Ing. Vladimír Neužil, CSc. Organizace KONEKO Marketing spol. s r.o. Název textu Emise - stacionární zdroje Datum Březen 2001 Poznámka Text neprošel

Autor Ing. Vladimír Neužil, CSc. Organizace KONEKO Marketing spol. s r.o. Název textu Emise - stacionární zdroje Datum Březen 2001 Poznámka Text neprošel redakční ani jazykovou úpravou

3. EMISE STACIONÁRNÍ ZDROJE 3.1. ÚVOD Vznik Evropských společenství, vyvolaný potřebou rozvoje vnitřního trhu členských států, přinesl s sebou nejen sjednocující právní úpravy hospodářských, obchodních a finančních vztahů a norem, ale záhy i obecné požadavky na stav životního prostředí, jehož kvalita na regionální i globální úrovni přímo souvisí s úrovní používaných technologií a mírou exploatace přírodních zdrojů surovin a energie. Tyto požadavky se podařilo během minulých desetiletí formulovat do závazných environmentálních právních předpisů, takže dnes má Evropská unie v oblasti životního prostředí systém právních nástrojů, jimiž podporuje princip udržitelného rozvoje. Vytvoření a aplikace právních předpisů a norem v oblasti životního prostředí je složitý proces, který v sobě zahrnuje hlediska nejen čistě environmentální a technická, ale ve značné míře i hlediska ekonomická a sociální. Vlastnímu legislativnímu procesu totiž nutně předchází kvantitativní rozbor zátěže životního prostředí z dříve zavedených průmyslových činností, z nichž mnohé nemají ukončený svůj exploatační cyklus, a dále ekonomický kalkul, kterým lze odhadnout možný finanční potenciál, který lze pro zmírnění účinků technologií na životní prostředí v národní ekonomice aktivovat. Je zřejmé, že se tak proti sobě staví kritéria různých existenčních kategorií, přičemž předpokládaný efekt, tj. celospolečenský prospěch, je nutno nahlížet v perspektivě zpravidla desítek let. Stav životního prostředí v zemích střední a východní Evropy, devastovaný po desítky let jednostranně cíleným rozvojem průmyslu podle ideologických predikcí totalitních režimů, byl na počátku devadesátých let hluboko pod úrovní západoevropských států, které již měly vytýčeny a legislativním postupem zakotveny priority své environmentální politiky. Neznamená to ovšem, že by odborná veřejnost v totalitních státech vůbec nezaznamenávala dopady státem řízeného - a tudíž chráněného - průmyslu na životní prostředí, a to nejen na úrovni lokální, ale i v měřítku evropském. Zdroje emisí škodlivin vypouštěných do ovzduší byly díky rozvoji monitorovací techniky snadno identifikovatelné a v průběhu let byly shromážděny vědecké důkazy o negativním dopadu přeshraničního transportu škodlivin především cestou atmosféry. Mezinárodní jednání, jejichž snahou bylo řešit zhoršující se situaci, narážela na bariéru politické integrity sovětského mocenského bloku a jeho teze o nepřípustnosti vměšování do vnitřních záležitostí, neboť problematika životního prostředí byla jím tabuizována na stejné úrovni jako problematika občanských práv a svobod. 2

3.2. ÚMLUVA O DÁLKOVÉM ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ PŘESAHUJÍCÍM HRANICE STÁTŮ Za významný milník k otevření celoevropských kontaktů v oblasti životního prostředí lze pokládat Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států1, která byla přijata na půdě Evropské hospodářské komise OSN v Ženevě 13. listopadu 1979 a vešla v účinnost 16. března 1983 (dosud ji ratifikovalo 47 států). Jejím prvním mezinárodním aktem byl Program spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťující ovzduší v Evropě (EMEP2), který byl vyhlášen 28. září 1984 a posléze ratifikován (nebo jiným způsobem akceptován) většinou evropských zemí (v účinnost vešel 28. ledna 1988). Nespornou zásluhu na vzniku Úmluvy mají skandinávské země, které do monitoringu dálkového přenosu škodlivin atmosférou a kvantifikace jeho účinků na rozsáhlých evropských územích investovaly nemalé prostředky. Je třeba si uvědomit, že nápravná opatření, jež nemohla být formulována jinak než jako restrikce proti průmyslovým subjektům, nesměřovala pouze vůči zemím střední a východní Evropy, ale postihovala i rozsáhlé průmyslové oblasti západoevropské. Tím spíše musela být zdůvodnění všech opatření doložena spolehlivými údaji o objemu emisí škodlivin, jejich účinků na lidský organismus a složky životního prostředí a o možnostech současné techniky emise omezovat v rámci ekonomicky dostupných investic. Zmíněná Úmluva, jež nepochybně znamenala jistý průlom i do politického rozdělení Evropy, se stala východiskem pro dílčí protokoly o omezování emisí škodlivin, které byly postupně vypracovány a jejichž přehled uvádí následující tabulka. 1 Convention on Long Range Transboundary Air Pollution, CLRTAP. 2 Cooperative Programme for Monitoring and Evaluation of Long-range Transmission of Air Pollutants in Europe. 3

Tab. 3.2.1. Přehled dosud přijatých protokolů k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (stav k červenci 2000) Protokol 1984/EMEP Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Long-term Financing of the Cooperative Programme for Monitoring and Evaluation of the Long-range Transmission of Air Pollutants in Europe 1985/SO 2 Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on the Rediction of Sulphur Emissions or their Transboundary Fluxes by at least 30 per cent Přijat 28. 9. 1984 Ženeva Vstup v účinnost Počet ratifikujících zemí 28. 1. 1988 38 8.7.1985 Helsinki 2. 9. 1987 22 1988/NO X Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution concerning the Control of Emissions of Nitrogen Oxides or their Transboundary Fluxes 1991/VOC Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution concerning the Control of Emissions of Volatile Organic Compounds or their Transboundary Fluxes 1994/S0 2 Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Further Reduction of Sulphur Emissions 1998/HM Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Heavy Metals 1998/POPs Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Persistent Organic Pollutants 1999/Multi-effect Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution to Abate Acidification, Eutrophication and Ground-level Ozone 31. 10. 1988 Sofia 18. 11. 1991 Ženeva 14. 6. 1994 Oslo 24. 6. 1998 Aarhus 24. 6. 1998 Aarhus 30. 11. 1999 Getenborg 14. 2. 19912 27 29. 9. 1997 19 5. 8. 1998 22 6 5 Poslední tři protokoly byly podepsány poměrně velkým počtem států (HM: 36, POPs: 36, Multi-effect: 31), což lze do jisté míry přičíst i změně politické situace v Evropě od počátku devadesátých let. Nemalou zásluhu na vnímání protokolů jako nástrojů posilujících národní environmentální politiky má i Evropská unie, která ve svém vlastním legislativním procesu (tj. při tvorbě obecně závazných nařízení a směrnic) požadavky a závazky protokolů implementuje. V následujícím textu se věnujeme těm protokolům, které mají vztah ke zpracovávanému tématu. 3.2.1. Protokol o snížení emisí síry nebo jejich toků přes hranice států o nejméně 30 % Základní požadavkem bylo snížení národních ročních emisí do roku 1993 o 30 % ze základu roku 1980 (článek 2). Plnění tohoto závazku bylo splněno. Závěr: pro Koncepci ochrany ovzduší HLM Prahy již nemá praktický význam. 4

