Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesa a myslivosti Bakalářská práce Řešení problematiky optimalizace stavů prasete divokého v regionu Chrudimska Brno 2006 Miroslav Holub
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na výše uvedené téma vypracoval samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny. K vypracování jsem použil podkladů získaných od státní správy myslivosti Hlinsko a Chrudim, OMS Chrudim a z literatury uvedené v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Trhové Kamenici, dne 22.4. 2006 Miroslav Holub 2
Úvodem bych chtěl poděkovat panu Ing. Janu Dvořákovi Ph.D. za odborné vedení při zpracování této práce. Dále chci poděkovat Pavlíně a Jiřímu Stříbrným, panu Bohumírovi Douchovi, pracovníkům státní správy myslivosti Hlinsko a Chrudim, kteří mi umožnili získat materiály a poznatky pro zpracování bakalářské práce. 3
Miroslav Holub Řešení problematiky optimalizace stavů prasete divokého v regionu Chrudimska Abstrakt: V bakalářské práci Řešení problematiky optimalizace stavů prasete divokého v regionu Chrudimska je popsána současná situace v chovu černé zvěře, příčiny nárůstu stavů zvěře a škody jí způsobené. Dále práce předkládá návrh opatření ke snížení stavů lovem a odchytem černé zvěře a zkvalitnění její populace. Práce popisuje péči o zvěř v souladu přírodními podmínkami, nové způsoby vnadění a přikrmování, včetně využití odváděcích přikrmovacích zařízení a zvěřních políček. Výstupem je optimalizace stavů černé zvěře s podmínkami s regionu Chrudimska. Abstract: This bachelor s degree thesis, Solution of Questions Regarding the Optimization of the Numbers of Wild Boar in the Region of Chrudim, describes the current situation in wild boar breeding, the reasons for the increase in the numbers of game and damage caused by it. Further, the thesis deals with the decrease in the numbers by means of hunting and catching of wild boar and improving the quality of its population. The thesis describes game care in line with natural conditions, new methods of baiting and feeding, including the use of luring feeding facilities and game fields. The conclusion is the optimization of the numbers of wild boar in view of the conditions in the region of Chrudim. 4
Obsah: 1. Úvod..6 1.1 Cíl práce..6 2. Literární přehled. 7 2.1. Prase divoké 7 2.2. Životní prostředí černé zvěře, jeho biotické a abiotické činitele 8 2.3. Antropické vlivy...10 2.4.Sociální struktura černé zvěře a přehledy o lovu v České republice a v Evropě... 10 2.5. Černá zvěř-problematika nárůstu stavů černé zvěře v krajině..14 2.6. Škody způsobené černou zvěří popis, vyčíslení, postup při vzniku škod..15 2.7. Riziko přemnožení prasete divokého a zavlečení moru prasat do regionu..21 2.8. Kvalitní péče o zvěř v souladu přírodními podmínkami, nové způsoby vnadění a přikrmování, včetně využití odváděcích přikrmovacích zařízení a zvěřních políček...23 2.9.Opatření proti škodám lov..26 2.10. Černá zvěř v zákoně O myslivosti 449/2001, vybrané pasáže týkající se černé zvěře...27 3. Metodika 29 3.1. Popis lesních přírodních, klimatických a terénních podmínek Chrudimska..29 3.2. Zjištěné nedostatky ve způsobech lovu černé zvěře.31 4. Výsledky.....32 4.1. Počet ulovených kusů černé zvěře dle honiteb v letech 1995 a 2005...32 4.2. Lokality se stálým výskytem populace prasete divokého v regionu Chrudimska..36 4.3. Návrh opatření vedoucích ke snížení stavů, snížení škod a k úpravě věkové a pohlavní struktury v populaci v oblasti se stálým výskytem prasete divokého..37 4.4 Odchytové zařízení na černou zvěř... 39 4.5. Návrh chovu a lovu v oblastech se stálým, s přechodným a nežádoucím výskytem černé zvěře..45 4.6. Návrh způsobů přikrmování a vnadění černé zvěře.46 4.7. Návrh nových způsobů lovu a odchytu 47 4.8. Konkrétní zásady optimalizace stavu populace prasete divokého v regionu Chrudimska..48 4.9. Myslivost 2006 na LS Nasavrky - režijní honitba Požáry-výtah pasáží o černé zvěři 49 5. Diskuze 53 5.1. Optimalizace stavů prasete divokého...53 6. Závěr... 55 7. Seznam literatury..56 8. Přílohy.57 5
1. Úvod Prase divoké (Sus scrofa) je již několik let v České republice řazeno mezi velmi významné druhy zvěře. Myslivecké obhospodařování tohoto druhu zvěře skýtá mnoho problémů a to vzhledem k reprodukčnímu potenciálu. Mezi základní myslivecké znalosti musí být zařazena i dobrá znalost černé zvěře. Nelze podceňovat dopad přemnožené černé zvěře na ostatní části ekosystému. Černá zvěř do naší přírody patří, ale pouze v takovém množství, které zaručí nenarušování dalších rostlinných a živočišných druhů naší přírody. 1.1 Cíl práce Základním cílem mé bakalářské práce je shrnutí údajů o černé zvěři, sumarizace lovu černé zvěře v regionu, návrhy opatření vedoucí k optimalizaci stavů zvěře, ke zkvalitnění populace a k početní úpravě stavů. Navrhovaná opatření také řeší zkvalitnění životního prostředí černé zvěře, zkvalitnění péče o zvěř, zefektivnění odlovu a odchyt černé zvěře. Výsledkem má být kvalitní populace černé zvěře v počtech, které zaručí stabilizaci její populační exploze a omezí škody způsobené touto zvěří. 6
2. Literární přehled 2.1. Prase divoké Prase divoké je naší původní zvěří. Žije u nás od nepaměti. Díky svému nočnímu způsobu života však zůstává mnoha lidem po celý život neznámé. V přírodních podmínkách redukoval přírůstek divokých prasat jediný přirozený nepřítel, kterým býval vlk. Lovci si mohli pro svoji potřebu ulovit divokých prasat kolik chtěli, lépe řečeno na kolik stačili svými schopnostmi. Nikdy je nemohli vyhubit, zvláště když vlků v krajině stále ubývalo. Jistá přírodní rovnováha mezi prasaty a vlky, s přispěním člověka, se udržovala až do 17. a místy do 18. století (Andreska, Andresková. 