Klasifikace nádorů. primární / metastatické. dětského věku / dospělých

Podobné dokumenty
Klasifikace nádorů. primární / metastatické. dětského věku / dospělých

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

UPOZORNĚNÍ PRO STUDENTY

BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY

Typy a příčiny poškození buňky a tkání. Nekróza a apoptóza. Osud poškozené tkáně

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Modul obecné onkochirurgie

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Zárodečné mutace a nádorová onemocnění

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Benigní endometriální polyp

Biomarkery - diagnostika a prognóza nádorových onemocnění

Přínos molekulární genetiky pro diagnostiku a terapii malignit GIT v posledních 10 letech

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Elementy signálních drah. cíle protinádorové terapie

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Lékařská genetika a onkologie. Renata Gaillyová OLG a LF MU Brno 2012/2013

Intraduktální proliferující léze mléčné žlázy. Dušan Žiak

VYUŽITÍ CYTOLOGICKÝCH A MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÝCH METOD PŘI DETEKCI NÁDORŮ Definice problematiky Profil přístupů Nádorová heterogenita

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

Klasifikace nádorů varlat

Mgr. Veronika Peňásová Laboratoř molekulární diagnostiky, OLG FN Brno Klinika dětské onkologie, FN Brno

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina

Karcinom vaječníků. Představení nemoci

Nádory trávicího ústrojí- epidemiologie. MUDr.Diana Cabrera de Zabala FN Plzeň Přednosta: Doc.MUDr.Jindřich Fínek,PhD.

Patologie a klasifikace karcinomu prostaty, Gleasonův systém. MUDr. Marek Grega. Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

Buněčná biologie, nádorová transformace, onkogeny a supresorové geny

Kongres medicíny pro praxi IFDA Praha, Hotel Hilton 27.září 2014

genů - komplementarita

Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1

Patologie. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze (

Toxické látky v potravinách s nebezpečím onkologické aktivace

Diagnostika genetických změn u papilárního karcinomu štítné žlázy

Onkogeny a nádorové supresory

VĚDA A VÝZKUM V PERIOPERAČNÍ PÉČI. Mgr. Markéta Jašková Dana Svobodová Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Ostrava

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

histopatologické klasifikace karcinomu prsu

CZ.1.07/1.5.00/

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Mikromorfologická diagnostika bronchogenního karcinomu z pohledu pneumologické cytodiagnostiky

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Kmenové buòky a vznik nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako onemocnìní kmenových bunìk (3. èást)

Patologie zažívacího ústrojí II. část: střevo, žlučové cesty, pankreas a peritoneum. VI. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Atestace z lékařské genetiky inovované otázky pro rok A) Molekulární genetika

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Feochromocytom u Recklingausenovy neurofibromatosy. Anetta Jedlovská Nemocnice Jablonec nad Nisou, endokrinologie 21.9.

Přehled regresivních změn

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Bioptická laboratoř s.r.o. a Šiklův ústav patologie Lékařské fakulty UK v Plzni

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA. Nela Brabcová

Život s karcinomem ledviny

Cytomegalovirus a nádory mozku. Seminář VIDIA SZÚ

Nádorový supresor p53: klíč k pochopení kancerogeneze

Genová etiologie nemocí

MUDr. Pavel CHRBOLKA

Nádorová transformace buněk. Marie Kopecká, Biologický ústav LF MU Brno 2006

Personalizovaná medicína Roche v oblasti onkologie. Olga Bálková, Roche s.r.o., Diagnostics Division Pracovní dny, Praha, 11.

Vakcíny z nádorových buněk

Adenokarcinomy děložního hrdla gastrického typu

Etiopatogeneze nádorů

Glosář - Cestina. Odchylka počtu chromozomů v jádře buňky od normy. Např. 45 nebo 47 chromozomů místo obvyklých 46. Příkladem je trizomie 21

Intracelulární detekce Foxp3

Bioptická vyšetření materiálu z oblasti děložního čípku

Onkologie Obecná část, prekancerózy, pseudotumory. Zdeněk Kolář

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

HD - Huntingtonova chorea. monogenní choroba HDF (CAG) 6-35 (CAG) čistě genetická choroba?