3.2.2. Protokol o dalším snížení emisí síry (2. protokol o síře) Definovány jsou základní technické pojmy. Celkem 21 definic v článku 1 zahrnuje kromě běžných definic i následující pojmy: Kritická zátěž, kritické úrovně, kritická depozice síry, stacionární zdroj spalování, velký nový stacionární zdroj spalování, velký stávající stacionární zdroj spalování, topný olej, emisní limit, emisní omezení, míra odsíření. Na uvedené definice navazují směrnice EU uvedené dále. Požadavky protokolu na emisní limity a obsah síry v kapalných palivech korespondují s požadavky směrnic Evropské unie (č. 88/609/EEC - velká spalovací zařízení, č.93/12/eec, č.98/70/ec a č.1999/32/ec o snižování obsahu síry v některých kapalných palivech). S ohledem na skutečnost, že se připravuje transformace uvedených směrnic Evropské unie do právních norem České republiky, není nutné připravovat podrobný podklad pro zavedení požadavků protokolu. Pokud se týká Směrnice č. 88/609/EEC je připravována její novela, která emisní limity více zpřísňuje než je obsaženo v protokolu. Závěr: pro Koncepci ochrany ovzduší HLM Prahy je praktický význam překryt uvedenými i dalšími směrnicemi EU. 3.2.3. Protokol o snižování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států Závazky vyplývající z uvedeného protokolu byly celoplošně splněny. Pro danou analýzu mají význam závazky vyplývající z článku 6: Článek 6 ukládá smluvním stranám provádět národní výzkumný program zaměřený mj. na určení geograficky citlivých území, a vypracování metod integrace vědeckých, technických a ekonomických dat v kontextu kritických zátěží s cíle stanovit vhodnou strategii snižovat překračování kritických zátěží. Obecně je možné konstatovat, že celkový podíl emisí NO x ze stacionárních zdrojů na celkové roční emisi NO x klesá, zatímco emise NO x z mobilních zdrojů vykazují trend opačný (výrazněji se tato situace ukazuje v letech 1996 1998, kdy podíl emisí NO x z mobilních zdrojů překročil 50 %). Vývoj u stacionárních zdrojů odpovídá z části absolutnímu poklesu výroby po roce 1989 a následné restrukturalizaci průmyslu, zároveň však systematicky realizovanému programu snižování emisí NO x zavedením primárních opatření (na území HLM Prahy především plynofikace). Podíl středních a malých zdrojů na celkových emisích je tradičně malý i když v lokálním měřítku mohou tyto zdroje způsobovat problémy. Nepatrný růst jejich zastoupení na celkových emisích NO x je důsledkem snižování emitovaného množství NO x z velkých zdrojů. Malé fluktuace mohou být vyvolány i výkyvy teploty (prodloužení topné sezóny). Porovnání dat celkových ročních emisí s referenčním rokem 1987 dokumentuje efektivnost primárních opatření přijatých ke snížení emisí 5

NO x z velkých stacionárních zdrojů. Po vyčerpání potenciálu těchto opatření lze očekávat postupné ustálení hodnot emisí NO x z této kategorie zdrojů vlivem úsporných opatření i postupným zvyšováním technické úrovně spalovacích zařízení. Závěr: zpracovat regionální program (strategii) omezování emisí NO x ve vazbě na kritické zátěže daného regionu 3.2.4. Protokol o snižování emisí těkavých organických sloučenin nebo jejich toků přes hranice států Česká republika přistoupila k Protokolu k CLRTAP EHK/OSN o snižování emisí těkavých organických sloučenin nebo jejich toků přes hranice států (dále jen VOC-protokolu) v r. 1997 jako šestnáctá strana, čímž protokol vstoupil v platnost v září uvedeného roku. 3.2.4.1. Rekapitulace ustanovení a závazků protokolu VOC protokol, lze rozdělit na dvě samostatné části. První část je tvořena vlastním protokolem (viz též: www.emise.cz). Druhá část jsou přílohy k Protokolu I - IV. Stručně je možno charakterizovat požadavky základní části Protokolu o VOC následujícím způsobem: Do dvou let od vstoupení VOC protokolu v platnost plnit řadu požadavků: vypracovat národní program snižování emisí VOC, aplikovat nejlepší dostupné technologie, označovat produkty s obsahem VOC a prosazovat produkty s nízkým obsahem VOC, mobilní zdroje vyrábět s ohledem na nejlepší dostupné technologie, zajistit účast veřejnosti v programu snižování emisí, uplatňovat postupy pro snižování emisí z distribuční sítě a čerpání benzínu, snižovat emise látek, které mají nejvyšší POCP, zajistit omezování užívání produktů s obsahem karcinogenních VOC, usnadňovat výměnu nejlepších dostupných technologií, které povedou ke snižování emisí VOC, poskytnout prostředky a prioritu pro výzkum v celé problematice VOC, jak teoretické, tak i praktické, vypracovat a realizovat národní program a strategie pro snižování emisí VOC, zpřístupnit podrobné informace o naplňování požadavků protokolu. Kromě toho jsou v dalších článcích stanoveny navazující povinnosti, týkající se uplatňování nejlepších dostupných technologií, přijetí a realizace národních programů, politik, strategií, výzkumu, monitorování, podávání zpráv zaměřených na snižování emisí VOC. 6

Závěr: pro zpracování této části Koncepce je významná příloha II shrnující doporučení a opatření pro snižování emisí těkavých organických sloučenin (VOC) ze stacionárních zdrojů, která by měla obsahovat následující body:! Úvod! Hlavní zdroje emisí VOC ze stacionárních zdrojů! Hlavní možnosti pro snižování emisí VOC! Technické postupy omezování emisí! Sektory! Produkty Hlavní zdroje emisí VOC ze stacionárních zdrojů! Užívání průmyslových rozpouštědel! Ropný průmysl! Stacionární spalování! Potravinářský průmysl! Průmysl železa a oceli (včetně ferro-slitin, litiny atd.)! Manipulace s odpady a jejich zpracování! Zemědělství Návaznost na směrnice EU týkajících se emisí VOC: 99/13/EC a 94/63/EC. 3.2.5. Protokol o omezování acidifikace, eutrofizace a troposférického ozónu Protokol o omezení acidifikace, eutrofizace a troposférického ozónu (viz též: www.emise.cz) představuje zatím nejpokročilejší nástroj Úmluvy, specificky zaměřený na snížení účinků znečišťování ovzduší v evropském regionu. Mezinárodní spolupráce na přípravě Protokolu zahrnovala modelové a integrované hodnocení technických a ekonomických možností komplexně snižovat emise způsobující acidifikaci, eutrofizaci a tvorbu přízemního ozónu. Vlastní text se týká ustanovení a závazků protokolu vzhledem k emisím SO 2, NO x, VOCs, NH 3, včetně posouzení reálnosti předpokladu splnění povinných a doporučených ustanovení protokolu (limity, emisní stropy, implementace BAT apod.). Dlouhodobým cílem předkládaného Protokolu (čl. 2) je dále omezovat emise síry, oxidů dusíku, amoniaku a těkavých organických sloučenin, které jsou výsledkem antropogenních činností, a které nepříznivě působí na zdraví lidí, přírodní ekosystémy, materiály a zemědělské plodiny následkem acidifikace, eutrofizace a přízemního ozónu, v důsledku dálkového přeshraničního atmosférického transportu, a zajistit v míře maximálně možné, v dlouhodobém výhledu, po jednotlivých krocích, 7