1993). Stavy černé zvěře se dostaly nad únosnou míru a na zemědělských plodinách vznikaly výrazné škody. Proto Marie Terezie vydává v roce 1766 patent, jímž nařizuje vlastníkům loveckého práva hrazení škod způsobovaných zvěří na polích. Protož tímto opatřením nebylo dosaženo požadovaného efektu, vychází v roce 1770 nařízení o uzavření černé zvěře do obor. Rovněž patent, vydaný v roce 1786 císařem Josefem II., jejích chov ve volných honitbách zakazuje a povoluje její chov pouze v oborách. Mimo obory bylo nařízeno černou zvěř hubit (Wolf, 1995). Po jejím vyhubení ve volnosti zůstala černá zvěř v oborách až do druhé světové války. Během tohoto období se její odlov ve volnosti pohyboval v množství několika málo kusů, přičemž se jednalo hlavně o zvěř uniklou z obor a zvěř ulovenou v blízkosti státních hranic. V této době panovaly obavy o vymizení černé zvěře z volné přírody natrvalo (Komárek, 1945). Po druhé světové válce se však černá zvěř začala znovu objevovat ve volnosti. Během války byla poškozena oplocení obor a docházelo k samovolnému šíření do volné přírody. Přibližně od let padesátých se stává černá zvěř stálou zvěří mnoha honiteb. Nahlédneme-li do statistiky, zjistíme, že odlov v roce 1946 činil 26 kusů, v roce 1948 již 254 kusů a stoupající trend pokračuje do dnešní doby, kdy v roce 2002 bylo uloveno 81.757 kusů černé zvěře. Nekontrolovatelný nárůst početních stavů v poslední době způsobuje značné problémy jak z důvodu vysokých škod na polních plodinách, ale také pro riziko přenosu nakažlivého klasického moru prasat na chovy prasat domácích. Jako hlavní příčiny přemnožení černé zvěře můžeme uvést antropogenní změny v krajině, zejména intenzivní velkoplošné zemědělské 7
hospodaření, celkově příznivější klimatické podmínky, absenci přirozených predátorů a současně člověkem nekvalitně prováděnou redukci stavů. Sociální struktura populace černé zvěře je narušená neodborně provedenými zásahy člověka jako jediného redukčního činitele, chybí starší jedinci obojího pohlaví a do reprodukce přichází zvěř mladá, čímž se kvalita populace zhoršuje. V poslední době se však černá zvěř stala hlavní zvěří mnoha našich honiteb, a tak i přes některé uvedené problémy je třeba s ní v budoucnu počítat. Její chov a lov je myslivecky velice atraktivní, neboť kromě pěkných mysliveckých zážitků je získáváno značné množství kvalitní zvěřiny. Nemělo by být proto cílem její úplné vyhubení, ale snížení stavů na únosnou míru se správným poměrem pohlaví a věkovým zastoupením. 2.2. Životní prostředí černé zvěře, jeho biotické a abiotické činitele Černá zvěř je plastický živočich s širokou ekologickou valencí, dobře se přizpůsobující různým životním podmínkám. Svědčí o tom i skutečnost, že se černá zvěř vyskytuje od nížin (Dunajská delta) až po horské oblasti, od teplých středomořských oblastí až po krajiny severní Evropy. V těchto odlišných podmínkách životního prostředí je i habitus černé zvěře odlišný. Původním životním prostředím černé zvěře byly nížinné prosvětlené teplé listnaté lesy, především dubové a lužní s porosty vodních rostlin, zejména rákosu. Postupně se velmi dobře přizpůsobila i smíšeným lesům jehličnato-listnatým a i lesům jehličnatým, zejména pokud je v nich alespoň minimální zastoupení plodících listnáčů, popřípadě bylinného podrostu a nebo je z nich dobrý přístup do polí. V lese však potřebuje černá zvěř i zastoupení hustých mlazin, kde přes den zaléhá a nachází zde klid a úkryt před nepřízní počasí. V zimě vyhledává jehličnaté houštiny, které ji chrání před ledovými větry a i po napadnutí sněhu je v nich teplo. Na polích, pokud jsou to rozsáhlé lány s vysokými a hustými porosty potravně atraktivních plodin (kukuřice, obiloviny, směsky ap.) se černá v době jejich dozrávání zdržuje až do jejich sklizně, neboť zde nachází nejen vydatnou potravu, ale i dobrý úkryt a klid. Černá zvěř však také vystupuje jako konzument drobných hlodavců a některých druhů pernaté i srstnaté zvěře (zejména mladá srnčata, mláďata zajíce apod.) Nelze však říci, že by mláďata zvěře či hnízda záměrně vyhledávala, ale nachází je víceméně náhodně při hledání rostlinné i jiné živočišné potravy. Je však nutné na tyto skutečnosti 8
pamatovat při rajonizace chovu černé zvěře, aby nedošlo k rozporu s ostatními chovatelskými zájmy v myslivosti (bažantnice, hnízdiště tetřevovitých ap.). Důležitým činitelem ovlivňujícím život, rozšíření a populační hustotu černé zvěře je nadmořská výška. V našich podmínkách jí bezesporu nejvíce vyhovují nejnižší polohy. Dnes jsou však tato místa převážně odlesněná a přeměněná na zemědělskou půdu, takže tu černá přežívá jen pomístně v malých lesních celcích, které se v polní krajině ještě udržely, anebo sem přicházejí pouze ve vegetační době, kdy je na polích dostatek potravy. V místech výskytu vystupuje černá zvěř tím výše, čím teplejší je podnebí v příslušné oblasti. V našich podmínkách vystupuje ve vegetačním období i do vyšších horských poloh (přes 1 000 m. n. m.), zdržuje se zde však pouze přechodně. Limitujícím abiotickým faktorem životního prostředí černé zvěře není ani tak nadmořská výška, jako spíše výška a délka trvání sněhové pokrývky a délka mrazového období, kdy je půda zmrzlá na kost, takže si s ní černá nemůže vyrývat potravu. Přirozenou vlastností černé zvěře je to, že se během podzimu vykrmí a vytvoří si zásobu tuku, takže kratší období s vyšší sněhovou pokrývkou a třeskutými mrazy je schopna přežít i při snížením příjmu potravy. Využívá při tom svou životodárnou energii z tukových rezerv, při čemž starší kusy jsou schopny přežít i ztrátu 40% své původní hmotnosti. V našich podmínkách by černá zvěř obtížně přežila tam, kde sněhová pokrývka leží 140 až 160 dnů. Déle trvající sněhovou pokrývku snadněji překonává v členitém terénu s dostatkem teplých jižních svahů. Důležitá je i výška sněhové pokrývky, která by neměla přesahovat 30 až 50 cm. Vyšší vrstvu snáší opět jen ve velmi členitém terénu a teplými jižními svahy nebo tam, kde je intenzivně přikrmována. Krátkodobá vysoká vrstva sněhu však pro ni nepředstavuje existenční nebezpečí. Černá zvěř dobře snáší i nízké teploty až do -30 stupňů Celsia, před kterými ji účinně chrání tlustá vrstva podkožního tuku. Třeskuté mrazy však nesmějí trvat delší dobu, protože pak by byla omezena v hledání potravy a velmi brzo by vyčerpala své tukové rezervy. Pro černou zvěř je velmi výhodný brzký nástup jara a co nejdelší trvání vegetační doby, protože pak má vysoké přírůstky a selata rychle rostou. Vlhčí podnebí s vyššími srážkami okolo 600 až 800 mm ročně jí vyhovují lépe než suché, protože ve vlhké půdě si může snadněji vyrývat potravu. Mělké suché a kamenité půdy jí vyhovují méně, protože jí poskytují méně potravy než půda hluboká. 9
