Astrofyzika. Literatura:

Podobné dokumenty
Základní jednotky v astronomii

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE. Planetární geografie seminář

Výfučtení: Vzdálenosti ve vesmíru

pohyb hvězdy ve vesmírném prostoru vlastní pohyb hvězdy pohyb, změna, souřadné soustavy vzhledem ke stálicím precese,

Vzdálenosti ve vesmíru

DUM č. 20 v sadě. 12. Fy-3 Průvodce učitele fyziky pro 4. ročník

Astronomická pozorování

Část A strana A 1. (14 b) (26 b) (60 b) (100 b)

VY_32_INOVACE_FY.20 VESMÍR II.

Astronomická jednotka (AU)

Astrofyzika. 1. Sluneční soustava. Slunce. Sluneční atmosféra. Slunce Slunce planety planetky komety, meteoroidy prach, plyny

Přírodovědný klub při ZŠ a MŠ Na Nábřeží Havířov

Identifikace vzdělávacího materiálu VY_52_INOVACE_F.9.A.34 EU OP VK

Mgr. Jan Ptáčník. Astronomie. Fyzika - kvarta Gymnázium J. V. Jirsíka

Astronomie, sluneční soustava

Aktivita CLIL Fyzika 2

fotometrická měření jedna z nejstarších měření vůbec!

HVĚZDNÁ OBLOHA, SOUHVĚZDÍ

Astronomie jednoduchými prostředky. Miroslav Jagelka

Identifikace práce prosíme vyplnit čitelně tiskacím písmem

Fyzika I (mechanika a molekulová fyzika NOFY021)

9. Astrofyzika. 9.4 Pod jakým úhlem vidí průměr Země pozorovatel na Měsíci? Vzdálenost Měsíce od Země je km.

Česká astronomická společnost Krajské kolo 2013/14, kategorie GH (6. a 7. třída ZŠ) Identifikace

Seriál: Vzdálenosti a základní fyzikální vlastnosti

Fyzikální vzdělávání. 1. ročník. Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník. Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/ GG OP VK

EINSTEINOVA RELATIVITA

Relativnost současnosti dvou nesoumístných událostí poprvé (UDÁLOSTI NEJSOU SPOJENY KAUZÁLNĚ)

Základy astronomie I podzim 2016 vyučující: doc. RNDr. Miloslav Zejda, Ph.D. cvičící: Mgr. Lenka Janeková, Mgr. Jan Rokos

Mechanika a kontinuum NAFY001

Téma: Světlo a stín. Zpracoval Doc. RNDr. Zdeněk Hlaváč, CSc

Vzdálenosti ve sluneční soustavě: paralaxy a Keplerovy zákony

Základy spektroskopie a její využití v astronomii

Pracovní list Název projektového úkolu VESMÍRNÉ OTÁZKY A ODPOVĚDI Třída V. Název společného projektu MEZI NEBEM A ZEMÍ

Datová analýza. Strana 1 ze 5

Proč studovat hvězdy? 9. 1 Úvod Energetické úvahy Zjednodušení použitá při konstrukci sférických modelů Model našeho Slunce 15

VESMÍR Hvězdy. Životní cyklus hvězdy

Pohyb tělesa (5. část)

Složení hvězdy. Hvězda - gravitačně vázaný objekt, složený z vysokoteplotního plazmatu; hmotnost 0,08 M ʘ cca 150 M ʘ, ale R136a1 (LMC) má 265 M ʘ

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/

Nabídka vybraných pořadů

Stručný úvod do spektroskopie

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost

ZÁŘENÍ V ASTROFYZICE

Astrooptika Jaroslav Řeháček

RYCHLOST SVĚTLA PROSEMINÁŘ Z OPTIKY

Astronomické a kosmonautické rekordy

České Vysoké Učení Technické v Praze Fakulta Elektrotechnická. Astrofyzika. Petr Kubašta. Vypracované otázky od Milana Červenky (verze z 14.5.

Korekce souřadnic. 2s [ rad] R. malé změny souřadnic, které je nutno uvažovat při stanovení polohy astronomických objektů. výška pozorovatele

K výuce astronomie v matematice na gymnáziích Vladimír Štefl Přírodovědecká fakulta MU

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Soutěžní úlohy části A a B ( )

Finále 2018/19, kategorie GH (6. a 7. třída ZŠ) řešení. A Přehledový test. (max. 20 bodů)

Úvod do nebeské mechaniky

O tom, co skrývají centra galaxíı. F. Hroch. 26. březen 2015

Vesmír pohledem Hubblova teleskopu

Číslo šablony III/2 Číslo materiálu VY_32_INOVACE_F.5.20 Autor Mgr. Jiří Neuman Vytvořeno Základy relativistické dynamiky

Interpretace pozorování planet na obloze a hvězdné obloze

Slunce a hvězdy. planeta v binárním hvězdném systému

2. Poloměr Země je km. Následující úkoly spočtěte při představě, že kolem rovníku nejsou hory ani moře. a) Jak dlouhý je rovníkový obvod Země?