s respektováním vývoje vědeckých poznatků, že atmosférické depozice nebo koncentrace nepřesáhnou: a) kritické zátěže acidity; b) kritické zátěže nutričního dusíku; c) kritické úrovně přízemního ozónu. Protokol představuje kompromis mezi skutečně potřebným snížením emisí, které by bylo nutné k žádoucímu ozdravení ovzduší (ale které by současně za stávajících okolností bylo velmi nákladné) a nezbytností bezodkladných kroků ke zlepšení nadále nepřijatelného stavu znečišťování ovzduší, jehož důsledkem je trvající překračování kritických zátěží způsobených acidifikací, eutrofizací a úrovní přízemního ozónu na velké části regionu EHK OSN. Novým prvkem jsou emisní stropy a emisní limity stanovené Protokolem jako hlavní závazky, představují nezbytné minimum, které se očekává od předpokládaných smluvních stran, mezi které je Česká republika zahrnuta. 3.2.5.1. Emisní situace dotčených znečišťujících látek v České republice Základní cíl Protokolu vyplývá z požadavku podstatně snížit rozdíl mezi skutečnou a kritickou zátěží. Hlavním prostředkem k dosažení tohoto cíle jsou stanovené individuální národní emisní stropy, kterých má být dosaženo do r. 2010. Hodnoty emisních stropů byly odvozeny z vědeckých podkladů na současné úrovni znalostí, s využitím matematického modelu, který byl pro daný účel uznán nejlepším (RAINS, IIASA Laxenburg, Rakousko). V případě České republiky mohly být, na základě expertních šetření provedených v rámci meziresortní odborné skupiny, akceptovány výsledky matematického modelování u hodnot emisních stropů pro oxidy síry a amoniak. Pro oxidy dusíku a těkavé organické sloučeniny (VOC) bylo však nezbytné vyjednat emisní stropy vyšší, technicky a ekonomicky v podmínkách ČR dosažitelné. V následující tabulce jsou uvedeny emisní bilance dotčených znečišťujících látek v ČR v minulých letech a porovnány s deklarovanými emisními stropy a projekcí provedenou českými experty (ČHMÚ, SEVEn, SVÚOM). 8

Tab. 3.2.2. Bilance znečišťujících látek v ČR Znečišťující látka Úroveň emisí ČR (kt/rok) v letech Stanovený emisní strop 1980 1990 1997 1999 2010 SO 2 2 257 1 876 701 269 283 NO x 937 742 423 390 286 VOC 435 272 289 220 NH 3 156 81 75 101 3.2.5.2. Národní emisní stropy Požadavek na splnění národních emisních stropů pro určité druhy znečišťujících látek souvisí s mezinárodními právně závaznými nástroji, obzvláště s Úmluvou EHK OSN o dálkovém znečištění ovzduší, přesahujícím hranice států společně s příslušnými protokoly, které byly zmíněny v předchozím textu. Základní přístup, ze kterého vycházejí národní emisní stropy, je založen na definici výchozího roku, cílového roku a snížení, kterého má být dosaženo mezi těmito dvěma roky buď ve formě procentního snížení nebo absolutního množství, o které se objem škodliviny musí snížit. V legislativě EU lze první ustanovení k národním emisním stropům najít ve Směrnici Rady č. 88/609EEC o omezení emisí určitých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení, která stanoví celonárodní maximální přípustné hodnoty emisí kysličníku siřičitého a NO x pro stávající zařízení. Tento nástroj se používá místo emisních limitů, které jsou stanoveny pouze u nových zařízení. Nedávno se objevil návrh Směrnice Evropského Parlamentu a Rady o Národních emisních stropech pro některé látky znečišťující ovzduší (uveřejněný v OJ C 375 strana 1 11 dne 28.12. 2000 jako Společné stanovisko (EC) č. 51/200, dále jen CP 51/2000), který je reakcí EU na nový protokol AcETO k úmluvě OSN OSN. Tento návrh stanoví národní emisní stropy pro oxid siřičitý, NO x, těkavé organické látky a amoniak, které mají být dosaženy do roku 2010 a dodržovány v následujících letech. Kromě toho tento návrh stanoví pravidelné provádění inventarizace a projekcí celonárodních emisí a zpracování a realizaci národních plánů na snížení emisí uvedených znečišťujících látek. Pokud jde o implementaci CP 51/2000, předpokládá se, že národní emisní stropy pro ČR by byly stejné jako ty, které byly stanoveny v protokolu AcETO k úmluvě EHK OSN CLRTAP, jak vyplývá z výše uvedené tabulky. Závěr: V Koncepci hl. m. Prahy bude nezbytné pracovat s návrhem emisních stropů pro jednotlivé znečišťující látky na úrovni zpracovávaného regionu. Nultá verze 9

hodnot emisních stropů pro hl. m. Prahu, včetně seznamu nejzávažnějších zdrojů (tak jak byly navrženy v pracích spol. KONEKO pro MŽP v letech 1999 2000) je uvedena v příloze. 3.2.6. Protokol o těžkých kovech Protokol se týká tří těžkých kovů, olova, kadmia a rtuti, přičemž přistupující strana nemusí ustanovení protokolu přijmout pro všechny kovy současně. Česká republika přistoupila k protokolu o těžkých kovech v červnu 1998, ratifikace protokolu (pro všechny tři kovy) se předpokládá v r. 2001. Protokol dosud nenabyl účinnosti. Základní závazné povinnosti protokolu:! snížit celkové roční emise Pb, Cd a Hg do atmosféry oproti referenčnímu roku; referenční rok se předpokládá 1990 nebo jiný rok z intervalu 1985 1995! pro nové stacionární zdroje (tj. zdroje jejichž stavba nebo podstatná modifikace byla zahájena po uplynutí dvou let od nabytí účinnosti protokolu) aplikovat nejlepší dostupné technické postupy (technologie BAT) a limitní hodnoty specifikované protokolem dva roky po nabytí účinnosti protokolu; technologie BAT jsou v příloze protokolu vyjmenovány v příloze III, limitní hodnoty jsou specifikovány v příloze V protokolu! pro stávající zdroje z kategorií jmenovaných protokolem aplikovat nejlepší dostupné technické postupy (technologie BAT) a limitní hodnoty specifikované protokolem osm let po nabytí účinnosti protokolu (s možností prodloužit dobu u jednotlivých zdrojů v souladu s dobou amortizace danou národní legislativou); technologie BAT jsou v příloze protokolu vyjmenovány v příloze III, limitní hodnoty jsou specifikovány v příloze V protokolu! uplatňovat opatření pro regulaci produktů (výrobků s obsahem těžkých kovů):! olovnatých benzínů (do 6 měsíců od nabytí účinnosti protokolu snížit obsah olova v prodávaném benzínu pro silniční motorová vozidla na koncentraci < 0,013 g/l)! alkalických manganových článků (do pěti let 3 od nabytí účinnosti protokolu dosáhnout koncentračních úrovní rtuti 0,05 % váh. v alkalických manganových článcích s prodlouženou životností a 0,025 % váh. v ostatních alkalických manganových článcích)! zvažovat aplikace dodatečných opatření pro regulaci produktů (doporučených v příloze VII protokolu)! provádět emisní inventury. Další povinnosti signatářské strany protokolu:! podpora a usnadnění výměny informací a technologií (komerční výměny technologií, přímé průmyslové kontakty, poskytování technické pomoci aj.)! vypracování národní strategie, politiky, programů a opatření pro implementaci protokolu! podpora výzkumu, vývoje a monitorování 3 Nebo do deseti let pro země s transformující se ekonomikou, pokud toto bude předem oznámeno. 10

