Histochemie a imunohistochemie, elektronová mikroskopie

Podobné dokumenty
histologie je nauka o mikroskopické skladbě organismu zkoumá skladbu těla živočišného i rostlinného, důležitá v humánní medicíně histologický preparát

Struktura a skladba potravin Magisterský studijní program. Přednáška 4.

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Nepodkročitelné meze jednotlivých laboratorních oborů

1 Popis vzorku. 2 Detekční limit vyšetření. 3 Časová náročnost. 4 Zpracování vzorku. 4.1 Množství vzorku. 4.2 Odběr vzorků

Diagnostika amyloidózy z pohledu patologa Látalová P., Flodr P., Tichý M.

Protokol 04. pšeničná bílkovina. masné výrobky. zkrácená verze

CZ.1.07/1.5.00/

Histologické techniky

Informační hodnota core cut biopsií mammy. I. Julišová, Trnková M., Juliš I. Biolab Praha V. Pecha DTC Praha

Kostní biopsie role patologa

Nepodkročitelné meze jednotlivých laboratorních oborů

Části postižených tkání či orgánů / záněty, benigní či

Metody v histologii Mikroskop Vj. 4

Spektroskopické é techniky a mikroskopie. Spektroskopie. Typy spektroskopických metod. Cirkulární dichroismus. Fluorescence UV-VIS

Přehled histologických barvení včetně imunohistochemie

LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A LABORATORNÍ TESTY

Speciální metody v histologii

Příloha č. 1 PK 01 Seznam vyšetření laboratoře Zdravotnická laboratoř VELAB s.r.o.

Patologie a klasifikace karcinomu prostaty, Gleasonův systém. MUDr. Marek Grega. Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole

Název IČO Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_05 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ ZDRAVOTNÍ PÉČE

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

Elektronová mikroskopie SEM, TEM, AFM

Patologická anatomie náplň činnosti

MIKROSKOPIE JAKO NÁSTROJ STUDIA MIKROORGANISMŮ

Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely

Molekulárně biologické a cytogenetické metody

Název IČO Institut klin.a exper.medicíny v Praze. PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_05 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ ZDRAVOTNÍ PÉČE

Metoda Live/Dead aneb využití fluorescenční mikroskopie v bioaugmentační praxi. Juraj Grígel Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi

Proč elektronový mikroskop?

PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_12 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ HRAZENÝCH SLUŽEB PRACOVIŠTĚ ZDRAVOTNICKÉHO TÝMU

Uchovávání předmětů kulturního dědictví v dobrém stavu pro budoucí generace Prezentování těchto předmětů veřejnosti Vědecký výzkum

Název IČO Institut klin.a exper.medicíny v Praze. PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_05 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ ZDRAVOTNÍ PÉČE

NÁVAZNOST METOD KLASICKÉ A MOLEKULÁRNÍ CYTOGENETIKY. Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno

FN Olomouc je jedním ze 13 komplexních onkologických center v České republice, do kterých je soustředěna nejnáročnější a nejdražší

PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_12 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ HRAZENÝCH SLUŽEB PRACOVIŠTĚ ZDRAVOTNICKÉHO TÝMU

2. lékařská fakulta. Genomika CLIP

PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_12 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ HRAZENÝCH SLUŽEB PRACOVIŠTĚ ZDRAVOTNICKÉHO TÝMU

Radiační patofyziologie. Zdroje záření. Typy ionizujícího záření: Jednotky pro měření radiace:

VYUŽITÍ HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE V DIAGNOSTICE A VE VÝZKUMU AMYLOIDÓZY

Akreditovaný subjekt podle ČSN EN ISO 15189:2007: CGB laboratoř a.s Kořenského 10, Ostrava, Vítkovice

LABORATORNÍ PŘÍRUČKA BIOS

PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_12 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ HRAZENÝCH SLUŽEB PRACOVIŠTĚ ZDRAVOTNICKÉHO TÝMU

je nutno páchat sebevraždu? Lenka Čeganová, Laboratoř Trutnov

Histochemie. Histochemie. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty

Příručka pro odběr primárních vzorků

Základy mikroskopování

Novinky v klasifikaci NSCLC, multidisciplinární konsenzus. testování NSCLC

PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_12 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ HRAZENÝCH SLUŽEB PRACOVIŠTĚ ZDRAVOTNICKÉHO TÝMU

Typ B. PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_11 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ HRAZENÝCH SLUŽEB PRACOVIŠTĚ ZDRAVOTNICKÉHO TÝMU

KARTA POVINNÉ PRAXE V KLINICKÉ LABORATOŘI

Cytologické a histologické vyšetření. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

1. Patologie, uplatnění v praxi, zánik organismu 2. Příčiny nemoci a jejich prevence 3. regresivní a metabolické změny 4. zánět 5.