Identifikace práce. POZOR, nutné vyplnit čitelně! vyplňuje hodnotící komise A I: A II: B I: B II: C: D I: D II: Σ:

Abstrakt: Autor navazuje na svůj referát z r. 2014; pokusil se porovnat hodnoty extrémů některých slunečních cyklů s pohybem Slunce kolem barycentra

Osnova Motivace Jak to funguje Seznam a popis misí Animace Obrázky Shrnutí. Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Univerzita Karlova v Praze

ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů

základy astronomie 2 praktikum 5 Dynamická paralaxa hvězd


Balmerova série vodíku

Podmínky k zápočtu z předmětu KOF/AP

ČLOVĚK A ROZMANITOST PŘÍRODY VESMÍR A ZEMĚ. GRAVITACE

Fyzika 1 - rámcové příklady Kinematika a dynamika hmotného bodu, gravitační pole

Astronomie Sluneční soustavy I. PřF UP, Olomouc,

Tělesa sluneční soustavy

Sluneční soustava OTEVŘÍT. Konec

Interpretace pozorování planet na obloze a hvězdné obloze

Úvod do nebeské mechaniky

Balmerova série, určení mřížkové a Rydbergovy konstanty

Identifikace vzdělávacího materiálu VY_52_INOVACE_F.9.A.35 EU OP VK. Fyzika Orientace na obloze

ČASOMÍRA ROTAČNÍ ČASY FYZIKÁLNĚ DEFINOVANÉ ČASY JULIÁNSKÉ DATUM

Příklad 3 (25 bodů) Jakou rychlost musí mít difrakčním úhlu 120? -částice, abychom pozorovali difrakční maximum od rovin d hkl = 0,82 Å na

plochy oddělí. Dále určete vzdálenost d mezi místem jeho dopadu na

Emisní mlhovina Roseta. Výuka astronomie na základních a středních školách, její současný stav a perspektiva

Astronomie. Astronomie má nejužší vztah s fyzikou.

Digitální učební materiál. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Příjemce podpory Gymnázium, Jevíčko, A. K.

Astronomie jako motivační prvek ve výuce fyziky

KINEMATIKA HMOTNÉHO BODU. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Mechanika - 1. ročník

March 01, IAM SMART F9.notebook : : : :51. nemění. perihélium afélium elipsa. Pohyby Země.

Objev gama záření z galaxie NGC 253

Vzdálenost středu Galaxie

1.6.9 Keplerovy zákony

ASTROFYZIKÁLNÍ VELIČINY HVĚZD

Předmět: Technická fyzika III.- Jaderná fyzika. Název semestrální práce: OBECNÁ A SPECIÁLNÍ TEORIE RELATIVITY. Obor:MVT Ročník:II.

Astronomický rok 2015

VY_32_INOVACE_06_III./17._PLANETY SLUNEČNÍ SOUSTAVY

Kosmologické kapitoly. Jan Novotný, Jindřiška Svobodová Pedagogická fakulta Masarykova universita, Brno,

OBSAH 1 Úvod Fyzikální charakteristiky Zem Referen ní plochy a soustavy... 21

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost

základy astronomie 2 praktikum 1. Vzdálenost cefeid

Ing. Pavel Hrzina, Ph.D. - Laboratoř diagnostiky fotovoltaických systémů Katedra elektrotechnologie K13113

1 Měrové jednotky používané v geodézii

Identifikace ŘEŠENÍ. A) Digitárium

Ò = 87 poměr vzdáleností Ò/ = 1/20. Úhlová velikost 30

Transkript:

Astrofyzika Rozsah: 2+2, 2 13 90 = 2 340 minut = 39 hodin Vyučující: Martin Žáček zacekm@fel.cvut.cz katedra fyziky, místnost 49 Zakončení: klasifikovaný zápočet (proběhne 14. týden v době cvičení podle rozvrhu, písemný nebo počítačový test, hodnocení: E... od 50%, A... 100 %, včas bude sděleno, jaká témata budou v testu) Literatura: http://fyzika.feld.cvut.cz/~zacek/ http://www.aldebaran.cz/ tato prezentace, úkoly ke cvičením učební text k přednáškám a cvičením