Pro život černé zvěře je důležitá i voda, neznamená to však, že by celý biotop měl být zamokřený. K zaléhání si vybírá suchá stávaniště a vodu vyhledává, jen když se chce napít nebo kalištit. Při okrajích vodních ploch však vyhledává (vyrývá) podzemní části rostlin nebo drobné živočichy. Nemá-li možnost ke kalištění, např. v období velkého sucha, většinou si alespoň na přechodnou dobu vyhledává vhodnější stávaniště (Wolf, 1995). 2.3. Antropické vlivy Na život černé zvěře měly antropické vlivy vždy podstatný dopad. V prvé řadě je nutno uvést neustálé pronásledování černé, což vedlo ke změně jejího denního rytmu, ze zvěře s denní aktivitou se stala uvěř s aktivitou noční. Lovecký tlak na tuto zvěř byl v minulosti tak silný, že došlo ve volnu k jejímu úplnému vyhubení. Neusměrněný lov v současné době vedl k nežádoucímu zmlazení její populace a tím i ke zvyšování populační hustoty. Na druhé straně člověk zlikvidoval nebo na minimum omezil početnost predátorů černé zvěře, a proto ji musí intenzivně lovit, aby nedošlo k jejímu přemnožení, což by mohlo vést i k propuknutí sdělných chorob a hromadnému hynutí. Zavedením intenzivní velkoplošné zemědělské rostlinné výroby se člověk postaral o zlepšení úživných podmínek pro černou zvěř zejména v podhorských a horských oblastech. V minulosti ji však rozsáhlým odlesňováním vypudil z klimaticky nejvhodnějších oblastí, ve kterých v dávné minulosti dosahovala nejvyšší populační hustoty. V důsledku hospodářské činnosti člověka se v jejím těle zvýšil obsah reziduí pesticidů a jiných škodlivin, které se však na ni dosud škodlivě neprojevují. Jak již bylo řečeno černá zvěř je velmi přizpůsobivá, úspěšně odolává civilizačním tlaků a dobře přežívá v kulturní krajině, samozřejmě jen potud, pokud ji člověk nebude chtít vyhubit (Wolf, 1995) 2.4. Sociální struktura černé zvěře a přehledy o lovu v České republice a v Evropě Divočák je společenská zvěř s rozmanitými sociálními projevy. V podstatě vede typický společenský způsob života, protože žije ve větších nebo menších tlupách. Základem tlupy je mateřská rodina, kterou tvoří vedoucí bachyně se svými selaty 10
s velmi pevnou sociální vazbou. K ní se přičleňují její loňská selata, tedy lončáci, mezi kterými mohou být i lončačky, které už mají svoje vlastní selata. Lončáky samčího pohlaví bachyně v tlupě dlouho nestrpí. Už jako 13 až 14-měsíční je stále pronásledují a odhánějí, a proto nejpozději jako 18-ti měsíční tlupu opouštějí (Hell, 1986). Sociální postavení jednotlivých členů tlupy je závislé na jejich věku. Věkově nejstarší bachyně zaujímá vždy vedoucí pozici. Pouze mezi stejně starými bachyněmi bývá jejich sociální postavení v rámci tlupy určeno jednorázově krátkým bojem, o jehož výsledku zpravidla rozhoduje větší tělesná hmotnost. Vedoucí bachyně hraje v tlupě velmi důležitou roli. Nejenže určuje celkový denní režim tlupy a místa pobytu, ale zároveň také ovlivňuje nástup a průběh chrutí všech ostatních bachyň. Dlouhodobými vědeckými sledováními bylo prokázáno, že staré vedoucí bachyně dokáží synchronizovat chrutí v rámci tlupy tak, že k němu dochází u všech společně žijících prakticky ve stejnou dobu. To má za následek shodné termíny metání a rovnoměrný vývin selat. Kromě toho stará bachyně zabraňuje do určité míry předčasné pohlavní aktivitě u mladých bachyněk. Při vhodné sociální struktuře populace se většina bachyň začíná rozmnožovat teprve až ve 2. roce života, a to i přesto, že pohlavní zralost u nich nastupuje již ve věku kolem osmi měsíců. Vodicí bachyně kojí selata zhruba do věku tří až čtyř měsíců. Pokud během této doby dojde k její ztrátě, jsou selata odsouzena k smrti hladem. Také po ukončení doby kojení jsou selata přibližně až do dosažení věku 7 až 8 měsíců stále ještě závislá na mateřské bachyni, poněvadž tato jim nadále zajišťuje stabilní postavení v tlupě a umožňuje přístup k potravě (Vodňanský, 2003) Tlupa divokých prasat roste pouze do určité velikosti v rozmezí od dvou do třiceti kusů. Po jejím překročení se dělí. Důvodů pro dělení tlupy černé zvěře je několik: - nedostatek vody v revíru - poranění nebo onemocnění jednoho kusu - nepříznivá pozice jedince v sociální hierarchii tlupy (Meynhardt, 1983) -vykazované jarní kmenové stavy se přizpůsobují potřebám lovu - není loven každoroční přírůstek, i když se loví značné počty - nízký lovecký tlak a nevhodné způsoby prováděných lovů - rekreačně sportovním využíváním celých krajinných oblastí (lesních a přilehlých ekosystémů) nemá černá zvěř dostatek klidu a je nucena hledat stále nová stanoviště - skladba populace je snížena do nižších věkových kategorií při nekontrolovatelné reprodukci 11
- není šetřena starší zvěř, která omezuje vstup mladé zvěře do reprodukce - nedostatečná legislativní opatření ve vztahu ke škodám působených černou zvěří - v honitbách s trvalým výskytem černé zvěře nechtějí jejich uživatelé mít normované stavy, aby při vzniku škod mohli uvést, že jejich původcem je cizí zvěř. Výsledkem je neexistující plán lovu pro černou zvěř. Tabulkač.1 Přehled o lovu černé zvěře na území ČR a sousedních států (Urbanec, 2004) Stát Lov v roce 1982 (ks) Lov v roce 2002 (ks) Zvýšení odlovu (%) Česká republika 10 230 81 757 + 799 Slovensko 7 694 23 161 + 301 Rakousko 3 537 32 494 + 919 Polsko 66 400 105 000 + 158 Německo 123 165 531 887 + 432 12
ks Přehled o lovu černé zvěře v ČR v letech 1874-2002 90000 80000 lov 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0 1874 1878 1882 1886 1890 1910 1929 1935 1950 1954 1958 1962 1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 rok (Vodňanský, Krčma, Zabloudil, 2003) 13
