ROČNÍKOVÝ PROJEKT II - obrábění

Vysoké učení technické v Brně Fakulta strojního inženýrství Prof. Ing. Karel Kocman, DrSc., Doc. Ing. Jiří Pernikář, CSc. ROČNÍKOVÝ PROJEKT II - obrábění 2 0 0 2 Zpracováno v rámci projektu studijních opor v kombinované formě bakalářského studia Obor 23-07-7 Strojírenská technologie

1 OBSAH ÚVOD 2 1. HODNOCENÍ TECHNOLOGIČNOSTI KONSTRUKCE 5 2. NÁVRH POLOTOVARU A VÝPOČET NORMY SPOTŘEBY MATERIÁLU 8 2.1.Návrh polotovaru 8 2.2.Výpočet normy spotřeby materiálu 9 3. NÁVRH TECHNOLOGIE VÝROBY 10 3.1.Podklady pro navrhování výrobních postupů 10 3.2.Členění výrobních postupů 11 3.3.Metodika zpracování výrobních postupů 12 3.3.1. Rámcový technologický postup 14 LITERATURA 18 PŘÍLOHA 19

2 ÚVOD Ročníkový projekt II obrábění se zpracovává v letním semestru bakalářského studia ve formě technologického projektu výroby zadané součásti. Projekt rozsahu cca 20 stran musí být v souladu s ČSN ISO 5966 ( 010173 ). Dokumentace formální úprava vědeckých a technických zpráv. Hodnocení projektu je formou klasifikovaného zápočtu. Termín odevzdání je nejpozději týden před zápočtovým týdnem. Příklad zadání: Technologický projekt výroby ozubeného kola Vypracujte technologický projekt výroby ozubeného kola ( výkres č. 46 ) pro podmínky středně sériové výroby 36.000 ks za rok. V technické zprávě uveďte: 1. Hodnocení technologičnosti součásti včetně případných oprav a zpřesnění výkresu 2. Návrh polotovaru a výpočet normy spotřeby materiálu 3. Přehled operací s uvedením stroje, třídícího čísla pracoviště a stručného popisu operace 4. Technologické a kontrolní návodky pro zadané operace 5. Zhodnocení návrhu Pokyny pro zpracování jsou uvedeny v jednotlivých kapitolách tohoto dokumentu. Pozn.: Po dohodě s vedoucím cvičení si může posluchač vybrat i jiné zadání, například praktický problém z oboru strojírenská technologie. Uspořádání zprávy dle ČSN ISO 5966 Členění [ viz tabulka 1 ] Pro účely této mezinárodní normy se předpokládá, že se zpráva skládá z těchto hlavních částí: a) úvodní část ( včetně přední desky, je-li požadována ) b) hlavní textová část zprávy c) dodatky d) další závěrečné části ( včetně zadní desky, je-li požadována ) Tyto části jsou tvořeny takto: Úvodní část Úvodní část by se měla skládat z těchto položek v daném pořadí:

3 a) přední deska a přídeští ( první a druhá strana obálky ), jsou-li požadovány b) titulní stránka c) referát ( abstrakt ) d) obsah e) slovník znaků, symbolů, jednotek, zkratek, akronymů nebo termínů f) předmluva, je-li požadována Hlavní textová část zprávy Hlavní textová část zprávy by se měla skládat z těchto položek v daném pořadí: a) úvod b) jádro zprávy s hlavními ilustracemi a tabulkami c) závěrečné doporučení d) poděkování, existuje-li e) soupis citací Dodatky O dodatcích je pojednáno v ČSN ISO 5966 zvlášť, protože ačkoliv se nevyskytují vždy mohou tvořit podstatnou část některých zpráv.

