Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Diplomová práce VĚCNÁ BŘEMENA A SLUŽEBNOSTI K POZEMKŮM V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ Lenka Girtová 2014/2015
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Věcná břemena a služebnosti k pozemkům v právní úpravě zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 8. dubna 2015.. 2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní JUDr. Janě Dudové, Ph.D. za metodickou pomoc, odborné vedení a za cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této diplomové práce. Také děkuji své rodině, která mě po celou dobu mého studia podporovala. 3
Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá právní úpravou věcných břemen k pozemkům, dnes označovaných za pozemkové služebnosti. První část práce obsahuje obecný výklad k dané problematice, zařazuje institut věcných břemen do systému práva, vymezuje základní pojmy a popisuje historii právní úpravy na území českých zemí. Zabývá se i aktuální soukromoprávní i veřejnoprávní úpravou věcných břemen obecně. Stěžejní část práce pojednává o vybraných aspektech pozemkových služebností v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jejich aktuální právní úprava je komparována s úpravou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Práce odkazuje i na dosavadní judikaturu soudů, která je dnes i přes kompletní rekodifikaci občanského práva stále použitelná. Klíčová slova Věcná břemena, služebnosti, reálná břemena, pozemkové služebnosti, občanský zákoník Abstact This diploma thesis deals with the czech legal regulation of land easements, nowadays called land servitudes. First part of the thesis is a general introduction of the easements, it describes basic terms and the history of the legislation on the territory of the Czech republic. It also deals with the up-to-date easements legal regulation in private and public laws. The main part of the thesis discuss about selected aspects of land servitudes stipulated in Act No. 89/2012 Coll., Civil Code. This actual legislation is compared to previous legislation contained in Act No. 40/1964 Coll., Civil Code, as amended. The thesis refers to relevant case law, which is nowadays often applicable despite the complete recodification of a civil law. Key Words Easements, servitudes, real burdens, land servitudes, Civil Code 4
OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 7 ÚVOD... 8 1. VĚCNÉ BŘEMENO JAKO VĚCNÉ PRÁVO K CIZÍ VĚCI... 11 1.1 POJETÍ A PODSTATA VĚCNÝCH PRÁV K CIZÍ VĚCI... 11 1.2 VĚCNÉ BŘEMENO JAKO POJEM... 12 2. VĚCNÁ BŘEMENA Z POHLEDU HISTORIE... 15 2.1 HISTORICKÝ VÝVOJ DO ROKU 1964... 15 2.1.1 Římské právo... 15 2.1.2 Rakouská a prvorepubliková právní úprava... 16 2.1.3 Osnova československého zákona z roku 1937... 17 2.1.4 Občanský zákoník z roku 1950... 18 2.2 OBČANSKÝ ZÁKONÍK Z ROKU 1964 A JEHO NOVELIZACE... 18 3. VĚCNÁ BŘEMENA A NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK... 22 3.1 OKOLNOSTI PŘIJETÍ NOZ... 22 3.2 VZTAH DOSAVADNÍ A NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY... 23 3.3 SLUŽEBNOSTI... 23 3.4 REÁLNÁ BŘEMENA... 27 4. VĚCNÁ BŘEMENA VE VEŘEJNOPRÁVNÍ ÚPRAVĚ... 30 4.1 ZÁKONNÁ VĚCNÁ BŘEMENA... 30 4.1.1 Vývoj zákonných věcných břemen... 31 4.1.2 Povaha zákonných věcných břemen... 31 5. POZEMKOVÉ SLUŽEBNOSTI... 34 5.1 PODSTATA A VYMEZENÍ POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ... 35 5.1.1 Věc panující a služebná... 35 5.1.2 Osoba oprávněná a povinná... 37 5.1.3 Změna vlastnictví... 38 5.1.4 Pozemkové služebnosti a obligační právo... 39 5.2 NABYTÍ POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ... 40 5
5.2.1 Zápis do katastru nemovitostí... 40 5.2.2 Nabytí služebnosti smlouvou... 42 5.2.3 Vznik služebnosti pořízením pro případ smrti... 44 5.2.4 Vydržení pozemkových služebností... 46 5.2.5 Vznik služebností ze zákona... 49 5.2.5 Vznik služebnosti na základě rozhodnutí příslušného orgánu... 50 5.3 OBSAH A ROZSAH POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ... 52 5.3.1 Náklady na zachování a opravu věci... 53 5.3.2 Míra pozemkové služebnosti... 54 5.4 OCHRANA POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ... 56 5.5 VÝSLOVNĚ UPRAVENÉ POZEMKOVÉ SLUŽEBNOSTI... 59 5.5.1 Služebnost inženýrské sítě ( 1267 1268)... 59 5.5.2 Služebnost opory cizí stavby ( 1269)... 62 5.5.3 Služebnost okapu ( 1270)... 63 5.5.4 Právo na svod dešťové vody ( 1271)... 64 5.5.5 Právo na vodu ( 1272)... 64 5.5.6 Služebnost rozlivu ( 1273)... 65 5.5.7 Služebnost stezky, průhonu a cesty ( 1274 1277)... 66 5.5.8 Právo pastvy ( 1278 1282)... 68 5.6 ZÁNIK POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ... 70 5.6.1 Zánik dohodou... 71 5.6.2 Zánik služebnosti ze zákona... 72 5.6.3 Zánik rozhodnutím orgánu veřejné moci... 72 5.6.4 Promlčení pozemkové služebnosti... 73 ZÁVĚR... 75 POUŽITÉ ZDROJE... 78 6
Seznam použitých zkratek NOZ OZ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ABGB zákon č. 946/1811 Sb. z. s., (Obecný zákoník občanský z r. 1811) EnerZ KatZ zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) 7
Úvod Věcná břemena jsou právní nástrojem, jehož pomocí jsou velmi často řešeny mezilidské vlastnické vztahy. Ačkoli bylo toto označení do českého právního řádu zavedeno až s rokem 1951, jsou institutem s velmi dlouhou historií. Bývají zařazována mezi tzv. věcná práva k cizí věci, neboť opravňují určitou osobu, aby daným způsobem užívala věc, která je vlastnictvím někoho jiného. Při jejich vzniku tak dochází k omezení určitého vlastnického práva na úkor práva jiného subjektu, což ovšem přispívá k dokonalejší realizaci užitné hodnoty určité věci a vhodnému zajištění potřeb subjektů určitých vlastnických vztahů. 1 Často bývají využívána například k zajištění přístupu na cizí pozemek, k odběru vody z jiného pozemku nebo zajištění bydlení. Ke dni 1. 1. 