.lajk 01 Květen 2015 Praha chce mít po vzoru Brna také své vlastní přirození Nejraději vzpomínám na dobu, kdy jsem hrál v Lužánkách, hlásí Petr Švancara Mladí a prvé bývanie Výběrové řízení na nový pražský orloj vypsal v březnu Magistrát hlavního města Prahy. Chce totiž nalákat více turistů se zaměřením Mercedes, který by s takovým vercajkem kariéru v pornobranži neudělal. I tak by se dal nazvat ohromný brněnský patriot, bývalý U väčšiny mladých ľudí je osamostatnenie sa od rodičov prvý vážny životný krok. Aké sú nástrahy vlastného bývania? Kedy je ten správny více na str. 3 více na str. 6 více na str. 5
editorial 2 Lajk magazín vychází 8 krát ročně místo vydávání: Brno číslo a den vydání: 1/2015, 18. 5. 2015 evidenční číslo: E 22 051 vydavatel: Univerzitní liga, z.s. Žerotínovo nám. 617/9, 602 00 Brno IČ: 02 04 62 11 editoriál Tento editorial jsem odkládala, jako všechnu svou práci, na poslední chvíli. Nějáci dva Slováci, pod kterýma jsem se ocitla v pracovní pozici, se rozhodli, že ze všech těch mladých a perspektivních wanna be studentů žurnalistiky, co se v Brně nachází, jsem já ta správná volba pro vedení týmu a s tím přichází potěšení nás představit. Jsme parta trosek a potenciálních příjemců dávek v hmotné nouzi. Nemáme žádné životní cíle, žádné sny a jediné o co usilujeme, je studovat tak dlouho, dokud nás budou rodiče ochotni živit. Do práce nás tedy nenutí žádné přehnané ambice hodné prváků z práv, ale jen prostá skutečnost, že na redakčních radách nás zdarma nalívají vínem a pivem. Z toho vám může být jasné, že to, co držíte v ruce je směs vynucené produktivity, nátlaku, improvizace a zmařených nadějí, že někdy budeme dělat něco pořádného. Vaše akademickým životem ošlehané mozky se mohou ponořit do fejkovního článku o pražské vagíně, recenzi na film, který jste pravděpodobně nikdy neviděli, reportáže Z Gruzie, kam asi nikdy nepojedete a spousty jiných věcí, které vám do téhle chvíle byly ukradené. Klára Filipová šéfredaktorka
random 3 Praha chce mít po vzoru Brna také své vlastní přirození Výběrové řízení na nový pražský orloj vypsal v březnu Magistrát hlavního města Prahy. Chce totiž nalákat více turistů se zaměřením na moderní umění. Úřednící se inspirovali se Brnem, které je známé svým penis připomínajícím orlojem na Náměstí Svobody, ke kterému se sjíždí nevěřící turisté z celého světa. Nevím, proč by Brno mělo mít takovou chloubu a Praha by měla být až v závěsu. To, že s tímhle nápadem nepřišel nikdo dřív jen dokazuje, že to byl na radnici samý debil, okomentovala situaci starostka hlavního města Adriana Krnáčová (NE). Orloj by měl být ještě vyvinutější, než ten brněnský. Navíc se nebude jednat o variaci na mužský úd, Praha volí jako vzor ženské přirození. Chceme spojit naše města a ukázat jejich intimní stránku. Všichni víme, že mezi Brňany a Pražany sice bývalý brněnský primátor Onderka. Ten je stále neřkáván z vybíjení svých komplexů za státní peníze. Pro nás jako pro opozici je to nepřijatelné. Navíc ve spojení s tunelem Blanka, který je vlastně jen velkou černou dírou, do které padají peníze, se bojíme, že finance pošleme do jiné černé díry. Navíc fakt, že má stát na Letné tam, kde býval Stalinův pomník je zcela nepřípustný, uvedl zastupitel statutáního města Bohuslav Svoboda (ODS). Výběrové řízení skončí na podzim a na jaře by se mělo začít stavět. Na konečnou podobu pomníku ve tvaru ženského klínu si tak veřejnost ještě musí počkat. Ve větších městech po celé republice se však zvedla vlna zájmu. V Ostravě přemíšlejí o skulptuře ze spermií, v Plzni zase chtějí vybudovat sérii menších soch na téma erotické pomůcky. Jasnou vizi radní zatím také nemají, vědí jen, že na plzeňském Náměstí Republiky by se neobyčejně vyjímal anální kolík. Tereza Ondráčková Pražská primátorka Krnáčová se inspirovala brněnským orlojem Praha Staré hodiny už nefrčí, jak by měly. Proto pražská koalice nevládnou nejlepší vztahy, panuje však mezi nimi nezpochyby vášeň. schválila plán na vystavění zcela Navíc Prahu ukážeme jako matku nového orloje. Hlavní město už nechce být známé jako centrum velkých osobností, obhajuje projekt Krnáčová. nelegální prostituce a ještě nelegálnějších drog, proto vznikla nová koncepce cestovního ruchu, zaměřená na hardcore fans moderního umění. Podle opozice je však projekt zbytečný a drahý. V kuloárech také kolují informace o tom, že si chce Krnáčová nahonit ego, podobně jako Hledáme redaktory! info@lajkmag.cz