4 přední deska + úvodní titulní stránka + část referát ( abstrakt ) obsah + slovník * předmluva * oddíl pododdíl článek úvod 0 hlavní jádro zprávy 1 textová závěry 2 2.1. část doporučení * 3 2.2. zprávy poděkování *. 2.3. 2.3.1. soupis citací. 2.4. 2.3.2. 2.3.3. obrázek 1 ilustrace obrázek 2 obrázek 3 tabulky tabulka 1 tabulka 2 obrazový a symbolický materiál dodatek A * B.1 dodatek B * B.2 závěrečné atd. * B.3 B.3.1. části analytický list + B.3.2. B.3.3.1. rozdělovník + B.3.3. B.3.3.2. zadní deska + B.3.4. B.3.3.3. * nepovinné + povinné v každé části obrázek B.1 ilustrace obrázek B.2 obrázek B.3 tabulky tabulka B.1 tabulka B.2 obrazový a symbolický materiál Tabulka 1 Uspořádání zprávy

5 1. HODNOCENÍ TECHNOLOGIČNOSTI KONSTRUKCE Hodnocení technologičnosti součásti ( výrobku ) se provádí z hlediska hospodárné výroby, zda je součást vyrobitelná, jak ji vyrobit co nejproduktivnější metodou, aby dosáhla předepsaného tvaru, jakosti a ceny. Hodnocení provádíme z hlediska: a.) dodržení tvaru a geometrie b.) dodržení výrobních úchylek rozměrů a jakosti povrchu c.) zvýšení produktivity práce a efektivnosti Pod pojmem technologičnost konstrukce je možno rozumět souhrn vlastností konstrukce, které zabezpečují při optimálním plnění pracovních úkolů stroje a při technologické konstrukci detailů z hlediska spotřeby materiálu nejhospodárnější a časově co nejméně náročnou výrobou. a.) Dodržení tvaru a geometrie součásti Konečného tvaru a geometrie součásti se nejčastěji dosahuje třískovým obráběním. Počet a sled operací je ovlivněn volbou polotovaru. Taktéž náklady na výrobu jsou ovlivněny volbou polotovaru. Proto při hodnocení efektivnosti výroby součásti je nutno brát v úvahu jak náklady na polotovar, tak i na obrábění b.) Dodržení výrobních úchylek rozměrů a jakosti povrchu součásti Žádnou veličinu, uvedenou na výkrese, nelze dodržet ve jmenovité hodnotě, každou je nutno tolerovat. Konstruktér stanovuje úchylky rozměru a jakost povrchu z hlediska splnění funkce a vyměnitelnosti součásti. Tyto hodnoty musí být optimální z hlediska funkce výrobku i z hlediska jeho výroby. Zbytečně úzká tolerance a jakost povrchu klade vyšší nároky na volbu metody obrábění, počet a sled operací a zapříčiňuje vyšší náklady na výrobu. Zjednodušeně lze říci, že čím menší je tolerance a vyšší jakost povrchu, tím vyšší jsou náklady na výrobu. c.) Zvýšení produktivity práce a efektivnosti výroby, je záležitostí především technologa. Výrazně ji však ovlivňuje kontruktér technologičností konstrukce výrobku. d.) Z hlediska jednotnosti základen Konstrukční základna od které vychází kótovací systém by měla být současně základnou technologickou, případně i základnou měřící. Upínací, případně ustavovací základny, by měly být voleny tak, aby poloha součásti při obrábění byla jednoznačná a stabilní. U hřídelů je výhodné soustružit celý povrch na jedno upnutí, ustavením mezi hroty, unášením čelním unášečem. Z tohoto hlediska by měl být průměr na alespoň jednom konci minimálně 20mm.