2.5. Černá zvěř-problematika nárůstu stavů černé zvěře v krajině Černá zvěř a její populační dynamika Pro myslivecké hospodaření s černou zvěří je důležitá znalost populační dynamiky, která se výrazně liší od ostatních druhů spárkaté zvěře. Reprodukce černé zvěře je několikanásobně vyšší, až 6x, nežli u jelení, dančí, mufloní a srnčí zvěře.(norbert Happ, 2000) Reálné plánování odstřelu, musí být podložené znalostí početních stavů a věkové struktury divočáků. Sčítání černé zvěře je nemožné, bez znalosti populace v honitbě a v okolí, proto není optimální plánovat lov na základě sčítání. Plánovat černou je možné pouze na základě důsledného zhodnocení kvality populace, věkové struktury, odlovu z minulých let v konkrétní honitbě a v jejím a okolí a samozřejmě dle výše a četnosti vzniku škod. Ovlivnění a výše přírůstku Rozmnožování černé zvěře závisí v prvé řadě na potravních možnostech během zimního období. Přirozeným zdrojem velmi výživné potravy je úrodou žaludů a bukvic, to má úzkou souvislost s podílem listnáčů v lesních porostech. Černá zvěř je až nepřirozeně krmena množstvím, často nekvalitně, krmiva, které je naváženo po tunách na tzv. oblíbená krmeliště (ve většině případů se jedná o hromady odpadu, které jsou v rozporu s platnou legislativou), tyto krmeliště podporují růst populace, která velmi rychle ztrácí kvalitu a při nesprávném odlovu dochází k dramatickému navýšení stavů. Za normálních podmínek podléhá přírůstek černé zvěře rok od roku početním výkyvům. Nedojde-li však k úrodě semen, ihned poklesne počet selat v následujícím roce (za ideálních přirozených podmínek neovlivněných předkládáním nepřiměřeného množství krmiv). Přírůstek může, v závislosti na kvalitě a množství zimní výživy, dosáhnout až 200 % kmenového stavu. Přírůstek nevztahuje pouze na samičí část populace, ale k celému kmenovému stavu. V sociálně narušené populaci, kde většinou chybějí rodinné tlupy, je sociální tlak starších bachyní málo účinný, a tak mnoho selat samičího pohlaví vstupuje do říje již 14
během prvého roku života, tedy jako selata. V dobře strukturované populaci je to kompenzováno tím, že samice ve stáří mezi čtyřmi a osmi léty skýtají nejpočetnější vrhy selat. Skutečnost, že tyto bachyně s určitostí zabezpečují svá selata během prvých týdnů mnohem lépe nežli mladé bachyně, rovněž výrazně ovlivňuje myslivecky využitelný přírůstek. Úroda lesních plodů a nepřiměřené krmení zvyšuje podíl samic říjících již v prvém roce života. (Norbert Happ, 2000) 2.6. Škody způsobené černou zvěří popis, vyčíslení, postup při vzniku škod Škody působené zvěří na lesních porostech okusem, loupáním a ohryzem patří svým rozsahem stále k největším škodlivým vlivům, na nichž má především podíl zvěř jelení, mufloní, v místech výskytu i zvěř sika a daňčí. Rovněž zanedbatelné nejsou ani škody působené zvěří černou. Tato skutečnost přímo souvisí s početností zvěře, neustálým zvyšováním jejích stavů a mírným odstřelem. Jarní kmenové stavy jelení zvěře se v roce 2000 oproti roku 1999 opět zvýšily, u zvěře jelení o 8,61%, u zvěře daňčí o 1,71%, u zvěře mufloní o 0,74%, u zvěře sika dokonce o 17,66% a u zvěře černé o 4,73%. Přehled o vývoji celkové výše škod v lesích za posledních pět let byl následující: 1996 53,8 mil. Kč, 1997 61,1 mil. Kč, 1998 8,2 mil. Kč, 1999 25,8 mil. Kč, 2000 36,4 mil. Kč. Z přehledu je patrné, že škody v roce 2000 vzrostly oproti předcházejícímu roku o 27,7 %. Nejvyšší škody byly vykázány v kraji Karlovarském (4,8 mil. Kč), Plzeňském (3,8 mil. Kč), Ústeckém (3,8 mil. Kč), Vysočině (3,6 mil. Kč) a kraji Olomouckém (3,4 mil. Kč). Řešení problému stoupajících škod zvěří je trvale neuspokojivé. Je to zejména proto, že se nepodařilo vyřešit soulad mezi potřebami lesa a myslivostí. Koncepční názory jsou velice protichůdné a podklady pro objektivní rozhodování nejsou zcela věrohodné. Tento problém může řešit jen nový vyvážený zákon o myslivosti. S vědomím rostoucích početních stavů spárkaté zvěře i škodám způsobovaných touto zvěří nechalo MZe v roce 2000 zpracovat rozsah poškození lesních porostů zvěří na celém území ČR. Řešení tohoto projektu navazovalo na stejné šetření prováděné v roce 15
1995. Z porovnání šetření vyplývá, že došlo k výraznému nárůstu poškození u lesních kultur, především okusem vrcholu, ale i bočních výhonů. Loupání zůstalo prakticky na stejné úrovni. Mezi oblasti s nejvyšším poškozením patří zejména východní část Českomoravské vysočiny a západní Čechy. Podrobnější výsledky pro jednotlivé kategorie porostů jsou zveřejněny na internetových stránkách státní správy myslivosti. V roce 1999 byl ujednocen výpočet škod způsobovaných zvěří na lesních porostech a pro další roky platí vyhláška Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Nová vyhláška má odstranit stávající nedostatky a zároveň upřesnit některé postupy při zjišťování škod. Podle této nové vyhlášky by se výše škod působených okusem měla přibližně zdvojnásobit, výše škod způsobených loupáním by měla vykazovat hodnoty asi trojnásobně vyšší. ( Zdroj VÚLHM Jíloviště Strnady) Pohled do historie Jak čelit škodám zvěří způsobeným? Ochranných prostředků proti okusu zvěře je mnoho. Hlavně záleží na tom, s jakou důkladností se jich používá. Nechceme se zde zabývat různými ochrannými mazadly a nátěry, jež v dostatečné míře přináší sezónní reklama, nýbrž pojednat jen o nejdůležitějším. Dobře se osvědčilo tak zvané zalíknutí zradidly. Motouz ověšený pestrobarevnými pentličkami, nastříhanými z laciné látky, se upevní na stromy nebo na kolíky kolem místa, které chceme mít chráněno. Chceme-li být důkladnými, připevňujeme lýkem na pentličky ještě kousky bílé lepenky, jež se i při nejmenším vánku pohybují. Dalším prostředkem je zavěšovat vápnem obílená skla, která však musí viset každé sklíčko zvlášť, aby jím vítr mohl otáčet. Je to prostředek zvlášť proti zvěři jelení a černé. Známým prostředkem je klopytadlo. Je to drát nebo motouz napjatý nejvýše 50 cm nad zemí, na který se upevní vedle sebe po dvou prázdných krabicích od konserv dnem nahoru. Jestliže zvěř přechází, zavadí během o drát a plechovky se nárazem rozezvučí. Dalším prostředkem k plašení zvěře jsou větrníčky dřevěné s kormidlem, podobné těm, s jakými si hrají malé děti. Umístí se na zabodnuté hůlce a musí být tak citlivé, aby se i při slabém vánku otáčely. S osou větrníku se spojí jednoduché zařízení klapací. Méně známým prostředkem je uvázat hlídacího psa na kroužek, jenž běhá po drátě asi 50 100 m dlouhém, což působí hluk pokud ovšem pes nespí. Dobré služby může 16