2014 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ), který pracoval s pojmem věcná břemena pro všechna oprávnění z nich plynoucí. Od tohoto dne se stala účinnou nová občanskoprávní kodifikace zakotvená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, širokou veřejností i dnes, více než rok od začátku jeho účinnosti, označovaném jako nový občanský zákoník (dále též NOZ ). Ten přináší do problematiky věcných břemen řadu podstatných změn, z nichž tou nejočividnější je návrat ke služebnostem a reálným břemenům. Cílem této práce, jak napovídá sám název, je poskytnout ucelený přehled o současné úpravě pozemkových služebností v NOZ, o jejich vzniku, obsahu, ochraně i zániku, komparovat ji a vymezit její vztah s dosavadní úpravou věcných břemen k pozemkům v OZ. Jelikož byla jejich úprava dosud velmi strohá, je důležitým zdrojem informací i judikatura Nejvyššího a dalších soudů z období platnosti tohoto zákona, ze které je možné dovozovat určité závěry i pro aktuální úpravu. Zprvu je však nezbytné uvést čtenáře do obecné problematiky věcných břemen, poskytnout mu základní přehled jak o jejich významu a postavení v právním systému, tak o jejich historickém vývoji. Práce by měla být nejen přínosem z hlediska odborného, ale vzhledem k častému uplatnění v praxi i textem srozumitelným pro právní laiky. 1 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva ( 976-1474): komentář. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 907 8
Práce je obsahově složena ze dvou hlavních částí, systematicky pak rozdělena do pěti kapitol. První část obsahově vymezuje první až čtvrtá kapitola, které pracují obecně s pojmem věcné břemeno a postupně jej zařazují do systému práva, uvádí jeho význam a popisují historický vývoj především od 19. století po současnost. Věcná břemena sice jsou obecně pojímána jako institut práva soukromého, ovšem tato označení se používají i pro určitá veřejnoprávní oprávnění. Věcným břemenům s tzv. veřejnoprávním prvkem se věnuje kapitola čtvrtá. S ohledem na to, že cílem práce není podrobně rozvést všechny aspekty věcných břemen, je tento výklad koncipován spíše obecněji, samozřejmostí je však reflexe podstatných změn oproti dosavadní úpravě. Druhou, stěžejní část práce pak pojímá celá kapitola pátá nazvaná Pozemkové služebnosti. Daný výklad se již soustředí na současnou právní úpravu pozemkových služebností v NOZ s reflexí změn oproti předchozí úpravě. Postupně jsou vymezeny význam, podstata, základní prvky a způsoby vzniku služebností. Součástí výkladu o jejich zřízení je i stručné pojednání o zápisech věcných břemen do katastru nemovitostí (dále též katastr ). Následuje výklad o obsahu pozemkových služebností, tedy právech a povinnostech z nich plynoucích, a na něj navazující pojednání o jejich ochraně v případě, že daná práva nebo povinnosti budou některou ze stran porušeny. Součástí nynější úpravy pozemkových služebností je i pododdíl výslovně upravující některé z nich. Tento výčet je po více než šesti desetiletích v občanském kodexu novým prvkem, proto se autorka rozhodla rozvést a analyzovat jejich úpravu v podkapitole 5.5. Celou pátou kapitolu pak uzavírá symbolicky zánik pozemkových služebností. Autorka vědomě nezařadila do práce samostatný výklad o změnách pozemkových služebností, neboť je o nich pojednáváno v příslušných kapitolách. Za instituty blízké pozemkovým služebnostem by se dala označit i sousedská práva, neboť pomocí věcných břemen jsou často řešeny právě sousedské vztahy. Také ochranná pásma či právo stavby mají s obsahem věcných břemen nemálo společného, i ta určitým způsobem omezují dané subjekty. S ohledem na téma a rozsah však o nich tato práce blíže nepojednává. Autorka pracovala především s komentáři a důvodovou zprávou k NOZ, literatura týkající se věcných břemen v působnosti OZ je vzhledem k podrobnosti nové úpravy a novým pojmům použitelná jen velmi omezeně. Přínosem byly 9
i více či méně odborné články autorů, kteří se nezřídka podíleli i na tvorbě nového kodexu či jeho komentářích. S ohledem na absenci judikatury k aktuální právní úpravě autorka pracovala s použitelnou judikaturou českých soudů z doby účinnosti starého občanského zákoníku. 10
1. Věcné břemeno jako věcné právo k cizí věci Věcné břemeno je, jak již bylo naznačeno výše, právním institutem soukromého práva s dlouhou historií. Pojem věcné břemeno byl do právního řádu zaveden teprve v roce 1951 občanským zákonem č. 141/1950 Sb. a nahradil dřívější výrazy služebnost a reálné břemeno. NOZ se k tomuto dělení po více než šedesáti letech opět vrací, v současné terminologii je věcné břemeno používáno jako pojem zastřešující tzv. služebnosti a reálná břemena, jiným slovem, věcná břemena se dělí na služebnosti a břemena reálná. Ačkoli se terminologie historicky měnila, tento institut vždy náležel mezi tzv. věcná práva, konkrétně věcná práva k věci cizí. 1.1 Pojetí a podstata věcných práv k cizí věci Věcná práva k cizí věci náleží spolu s věcnými právy k věci vlastní mezi věcná práva. V NOZ jsou upravena v ustanovení 979 a násl. 2 Vedle věcných břemen jsou věcnými právy k cizí věci právo zástavní, podzástavní, právo zadržovací a právo stavby. Jedná se o numerus clausus, tedy uzavřený výčet, který není možné libovolně rozšiřovat. 3 Věcné břemeno umožňuje lépe využít užitnou hodnotu věci patřící jinému vlastníkovi, právo zástavní, podzástavní a zadržovací patří mezi zajišťovací instituty s věcně právní povahou, právo stavby pak prolamuje superficiální zásadu 4 zavedenou NOZ tím, že umožňuje, aby stavebník měl ve svém vlastnictví stavbu na cizím pozemku. Věcnými právy k věci vlastní je pak vlastnictví a držba. 2 Pokud se dále v textu vyskytuje ustanovení bez označení předmětného zákona, má tím autorka na mysli příslušné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nevyplývá-li z dané kapitoly jinak. 3 ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J. Věcná břemena: 151n - 151r občanského zákoníku: podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury a komentáře k právní úpravě této problematiky v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Praha: Linde Praha a.s., 2012, s. 13. 4 Z latinského superficies solo cedit, což v překladu znamená, že stavba je součástí pozemku. 11