Grantové projekty řešené OT v současnosti

Bakteriální transpozony

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Úskalí diagnostiky kožních nádorů

Pavlína Tinavská Laboratoř imunologie, Nemocnice České Budějovice

Úloha alkoholických nápojů v prevenci srdečněcévních nemocí. Z. Zloch, Ústav hygieny LF, Plzeň

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Co mě může potkat při návratu onemocnění. Nové přístupy biologická léčba karcinomu prostaty. MUDr. Hana Študentová, Ph.D.

C7188 Úvod do molekulární medicíny 2/12

The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain

Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

ENDOKANABINOIDN Í RECEPTORY A ONKOLOGICKÝ PACIENT. Lubomír Večeřa OUP KNTB Zlín ARIM KNTB Zlín ZZS Zlínského kraje

C7188 Úvod do molekulární medicíny 2/12

Kolorektální karcinom:

Mezenchymální nádory. Angiomyolipom Medulární fibrom Reninom (nádor z juxtaglomerulárních buněk)

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Transkript:

Obecná onkologie II

Klasifikace nádorů podle výchozí tkáně - epitelové z povrchového epitelu ze žlazového epitelu ze specializovaných orgánů - mezenchymové měkkých tkání kostí hematopoetické - neuroektodermové CNS PNS - germinální subklasifikace podle: - přesného histologického typu - biologické povahy benigní nejisté biologické povahy borderline karcinomy in situ maligní primární / metastatické dětského věku / dospělých

benigní maligní Biologická povaha nádorů (a jejich potenciální vývoj ) nejisté biologické povahy (semimaligní, potenciálně maligní) borderline nádory (hraniční malignity) in situ nádory (prekancerózy!)

Biologická povaha nádorů (a jejich potenciální vývoj ) diferenciace nádorových buněk (přítomnost anaplázií) rychlost růstu nádoru chování k okolním tkáním schopnost metastázování

Diferenciace nádorových buněk Benigní nádory podobnost s buňkami výchozí tkáně mohou být mikroskopicky obtížně odlišitelné od nenádorové tkáně makroskopie! (lipom, leiomyom) obvykle nejsou jaderné atypie nejsou atypické mitózy Maligní nádory různý stupeň diferenciace, často variabilní (heterogenní nádorová populace) většinou mikroskopicky snadno odlišitelné od nenádorové tkáně často výrazné jaderné atypie mohou být atypické mitózy

Cytologické (jaderné) rysy Atypie obecný termín nepravidelnosti jader různého původu - reaktivní - zánětlivé - postiradiační - prekancerózy - nádory Dysplazie, anaplazie používáno u prekanceróz (dysplazie) a nádorů (anaplazie) nejsou reaktivního původu!

Rychlost růstu Benigní nádory obvykle pomalu (měsíce až roky) vzácně rychle (hormonální stimulace v graviditě) Maligní nádory variabilní extrémně rychlé velmi pomalý růst (mnoho let) záleží na histologickém typu nádoru, proliferační frakci nádorových buněk, rychlosti dělení

nádorové buňky musí podstoupit alespoň 30 dělení k vyprodukování 10 9 buněk (1 g) dalších 10 dělení vyprodukuje 10 12 buněk (1 kg) diagnostické markery k detekci časných nádorů! většina buněk v časné fázi růstu v replikační fázi, v době detekce již obvykle < 20 % Rychlost růstu

Benigní nádor obvykle dobře diferencovaný cytologie: - nejsou jaderné anaplazie - nejsou atypické mitózy ohraničený růst - expanzivní nezakládá metastázy často opouzdřený

Benigní nádor benigní biologická povaha x benigní chování lokální působení nádoru! (mechanické) nádory mozku inzulinom

Maligní nádor variabilně diferencovaný cytologie: - mohou být jaderné anaplazie - mohou být atypické mitózy neohraničený růst - destruktivní - infiltrativní zakládá metastázy většinou neopouzdřený

Maligní nádor maligní biologická povaha x maligní chování prognostické parametry - velikost, stav uzlin, metastázy (TNM) histologický typ nádoru - karcinomy kůže (dlaždicobuněčný, bazaliom)