košt 4 Jak se vaří pivo v Brně V deset hodin dopoledne jsem se setkal s další redakční troskou před brněnským pivovarem, kde nás měla čekat exkurze odprezentovaná někým z hlavního vedení Pivovaru Starobrno, která měla být zakončena nekontrolovanou a neomezenou konzumací piva. Probudili v nás se však špioni šli jsme se na normální exkurzi a vzdali se s těžkým játrem neomezené degustace piva. Zaplatili jsme svými těžce vydřenými penězi od rodičů vstupné a užívali si vůni mláta, kterou jsme zvyklí čuchat na Mendlově náměstí. Pivovarem nás provázel pan Desenský, zaměstnanec pivovaru a absolvent degustačního kurzu v Praze. Na začátek jsme se dozvěděli pár historických zajímavostí a pak jsme se přesunuli od vypouštěcí mlátotrubky do velké haly s obřími kotly na vaření piva. Vůně mláta vystřídala vůně sladu. Netrpělivě jsme se rozhlíželi kolem, čekali jsme upocené a svalnaté sekače chmelu, kteří budou do slisovaných chmelových kvádrů mlátit mačetami. Bohužel jsme ale zjistili, že v brněnském Starobrnu používají k výrobě piva žatecký granulovaný chmel. Nadchlo nás ale, že granule chmelu vypadjí jako paličky marihuany a tak jsme jako dva zhulenci vzrušeně pokračovali v prohlídce. Většinu práce tady zvládá jen pár operátorů, kteří si již nemohou při práci užívat skvělého zlatavého moku. V minulosti zde totiž byl zaměstnancům pivovaru k dispozici kyblík, naplněný pivem. Každý si mohl nabrat krígl, ze kterého u práce upíjel. A mohl si k tomu dát i vytouženou cigaretku. I když se na nás zaměstnanci usmívali, viděli jsme na jejich zoufalých tvářích, že už se těší až si po práci zajdou na jedno točené. Při větě, že se většina funkcí pivovaru ovládá z velína, jsme si pořádně zamorfovali na styl strážců vesmíru a pokračovali jsme do další haly. kozdvižné vozíky po celém světě krvelačné bestie a nemají rádi lidi a že si na ně máme dávat pozor, protože jsou všude mezi námi! Protože v pivovaru nejsou trapáci a upozorňují na bezpečnost práce. (Jen chudák ten pán, který kdysi upadl na koleno a teď jeho fotky visí na každém rohu, aby všichni věděli, že je to nešikovný nýmand, co ani neumí chodit.) Exkurze končila ve stáčírně piva, kde se plní čtrnáct tisíc lahví za hodinu, nespočet pet lahví a sudů k tomu. Pan exkurzista nám nakonec prohlídky pověděl jaká to je řehole být na degustačním kurzu, kde musel pod velkým nátlakem pít a přes 330 druhů piva. Jeho utrpení jsme samozřejmě pochopili a bylo nám ho upřímě líto. Prohlídku jsme zakončili v restaraci Starobrno přímo na Mendlově Po cestě jsme se rozbrečeli nad množstvím plných bas, sudů a lahváčů, které nám nepatří, a přesunuli jsme se do haly, provoněné chmelem. Chvíli jsme se zastavili u mísnosti, kde probíhá kvašení. Dveře jako od trezoru a naboku dvě světla, oznamující, jestli je místnost bezpečná pro vstup nebo nebezpečně zamořená. Kvasinky se tam totiž rozmnožují třikrát denně a asi to nebude nic pro slabé povahy. Kvasinky se rozmnožováním opotřebovávají, takže když už jsou staré náměstí, kde jsme za ústřižky ze vstupenek ochutnali výsledky práce pivovarských zaměstnanců. Zhodnotili jsme, že moje volba mezinárodních studií byla špatná a měl jsem se stát radši sládkem. Kdo by taky nechtěl přijít každý den do styku s nápojem, který našemu tělu dodává spoustu potřebných vitamínů. A tak s pěnou u huby a s cigárem jsme zakončili tu těžkou práci, kterou jsme za vás odvedli. Neděkujte nám. Miroslav Jurča a nevýkonné jako vaše první auto, nahradí se novými a můžou začít další orgie. Na velkých obrazovkách jsme si taky mohli přečíst, jak jsou vyso- Nakonec jsme taky chutnali a museli jsme uznat, že je dobré