! podávat zprávy orgánům Úmluvy CLRTAP a účastnit se posuzování plnění protokolu! v případě sporů mezi stranami řídit se zvláštním ustanovením protokolu. Rozšíření protokolu o další těžké kovy je dáno zvláštním ustanovením. Protokol nabude účinnosti devadesátý den po datu uložení šestnácté listiny o ratifikaci (přijetí, schválení nebo přistoupení) u depozitáře, kterým je Generální tajemník OSN. Závěr: Česká republika je připravena plnit závazky i ustanovení protokolu. V Koncepci Hl. m. Prahy bude nutné identifikovat zdroje těžkých kovů dle protokolu a posoudit jejich možnosti pro plnění kritérií protokolu. Závažné je plnění ustanovení o regulaci produktů (výrobků s obsahem těžkých kovů), což se návazně dotýká problému sběru a recyklace. Český text protokolu je k dispozici prostřednictvím informačního střediska MŽP. 3.2.7. Protokol o persistentních organických polutantech Cílem protokolu je omezovat, snižovat nebo vylučovat vypouštění, emise a ztráty persistentních organických polutantů. Česká republika přistoupila k protokolu o persistentních organických polutantech v červnu 1998, ratifikace protokolu se předpokládá v r. 2001. Protokol dosud nenabyl účinnosti. Základní závazné povinnosti protokolu:! vyloučit z výroby a užívání látky uvedené v seznamu v příloze I protokolu (viz dále) a zajistit likvidaci nebo zneškodňování těchto látek environmentálně šetrným způsobem v tuzemsku; při přepravě vyjmenovaných látek dodržovat zásady environmentálně šetrného postupu a dodržovat režim upravující přepravu, hospodaření a zneškodňování nebezpečných odpadů ve smyslu Bazilejské úmluvy! omezit užívání látek uvedených v seznamu v příloze II protokolu (viz dále) k popsaným aplikacím! vypracovat strategii pro identifikaci předmětů stále ještě užívaných a odpadů, které obsahují látky uvedené v seznamech v přílohách I, II a III k protokolu, a přijmout vhodná opatření k zajištění likvidace či zneškodnění těchto předmětů poté, co se stanou odpadem; příloha III uvádí látky: polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), polychlorované dibenzo-p-dioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD a PCDF) a hexachlorbenzen (HCB)! snížit roční emise látek uvedených v seznamu v příloze III k protokolu (tj. PAH, PCDD, PCDF, HCB) z úrovně emisí v referenčním roce přijetím účinných opatření respektujících specifické podmínky signatářské strany! uplatnit limitní hodnoty a nejlepší dostupné technologie (BAT): 11

! pro nové stacionární zdroje (tj. zdroje, jejichž stavba či podstatná modifikace byla zahájena po uplynutí dvou let od data nabytí účinnosti protokolu) dva roky po nabytí účinnosti protokolu! pro stávající stacionární zdroje osm let po nabytí účinnosti protokolu (s možností prodloužit dobu u jednotlivých zdrojů v souladu s dobou jejich amortizace danou národní legislativou)! uplatnit účinná opatření k omezování emisí z mobilních zdrojů (dle doporučení v příloze VII k protokolu)! vypracovat a vést emisní inventury pro látky uvedené v seznamu v příloze III k protokolu (tj. PAH, PCDD, PCDF, HCB) a podávat zprávy výkonnému orgánu Úmluvy CLRTAP. Další povinnosti signatářské strany protokolu:! podporovat výměny informací a technologií a přístupu k nim a zapojení do mezinárodních aktivit! podporovat poskytování informací veřejnosti v oblasti látek POP (o výrobcích, posuzování a snižování rizik, vylučování z užívání látek a o alternativách k látkám POP)! vypracovat strategii, politiku a programy pro implementaci povinností protokolu do šesti měsíců po datu, kdy pro stranu vstoupí protokol v účinnost! stimulovat ekonomický schůdné a environmentálně šetrné postupy výroby, využívání, přepravy a přepracování látek podléhajících protokolu; stimulovat další programy snížení emisí těchto látek! podporovat výzkum, vývoj a monitorování (úrovně emisí, provádění inventur, sledování účinků, vývoj technologií BAT aj.)! podávat zprávy výkonnému orgánu Úmluvy CLRTAP (emise, dálkový přenos a depozice látek POP)! účastnit se jednání výkonného orgánu Úmluvy CLRTAP! v případě sporů mezi stranami řídit se zvláštním ustanovením protokolu. Rozšíření protokolu o další látky POP upravuje zvláštní předpis (rozhodnutí výkonného orgánu 1998/2). Protokol nabude účinnosti devadesátý den po datu uložení šestnácté listiny o ratifikaci (přijetí, schválení nebo přistoupení) u depozitáře, kterým je Generální tajemník OSN. Závěr: Česká republika je připravena plnit závazky i ustanovení protokolu, a to s využitím ustanovení odst. 7 článku 4 protokolu o vyjmutí povinnosti snížení emise pro určitou látku; navrhuje se prodloužení časového limitu (dle přílohy II protokolu) pro zavedení opatření směřujících: a) k vyloučení aplikací identifikovaných látek PCB v zařízeních jako jsou transformátory, kondenzátory a další zbylé zásoby těchto látek, a to s termínem do 31. 12. 2015 12

b) k likvidaci či dekontaminaci všech kapalných látek PCB uvedených výše v odstavci a) environmentálně šetrným způsobem či dalších produktů obsahujících látky PCB, a to s termínem do 31. 12. 2020. V Koncepci Hl. m. Prahy bude nutné identifikovat zdroje látek POP podléhajících protokolu. Významné investiční náklady lze očekávat ve spalovně komunálního odpadu (Praha Malešice) v horizontu 2010. Český text protokolu je k dispozici prostřednictvím informačního střediska MŽP. Látky jmenované v seznamech v přílohách I, II a III k protokolu V následující tabulce jsou uvedeny látky jmenované v příloze I k protokolu spolu s uvedením současného stavu jejich užívání v České republice. Tab. 3.2.3. Látky jmenované v příloze I k protokolu látka / CAS současný stav užívání v ČR aldrin / 309-00-20 není vyráběn a používán zakázán od r. 1980 chlordan / 57-74-9 není vyráběn a používán nebyl registrován chlordecon / 143-50-0 není vyráběn a používán nebyl registrován DDT / 50-29-3 není vyráběn a používán zakázán jako pesticid od r. 1974 (*) dieldrin / 60-57-1 není vyráběn a používán nebyl registrován endrin / 72-20-8 není vyráběn a používán zakázán od r. 1984 heptachlor / 76-44-8 není vyráběn a používán zakázán od r. 1989 hexabrombifenyl / 36355-01-8 není vyráběn a používán hexachlorbenzen / 118-74-1 není vyráběn a používán zakázán od r. 1977 (***) mirex / 2385-85-5 není vyráběn a používán polychlorované bifenyly (**) výroba ukončena v r. 1984 toxafen / 8001-35-2 není vyráběn a používán zakázán od r. 1977 (*) DDT byl vyráběn ve Spolaně Neratovice jako surovina pro výrobu Neratidinu, Nerakainu a Pentalidolu; všechny výroby byly ukončeny v letech 1978 1983. (**) Poznámka: Strany souhlasí se znovuposouzením výroby a aplikací polychlorovaných terfenylů a preparátů ugilec (tj. preparátů na bázi monoethyltetrachlordifenylmethanu (U141) nebo monomethyldichlordifenylmethanu (U121)) v rámci protokolu do 31. 12. 2004. (***) HCB byl vyráběn ve Spolaně Neratovice do r. 1968. V tabulce 2 jsou uvedeny látky dle seznamu v příloze II k protokolu spolu s implementačními požadavky (omezení na aplikace a podmínky). Tab.3.2.4. Látky jmenované v příloze II k protokolu Látka DDT CAS: 50-29-3 implementační požadavky omezení na aplikace podmínky 1. K ochraně lidského zdraví před nemocemi, 1. Aplikace jsou povoleny pouze jako součást jako je například malárie a encefalitida integrované strategie preventivní péče zaměřené proti škůdcům a pouze v rozsahu nezbytně nutném a pouze po dobu jednoho roku po datu skončení produkce v souladu s přílohou I. 13

