Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_03_BI1 TRÁVICÍ SOUSTAVA TRÁVICÍ ŽLÁZY
TRÁVICÍ ŽLÁZY SLINIVKA BŘIŠNÍ (PANCREAS) protáhlá 14-18 cm 60-90 g uložená v ohbí dvanáctníku žláza s vnější i vnitřní sekrecí = smíšená žláza:
SLINIVKA BŘIŠNÍ žláza s vnější i vnitřní sekrecí = smíšená žláza: funkce endokrinní = vnitřní sekrece: inzulín( snižuje hladinu glukózy v krvi) glukagon ( opačné účinky než inzulín, zvyšuje hladinu glukózy v krvi shluky drobných buněk, tzv. Langerhansovy ostrůvky
SLINIVKA BŘIŠNÍ (PANCREAS) funkce exokrinní (s vnější sekrecí): slinivka břišní produkuje: A) pankreatickou šťávu a ta obsahuje: vysoký obsah NaHCO 3 k neutralizaci HCl ze žaludku B) trávicí enzymy: trypsin a chymotrypsin = proteázy >> neaktivní forma trypsinogen a chymotrypsinogen amylázy (např. sacharáza): štěpí škroby na monosacharidy lipázy: rozkládají tuky
ŘÍZENÍ SEKRECE PANKREATICKÉ ŠŤÁVY Látkově > hormony: sekretin - hormon dvanáctníku pankreozymin - tvoří se v tenkém střevě oba hormony krví zaneseny do pankreatu => vyloučení pankreatické šťávy
JÁTRA (HEPAR) největší žláza a nejtěžší v těle 1,5 kg uložená v pravé brániční klenbě ústřední orgán metabolismu
JÁTRA povrch jater je hladký kryje ho pobřišnice pravý (větší) levý (menší) lalok
JÁTRA Laloky: z jaterních lalůčků > tvar protáhlých vícebokých hranolů (velikost 1-2 mm) lalůček: z jaterních buněk (hepatocyty) seřazených v trámečky paprsčitě se rozbíhající od sběrné centrální žíly v podélné ose lalůčku každý trámeček je ze dvou řad buněk
JÁTRA JATERNÍ LALŮČEK
JÁTRA (HEPAR) buňky vyměšují žluč odtéká do jaterních žlučovodů > spojují se ve dva vývody - z každého laloku jeden spojují se v jaterní vývod (ductus hepaticus), ke kterému se připojuje vývod ze žlučníku a společným žlučovodem ústí do dvanáctníku. při ucpání žlučovodu se žluč hromadí v krvi a vzniká žloutenka (žluté zbarvení kůže) do jater přivádí krev: A) jaterní tepna (20 % krve) z břišní aorty B) vrátnicová žíla (80 % krve) z žaludku, střev, sleziny a slinivky
JÁTRA do jater přivádí krev: A) jaterní tepna (20 % krve) z břišní aorty B) vrátnicová žíla (80 % krve) z žaludku, střev, sleziny a slinivky
JÁTRA (HEPAR) krev z jater odchází jaterní žílou do dolní duté žíly vrátnicová žíla přivádějící krev bohatou na živiny se větví na menší žilky a kapiláry ve stěnách kapilár : hvězdicovité Kupfferovy buňky = makrofágy (jsou schopné fagocytózy) schopnost regenerace je-li zničena polovina až tři čtvrtiny jater, dokážou zajistit tvou funkci
FUNKCE JATER ukládání glukózy ve formě glykogenu vytváření glukózy z necukerných složek uvolňování glukózy do krve - udržení homeostázy (5 mmol/l plazmy) tvorba tuků ze sacharidů detoxikace odpadních látek (např. dusíku na močovinu) chemická přeměna alkoholu, jedu z hub > produkty detoxikace se vylučují do žluči nebo krví do ledvin ( i léčiva)
FUNKCE JATER syntéza plazmatických bílkovin - tvorba krevních bílkovin (albuminy a globuliny, fibrinogen ) produkce hormonů: angiotenzinogen regulace množství vody a solí somatomedin umožňuje působení růstového hormonu likvidace červených krvinek Kupfferovy buňky imunita zásobárna vitamínu B 12 a vitamínů rozpustných v tucích
