Spotřební výdaje domácností Belgie a Holandska

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Spotřební výdaje domácností Belgie a Holandska Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Ladislav Stejskal, Ph.D. Dan Průša Brno 2011

Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Ladislavu Stejskalovi, Ph.D., mému vedoucímu bakalářské práce, za jeho trpělivost, cenné rady, připomínky a odbornou pomoc, kterou mi poskytoval během zpracovávání této bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím odborné literatury a pramenů, které uvádím v seznamu. V Brně dne 18. května 2011

Abstract PRŮŠA, D. Consumption expenditures of households in Belgium and the Netherlands. Bachelor thesis. Brno: MUAF, 2009. The task of this bachelor thesis was to compare consumption expenditures of households in Belgium and the Netherlands. The main source for this thesis was Eurostat. Specifically data from the System of National Accounts and data from the Household Budget Survey. All consumption expenditures were sorted by the COICOP classification. And they were analyzed with using statistical methods. Keywords Consumption expenditures of households, Belgium, the Netherlands, structure, COICOP, household budget survey, HICP. Abstrakt PRŮŠA, D. Spotřební výdaje domácností v Belgii a Holandsku. Bakalářská práce. Brno: MZLU v Brně, 2010. Cílem práce je komparace spotřebních výdajů domácností v Belgii a Holandsku. Zdrojem pro tuto práci byly údaje z webových stránek Eurostatu. Konkrétně data ze Systém národních účtů a Statistiky rodinných účtů. Veškeré spotřební výdaje za jednotlivé roky byly tříděny dle jednotné klasifikace COICOP a byly analyzovány pomocí statistických metod pro analýzu časových řad. Klíčová slova Spotřební výdaje domácností, Belgie, Holandsko, struktura, COICOP, statistika rodinných účtů, HICP.

Obsah 5 Obsah 1 Úvod a cíl práce 11 1.1 Úvod... 11 1.2 Cíl práce...12 2 Literární rešerše 13 2.1 Domácnost...13 2.2 Spotřebitel...14 2.3 Chování spotřebitele...14 2.4 Spotřební výdaje...15 3 Metodika 16 3.1 Systém národních účtů... 17 3.2 Statistika rodinných účtů (Household Budget Survey)...18 3.3 Klasifikace COICOP... 20 3.4 Purchasing Power Standard (PPS)...21 4 Vlastní práce 22 4.1 Belgie... 22 4.2 Holandsko... 24 4.3 Vývoj populace a domácností v Belgii a Holandsku... 26 4.4 Výdaje... 27 4.5 Struktura výdajů dle COICOP... 29 4.6 Komparace vývoje jednotlivých oddílů dle COICOP... 32 4.7 Zajímavosti ve výdajové struktuře... 34 4.8 Statistika rodinných účtů...37 4.9 Průměrné celkové spotřební výdaje za všechny typy domácností...37 4.10 Průměrné spotřební výdaje dle věku dotazované osob...37 4.11 Struktura spotřebních výdajů domácností dle typu zaměstnání dotazované osoby... 38 4.12 Domácnosti manuálně pracujících v průmyslu a službách... 39 4.13 Domácnosti pracujících v průmyslu a službách...41

Obsah 6 4.14 Domácnosti nezaměstnaných... 43 4.15 Struktura spotřebních výdajů domácností dle věku dotazované osoby 45 4.16 Domácnosti v kategorii méně jak 30 let... 45 4.17 Domácnosti v kategorii 30 44 let... 48 4.18 Domácnosti v kategorii 60 a více let... 50 4.19 Přijetí jednotné měny Euro v roce 2002... 52 5 Diskuse 55 6 Závěr 56 7 Literatura 57

Obsah 7

Seznam obrázků 8 Seznam obrázků Obr. 1 Vývoj počtu domácností v Belgii 27 Obr. 2 Vývoj počtu domácností v Holandsku 27 Obr. 3 Celkové spotřební výdaje domácností v Belgii 28 Obr. 4 Celkové spotřební výdaje domácností v Holandsku 28 Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7 Obr. 8 Obr. 9 Obr. 10 Obr. 11 Obr. 12 Obr. 13 Obr. 14 Obr. 15 Struktura spotřebních výdajů belgických domácností v roce 1995 v % 30 Struktura spotřebních výdajů belgických domácností v roce 2009 v % 30 Struktura spotřebních výdajů holandských domácností v roce 1995 v % 32 Struktura spotřebních výdajů holandských domácností v roce 2009 v % 32 Detailnější pohled na vývoj struktury spotřebních výdajů domácností v Belgii 33 Detailnější pohled na vývoj struktury spotřebních výdajů domácností v Holandsku 34 Detailní pohled na strukturu výdajů na dopravu a rekreaci a kulturu v Belgii 35 Detailní pohled na strukturu výdajů na dopravu a rekreaci a kulturu v Holandsku 36 Průměrné celkové spotřební výdaje domácností v Belgii a Holandsku 37 Průměrné spotřební výdaje domácností dle věku dotazované osoby (1988 2005) 38 Struktura spotřebních výdajů domácností manuálně pracujících v průmyslu a službách (Belgie) 40

Seznam obrázků 9 Obr. 16 Obr. 17 Obr. 18 Obr. 19 Obr. 20 Obr. 21 Obr. 22 Struktura spotřebních výdajů domácností manuálně pracujících v průmyslu a službách (Holandsko) 40 Struktura spotřebních výdajů domácností pracujících v průmyslu a službách (Belgie) 42 Struktura spotřebních výdajů domácností pracujících v průmyslu a službách (Holandsko) 43 Struktura spotřebních výdajů domácností nezaměstnaných (Belgie) 44 Struktura spotřebních výdajů domácností nezaměstnaných (Holandsko) 44 Struktura spotřebních výdajů domácnosti v kategorii méně jak 30 let (Belgie) 46 Struktura spotřebních výdajů domácností v kategorii méně jak 30 let (Holandsko) 47 Obr. 23 Struktura spotřebních výdajů domácností v kategorii 30 44 let (Belgie) 48 Obr. 24 Struktura spotřebních výdajů domácností v kategorii 30 44 let (Holandsko) 49 Obr. 25 Obr. 26 Struktura spotřebních výdajů domácností v kategorii 60 a více let (Belgie) 51 Struktura spotřebních výdajů domácností v kategorii 60 a více let (Holandsko) 51 Obr. 27 Průměrná hodnota HICP Belgie v letech 1997 až 2001 (1996 = 100) 52 Obr. 28 Průměrná hodnota HICP Belgie v letech 2002 až 2006 (1996 = 100) 53 Obr. 29 Průměrná hodnota HICP Holandska v letech 1997 až 2001 (1996 = 100) 53 Obr. 30 Průměrná hodnota HICP Holandska v letech 2002 až 2006 (1996 = 100) 54