vykonat též stará petrolejová svítilna, umístěná na vhodném místě nebo na pohyblivou větev. V Německu byly činěny pokusy s budíky, s automatickým na čas nařízeným střelným zařízením apod. Na všecky prostředky si však zvěř časem zvykne a proto musí být střídány. Hlavním prostředkem k plašení zvěře je neobvyklý pohyb něčeho a zvuk. Někdy stačí, když nejbližší huštiny dáme proběhat psem! To se však nedá provádět, když zvěř vodí nevyspělá mláďata. V posledních letech přinesl mazadlový průmysl páchnoucí preparát zvaný kornitol. Na kratší dobu a při dobrém větru pomáhá jeho mrtvolný zápach, ale i na ten si zvěř časem zvykne. Absolutní ochranu skýtá jen neproniknutelná ohrada. Přesto však mají uvedené prostředky, zvláště při střídání, značný význam, neboť musíme říci, že se na škody působené zvěří velmi žehrá, ale bohužel málo se činí k jich zabránění. Jak se škody hradí? Řešení této otázky není ani tak těžké, jak se na první pohled zdá, jde-li o požadavky poctivé. Musí být především prokázáno, že škody způsobila opravdu zvěř. Nelze zvlášť žádat od držitele honitby náhradu, je-li úroda špatná následkem špatné půdy, suchého nebo příliš mokrého počasí, mrazu nebo nepohnojení. Především se dohodneme s majitelem plodin na tom, jak velikou sklizeň lze odhadnout na jedné míře dotyčné půdy normálně, t. j. kdyby škod od zvěře nebylo. Pak se odměříme délky a šířky poškozených ploch a dohodou určíme, kolik procent sklizně bylo na každé jednotlivé ploše poškozeno. Konečně změřený počet m² násobíme číslicí uvedenou v připojené tabulce (Fr. Podhradského) a výsledek násobíme procentem poškození úrody a dělíme stem. Tím obdržíme náhradu v kg příslušné plodiny. Formulkou se dá výpočet vyjádřit takto: N = n * P * 0. op N = náhrada v kg, n = náhrada v kg na 1 m² (podle tabulky), P = plocha poškozená v m², p = škoda v % sklizně. (Josef Žalman, Základy myslivosti 1945) Škody v lesích Sběr žaludů v uznaných semenných porostech může majiteli lesa způsobit značné škody. Prasata působí škody vyrýváním sadby (sběr larev, červů a hmyzu v čerstvě vykopaných jamkách), vznik škod přichází zaschnutím obnažených kořenů a 17
kořenového vlášení. Jen velmi výjimečně se podaří toto včas odhalit a nechat sazenice urychleně zasázet. Další častou škodou jsou tzv. otěrové stromy a stromy osekané zbraněmi a háky divočáků. Poškození a žír kořenů Stanovisko Výzkumné stanice pro myslivost a ochranu proti škodám působeným zvěří spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko se uvádí o jednom případu zničeného bukového podrostu: Kořeny stromů a keřů jsou v potravě černé zvěře běžně zastoupeny a vyskytují se i v pralese. Protože se v kořenech rostlin ukládají rezervní látky, stávají se pro černou zvěř velmi atraktivním zdrojem potravy v průběhu celého roku s výjimkou léta. (M. Petrak, 1997). Tyto škody jsou vyvolané hladem (žír kořenů, hmyzu, larev červů a myšovitých) a nedostatkem minerálních látek.těmto škodám nelze čelit a nelze předvídat místo výskytu (Norbert Happ, 2002). Škody na oplocenkách Oplocené kultury (oplocenky) se stávají vzhledem ke své početnosti a ploše pro zvěř atraktivním a bezpečným stávaništěm, ale aby se prasata do oplocenek dostala vytváří v oplocení otvory. Tudy se pak mohou dostat dovnitř další druhy zvěře okusující letorosty mladých lesních kultur, jako např. srnčí zvěř, zajíci. Prasata způsobují na lesních kulturách jen nepodstatné škody, při rytí bývají poškozeny jen jednotlivé sazenice. Při výstavbě oplocenek ležících podél známých hlavních ochozů je nutné do nich prozíravě vestavět průchody pro černou zvěř, toto se prakticky neděje a vlastníci lesů o tomto řešení zatím ani neuvažují, diskuze na toto téma by měla co nejdříve začít, vzhledem finančním nákladům vynaloženým na výstavbu oplocenek a jejich údržbu. Případně je možné tak učinit i dodatečně na místech, kde prasata sama naznačila pokus o proniknutí dovnitř. Řešení - výkyvné brány na oplocenkách Jako průchody pro černou zvěř v oplocenkách se lépe než rámové brány, které jsou špatně rozpoznatelné a proto zpravidla nefunkční, osvědčily brány z jednotlivých 18
výkyvných tyčí. Je-li oplocenka dokončena, zatlučou se vedle sebe v jednometrové vzdálenosti dvě fošny, které se ve výšce asi jednoho metru spojí pevným příčným břevnem. Nyní se v pletivu vystřihne otvor a na příčné břevno se namontují výkyvné sloupky z dřevěných kulatých tyčí o tloušťce asi 8 až 10 cm pomocí asi 30 cm dlouhých kousků tenčích řetězů. Jejich pomocí se vždy jeden konec výkyvného sloupku spojí s příčným břevnem tak, aby mezi nimi byla vzdálenost asi 15 až 20 cm, sloupky se tak mohou volně kývat na všechny strany. Musí být těsně jeden na druhém, aby dovnitř nemohla proniknout srnčí zvěř (Norbert Happ, 2002). Ostatní škody v jehličnatých porostech Intenzivní a masivním rozrývání půdy kolem stromů vznikla závažná poranění kůry při značkování a drbání, což posléze vede k uhynutí stromů a jejich vyvrácení. Vzhledem k početnějšímu soustředění prasat na jednom místě vznikají tyto škody vznikat v blízkém okolí odváděcích krmelišť a vnadišť. Škody v lesích řeší vyhláška č. 55 z 15. března 1999, vydaná ministerstvem zemědělství České republiky. Škody na polních kulturách Oproti spíše příležitostným škodám způsobených černou zvěří v lesních se na polích tyto škody vyskytují pravidelně a ve stále větší míře. Nezávisle na momentálně pěstovaných plodinách vznikají škody hlavně rozrýváním pozemků, což znesnadňuje obhospodařování. Škody na polních kulturách kukuřice, řepky, brambor a řepy Plochy oseté kukuřicí a řepkou neustále narůstají. Vznikly tak nejen neomezené potravní možnosti pro černou zvěř, minimálně po dobu tří měsíců v roce se tak pro ni zvětšila i plocha úkrytů. Škody na řepce vznikají převážně podupáním a poválením. Značný problém spočívá ve velké rozloze mnoha polí, což černé zvěři umožňuje žít zde v klidu. Jediným limitujícím faktorem je přítomnost vody v rozlehlých polích a toho se musí využít při lovu. 19