Obecně jsou věcná práva charakterizována tím, že 5 : jde o práva absolutní; právu jednoho subjektu odpovídá povinnost všech ostatních toto právo nerušit povinnost, jež jim odpovídá, je většinou povinností nekonat (zdržet se určitého jednání či určité jednání strpět), a konečně jejich předmětem je vždy věc, o čemž svědčí již označení věcná práva. Věcná práva k cizí věci jsou taková subjektivní práva, která umožňují užívat cizí věc stanoveným způsobem. Proti sobě tedy zpravidla stojí dvě absolutní věcná práva, jedno k věci vlastní (zpravidla vlastnické), druhé k věci cizí (například věcné břemeno), přičemž osoba mající vlastnické právo je právem druhého subjektu omezena ve výkonu svých práv nejčastěji povinností zdržet se určitého jednání, něco opominout, nebo snášet to, co by bez existence práva druhého subjektu snášet, trpět nebo opomíjet nemusela. 6 1.2 Věcné břemeno jako pojem Termín věcné břemeno může být používáno v několika rovinách. Laickou veřejností bývá někdy břemenem nazýváno vše, co určitým způsobem zatěžuje nebo omezuje vlastníka (např. zástavní právo). V právním jazyku se jím v objektivním smyslu rozumí právní institut, jenž je souborem právních norem upravujících ty společenské vztahy, jež vznikají při částečném omezování mo ž- ností realizace užitné hodnoty věci ve prospěch individualizovaných subjektů za účelem dokonalejšího sociálně-ekonomického využití věci. 7 Ve smyslu subjektivním jím je povinnost určitého subjektu. Navíc je termínem věcné břemeno označován i konkrétní právní vztah. Základními prvky právního vztahu jsou subjekty, objekt a obsah. Zjednodušeně lze říci, že subjektem právního vztahu věcného břemene je zpravidla oprávněný a povinný. Oprávněným je ten, komu svědčí právo odpovída- 5 ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 8 6 KABELKOVÁ, E. Věcná břemena v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck. 2013, s. 13-14 7 FIALA, J. a kol. Meritum Občanské právo. Vyd. 2. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 129 12
jící věcnému břemeni a může jím být konkrétní osoba či vlastník určité věci. S tím souvisí základní dělení na věcná břemena in personam a věcná břemena in rem. V případě břemena in personam jsou uspokojovány individuální potřeby konkrétní osoby (fyzické či právnické) a takové břemeno zaniká nejpozději její smrtí nebo zánikem, zatímco věcná břemena in rem jsou spojena s vlastnictvím určité věci a práva odpovídající věcnému břemeni tak přecházejí na právní nástupce vlastníka. Povinný je nositelem povinností odpovídajícím obsahu věcného břemene a je jím zpravidla vlastník zatížené věci. Vůči němu věcné břemeno působí vždy in rem. 8 Další možné dělení vyplývá z obsahu právního vztahu, jímž jsou práva a povinnosti subjektů, především tedy povinnosti povinného. Obecně platí, že obsahem nemůže být povinnost, která by se uskutečnila jednorázovým výkonem, neboť je to pojmově vyloučeno. Rozdělujeme tedy tyto druhy věcných břemen: - věcná břemena s povinností něco dávat - věcná břemena s povinností něco konat - věcná břemena s povinností něčeho se zdržet, něco nekonat - věcná břemena s povinností něco strpět. S tím souvisí i vymezení objektu, a to objektu přímého, kterým je lidské chování. Nepřímým objektem je zatížená věc. Chování může spočívat v těchto formách: - činnost: o dávání (dare) o konání (facere) - nečinnost: o zdržení se (omittere) o strpění (pati). V NOZ odpovídají povinnostem omittere a pati tzv. služebnosti, dare a facere se pojí s reálnými břemeny. Nutno upozornit, že OZ stanovil věcné břemeno jako povinnost něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Byla tak vyloučena 8 ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J., op. cit., s. 18 13
možnost si dohodnout povinnost dare ve formě věcného břemene. Strany si takové plnění mohly sjednat ve formě závazkového vztahu. 9 Věcné břemeno lze zřídit několika způsoby například smlouvou, pořízením pro případ smrti, rozhodnutím orgánu veřejné moci, lze jej však také nabýt i ze zákona či vydržením. Pro vznik věcného břemene k věci evidované ve veřejném seznamu (v případě věcných břemen jím bude zpravidla katastr nemovitostí) je však nutný zápis do tohoto seznamu, věcné břemeno vzniká teprve vkladem a zaniká jeho výmazem z veřejného seznamu. 10 Věcné břemeno k nemovitosti jakožto věcné právo k nemovité věci je v souladu s 498 považováno za nemovitou věc. Jak již bylo zmíněno, věcná břemena se s účinností NOZ rozdělila do dvou kategorií. Břemena zřízená podle OZ se tedy podle svého obsahu stala buďto služebností, nebo reálným břemenem. Toto dělení však není žádnou převratnou novinou, historicky bylo na území českých zemí používáno více než 150 let, a to v době účinnosti ABGB z roku 1811. Až s rokem 1951 byly oba tyto pojmy nahrazeny termínem věcné břemeno. 9 KABELKOVÁ, op. cit., s. 26 10 Více k zápisu věcných břemen v kapitole 5.2.1. 14
2. Věcná břemena z pohledu historie 2.1 Historický vývoj do roku 1964 Služebnosti i reálná břemena prošla za dobu své existence dlouhým vývojem. Již výše byla jejich historie několikrát okrajově načrtnuta, následující odsta v- ce se jí však budou zabývat podrobněji. Ačkoli jsou oba tyto instituty věcnými břemeny, jejich vývoj probíhal v odlišných prostředích a historických dobách. Služebnosti servitutes jsou institutem klasického římského práva, potřeba reálných břemen se vyvinula až v pozdní římské říši, kdy rolníci přestali být svobodnými, byli připoutáni k půdě, kterou museli obdělávat a vlastníkovi pozemku opakovaně poskytovat určité plnění. 11 2.1.1 Římské právo Stejně jako dnes římské právo rozdělovalo služebnosti na pozemkové (servitutes praediorum) a osobní (servitutes personarum). Pozemkové služebnosti se dále dělily na polní a domovní. Mezi polní patřilo typicky oprávnění cesty, právo hnaní dobytka, vodní oprávnění jako právo čerpat vodu z cizího pozemku a další práva vyhovující tehdejším potřebám, např. právo pálit vápno na cizím pozemku. K domovním náležela například různá práva stavby, např. právo na svod dešťové vody přes cizí pozemek, právo na výhled nebo na zachování světla na panujícím pozemku. 12 Osobní služebnosti byly děleny stejně jako dnes na usus a ususfructus. Mezi zvláštní typy služebností patřilo operae a habitatio, které vznikaly odkazem. Habitatio byla služebnost obdobná dnešní služebnosti bytu, operae pak bylo oprávnění využívat cizího otroka či zvířete. 13 Služebnosti byly chráněny věcnými žalobami, bylo možné použít vindikační žalobu (vindi- 11 SPÁČIL, op. cit., s. 1046 12 KABELKOVÁ, op. cit., s. 3 13 KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, Právnické učebnice, 1995, s. 197. 15