Seznam tabulek 10 Seznam tabulek Tab. 1 Referenční domácnosti dle typu zaměstnání dotazované osoby v Belgii 38 Tab. 2 Referenční domácnosti dle typu zaměstnání dotazované osoby v Holandsku 39 Tab. 3 Belgické domácnosti účastnící se výzkumu dle věku dotazované osoby 45 Tab. 4 Holandské domácnosti účastnící se výzkumu dle věku dotazované osoby 45

Úvod a cíl práce 11 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Již od svého narození se každý z nás stává spotřebitelem a to buď přímým či nepřímým. Spotřeba nás ovlivňuje po celý náš život. Zároveň je každý z nás každodenně pod tlakem různých reklam, letáků a jiných produktů marketingu majících za cíl pouze to, abychom si zakoupili právě ten výrobek či službu, který právě v daný moment propagují. Proto je pro každou domácnost a i státní orgány důležité sledovat spotřební výdaje. Velikost těchto výdajů se liší domácnost od domácnosti. Ty jsou ovlivňovány příjmem jejich členů, místem bydliště, změnou cen spotřebního zboží, kulturními zvyky v dané lokalitě a také podnebím. Tyto spotřební výdaje se mění postupem času i příchodem nových generací. Spotřební výdaje jsou zároveň jedním z důležitých makroekonomických i mikroekonomických ukazatelů. Jejich sledování má za úkol především daná statistická instituce příslušné země. V rámci Evropské unie to je potom Evropský statistický úřad, zkráceně Eurostat se sídlem v Lucembursku, který těmto národním institucím doporučuje jak by sledování mělo probíhat a z jakých zdrojů by měly být čerpány požadované informace. Zjištěné spotřební výdaje nám tak nabízejí možnost pohlédnout na současné preference, požadavky a potřeby obyvatel různých států a také na jejich vývoj v čase. Tato bakalářská práce nabídne svým čtenářům srovnání spotřebních výdajů domácností v Belgii a Holandsku. Jedná se o dvě vyspělé západoevropské země, které spolu přímo sousedí a v historii si prošly víceméně stejným vývojem. Do roku 1830 totiž tvořily prakticky jedno království a v současné době je na území obou států úředním jazykem holandština. Proto bude zajímavé sledovat, zda-li domácnosti v takto si blízkých zemích mají stejné preference a vydávají peněžní prostředky na stejné položky spotřebního koše.

Úvod a cíl práce 12 1.2 Cíl práce Tato bakalářská práce má za cíl porovnat a seznámit čtenáře se strukturou a vývojem spotřebních výdajů domácností v Belgii a Holandsku. Pro naplnění tohoto cíle budou porovnány spotřební výdaje domácností vedené ve statistikách Národních účtů a na základě dat získaných z výzkumů pro účely Statistiky rodinných účtů, které jsou vedeny v databázích Evropského statistického úřadu. Při naplňování cíle práce budou porovnány spotřební výdaje jak v peněžním vyjádření, tak i v procentuálním vyjádření podílu jednotlivých výdajových položek na celkové sumě. Na závěr bude provedeno srovnání vývoje hodnot harmonizovaného indexu spotřebitelských cen ve vztahu k přijetí jednotné měny Euro. Jako dílčí cíl bylo určeno seznámení čtenáře této bakalářské práce s metodikou a systémem Národních účtů, Statistiky rodinných účtů, klasifikací COICOP, umělou měnovou jednotkou PPS a dále představení obou zemí po stránce geografické, historické a ekonomické.

Literární rešerše 13 2 Literární rešerše V následující kapitole budou uvedeny teoretické poznatky, které se vztahují k pojmům domácnost, spotřebitel, chování spotřebitele a spotřební výdaje. 2.1 Domácnost Na pojem domácnost může být nahlíženo z několika pohledů. Ve smyslu 115 Občanského zákona domácnost tvoří tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Na základě této definice může být domácnost chápána jako určité soužití několika fyzických osob a nebo jako určité spotřební společenství, ve kterém každá z osob podílí na úhradě spotřebovaného zboží či služeb. Přičemž musí být splněny obě dvě podmínky stanovené zákonem (Účetnictví, daně, právo). Světová organizace pro rozvoj OECD charakterizuje domácnost na základě ujednání uzavřených mezi osobami individuálně nebo ve skupinách, která se týkají zajištění potravin nebo jiných záležitostí nezbytných pro bydlení. Domácnost může být buď (a) jednočlenná, to znamená pouze osoba, která si sama zajišťuje potraviny nebo další náležitosti k životu bez spojení s jinou osobou tak, aby netvořili součást vícečlenné domácnosti nebo (b) vícečlennou domácnost, to znamená, skupinu dvou nebo více osob společně bydlících, kteří se starají o základní zajištění potravinami nebo jinými nezbytnými záležitostmi pro živobytí. Osoby v této skupině mohou spojovat své příjmy ve větší či menší míře a mohou mít společný rozpočet. Tyto osoby mohou a nemusí být příbuzní nebo mohou představovat kombinaci obou typů. Domácnost může být umístěna v bytové jednotce nebo v soustavě kolektivních obytných prostor jako je penzion, hotel nebo kemp nebo může být tvořena taktéž administrativními pracovníky v nějaké instituci. Domácnost mohou tvořit i lidé bez domova (OECD Glossary of statistical terms). Eurostat definuje domácnost pro potřeby různých sociálních výzkumů jako: hospodářskou jednotku nebo provozně jako společenskou jednotku, která: - má společné dohody, - sdílí náklady na domácnost nebo na denní potřeby, - sdílí společné bydliště. Domácnost zahrnuje buď samostatně žijící osoby nebo skupinu lidí, která nemusí být spřízněná, žijící na stejné adrese a společně hospodaří, tzn. že sdílí alespoň jedno jídlo denně nebo sdílí obývací pokoj. Kolektivní domácností nebo institucionální domácností (na rozdíl od soukromých domácností) jsou například: nemocnice, domovy důchodců, bytové domy, věznice, kasárna, náboženské instituce, penziony, zaměstnanecké ubytovny aj. (Statistics explained).