Látka HCH CAS: 608-73-1 (hexachlorcyklohexan) PCB implementační požadavky omezení na aplikace podmínky 2. Jako chemický meziprodukt určený k výrobě 2. Tyto aplikace budou přehodnoceny nejpozději do látky Dikofol (Dicofol) dvou let po datu, kdy tento protokol nabude účinnosti. Technický HCH (tj. HCH jako směs isomerů) je omezen na využití jako meziprodukt chemických výrob Produkty HCH, obsahující nejméně 99 % isomeru v gama formě (tj. lindan, CAS 58-89-9) jsou omezeny na následující aplikace: 1. ošetření semen 2. půdní aplikace po nichž přímo následuje zavedení do vrchní povrchové vrstvy 3. profesionální nápravné a průmyslové ošetření kulatiny, řeziva a výřezu 4. jako místní aktuálně vhodný insekticid k ochraně zdraví lidí nebo zvířat 5. nikoli plošné aplikace pro ošetření sadby stromů, ošetřování trávníků v malém rozsahu, interiérové a exteriérové aplikace k ošetřování pěstitelských školek a okrasných stromů 6. interiérové průmyslové a bytové aplikace Látky PCB aplikované k datu, kdy protokol nabude účinnosti nebo vyráběné do 31. prosince 2005 v souhlasu s ustanoveními přílohy I. Veškeré omezené aplikace lindanu budou přehodnoceny v rámci protokolu nejpozději do dvou let po jeho nabytí účinnosti. Strany uskuteční dohodnuté akce směřující k (a) vyloučení aplikací identifikovatelných PCB v zařízeních (například v transformátorech, kondenzátorech a v dalších nádržích obsahujících zbylé kapalné zásoby) obsahujících více než 5 dm 3 objemu látek obsahujících PCB v koncentracích rovných 0,05 % PCB a vyšších, a to co možná nejdříve, nejpozději však do 31.prosince 2010, a pro země s tranzitní ekonomikou do 31.12.2015 (b) likvidaci či dekontaminaci všech kapalných PCB uvedených v pododstavci (a) environmentálně šetrným způsobem, stejně tak dalších látek obsahujících PCB více než 0,005 % nikoliv v zařízeních, co možná nejdříve, nejpozději však do 31. prosince 2015, a pro země s transformující se ekonomikou do 31.12.2020; a (c) k dekontaminaci nebo zneškodnění zařízení uvedeného v pododstavci (a) environmentálně šetrným způsobem Pokud není v protokolu uvedeno jinak, příloha se nevztahuje na výše uvedené látky, pokud se vyskytují: (i) jako znečišťující látky v produktech; nebo (ii) v předmětech již vyrobených nebo aplikovaných k datu implementace; nebo (iii) jako místně omezené chemické meziprodukty při výrobě jedné nebo více různých látek, takže jsou chemicky transformovány. Pokud není uvedeno jinak, každá povinnost výše specifikovaná nabude účinnosti dnem vstoupení protokolu v účinnost. V tabulce 3 jsou uvedeny látky podle seznamu v příloze III k protokolu spolu s možnou volbou referenčního roku. 14

Tab. 3.2.5. Látky uvedené v seznamu v příloze III k protokolu a referenční rok pro plnění základní povinnosti dle článku 3 protokolu Látka PAHs viz pozn. (a) Dioxiny / furany (PCDD a PCDF) viz pozn. (b) Hexachlorbenzen Referenční rok 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995, který bude specifikován stranou při ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení; 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995, který bude specifikován stranou při ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení; 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995, který bude specifikován stranou při ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení; (a) Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH): pro účely emisní inventury budou využity následující čtyři indikační sloučeniny: benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen, a indeno[1,2,3-cd]pyren. (b) Dioxiny a furany (PCDD / PCDF): polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF) jsou tricyklické aromatické sloučeniny tvořené dvěma benzenovými kruhy, které jsou spojeny dvěma kyslíkovými atomy v případě PCDD a jedním kyslíkovým atomem v případě PCDF, jejichž vodíkové atomy mohou být nahrazeny až osmi atomy chloru. V tabulce 4 jsou uvedeny limitní hodnoty emisí látek PCDD a PCDF pro velké stacionární zdroje (s uvedením prahové kapacity spalovacího zařízení). Tab. 3.2.6. Limitní hodnoty emisí látek PCDD a PCDF pro velké stacionární zdroje spalovny (dle typu odpadů) prahová hodnota kapacity spalování limitní hodnota v ng TE/ m 3 komunální tuhé odpady > 3 t / h 0,1 nemocniční tuhé odpady > 1 t / h 0,5 nebezpečné odpady > 1 t / h 0,2 Poznámka: Limitní hodnoty, vztažené k 11 % koncentraci kyslíku v odpadním plynu Limitní hodnoty jsou udávány v ekvivalentech toxicity (TE) v porovnání s 2,3,7,8 TCDD (aplikace systému navrženého Výborem NATO pro problémy a úkoly moderní společnosti). 3.3. PRÁVNÍ PŘEDPISY ES V OBLASTI OCHRANY OVZDUŠÍ Směrnice v oblasti ochrany ovzduší lze rozdělit do dvou oblastí:! oblast imisní (rámcová směrnice o ovzduší a směrnice dceřinné a související) jsou zpracovány v části 5. této rešerše (Imisní předpisy ČR a EU)! oblast emisní (spalovny odpadu, velká spalovací zařízení, těkavé organické látky při použití rozpouštědel, národní emisní stropy, oblast regulace vlastností produktů (síra v kapalných palivech, emise z motorových vozidel, skladování a distribuce benzínu) Skupina emisních předpisů zahrnuje následující platné a připravované právní předpisy Evropských společenství.! Council Directive 84/360/EEC of 28 June 1984 on the Combating of Air Pollution from Industrial Plants ve znění Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 91/692/EEC dále jen 84/360/EEC. 15