Semimaligní nádor (borderline nádor) nejistá biologická povaha obtížně stanovitelné biologické chování - potenciálně maligní nejsou jednoznačné parametry, které by umožnili biologickou povahu stanovit mohou se např šířit lokálně agresivně (jako maligní nádory), ale vzácně metastázují mohou metastázovat, ale nelze predikovat

Preneoplastické stavy získané preneoplastické stavy - prekancerózy vrozené preneoplastické stavy - multifaktoriální typ dědičnosti - dominantně dědičné

Prekanceróza 1) musí být důkazy o tom, že léze označená jako prekanceróza je spojená se zvýšeným rizikem vzniku maligního nádoru 2) pokud dojde k progresi v maligní nádor, ten musí vznikat z jejích buněk 3) musí se odlišovat od normální tkáně, ze které vzniká 4) musí se lišit od maligního nádoru, který z ní vzniká, má s ním však shodné některé (ne všechny) fenotypické a genetické rysy 5) existuje metoda, kterou může být diagnostikována Berman JJ et al. Precancer: a conceptual working definition -- results of a Consensus Conference. Cancer Detect Prev. 2006;30(5):387-94.

Prekancerózy získané preneoplastické stavy - stacionární (nejeví morfologické známky maligního zvratu, ale empiricky je známo že k němu může dojít) - progredientní (vykazuje morfologické známky svědčící pro zvýšenou růstovou aktivitu a proliferaci) - carcinoma in situ (morfologické znaky zhoubného nádoru, ale neinvaduje!)

Stacionární hyperplazie (pseudoepiteliomatózní u chronické iritace) mataplazie - skvamózní u kuřáků - intestinální u Barrettova jícnu - intestinální u infekce H. pylori

Progredientní dysplazie - v metaplazii - normálním epitelu - v adenomu

Carcinoma in situ morfologické znaky malignity - ale není invaze! - jaderné atypie - mitózy - ztráta polarity epitelu

Benigní nádory některé mohou být prekanceróza adenomatózní polyp střeva adenokarcinom

Vrozené preneoplastické stavy - multifaktoriální typ dědičnosti - dominantně dědičné familiární adenomatózní polypóza (APC gen) Li-Fraumeniho syndrom (TP53 gen) neurofibromatóza (NF1 gen) Lynchův syndrom (MMR proteiny)

Kolorektální karcinom 3 základní cesty karcinogeneze - klasická (sekvence adenom-karcinom) - karcinogeneze s MSI (mikrosatelitovou instabilitou) - karcinogeneze na podkladě hypermetylace promotorů asi 20 % familiárních asi 5-10 % se vyvíjí v rámci AD syndromů - FAP (familiární adenomatózní polypóza) - Lynchův syndrom (HNPCC)

Klasická cesta (adenomkarcinom) asi 60 % všech kolorektálních karcinomů mutace onkosupresorického genu APC (součást signální dráhy Wnt/Wingless) inaktivace druhé alely (delece, mutace) inaktivace signální dráhy APC vznik adenomu kumulace dalších genetických změn (mutace RAS, DCC, SMAD4 ) progrese onemocnění, vznik karcinomu

Karcinogeneze s MSI MSI asi u 15 % pacientů s kolorektálním karcinomem, z toho asi 3 % pacienti s HNPCC (Lynchův syndrom) porucha funkce mismatch reparačních genů (proteiny vytvářející systém oprav chybného párování bazí při replikaci DNA) Lynchův syndrom - zárodečná mutace některého z MMR genů - následuje somatická inaktivace druhé alely

Karcinogeneze na podkladě hypermetylace promotorů hypermatylace promotorů bohatých na CpG ostrůvky (Cytozinfosfát-Guanin) asi u 35 % kolorektálních karcinomů různé geny (p14, p16, MLH1, HPP1 ) často aktivační mutace genu BRAF

Mechanismy vzniku nádorů vícekrokový proces postižení jednoho genu ke spuštění procesu karcinogeneze nestačí nádorové mikroprostředí (stromální buňky) významný faktor procesu tumorigeneze

reprogramování energetického metabolismu udržení proliferační aktivity podpůrná zánětlivá infiltrace resistence k buněčné smrti nezávislost na regulaci růstu indukce angiogeneze aktivace mechanizmů invaze a metastázování genomická instabilita a mutace nekonečný replikační potenciál vyhnutí se imunitním mechanismům