6 U menších průměrů je možno použít rychloupínací unašeč, který je aplikován na předběžně opracované koncové ploše. e.) Z hlediska systému kótování, který by měl vycházet z technologické základny. f.) Z hlediska vztahu mezi stupněm lícování a drsnosti povrchu Členění času z hlediska strojního zařízení umožňuje zkrácení tohoto času: - volba vhodných upínacích ploch a tím dosažení dostatečně tuhého a rychlého upnutí, - vytvářet předpoklad pro obrábění ploch více nástroji, nevyžadovat obrobení nepřístupných ploch využít možnosti stroje na maximum, - stanovení optimálních přídavků na obrábění, - obrábět pouze funkční plochy, ostatní pouze v nezbytné míře, - tvar ploch, tolerance, drsnost volit s ohledem na funkci výrobku, - zvážení obrobitelnosti materiálu a využití odpadu, - usnadnění obracení těžkých dílů, - volit co nejmenší počet přepínání obrobku, - vyloučit zbytečné přestavování pracovních poloh stroje a výměn nástroje ( sjednocení závitů, děr, atd. ) Hodnocení a prověřování technologičnosti konstrukce je rozdílné, jde-li o prověření konstrukce jednotlivých součástí nebo celku. K posuzování se používá různých ukazatelů. Komplexní ukazatel stupně technologičnosti U t K1 T1 N1 U t = = = K2 T2 N2 K 1, K 2 technologičnost stroje první a druhé varianty T 1, T 2 pracnost stroje první a druhé varianty [ Nh/ks ] N 1, N 2 náklady na výrobu stroje první a druhé varianty [ Kč/ks ] Při porovnávání variant vůči stávající technologii s pracností T S a výrobními náklady A S jsou ukazatelé technologičnosti U t1 a U t2 : U T1 N1 t1 = = TS NS U T2 N 2 t 2 = = TS N S Prověrka technologičnosti má zahrnout celou výrobu součástí včetně montáže.

7 Hlavní ukazatelé technologičnosti: a.) ukazatel dědičnosti : S d počet převzatých součástí [ ks ] S c celkový počet součástí výrobku [ ks ] b.) ukazatel unifikace součástek S u počet unifikovaných součástek S c počet druhů součástek celkem c.) ukazatel normalizovanosti S n počet součástí normalizovaných [ ks ] S c celkový počet součástí d.) ukazatel jakosti povrchu obráběné plochy H i jakost povrchu [ Ra ] n i četnost výskytu dané jakosti povrchu n četnost výskytu všech uvažovaných drsností e.) ukazatel průměrné přesnosti P i IT číslo dané operace ( H5 = 5 ) n i četnost výskytu určité tolerance n četnost výskytu všech uvažovaných tolerancí f.) ukazatel pracnosti lícování T 1 spotřeba času na lícování práce [ Nh ] T c celková spotřeba času na všechny operace [ Nh ] g.) ukazatel průměrné kvalifikační třídy U d S = S S U u = S U U U U U n d c u c S = S n c h i= h = 1 h i= p = 1 c T = T 1 c H n n n i P n h i= TKK = 1 T i čas práce určité kvalifikační třídy [ Nh ] T celkový čas práce u všech uvažovaných TKK [ Nh ] TKK i kvalifikační třída T h.) ukazatel pracnosti obrábění U o = T T o - pracnost obrábění [ Nh ] T c celková pracnost [ Nh ] i.) ukazatel využití materiálu G 1 hmotnost výrobku [ kg ] G 2 hmotnost polotovaru [ kg ] U = m o c G G i 1 2 i T i T TKK i i

