Koncem sedmdesát ch let byla Barcelona pfieludem ulic

1 Koncem sedmdesát ch let byla Barcelona pfieludem ulic a uliãek, kter mi se ãlovûk mohl vrátit v ãase o tfiicet nebo ãtyfiicet rokû zpátky. Staãilo jen pfiekroãit práh nûkterého domu ãi kavárny. âas a pamûè, dûjiny a fikce, v e se v tom okouzlujícím mûstû prolínalo jako vodové barvy na akvarelu v de ti. A právû tady, mezi tûmito dnes uï neexistujícími ulicemi, se odehrál pfiíbûh, jehoï kulisami byly katedrály a budovy, které jako by vystoupily z pohádky. V té dobû jsem byl patnáctilet chlapec chfiadnoucí mezi zdmi internátní koly, která nesla jméno svûtce a nacházela se na úboãí kopce na silnici do Vallvidrery. âtvrè Sarriá si tehdy je tû uchovávala vzhled malé obce, zakleslé u bfiehu secesního velkomûsta jako ztroskotaná loì v mûlké vodû. Na e kola stála v horní ãásti ulice, která se od promenády Paseo de la Bonanova plhala vzhûru do kopce. Monumentální prûãelí budilo dojem spí e hradu neï koly. Budova cihlové barvy a hranat ch linií pfiedstavovala hlavolam slo- Ïen z vûïí, obloukû a kfiídel ponofien ch v eru. kolu obklopovaly zahrady, ka ny, bahnité nádrïe, nádvofií a tajemné borovicové háje. Nacházely se tu pochmurné stavby s bazény pokryt mi pfiízraãnou mlhou, tûlocviãny zakleté do ticha a temné kaple, v nichï se v odlescích svûtla svící z obrazû usmívali svûtci. Samotná budova mûla ãtyfii 11

poschodí a k tomu sklepení a podkrovní ãást klauzury, kde bydlelo pár duchovních, ktefií stále pûsobili jako profesofii. Pokoje ÏákÛ se nacházely v ponur ch chodbách ãtvrtého patra. Tyto nekoneãné ochozy se nofiily do vûãného era a prostupovala je stra idelná ozvûna. Dny jsem trávil tím, Ïe jsem ve tfiídách toho obrovského hradu snil s otevfien ma oãima a ãekal na zázrak, k nûmuï docházelo kaïd den odpoledne v pût hodin dvacet minut. V tuto kouzelnou hodinu zalilo slunce vysoká okna tekut m zlatem. Zaznûl zvonek ohla ující konec vyuãování a my Ïáci jsme si pfied veãefií ve veliké jídelnû uïívali témûfi tfiíhodinového volna. Pfiedpokládalo se, Ïe tento ãas vûnujeme studiu nebo duchovnímu pfiemítání. Nevzpomínám si v ak, Ïe bych se tûmito u lechtil mi ãinnostmi zab val jeden jedin den ze v ech, které jsem tam strávil. Byla to moje nejoblíbenûj í chvíle. Proklouzl jsem kolem vrátnice a vydal jsem se prozkoumávat mûsto. Zvykl jsem si vracet se zpátky pfiesnû na veãefii. Chodil jsem star mi ulicemi a bulváry, zatímco se kolem mû pomalu sná el soumrak. Na tûch dlouh ch vycházkách jsem zakou el pocit opojné svobody, zatímco se moje pfiedstavivost vzná ela nad budovami a nesla se vzhûru k nebi. Na pár hodin se ulice Barcelony, kola i mûj ponur pokoj ve ãtvrtém patfie úplnû rozplynuly a já jsem se s nûkolika mincemi v kapse stal tím nej Èastnûj ím ãlovûkem na svûtû. Cesta mû ãasto pfiivádûla na místo, kterému se fiíkalo Sarriánská pustina. Byl to v ak jen jak si lesík na území nikoho. Vût ina pansk ch domû, které byly svého ãasu vystavûny v severní ãásti promenády Paseo de la Bonanova, doposud je tû stála, ale jiï ve znaãnû zchátralém stavu, a tak ulice kolem koly vytváfiely jakési pfiízraãné mûsto. Zdi porostlé 12