skillz 5 Mladí a prvé bývanie Kúpiť alebo prenajať? Tu je moje odporúčanie jasné. Na úplný začiatok, možno rok dva tri, prenajať. I keď si človek povie, že splátka úveru vyjde dnes možno menej ako prenájom, kúpa je oveľa vážnejší záväzok. Bývaniu zdar. U väčšiny mladých ľudí je osamostatnenie sa od rodičov prvý vážny životný krok. Aké sú nástrahy vlastného bývania? Kedy je ten správny čas? Je vhodnejší prenájom alebo kúpa? S čím treba pri osamostatnení sa počítať? Priame náklady sa dajú vyčísliť jednoducho a s nimi ľudia zvyknú rátať. Pri prenájme je to cena nájmu a energií, pri kúpe nehnuteľnosti výška splátky úveru plus nájomné Čo už však neodhadnú tak ľahko, sú vedľajšie náklady, a to že je treba mať stále niečo aj v chladničke, aj v špajze, aj v kúpeľni. To človek normálne nerieši, pretože u rodičov už od narodenia všetko bolo a je. Prvý mesiac bývania vo svojom som objavil potrebu vlastniť nielen žehličku, ale aj žehliacu dosku, vysávač, mop, šálku na kávu a plno iných samozrejmostí, ktoré zrazu neboli až tak samozrejmé. Kedy sa na to odhodlať? Tu neexistuje jednoznačná odpoveď, nakoľko jednému môže Hotel Mama vyhovovať ešte aj po tridsiatke, druhý má tak silnú túžbu po slobode a nezávislosti, že uteká z domu už v devätnástich. Základný predpoklad je mať stabilný zdroj príjmu. Ďalší aspekt je zvážiť, čo si môže človek v danej situácii dovoliť. Príklad premršteného nároku je pre mladý párik, zarábajúci dvakrát 750 Eur, zobrať si do prenájmu respektíve kúpiť v Bratislave trojizbový byt, kde by len platba za byt činila okolo 800 Eur mesačne. Zdravý pomer je dávať na bývanie do 30 percent príjmu. To znamená malý dvojizbáčik alebo pekný jednoizbový byt do 450 Eur mesačne. Tu si banky vyrábajú novodobých otrokov, pretože stavebná sporiteľňa im dovolí z tých 1500 Eur príjmu mať splátku úveru až neuveriteľných 1100 Eur. Banka už nerieši, čo sa stane napríklad ak žena pôjde na materskú a bude dostávať 200 eur, nech sa predsa partner postará. Pronájem + nájomná zmluva zvyčajne na rok + vysoká flexibilita, viem vymeniť bývanie podľa potreby (veľkosť, lokalita) + nízke počiatočné náklady (najčastejšie provízia a kaucia vo výške dvoch nájmov) + väčšina bytov je už zariadených + ak to náhodou finančne nezvládam, môžem sa vrátiť k rodičom - neviem robiť stavebné úpravy a meniť zariadenie - hrozba predčasnej výpovede z nájmu, nepredĺženia zmluvy David Gusejnov Okresný vedúci pre OVB Allfinanz Slovensko, a.s. www.davidgusejnov.sk Hypotéka + byt bude jedného dňa (keď splatím úver) môj + môžem si ho prispôsobiť na svoj obraz + mám dobrý pocit, že niečo vlastním - ak to finančne nezvládam, stávam sa neplatič a môže prísť až k exekúcii majetku - náročná likvidita (ak chcem vymeniť, musím ho najprv predať) - záväzok na 20-30 rokov - poplatky pri kúpe (znalec, kataster, banka, realitka) od 2,000 Eur vyššie - pri predaji banka štandardne dáva pokutu 5 percent za predčasné splatenie mimo fixácie úrokovej sadzby (napríklad pri 80,000 eur úvere je pokuta 4,000 eur) - je otázne či byt predám za rovnakú alebo vyššiu cenu ako som ho kúpil
sport 6 Nejraději vzpomínám na dobu, kdy jsem hrál v Lužánkách, hlásí Petr Švancara Mercedes, který by s takovým vercajkem kariéru v pornobranži neudělal. I tak by se dal nazvat ohromný brněnský patriot, bývalý fotbalista Zbrojovky a nynější hráč rakouského Waidhofenu, Petr Švancara. Do renovace stadionu v Lužánkách se vrhnul po hlavě a již nyní je jasné, že jeho rozlučka, plánovaná na 27. června právě v Lužánkách, bude velkolepá. Petr Švancara už dále nemohl přihlížet tomu, jak pomník úspěšné éry brněnského fotbalu chátrá. Sedmatřicetiletý fotbalový bavič vzburcoval vedení města a přilákal k veřejným brigádám nadšence, kteří mění slavný stadion k nepoznání. Brněnský odchovanec, jehož fotbalovým vzorem byl slavný Diego Maradona, tak snad také s pomocí ruky boží pomůže