8 Mimo uvedené ukazatele technologičnosti konstrukce je možno vyjádřit ještě další ukazetele: vzájemné vyměnitelnosti, využití nových materiálů, uplatnění svařování, tváření, poměru ručních a montážních operaci v celkové pracnosti, pracnost montáže, vybavenost speciálním nářadím, struktury nákladů, nákladů na jednotku váhy, výkonu, atd. Hledání optimální technologičnosti konstrukce je složitá záležitost, která vyžaduje komplexní posouzení a zvážení všech důsledků a všech vzájemných souvislostí při uplatňování jakýchkoliv z uvedených hledisek. 2. NÁVRH POLOTOVARU A VÝPOČET NORMY SPOTŘEBY MATERIÁLU 2.1. Návrh polotovaru Na základě hodnocení technologičnosti konstrukce se rozhodne, jaký polotovar je pro daný obrobek nejvhodnější převážně z hlediska minimálních nákladů. Zadávané výrobky jsou převážně součásti: - hřídelovité - přírubovité - ozubená kola U hřídelovitých součástí je nejčastějším polotovarem přířezek z tyče válcované za tepla. V případě velkého rozdílu mezi největším a nejmenším průměrem ( velké procento odpadu ) se doporučuje volně kovaný, nebo zápustkový výkovek. Přesné tyče tažené za studena je možno použít pouze tam, kde se většina povrchu neopracovává a tím se tento drahý materiál může ekonomicky vyplatit. U přirubovitých součástí je výkovek nutný v případě, že průměr polotovaru je větší než největší průměr válcované tyče. U ozubených kol se dá s výhodou využít ocel na odlitky, která má výhodné vlastnosti z hlediska provozu i z hlediska obrábění ( článkovitá tříska ). Rozměry polotovaru U výkovků a odlitků se technologické přídavky na obrábění stanoví dle příslušných norem. Pro polotovary z tyčí válcovaných za tepla se přídavek na rpůměr určí z empirického vzorce: p = 0,05 d + 2 [ mm ], kde d je největší průměr obrobku v mm Přídavek na délku se stanoví 2 4 mm.

9 2.2. Výpočet normy spotřeby materiálu Normy spotřeby materiálu jsou ve výrobě podkladem nejen k sestavení plánu MTZ, ale také podkladem pro výpočet výrobních nákladů. Polotovary z tyčí přířezy se získávají následovně. Při zpracování tyčí vznikají ztráty: a.) při dělení b.) obráběním přídavků c.) z konce tyče, který není rozměrově využitelný N m = Q s + Z m [ kg ] N m norma spotřeby materiálu [ kg ] Q s hmotnost hotové součásti Z m celkové ztráty materiálu na jednici [ kg ] Z m = q k + q u + q o [ kg ] q k ztráta materiálu z nevyužitého konce tyče připadající na jednici [ kg ] q u ztráta materiálu vzniklá dělením, připadající na jednici [ kg ] q o ztráta vzniklá obráběním přídavku [ kg ] Obr. 1 : Ztráty materiálu u polotovarů z tyče Qk qk = [ kg ] n Q k ztráta materiálu z nevyužitého konce tyče [ kg ] n počet přířezů z tyče q o = Q p Q S [ kg ] Q p hmotnost polotovaru [ kg ] N m = Q S + Q p Q S + q u + q k = Q p + q u + q k [ kg ]

10 Stupeň využití materiálu QS k m = Nm Ve strojírenství bývá při obrábění k m = 0,4 až 0,8 Podle stupně využití materiálu můžeme posuzovat celkovou pracnost výrobku a pokrokovost použitých technologických metod. Blíží-li se k m = 1, znamená to, že množství odebraných třísek je malé a tedy obrábění vyžaduje i malou spotřebu pracovního času a naopak. Zvýšením stupně využití materiálu k m lze dosáhnout snížení pracnosti a tím i zvýšení produktivity práce. 3. NÁVRH TECHNOLOGIE VÝROBY Technologický ( výrobní ) postup je základní dokument, který určuje všechny potřebné podmínky pro zhotovení příslušné součásti. Normy ČSN EN ISO řady 9000 požadují, aby tento postup byl úplný a jednoznačný. Požaduje se, aby byl na všech pracovištích striktně dodržován. 3.1. Podklady pro navrhování výrobních postupů Při navrhování výrobních postupů je potřeba řada informací, které jsou čerpány z těchto podkladů: a.) Konstrukční dokumentace - výrobní výkresy součástí - výkresy podsestav - výkresy sestav - konstrukční kusovníky s údaji o rozměrech, tvaru, přesnosti, jakosti ploch, výrobní toleranci, úchylky tvaru, polohy, drsnosti, o materiálu a tepelném zpracování, o počtu ks na provedení, atd. b.) Výkresy polotovarů s údaji o rozměrech, tvaru, přídavcích na obrábění, materiálu, tepelném zpracování, atd. c.) Technické přejímací podmínky údaje o zkouškách, osvědčení o jakosti materiálu, způsobu přejímání, atd. d.) Výrobní program roční plán výroby, střednědobé plány, výhledové plány údaje o počtu součástí na jeden výrobek, počtu součástí vyrobených za rok, počtech náhradních dílů, zmetkovitosti, atd. e.) Základní výrobní fondy katalog obráběcích strojů, strojní karty, třídník strojů, atd. údaje o výrobních zařízeních, včetně jejich stavu technickém a morálním f.) Nářadí katalogy a normy nástrojů, měřidel, upínačů, seznamy speciálního nářadí, atd. g.) Údaje o celkové organizaci dílny, provozu, závodu, podniku