Literární rešerše 14 2.2 Spotřebitel Spotřebitelé se vzájemně liší věkem, příjmem, vzděláním a vkusem. Nakupují nejrozmanitější zboží a služby. Na jejich volbu z palety výrobků, služeb a firem má vliv okolní prostředí a chování ostatních konzumentů (Kotler, Armstrong, 2004). Osobní spotřebitel nakupuje zboží a služby pro svoji potřebu a potřebu domácnosti, nebo jako dárky pro přátele. Ve všech těchto případech jsou výrobky zakoupeny pro konečné využití jednotlivci, tzv. koncovými uživateli nebo posledními spotřebiteli (Schiffman, Kanuk, 2004). Konečná spotřeba individuálních spotřebitelů je velmi dynamická, protože zahrnuje každého jednotlivce (všichni lidé jsou spotřebiteli), v každém věku a v každém postavení a to bez ohledu na to, zda-li je v úloze kupujícího nebo uživatele (který spotřebovává a nakupuje pro něj někdo jiný), případně vystupuje v obou dvou rolích (Kulčáková, Richterová, 1997). Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek (Hořejší, 2006). 2.3 Chování spotřebitele Jedním ze základních problémů, které spotřebitel řeší je, kolik určitého statku má kupovat a jak má svůj důchod mezi různé statky rozdělit (Holman, 2002). Spotřebitel se v podmínkách jistoty rozhoduje mezi známými spotřebními koši a volí takový spotřební soubor, který mu přinese nejvyšší užitek. Vybírá jednu z možností s jedním známým výsledkem. V podmínkách rizika se rozhoduje mezi několika možnostmi s různými výsledky, na všechny tyto výsledky bere při svém rozhodování ohled, a to v závislosti na pravděpodobnosti, s níž mohou nastat. Nerozhoduje se tedy podle jistého, ale podle očekávaného výsledku (Hořejší, 2006). Spotřebitelovo chování je taktéž ovlivněno faktory jako je kultura a rodina, ve které spotřebitel žije. Dalšími vlivy, které na něj působí jsou osobního a psychologického charakteru (Kotler, Armstrong, 2004). Do kulturních vlivů je zahrnováno vše, co člověk vytvořil během svého historického vývoje ať v podobě materiální či duchovní, včetně uznávaných hodnot a zvyků (Světlík, 2003). Vliv rodiny spolu s vlivem tzv. referenčních skupin spadá do vlivu společenských faktorů, kdy se spotřebitel rozhoduje na základě rozhovorů, výměny zkušeností a pozitivních či. negativních zážitků (Horská a kol. 2009). Vlivy osobní působící na chování spotřebitele vyplívají z povahových vlastností a rysů, které jsou pro každého spotřebitele jedinečné. Z psychologických faktorů působících na spotřebitele je zřejmě v současné době tím nejvýznamnějším životní styl. Klasické teorie zabývající se chováním spotřebitele však uvažují pouze o racionálně se chovajícím spotřebiteli. Ale v reálném životě jsou jeho výsledná kupní rozhodnutí tvořena řadou iracionálních faktorů.

Literární rešerše 15 2.4 Spotřební výdaje Spotřeba představuje užívání zdrojů k okamžitému prospěchu (Spotřeba). Jedná se o výdaje, které vzniknou za účelem uspokojování individuálních nebo kolektivních potřeb. Jsou uskutečňovány jednak samotnými domácnostmi, ale i různými neziskovými institucemi (církve, sportovní kluby, aj.) a také vládními orgány, které nakupují nebo vyrábějí produkty a tyto potom dodávají přímo domácnostem (ČSÚ). Pro domácnosti je nejtypičtější nákup zboží krátkodobé (např. potraviny) a dlouhodobé (např. automobil) spotřeby a nákup služeb (např. kadeřnictví). Pokud provedeme součet výdajů domácností, podniků, vlády a zahraničních subjektů v dané zemi, které byly vynaloženy na nákup výrobků a služeb vyprodukovaných v daném roce získáme údaj o hodnotě celkového produktu ekonomiky (Jurečka, Jánošíková, 2009) Důležitost spotřebních výdajů v jejich sledování spočívá tedy v tom, že představují jednu z položek, které utvářejí hodnotu HDP daného státu. HDP představuje nástroj pro měření celkových výdajů, celkového produktu i celkový důchod v dané ekonomice (Klíma, 2006). Není neobvyklé, že spotřeba představuje i více jak 50 % z jeho celkové hodnoty. O spotřebních výdajích hovoří i klasické ekonomické teorie, které definují tzv. spotřební funkci. Tato funkce pak představuje spojení mezi spotřebními výdaji a důchodem domácností, resp. jejich bohatstvím a sociálními faktory, které na ně působí. Domácnosti za svoji práci dostanou důchod, který podléhá zdanění. Takto zdaněný důchod zvýšený o transfery se nazývá disponibilní důchod. Disponibilní důchod je domácnostmi dále rozdělen na úspory a spotřebu (Jurečka, Jánošíková, 2009). Dle Keynesovy teorie se spotřeba skládá ze dvou složek. Tou první je autonomní spotřeba, která je nezávislá na velikosti důchodu. Představuje spotřebu domácností i při nulovém důchodu, kdy domácnosti spotřebovávají např. základní potraviny. Tato spotřeba je právě financována z úspor. Druhou složku představuje indukovaná spotřeba, která je již závislá na disponibilním důchodu domácnosti. Obecně lze říci, že při růst disponibilního důchodu dochází k růstu výše úspor a naopak se snižuje podíl spotřebních výdajů ve vztahu k celkovému disponibilnímu důchodu (Soukup, 2007).