! Council Directive 88/609/EEC of 24 November 1988 on the Limitation of Emissions of Certain Pollutants into the Air from Large Combustion Plants ve znění Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 94/66/EC dále jen 88/609/EEC.! Council Directive 89/369/EEC of 8 June 1989 on the Prevention of Air Pollution from New Municipal Waste Incineration Plants dále jen 89/369/EEC.! Council Directive 89/429/EEC of 21 June 1989 on the Reduction of Air Pollution from Existing Municipal Waste Incineration Plants.! Council Directive 94/67/EEC of 16 December 1994 on the Incineration of Hazardous Waste dále jen 94/67/EEC.! Commission Decision 97/283/EC of 21 April 1997 on Harmonized Measurement Methods to Determine the Mass Concentration of Dioxins and Furans in Atmospheric Emissions in Accordance with Article 7 (2) of Directive 94/67/EC on the Incineration of Hazardous Waste. (Rozhodnutí nestanoví žádné požadavky na odpovědné orgány.)! Directive 2000/76:/EC of the European Parliament and the Council of 4 December 2000 on the Incineration of Waste dále jen 2000/76/EC.! Council Directive 1999/13/EC on Limitation of Emissions of Volatile Organic Compounds due to the Use of Organic Solvents in Certain Industrial Activities dále jen 1999/13/EC.! Council Directive 75/439/EEC of 16 June 1975 on the Disposal of Waste oils ve znění Council Directive 87/101/EEC a Council Directive 90/656/EEC! Council Directive 82/883/EEC of 3 December 1982 on Procedures for the Surveillance and Monitoring of Environment Concerned by Waste from the Titanium Dioxide Industry! Council Directive 92/112/EEC of 15 December 1992 on Procedures for Harmonizing the Programmes for the Reduction and Eventual Elimination of Pollution Caused by Waste from the Titanium Dioxide Industry! Council Directive 87/217/EEC of 19 March 1987 on the prevention and reduction of environmental pollution by asbestos! Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council COM (1999) 125 final on National Emission Ceilings for Certain Atmospheric Pollutants, ve znění otištěném v OJ C 56 E, str. 34 39 dne 29.2. 2000! Amended Proposal for a Directive of the European Parliament and the Council COM (1999) 611 final amending Directive 88/609/EEC on the Limitation of Emissions of Certain Pollutants into the Air from Large Combustion Plants, ve znění otištěném v OJ C 212 E, str. 36 45 dne 25.7.2000 Za emisní směrnici, relevantní z hlediska ochrany ovzduší, lze považovat také Council Directive 96/61/EC of 24 September 1996 Concerning Integrated Pollution Prevention and Control dále jen 96/61/EC. Protože existují určité vazby mezi jednotlivými směrnicemi, budou dále diskutovány po souvisejících skupinách. 16

3.3.1. Spalování odpadů Tab. 3.3.1 Směrnice upravující spalování odpadů Název Český překlad Číslo předpisu Council Directive on the Reduction of Air Pollution from New Municipal Waste Incineration Plants Council Directive on the Reduction of Air Pollution from Existing Municipal Waste Incineration Plants Council Directive on the Incineration of Hazardous Waste. Commission Decision on Harmonized Measurement Methods to Determine the Mass Concentration of Dioxins and Furans in Atmospheric Emissions směrnice Rady o Prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven komunálního odpadu směrnice Rady o Snížení znečištění ovzduší ze stávajících spaloven komunálního odpadu směrnice Rady o spalování nebezpečných odpadů Rozhodnutí komise o metodách harmonizovaného měření za účelem stanovení hmotnostních koncentrací dioxinů a furanů v emisích do ovzduší 89/368/EEC z 8. 6. 1998 89/429/EEC z 21. 6.1 989 94/67/EEC z 16. 12. 1994 97/283/EC z 21. 4. 1997 Spalování odpadů je upraveno Směrnicí Rady č. 89/368/EEC z 8. 6. 1989 o Prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven komunálního odpadu, Směrnicí Rady č. 89/429/EEC z 21. 6. 1989 o Snížení znečištění ovzduší ze stávajících spaloven komunálního odpadu a Směrnicí Rady č. 94/67/EEC ze 16. 12. 1994 o spalování nebezpečných odpadů. Kromě toho bylo přijato Rozhodnutí komise č. 97/283/EC ze dne 21. 4. 1997 o metodách harmonizovaného měření za účelem stanovení hmotnostních koncentrací dioxinů a furanů v emisích do ovzduší v souladu se článkem 7 (2) Směrnice č. 94/67/EC o Spalování nebezpečných odpadů jako doplněk ke Směrnici Rady č. 94/67/EC. Nedávno byla vydána Směrnice č. 2000/76/EC ze 4.12. 2000 Evropského Parlamentu a rady o Spalování odpadů. Tato nová směrnice zruší a nahradí Směrnici Rady 89/369/EEC a 94/67/EC v termínu od 28. 12. 2005. Navíc bude zrušen článek 8 (1) a Dodatek ke Směrnici č. 75/439/EEC o likvidaci použitých olejů a bude jí nahrazen ke stejnému datu. Na větší spalovny se vztahuje také Směrnice Rady č. 96/61/EC o IPPC. Z koncepčního hlediska není možno nalézt žádné významné rozdíly mezi stávající českou legislativou a starší legislativou EU. Jak český, tak evropský přístup vychází z aplikace emisních limitů společně s dodatečnými technickými požadavky a požadavky, vztahujícími se k monitorování emisí. Oba soubory legislativních norem rozlišují spalovny TKO a spalovny nebezpečných odpadů. Požadavky, vztahující se ke spalovnám nebezpečných odpadů, jsou přísnější, než požadavky na spalovny TKO. Podstatná změna evropské legislativy byla provedena přijetím nové směrnice o spalování odpadů, která ukládá stejné požadavky kterékoliv spalovně odpadů. Nová 17

směrnice navíc obsahuje ustanovení, upravující spoluspalování odpadů v cementárnách, velkých spalovacích zařízeních a dalších průmyslových zařízeních. Směrnice č. 2000/76/EC se použije na nová zařízení od 28. 12. 2002 a na stávající zařízení (povolení vydáno před 28. 12. 2002) od 28. 12. 2005. Některé větší spalovny odpadů podléhají ustanovením Směrnice Rady č. 96/61/EC o IPPC (spalovny TKO se jmenovitým výkonem, přesahujícím 3 tuny za hodinu a spalovny nebezpečného odpadu se jmenovitým výkonem vyšším, než 10 tun za den). Srovnání hodnot emisních limitů v rámci stávající české legislativy, stávající legislativa EU a navrhovaná legislativa EC je uvedena v následující tabulce: Tab. 3.3.2. Srovnání emisních limitů EU a ČR Komunální odpad Sumární tuhé látky Méně než 1 tuna/hodinu 1 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Pb + Cr + Cu + Mn Méně než 1 tuna/hodinu 1 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Ni + As Méně než 1 tuna/hodinu 1 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Cd + Hg Méně než 1 tuna/hodinu 1 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Současná Existující Nové směrnice Navrhovaná česká legislativa česká směrnice ES ES legislativa Emisní limity Emisní limity Emisní limity Podle Vyhláška CD 2000/76/EC 117/1997 89/369/EEC 50 mg/m 3 30 mg/m 3 30 mg/m 3 200 mg/m 3 100 mg/m 3 *) *) 30 mg/m 3-5 mg/m 3 *) *) 5 mg/m 3-1 mg/m 3 *) *) 1 mg/m 3-0,2 mg/m 3 *) *) 0,2 mg/m 3 Hg + Tl + Cd Více než 1 tuna/hodinu 0,2 mg/m 3 *) *) As + Ni + Cr + Co Více než 1 tuna/hodinu 2 mg/m 3 *) *) Pb + Cu + Mn Více než 1 tuna/hodinu 5 mg/m 3 *) *) HCl Méně než 1 tuna/hodinu 1 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu HF Méně než 1 tuna/hodinu 1 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Oxid siřičitý Méně než 1 tuna/hodinu 1 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu 30 mg/m 3 30 mg/m 3 30 mg/m 3-2 mg/m 3 2 mg/m 3-300 mg/m 3 300 mg/m 3 250 mg/m 3 100 mg/m 3 *) *) 50 mg/m 3-4 mg/m 3 *) *) 2 mg/m 3-300 mg/m 3 *) *) 300 mg/m 3 Oxid uhelnatý 100 mg/m 3 100 mg/m 3 *) *) Sumární uhlík 20 mg/m 3 20 mg/m 3 *) *) 18