k výstavbě nového stadionu na známém místě. Poslední veřejná brigáda proběhla 11. dubna, co bude následovat? Byla to poslední veřejná brigáda, co se úklidu týče. I nadále budeme určitou formou pokračovat, teď jsou na pořadu spíše stavební práce. Podařilo se nám, aby zmizely kmeny, které prorůstají betonem, a nyní budeme opravovat schody, aby se na nich dalo stát. Chceme zachránit každý schod, aby tady mohlo být co nejvíce diváků, o to mi jde. Jaký je reálný odhad, kolik diváků se vejde na tribuny? Reálně se pohybujeme v rozmezí od patnácti do pětadvaceti tisíc. Plánujeme to báj oko, věřím, že se místa co nejvíce naplní. Přiznám se, že jsem nadšený z toho, jakým způsobem směřujeme, kolik je zde lidí, jak to celé probíhá. Za to patří všem obrovský dík. Neskutečně se pohnulo jak s trávníkem, tak s tribunami. Budeme pokračovat dál, abychom lidem dokázali, že to myslíme vážně. Nejenom se zápasem, ale třeba i s budoucností stadionu. Jaká jsou potvrzená jména na zápas? Je jich hodně. Bývalí hráči Zbrojovky Hron, Jarůšek, Uličný, Kroupa, z aktivně hrajících Skřivánek, Soldán, Pacanda, Cupák, Zelenka, Štainer, Baroš, Horváth. Hokejisté Smoleňák, Voráček, Pavelec, Tlustý, Tomáš Svoboda z Vítkovic, Honza Hruška z Komety, Radim Bičánek. Dále bude hrát samozřejmě můj otec, můj syn a plno dalších, Matonoha, Kuba Kohák, Ondra Vetchý, Vojta Dyk. Chci, aby tady byli sportovci z regionu, lidé, které respektuji, které mám rád. Jsem rád, že se mi daří dělat nominaci s tím, že když někoho oslovím, tak opravdu přijde. Petr Švancara osobně připravuje stadion za Lužánkami na jeho rozloučku Jaká bude cena vstupenek? Na fotbalový zápas 99 korun a 99 korun na afterpárty v Bobycentru.
sport 7 Nápad uspořádat zápas v Lužánkách byl z vaší hlavy? Plno lidí mi myšlenku podsouvalo, například moji přátelé Karel Jarůšek, Monika Čuhelová, načež jsem si s tou myšlenkou začal hrát víc a víc. Poté jsme s lidmi, s kterými jsem se obklopil, šli za primátorem, zda by to bylo vůbec možné. A primátor je taky obklopen správnými lidmi, takže politici tomu dali zelenou a dnes jsme ve stádiu, kdy se bavíme o organizaci utkání. Povedlo se to skvěle, start myšlenky byl důležitý a jsem rád, že se to podařilo nachystat, že jsme to nevzdali. I když jsme s některými lidmi bojovali, nenechali jsme se odradit a směřujeme za zápasem. Na která léta kariéry vzpomínáte nejraději? Samozřejmě jsou spjaté k tomuto stadionu, takže nejraději vzpomínám na dobu, kdy jsem tady hrál za tehdejší Boby Brno. A rád vzpomínám i na to, když jsem tady bombarďákům, kteří budou 27. června hrát, podával balóny. Ke stadionu jsem spjatý, dneska se tady bavíme o renovaci zábradlí a já ho jako dorostenec natíral, podával míče a pak se radoval pod kotlem. Nejenom já k tomu tady mám velký vztah. Nedovedu představit, až tady bude chytat třeba Pepa Hron, který zde vyhrál v osmasedmdesátém titul, jaká to bude muset pro něj být nostalgie. Jak se vám nyní líbí v Rakousku? Hlavně se musíme zachránit, jsme na čtrnáctém místě a je potřeba bojovat. Není to jednoduché, je to úroveň zhruba naší divize, jak který zápas, pořád se ta výkonnost pohybuje. Z pěti zápasů mám zatím čtyři branky, takže se mi relativně daří, ale já tam kašlu na nějaké svoje osobní statistiky a jde mi hlavně o záchranu. Pravda je taková, že jsem si to tam celkem oblíbil, lidé jsou fajn a chodí jich plno na zápasy. Kvalita není úplně u všech hráčů, ale převažuje bojovnost a agresivita. Na druhou stranu už to byl krok, který jsem udělat musel, budování po-profesionální kariéry. Ale i tak bych fotbalovou kariéru zakončil rád v některém brněnském klubu. Na první zápas v Rakousku vás přijelo podpořit kvantum fanoušků, jezdí i nadále? Nejezdí, ale určitě zase budou. Bylo to ojedinělé, jsem rád, že se výjezd podařilo fanouškům zorganizovat a udělali velký dojem. Dokonce jsme se dostali i do Kronen Zeitung, což jsou jedny z největších novin v Rakousku, byla o nás celá stránka. Zbrojovka tam byla neskutečným