Brambory jsou černou zvěří ohroženy od výsadby až po sklizeň. Prasata dávají určitým druhům brambor přednost. Atraktivitu brambor pro černou zvěř zpravidla určuje obsah živin a jejich struktura. Škody na řepě bývají zpravidla nízké, cukrovka je ohrožena víc než krmná řepa. Prasata působí škody rytím v kulturách při hledání živočišné složky potravy. (Norbert Happ, 2000) Škody na zatravněných plochách V posledních letech značně vzrostly škody působené černou zvěří na zatravněných plochách. Hlavní důvod spočívá v tom, že již skoro 20 let se vysoká úroda lesních semen opakuje téměř každoročně. Jde nepochybně o jev nepřirozený, zvýšený přísun škodlivin a dusíkatých látek způsobuje zřejmě u našich lesních dřevin intenzivnější reprodukci s cílem záchrany druhu. Teplé a suché jaro navíc stimuluje kvetení. Žíru lesních semen bohatých na uhlovodany a škroby dávají prasata přednost před všemi jinými zdroji potravy, stejně jako při příjmu větších množství kukuřice u nich prudce vzrůstá potřeba živočišných bílkovin v důsledku nedostatku aminokyselin. Vysoký podíl nasycených mastných kyselin v žaludech a kukuřičných zrnech se výrazně uplatňuje v potravních řetězcích. Výsledkem toho je tvorba tuku, který relativně rychle podléhá oxidaci a stává se nepoživatelným (W. Hartfiel, 1997). Živočišné bílkoviny má černá zvěř v našich honitbách k dispozici hlavně jen jako drobnou půdní zvířenu jako jsou hmyz, červi, obojživelníci a drobní savci všech vývojových stadií, dále pak uhynulou zvěř. Za vznik škod mohou také vlastníci nebo uživatelé pozemků, kteří zpravidla několik nedbali na řádné sečení a vláčení luk. Na těchto pozemcích došlo k přemnožení hlodavců a díky vysoké trávě k znemožnění lovu prasat (Norbert Happ, 2002). Živočišná složka potravy Černá zvěř velmi intenzivně a ráda vyhledává živočišnou potravu pod travním drnem a rozrývá proto louky, pastviny a jiné zatravněné plochy. Nabídka živočišné potravy v prostředí a její příjem prasaty se velmi různí od ročního období a počasí, významná období jsou jaro a pak podzim. Na jaře jsou ovšem prasaty vyhledávány také rostlinné 20
bílkoviny. Lesní loučky s vysokou příměsí jetelovin jsou proto pro dobře obhospodařovanou honitbu s černou zvěří naprosto nepostradatelné. Počasí má význam zejména v tom, že při dešti a po něm jsou drobní živočichové na povrchu půdy a jsou tak pro prasata lehce přístupní i bez rytí. Během delších období sucha se prasatům znemožní rytí a vzrůstá tak u prasat potřeba živočišných bílkovin, to je ideální možnost pro vnadění na živočišné zbytky s kombinací uměle vytvořených kališť. (Norbert Happ, 2000) Výpočet škod na zemědělských kulturách Tyto škody vypočítá soudní znalec v oboru na základě průměrného výnosu plodiny na hektar, spotřebu práce, opotřebení strojů, pohonné hmoty, sadba, apod.. Na výpočet neexistuje žádná vyhláška a předpis, tato skutečnost je řešena v odborné literatuře. 2.7. Riziko přemnožení prasete divokého a zavlečení moru prasat do regionu Riziko přemnožení prasete divokého důsledky Přemnožení prasete divokého má vliv na škody způsobené zvěří na lesních a polních kulturách (bylo psáno výše). Negativně zvýšení stavů černé působí na ostatní druhy zvěře. Vliv na drobnou zvěř není třeba moc popisovat, dochází k znehodnocení hnízd na zemi hnízdících druhů pernaté zvěře. Poškození vrhů je znatelné v lesních oblastech, ale k radikálnímu snižování stavů díky divočákům nedochází, vzhledem k tomu, že ve výslovně zaječích oblastech není populace divočáků celoročně přítomna. Černá zvěř způsobuje škody na srnčí zvěři, hlavně na srnčatech, ale tyto škody, vzhledem k také přemnoženému druhu jako je srnčí zvěř, nejsou pro srnčí zvěř významné ve srovnání s klimatickými výkyvy v době kladení srnčat a se zemědělskou činností (sečení kultur - bez oznámení uživateli honitby, plochy s řepkou, nová mechanizace široký záběr a rychlý pojezd). 21
Přemnožení černé zvěře má za následek rychlý úpadek kvality zvěře ( trofejová kvalita, průměrná váha, zdravotní stav vyvolaný potravním a množstevním stresem v populaci) a výrazné nebezpečí zavlečení chorob, kterou mohou být nebezpečné z celospolečenského hlediska (mor prasat), nebezpečí pro chovy prasat domácích, ekonomická újma pro podnikatele, pro drobné chovatele a pro stát. Virové choroby mor prasat Z virových chorob je značně nebezpečný mor prasat. Je vzájemně přenosný mezi domácími a divokými prasaty. Ostatní živočichové včetně člověka nejsou k nákaze vnímaví. Nákaza se přenáší buď přímým stykem s nemocnou zvěří nebo nepřímo infikovanou potravou a vodou. K nepřímému přenosu může přispět i sám člověk pasivním přenosem na kontaminovaném oděvu, obuvi, nářadí, dopravním prostředku apod. V současné době představují právě tyto cesty jedno z velkých rizik přenosu viru moru z černé zvěře na prase domácí. Vznik a vývoj onemocnění závisí na mnoha činitelích jako jsou vlastnosti infekčního kmene viru, předchozí zdravotní a výživný stav napadeného jedince, jeho věk apod.. Onemocnělá prasata vylučují virus již první den po infekci očními a nosními výměšky, močí a později trusem. Inkubační doba se pohybuje od 3 do 7 dnů s mezními hodnotami 2 až 20 dnů. K nákaze dochází zaživadly, kůží apod. Při moru se mohou uplatnit i druhotné infekce, zejména Salmonella cholerae suis a Pasteurella multocida. Při pitvě jsou nápadné především krváceniny v podkoží, ve svalovině a hlavně na sliznici močového měchýře, v ledvinách a mízních uzlinách. Krváceniny se nacházejí i na příklopce hrtanové, pod přísrdečníkem (blána na povrchu srdce) a na střevní sliznici. Mízní uzliny bývají zduřelé a často mramorované. Na nezvětšené slezině se často nacházejí černočervené místní odumření tkáně (infarkty).v trávicím traktu bývá často pozorován zánět žaludku a střev. U chronické formy na sliznici tlustých střev často nacházejí nekrotické útvary zvané butony. Na plicích a průdušnici bývají zánětlivé procesy v různém stupni. Pro akutní průběh moru je typické, že nemocné kusy opouštějí tlupu i svá stávaniště, ztrácejí plachost a ostražitost, pohybují se zmateně v terénu, takže je můžeme vidět na zcela neobvyklých místech, přijdou i do vsi, takže mohou budit podezření vztekliny. Protože trpí horečnou vyhledávají vodní zdroje, kde zesláblé kusy zůstanou vězet v bahně nebo se i utopí. Nemocní jedinci nepřijímají potravu a jsou 22
