Pat a Mat pokořili Legendy Autor: Přemysl maevad Budín, 4. 10. 2012 14:36 Čtvrtek před Libercem byl poměrně vzrušující. Překvapivě jsem dodržel osmihodinovou pracovní dobu, poté vyzvednout plaťák, natankovat naftu do Forda, naložit auto, naskládat náhradní gumy a pár náhradních věcí do auta, vyzvednout disk z opravy (ten poznamenaný chrudimskou ranou), vyzvednout v Plzni Marka, který už měl naštěstí připravený stan a plachtu pod auto. Následuje cesta do Rokycan, kde nám opět půjčil Milan Štván velký hever a sadu nářadí. Na tyhle dvě věci jsem si celkem zvykl a byť s většinou ani nevím, jak se dělá, jsem rád, že to máme s sebou. No a můžeme vyrazit směr Liberec. Technickou, která je do 20 hodin nestíháme, ručička začíná totiž ukrajovat minuty po šesté hodině večerní... Cesta je na klid, na Rudné bereme stooktanovou Vervu (no jo, stavíme se i na Mekáči...), přes Prágl však nabíráme hodinovou ztrátu vinou zácpy a navíc v autě něco podezřele smrdí. No, teď bych měl asi dodat, že zácpa byla dopravní. Otevíráme okna a do Liberce je už nezavřeme, kanystry totiž netěsní. Na ubytování v Liberci se ucitáme až po desáté hodině večerní, přesto ještě jedeme do servisu, který je situován v areálu pivovaru Konrád ve Vratislavicích. Zabíráme místo i pro několik dalších posádek, vracíme se do penzionu a po třech svijanských jdeme spát. Ráno jsme na místě činu po sedmé ráno, děláme administrativní přejímku, zdravíme se s Michalem Rejchrtem a Petrem Charouskem. Domlouváme se, že startovku doladíme na ewrc-results.com odpoledne po slavnostním startu. Tak se i nakonec děje a přes menší problémy s přihlášením se nakonec online výsledky, co jsem měl možnost sledovat, povedly a celkem fungovaly.
Jedeme najíždět rychlostní zkoušky. Vynecháváme RZ1, kterou dáme až po polední po technické přejímce a horko těžko nalézáme start RZ2. Konstatuju, že tady se rozjedeme patrně až po dvou kilometrech na kopci, poté se trať dostane na úzkou hřebenici, která je po většinou rychlejší a bude hodně na srdce. Pasáž ukončuje ostrá levá, která je naštěstí z kopce a do cíle je to ještě nějaký ten kilometr uskákané cesty se zatáčkami všech poloměrů. Na trojku už jedeme dle itíku, s radostí vidím start z kopce. Na úvod je těžká pasáž v lese, zakončená jumpíky přes mostky a na hlavní. Po rychlejší části RZty se ocitáme opět na uskákanějším asfaltu se zatáčkami všeho druhu. To však není vše. Někde za polovinou zkoušky se vjíždí na úzký nový asfalt s protahováky, i zbytek vložky je nádherný. Za cílem se s bratry Čepelovi shodujeme, že něco takového se na poli volných soutěží ještě nejelo. A že jsme sakra zkušené posádky! :-)
Vracíme se do servisu a děláme bez problémů technickou. Koeficient se nám zvětšuje z 1,02 na 1,05 za šestistupňovou převodovku. Kdybych věděl, že během soutěže nezařadím ani jednou pětku, mohl jsem zkusit žádost o naopak nižší koeficient. :-) Cestou na námi nenajetou RZ1 nacházíme jeden pneuservis, kde dělají i o svátku a v pohodě nám nazouvají jednu "lehce" jetou Michelinku na opravený disk do rezervy. I rychlostní zkouška číslo jedna je megasuper a z tratí mám moc dobrý pocit, teď jen si je alespoň jednou projet... Před slavnostním startem zjišťujeme, že nám kanystr celkem solidně teče, naštěstí na plachtě, tak jej operativně nalijeme do nádrže. Po slavnostním startu, který je na libereckém náměstí, kde je spousta lidí a pohodová atmosféra, zjišťujeme, že teče ten druhý než jsme nalili do auta, takže opět operativně přelíváme z kanystru do kanystru... Pat a Mat hadr... :-) Výměnu brzdových destiček raději přenecháváme Robertovi Matějkovi z katovického týmu, já se přeci jen pro jistotu odebírám k úpravě startovky pro ewrc-results.com a po návratu je vše ok. Jak to beze mně jde... :-) Pátek končí a my jej zakončujeme v hospodě ve společnosti týmu Romana Rady, rodiny Čepelovi a dvojice Filip Mareš - Kuba Šmíd.