catio servitutis), u rušení požívacího práva například petitio ususfructus, přičemž řešení sporů z těchto žalob mělo povahu sporů o vlastnické právo. 14 2.1.2 Rakouská a prvorepubliková právní úprava Právě z římského práva vycházela částečně i úprava Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811 (ABGB 15 ), který byl pro české země jakožto tehdejší součást Rakouska-Uherska také závazný. Byl nejdéle platnou občanskoprávní úpravou na našem území, nahradil jej až občanský zákoník z roku 1950. Obsahoval 1502 paragrafů, služebnosti byly upraveny jako součást věcných práv v druhém dílu, v hlavě sedmé. Ustanovení 472 stanovilo, že právem služebnosti se vlastník zavazuje ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco snášeti nebo opomíjeti. Je to právo věcné, účinné proti každému držiteli služebné věci. 16 Výslovně dělil služebnosti na osobní a pozemkové, a ty dále po vzoru římského práva na domovní a polní, přičemž některé z nich výslovně upravoval. NOZ z tohoto zákona hojně čerpal, což je zjevné nejen podle výslovné úpravy některých služebností, ale také podle používání obdobných termínů a nadpisů. Výslo v- ná úprava některých služebností však v průběhu desetiletí ztratila na významu, NOZ se tak snažil věnovat jen těm v dnešní době využitelným. Oproti ABGB tak například není do NOZ pojata úprava práva okna. Způsoby nabytí byly upraveny v ustanovení 480 jako smlouva, projev poslední vůle, právní výrok vydaný při rozdělení společných pozemků a promlčení, a stejně jako dnes bylo ke vzniku věcného práva služebnosti k věci zapsané do veřejných knih nutno zápisu do těchto knih. Funkci dnešního katastru nemovitostí tehdy plnily pozemkové knihy. Zánik služebností upravovaly ustanovení 524 a násl., přičemž 524 odkázal dnes neobvyklou formulací služebnosti zanikají vůbec tak, jak se podle hlavy třetí a čtvrté dílu třetího vůbec zrušují práva a závazky na obecnou úpravu zániku závazků placení, kompensace, vzdání se, 14 KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M, op. cit., s. 200 15 ABGB je zkratkou německého Allgemeinesbürgerliches Gesetzbuch, jedná se o rakouský občanský zákoník dodnes účinný na území Rakouska. Často bývá zaměňován s německý m občanským zákoníkem (BGB, tedy Bürgerliches Gesetzbuch), který ovšem na území českých zemí nebyl nikdy platný. BGB je historicky mladší, pochází z roku 1900 a stejně jako ABGB je v Německu i dnes stále účinným právním předpisem. 16 SCHELLE, K., TAUCHEN, J. Občanské zákoníky. Kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových k omentářů. Vyd. 1. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2012, s. 247 16
sjednocení, zkáza věci, smrt, projití času, promlčení, vydržení. Obsahoval však také zvláštní ustanovení o jejich zániku, kdy stanovil, že služebnost zaniká zkázou pozemku služebného nebo panujícího, sjednocením vlastnictví služebného a panujícího pozemku v jedné osobě, uplynutím doby, na kterou byla služebnost zřízena a smrtí v případě osobních služebností, přičemž stejně jako dnes 17 bylo možné rozšířit služebnost na dědice, kterými v případě pochybností byli dědicové první zákonní. ABGB však naprosto opomenul úpravu reálných břemen. Věnova l jim jediné ustanovení a to 530, z něhož ovšem právní laik není s to pochopit, že hovoří o reálných břemenech. Stanoví, že stálé roční renty nejsou osobní služebnosti a mohou tedy podle své povahy býti převedeny na všechny nástupce. Není zde obsažena žádná definice, pouze je negováno, že by roční důchody byly osobností služebností, tedy že jsou něčím jiným než služebností. V komentáři k ABGB od J. Sedláčka a F. Roučka však k tomuto ustanovení autoři shrnuli veškeré údaje o reálných břemenech. 18 Reálná břemena tak bezpochyby mohla být nově zřizována, pouze neměla výslovnou úpravu v zákoně. 2.1.3 Osnova československého zákona z roku 1937 Za první republiky se objevily snahy o novou občanskoprávní kodifikaci, a to zejména proto, že ABGB historicky platil pouze na území českých zemí, nikoli na Slovensku. Československo tak ve svých počátcích čelilo dvojí právní úpravě. Snahy o rekodifikaci počaly v roce 1920 a vyvrcholily v roce 1937, kdy vláda předložila Vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník (dále též Osnova ). Osnova však byla při kompletním zhodnocení spíše zkritizována, veškeré kodifikační práce pak skončily po roce 1938, kdy byl v českých zemích nastolen mnichovský diktát. 19 Ačkoli se osnova tehdy neshledala s přílišným úspěchem, autoři návrhu NOZ se jí však hojně inspirovali, v důvodové zprávě je tento návrh označena za základní obecný ideový zdroj rekodifikace. 17 Srov. 1302 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb. 18 KABELKOVÁ, op. cit., s. 295 19 SCHELLE, K.; TAUCHEN, J., op. cit., s. 19-20 17
2.1.4 Občanský zákoník z roku 1950 Především změna politické situace po roce 1948 vyvolala nutnost změn v oblasti civilního práva. Po druhé světové válce byl obnoven právní stav platný před mnichovskými dohodami, avšak více než století starý ABGB nevyhovoval komunistické ideologii a nová občanskoprávní kodifikace na sebe nenechala dlouho čekat. Kodifikační práce vyvrcholily v roce 1950, kdy byl zákonem č. 141/1950 Sb. přijat občanský zákoník, označovaný jako tzv. střední kodex, který se stal účinným k 1. 1. 1951. Byl to právě tento zákon, který do právního řádu vnesl pojem věcné břemeno 20. Důvody pro upuštění od dualismu služebností a reálných břemen byly pouze politicko-ideologické, toto dělení bylo považováno údajně za formalistické a příliš učebnicové. 21 Střední kodex byl však zákonem, který do jisté míry stále zachovával soukromé vlastnictví. Výslovně již neupravoval druhy věcných břemen, pouze stanovil, že práva odpovídající věcným břemenům jsou buď spojena s vlastnictvím k určité nemovitosti, anebo svědčí určité osobě 22. 2.2 Občanský zákoník z roku 1964 a jeho novelizace Vývoj politické situace vedl na konci padesátých let nejen k přípravě nové Ústavy, začaly se však ozývat hlasy, že ani občanský zákoník z roku 1950 plně nereflektuje změny poměrů a vztahů, které se v dané etapě vývoje socialismu vytvořily. Dne 8. prosince 1960 tedy bylo vydáno usnesení ÚV KSČ o tom, že bude vypracován nový občanský zákoník. 23 Občanský zákoník byl přijat pod č. 40/1964 Sb. a účinným se stal k 1. dubnu 1964. Smluvní úprava věcných břemen se tímto zákonem dostala do naprostého ústraní. Vymizela z úpravy věcných práv, kam povětšinou byla ve starších právních kodexech zařazována, a jediná ustanovení o věcných břemenech v celém OZ byla ustanovení 495 a 506 v části osmé upravující závěrečná ustanovení. Věcná břemena mohla vznikat jen ze zákona, s vlastnictvím věci přecházela na nabyvatele a omezovala vlastníka věci tak, že je 20 Kabelková ve svém komentáři (2013, s. 9) připomíná, že výraz věcné břemeno se vyskytl již v 9 knihovního zákona č. 96/1871 ř. z. Zde si autorka dovoluje opravit chybu, neboť tento knihovní zákon byl vydán pod č. 95/1871 ř. z. 21 KABELKOVÁ, op. cit., s. 9 22 167 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. 23 SCHELLE, K..; TAUCHEN, J., op. cit., s. 24 18