Udržení proliferační aktivity schopnost trvalé proliferace komplexní a dosud nejasné -identifikace zdroje a původu proliferačních signálů obtížná časově a prostorově omezené, přenos signálů z jedné buňky na okolní (parakrinní signalizace) - vliv extracelulárního prostředí (sekvestrace signálů v peri- a extracelulární matrix)

Udržení proliferační aktivity vlastní mitogenní signalizace lépe známá několik možných způsobů: - produkce růstových faktorů nádorovými buňkami (autokrinní stimulace) - produkce signálních molekul ovlivňujících stromální buňky ty pak produkují růstové faktory - zvýšení počtu receptorů pro růstové faktory - strukturální změny receptorů umožňující vyšší afinitu k ligandu - konstituční aktivace signálních drah (bez potřeby vazby ligandu)

Nezávislost na regulaci růstu množství tumor supresorových genů negativně ovlivňujících růst a proliferaci prototyp: prb a p53 ztráta kontaktní inhibice: NF2 gen (protein Merlin) sekvestrace růstových receptorů a adhezivních molekul LKB1 (polarita epiteliálních buněk, vliv na účinek Myc onkogenu)

prb integrace variabilních extra a intracelulárních signálů vyhodnocení možnost zástavy buněčného cyklu

p53 integrace intracelulárních signálů vyhodnocení možnost zástavy buněčného cyklu, spuštění procesu apoptózy - stupeň poškození genomu, buněčného stresu - suboptimální množství nukleotidů, glukózy, oxygenace, růstových signálů

Nádory a buněčná smrt

hypertrofie hyperplazie atrofie metaplazie Adaptace Normální buňka (homeostáza) extra či intracelulární stres změna prostřední, vnitřní a zevní stimuly, regulace příliš velký škodlivý podnět Autofagocytóza Proteiny teplotního šoku Unfolded protein response Odpověď na poškození DNA Reakce na oxidativní stres reakce buňky na stres reverzibilní ireverzibilní poškození nekróza apoptóza pyroptóza autofagická buněčná smrt

Apoptóza - výskyt Fyziologicky embryogeneze involuce hormonálně dependentních tkání v případě hormonální deprivace zánik buněk v proliferujících buněčných populacích eliminace nadbytečných buněk (např. leukocytů po proběhlém zánětu) Patologicé stavy eliminace buněk které mají: genetické aberace poškození DNA kumulace chybně složených proteinů infekce (zvl. virové) zánik buněk při atrofii nádory (spontánně i po léčbě)

Autofagocytární buněčná smrt autofagocytóza proces vedoucí k degradaci starých cytoplazmatických proteinů a organel (např. mitochondrií riziko uvolnění cytochromu c; poškozené DNA; nesložených proteinů z ER) - udržování homeostáze proces spouštěn produktem onkosupresorického genu Beclin 1 v komplexu s Vps34 (fosfatidylinositol 3-kináza III třídy) a kinázou p150 typicky se vyskytuje u buněk vystavených metabolickému či terapeutickému stresu (deprivace růstových faktorů, inhibice Akt/mTOR signální dráhy, nutriční deprivace, ischemie/reperfúze, akumulace Ca 2+ ) obvykle slouží jako mechanizmus chránící před buněčnou smrtí, zároveň ale představuje alternativní cestu buněčné smrti mechanismus buněčné smrti není známý

Autofagocytární buněčná smrt autofagocytóza proces vedoucí k degradaci starých cytoplazmatických proteinů a organel (např. mitochondrií riziko uvolnění cytochromu c; - poškozené alternativní DNA; cesta nesložených zániku nádorových proteinů z ER) buněk rezistentních k - apoptóze udržování homeostáze - proces mechanismus spouštěn ochrany produktem nádorových onkosupresorického buněk genu radioterapie, Beclin 1 v komplexu s Vps34 (fosfatidylinositol 3-kináza III třídy) a kinázou p150 některé cytotoxické léky, nutriční deprivace indukují typicky autofagocytózu se vyskytuje a snižují u buněk účinek vystavených léčby metabolickému či - terapeutickému nádorové buňky stresu vystavené (deprivace vysoké růstových úrovni faktorů, stresu inhibice moho Akt/mTOR signální dráhy, nutriční deprivace, ischemie/reperfůze, akumulace regredovat Capomocí 2+ ) autofagie do klidového stavu persistence a eventuálně nová progrese nádoru po protinádorové léčbě obvykle slouží jako mechanizmus chránící před buněčnou smrtí, zároveň ale představuje alternativní cestu buněčné smrti mechanismus buněčné smrti není známý