způsobem vidět a i pro klub samotný to byla obrovská reklama, takže jsme nadšení. A poté, co jsem se bavil s fanoušky jsem si jistý, že ještě jeden takový zájezd bude. Jste na každém domácím utkání Komety? Samozřejmě, stejně jako jsme zde všichni tři Švancarové, táta, syn a já, chodíme pravidelně. Pokud by byli na světě i dědové, chodili by s námi. Když tam nejsem já, jsou tam ostatní dva Švancarové. Tím, že vodím syna na Kometu už od tří let a dneska sleduje všechny zápasy i venkovní na onlajnech a jiných webových portálech, se buduje vztah od začátku. To je to, co ve mně budoval otec. Od patnácti jsem si vztah začal budovat sám, když jsem chodil do kotle, a myslím, že syn to má nastavené podobně. Už nejednou se nám stalo, že Kometa prohrála a syn doma, nebo v autě plakal (dívá se s úsměvem na syna). Má to rád a všichni tři máme ke Kometě velký vztah. Dom Turan
košt 8 Gruzínskom po cestách aj NEcestách Časť 1. Bolo nás osem, chceli sme niekam vyraziť a držať sa hesla aj za málo peňazí sa dá spraviť veľa muziky, a tak sa začalo pátranie po lacných letenkách. Destinácie padali jedna za druhou, klasické i tie menej tradičné. Až raz v spoločnej konverzácii na facebooku zasvietilo. Čo tak Gruzínsko? Asi sme sa najprv zľakli. Cestovať sme mali vo februári, uprostred zimy, Gruzínsko je pri Rusku, no zbohom. A na čo tam, čo tam je?, bola myšlienka číslo dva. Asi všetci, mierne rozčarovaní s vypúlenými očami a padnutou sánkou nad takou možnosťou, sme zadali do vyhľadávača Gruzínsko a našli pár fotiek. Na naše prekvapenie sme uvideli parádu, ktorá by nás tam čakala. Potom už ani nevadilo, že je Gruzínsko pri Rusku lebo je vlastne aj pri Turecku a tam je teplo. Kúpili sa letenky smer Budapešť-Kutaisi a už nebolo cesty späť. Začali sa prípravy. Každý sme prišli s nápadmi kam sa chceme pozrieť, čo preskúmať a pomaly sme prichádzali na to, že v jednej lokalite naozaj ostať nemôžeme. Postupne sme si aspoň približne stanovili plán cesty, inšpirovali sme sa aj blogmi vytvorenými našimi predchodcami a našli sme si nocľah. Na internete každé z miest (Tbilisi, Akhaltsikhe a Batumi) ponúkalo viacero zaujímavých možností. Záležalo na náročnosti. My sme nároční neboli. Hlavne nech máme kam naše hlávky zložiť. Našli sme, vybavili sme rezervácie a neostalo už nič iné, len natešene čakať na deň odchodu. Let trval tri hodiny a bolo treba rátať s trojhodinovým posunom vpred. A teraz hop-skok na letisko Kutaisi. Prvé prekvapenie nás čakalo počas pasovej kontroly, keď sme pri vstupe do krajiny dostali darček. Šokovaní s rozospatými úsmevmi sme povedali thanks a hovorili si: Čóóó, to vážne? Nechceme priletieť ešte raz? Každý sme totiž dostali krásnu štvordecovú fľašu červeného vína. Gruzínsko, ako sme ešte pred odchodom zistili, je totiž krajinou s dlhoročnou vinárskou tradíciou. Museli sme počkať na pána, od ktorého sme si počas príprav na výlet rezervovali auto. Kým dorazil, trošku sme si zdriemli a načerpali sily. Dohovoriť sa s ním nebol problém. Za pár minút nám s úsme- Gruzínsko vom odovzdal kľúče a zaželal šťastnú cestu. Najprv auto kládlo odpor v podobe anglického typu vozidla, s volantom napravo, hoci na cestách sa jazdilo v pravom jazdnom pruhu. Naši chlapci si ale hravo poradili, a tak sme mohli vyraziť v ústrety dobrodružstvám. Pán s autom bol síce milý ale veľa nám toho v nádrži nenechal. Bolo treba urýchlene hľadať pumpu. Chlapci vytiahli mobily so stiahnutými mapami a pozerali kde po ceste niečo nájdeme. Ale čo to! Značkami signalizujúcimi zariadenia tohto typu sa to pozdĺž cesty len tak hemžilo. Benzínová pumpa každých päťdesiat metrov? Neubránili sme