povinen něco trpět nebo činit anebo něčeho se zdržet. Dosavadní věcná břemena podle 506 odst. 1 zůstávala v platnosti, podléhala úpravě v 495, pokud nebyla upravena jinými předpisy. Nová smluvní věcná břemena tak dlouhých 19 let vůbec nevznikala. Strany si však mezi sebou mohly dohodnout závazek se stejným obsahem, jaké by mělo věcné břemeno, a to na základě 51, který umožňoval vznik tzv. inominátních, nepojmenovaných smluv. Rozdíl však spočíval v tom, že takový právní vztah zavazoval pouze strany, nepřecházel tak na jejich nástupce. Tato situace se postupně stávala neúnosnou a teprve novela zákonem č. 131/1982 Sb. po 19 letech vrátila do právního řádu podrobnější úpravu věcných břemen v 135b a 135c. Účinným se stal k 1. dubnu 1983. Stejně jako ve středním kodexu byl stanoven monismus věcných břemen, nově mohla být zatíženou věcí pouze nemovitost, tedy stavba nebo pozemek. Věcná břemena vznikala ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, písemnou smlouvou, na základě závěti a výkonem práva vydržením. K účinnosti smlouvy byl však nutný další úkon a to registrace státním notářstvím. Oprávněnými ke zřízení věcného břemene smlouvou byli vlastník nemovitosti, se souhlasem vlastníka osobní uživatel pozemku a socialistická organizace, která měla právo užívání dle zvláštních předp i- sů, například právo užívání lesních pozemků nebo právo družstevního užívání. 24 Také při zániku věcného břemene smlouvou byla registrace státním notářstvím vyžadována. Kromě smlouvy mohla věcná břemena zaniknout rozhodnutím příslušného orgánu a ze zákona. Věcné břemeno tak ze zákona zaniklo například v případě takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti, popřípadě pozemku, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, přičemž zároveň stanovil, že přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká. 25 Soud pak rozhodoval o zrušení nebo omezení věcného břemene v případě, že změnou poměrů se toto břemeno dostalo do hrubého nepoměru s výhodami oprávněného. Zároveň určil, za jakou přiměřenou náhradu bude věcné břemeno omezeno nebo zrušeno. Mohl nastat také stav, kdy věcné plnění nebylo již možné spravedlivě požadovat, zákonodárce ovšem stanovil, že v takovém případě soud může rozhodnout o plnění peněžitém. Konečně pak zákon stanovil, že věcné břemeno in personam zaniká 24 BRADÁČ, A. Věcná břemena od A do Z. Vyd. 4. Praha: Linde, 2009, s. 40 25 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 131/1982 Sb. 19
nejpozději smrtí oprávněného. Z dikce ustanovení 135b odst. 1 však dále vyplývalo, že věcné břemeno zanikne splynutím oprávněného a povinného v jedné osobě, jelikož nikomu nemohla sloužit věc vlastní. Zákon také nezakazoval zřídit břemeno na určitou dobu ani vázané na určitou rozvazovací podmínku. Uplynutí doby či splnění této podmínky tak mohly být dalšími způsoby zániku. Mimo úpravu věcných břemen byla v 109 zakotvena desetiletá promlčecí lhůta věcného břemene. V této době vešel v platnost ještě další právní předpis upravující věcná břemena. Byla jím vyhláška č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku, která umožňovala vznik věcných břemen navzájem mezi tzv. socialistickými organizacemi. Tato potřeba vyvstala v návaznosti na to, že občanský zákoník byl právním předpisem upravujícím společenské vztahy pouze mezi fyzickými osobami navzájem, případně mezi fyzickou osobou a socialistickou organizací, pokud mezi sebou chtěly uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene dvě organizace, nebylo jim to skrze ustanovení občanského zákoníku ani po 1. dubnu 1983 umožněno. 26 Další novelizací, která se dotkla úpravy věcných břemen, byla až tzv. ve l- ká novela zákonem č. 509/1991 Sb. Jejich úprava byla přesunuta do ustanovení 151n 151p a nové znění nabylo účinnosti k 1. lednu 1992. Touto novelizací dostala úprava věcných břemen takovou podobu, jakou s drobnými změnami v roce 1993 a 2001 měla až do zrušení OZ. Co do obsahu však tato novela nepřinesla až tak podstatné změny. Věcná břemena byla vymezena v 151n tak, že omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Služebnou věcí tak nadále mohla být pouze nemovitost, nebyla možnost stanovit povinnost něco dát a vlastník nemohl zřídit břemeno k vlastnímu jinému pozemku. Úprava vzniku věcných břemen byla upravena obdobně, nicméně zákonodárce dal v 151o najevo, že věcná břemena by měla vznikat především soukromoprávními úkony tedy smlouvu nebo závětí tím, že tyto dvě předřadil před vznik ze zákona nebo na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Zpočátku bylo v návaznosti na předchozí znění upraveno, že k účinnosti smlouvy o zřízení věcného břemene byla nutná její registrace u státního notářství. K 1. lednu 1993 však nabyla účinnosti novela zákonem č. 264/1992 Sb., která zavedla, že k obecně 26 KABELKOVÁ, op. cit., s. 11 20
k nabytí práva odpovídajícímu věcnému břemeni byl nutný vklad do katastru nemovitostí. Tímto také ze zákona zmizelo ustanovení 151r, dle kterého se vznik a zánik věcného břemena se vyznačil v evidenci nemovitostí. Poslední změnou tohoto ustanovení bylo přidání třetího odstavce k 151o v roce 2001 zákonem č. 367/2000 Sb., který zakotvil v té době jediný výslovně upravený druh věcného břemene - právo nezbytné cesty, které mohl zřídit soud na návrh vlastníka, který nemá jiný přístup ke své stavbě než přes sousední pozemek. Co se týče zániku věcných břemen, 151p takřka převzal původní úpravu, výraznější změna se projevila v souvislosti s výše zmíněnou novelou v roce 1993, kdy k zániku věcného břemene na základě smlouvy byl zároveň nutný vklad do katastru nemovitostí. Ve čtvrtém odstavci byl jako důvod zániku osobního věcného břemene stanoven vedle smrti i zánik, čímž měl zákonodárce na mysli zánik právnické osoby. V roce 2006 pak byla zákonem č. 443/2006 Sb. přidána část týkající se věcných břemen zřízených v souvislosti s provozem podniku, kde bylo stanoveno, že tato břemena přecházejí při jeho převodu či přechodu na nabyvatele podniku. To platilo i v případě převodu nebo přechodu takové části podniku, která může být provozována jako samostatný podnik. 21