1 AU Jednotky v astronomii - vzdálenosti Světelný rok (l. y.): Nejpopulárnější jednotka, zejména ve Sci-Fi literatuře, mezi odborníky však užívaná zřídka. Jeden světelný rok je vzdálenost, kterou urazí světlo, rychlostí 299 792 458 metrů za sekundu, za jeden rok. Další odvozené jednotky: světelný den, světelná hodina, světelná vteřina. 1 l. y. = 9.46 10 12 km, nejbližší hvězda Proxima Centauri 4,22 l. y. Astronomická jednotka (AU): Střední vzdálenost Země-Slunce během jednoho oběhu. 1AU je rovna 149 597 870 km (=499,005 světelných vteřin). parsec: Jednotka používaná v odborné astronomii, rovna 3,2616 l. y. Parsek je vzdálenost, ze které je vzdálenost Země-Slunce viditelná pod úhlem 1 úhlová vteřina. Odvozené jednotky: kpc, Mpc. 1 pc 1

Jednotky délek v astronomii AU astronomická jednotka l.y. světelný rok pc parsec (paralaktická sekunda) m km AU ly pc kpc Mpc m 1 0,001 6,68E-12 1,06E-16 3,24E-17 3,24E-20 3,24E-23 km 1000 1 6,68E-09 1,06E-13 3,24E-14 3,24E-17 3,24E-20 AU 1,5E+11 1,5E+08 1 1,58E-05 4,85E-06 4,85E-09 4,85E-12 ly 9,46E+15 9,46E+12 63240,22 1 0,306597 0,000307 3,07E-07 pc 3,09E+16 3,09E+13 206264,8 3,261608 1 0,001 0,000001 kpc 3,09E+19 3,09E+16 2,06E+08 3261,608 1000 1 0,001 Mpc 3,09E+22 3,09E+19 2,06E+11 3261608 1000000 1000 1

Paralaxa

Paralaxa v astronomii -Hvězdy -Planety -Měsíc Výpočet paralaxy: ('') 1 r(pc)

Paralaxa Měsíce

Magnituda Historické pozadí: Hipparchos (190-127 př. n. l.) počátek vědecké astronomie, vyvinul sférickou trigonometrii a dokázal určit zatmění Slunce, první hvězdný katalog, asi 800 hvězd rozdělených do 6 skupin podle svítivosti. 19. století: definována magnituda jako logaritmická míra svítivosti (luminozity). Alternativní ale ne moc přesné názvy: hvězdná velikost, svítivost. Magnituda: Rozdíl magnitud: m 2,5log I I I... Intenzita, někdy označováno také L jako luminosita 0 1856, Anglický astronom Norman Pogson (1829-91) m m2 m1 2,5log I I 2 1

Vzhled oblohy podle magnitudy

Magnituda vliv vzdálenosti I 1, I r 2 1 2 2 2 2 1 r I r Pogsonova rovnice: odtud plyne M m 5log r 5 M absolutní magnituda - magnituda, kterou by měl objekt ve vzdálenosti 10 pc. Slunce: M = 4,9 nijak významná hvězda, Jaká si myslíte, že je pozorovaná maximální M?

Magnituda vliv dalekohledu I 1 1, I D 2 1 2 2 2 2 1 S D I D S, D plocha, průměr zorničky, objektivu, zrcadla m 2,5log I I 0 pozorovaná magnituda se zvětší o 5. odtud plyne, že zvětší-li se průměr 10,

Rozddíly v magnitudách Rozdíl magnitud: Poměr intenzit: 0.0 1.0 0.2 1.2 1.0 2.5 1.5 4.0 2.0 6.3 2.5 10.0 4.0 40.0 5.0 100.0 7.5 1000.0 10.0 10,000.0 m m2 m1 2.5log I I 10 m m 1 2 2.5 I I 2 1 1 2 100 m m I 5 2 2.512 m I m I I 1 2 2 1 1 2 1