košt 9 sa výbuchom smiechu. Ak nemáš pumpu nie si Gruzínec. Jedna však bola v horšom stave ako druhá. Až sme v diaľke zazreli konečne niečo potencionálne funkčné. Síce polovica z nás boli skeptici a vraveli, že naozaj len potencionálne, druhá si to chcela overiť. Našťastie. Vo vnútri po tme sedeli dvaja chlapíci a traja psíci, ktorí hneď ochotne vybehli obslúžiť prišelcov. Avšak dilema a spýtavé pohľady nastali po otázke čo natankovať? A nádrž? Kde je? Po chvíľke sa našla a skúsený pumpár zistil, čo nášmu autíčku treba. Hladní, smädní no v dobrej nálade sme dorazili na námestie do Kutaisi. Bolo takmer osem hodín ráno a uprostred mesta nikde nikoho. Len kde tu psík. Títo kamaráti zo zvieracej ríše nám nakoniec robili spoločnoť počas celého pobytu, pretože v Gruzínku snáď neexistuje pes za plotom. A tak nás Kutaisi pomaličky zasvätilo do pomerov tejto krajiny. Už vieme že tu majú veľa, ale naozaj veľa psov (malý, veľký, huňatý, akého si kto predstaví taký by sa našiel), a že Gruzínci vstávajú neskoro. Pustili sme sa do prehliadky vyľudneného, museli sme uznať, že veľmi príjemne pôsobiaceho centra mesta. Zamenili sme si peniaze v nonstop zmenárni a nechtiac tak narušili sny mladému pánovi z čelom na klávesnici. Chudák bol troška nesvoj a snažil sa maskovať smiešne tvarovaný odtlačok, keď nás obsluhoval. Mohlo sa ísť nakupovať. Konečne niečo pod zub. Tu sme ochutnali aj našu kulinársku prvotinu, chačapuri, pripravovanú s kysnutého cesta plneného rôznou náplňou. Našli sme ju v ešte oficiálne neotvorenej pekárničke. Fajčiaci a zamúčený mladý pán sa nad nami zľutoval. Bola radosť nakupovať za také nízke ceny. Kutaisi nás naučilo ešte niečo: Gruzísnko nepozná dopravné predpisy. Predbiehanie v pravo alebo jazda po kruháči v protismere. A pozor! Kto skôr trúbi ten skôr ide. Problémom bolo, že naša trúba bola už v poriadne zlej kondičke a nejako sa jej nechcelo. Rozhodli sme sa, trošku si cestu predĺžiť a zájsť do Gori, Stalinovho rodiska, obkľukou. Lákal nás pohľad na Kaukaz zaliaty ranným slniečkom, a tak sme zadali do google maps mesto Oni a pustili sa vytýčenou žltou trasou smerom na sever. Čoskoro však naše nadšené štebotanie v aute ustalo. Normálna cesta skončila. Pred nami sa črtalo len čosi, čo vyzeralo skôr ako trať stvorená pre rely. Zaskočení natriasačkou v aute, ktoré sa pasovalo s jamami na zablatenej úzkej ceste a zvyškom asfaltu, sme stodvadsať kilometrovú cestu mali absolvovať rýchlosťou chôdze. K rozpadnutým chatrčiam a domčekom pribudli strakaté kravičky, roztrúsené všade po ceste. Našlo sa aj prasiatko. Snažili sa spásať niečo čo sa veľmi na trávu nepodobalo. Veď bola zima. Zrazu sme v aute vybuchli ozaj hurónskym smiechom a nedalo nám nezaspievať si nový hit našej slovenskej skupiny IMT smile, Cesty II. triedy. Naozaj sme sa dobre bavili a dúfali, že zlý úsek skončí a my pofrčíme zase normálnou rýchlosťou. Ďalším šokom pre nás a najmä asi nášho povereného šoféra bolo, keď nás počas našej opatrnej cesty predbehla neohrozená rozheganá maršrutka (patriaca k verejnej doprave) nakladajúca ľudí po rozpadnutých zastávkach. Nechápali sme. Ako môže... Dospelí sa vozili a deťúrence s veľkými aktovkami sa poctivo pešo driapali na kopec do školy. Po hodine nelepšiacej sa cesty sme sa rozhodli vrátiť. Boli sme trošku smutní. Prví deň ráno a my sme prehrali s touto nevyspytateľnou krajinou. Kaukaz sa v diaľke aspoň črtal. Až neskôr sme zistili, že nám rozbitá cesta vlastne spravila službičku tým, že nás donútila volant zvrtnúť. Nálada sa zasa vrátila. Predsa len aj nezdar bol super zážitkom. Na zozname svietilo Gori, a pohodová cesta po hlavnom ťahu. Vítalo nás malé mestečko, nad ktorým medzičasom už vysoko svietilo zubaté slniečko. Zaparkovali sme auto a vybrali sa na prehliadku. Nájsť čo sme hľadali nebolo vôbec ťažké a zanedlho sme stáli pred malým domčekom, v ktorom podľa Gruzínskych úradov vyrastala veľká osobnosť nedávnych dejín. Dostali sme sa aj do menšej potýčky s tamojšími policajnými silami, ktorí väčšmi než dopravnú situáciu, strážili sochu diktátora pred našimi ničiteľskými chúťkami. Náš položený fotoaparát na piedestále im nebol po vôli a vyrojili sa spoza každého rohu. Nakukli sme ešte aj do opancierovaného vozňa, v ktorom sa súdruh Stalin viezol na Jávsku konferenciu a svoju púť po Gori sme zakončili výstupom na pevnosť, týčiacu sa nad mestom. Pekným výhľadom sme tak dali tomuto mestu zbohom. Lucia Žovinová Fotografie: Lucia Žovinová