bfieãèanem uzavíraly divoce zarostlé zahrady, v nichï se tyãila velkolepá sídla, paláce, kam pronikal plevel a opu - tûnost a kde se pamûè vzná ela jako mlha, která nejevila známky ústupu. Mnoho z tûchto domû ãekala demolice a jiné byly po celá léta vystaveny plenûní. Nûkteré v ak zûstaly obydleny. Obyvatelé tûchto domû byli pfiíslu níci zchudl ch rodû, lidé, jejichï jméno se v dobách, kdy tramvaj jako moderní vynález budila nedûvûru, objevovalo v novinách La Vanguardia v dlouh ch ãláncích na ãtyfii sloupce. Tito lidé se stali rukojmími své skomírající minulosti, a proto potápûjící se loì odmítali opustit. Obávali se, Ïe pokud se osmûlí a pfiekroãí práh svého om elého domu, tûlo se jim ve vûtru rozpt lí jako popel. A tak se stali vûzni ve vlastním domû, v nûmï ve svûtle svícnû pomalu chfiadli. Nûkdy, kdyï jsem rychl m krokem procházel kolem zrezivûl ch mfiíïí, míval jsem dojem, jako bych na sobû cítil pohledy, které mû od odfien ch dvefií nedûvûfiivû sledovaly. Kteréhosi odpoledne na konci záfií roku 1979 jsem se rozhodl vydat nazdafibûh jednou z tûch ulic se spoustou secesních residencí, kam jsem aï doposud nezavítal. Ulice byla zakfiivená a jako mnoho jin ch konãila v zatáãce plotem. Za ním se rozprostírala b valá zahrada, poznamenaná zanedbaností trvající celá desetiletí. Mezi vegetací se dal tu it obrys dvoupatrové budovy. Její ponuré prûãelí se tyãilo za ka nou se sochami, které ãas pokryl mechem. Zaãínalo se smrákat a ono zákoutí mi pfiipadlo ponûkud temné. Obklopovalo mû hrobové ticho, jen vánek eptal svou v strahu beze slov. Uvûdomil jsem si, Ïe jsem se ocitl v jedné z mrtv ch ãástí ãtvrti. ekl jsem si, Ïe udûlám nejlíp, kdyï se vydám po vlastních stopách zpátky a vrátím 13

se do internátu. Zmítal jsem se mezi chorobnou fascinací, s jakou mû to zapomenuté místo uchvátilo, a tím, co mi fiíkal zdrav rozum. Vtom jsem si v iml dvou záfiících Ïlut ch oãí, které svítily ze tmy a které se do mû zabodly jako d ky. Polkl jsem. Pfied plotem, kter m byl dûm obehnán, se r sovala postava koãky s edou hedvábnou srstí; mezi jejími ãelistmi právû umíral mal vrabec. Koãka mûla na krku zavû enou postfiíbfienou rolniãku. Chvíli si mû zkoumavû prohlíïela, pak se otoãila a proklouzla mezi kovov mi tyãemi. Ztratila se mi z oãí v rozlehlém prostoru onoho prokletého ráje a nebohého vrabãáka, kter se odebíral na onen svût, si odnesla s sebou. Pohled na tu malou elmu, hrdou a vyz vavou, mû zaujal. Podle lesklé srsti a podle rolniãky jsem usoudil, Ïe má pána. V budovû se moïná kromû pfiízrakû dávno zmizelé Barcelony nacházelo je tû nûco. Pfiistoupil jsem o pár krokû blíï a poloïil jsem ruce na tyãe v bránû. Kov byl studen. Poslední záblesky soumraku osvûtlovaly stopu tvofienou kapkami krve, které za sebou zanechal vrabec. arlatovû zbarvené perliãky vedly napfiíã tou divoãinou a jako by ukazovaly cestu labyrintem. Znovu jsem polkl. Lépe fieãeno jsem se o to pokusil, jelikoï jsem mûl úplnû vyschlá ústa. Ve spáncích mi bu ila krev, jako by v pfiedtu e nûãeho, o ãem jsem dosud nevûdûl. Vtom jsem pocítil, jak mi pod rukama brána povolila, byla otevfiená. KdyÏ jsem udûlal první krok a ve el dovnitfi, mûsíc zasvítil na bledé tváfie kamenn ch andûlû na ka nû. Sledovali mû. Nohy mi vrostly do zemû. âekal jsem, Ïe ty bytosti vyskoãí ze sv ch podstavcû a promûní se v bûsy vyzbrojené vlãími drápy a hadími jazyky. Nic takového se v ak nestalo. 14