Laboratorní příručka

Protokol 04. pšeničná bílkovina. masné výrobky. plná verze

PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_12 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ HRAZENÝCH SLUŽEB PRACOVIŠTĚ ZDRAVOTNICKÉHO TÝMU

Vápník a kostní úlomky

Program kursu Rostlinná buňka

IMUNOFLUORESCENČNÍ SOUPRAVA K DIAGNOSTICE AUTOIMUNITNÍCH ONEMOCNĚNÍ JATER A ŽALUDKU

Proč jsme zavedli cytometrické vyšetření uzlin. Tomáš Zajíc Oddělení klinické mikrobiologie a imunologie KNL a.s.

Fluorescenční vyšetření rostlinných surovin. 10. cvičení

IMUNOCYTOCHEMICKÁ METODA JEJÍ PRINCIP A VYUŽITÍ V LABORATOŘI


Laboratorní příručka. Oddělení patologie. Rozdělovník řízených výtisků:


Název IČO Fakultní nemocnice Brno. PŘÍLOHA č. 2 Vstupní formulář / V-13 / /4_05 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ A ÚHRADĚ ZDRAVOTNÍ PÉČE

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA ÚMG

Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu

Zdravotnická laboratoř VELAB s.r.o. Název vyšetření: Cervikovaginální cytologické vyšetření a diagnostika

NÁRODNÍ TECHNICKÉ MUZEUM NATIONAL TECHNICAL MUSEUM VÝZKUMNÁ LABORATOŘ

Mikromorfologická diagnostika bronchogenního karcinomu z pohledu pneumologické cytodiagnostiky

OR (odds ratio, poměr šancí) nebo též relativní riziko RR. Validita vyšetření nádorových markerů. Validita (určuje kvalitu testu)v % = SP/ SP+FP+FN+SN

Praktický kurz Příprava nanočástic metodami syntézy v žížalách, charakterizace - Imunohistochemické barvení

Minimální požadavky na diagnostický postup pro detekci amyloidu v rámci systémových amyloidóz

(cv03) Metody výroby mikroskopických preparátů z rostlinných pletiv

Laboratoř molekulární patologie

Cytogenetika. chromosom jádro. telomera. centomera. telomera. buňka. histony. páry bazí. dvoušroubovice DNA

Biopsie č /2012. Referuje: MUDr. Beáta Ostárková Odčítající: MUDr. Petr Buzrla FN Ostrava Ústav Patologie

Fluorescenční mikroskopie

Tekuté biopsie u mnohočetného myelomu

Techniky mikroskopie povrchů

Zpráva o materiálovém průzkumu. Hlavní oltář v kapli Sv. Bartoloměje, zámek Žampach. RNDr. Janka Hradilová Dr. David Hradil

Mikroskopické metody Přednáška č. 3. Základy mikroskopie. Kontrast ve světelném mikroskopu

1 Popis vzorku. 2 Detekční limit vyšetření. 3 Časová náročnost. 4 Zpracování vzorku. 4.1 Množství vzorku. 4.2 Odběr vzorků

Komplexní pohled na laboratorní diagnostiku Chlamydia pneumoniae

LOGBOOK. Specializační vzdělávání v oboru HISTOLOGIE. (zdravotní laborant)

Renáta Kenšová. Název: Školitel: Datum:

LRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 3. TESTY ŽIVOTASCHOPNOSTI A POČÍTÁNÍ BUNĚK

Automatizace v klinické mikrobiologii

Nanostruktury a zobrazovací metody v medicíně

SPOLUPRÁCE MEZI CHIRURGEM A PATOLOGEM PŘI DIAGNOSTICE A LÉČBĚ ZHOUBNÝCH NÁDORŮ KŮŽE

Implementace laboratorní medicíny do systému vzdělávání na Univerzitě Palackého v Olomouci. reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

FLUORESCENČNÍ MIKROSKOP

Lupa a mikroskop příručka pro učitele

Popis N-Histofine Simple Stain MAX PO (MULTI) (Univerzální imuno-peroxidázový polymer, anti-myší a antikráličí):

PATOLOGICKO ANATOMICKÉ ODDĚLENÍ LABORATORNÍ PŘÍRUČKA

HIV / AIDS MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav preventivního lékařství LF MU

Diagnostika a epidemiologie HIV. Vratislav Němeček, Marek Malý NRL pro HIV/AIDS, Státní zdravotní ústav, Praha

ONKOLOGIE. Laboratorní příručka Příloha č. 3 Seznam vyšetření imunochemie Verze: 05 Strana 23 (celkem 63)

Transkript:

Histochemie a imunohistochemie, elektronová mikroskopie Příprava histologických preparátů pro vyšetření světelným mikroskopem je sled pracovních úkonů v laboratoři, které mají za cíl vytvořit co nejlépe hodnotitelný histologický preparát s výrazněním požadovaných struktur. Termín histologický preparát má svůj původ v termínu histologie, který podobně jako patologie pochází z řečtiny a opět se jedná o složeninu slov histos = tkáň a logos = nauka. To znamená, že histologie je vědní disciplína, která se zabývá studiem mikroskopické stavby živočišných a rostlinných tkání a orgánů mnohobuněčných organizmů. V lékařství se histologie používá pro popis změn tkání v důsledku onemocnění nebo smrti. V nejobecnějším schématu prochází vzorek tkáně těmito kroky: fixace, zalití, krájení, barvení. Tkáň po odběru prochází změnami, které mění její vlastnosti. Cílem fixace je proto zachovat stav buněk a tkání co možná nejvěrněji. Nejběžnější metodou je chemická fixace formolem, který stabilizuje bílkoviny. Druhou možností jak fixovat tkáně je jejich hluboké zmrazení, které však přichází v úvahu pouze u některých typů preparátů, jako např. ledviny. Pokud je vzorek dostatečně prosycen formolem zalévá se do tekutého parafínu. Parafín prostoupí tkáň a po jeho zatvrdnutí je tak připravena ke krájení na tenké řezy. Tkáň zalitá do parafínu se nazývá blok nebo bloček. Před vlastním krájením je blok umístěn do speciálního přístroje - mikrotomu, který je vybaven ostrým nožem. Pomocí něj dochází k řezání bloku na tenké plátky, které jsou natahovány na podložní mikroskopické sklíčko. Před vlastním barvením se samozřejmě musí z preparátu odstranit parafín, a to působením xylenu, který rozpouští a vyplavuje tuky. Vlastní barvení je nejnáročnějším úkonem v histologické technice. Je nutné znát nejen principy účinku barviv, ale musíme vědět, které struktury v histologickém preparátu chceme zvýraznit. Na základě toho volíme typ barvení. V obecné rovině lze říci, že rozlišujeme dva základní typy barvení histologických preparátů. První bychom mohli nazvat nespecifický, kdy se nabarví celý preparát, popř. se zvýrazní pouze jádro a zbytek buňky. K tomuto barvení se používají barviva jako hematoxylin, popř. hematoxylin-eozin. Druhým typem barvení je specifický a při něm se používají speciální barviva, která reagují s určitými strukturami v tkáni. Barviva, resp. barvení jsou většinou nazývány podle svého objevitele. Tak máme např. barvení dle Massona, dle Goldnera nebo van Giesona. Vedle specifických histologických struktur je na Ústavu klinické a molekulární patologie také prováděna histochemie, což znamená průkaz určitých chemických prvků nebo sloučenin v tkáni. Z nejvýznamnějších metod je možno jmenovat např. PAS reakci na detekci sacharidů nebo barvení Sudanovou černí a zvýraznění tuků. Na Ústavu klinické a molekulární patologie je k dispozici široký výběr různých typů barviv a lze říci, že lze zvýraznit každou klinicky významnou část tkáně.