3. Věcná břemena a nový občanský zákoník 3.1 Okolnosti přijetí NOZ Po událostech v roce 1989 bylo nadmíru zřejmé, že dosavadní občanský zákoník nemůže vyhovět novým společenským, politickým i ekonomickým podmínkám, neboť byly použitelné sotva tři části z původních osmi, a to pouze za předpokladu dalších dílčích změn. Poněkud přednější však bylo vytvořit zcela nový obchodní zákoník namísto tehdejšího záko níku hospodářského a změně občanského kodexu nebyl přisuzován takový význam. Jako prozatímní řešení tak byla zvolena již výše uvedená novela zákonem č. 509/1991 Sb. 27 Již od 90. let však působila při Ministerstvu spravedlnosti ČR (dále jen Ministerstvo) komise pro rekodifikaci občanského práva (rekodifikační komise), tvořená zástupci široké právnické veřejnosti. Až v roce 2000 pověřil tehdejší ministr Otakar Motejl profesora Karla Eliáše a docentku Michaelu Zuklínovou, přípravou věcného záměru nového občanského zákoníku. 28 V tomto záměru bylo uvedeno, že občanský zákoník bude reformován cestou úplné rekodifikace a jako takový má navázat na tradiční pojetí soukromého práva, tedy na stav před rokem 1950, kdy se so u- kromé právo dostalo pod citelnou cenzuru. Již v této fázi měli členové komise v plánu dělení věcných břemen na služebnosti a reálná břemena, přičemž za základ a inspiraci úpravy označili Osnovu z roku 1937. Věcný záměr byl schválen Vládou ČR v dubnu roku 2001 29. Po více než deseti letech ustavičné práce, pořádání nejrůznějších konferencí, veřejných diskuzí a připomínkových řízení Vláda ČR schválila 30 návrh nového občanského zákoníku 18. května 2011, do Poslanecké sněmovny byl odeslán jako sněmovní tisk č. 362. Dne 9. listopadu byl návrh ve znění pozměňovacích návrhů ve třetím čtení přijat. Senát návrh projednal, nepřijal k němu však žádné usnesení, prezident V. Klaus jej podepsal ke konci úno- 27 4. Vládní návrh občanského zákoníku: Důvodová zpráva - sněmovní tisk č. 362. [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sně-movny, 1995-2013. [cit. 26. 2. 2015], s. 8. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=362&ct1=0 28 Legislativní proces. Ministerstvo spravedlnosti ČR: Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2013-2015 [cit. 27. 2. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/legislativni-proces/ 29 Usnesení Vlády ČR ze dne 18. dubna 2001 č. 345, k návrhu věcného záměru občanského zákoníku (kodifikace soukromého práva) 30 Usnesení Vlády ČR ze dne 18. května 2011 č. 357, návrh občanského zákoníku 22
ra 2012. Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 89/2012 dne 22. března 2012, s účinností k 1. lednu 2014. S prvním lednem 2014 tak byl zrušen nejen dosavadní občanský zákoník z roku 1964, ale i více než dvě stovky dalších zákonných i podzákonných předpisů. Označení věcná břemena se tak definitivně stala pouze pojmem nadřazeným pro služebnosti a reálná břemena, který jako takový v NOZ nenajdeme výslovně zmíněný více než desetkrát. 3.2 Vztah dosavadní a nové právní úpravy Vzhledem k podstatným změnám nejen na poli věcných břemen, kterou představuje s účinností NOZ dělení na služebnosti a reálná břemena, je třeba vymezit vztah staré a nové právní úpravy. Věcná břemena jsou právy věcnými, příslušné ustanovení je tedy 3028 odst. 2 NOZ. Ten stanoví, že poměry týkající se věcných práv, která existují ke dni účinnosti NOZ, se budou řídit ustanoveními tohoto nového zákona. 31 Dle obsahu daného věcného břemene se tedy bude jednat buď o služebnost, nebo reálné břemeno. Pokud například stále existuje pozemková služebnost z doby platnosti ABGB, která se po roce 1950 stala věcným břemenem, s účinností NOZ tak opět bude nést své původní označení. Podle 3028 odst. 2 věty za středníkem se však vznik, jakož i práva a povinnosti vzniklé z takových věcných břemen posuzují podle dosavadních předpisů. 3.3 Služebnosti Věc vlastníka může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. 32 V tomto ustanovení je vyjádřen sám obsah služebnosti. Základní charakteristikou je tedy pasivita vlastníka zatížené věci, který musí buďto strpět výkon 31 K tomu viz Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 7 Co 296/2014. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 24. 3. 2015]. V řízeních o zřízení věcného břemene práva cesty zahájených do 31. 12. 2013, ve kterých soud rozhoduje ve věci po 1. 1. 2014, je nutné rozhodovat podle 1029 NOZ. 32 1257 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 23
práv oprávněného (chůzi přes svůj pozemek), nebo zdržet se určitého jednání, na které by měl jinak jako vlastník pozemku právo (nepostavit plot nad určitou výšku). Služebnosti z první skupiny označujeme jako kladné, neboli afirmativní, ty druhé pak za záporné, čili negativní. 33 Není však vyloučena situace, kdy povinný bude nucen i k aktivnímu chování. Subjekty si takovou povinnost mohou stanovit ve smlouvě, v některých případech již samotný zákon stanoví povinnost k aktivnímu jednání. Tak je tomu například u služebnosti opory cizí stavby, kdy je stanovena povinnost přispět na udržování zdí nebo podpěr (srov. 1269). Povinnost zdržet se určitého jednání musí být chápána restriktivně, povinný nadále zůstává oprávněn s věcí dále disponovat. Zákaz zcizení zatížené věci by odporoval podstatě věcných práv k cizím věcem. Tak rozhodl i Nejvyšší soud v rozhodnutí 30 Cdo 644/2002 34. OZ v 151n výslovně stanovil, že věcná břemena zatěžují vlastníka nemovité věci. Nepřímým předmětem, věcí zatíženou, mohla být tedy pouze nemovitost. NOZ toto pojetí opouští a ačkoli to explicitně neuvádí, lze nově zatížit věc movitou i nemovitou. Tato možnost vyplývá z formulace, že věc může být zatížena služebností 35. Pokud by například dopravce při provozování říční dopravy využíval mola třetí osoby, které není pevně spojeno se břehem a nemůže být tudíž považováno za stavbu ani součást pozemku podle ustanovení 508 a je tedy věcí movitou, lze s využitím koncepční změny zákona vydržet, nebo smluvně zřídit služebnost, spočívající v právu využívat tohoto mola pro dané účely, a to vůči dopravci jako osobě oprávněné. 