Metodika 16 3 Metodika Jako první krok v této práci budou vysvětleny v kapitole Literární rešerše důležité a nezbytné teoretické pojmy týkající se domácnosti, spotřebitele, spotřebitelského chování a spotřebního koše. Pro jejich vysvětlení bude použita odborná literatura z oblasti marketingu, mikroekonomie, výzkumu chování spotřebitele a další. Vlastní práce týkající se spotřebních výdajů domácností v Belgii a Holandsku bude rozdělena do tří částí. První část se bude věnovat statistickým datům z Národních účtů, druhá část se bude věnovat výsledkům výzkumů pro účely Statistiky rodinných účtů a třetí, okrajová část, bude zaměřena na růst indexu spotřebitelských cen v 5 letech před přijetím Eura a v 5 letech po jeho přijetí. Aby byl splněn hlavní cíl práce, budou nejprve shromážděna odpovídající data pro jednotlivé státy. Nejprve budou pro účely komparace spotřebních výdajů zjištěny celkové spotřební výdaje těchto domácností a jejich vývoj od roku 1995. Tyto údaje budou pocházet z databází Národních účtů. Dále bude ze stejného zdroje zjištěna struktura těchto spotřebních výdajů. Výdaje budou seřazeny podle jednotné klasifikace COICOP a u každé země dojde k jejich komparaci mezi roky 1995 a 2009. Výdaje, které se budou významně podílet na celkových spotřebních výdajích budou detailně rozebrány a bude porovnáván jejich vývoj v čase. Druhá část Vlastní práce se bude zabývat výstupy z průzkumů, které byly prováděny pro účely Statistiky rodinných účtů (HBS). Zde budou porovnávány průměrné spotřební výdaje za jednotlivá kola průzkumu, která se uskutečnila v letech 1988, 1994, 1999 a 2005. Údaje ze Statistiky rodinných účtů pro jednotlivé státy budou porovnány dle jednotlivých typů domácností a charakteru dotazovaných osob. Závěrečná část Vlastní práce bude věnována komparaci vývoje harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) v 5 letech před přijetím Eura a v 5 letech po jeho přijetí. Proto, aby získal čtenář této bakalářské práce určitou představu o základních demografických, geografických, historických a samozřejmě i ekonomických podmínkách jak v Belgii tak Holandsku, budou obě země představeny na začátku Vlastní práce. Informace pro tuto prezentaci zemí budou získány z webových stránek Ministerstva zahraničních věcí ČR, informačního portálu CIA, národních webových stránek, které tyto země provozují za účelem své prezentace a informace týkající se jejich působení v rámci Evropské unie budou zjištěny z webového portálu Euroskop. Údaje o počtech obyvatel a počtu domácností, které se vyskytují na území těchto států budou zjištěny na webových stránkách Directorate-general Statistics Belgium, což jsou webové stránky belgického statistického úřadu a na webových stránkách Centraal Bureau voor de Statistiek, což je holandský statistický úřad.

Metodika 17 Hodnoty za jednotlivé roky budou seřazeny vzestupně do tzv. intervalových časových řad. Tyto řady potom budou předmětem analýzy. V rámci toho budou dle potřeby vypočítány průměrné hodnoty, tempo růstu (řetězový index) a geometrický průměr pro určení průměrných změn za sledovaná období. Na následujících řádcích je pro lepší pochopení uvedena metodika a význam systému národních účtů, statistiky rodinných účtů, klasifikace COICOP a důvod, proč budou peněžní hodnoty vyjádřeny v jednotkách PPS. 3.1 Systém národních účtů Jedná se o konzistentní soubor makroekonomických ukazatelů, které poskytují obraz o celkové ekonomické situaci jak za Evropskou unii jako celek, tak i za jednotlivé členské státy. Předkládají tak detailní záznamy ekonomických aktivit, které probíhají v rámci ekonomik jednotlivých státu a sledují vzájemné působení jednotlivých ekonomických subjektů a skupin na trhu. Systém národních účtů tak poskytuje nejen informace o ekonomické výkonnosti dané země, ale taky o úrovni jejich aktiv a pasiv a bohatství jejího obyvatelstva. Díky tomu, že Eurostat publikuje jednotlivé součásti Národních účtů v ročním a čtvrtletním vyjádření jsou široce používány pro různé ekonomické analýzy a prognózy. Veškerá data shromážděná v rámci Národních účtů jsou prezentována formou tabulek a k nim připojených souborů metadat. Národní účty jsou primárně konstruovány pro různé typy ekonomických analýz bez ohledu na to, jakou má daná země průmyslovou strukturu či v jaké ekonomické fázi se v daný okamžik nachází. To je dáno tím, že vycházejí z celosvětově platných a používaných klasifikací a účetních pravidel. Roční národní účty jsou sestavovány v souladu s Evropským systémem účtů ESA 1995 (dle nařízení Rady 2223/96). Toto nařízení mimo jiného stanovuje přesný seznam oblastí, za které mají jednotlivé národní instituce předávat data pro účely Eurostatu. Tyto data musejí být dodány i v přesně vymezeném časovém rámci. Díky tomu existuje přehled o stavu Evropské unie, eurozóny, jednotlivých členských státy EU, kandidátských zemí a USA a Japonska. Těmi hlavními oblastmi, pro které jsou shromažďovány veškerá data jsou: HDP údaje jsou vykazovány v běžných a stálých cenách a zahrnují i cenové indexy. Konečná spotřeba údaje jsou vykazovány v běžných a stálých cenách a jsou rozděleny na spotřebu domácností a na spotřebu státu. Členění výdajů probíhá dle klasifikace COICOP. K dispozici jsou opět i cenové indexy. Příjmy, úspory, čisté půjčky v současných cenách hodnoty jsou uvedeny v reálných hodnotách. Vývoz a dovoz mezi členskými zeměmi a třetími zeměmi hodnoty jsou opět uváděny v běžných a stálých cenách doplněny o cenové indexy. Dále se jedná o rozbory přidaných hodnot, mezd a platů, konečných spotřebních výdajů domácností členěných dle klasifikace COICOP, aj. Tyto