Druhou významnou činností prováděnou na Ústavu klinické a molekulární patologie je imunohistochemie. Princip přípravy mikroskopických preparátů je v podstatě obdobný jako u histochemického zpracování, ale má v některých případech drobné modifikace. Imunohistochemicky detekujeme pouze bílkoviny. Jedná se o metodu, která dokáže určit množství a lokalizaci požadovaného proteinu nejen v rámci buňky, ale i v rámci sledované tkáně. Principem metody je vazba mezi sledovaným proteinem, který funguje jako antigen a protilátkou. Vzhledem k tomu, že vazba protein-protilátka je přísně specifická je i imunohistochemie mimořádně přesná. Pravdou je, že podmínky, za kterých dojde k vazbě mezi proteinem a protilátkou se liší v závislosti na proteinu a je třeba je optimalizovat, aby nedocházelo k falešným výsledkům. Po vazbě protilátky na protein je následně vzniklý komplex vizualizován buď fluorescenčně, ale ve většině případů enzymaticky a je možno jej sledovat pod mikroskopem. V ideálním případě jsou na tkáňovém řezu vidět okrsky s přítomností sledovaného proteinu (hnědé zabarvení pozitivita) a okrsky ve kterých se protein nevyskytuje (modré zabarvení negativita). Co se týče histologických vyšetření, kdy je potřeba, aby patolog rozeznal jednotlivé komponenty tkání, provádí se na Ústavu klinické a molekulární patologie celkem asi 51 barvících postupů, které odliší 18 různých histologických a cytologických struktur. Základním je barvení hematoxylin-eozinem (HE), který barví celý řez. Toto barvení se provádí u většiny histologických preparátů a následují specializovaná barvení podle požadavků lékaře. Např. při požadavku na barvení pigmentů a anorganických látek přicházejí v úvahu tyto typy barvení: lipofuscin dle Schmorla, průkaz melaninu dle Massona (Fontana), bělení melaninu peroxidem vodíku, metoda Pearls na průkaz železa, metoda Fouchet průkaz bilirubinu, metoda dle von Kossa průkaz vápníku, metoda dle Okamota průkaz mědi. Pro imunohistochemická vyšetření má Ústav klinické a molekulární patologie k dispozici 350 komerčně dodávaných protilátek. To znamená, že může detekovat až 350 různých proteinů, z nichž některé z nich mají mimořádný diagnostický a prognostický význam. Přítomnost některých proteinů umožní odhalit např. původ nádoru, a tím lépe nastavit léčbu. Ústav klinické a molekulární patologie je referenčním pracovištěm pro vyšetření přítomnosti proteinu HER2/neu. Jedná se o receptorový protein, který se nachází v membránách buněk. V rámci pracoviště je vyšetřována jeho přítomnost a množství u buněk nádorů mléčné žlázy. Jeho vysoké zastoupení značí horší prognózu a indikuje pacientku k nasazení cílené biologické léčbě. Mezi 350 vyšetřujícími proteiny jsou ty, které se nacházejí jak na povrchu buněk, tak proteiny intracelulární a jaderné. Povětšinou se jedná o proteiny, které jsou součástí tzv. intracelulárních signálních drah. To jsou složité kaskády procesů uvnitř každé buňky a při jejich narušení dochází např. ke vzniku a rozvoji nádorového onemocnění. Proto je také ovlivňování těchto drah jedním ze základních léčebných postupů. Ročně se na ústavu provede kolem 6 500 imunovyšetření z 29 000 biopsií.

Elektronová mikroskopie (ELMI) je metoda ke sledování buď ultrastrukturálních součástí tkání nebo buněk (transmisní-prozařovací ELMI, TEM) nebo k prohlížení povrchů (rastrovací scanovací ELMI, REM). Princip ELMI je v podstatě shodný s mikroskopií světelnou, jen se místo svazků fotonů využívá paprsek elektronů (odtud název) a místo klasických optických čoček se využívá systém čoček elektromagnetických. Zásadní rozdíl mezi pozorováním světelným a ELMI je, že u ELMI je vzorek umístěn ve vakuu, což vyplývá z povahy proudu elektronů. Dalším rozdílem, je že při transmisní ELMI musí být řezy mnohem tenčí (až 100x) než řezy pro světelnou mikroskopii. Toho se dociluje krájením preparátu, zalitém ve speciálních pryskyřicích, na tzv. ultramikrotomech. Posledním významným rozdílem je, že preparáty pro ELMI se nebarví. Dochází pouze k jejich pokovení (zlato, polonium, těžké kovy), čímž se zvýší kontrast struktur (TEM), popř. se zlepší schopnost povrchů odrážet elektrony (REM). Příprava vzorů pro ELMI je časově i finančně náročnější než pro světelnou mikroskopii, proto se ELMI využívá pouze pro specializované vyšetření a diagnostické postupy. Na Ústavu klinické a molekulární patologie se vyšetření transmisní elektronovou mikroskopií používá zejména pro zpřesnění diagnostiky onemocnění ledvin. V kombinaci s dalšími mikroskopickými technikami umožňuje rozpoznat strukturální změny ledvinových klubíček (glomerulů) při tzv. glomerulopatiích, které představují největší část chorob v nefrologii a tvoří jednu z hlavních příčin chronického selhání ledvin. Správná interpretace ELMI snímků výrazně zpřesňuje diagnózu, a vytváří tím i základní předpoklad pro léčbu. V omezené míře se ELMI využívá k popisu změn morfologického obrazu kostní dřeně nebo pro studium řasinek v dýchacích cestách. Ročně se na ústavu provede kolem 70 elektronmikroskopických vyšetření. obr. 1 Barvení kostí dle Goldnera (červená-spongiózní kost, zelená- kompaktní kost)

obr. 2 Imunohistochemická lokalizace proteinu LC3 adenokarcinomu plic (hnědá) obr. 3 Elektronmikroskopický snímek buňky v tkáňové kultuře obr. 4 Pohled do imunohistochemické laboratoře

obr. 5 Pohled do imunohistochemické laboratoře (vlevo automaty k barvení mikroskopických preparátů) obr. 6 Pohled do mikroskopické laboratoře