značně vyhublí, někteří trpí průjmem, popř. i zvracením. V pokročilém stadiu nemoci se objevují příznaky ochrnutí zejména zadních běhů a křečovité záškuby svalstva. Před úhynem některým nemocným kusům vytéká z nozder zpěněná tekutina někdy i s příměsí krve. Při vzniku nákazy v honitbě je nutné nařídit odstřel černé zvěře, zejména kusů podezřelých z nákazy (podle chování), zrušit hromadné hony, aby zvěř nebyla rozplašena, nemigrovala a nešířila nákazu do dalších oblastí. Věnovat zvýšenou pozornost objektům s chovy domácích prasat (které jsou často umístěny v lese), to platí jak pro myslivce tak pro provozovatele vepřínů. Ploty musí být neporušené, aby černá nemohla pronikat do objektů. Honitbu je nutné procházet a odstraňovat uhynulé kusy, čerstvé padliny posílat k vyšetření, rozkládající se nebo načaté padliny je nejlépe spalovat nebo hluboko zakopat a místo řádně vyvápnit. Při manipulaci s uhynulou nebo z nákazy podezřelou zvěří se musí zachovávat osobní hygiena, používat ochranné prostředky (gumové rukavice). Myslivci zaměstnáni v zemědělských podnicích nesmějí použít stejného oděvu a obuvi na svých pracovištích, aby nepřenesli nákazu do chovu domácích prasat. Zvěřina z kusů napadených morem je nepoživatelná a nesmí se skladovat v místech, kde by se nákaza mohla přenést na domácí prasata (R. Wolf, 2000). 2.8. Kvalitní péče o zvěř v souladu přírodními podmínkami, nové způsoby vnadění a přikrmování, včetně využití odváděcích přikrmovacích zařízení a zvěřních políček Základem je přirozená potravní nabídka v lese Chceme-li pečovat o zvěř, a především o černou zvěř, a její životní prostředí musíme věnovat pozornost dostatečnému množství přirozené potravy, kterou může vyprodukovat lesní ekosystém. Tato přirozená potrava, především opad semen listnatých dřevin a plody lesního podrostu, by měla být po celý rok k dispozici především v lesních komplexech, ve kterých je možné zajistit co nejvíce klidových období. Tím je možné omezit výpady černé zvěře do polí hlavně v době hrozícího nebezpečí vzniku škod. 23
Lesní dřeviny plody, plodonosné stromy Jedním z nedůležitějších předpokladů výživy černé zvěře v lese je dostatek lesních plodů, hlavně žaludů a bukvic. Pro jejich výskyt je důležitý dostatek listnatých dřevin v porostech, v honitbě i v okolní krajině.velmi důležitá je i věková skladba porostů, zápoj a stav korun. Ačkoliv podle literárních údajů nastupuje plodnost dubu letního i zimního ve věku 50 až 60 let, jsou-li solitérní, a až ve věku 70 80 let, rostou-li v zapojených porostech, v současné době začínají tyto dřeviny vytvářet plody mnohem dříve (DB a BK 25-30 let), což se dává do souvislosti se zřejmými klimatickými změnami. Přibližně až do začátku poslední čtvrtiny 20. století se u dubu vyskytovaly semenné roky s vysokou úrodou po každých dvou až sedmi letech, u buku to bylo každých pět až osm let a v drsných horských polohách každých 9 až 12 let. Od poloviny sedmdesátých let minulého století frekvence let s vysokou úrodou semen lesních dřevin neustále vzrůstá. Každoroční výskyt kvetení a dozrávání semen buku a zejména dubu se stal pravidlem a přerušení nastává pouze v důsledku pozdních mrazů anebo žírem škůdců. Tato stálá každoroční plodnost může být vysvětlena jednak obecně pozorovaným oteplením klimatu a tím i prodloužením vegetačního období, jednak dodatečným obohacením dusíkem z ovzduší. Navíc je též pravděpodobné, že stresová situace stromů způsobená reakcí na vysoké znečištění vyvolává intenzivní rozmnožování k udržení druhu. Důsledkem vysoké úrody plodů lesních dřevin je vždy zvýšená míra rozmnožování černé zvěře s vysokým biologickým přírůstkem a při vhodném průběhu počasí pak následuje i odpovídající zvýšení myslivecky využitelného přírůstku. Nezávisle na tom, že větší úrody semen a zvyšující se přírůstky stupňují problémy s přemnoženými stavy divokých prasat, je vhodné v honitbách s černou zvěří věnovat pozornost zachování plodonosných stromů a pečovat o ně, zejména pak v těch lesích, kde je podíl listnatých dřevin nízký anebo kde převažují mladé porosty. Solitérní výstavky, podpora tvarování nebo tvorba širších korun rozvolňováním, vysazování nových solitérů a alejí či jejich vypěstování z porostních okrajů, to je nutnost na které se musí podílet hlavně lesníci a vlastníci lesů a nemalou měrou by k tomu měli přispět i samotní lidový myslivci ze společenstevních honiteb, jen tak dochází ke zvelebení životního prostředí. Duby a buky, jako výstavky ve stejnověkých porostech a podél vnějších porostních okrajů, jsou z mysliveckého hlediska obzvláště 24
cenné. Solitérní stromy až do doby svého zániku a stromořadí mají kromě své důležitosti pro černou zvěř i mimořádnou hodnotu krajinářskou a biologickou. Kromě dubů a buků je nutné podpořit výskyt kaštanovníku jedlého, ořešáku královského, jírovce maďalu. Kaštany a ořechy divoká prasata požírají s obzvláštní oblibou. Plody jírovce maďalu, velmi oblíbené zvěří jelení i daňčí, divoká prasata nežerou (Norbert Happ, 2002). Zvěřní políčka Lesní pastevní plochy, lesní loučky a políčka pro zvěř Podpora produkce přirozené potravní nabídky v lese může uživatel honitby vylepšit potravní nabídku. Zakládání políček a louček pro zvěř na klidných místech v blízkosti lesních porostů je důležité pro vytvoření vazby černé zvěře na les. Při tom je důležité, aby zde byl vysoký podíl jetelovin, které jsou velmi důležité pro bachyně v jarním období (vodí selata a je to období laktace vodících bachyň). Bachyně v období květen červen na tyto plochy vycházejí, až velmi neopatrně, a doslova spásají jelel po trsech, přičemž vedlejší bachyně a lončačky zůstávají se selaty opodál u porostního okraje. Zabezpečují podstatnou část potřeby rostlinných bílkovin. Jak při novém, tak i při dodatečném výsevu je nutno dbát na to, aby se podíl jetelovin ve směsi během několika málo let příliš nesnížil. Zakládání a údržba políček a pastevních ploch je finančně náročné a velmi pracné, ale v honitbách s trvalým výskytem černé zvěře, z pohledu škod působených v polích, je to činnost nutná a bez ní se v budoucnu řada honiteb neobejde. Výrazně se zvyšuje období, při kterém černá zvěř, nemá potřebu vycházet do polí za žírem. Ostatní formy péče Lizy Černá zvěř lizy velmi ráda navštěvuje. Sůl je vhodné předkládat v minimálně 100 cm vysokých kůlech, či ve vyšších pařezech, nebo formou nátěru solné pasty, v současné době je na trhu lanýžová sůl, kterou mohu doporučit. Kaliště Černá zvěř často vyhledává možnost ke kalištění. Kaliště mohou být přírodního charakteru nebo uměle vytvořené. Důležité je, aby v kališti byla trvale voda a dbát při 25