Magnituda jasné objekty App. mag. Celestial object ------------------------------------------ 38.00 Rigel as seen from 1 astronomical unit, It is seen as a large very bright bluish scorching ball of 35 apparent diameter 30.30 Sirius as seen from 1 astronomical unit 29.30 Sun as seen from Mercury at perihelion 26.74 Sun[4] (398,359 times brighter than mean full moon) 23.00 Sun as seen from Jupiter at aphelion 18.20 Sun as seen from Pluto at aphelion 12.92 Maximum brightness of Full Moon (mean is 12.74)[3] 6.00 The Crab Supernova (SN 1054) of AD 1054 (6500 light years away)[6] 5.9 International Space Station (when the ISS is at its perigee and fully lit by the sun)[7] 4.89 Maximum brightness of Venus[8] when illuminated as a crescent 4.00 Faintest objects observable during the day with naked eye when Sun is high 3.82 Minimum brightness of Venus when it is on the far side of the Sun 2.94 Maximum brightness of Jupiter[9] 2.91 Maximum brightness of Mars[10] 2.50 Minimum brightness of Moon when near the sun (New Moon) 1.61 Minimum brightness of Jupiter 1.47 Brightest star (except for the sun) at visible wavelengths: Sirius[11] 0.83 Eta Carinae apparent brightness as a supernova impostor in April 1843 0.72 Second-brightest star: Canopus[12] 0.49 Maximum brightness of Saturn at opposition and when the rings are full open (2003, 2018) 0.27 The total magnitude for the Alpha Centauri AB star system, (Third-brightest star to the naked eye) 0.04 Fourth-brightest star to the naked eye Arcturus[13] 0.01 Fourth-brightest individual star visible telescopically in the sky Alpha Centauri A http://en.wikipedia.org/wiki/apparent_magnitude

App. mag. Magnituda slabé objekty Celestial object ------------------------------------------ +0.03 Vega, which was originally chosen as a definition of the zero point[14] +0.50 Sun as seen from Alpha Centauri 1.47 Minimum brightness of Saturn 1.84 Minimum brightness of Mars 3.3 The SN 1987A supernova in the Large Magellanic Cloud 160,000 light-years away, 3 to 4 Faintest stars visible in an urban neighborhood with naked eye 3.44 The well known Andromeda Galaxy (M31)[15] 4.38 Maximum brightness of Ganymede[16] (moon of Jupiter and the largest moon in the solar system) 4.50 M41, an open cluster that may have been seen by Aristotle[17] 5.14 Maximum brightness of brightest asteroid Vesta 5.32 Maximum brightness of Uranus[18] 5.95 Minimum brightness of Uranus 7 to 8 Extreme naked eye limit with class 1 Bortle Dark-Sky Scale, the darkest skies available on Earth[23] 7.72 The star HD 85828[24] is the faintest star known to be observed with the naked eye[25] 7.78 Maximum brightness of Neptune[26] 8.02 Minimum brightness of Neptune 9.50 Faintest objects visible using common 7x50 binoculars under typical conditions 12.00 Sun as seen from Rigel 12.91 Brightest quasar 3C 273 (luminosity distance of 2.4 giga-light years) 13.65 Maximum brightness of Pluto[31] (725 times fainter than magnitude 6.5 naked eye skies) 22.91 Maximum brightness of Pluto's moon Hydra 23.38 Maximum brightness of Pluto's moon Nix 24.80 Amateur picture with greatest magnitude: quasar CFHQS J1641 +3755[36][37] 27.00 Faintest objects observable in visible light with 8m ground-based telescopes 28.20 Halley's Comet in 2003 when it was 28AU from the Sun[40] 29.30 Sun as seen from Andromeda Galaxy 31.50 Faintest objects observable in visible light with Hubble Space Telescope 36.00 Faintest objects observable in visible light with E-ELT http://en.wikipedia.org/wiki/apparent_magnitude

Speciální teorie relativity (3. týden) Základní pojmy Událost: Jev, který nastane v daném místě a v daném čase. Je popsán čtveřicí souřadnic v časoprostoru, x, y, z a t. Vždy se musí udat, vzhledem ke které vztažné soustavě událost uvažujeme. Souřadnicová soustava: Počátek + souřadnicové osy, na nichž odečítáme polohu + hodiny. Budeme předpokládat, že v soustavách, ve kterých pracujeme, je možné synchronizovat hodiny. Takové soustavy nazveme inerciální. Vztažná soustava: Souřadnicová soustava + způsob, jakým měříme časové a délkové intervaly. Odměření časového intervalu vzhledem k soustavě znamená odměření jeho začátku a konce ve stejném místě soustavy (například hodinami, které se nepohybují). Odměření délkového intervalu znamená odměření začátku a konce intervalu ve stejném čase soustavy (například přiloženým měřítkem).

