanou v kultuře s LnK na Brněnsku (cf. OLIVA 1996, 108; MATEICIUCOVÁ 2008). Do budoucna by jistě bylo zajímavé komplexně zpracovat distribuci této suroviny. 9.2 Technologie a typologie Technologicky největší část kolekce reprezentují úštěpy a odpad (38 ks), následují čepele a jejich fragmenty (16 ks). Jedenáct kusů představují jádra a jejich zbytky. Z nástrojů byla zaznamenána pouze škrabadla, a to ve třech exemplářích. Jader se vyskytlo 11 kusů, z nichž jen malé procento představovalo vytěžené kusy. Většina jader pochází z rohovce typu Olomučany a v rámci této suroviny tvořila asi třetinu technologické části industrie. Svědčí to o poměrně snadné dostupnosti tohoto typu rohovce. Sporadicky byla determinována jádra z rohovce typu KL I a ze SKČJ. Jako čepele bylo určeno 16 artefaktů. Z tohoto počtu bylo pouze 7 čepelí vcelku, dalších 9 ks bylo určeno jako části čepelí. Lesk byl klasifikován na dvou čepelích. V kategorii nástroje byly determinovány jen tři artefakty. Ve všech případech se jedná o škrabadla zhotovená na úštěpu. Na každé z nich bylo použito jiné suroviny SGS, rohovce typu KL II a SS. 10. BROUŠENÁ INDUSTRIE Artefakty broušené industrie (dále jen BI) byly determinovány v 5 objektech (č. 514, 528, 749, 760 a 780). Celkem bylo evidováno 12 ks, většinu z nich (10 ks) tvoří různé části kopytovitých klínů, dále se objevily neurčitelné fragmenty (1 ks) a část sekerky (1 ks). 78

Tab. 5. Surovinové určení ze všech sledovaných objektů. Surovina Po et % rohovec typu Olomu any 31 46 rohovec typu Krumlovský les, varieta II 11 16 rohovec typu Krumlovský les, varieta II? 1 1,5 silicit krakovsko- enstochovské jury 9 13 rohovec typu Krumlovský les, varieta I 7 10 rohovec typu Stránská skála 4 5,8 silicit glacigenních sediment 2 2,9 radiolarit 1 1,5 k ídový rohovec 1 1,5 rohovec typu Krumlovský les/silicit glacigenních sediment 1 1,5 celkem 68 100 Všechny artefakty byly změřené kapametrem typu KT-6 a určené makroskopicky jedním z autorů (M. VOKÁČ). Jedná se o velmi malý soubor, který neumožňuje učinit podrobnější analýzu. 10.1 Kopytovité klíny Části kopytovitých klínů byly určeny dle platné chronologie (PAVLŮ RULF 1991, 277 365). Z 10 ks se podařilo určit 7; pouze jeden klín byl zachován celý (obr. 12: 1). Ten pochází z příkopu (obj. 528) a patří k typu A1a, stejně jako fragment z objektu 514. Další 3 neúplné části byly zařazeny k podtypu A1b. Tyto delší a masivnější kusy by měly přežívat do mladších fází. Část klínu z objektu č. 760 byla určena jako typ B, zachovala se Obr. 11. Výběr štípané industrie z objektů 514 (2, 4, 5, 6, 7), 1501 (3) a 1520 (1), autor kresby M. Kuča. 79

Tab. 6. Artefakty BI v objektech. MS magnetická susceptibilita v hodnotách X 10 3 SI jednotek. Objekt Popis Surovina MS 514 fragment kopyt. klínu metabazit typu Jizerské hory 0,32 514 fragment kopyt. klínu metabazit typu Jizerské hory 0,05 528 kopytovitý klín metabazit typu Jizerské hory 0,35 749 fragment kopyt. klínu metabazit typu Jizerské hory 0,51 749 fragment sekerky metabazit typu Jizerské hory 0,34 749 neur itelný kus metabazit typu Jizerské hory 0,28 749 fragment kopyt. klínu metabazit typu Jizerské hory 0,24 749 fragment kopyt. klínu metabazit typu Jizerské hory 0,17 760 fragment kopyt. klínu metabazit typu Jizerské hory 0,58 780 fragment kopyt. klínu metabazit typu Jizerské hory 0,47 780 fragment kopyt. klínu metabazit 0,06 z něj ale pouze prostřední široká a masivní část (obr. 12: 3). Týl i ostří jsou ulomené a obité, pravděpodobně byl použit druhotně jako otloukač. Menší část kopytovitého klínu z objektu č. 514 nesla stopy po červeném barvivu. Kromě jednoho nejednoznačného fragmentu byla surovina u všech dalších určena jako metabazit typu Jizerské hory. Tato provenience se projevuje poměrně nízkou naměřenou susceptibilitou v hodnotách pod 1 10-3 SI jednotek (viz Tab. 6.). Obliba suroviny ve starém neolitu byla velká a její větší využívání pokračovalo i do středního neolitu (ŠÍDA 2006, 409 410 s další lit.). Zajímavé je naprosté opomíjení surovin z nedalekých zdrojů v brněnském masívu a na Drahanské vrchovině (zelená břidlice, diorit, porfyrit, kulmské horniny). 