cooltura 10 Film Kněžna Libuše nezachrání ani sex za úplňku Jirásek potkává feministky v nechtěně vtipném paskvilu, který si žádný milovník nepovedených filmů nesmí nechat ujít! Lesana, emo a sjetá vodní žínka představují česko-americký skvost, který měl být radši pornem. Jde o historický velkofilm s názvem The Pagan Queen neboli Kněžna Libuše. Jde o počin režiséra Constantina Wernera a novopohnanské producentky, což vysvětluje mnohé. Pohansko-ekologicko-feministické převyprávění starých pověstí českých přitom není špatný nápad, naopak (ze světové mytologie viz Mlhy Avalonu). Navíc dívčí válka si o zpracování z ženského pohledu říká, ba přímo řve a mává u toho mečem. Ale mluvíme o důstojném zpracování, kterého by se zhostil někdo, kdo má aspoň minimum talentu a peněz. Nic z toho totiž v Libuši nehledejte. Celá výprava vypadá, jako kdyby pár fanoušků fantasy pobíhalo po lese při víkendové bitvě. Pár velmi chudých fanoušků fantasy při víkendové bitvě s mizivou účastí. Nehledě na to, že průměrný účastník víkendových bitev ovládá větší škálu hereckých výrazů než všichni herci z Kněžny Libuše dohromady. A co má tedy to pobíhání po lese znamenat? Těžko říct, ale podle tvůrců nás film zavede na samý úsvit českých dějin, kdy vládl pověstný kníže Krok. Ten měl tři dcery: Lesanu - tedy, pardon léčitelku Kazi. Tetu, která byla čistokrevné emo a taky uměla mluvit s duchy. A nejmladší Libuši, která, když se pořádně sjela, viděla do budoucnosti. Kromě toho byla ale moudrá a spravedlivá, takže si ji umírající Krok vyvolil jako svou nástupkyni. Načež se rozjela velmi zamotaná a nepochopitelná telenovela, křížená se soft pornem a okořeněná strašnými hereckými výkony, angličtinou ze základky a šílenými bojovými scénami. Libuše miluje statného a nedostatečně oděného Přemysla Oráče, což dokazuje vášnivým sexem za úplňku. Vlasta je militantní lesba a tajně miluje Libuši, nakonec však neodolá svodům Přemysla. Ten už totiž Libuši nemiluje, protože ta je příliš zaneprázdněná vládnutím a vynechává úplňková rande. Když ale Libuše Oráčovi z nějakého důvodu nabídne vládu nad celým (asi desetičlenným) kmenem, on milostivě souhlasí. Zahlásí aj vil růl vit z ajron fist, sedne na oře a vydá se za kněžnou. K velké nelibosti Emy (2. pád od slova emo ) a Lesany pak spolu budují těžařský průmysl a Prahu, město veliké ( Praha míns trešhould ), nebo o tom aspoň mluví a dál pobíhají po lese. Do toho vypukne dívčí válka, protože Vlasta se asi chce pomstít nebo co. Přemysl za ní zajede, propíchne ji a válka skončí. Může se tedy vesele pokračovat v rozvoji civilizace, ovšem už bez Libuše, která skočí do řeky. Přemysl pak jejich synovi vysvětlí, že jeho matka byla vodní žínka, a je konec. Pokud vám tenhle popis nedává smysl, po zhlédnutí filmu moudřejší nebudete. A čeští fanoušci tam najdou ještě jeden nečekaný bonus: Marka Vašuta a Pavla Kříže, kteří názorně předvádějí, co dokáže mizerná režie udělat se slušnými herci. Kněžna Libuše Jestli tento film i přes naše varování chcete shlédnout, nezapomeňte k tomu přibrat dostatek alkoholu a partu kamarádů. Pěknou zábavu! Marie Štefanidesová
sport 11 Univerzitní trofeje s hráči až do brzkého rána a těšili se z letošních úspěchů svých miláčků. liga V pátek 8. května se v areálu TJ Sokol Brno 1 opět sešli nejlepší týmy Starobrno univerzitní ligy v boji o Masarykův pohár. Šestnáct celků se od skorého rána rvalo o cennou trofej a zájezd do německého Mnichova na zápas Bayernu Mnichov. Nejvíc touhy po vítězství prokázal celek Namlsaných cukrářů, který po skvělých výkonech od počátku sezony zaslouženě zvítězil ve finále nad obhájcem titulu Impériem. 