11 h.) Kooperační vztahy údaje o kooperačních vztazích s jinými dílnami, závody, podniky i.) Normy a normativy řezných podmínek, času, TKK, operačních přídavků. Mimo těchto technicko-organizačních dokumentů má technolog k dispozici různé metodické pomůcky, například vzorové postupy výroby, třídníky, atd. Na kvalitě a komplexnosti vstupních údajů je závislá kvalita zpracovaných výrobních postupů a výsledky výroby a montáže. 3.2. Členění výrobních postupů Výrobní postup předepisuje posloupnost přeměny polotovaru v hotový výrobek a zahrnuje jak technologickou, tak i pracovní část, a je pro výrobu závazný. Technologický postup je část výrobního postupu, která v sobě zahrnuje činnost strojů a zařízení, potřebných pro zhotovení výrobku. Pracovní podstup je část výrobního postupu, která zachycuje v časovém sledu řídící činnost lidského činitele ve výrobním procesu. Výrobní postup členíme podle použité technologie nebo pracovní činnosti na jednotlivé operace ( ruční, strojní, kontrolní, montážní, atd.). Operace je souvislá, technologicky stejnorodá část výrobního postupu, vykonávaná na jednom pracovišti, jedním nebo několika pracovníky na jedné součásti nebo dávce součástí. Operace se provádí při jednom seřízení stroje. Pokud se potřebné opracování nedá na daném stroji provést při jednom seřízení, je nutno toto rozdělit na více operací. Vyznačuje se - stálým předmětem práce - stálým pracovištěm - stálými pracovníky Vychází z ní - normování - plánování - evidence výroby - plán pracovníků - potřeba strojů a zařízení - spotřeba nářadí Ustavení je část operace prováděná na jedno upnutí obrobku při jedné poloze obrobku vůči nástroji.

12 Úsek je část operace, prováděná na jedné ploše, nebo skupině ploch obrobku jedním nástrojem, nebo skupinou nástrojů za stejných řezných podmínek. Záběr je část úseku, zpravidla se při něm odebírá část celkového přídavku. Úkon je část úseku netechnologického charakteru, je však nezbytný k tomu, aby nastal proces řezání. Pohyb je elementární část úkonu; má význam při provádění časových studií, které pomáhají odhalit neproduktivní činnost a jsou podkladem racionalizačních opatření pro zvýšení produktivity práce ve výrobním procesu. Členění výrobního postupu až na pohyby se uplatňuje především ve velkosériové a hromadné výrobě. V kusové a malosériové výrobě se výrobní postup člení pouze na operace, jen vyjímečně, zvlášť u složitých součástí a náročných operací se postup zpracovává až na úkony. Zásadní vliv na hloubku členění výrobního postupu má především sériovost a opakovatelnost výroby, stupeň mechanizace a automatizace výrobního procesu, který přímo souvisí s objemem výroby. 3.3. Metodika zpracování výrobních postupů Z metodického hlediska spočívá vypracování výrobního postupu v řešení následujících úloh: Stanovení optimálních rozměrů, tvaru a hmotnosti materiálu pro výrobu polotovarů Určení sledu, druhu a počtu operací nezbytných pro výrobu Navržení technicky vhodného a ekonomicky účelného výrobního zařízení Určení vhodné technologické základny, vhodného ustavení a účelného upnutí obrobku v dané operaci Přepočet rozměrů pokud se neshoduje technologická základna ( TZ ) s konstrukční základnou ( KZ ) Rozvržení celkového přídavku na jednotlivé operace a stanovení mezioperačních rozměrů a tolerancí Vypracování technologické dokumentace Návrh nejvhodnějšího nářadí ( nástroje, měřidla, přípravku, pomůcky ) Stanovení optimálních řezných podmínek včetně prostředí Předepsání normy času a výše mzdy Provádět prověrky efektivnosti výroby a uplatňovat pokrokové technologie výroby