Metodika 18 údaje jsou opět uváděny v běžných a stálých cenách a jsou doplněny o nezbytné indexy. Pomocné ukazatele zahrnují v sobě data o populaci a zaměstnanosti, paritu kupní síly, produktivitu práce, jednotkové náklady práce atd. Veškerá data jsou vyjádřena v následujících jednotkách: ECU/Euro, národní měně, standard kupní síly (PPS), běžná cena a objem, osoba (pro počty obyvatel) a celkově odpracované hodiny (zaměstnanost). Pro potřeby této bakalářské práce bude pracováno s údaji o konečně spotřebě domácností. Dle národních účtů představují výdaje na konečnou spotřebu souhrn vynaložených výdajů bytových jednotek na zboží a služby, které jsou spotřebovávány za účelem uspokojení potřeb jednotlivců nebo členů dané domácnosti. Do výdajů na konečnou spotřebu jsou zahrnovány jak výdaje vynaložené v tuzemsku tak i výdaje vynaložené v zahraničí. Celkové výdaje na konečnou spotřebu potom představují součet výdajů na konečnou spotřebu ve všech bytových jednotkách. Sektor domácností je tvořen buď jednotlivci nebo skupinami jednotlivců jako konečných spotřebitelů. Mezi ně jsou zařazeni i jednotlivci či skupiny, které produkují zboží a služby výhradně pro svoji vlastní konečnou spotřebu. V současné době neexistuje žádný samostatný výzkum či šetření, které by se zabývalo pouze zjišťováním dat pro sestavování Národních účtů. Zdroje používané pro sběr těchto dat jsou tak různého charakteru. Jedná se například o sčítání lidu, vládní administrativní údaje, obchodní průzkumy a výstupy z průzkumů uskutečněných v domácnostech v dané zemi. Tyto zdroje se tak mezi jednotlivými zeměmi liší a mohou pokrývat širokou paletu ekonomických, sociálních, finančních a jiných subjektů. 3.2 Statistika rodinných účtů (Household Budget Survey) Hlavním cílem, proč se zjišťují data pro účely Statistiky rodinných účtů je ten, aby bylo vytvořeno určité povědomí o podmínkách ve kterých žijí rodiny v určitém čase a na určitém území. Dalšími cíly této statistiky je vytvoření obrazu o celkových spotřebních výdajích domácností, které jsou dále rozděleny dle různých charakteristik. Rodiny jsou tak členěny dle zdroje jejich příjmů, sociálně-ekonomického charakteru domácnosti (tj. dle typu jejich zaměstnání), stupně urbanizace místa jejich pobytu, regionu, kde žijí atd. Data, která jsou potom získána z výzkumu slouží pro konstrukci vah, které jsou dále používány při sestavování indexu spotřebitelských cen nebo také při sestavování dat pro potřeby národních účtů. Takovým indexem, kde jsou využity

Metodika 19 váhy z tohoto výzkumu je například Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP). Přesně vymezená doba, pro uskutečnění tohoto výzkumu není nikterak striktně dána. U dvou třetin členských zemí Evropské unie tak výzkum probíhá každý rok. Zbývající země mají mezi jednotlivými koly výzkumu pětileté či delší pauzy. Při výběru referenčních domácností se v rámci Evropské unie většinou používá náhodný výběr. Bohužel největším a nejzásadnějším problémem tohoto výzkumu je vysoký výskyt nezodpovědných referenčních domácností. Do tohoto výzkumu mohou být zařazeny pouze osoby žijící v privátních domácnostech, které sdílí svoje spotřební výdaje a mají stejnou adresu bydliště. Osoby žijící v institucionálních domácnostech, jako jsou například domovy důchodců, nemocnice, hostely, penziony, věznice, kasárna aj. jsou z tohoto výzkumu automaticky vyřazeny. Je to z důvodů toho, že tyto domácnosti nejsou většinou jejich trvalým bydlištěm. Každé domácnosti, která je zařazena do výzkumu je poté přiděleno identifikační číslo a zaznamenán region (dle evropského členění NUTS), ve kterém se daná domácnost nachází. To kvůli tomu, aby mohlo být porovnáváno spotřební chování v jednotlivých krajích. Data pro účely Statistik rodinných účtů se zjišťují většinou na základě kombinace jedno či více rozhovorů s dotazovanou osobou a pomocí deníků a zápisů, které vedou buď domácnosti nebo jednotlivci. Stejně jako není přesně vymezena doba, kdy má tento výzkum probíhat, není ani nijak striktně dáno v jakém časovém rozsahu mají domácnosti své spotřební výdaje sledovat. Zpravidla se tato doba pohybuje od 7 až po 30 dní. Při retrospektivních rozhovorech se využívá celá řada referenčních období. Například jeden měsíc se používá pro zboží a služby, které se spotřebovávají častěji. Zato roční referenční období se používá u těch druhů zboží a služeb, které nejsou tak často spotřebovávány. Použitím delšího referenčního období jsou získávány přesnější údaje, ale také tím pádem dochází k většímu zkreslování. Přesto, že výstupy z výzkumu pro účely Statistiky rodinných účtů musejí být harmonizovány, Eurostat neklade žádné konkrétní požadavky na to, aby všechny referenční domácnosti dostávaly stejné otázky, aby byla zachována naprosto stejná struktura výzkumu. Důraz je ovšem kladen na to, aby byly harmonizovány jednotlivé pojmy a definice jednotlivých produktů. Pro účely výzkumu je třeba určit referenční osobu, jejíž charakteristika je potom využita pro klasifikaci domácnosti a při analýze informací získaných o dané domácnosti. Sociálně-ekonomická skupina, povolání a postavení v zaměstnání, příjem, pohlaví a věk referenční osoby se tak potom používá pro klasifikace a prezentaci výsledků za dané rodiny. Referenční osobou tak většinou bývá hlava rodiny. A zároveň bývá doporučováno, aby to byla osoba, která má největší podíl na celkovém příjmu dané domácnosti. Klasifikace domácností dle typu je ovlivněna rozdíly mezi dospělými a dětmi. Jedná se například o to, zda-li je pár s dospělým dítětem klasifikován jako domácnost nukleárního páru s dospělým dítětem či jako složitější typ složený