Rezistence k buněčné smrti apoptóza (extrinsická a intrinsická stimulace) pro a protiapoptotické faktory z Bcl-2 rodiny regulačních proteinů Bcl-2 (Bcl-x L, Bcl-w, Mcl-1, A1) inhibitory apoptózy Bax, Bak proapoptotické proteiny (porucha integrity mitochondrií uvolnění proapoptotických signálů, zejména cytochromu c aktivace kaspáz) význam autofagocytózy? bariéra proti nádorovému bujení, cytoprotektivní efekt pro nádorové buňky (dosud nejasné )

Rezistence k buněčné smrti apoptóza (extrinsická a intrinsická stimulace) pro a protiapoptotické faktory z Bcl-2 rodiny regulačních proteinů - ztráta Bcl-2 (Bcl-x funkce L, Bcl-w, p53 Mcl-1, A1) inhibitory - zvýšená apoptózy exprese antiapoptotických proteinů (Bcl-2) Bax, Bak proapoptotické proteiny (porucha - zvýšená integrity exprese mitochondrií signálů uvolnění přežití (IL-3, Igf proapoptotických signálů, zejména cytochromu c 1/2) aktivace kaspáz) význam autofagocytózy? bariéra proti nádorovému bujení, cytoprotektivní efekt pro nádorové buňky (dosud nejasné )

Význam nekrózy nekrotická buňka uvolňuje obsah do okolí - prozánětlivé signály - vyvolá zánětlivou reakci s cílem zjistit rozsah poškození, odklidit nekrotickou tkáň a napravit poškození - zvýšená angiogeneze - zvýšená proliferace buněk (IL-1α)

Význam nekrózy nekrotická buňka uvolňuje obsah do okolí - pozitivní efekt snížený množství - prozánětlivé signály nádorových buněk - - negativní vyvolá zánětlivou efekt stimulace reakci s cílem růstu, zjistit rozsah poškození, angiogeneze, odklidit metatsázování nekrotickou tkáň a napravit poškození - - negativní zvýšená angiogeneze efekt může převážit nad - pozitivním zvýšená proliferace buněk (IL-1α)

Nekonečný replikační potenciál normální buňky limitovaný počet dělení senescence (viabilní avšak neschopná dělení) zánik buňky funkce telomer (repetitivně sekvence chránící DNA před vzájemnou fúzí ta vede k vzniku nestabilních dicentrických chromozómů) telomeráza téměř chybí v normálních buňkách, vyskytuje se u 90 % imortalizovaných buněk

Aktivace invaze a metastázování EMT vývojový regulační program (epiteliálněmezenchymální tranzice) zásadní pro invazivnost, metastázování a vyhnutí se apoptóze (epitelové buňky) - ztráta adhezivity (E-cadherin) - exprese enzymů degradujících matrix - zvýšená pohyblivost - rezistence k apoptóze vztah se stromatem - mezenchymální kmenové buňky produkují v odpovědi na signál nádorových buněk CCL5 stimulace invazivity - makrofágy v periferii nádoru uvolňují enzymy degradující matrix

Mezenchymální program metastázování EMT diseminace nádorových buněk na jiné místo obrácený proces mezenchymálněepiteliální tranzice MET usídlení a proliferace buněk (nová kolonie nádorových buněk)

Kolektivní invaze metastázování skupin nádorových buněk typické např. pro dlaždicobuněčné karcinomy metastázují vzácněji

Améboidní invaze individuální nádorové buňky vykazují morfologickou plasticitu umožní průchod extracelulární matrix bez její enzymatické destrukce vyskytuje se u obou předchozích typů invaze