36 NOZ se tak vrátil k vymezení předmětu služebností tak, jak jej upravoval ABGB či vládní návrh osnovy československého zákona z roku 1937. Zatížena přitom nemusí být věc jako celek, služebnost lze zřídit taktéž pouze k části věci jak tomu je například u služebnosti cesty nebo stezky, není vyloučena ani možnost zatížit spoluvlastnický podíl. 33 ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J., op. cit., s. 25 34 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 30Cdo 644/2002. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 23. 1. 2015]. Pokud je ve smlouvě o zřízení věcného břemene dohodnuto užívání nemovitostí oprávněným v tom rozsahu, jako by byl vlastníkem nemovitosti, nelze z toho dovozovat, že by měl i právo nemovitost zcizit. 35 1257 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 36 ACHOUR, G., TROJEK, D. Nová právní úprava věcných břemen. Achourhajek.com. [online]. Achour& Hájek s.r.o., publikováno 2. 7. 2014. [cit. 22. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.achourhajek.com/resources/files/vecna_bremena.pdf 24
Jak již bylo uvedeno výše u obecného výkladu o věcných břemenech, právní vztah ze služebnosti má také zpravidla dva subjekty - povinného a oprávněného. NOZ však z tohoto obecného pravidla stanovuje dvě výjimky. První z nich je tzv. vlastníkova služebnost upravená v 1257 odst. 2, neboli možnost vlastníka zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku (viz kapitola 5.1.2). Druhou z výjimek v sobě nese ustanovení 1301, které stanoví, že spojením věci panující a služebné v jedné osobě služebnost nezaniká. Za účinnosti OZ k takové situaci teoreticky nemohlo dojít, věcné břemeno bylo vymezeno jako omezení vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného, splynutím osoby povinné a oprávněné tedy ze zákona došlo k zániku věcného břemene. Otázkou však je, zda v takových případech bylo vymazáno z katastru nemovitostí. Ustanovení 1260 odst. 1 stanoví, že služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti, vydržením, ze zákona a rozhodnutím přís lušného orgánu. Ačkoli se tento výčet na první pohled může jevit jako taxativní, je mezi něj nutné zařadit i jednostranné prohlášení v zákoně neuvedené. Bez umožnění takového jednání by logicky nebylo možné zřídit vlastnickou služebnost a ustanovení 1257 odst. 2 by se stalo nerealizovatelným. Konkrétní rozsah a obsah služebnosti je dán právní skutečností, na základě které služebnost vznikla. Základním obsahem služebnosti je stanoven zákonem v 1257 odst. 1, je jím povinnost něco trpět nebo se něčeho zdržet. Tento obsah a rozsah pak rozšiřuje 1258, který stanoví, že služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah určen, posoudí se podle místní zvyklosti, a pokud není ani té, má se za to, že je spíše menší než větší. I bez výslovné úpravy v zákoně dospěl k podobnému závěru Nejvyšší soud v rozhodnutí 22 Cdo 2647/2004 37. Úprava obsahu služebností je koncipována jako dispozitivní, výčet služebností není taxativní a vzhledem k tomu, že privilegovaným způsobem zřízení služebnosti je dle důvodové zprávy soukromoprávní jednání, bude při posouzení typu a obsahu důležitá zásadně dohoda stran. 38 Teprve tehdy, pokud strany podrobně nevymezily obsah či rozsah, použije se kritérium místních zvyklostí. 37 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 06. 01. 2006, sp. zn. 22Cdo 2647/2004. Nejvyšší soud [online]. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 23. 1. 2015]. Věcná břemena nemohou být svémocně rozšiřována; právo odpovídající věcnému břemeni musí být vykonáváno tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně. V případě pochybností o rozsahu věcného břemene platí, že povinný má být omezován spíše méně než více. 38 KABELKOVÁ, op. cit., str. 28 25
Teprve v případě jejich absence nastupuje výše zmíněná vyvratitelná domněnka, že obsah (rozsah) je spíše menší než větší. Pokud rozlišujeme věcná břemena in rem a in personam, pak takové dělení samozřejmě platí i pro služebnosti. Na základě toho dělíme služebnosti na pozemkové a osobní (srov. 1265). Oprávněným z pozemkové služebnosti je vždy vlastník panujícího pozemku, tedy pozemku, v jehož prospěch byla služebnost zřízena. Případná změna vlastníka panujícího pozemku nemá vliv na trvání služebnosti a povinný tak dále trpí výkon jeho práv. NOZ se odklání od abstrakce v OZ a výslovně upravuje některé typy pozemkových služebností. Již slovo některé však naznačuje, že výčet není taxativní a strany si tak mohou dohodnout jako u- koli další služebnost. Takové právní jednání však musí být v souladu nejen s ustanovením 1275 odst. 1, ale taktéž s 545 a násl., podle kterého musí odpovídat zákonu i dobrým mravům, musí být určité, srozumitelné, stejně tak musí být projevena vážná vůle všech subjektů. Vzhledem k tomu, že se převážná část práce zabývá právě pozemkovými služebnostmi, přenechává autorka podrobný výklad celé kapitole páté. Osobní služebnosti jsou zřizovány ve prospěch konkrétní, individualizované osoby. Může jí být osoba fyzická i právnická, a zpravidla existují pouze po dobu života (existence) oprávněné osoby. Nová úprava však nezakazuje, aby byla služebnost rozšířena i na dědice oprávněné osoby, kterými jsou dle vyvrat i- telné domněnky zákonní dědicové první třídy (srov. 1302). 39 NOZ v 1283 a násl. výslovně upravuje tři osobní služebnosti právo užívací, požívací a služebnost bytu, která může být zřízena jak ve formě užívacího, tak požívacího práva. Zákon má za to, že se jedná o služebnost užívání, strany si však mohou daný obsah služebnosti upravit dle dohody. Vzhledem k tomu, že služebnost je věcí v právním smyslu, připadá v úvahu spoluvlastnictví těchto služebností. S tím také počítá výše zmíněný 1302, který umožňuje rozšíření služebnosti na dědice, kterých může být více. V takovém případě se uplatní ustanovení o spoluvlastnictví. 40 39 KABELKOVÁ, op. cit., s. 285 40 SPÁČIL, op. cit., s. 1000, 1023 26