Sobotní ráno se nese v duchu, co obout na přední nápravu. Marek by nechal vepředu "makaróny", Jindra Hrubý radí po telefonu Markgumy. Rozhoduji o druhé variantě a byť se Markovi do práce vůbec nechce, tak nakonec vše zvládá bez jediného problému. Natankováno už máme ze včera... Jsem tedy spokojen, můžeme začít závodit. Úvodní dvě rychlostní zkoušky jsou z našeho pohledu hodně opatrné, dvojka je umocněná startem do kopce, kde se tedy naštěstí rozjíždíme "už" po 50 metrech. Díky opatrnější jízdě nepřichází žádný krizový moment, do retardérů brzdíme fakt brzo, na brzdy prostě vždy včas. Marek je spokojený, já ale vím, že je třeba přidat. RZ3 je toho důkazem. Na startu se zdravím s Markem Šimíkem a jako by pan Jiří Donát mávl červeným praporem (ve skutečnosti jen odpočítal vteřiny do startu), vyrazil Favorit podpořený startem z kopce jako střela. Prvních pár zatáček je třeba probrzdit, aby se zahřály gumy i brzdy, to už nestihl golf startující chvilku před náma, který je zabořený v lese. Pár vteřin u něj ztrácíme než vidíme OK a pokračujeme. Za polovinou zkoušky se na moment ocitáme na trávě, Marek na místě spolujezdce znejistil, je v diktátu důraznější. O pár kilometrů dál hlásí do mikrofonu "bordel, bordel, bordel", mě však zaujala Dáša Dudová vpravo a už je to špatný. Suneme si to k vrbičce a potoku. Zatímco čekám nějakou ránu, zastavujeme se o krtinec a po polechtání vrby se dostáváme zpět na silnici. Zbytek měřeného testu se nese v klidu, už toho bylo dost.
V seskupení zjišťujeme, že Martin Mazuch nadělal trochu škody na svém erku a dozvídáme se, že Ford Capri skončil na cíli jedničky v kotoulech. Do druhé rundy tedy jdeme s cílem dojet zpět do servisu. Druhé sobotní kolo tří rychlostních zkoušek se nese v obdobném duchu. RZ4 a RZ5 bez výraznějších chyb, po startu v RZ6 v ošklivé levé, kde trať lemují patníky, se nám spakuje auto a projedeme půl zatáčky ve smyku, podobně divně se na brzdách auto chová i o něco dál v pravé vracečce. Zdvižený ukazováček! Zatáčku na bordelu projíždíme s respektem, taky už tam Dáša netočí, točí kousek před cílem, znovu ji v koutku oka zaznamenávám, ale tentokrát je Marek spokojen, nejdeme mimo trať. O kilometr dál nás brzdí vesta, za horizontem vidíme to neštěstí, přeražený sloup elektrického vedení, u lesa rozebraná stotřicítka do šrotu. Zastavujeme, první otázka míří na zdraví posádky. "Jsou dobrý," říká Martin Mazuch, trošku se mi tomu ani nechce věřit, ale jo. Za chvíli sanitka, hasiči a my jedeme objízdnou trasou do servisu. Poslední průjezd RZ Sedlíšťka - Cíteř je logicky zrušena, čeká nás poslední dvojice testů. Opět se o nějakou tu sekundu zlepšujeme v obou zkouškách, na osmé zkoušce ještě přichází dvě minikrize na hřebenovce, na výjezdu z úzkého tasím ručku, ať má Marek radost. Skoro nezabrala, ale nakonec se nechala. přemluvit
Tak jsem rád, že jsme se dostali do cíle náročné soutěže jakou Rallye Legend Liberec byla. Navíc s neškráblým autem, to všichni říct nemůžou.:-) Díky patřím Autoslužbám H. Týn za půjčení vleku, Milanovi Štvánů za půjčení nářadí, Robertovi Matějkovi za výměnu brzdových destiček, týmu RKL Liberec za uskutečnění překrásné soutěže, týmu Petra Nešetřila za pozávodní catering a Markovi za tradičně bezchybný diktát a super atmošku v autě. Sestřih našich průjezdů od Duda Design: Máme pár poznatků, pár věcí k vylepšení. Na takhle větší soutěž to chce mechanika, varianta "Pat a Mat to nějak zvládnou" se jeví nedostačující, dále to chce něco provést s brzdami, a nutná je koupě pneumatik, které fungujou. Převodovku pořešíme v zimě, na jediný podnik, který je letos ještě v plánu - listopadové Setkání nejen mistrů 2012 v areálu letiště v Líních - si vystačíme s tím, co máme. Osobně to chce zamakat na rozpisu - neumím si ho pořádně nadiktovat, neumím podle něj jet......ale hlavně: koupit plastové kanystry na benzín, Forda jsem doteď nevyvětral...!