FUNKCE JATER odbourávání hemoglobinu za vzniku bilirubinu syntéza látek pro srážlivost krve (protrombin a fibrinogen) tvorba velkého množství tepla - při deaminaci aminokyselin, krev vytékající z jater má nejvyšší teplotu 39 C zásobárna krve odbourávání mastných kyselin ß-oxidací produkce žluči vznik vitamínu A z provitamínu β-karotenu a jeho uskladnění
ONEMOCNĚNÍ JATER Hepatitida typu A Hepatitida typu B Hepatitida typu C Hepatitida typu D Cirhóza: zánik jaterních buněk, tvorba vaziva a abnormální jaterní tkáně, příčinou je často alkohol Žloutenka: žluté zbarvení tkání (oční bělima, sliznice, kůže) v důsledku zvýšené hladiny bilirubinu v krve, příčinou bývá poškození jater (zánět, cirhóza) nebo zastavení vylučování žluči žlučovými kameny ( žloutenka z městnání žluči) Žlučové kameny: vznikají z vysráženého cholesterolu, jejich vznik podporuje nadměrný energetický příjem, často při obezitě Infekční mononukleóza
ŽLUČNÍK (VESICA FELLEA) přirostlý na spodní plochu pravého jaterního laloku 7-10 cm dlouhý objem 40 60 ml hromadí a zahušťuje se žluč koncentrace žluče, může dojít k vysrážení cholesterolu >> vznik žlučových kamenů
ŽLUČ (FEL, BILIS, CHOLÉ) žlutohnědá vazká tekutina, na vzduchu zelená denně 0,8-1 l neobsahuje enzymy obsahuje: hlen, vodu, soli, žlučová barviva (bilirubin, biliverdin) soli žlučových kyselin (kys. glykocholová a taurocholová) cholesterol
ŽLUČ ve žlučníku se 5-10 násobně žluč koncentruje reabsorpcí solí a vody vede k vysrážení cholesterolu ze žluči a vytvoření žlučových kamenů ( někdy ) soli žlučových kyselin snižují povrchové napětí detergenty >> rozptylují tuky na jemné kapénky (emulzi), což usnadňuje trávení a vstřebávání > emulgace způsobují hořkou chuť žluči
ŽLUČ bilirubin způsobuje barvu žluči vzniká rozkladem hemoglobinu ve střevě je odbourán bakteriemi a vzniká urobilinogen způsobující zabarvení stolice. část urobilinogenu je vstřebána ze střeva do krve a vylučována močí, způsobuje žluté zabarvení moči cholesterol využívá se k syntéze žlučových kyselin a steroidních hormonů pokud je ve žlučníku nedostatečná koncentrace žlučových solí, dochází k zahušťování kapaliny a vznikají žlučové kameny = cholelitiáza
FUNKCE ŽLUČI: neutralizace kyselé tráveniny (chymu) ze žaludku emulgace tuků (soli žlučových kyselin) ve dvanáctníku umožňuje vstřebávání tuků (tvorba choleinových komplexů) podporuje střevní peristaltiku (stupňuje ji) umožňuje vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích odvádí škodlivé látky a toxiny přes střeva z těla ven
ZDROJE NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1995, 136 s. ISBN 80-716-8234-9. KOČÁREK, Eduard a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 1. vyd. Praha: Scientia, 2010, 336 s. Biologie pro gymnázia. ISBN 978-808-6960-470. JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: teoretická a praktická část. 2. dopl. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, 551 s. Biologie pro gymnázia. ISBN 80-718-2050-4. ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: SPN, 1987, 159 s. ISBN 14-170-87.