tvorbě umělých kališť na trvelé ochozy černé zvěře a důležité je hledisko umístění v klidné a trvale nerušené části honitby. 2.9.Opatření proti škodám - lov Nejjistější zárukou k omezení a zabránění škod působených černou zvěří na zemědělských kulturách a obdělávaných pozemcích je vždy správné sociální složení populace prasete divokého přizpůsobené únosnosti místních podmínek. Škody bývají až po určitou, místně rozdílnou hustotu populace na její výši nezávislé. Sociální skladba populace se musí usměrňovat loveckými zásahy. Lov na poškozovaných plochách se v tlupě musí soustředit na lov selat, nikoliv na vodící kusy. Odstřel vodící a vedoucí bachyň má velmi negativní účinky na rozpad rodinných skupin. Starší bachyně po odstřelu jejího selat se polním po určitou dobu vyhýbá. Ochranná opatření 1) lov - odstřel selat a nevodících lončaček musí začít co možná nejdříve (od května) - služby u nejohroženějších polních kultur - cílený lov u ochozů k polním kulturám 2) odváděcí krmeliště a klidové zóny v lesních komplexech 3) technická opatření - okamžitě zrušit krměliště a vnadiště na černou v těsné blízkosti ohrožených polí - nejúčinnější elektrický ohradník, pro drobné rolníky ekonomicky neúnosné - plašiče (zvukové, světelné), nutno měnit frekvence a časové intervaly - u ochozů a po ploše instalované lidské vlasy, děravý pytlících plných vlasů na 100 cm vysokém kůlu (nutno měnit 1x za 10 dní) 4) chemická opatření - přípravky (Stop K, Hukinol, apod.), jsou účinné v kombinaci s dalšími opatřeními, použití pouze chemických opatření je značně nejisté a nebylo prokázáno, že některý z přípravků je vzhledem ke své ceně účinný 5) zemědělská prevence - neosévat plochy, atraktivními plodinami, v těsné blízkosti lesních komplexů s výskytem černé zvěře, která je v této oblasti přemnožena 26
- ponechat mezi ohroženou zemědělskou plodinou a lesem pruh, alespoň 20 m široký, na němž bude růst plodina o maximální výšce 30 cm - rozlehlé lány rozčlenit pruhy, které umožní lov černé zvěře (šíře a umístění pruhů musí zemědělci konzultovat s uživatelem honitby - neosévat atraktivními plodinami plochy, u kterých každoročně dochází k neúměrným škodám, je-li to v možnostech vlastníka nebo nájemce zemědělských pozemků 2.10. Černá zvěř v zákoně O myslivosti 449/2001, vybrané pasáže týkající se černé zvěře Prase divoké (Sus scrofa) lze chovat v honitbě pouze na základě odborných zásahů sledující určité vymezené biologické cíle, zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úprava stavů zvěře na optimální stav ( 3). Velmi důležité je řádné vypracování plánu, v honitbách, kde pro prase divoké nejsou stanoveny minimální a normované stavy, lze po vyjádření orgánu státní správy myslivosti lovit samičí a samčí zvěř do stáří 2 let věku ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu ( 36). Ve zvláštních případech lze také provést snížení stavů zvěře a zrušení jejího chovu. Vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby počet prasete divokého byl snížen, orgán státní správy myslivosti povolí, popřípadě uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře. Nelze-li škody způsobené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí ( 39). Lov prasete divokého smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. Zakazuje se, lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní, trávit zvěř jedem nebo ji usmrcovat plynem, nahánět zvěř s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm, lovit zvěř s pomocí elektrických zařízení schopných zabíjet nebo omráčit, zdrojů umělého 27
osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu nebo pro převracení obrazu, reprodukční soustavy s hlasy zvěře, výbušnin, střílet zvěř jinou zbraní než loveckou (dlouhou palnou zbraní kulovou, brokovou nebo kombinovanou, určenou k loveckým účelům), střílet prase divoké jinou zbraní než kulovnicí nábojem s energií ve 100 m nižší než 1500 J; to neplatí při lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při nadháňce, naháňce nebo nátlačce střílet i brokovnicí s jednotnou střelou, lovit zvěř na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků, střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech, s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí ( 45). 28
3. Metodika Pro řádné zpracování této práce jsem vyhledal veškeré údaje o přírodních, klimatických a terénních podmínkách regionu. Důležitou součástí práce je sumarizace výsledků lovu podle honiteb okresu Chrudim, za roky 1995, 1998, 2000 2005, tyto údaje jsem vyhledal ve výkazech o lovu, které jsou uloženy na příslušných orgánech státní správy myslivosti a z údajů okresního mysliveckého spolku Chrudim. Vyhodnocení velikosti, struktury a kvality černé zvěře jsem provedl na základě mé znalosti situace v honitbách se stálým výskytem černé zvěře a také na základě hlášenek ulovené zvěře, kde je uvedena váha a datum lovu. V návrhu opatření jsou popsány zásady a uvedeny důležité body pro snížení stavů a zkvalitnění populace černé zvěře na Chrudimsku. Důležitým předpokladem je řádně strukturovaný lov v populaci, k tomu by měli přispět i moje zkušenosti s odchytovým zařízením na černou zvěř, které jsem navrhl a provedl v něm několik odchytů černé zvěře. 3.1. Popis lesních přírodních, klimatických a terénních podmínek Přírodní poměry regionu Chrudimska Přírodní lesní oblast Území patří převážně k Českomoravské vrchovině (PLO 16 68,2 %), severní část regionu náleží do Českomoravského mezihoří (PLO 31 24,7 %) a do Středočeské pahorkatiny (PLO 10 7,1 %). Část regionu náleží také do PLO Polabí. Poměry ortografické Ortograficky náleží region do České vysočiny, Česká křídová tabule, podoblast Českomoravská vrchovina, dílčí pahorkatiny Železné hory a okrajově Žďárské vrchy. Relief terénu je charakteristický tím, že se pozvolna zvedá z polabské nížiny (Dvakačovice 240 m n.m.) a terén je málo členitý. Členitější terén je v zářezech 29