Proces metastázování vícekrokový proces 1) lokální (stromální) invaze 2) invaze do lymfatických a krevních cév 3) diseminace nádorových buněk 4) extravaskulární průnik buněk na vzdálených místech 5) tvorba malých skupin nádorových buněk (mikrometastázy) 6) přechod z mikro do makrometastáz (adaptace novému mikroprostředí)

Přechod z mikro do makrometastáz (adaptace novému mikroprostředí) komplikovaný proces, většina mikrometastáz nepřechází v makrometastázy významný vliv mikroprostředí může být tlumeno vlastním primárním nádorem (růst metastáz po jeho odstranění) může trvat i desítky let (pozdní metastázy např. karcinomu prsu, melanomu) nádorové kmenové buňky!

Reprogramování buněčného metabolismu nádorové buňky jsou schopné přesunout i v případu nadbytku O2 získávaní energie směrem ke glykolýze (Wartburgův efekt) - až 100x rychlejší než při oxidativní fosforylaci (Krebsův cyklus) - umožní výrazně rychlejší růst nádoru

Indukce angiogeneze bez vaskularizace velikost nádoru max. 1-2 mm (dosah difúze z cév) VEGF - indukce angiogeneze TSP-1 (trombospondin-1) indukován p53, inhibice angiogeneze nerovnováha indukce/inhibice - nádorové buňky samy, či zánětlivé buňky a buňky stromálního mikroprostředí hypoxie stimuluje produkci HIF-1alfa - transkripce cílových genů (VEGF) HIF normálně inaktivován VHL (vazba, ubikvitinilace), nikoliv v případě hypoxie či mutace genu

Indukce angiogeneze von Hippel-Lindau (VHL) syndrom - karcinomy ledviny - feochromocytomy -bez hemangiomy vaskularizace CNS velikost nádoru max. 1-2 mm (dosah - retinální angiomy difúze z cév) - ledvinné cysty VEGF - indukce angiogeneze TSP-1 (trombospondin-1) indukován p53, inhibice angiogeneze nerovnováha indukce/inhibice - nádorové buňky samy, či zánětlivé buňky a buňky stromálního mikroprostředí hypoxie stimuluje produkci HIF-1alfa - transkripce cílových genů (VEGF) HIF normálně inaktivován VHL (vazba, ubikvitinilace), nikoliv v případě hypoxie či mutace genu

Vyhnutí se imunitním mechanizmům souvisí s charakterem a možnostmi rozpoznání nádorových antigenů

Podpůrná zánětlivá infiltrace (1) perzistující chronický zánět (infekční, AI) - zvýšené riziko různých nádorů (např. GIT) - regenerativní procesy v rámci zánětu vedou k produkci řady růstových faktorů, cytokinů, chemokinů, ROS - persistující buněčná proliferace a redukovaná apoptóza zvyšují riziko vzniku mutací

Podpůrná zánětlivá infiltrace (2) zánětlivá reakce v odpovědi na přítomnost nádoru - může být podpůrný aspekt protinádorové imunity - stejně jako u chronických zánětů může produkcí různých faktorů podporovat růst nádoru praktický aspekt: inhibice COX2 kys. acetylosalicylovou u CRC a dalších tumorů (prevence?, léčba?)

Protoonkogeny normální geny obvykle účast v přenosu signálů (transdukci) či vlastní efektory mitogenních signálů = účastní se regulace buněčného cyklu mají potenciál způsobit vznik nádorů v nádorových buňkách často mutované či zvýšeně exprimované

Protoonkogen onkogen 1. mutace - protoonkogenu nebo regulační oblasti (promotoru) 2. epigenetické změny - ovlivnění regulačních oblastí genu, obvykle hypermetylace promotoru 3. duplikace genu - zmnožení (amplifikace) genu 4. chromozomální translokace - umístění do jiné oblasti, změna regulačních mechanizmů - fúze protoonkogenu s jiným genem - vznik fúzního proteinu s onkogenní aktivitou 5. regulační vliv mikrorna (mirna)

Onkogen porucha regulačních mechanizmů s abnormální (zvýšenou) expresí příslušného proteinu rezistence k normálním regulačním mechanismům (trvalá aktivace příslušné signální dráhy) abnormální protein s onkogenní funkcí