13 Výsledkem řešení těchto dílčích úloh je výrobní postup, dle kterého bude vyrobena součást nebo celek předepsaných parametrů s vynaložením minimálních výrobních nákladů s vysokou produktivitou práce při optimálním využití výrobní kapacity strojního zařízení. Jakákoliv svévolná odchylka od výrobního postupu je hrubé porušení technologické kázně. Zpracování výrobního postupu se provádí ve dvou stupních. První stupeň spočívá ve vypracování rámcového výrobního postupu. Vypracování tohoto postupu probíhá v etapě výroby prototypu a je nutná spolupráce technologa s konstruktérem. Druhý stupeň spočívá ve vypracování detailního výrobního postupu pro danou součást. K návrhu postupových listů technolog potřebuje tyto podklady: rámcový výrobní postup dané součásti dílenský výkres dané součásti konstrukční kusovníky výkresy sestav, podsestav, celků do kterých součást patří výkres polotovaru dané součásti katalog strojů, strojní karty návody k obsluze strojů třídníky pracovišť v kovoprůmyslu normy spotřeby času, materiálu katalogy nástrojů, měřidel, přípravků, pomůcek komunálních seznam speciálního nářadí normativy řezných podmínek hlavních a vedlejších časů seznam používaných řezných olejů a chladících kapalin tarifní kvalifikační katalog ( TKK ) Výrobní postup je závazný předpis postupu výroby od polotovaru po hotový výrobek, proto každá návodka musí obsahovat veškeré potřebné údaje k řízení a zabezpečení výroby samotné. Podle sériovosti a opakovatelnosti výroby a druhu výroby rozeznáváme dva druhy postupů: - psaný. používá se nejčastěji v kusové a malosériové výrobě - kreslený používá se nejčastěji v sériové, velkosériové a hromadné výrobě a v kusové u složitějších výrobků V postupových listech pro jednotlivé operace musí být uvedeny následující údaje:

14 název a číslo výrobku název a číslo součásti číslo operace ve strojírenství se používá dvojí číslování a.) postupné s orientačním 1/ 01 ; 2/ 02 pořadové číslo operace/orientační číslo operace orientační číslo slouží jako počítadlo operací ( např. máme-li celkem 4 operace a chceme zařadit za 1.operaci ještě operaci další, pak tato bude mít označení 1a/ 05 ) b.) obkročné při označování operací se vynechávají některá čísla ( např. označení 5,10,15,20,25,atd.); při zařazení nové operace např. za operaci 5, pak značení 5,6,10,15,20,25. Při každé výrobní fázi se používá samostatné číslování. Pouze tam, kde na sebe navazují dvě fáze ( např. příprava materiálu a výroba ) se předcházející fáze označuje nulou. typ stroje, příkon, číslo pracoviště popis práce, náčrt součásti s vyznačenými technologickými základnami, zakreslenými pracovními polohami nástrojů, mezioperačními rozměry a tolerancemi, vyznačenou plochou která bude obráběna obsazení pracoviště technologické podmínky, řezná rychlost, posuv, přísuv, hloubka třísky, počet záběrů, prostředí, počet upnutých kusů, počet obsluhovaných strojů, TKK, t AC, t BC sled úseků dané operace seznam nástrojů, měřidel, přípravků, individuálních ochranných pomůcek datum vyhotovení, popis kdo vyhotovil, kontroloval a změny v kontrolních návodkách musí být uveden způsob kontroly 3.3.1. Rámcový technologický postup Rámcový technologický postup ( přehled operací viz. Tab. 2 ) obsahuje základní informace a posloupnost operací, pro které se stanoví: číslo operace číslo pracoviště typ stroje popis práce