Současná Existující Nové směrnice Navrhovaná česká legislativa česká směrnice ES ES legislativa Emisní limity Emisní limity Emisní limity Podle Dioxiny a furany 0,1 ng/m 3 - *) *) 2000/76/EC 20 mg/m 3 2000/76/EC 30 mg/m 3 2000/76/EC 2 mg/m 3 2000/76/EC 300 mg/m 3 2000/76/EC 100 mg/m 3 2000/76/EC Nebezpečný odpad a Vyhláška nově jakýkoli odpad 117/1997 94/67/EC 2000/76/EC Sumární tuhé látky 30 mg/m 3 Denní průměr 10 mg/m 3 10 mg/m 3 10 mg/m 3 Půlhodinový průměr A 30 mg/m 3 30 mg/m 3 30 mg/m 3 Půlhodinový průměr B 10 mg/m 3 10 mg/m 3 10 mg/m 3 Sumární organický uhlík Denní průměr 10 mg/m 3 10 mg/m 3 10 mg/m 3 Půlhodinový průměr A 20 mg/m 3 20 mg/m 3 20 mg/m 3 Půlhodinový průměr B 10 mg/m 3 10 mg/m 3 10 mg/m 3 HCl Denní průměr 10 mg/m 3 10 mg/m 3 10 mg/m 3 Půlhodinový průměr A 60 mg/m 3 60 mg/m 3 60 mg/m 3 Půlhodinový průměr B 10 mg/m 3 10 mg/m 3 10 mg/m 3 HF Denní průměr 1 mg/m 3 1 mg/m 3 1 mg/m 3 Půlhodinový průměr A 4 mg/m 3 4 mg/m 3 4 mg/m 3 Půlhodinový průměr B 2 mg/m 3 2 mg/m 3 2 mg/m 3 Oxid siřičitý Denní průměr 50 mg/m 3 50 mg/m 3 50 mg/m 3 Půlhodinový průměr A 200 mg/m 3 200 mg/m 3 200 mg/m 3 Půlhodinový průměr B 50 mg/m 3 50 mg/m 3 50 mg/m 3 Oxid uhelnatý Denní průměr 50 mg/m 3 50 mg/m 3 50 mg/m 3 10-minutové průměry 150 mg/m 3 150 mg/m 3 150 mg/m 3 Půlhodinové průměry 100 mg/m 3 100 mg/m 3 100 mg/m 3 Oxidy dusíku 500 mg/m 3 Denní průměr - Méně než 6 t/h 400 mg/m 3 400 mg/m 3 - Více než 6t/h 200 mg/m 3 200 mg/m 3 2000/76/EC Půlhodinový průměr B Půlhodinový průměr A 200 mg/m 400 mg/m 3 200 mg/m 400 mg/m 3 Dioxiny a furany 0,1 ng/m 3 0,1 ng/m 3 0,1 ng/m 3 0,1 ng/m 3 2000/76/EC Cd + Tl Průměry 0.5 8 hodin Existující zařízení 0,05 mg/m 3 0,05 mg/m 3 0,1 mg/m 3 0,05 mg/m 3 0,1 mg/m 3 2000/76/EC Hg Průměry 0.5 8 hodin Existující zařízení Sb+As+Pb+Cr+Co+Cu+ Mn+Ni+V+Sn Průměry 0.5 8 hodin Průměrná zařízení 0,05 mg/m 3 0,05 mg/m 3 0,1 mg/m 3 0,05 mg/m 3 0,1 mg/m 3 2000/76/EC 0,5 mg/m 3 2000/76/EC 0,5 mg/m 3 0,5 mg/m 3 1 mg/m 3 1 mg/m 3 Hg + Tl + Cd 0,2 mg/m 3 2000/76/EC As + Ni + Cr + Co 2 mg/m 3 2000/76/EC Pb + Cu + Mn 5 mg/m 3 2000/76/EC Spoluspalování 2000/76/EC Cementárny Sumární tuhé látky 30 mg/m 3 30 mg/m 3 2000/76/EC HCl 10 mg/m 3 10 mg/m 3 2000/76/EC HF 1 mg/m 3 1 mg/m 3 2000/76/EC Oxidy dusíku Existující zařízení 800 mg/m 3 800 mg/m 3 2000/76/EC Nová zařízení 400 mg/m 3 400 mg/m 3 Cd + Tl 0,05 mg/m 3 0,05 mg/m 3 2000/76/EC Hg 0,05 mg/m 3 0,05 mg/m 3 2000/76/EC 19

Současná Existující Nové směrnice česká směrnice ES ES Navrhovaná česká legislativa legislativa Emisní limity Emisní limity Emisní limity Podle Sb + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V 0,5 mg/m 3 0,5 mg/m 3 2000/76/EC Dioxiny a furany 0,1 ng/m 3 0,1 ng/m 3 2000/76/EC Oxid siřičitý 50 mg/m 3 50 mg/m 3 2000/76/EC Organický uhlík celkem 10 mg/m 3 10 mg/m 3 2000/76/EC Oxid uhelnatý Bude stanoveno Bude stanoveno Velká spalovací zařízení Oxid siřičitý Oxidy dusíku Tuhé látky Viz CP 52/2000 pro budoucí zařízení Viz CP 52/2000 pro budoucí zařízení Cd + Tl 0,05 mg/m 3 0,05 mg/m 3 2000/76/EC Hg 0,05 mg/m 3 0,05 mg/m 3 2000/76/EC B + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V 0,5 mg/m 3 0,5 mg/m 3 2000/76/EC Dioxiny a furany 0,1 ng/m 3 0,1 ng/m 3 2000/76/EC Ostatní prům. odvětví Dioxiny a furany 0,1 ng/m 3 0,1 ng/m 3 2000/76/EC Cd + Tl 0,05 mg/m 3 0,05 mg/m 3 2000/76/EC Hg 0,05 mg/m 3 0,05 mg/m 3 2000/76/EC *) Viz část o nebezpečném odpadu Obecně je možno konstatovat, že hodnoty emisních limitů, stanovené ve Směrnici 2000/76/EC, jsou přísnější než ty, které jsou stanoveny ve stávající české legislativě (Vyhláška 117/1997). Jak stávající česká, tak i evropská legislativa stanoví monitorování emisí, specifikuje provozní podmínky (obzvláště teploty spalování, dobu setrvání, čištění spalin, dodávku odpadů) a další technické požadavky (pomocné hořáky). Požadavky legislativy EU jsou podrobnější a zpravidla přísnější, než jsou požadavky české legislativy. 3.3.1.1. Směrnice Rady 94/67/EC ke spalování nebezpečného odpadu ze 16. 12. 1994 Vymezení zdrojů Všechny spalovny nebezpečného odpadu (bez kapacitního omezení) v ČR cca 75 spaloven. Definice Spalovna: technické zařízení používané ke spalování (oxidaci) nebezpečných odpadů s využitím nebo bez využití uvolněného spalného tepla, včetně předběžné úpravy, jakož i pyrolýzy či jiných procesů tepelné úpravy, pokud jsou jejich zplodiny později spáleny. Patří sem zařízení, která tyto odpady spalují jako normální palivo nebo jako doplňkové palivo pro jakýkoli průmyslový proces. 20