Zhluboka jsem vydechl a zvaïoval moïnosti jak zkrotit svou pfiedstavivost, anebo je tû lépe jak od svého nesmûlého prûzkumu nemovitosti upustit. I tentokrát za mû rozhodl nûkdo jin. Mezi stíny zahrady pronikl nebesk zvuk a rozlil se kolem jako parfém. Naslouchal jsem, jak slab epot nabírá na síle a za klavírního doprovodu dostává jasnou podobu árie. Byl to ten nejkrásnûj í hlas, jak jsem kdy sly el. Melodie mi pfiipadla povûdomá, ale nedafiilo se mi ji rozpoznat. Hudba vycházela z domu a já jsem ji omámenû následoval. Z pootevfien ch dvefií vedoucích na prosklen ochoz vycházely paprsky mlïného svûtla. Zahlédl jsem oãi koãky, zírala na mû usazená na okenním parapetu v prvním patfie. Pfiistoupil jsem k osvûtlenému ochozu, z nûhoï se linul ten nepopsatelnû krásn zvuk. Îensk hlas. Uvnitfi se mihotalo tlumené svûtlo vydávané stovkou svíãek. V jejich svitu se leskla pozlacená trouba starého gramofonu, na nûmï se otáãela deska. VÛbec jsem nepfiem lel nad tím, co dûlám. Samotného mû pfiekvapilo, kdyï jsem si uvûdomil, Ïe vstupuji na ochoz a dál do dvefií, uchvácen sirénou uvûznûnou v gramofonu. Na stole, na nûmï pfiístroj spoãíval, jsem zpozoroval, jak se tfipytí nûjak kulat pfiedmût. Kapesní hodinky. Vzal jsem je a zaãal je ve svûtle svíãek zkoumat. Ruãiãky stály a sklíãko bylo popraskané. Vypadaly, Ïe jsou ze zlata, a pfiipadaly mi stejnû staré jako dûm, do nûhoï jsem vstoupil. O kousek dál se nacházelo veliké kfieslo, které ke mnû bylo otoãeno zády. Stálo pfied krbem, nad nímï jsem spatfiil olejomalbu, portrét Ïeny v bílém. Její veliké edé oãi, smutné a jakoby bezedné, vévodily celému sálu. Kouzlo v ak bylo rázem rozbito. Z kfiesla vstala postava a otoãila se ke mnû. Mûla dlouhé bílé vlasy a planoucí oãi, 15

které ve tmû svítily jako uhlíky. Spatfiil jsem jen dvû obrovské bledé ruce, jak se po mnû natahují. Pak jsem se v záchvatu paniky rozbûhl ke dvefiím. Cestou jsem pfiitom zakopl o gramofon a shodil ho. Sly el jsem je tû, jak se jehla po desce svezla a zaskfiípala. BoÏsk hlas se zlomil a promûnil se v ìábelské zakvílení. Vybûhl jsem do zahrady. Na ko ili jsem ucítil dotek tûch rukou. Zahradu jsem pfiebûhl, jako bych mûl na nohou kfiídla. Strach mi v tûle vfiel v kaïdiãkém póru. Nezastavil jsem se ani na okamïik. BûÏel jsem dál a dál, aniï bych se ohlíïel, dokud mi bokem neprojela bolest a já jsem si uvûdomil, Ïe sotva popadám dech. Po celém tûle mû zalil studen pot. O tfiicet metrû dál svítila svûtla internátu. Vklouzl jsem dovnitfi vchodem do kuchynû, kter nikdy nebyl hlídan, a doplahoãil jsem se do pokoje. Ostatní Ïáci uï jistû dávno ode li na veãefii. Otfiel jsem si pot z ãela a srdce mi opût zaãalo pravidelnû tlouct. Pomalu jsem se uklidnil, kdyï vtom nûkdo zaklepal na dvefie. Oskare, je ãas jít dolû na veãefii, zaznûl hlas jednoho z vychovatelû. Byl to Seguí, pfiem liv jezuita, kter nesná- el, kdyï musel dûlat policistu. Hned to bude, otãe, odpovûdûl jsem. Za vtefiinku. Rychle jsem si oblékl pfiedepsané sako a zhasl jsem v pokoji svûtlo. Za oknem se nad Barcelonou vzná el pfiízrak luny. Teprve tehdy jsem si uvûdomil, Ïe v ruce pofiád drïím ty zlaté hodinky. 16