Metodika 20 z manželského páru, dítěte a ostatních dospělých. Pro účely klasifikace v tomto výzkumu je za dítě brána jakákoliv osoba mladší 16 let a nebo osoba ve věku 16 až 24 let, která je ekonomicky neaktivní a žije alespoň s jedním z rodičů. Pro to, aby byly zjištěny skutečné výdaje, které měla referenční domácnost, zaznamenává se cena, která byla skutečně zaplacena včetně DPH a různých spotřebních daní. Eurostat také doporučuje zahrnovat do Statistik rodinných účtů i vlastní produkci domácností, která je zároveň jednou z nepeněžních složek spotřeby. Do takovéto produkce je řazena například produkce vlastních potravin u zemědělských rodin či vlastnících zahradu. Tyto produkty jsou potom oceněny maloobchodní cenou tak, jako by byly zakoupeny v maloobchodě. Aby bylo získáno určité hodnocení životní úrovně domácností na základě provedených výdajů bývají výdaje na již použité zboží, které domácnosti nakupují, zaznamenávány stejně, jako by se jednalo o jakýkoliv jiný spotřební výdaj. Nejhůře srovnatelnými oblastmi Statistik rodinných účtů tak zůstává zdravotnictví a školství. A to díky většinou rozdílným přístupům členských států Evropské unie k sociální problematice a vzdělávání. 3.3 Klasifikace COICOP Pro kategorizaci spotřebních výdajů domácností se používá jednotná klasifikace spotřebních výdajů, v originálním názvu Classification of Individual Consumption by Purpose (COICOP). Nebo-li Klasifikace individuální spotřeby dle účelu. Jedná se o mezinárodně užívanou klasifikaci, která byla sestavena světovou organizací United Nations. V tomto případě se používá upravená klasifikace pro potřeby sestavování harmonizovaného indexu spotřebitelských cen v rámci Evropské unie. Tato klasifikace je využívána pro identifikaci výdajů na individuální spotřebu ze tří sfér. A to výdajů domácností, výdajů neziskových organizací sloužících domácnostem (označeny zkratkou NISD) a výdajů vládních institucí. Kvůli tomu je klasifikace primárně rozdělena do čtrnácti hlavních oddílů. Oddíl 01 až 12 slouží pro identifikaci výdajů domácností na individuální spotřebu. Oddíl 13 slouží k identifikaci výdajů NISD na individuální spotřebu a poslední 14. oddíl je určen pro vládní instituce a jejich výdaje. Jednotlivé oddíly mohou být detailněji členěny na skupiny, kterým je jsou přiřazeny v jednotlivých oddílech čísla od 1 do 9. A dále tyto skupiny mohou být detailněji členěny na třídy, kterých v každé skupině může být rovněž od 1 do 9. Pro účely této bakalářské práce budou využívány pouze spotřební výdaje agregované v oddílech 01 až 12: 01 Potraviny a nealkoholické nápoje: pekárenské výrobky; maso; mléko, sýry a vejce; oleje a tuky; ovoce a zelenina; cukr, čokoláda, cukrovinky; káva, čaj a kakao; minerální vody, nealkoholické nápoje aj.

Metodika 21 02 Alkoholické nápoje, tabák: lihoviny, vína, pivo; tabák. 03 Odívání a obuv: oděvní materiály, oděvy včetně výdajů na opravy a půjčování; obuv včetně výdajů na opravy a půjčování. 04 Bydlení, voda, elektřina, plyn a ostatní paliva: nájemné za byt, imputované nájemné; údržba a opravy obydlí; dodávky vody; sběr odpadu a odpadních vod; elektřina, plyn a ostatní paliva. 05 Bytové vybavení, zařízení domácnosti a běžné opravy obydlí: nábytek, koberce a podlahové krytiny; bytový textil; domácí spotřebiče a výdaje na jejich opravy; nářadí a různé zařízení pro dům a zahradu; zboží a služby pro běžnou údržbu domácnosti. 06 Zdraví: léčiva a zdravotnické prostředky; služby ambulantní zdravotní péče; služby ústavní zdravotní péče. 07 Doprava: nákup automobilů, motocyklů, jízdních kol; provoz osobních dopravních prostředků a výdaje na jejich údržbu a opravy; dopravní služby aj. 08 Telekomunikace: poštovní služby; telefonní a telefaxové služby; internetové připojení aj. 09 Rekreace a kultura: výdaje za nákup televizorů, rádií, fotoaparátů, videokamer; nosiče pro záznam zvuku a obrazu; hudební nástroje; vybavení pro sport; domácí zvířata; knihy, noviny, časopisy; kulturní služby; dovolená aj. 10 Vzdělávání: předškolní, primární, sekundární, terciární a vzdělání nedefinované dle úrovně. 11 Stravování a ubytování: restaurace, kavárny, jídelny; ubytovací služby. 12 Ostatní zboží a služby: kadeřnické salony; el. spotřebiče pro osobní péči; klenoty, hodinky; sociální péče; pojištění; aj. 3.4 Purchasing Power Standard (PPS) V této jednotce jsou uváděny veškeré průměrné spotřební výdaje domácností členěné dle klasifikace COICOP a které byly získány na základě výzkumu pro účely Statistiky rodinných účtů. Jedná se o uměle vytvořenou měnu, která teoreticky umožňuje za jednu svoji jednotku koupit v každé zemi stejné množství zboží a služeb. V reálné situaci to bohužel možné není, jelikož mezi zeměmi existují jisté cenové rozdíly a v každé zemi je třeba jiného množství peněž v národní měně, aby si spotřebitel mohl koupit stejné množství zboží a služeb. PPS tedy představuje jakýsi technický výraz používaný Eurostatem pro společnou měnu. Její hodnotu získáme vydělením souhrnných ukazatelů národních účtů vyjádřených v jejich původní měně paritou kupní síly daného státu (PPP).