Lorentzova transformace Je vztah mezi souřadnicemi vyjádřenými vzhledem ke vztažné inerciální soustavě Σ a Σ, přičemž soustava Σ se bez újmy na obecnosti vůči soustavě Σ pohybuje rychlostí v ve směru osy x. Transformační vztahy lze odvodit ze dvou předpokladů: t' t 1. obecný princip relativity (neexistuje privilegovaná soustava, fyzikální zákony mají v každé vztažné soustavě stejný tvar, 2. princip konstantní rychlosti světla (rychlost světla je v každé soustavě konstantní a rovna týž hodnotě c. x ' x vt y' y z' z vx 2 c y O Σ y O Σ U (t, x, y, z); (t, x, y, z ) Zavedeme-li proměnné pro čas a délku ve stejných fyzikálních jednotkách, bude mít Lorentzova transformace symetrický tvar vůči záměně : v Parametry bezrozměrná rychlost a Lorentzův faktor: ct x x x ct ' ct x x ' x t y' y z' z v c 1 2 1

Dilatace času Klidový časový interval je odměřen v soustavě, ve které jsou hodiny v klidu. t t t 2 1 vx vx t ' t ' t ' t t t t t 2 1 2 1 2 2 1 2 2 1 c c x x 2 1 y Σ y Σ t' t Časový interval se ve všech pohybujících soustavách jeví delší než ve stojící soustavě. v t 1, t 2 Vlastní čas: přepočítaný na stojící hodiny v dané soustavě. Je invariantní, tj. interval měřený vlastním čase je ve všech soustavách stejný. O O x 1 =x 2 x x 2 1 t 1 v t 2 c

Kontrakce délek Klidová délka je odměřena v soustavě, ve které se tyč nepohybuje. V ostatních soustavách je počátečný a koncový bod odměřen vždy současně. x ' x ' x ' 2 1 x x x x ' vt ' x ' vt ' x ' x ' x ' 2 1 2 2 1 1 2 1 t ' t ' 2 1 y Σ y Σ v 1 x' x délkový interval se ve všech pohybujících soustavách jeví kratší než ve stojící soustavě. O O t 1 = t 2 x 1 x 2 x 1 x 2 x x Vlastní délka: délkový interval přepočítaný na klidovou délku v dané soustavě. Je invariantní, tj. interval měřený vlastní délkou je ve všech soustavách stejný. 1 l l 1

Relativistické sčítání rychlostí w v v vv 1 c 1 2 1 2 2 Cvičení: a) Zkuste složit libovolnou rychlost s c, b) Zkuste složit dvě rychlosti rovny c. Odkazy: http://www.aldebaran.cz/studium/f2/docs/l7_relat.zip přednášky Fyzika 2 http://www.aldebaran.cz/studium/f2_2001/relativita_p.html... příklady Fyzika 2 http://www.aldebaran.cz/studium/f2_2001/relativita_p.html... aplet Heavisideovo pole Učebnice speciální teorie relativity (88 MB): http://is.muni.cz/elportal/estud/prif/ps06/f5010/zaklady_tr.pdf Velmi zdařilá elektronická učebnice, s mnoha historickými poznámkami doplňujícími obrázky, videa atd., učebnice také obsahuje základy tenzorového počtu v nenásilné, čtivě formě.

H alfa čára Bohrův model atomu foton se vyzáří při přechodu elektronu z hladiny m na hladinu n. Vlnová délka: 656,28 nm. Balmerova řada: m 3 to n = 2 n=2, m=3 Balmer-alfa nebo H-alfa Podobně n=2, m=4 H-beta, n=2, m=5 H-gama atd. Rydbergova konstanta R g = 10 973 731,568 527 m -1 relativní chyba 6 10-12! 1 1 Rg 1 1 n m 2 2

H alfa čára Na dalších snímkách obrázky Slunce ze sondy Soho http://soho.esac.esa.int/data/realtime-images.html O H-alfa čáře: http://en.wikipedia.org/wiki/h-alpha

SOHO, viditelné spektrum 22. 4. 2015 9:00 SOHO Aldebaran http://www.aldebaran.c z/sondy/sondy/95_soh o.html

SOHO, magnetogram 22. 4. 2015 9:00

SOHO, 304 nm 22. 4. 2015 1:19

SDO, 193 nm 22. 4. 2015 0:38 SDO glosář http://www.aldebaran.cz/ glossary/print.php?id=16 39 SDO článek http://www.aldebaran.c z/bulletin/2010_18_sdo.php SDO snímky týdne http://sdo.gsfc.nasa.go v/gallery/potw/

Lagrangeovy body Jsou to stacionární body v soustavě dvou gravitačně vázaných těles

Lagrangeovy body - potenciál Jde o tzv. zobecněný potenciál, L1, L2, L3 Nestabilní, L4, L5 stabilní (překvapivě, jde totiž o lokální maximum)