2:0 postoupili do finále. Druhé semifinále přineslo ještě vyrovnanější souboj, v kterém obhájce titulu Impérium narazilo na výborně hrající Valašský oddíl. Diváci se gólu v řádné hrací době nedočkali a tak se rozhodovalo v pokutových kopech. V nich si lépe vedlo Impérium, které podržel brankář Gorčák a tak se obhájce po roce opět ocitnul ve finále. Organizátoři vyjádřili své potěšení z přístupů všech týmů k letošní sezóně a už teď začínají s prací na nové sezóně 2015/2016 ve které se k soutěžím v malé kopané přidají soutěže ve florbalu a beach volejbalu (více informací o sezóně 2015/2016 naleznete na www.univerzitniliga.cz) Javer Gusejnov Osmifinálové boje začali za slunečného počasí v deset ráno a žádné větší překvapení na úkor favoritů nepřinesli. Druhé kolo play-off (čtvrtfinále) přineslo hned několik zajímavých utkání a diváci, kterých přišlo na Sokol několik desítek, až pár stovek určitě nezůstali zklamaní. Před semifinále Univerzitní ligy zařadili do harmonogramu organizátoři i ukončení Jarní ligy malé kopané, kde se utkali čtyři nejlepší celky po základní části Jarní ligy. Z ní vzešel vítězně celek Power rangers, který si ve finále poradil s Pobřeží lihoviny. V semifinále Starobrno Univerzitní ligy se utkali čtyři celky. Překvapení čtvrtfinále, tým BJ Seamen vyzval vítěze základní části soutěže Namlsané cukráře. Utkání mělo bojovný průběh se šancemi na obou stranách. Větší chuť po vítězství však prokázali cukráři a po výhře Finálový souboj mezi loňským vítězem Impériem a ve skvělé formě hrajícími Namlsanými cukráři slibovalo výbornou podívanou. A diváci se skutečně měli na co dívat. Šance se střídaly na obou stranách. Brankáři dlouhé minuty odolávali střelám soupeře. Ve vyrovnané partii se nakonec fotbalové štěstíčko přiklonilo na stranu cukrářů, kteří Impériu předvedli lekci z efektivity a porazili obhájce 3:1. Fanoušci, kteří povzbuzovali své idoly až do konce turnaje, slavili Namlsaní cukráři a Masarykův pohár
ívents 12 Kultúra 5.-7.červen: Špilberk Food Fest festival 2015 hrad Špilberk Sport 27.června: Rozloučka s Petrem Švancarou Fotbalový stadion Za Lužánkami v Brně V nejvýznamnější brněnské historické památce se uskuteční čtvrtý ročník festivalu s názvem Špilberk Food Festival, který je určen všem milovníkům dobrého jídla, lahodných nápojů a vybraných delikates. (Po tři dny čeká na návštěvníky bohatý program plný degustací vín a sommeliérských rychlokurzů, kávového umění, ochutnávek destilátů, školy vařeni či kuchařských exhibicí.) od 17.června: Žít pivo! Muzeum města Brna Hlavní výstava letošního roku na Špilberku je věnována pivu a všemu, co s ním souvisí. Návštěvníky provede historií výroby i konzumace piva v Brně od pravěku až po současnost, zprostředkovaně mohou nahlédnout do nejstarších brněnských pivovarů i hospod. Skillz 23. května 2015: Barcamp Brno 2015 Vysoké učení technické, Fakulta informatiky Velkolepé rozloučení s vrcholovou kariérou připravuje fotbalový útočník Petr Švancara. Do Brna se 27. června sjedou fotbalové a hokejové hvězdy v čele s Jakubem Voráčkem. od 17.června: ME ve fotbale hráčů do 21 let 2015 Praha, Olomouc, Uherské hradiště Mistrovství Evropy fotbalistů do 21 let je za dveřmi. Povzbuďte český výběr při přehlídce osmi nejlepších týmů kontinentu a zároveň na nejprestižnějším turnaji, který kdy Česká republika hostila. Party od 13.května do 4.září: Vaňkovka fest Galerie Vaňkovka Na festivalu vystoupí během pěti měsíců celá řada známých skupin a interpretů. Hudba, divadlo, improvizace, filmy, jóga, literární noc, akce pro děti a to vše a mnohem víc pod otevřeným nebem v nádherném prostředí. Barcamp je mezinárodní síť otevřených konferencí a workshopů, obyčejně se zaměřuje na nové trendy v internetových aplikacích, designu, nových technologiích, médiích, reklamě, podnikání a dalších souvisejících oborech. od 28.května: Ignis Brunensis 2015 Brněnská přehrada, Hrad Veveří, Hrad Špílberk Mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů v Brně. Ohňostrojné přehlídky se zúčastní týmy ze Slovinska, Itálie, Francie a Česka. mezinárodní přehlídka ohňostrojů s hudbou se uskuteční v hlavní soutěžní části na hladině Brněnské přehrady (6.6., 10.6., 13.6., 17.6.)