Vlastní práce 22 4 Vlastní práce 4.1 Belgie Belgie se nachází v západní Evropě a sousedí na jihu s Francií, na východě s Německem a Lucemburskem a na severu s Holandskem. Východ Belgie tvoří pobřeží, které je omýváno Severním mořem. Celková rozloha tohoto státu je 30 528 km 2 a má 10 839 905 obyvatel. Hlaví město je Brusel a mezi další větší města patří například Antverpy, Liége či Brugy. Z geografického hlediska může být rozdělena do tří částí, a to na nížiny, centrální Belgii a horní Belgii. Nížiny (do 100 m nad mořem) se táhnou od západního pobřeží a jsou tvořeny především poldery. V této oblasti je hojný výskyt bažin, jehličnatých lesů, vřesovišť a typickou plodinou je zde kukuřice. Centrální Belgie (100 200 m nad mořem) je protkána bohatou sítí vodních toků z nichž nejznámější jsou řeka Mása a Šelda. Jedná se o bohatou farmářskou oblast bohatou na pastviny. Třetí částí je horní Belgii (200 m a více nad mořem), kterou tvoří hustě zalesněné pohoří Ardeny známé díky válečným operacím na sklonku 2. světové války. Pohoří Ardeny zasahuje z části i do severní Francie. Historie Belgie začíná již před stovkami tisíci let, kdy byla tato oblast osídlena neandrtálci. Než tuto oblast v roce 57 př. n. l. dobyli Římané, pobývali na území dnešní Belgie keltské kmeny, které byly z části vyhlazeny. Přínosem pro tuto oblast bylo uzavření Pax Romana neboli Římský mír. Došlo k rozvoji ekonomiky, stavbě komunikací a vzniku center obchodu. Ve středověku bylo území dnešní Belgie ovládáno Franky, ale postupem času došlo k rozpadu území na menší feudální státy. Tyto státy byly později sjednoceny pod vládou burgundských vévodů. Během těchto let začínal růst význam některých měst, který přetrvává do dnešních dob. Významnými začínaly být města Bruggy, jako důležitý přístav, a také město Antverpy jako komerční a finanční centrum. Během války za samostatnost, kterou vedlo Holandsko proti Španělsku, si Holandsko svoji samostatnost vybojovalo, ale území dnešní Belgie připadlo Španělsku. V roce 1830 vypukla v Bruselu revoluce a jejím výsledkem bylo vyhlášení samostatnosti dne 4. října 1830. Z Belgie se tedy stala parlamentní monarchie pod vládou Leopolda I. Později byl Leopold I. vystřídán Leopoldem II. za jehož vlády byla právně ustanovena francouzština, holandština a němčina jako oficiální jazyky. V tomto období se z Belgie stává druhá nejprůmyslovější země Evropy. Od roku 1908 měla i Belgie vlastní kolonii v Africe. Bylo jí Belgické Kongo, které se nacházelo v centrální Africe. Tato kolonie byla v držení až do roku 1960, kdy se přeměnila na Demokratickou republiku Kongo. Bohužel Kongo nebylo očekávaným zdrojem bohatství, spíše naopak a Belgie musela investovat mnoho prostředků na výstavbu železnic a řešení ostatních problémů. Zajímavostí je však to, že Kongo bylo významným exportérem uranu, ze kterého

Vlastní práce 23 byla například vyrobena atomová bomba, kterou později použili Američané ve druhé světové válce. Obě světové války zanechaly na Belgii dosti znatelné stopy. Ačkoliv od svého vyhlášení nezávislosti byla Belgie neutrálním státem byla podvakrát napadena Německem. První německý vpád přišel se začátkem I. světové války, kdy byla Belgie okupována německým vojskem. Druhá okupace Belgie nastala v roce 1940, kdy se král Leopold III. rozhodl kapitulovat. V roce 1951 král Leopold III. abdikoval a na jeho místo nastoupil jeho syn Baudouin I. Ten vládl až do své smrti v roce 1993, kdy královský trůn nastoupil jeho bratr Albert II. jako šestý belgický král. Belgie je království s federálním parlamentním demokratickým systémem a dělí se na tři regiony a deset provincií. Na severu země se nachází Vlámsko sdružující holandsky mluvící komunitu a tvořené regiony: Antverpy, Vlámský Brabant, Východní Flandry, Západní Flandry a Limburk. Na jihu země se naopak nachází Valonsko, které sdružuje francouzsky hovořící komunitu a je tvořeno těmito regiony: Valonský Brabant, Henegavsko, Lutych, Lucemburk a Namur. Na území tohoto regionu se také nachází méně početná komunita Belgičanů, kteří používají němčinu jako svůj jazyk. Třetím regionem je dvoujazyčný Brusel. Hovoří se zde jak francouzsky tak holandsky a zahrnuje hlavní město Brusel a jeho okolí. Belgii je možno rozdělit ještě z hlediska jazyku opět na tři společenství, konkrétně na Vlámské společenství, Valonské společenství a na německy hovořící společenství. Každé toto společenství potom vykonává svou úřední moc na území jehož hranice jsou dány jazykem. Starají se tak například o kulturu, vzdělávání a jiné aktivity. Naopak regiony vykonávají svoji úřední moc na území, které náleží konkrétnímu regionu. Jedná se zejména o oblasti ekonomické, dopravní, zemědělské a pod. Z ekonomického hlediska představuje Belgie vyspělý evropský stát s rozvinutým obchodním a průmyslovým sektorem, který je soustřeďován v severní části země, ve Flandrech. V dřívějších dobách byla Belgie známa díky své těžbě uhlí, která je v současnosti na ústupu. S ostatními nerostnými surovinami na tom není Belgie o moc lépe a proto se její produkce orientuje především na zpracovatelský průmysl, zejména je to výroba ocele, textilu, léčiv, automobilových součástek a služeb. Mezi největší odbytiště belgické produkce patří Německo, kam směřuje téměř 20 % celkového exportu. Dalšími významnými exportními partnery jsou Francie a Holandsko. Na území Belgie se nachází rozvinutá železniční a silniční síť. Pro přepravu nákladu do vnitrozemí (a také mimo hranice Belgie) se používá taktéž hustá říční síť. Nejvýznamnějším je kanál Albert, který slouží k přepravě zboží z jednoho ze čtyř největších námořních přístavů, Antverp. Antverpy jsou zároveň druhým největším evropským námořním přístavem. Dalšími přístavy, které se používají k námořní přepravě to jsou Gent, Ostende a Zeebrugge. Ačkoliv Belgie svou velikostí patří k těm menším evropským státům, hrála vždy významnou roli v evropské integraci a globalizaci. Ještě během druhé světové války vytvořily země Belgického království a Holandska celní unii. Od