15 Do výrobního postupu se vhodně zařazují operace kontrolní, které v každém případě musí být: kontrola polotovaru před a po složité a drahé operaci ( např. výroba ozubení ) před a po operaci tepelného zpracování konečná kontrola ( konec postupu ) Číslo pracoviště se určí z třídníku výrobních strojů a zařízení ve strojírenství podle typu stroje a rozměrů součásti ( např. průměr / délka ). Typ stroje se určí z katalogu strojů a zařízení. Některé zásady pro určení typu stroje: Pily na kov : nejlépe volit pásové pily, které mají malý prořez a vysokou produktivitu. Nevolíme nikdy pily rámové jsou vhodné pouze pro dílny opravárenského charakteru! Zarovnání čel a navrtání středících důlků provádíme v jedné operaci na speciálních vysoce produktivních strojích. Pozn.: U těchto strojů je možné částečné opracování konců hřídelů. POZOR! Tato operace se provádí pouze u hřídelovitých součástí ne u ozubených kol! Soustružnické operace neprovádíme v daném případě na univerzálních strojích. Volí se poloautomaty případně automaty nejlépe s pružnou automatizací. Výroba drážek pro pero se provádí stopkovou frézou na speciální poloautomatické frézce s automatickým přísuvem. Na jedno seřízení se dají provádět pouze drážky stejných rozměrů na stejných průměrech. Vnitřní drážkování se v sériové výrobě nejlépe provádí pomocí speciálních nástrojů protahováním. Protahovací nástroje jsou velmi drahé, produktivita práce je v tomto případě vysoká. U drážek jednoduchého tvaru je možné použít obrážení, které má podstatně menší produktivitu, ale jednoduchý a laciný nástroj. POZOR! Tento projekt neřeší výrobu polotovarů ( odlitků a výkovků ). Tepelné zpracování se řadí do technologického postupu včetně operací kontrolních před a po. Návrh technologických parametrů neprovádíme. V praxi tyto operace řeší specialisté na tepelné zpracování. V rámci projektu bude zpracován rámcový pracovní postup, po jeho schválení posluchač zpracuje návodky pro výrobní a kontrolní operace zadané vedoucím cvičení. Výrobní operace budou obsahovat náčrtek součásti v poloze ve které se obrábí ( vřeteník u

16 soustruhu vlevo ). Pomocí technologických značek se vyznačí plochy pro ustavení a upnutí obrobku. dorazová plocha - ustavení upínací element Plochy, které se v dané operaci obrábí, se vyznačí silně. Operace je členěna na úseky, pro které jsou určeny řezné podmínky. V návodce jsou dále stanoveny upínače a nástroje. Kontrolní návodka obsahuje kontrolované parametry a použitá měřidla. V příloze jsou uvedeny příklady některých návodek pro výrobu ozubeného kola.

17 Tabulka 2 Součást: PRACOVNÍ POSTUP - RÁMCOVÝ Číslo výkresu: Materiál: Polotovar: Hmotnost [ kg ]: hrubá: číslo pracoviště Popis práce: operace typ stroje čistá: Datum: Vyhotovil: Schválil:

18 LITERATURA: ( 1. ) Kocman, K. Prokop, J. : Technologie obrábění, Akademické nakdladatelství CERM Brno, s.r.o., 2001, ISBN 80 214 1996 2 ( 2. ) Zemčík, O. : Projektování výrobních procesů, 1. Část obrábění, Ediční středisko VUT Brno 1987 ( 3. ) Pernikář, J. Tykal, M. Vačkář, J. : Jakost a metrologie, část metrologie, Akademické nakladatelství CERM Brno, s.r.o., 2001, ISBN 80 214 1997 0 ( 4. ) ČSN ISO 5966 ( 010173 ): Dokumentace formální úprava vědeckých a technických zpráv

19 PŘÍLOHA