3.4 Reálná břemena Reálná břemena jsou věcnými právy k věci cizí, která ukládají vlastníkovi zatížené věci povinnost k aktivnímu jednání. Zpravidla jde o zatížení pozemku spočívající v povinnosti zpravidla opakujícího se plnění ze strany vlastníka zatíženého pozemku. Plnění může být různého druhu, například poskytování služeb, produktů ze zatíženého pozemku, peněžní renta. 41 S nadsázkou by se dalo říci, že reálná břemena jsou jakýmsi opakem služebností. Odpovídají jim povinnosti dare a facere, tedy povinnost něco dávat nebo konat. Autorka uvádí stejně jako zákon nedokonavý tvar slovesa dát - dávat, který vyjadřuje neukončený děj, opakující se plnění. Mnozí autoři se však touto výkladovou odlišností nezaobírají a používají ve svém výkladu pouze tvar slovesa dát. Typickou povinností konat bude například úklid spadaného listí nebo údržba schůdnosti chodníků, povinnost dávat pak bude spojena s poskytováním určitých peněžitých či nepeněžitých dávek nebo služeb, například dodávky dřeva, potravin nebo doprava oprávněné osoby k lékaři. Plnění z reálného břemene by mělo být opakované, není však vyžadováno, aby dávky byly stejné či pravidelné. Zákon ovšem nevylučuje možnost plnění jednorázového plnění. Tomu nasvědčuje i 1306, který v první větě stanoví záleží- li reálné břemeno v opakovaném plnění,, a contrario tak připouští, že plnění nemusí být opakované. Takové břemeno pak zanikne splněním. Na rozdíl od služebností nebyla reálná břemena známa římskému právu, jsou vývojově mladší a jejich počátky lze hledat ve středověku. Zatíženou věcí zde oproti služebnostem může být pouze věc zapsaná ve veřejném seznamu. 42 Pod tímto seznamem si však nelze představit pouze katastr nemovitostí, ale například i patentový rejstřík nebo rejstřík ochranných známek, zatížit tak lze nejen nemovitost, ale i nehmotnou movitou věc, zapsanou ve veřejném seznamu. 43 Stejně jako u služebnosti lze zatížit i spoluvlastnický podíl k věci. Reálná břemena se taktéž dělí na reálná břemena in personam a in rem. Z břemene in personam je oprávněna určitá konkrétní osoba a její oprávnění, tedy 41 Spáčil, op. cit., s. 721 42 1303 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: Je-li věc zapsána do veřejného seznamu, může být zatížena reálným břemenem... 43 ŠVESTKA, op. cit., s. 859, 860 27
i reálné břemeno zanikne nejpozději smrtí osoby fyzické, či zánikem osoby právnické. Oprávněným u břemene in rem je vlastník určité věci, nejčastěji nemovitosti, která již nemusí být zapsaná ve veřejném seznamu. Takovou věcí by v každém případě měla být z povahy reálného břemene jako dlouhodobého právního vztahu věc nezuživatelná, neboť se zánikem věci zaniká i reálné břemeno. 44 V souvislosti s oprávněným se nabízí otázka, zda analogicky k ustanovení 1257 odst. 2 lze zřídit tzv. vlastníkovo reálné břemeno, tuto možnost totiž přímo v úpravě reálných břemen zákonodárce nestanovil. 1308 upravující zánik reálných břemen však stanoví obdobný způsob zániku jako u služebností, je tudíž aplikovatelné ustanovení 1301 o tom, že spojením panující a služebné věci v jedné osobě reálné břemeno nezaniká. Autoři komentářů se shodují na přípustnosti vzniku takového břemene jednostranným jednáním vlastníka, Švestka (2013, s. 860) však dodává, že zatížit by analogicky s ustanovením o vlastníkově služebnosti bylo možné pouze pozemek. Reálné břemeno lze zřídit bezúplatně i za úplatu, jako časově omezené i neomezené. V souvislosti s uzavřením časově neomezeného reálného břemene však NOZ nově upravuje tzv. podmínku povinné (zákonné) vykupitelnosti, když v 1304 stanoví, že takové břemeno může být zřízeno jen jako vykupitelné a podmínky výkupu musí být určeny již při zřízení. Jde o možnost vlastníka zatížené věci jednostranným úkonem zrušit reálné břemeno za předem určených podmínek, zpravidla se bude jednat o zaplacení určité sumy oprávněnému, jejíž výše by měla odpovídat hodnotě, kterou právo z reálného břemene představuje pro oprávněného. 45 Zákonodárce zde záměrně používá pojem časová omezenost, nikoli doba určitá. Časová omezenost je pojem širší a zahrnuje kromě přesně stanoveného data zániku i stanovení neurčitého data, které v budoucnu jistě nastane, není však známo kdy (například smrt určité osoby). Z výše uvedeného je patrné, že se reálné břemeno podobá závazkovému právnímu vztahu. Jedna strana poskytuje druhé straně určité plnění a ta je oprá v- něna se tohoto plnění domáhat. Značná je však podobnost i s právem zástavním, neboť zatížená věc (nejčastěji nemovitost) slouží v případě neplnění původní povinnosti jako zástava. Sama důvodová zpráva k 1303 až 1308 navrhuje, aby 44 SPÁČIL, op. cit., s. 1050 45 Tamtéž, s. 1053 28
se v případě, že nebude plněno, právo z reálného břemene transformovalo v substituční oprávnění na peněžitou náhradu, pro niž je možné vést výkon ro z- hodnutí nebo exekuci na nemovitou věc obdobně jako při zástavním právu. Na rozdíl od služebností NOZ nestanoví výčet reálných břemen, avšak pokud lze určitý závazek zřídit ve formě reálného břemene, uvádí to v příslušných ustanoveních, kterými jsou ustanovení o výměnku a stavebním platu. Výměnek je systematicky zařazen mezi relativní majetková práva ( 2707 a násl.), jde tedy primárně o závazkový vztah, který se ve věcné právo transformuje až zápisem do veřejného rejstříku. Tento institut našel uplatnění především v předminulém století, kdy nebyl vyvinut funkční sociální systém. Již za první republiky navrhovali zákonodárci nahradit výminek (výměnek) důchodovým sociálním systémem. Výslovně jej naposledy upravoval občanský zákoník z roku 1950, za účinnosti OZ byla tato situace řešena pomocí věcným břemen in personam. 46 Výměnkem si vlastník určité nemovitosti vymiňuje pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou, a nabyvatel se zavazuje toto zaopatření poskytnout. 47 Úprava stavebního platu je zahrnuta do ustanovení o právu stavby, konkrétně jej upravuje ustanovení 1247. Stavební plat je opakující se úplatou za právo stavby, oprávněným je vlastník pozemku, který je tímto právem zatížen. Stavební plat zatěžuje právo stavby jako reálné břemeno. Pohledávka na jednotlivé platby má rozměr jak závazkový, tak věcněprávní. Věcněprávní rozměr nachází ve spojení s 1306, kdy záleží-li reálné břemeno v opakovaném plnění, může být zadržená dávka nebo její náhrada požadována jak po osobě, za jejíhož vlastnictví byla dávka splatná, tak od přítomného vlastníka. 48 46 HULMÁK, M., a kol., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( 2055-3014). Komentář. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1234 47 2707 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 48 ELIÁŠ, K.. Právo stavby. Obchodněprávní revue. 2012, č. 10, s. 273 29