Nebezpečný odpad: jakýkoli pevný či kapalný odpad, který odpovídá definici obsažené v článku 1 (4) směrnice Rady 91/689/EEC z 12. prosince 1991o nebezpečném odpadu. Výjimky z rozsahu této směrnice jsou uvedeny v článku 2 směrnice 94/67/EC. Nová spalovna: zařízení, jemuž bylo uděleno povolení k provozu počínaje 31. 12. 1996 Existující spalovna: zařízení, jemuž bylo původní povolení k provozu uděleno před 31. 12. 1996 Základní požadavky směrnice 1. Zabezpečení administrativy povolování spaloven, včetně ustanovení příslušného úřadu pro povolování a inspekci. Zajištění systému povolování a inspekce spaloven nebezpečného odpadu, včetně zamezení příjmu nebezpečného odpadu v nevhodných zařízení. 2. Stanovení minimálně nezbytných požadavků na technicko-provozní podmínky a hodnoty emisních limitů pro spalovny nebezpečného odpadu. 3. Zavedení dohledu (včetně povolení) nad spoluspalováním nebezpečného odpadu v zařízeních, která nejsou primárně určena ke spalování nebezpečného odpadu. 4. Zavedení kontrol jiných environmentálních impaktů, než týkajících se ve směrnici uvedeného znečišťování ovzduší. Tyto kontroly by měly zahrnout mimo jiné vypouštění odpadních vod, odpadní residua a zpětné získávání tepla. 5. Stanovení systému monitorování a inspekce spaloven nebezpečného odpadu k zajištění jejich souladu s povoleními. Tento systém musí stanovit minimální frekvence vzorkování, požadavky na provozovatele k měření emisí a k oznamování nesouladů s podmínkami povolení příslušným úřadům. 6. Stanovení pravidel a systému pro jednání v případech nesouladu, včetně period do nezbytného odstavení, v nichž nemusí být dodrženy emisní limity z důvodu havárií a poruch čisticích zařízení nebo měřicích přístrojů. 7. Monitorování a předkládání zpráv Emisní limity jsou předepsány pro prach, SO 2, CO, organické látky v plynné fázi vyjádřené celkovým obsahem organického uhlíku, HCl, HF, těžké kovy, polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany (PCDD/PCDF) Základní údaje pro novelizovanou provozní evidenci (vyhláška 97/2000 Sb.)! množství a typ nebezpečného odpadu podle nového zákona o odpadech! datum kolaudace spalovny nebezpečného odpadu! jmenovitá projektovaná kapacita spalovny (t/h) 21

Plný text směrnice v angličtině je k dispozici na www stránce http://europa.eu.int/eur-lex/en/consleg/main/1994/en_1994l0067_index.html Závěr: Pro účely zpracování Koncepce bude nutno provést výběr zdrojů (spaloven nebezpečného odpadu) na území HLMP a provést individuální kontrolu jejich emisních parametrů ve vazbě na emisní limity dle směrnic EU, případně vyhodnotit možnosti jejich dosažení v potřebných časových horizontech. 3.3.2. Směrnice Rady 89/369/EEC o prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven komunálního odpadu Směrnice Rady 89/429/EEC o snižování znečištění ovzduší z existujících spaloven komunálního odpadu Vymezení zdrojů všechny spalovny komunálního odpadu (bez kapacitního omezení) v ČR 3 spalovny (Praha, Brno, Liberec) Definice Spalovna: technické zařízení používané ke zpracování komunálního odpadu spálením s nebo bez využití vytvářeného spalného tepla, ale s výjimkou závodů určených specificky pro spalování splaškového kalu, chemického, toxického nebo nebezpečného odpadu, lékařského odpadu z nemocnic nebo jiné typy speciálních odpadů na souši nebo na moři, a to i kdyby tyto závody spalovaly též komunální odpad. Komunální odpad: odpad z domácnosti, stejně jako odpad pocházející z komerční nebo obchodní činnosti a ostatní odpad, který je z hlediska své povahy nebo složení podobný odpadu z domácnosti. Nová spalovna: zařízení, jemuž bylo uděleno povolení k provozu počínaje 1. 12. 1990 Existující spalovna: zařízení, jemuž bylo původní povolení k provozu uděleno před 1. 12. 1990 Základní požadavky směrnic 1. Zavést definici nové spalovny komunálního odpadu a ustavit příslušný úřad (úřady) pro povolování, dohled a vynucování podle rámcové odpadové směrnice (75/442/EEC) a IPPC směrnice ( (96/61/EC). 2. Zavést systém pro vydávání povolení, který by měl mimo jiné obsahovat stanovení emisních limitů, provozních podmínek a požadavků na měření emisí. Tento systém by měl zabezpečit, že nebudou povolena nevhodná zařízení. 22

3. V rámci dohledu a vynucování zavést kontrolu spaloven z hlediska zajištění souladu s podmínkami povolení. Zavázat provozovatele k ohlášení abnormálních provozních podmínek příslušnému úřadu a specifikovat situace, kdy by úřad měl být informován a požadavky uložené provozovateli před obnovením provozu. 4. Vytřídit spalovny z hlediska jejich jmenovité kapacity a stanovit, pokud to bude považováno za vhodné, hodnoty emisních limitů pro další znečišťující látky, než uvedené ve směrnici (polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany - PCDD/PCDF). 5. Rozhodnout, zda budou poskytnuty úlevy pro spalování paliv vyrobených z odpadu. 6. Monitorování a předkládání zpráv Základní údaje pro novelizovanou provozní evidenci! datum kolaudace spalovny komunálního odpadu! jmenovitá projektovaná kapacita spalovny (t/h) Emisní limity jsou předepsány pro a) nové spalovny: prach, SO 2, CO, organické látky v plynné fázi vyjádřené celkovým obsahem organického uhlíku, HCl, HF, těžké kovy Emisní limity jsou funkcí jmenovité kapacity spalovny (pod 1 t/h, 1-3 t/h, nad 3 t/h) b) existující spalovny: prach, CO Emisní limity jsou funkcí jmenovité kapacity spalovny (pod 1 t/h, 1-6 t/h, nad 6 t/h) Plný text směrnic v angličtině je k dispozici na www stránkách Nové spalovny: http://europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1989/en_389l0369.html Existující spalovny: http://europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1989/en_389l0429.html Závěr: V rámci Koncepce se uvedené předpisy týkají Spalovny Malešice - bude nutno provést kontrolu stávajícívh emisních parametrů ve vazbě na emisní limity dle směrnic EU, případně vyhodnotit možnosti jejich dosažení v potřebných časových horizontech. 23