10.2 Sekerka Jediný téměř celý artefakt tohoto typu byl nalezen v objektu č. 749 (obr. 12: 4). Dle trapezoidního nižšího průřezu a oblých boků by patřil k variantě C2 (PAVLŮ RULF 1991, 321). Tento typ se objevuje přes celou dobu trvání kultury s LnK (SALAŠ 2002, 196), ale častěji se objevuje s mladším keramickým materiálem, což je případ i tohoto kusu z objektu, který byl datován do III. stupně. 11. OSTATNÍ KAMENNÁ INDUSTRIE Ostatní kamenná industrie (dále jen OKI) je zastoupena o něco málo početněji, a re prezentují ji těrky (18 ks), otloukače (5 ks) a brousky (2 ks). Ostatní kamenná industrie byla opět určena makroskopicky (M. VOKÁČ). Těrky byly zhotoveny z rozdílných surovin (REBROŠOVÁ 2010, 64, Tab. 14). Jejich spektrum tvoří pískovec a kulmská droba, pocházející z lokálních zdrojů v nedaleké Boskovické brázdě a na úpatí Drahanské vrchoviny. Ojediněle se vyskytl kvarcit nebo břidlice, kde lze spíše uvažovat o menší podložce než o skutečné těrce. Na několika těrkách se našly stopy opotřebení na pracovní ploše i podstavě. Tvoří je drobné příčné rýžky, způsobené silným třením obilí. 80

Obr. 12. Výběr broušené industrie z objektů 528 (1), 514 (2), 760 (3) a 749 (4), autor kresby P. Rebrošová. Otloukače byly vyrobeny z ruly a kulmské droby. Jsou na nich patrné stopy po obití a dalším opotřebování (tamtéž, Tab. 15). Nalezené brousky byly oba jednodílné, deskovitého tvaru, oba ze slídnatého pískovce snad křídového stáří (tamtéž, Tab. 16). 12. GRAFIT Grafitová surovina byla nalezena ve dvou exemplářích, jeden kus pochází z objektu č. 749, druhý ze sběru. Surový grafit byl přidáván jak do keramického těsta, tak na úpravu vnějšího i vnitřního povrchu jemné keramiky, které tímto dodával charakteristické zbarvení a lesk. Nálezy grafitu nejsou nijak ojedinělé, objevily se např. při výzkumu na dalších lokalitách ve Slatinkách (HUMPOLA 2007, 37), v Brně-Ivanovicích Dílech (Stříšková 2007, 45) nebo v Těšeticích-Kyjovicích (HLOžEK KAZDOVÁ 2002, 165 167 s další lit.). Nejbližší ložiska grafitové suroviny se nacházejí jihozápadně od Brna u Oslavan (TICHÝ 1961, 81). Další naleziště lze sledovat severozápadním směrem u Velké Tresné a Olešnice (KUžVART 1983, 42). 13. ZÁVĚR Předkládaná studie vyhodnocuje dílčí úsek sídliště kultury s lineární keramikou ze záchranného archeologického výzkumu polykulturní lokality ve Velaticích, v poloze Velatický Široký. Výzkum zde probíhal v letech 2005 2006. Samotná lokalita je situována na východ od brněnské kotliny. Hlavním cílem studie bylo zařazení části této lokality do periodizace kultury s lineární keramikou, a to na základě keramického materiálu a kamenné industrie. Pozornost byla rovněž věnována interpretaci několika sídlištních komponent (příkop, žlab aj.). 81

Celkem bylo v zájmovém prostoru identifikováno 84 objektů, z nichž bylo v databázi popsáno 41 objektů kultury s lineární keramikou. Zbylé objekty neobsahovaly vhodný datovatelný materiál, proto byly z následného rozboru vyloučeny. Na sídlišti byly na základě keramiky stanoveny tři rámcové sídlištní horizonty. Horizont A, do kterého by patřily objekty č. 528, 777, 1505 a 1509, představuje nejstarší doklady osídlení kulturou s lineární keramikou, zde fázi Ib. Do něj by s určitou pravděpodobností mohlo náležet i torzo zachovaného neckovitého příkopu. V dalších časových horizontech se osídlení rozšířilo také do prostoru před samotný příkop. Zajímavé může být srovnání s opevněnou lokalitou Brno-Nový Lískovec. Zde byl příkop rovněž datován do fáze Ib. Po zániku jeho funkce nedošlo k opuštění lokality, ale k rozšíření osídlené plochy ve fázích IIa, IIb a III, a to i za původní bariéru, byť již nebylo tak intenzivní (BERKOVEC ČIžMÁŘ 2001, 38). Nejintenzivnější osídlení bylo zaznamenáno ve fázi IIa kultury s lineární keramikou. Do druhého horizontu tedy náleží následující objekty: č. 500, 501, 502, 749, 754, 760, 771, 776, 780, 781 a 1500. Pracovně byl označen tento horizont jako B. Poslední horizont C je charakterizován fází IIb a začátkem III. stupně. Patří sem objekty č. 1501 a 1503 a také objekt č. 740 (III. stupeň) s nálezy degenerativního, želiezovského a šáreckého výzdobného stylu. Dle nálezové zprávy by se měly objekty této fáze na sídlišti ještě objevit v jeho střední části. Pouze rámcově byly některé objekty zařazeny do II. stupně, a to č. 773, 784, 785, 786, 787, 788, 789, 791, 792, 793, 794, 795, 796, 799, 1502, 1510, 1513 a 1515. Kromě jedné výjimky jde vždy o kůlové jamky náležející nadzemní stavbě. Tato stavba má pro kulturu s LnK typickou orientaci SV JZ. Bohužel nebyla zachycena celá a vhledem ke značné superpozici objektů v jejím okolí nemohla být ani blíže časově zařazena, protože se k ní nepodařilo najít příslušnou stavební jámu. Podobné vývojové sídlištní schéma bylo na Brněnsku zjištěno i na lokalitě Brno- Ivanovice, trať Díly (STŘÍŠKOVÁ 2007, 47), a v Kuřimi, trať Záhoří do klínů (BÁLEK ČIžMÁŘ GEISLEROVÁ 2000, 8 19), kde osídlení začíná na konci staršího stupně, výrazně se rozvíjí ve fázi IIa a pokračuje s menším ústupem i do mladší fáze IIb (v případě Kuřimi se šáreckým stylem i do III. stupně) kultury s lineární keramikou. Obě nalezené pece zahloubené do hliníku patří na samý konec neolitu a začátek eneolitu, kdy byla poloha znovu osídlena kulturou s moravskou malovanou keramikou. Surovinové a typologické složení kamenné industrie se nevymyká stavu poznání kultury s lineární keramikou na Brněnsku. V surovinovém spektru štípané industrie převažovaly lokální rohovce typu Olomučany, následovány rohovci typu Krumlovský les. V menším počtu byly v objektech kultury s lineární keramikou identifikovány importované silicity krakovsko-čenstochovské jury a radiolarit. V objektu kultury s moravskou malovanou keramikou se také objevily silicity glacigenních sedimentů, křídový rohovec a rohovec typu Stránská skála. Po technologické stránce dominovaly úštěpy a jádra, především z rohovce typu Olomučany, což svědčí o místním zpracovávání této suroviny. Nástroje reprezentovala pouze tři škrabadla. Nejpočetnější složku broušené kamenné industrie tvoří fragmenty kopytovitých klínů, převážně z metabazitu typu Jizerské hory, typické suroviny pro starý neolit. Ostatní kamennou industrii zastupují především těrky a podložky, vyrobené opět z místních zdrojů kulmských drob a pískovců. Z dřívějších povrchových průzkumů je známo, že rozsah polykulturní lokality ve Velaticích se silným zastoupením kultury s lineární keramikou je značný, proto rozborem malého úseku sídliště lze řešit pouze dílčí otázky. Nové poznatky o ohrazené staroneolitické lokalitě přinese další výzkum. Příspěvek byl podpořen projektem Moravskoslezská škola archeologických doktorandských studií II GA ČR 404/09/H020. 82