Vlastní práce 24 roku 1945 je členem Organizace spojených národů (OSN). V roce 1948 Holandsko, Belgie a Lucembursko vytvořili volné sdružení Benelux. Belgie byla v roce 1949 zakládajícím členem Severoatlantické aliance (NATO), které má své sídlo, jako řada dalších světově významných organizací, právě v Bruselu. Dále figurovala jako zakládající člen Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1952. Toto společenství bylo uzavřeno mezi Francií, Německem, Belgií, Lucemburskem a Holandskem. Hlavním cílem tohoto společenství bylo zabránit vypuknutí dalšího válečného konfliktu a bylo založeno na vytvoření společného trhu, na kterém se obchodovalo právě s uhlím a ocelí. Toto společenství můžeme označit jako předchůdce Evropské unie. Další organizace, kterými je Belgie členem jsou například Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD). Zajímavé je belgické členství v Evropské vesmírné agentuře (ESA), kde se podílí na vesmírném výzkumu a dokonce měla i své dva kosmonauty ve vesmíru. 4.2 Holandsko Holandsko se rozkládá v severozápadní Evropě. Z východu sousedí s Německem a na jihu má společnou hranici s Belgií. Obdobně jako je tomu u Belgie, je západní část Holandska omývána Severním mořem. Rozloha této země je 41 523 km 2 a má 16 847 007 obyvatel. Hlavním městem je Amsterdam, mezi další významná města patří například Den Haag, Rotterdam nebo Eindhoven. Z geografického hlediska se jedná o nížinatou krajinu, kde nejvyšším bodem je Vaalserberg s pouhými 322 m. n. m. a naopak nejnižší bod Holandska se nachází v úrovni - 7 m pod hladinou moře. Zajímavým faktem je to, že se více jak 20 % území země nachází pod mořskou hladinou a toto území obývá více jak 20 % obyvatel Holandska. Pro západní část Holandska je typický výskyt polderů. Nazývá se tak území, které bylo před svým vysušením a zpevněním zaplavené mořskou vodou. Takto upravená půda se poté využívá k zemědělským účelům. K největším vodním tokům, mimo hustou síť menších řek a kanálů, zde patří řeka Rýn, která do Holandska přitéká z Německa a ústí do Severního moře, a dále Mása a Šelda přitékající z Belgie. První zmínky o území, které dnes známe jako Holandsko, pocházejí z doby okolo roku 3000 př. n. l., kdy toto území bylo poprvé osídleno osadníky z Dálného východu a Asie. Kolem roku 1100 se poprvé začíná objevovat slovo Holland. Jmenovalo se tak malé hrabství ležící na území tehdejšího Holandska, které v těch dobách spadalo pod Svatou říši římskou. 14. století bylo ve znamení rozvoje Holandska. Získalo určitou samostatnost, ale zodpovídalo se centrální vládě v Bruggách. Několik holandských měst, například Deventer a Zwolle ležící východně od Amsterodamu, se staly členy hansovní

Vlastní práce 25 společnosti, která do té doby sdružovala německá města za účelem ochrany a rozvoje obchodu. Významný byl pro Holandsko rok 1648, kdy byla uznána jeho samostatnost Vestfálským mírem. Díky němu získalo Holandsko i velkou výhodu v tom, že musí být uzavřeno ústí řeky Šeldy pro obchodní účely. To mělo za následek úpadek obchodu a rozvoje města Antverp a naopak to znamenalo rozvoj obchodu a věhlasu Amsterodamu. V 17. století vznikla i známá Západoindická společnost, která se starala o koloniální a obchodní činnost například v Malajsii, dnešní Indonésii a také v severní Americe, kde Holanďané osídlili stát New Holland, dnešní New York, a založili město New Amsterdam, které je dnes znám pod jménem New York. Naopak století 18. přineslo Holandsku další změny panovníků a také občanskou válku. Tyto události vedly až k uznání samostatnosti Holandska a vytvoření Spojeného království Nizozemského v roce 1815. Jeho součástí se stala i dnešní Belgie i přesto, že tyto dvě země neměly mnoho společného. Tento svazek trval až do roku 1830, kdy v Belgii vypukla revoluce jejímž cílem bylo dosažení nezávislosti pro Belgii. Obdobně jako Belgie bylo Holandsko poznamenáno oběma světovými válkami. V průběhu obou světových konfliktů bylo neutrální, ale nebylo ušetřeno ztrát a ničení. Došlo tak ke zničení velkého množství plavidel, které Holandsko využívalo pro svoji lodní dopravu. V poválečném období ztratilo Holandko většinu svých zámořských kolonií, které získaly samostatnost. V dnešní době jí zůstala pouze jediná, a to Holandské Antily, které jsou tvořeny šesticí ostrovů v Karibském moři. Holandsko je obdobně jako Belgie konstituční parlamentní monarchie reprezentovaná královnou Beatrix. Je rozdělené na 12 provincií: Groningen, Frísko, Drenthe, Overijssel, Gelderland, Utrecht, Severní Holandsko, Jižní Holandsko, Zeeland, Severní Brabantsko, Limburg a Flevoland. Každá tato provincie má své hlavní město a svého guvernéra. Přestože je Amsterodam hlavním městem, tak veškeré státní instituce, včetně královského paláce, jsou soustředěny v přímořském městě Den Haag. Toto město má nejen lokální, ale i mezinárodní význam. Je totiž sídlem několika významných evropských a světových institucí jako například Mezinárodní soudní dvůr, Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii či Europol. Díky těmto institucím, které mají jako svou hlavní činnost sledovat, zda-li je dodržováno právo, získal Den Haag nálepku světové město práva. Po jazykové stránce je Holandsko jednotné, jedinou výjimku tvoří severní provincie Frísko, kde lidé mluví vlastním jazykem Fríštinou. Charakteristickou činností pro tuto zemi je obchod. Vyplývá to z její geografické polohy, která Holandsku umožňuje především intenzivní námořní a leteckou dopravu. Není tedy náhoda, že holandský Rotterdam je největším evropským přístavem, a v porovnání s ostatními světovými přístavy patří do první pětice. Spolu s amsterdamským letištěm Schipol, které patří taktéž mezi prvních pět největších světových letišť, zajistili Holandsku přízvisko brána do

Vlastní práce 26 Evropy. Stalo se tedy překladištěm zboží, které přichází ze zámoří na evropský trh a zboží, které bylo v Evropě vyrobeno a směřuje na trhy zámořské. Mezi nejvýznamnější komodity, které jsou z Holandska vyváženy patří například různá strojní a přepravní zařízení, chemikálie, živočišné produkty a také samozřejmě květiny. Největší květinová burza se nachází v Aalsmeeru (nedaleko Amsterdamu), slouží pro export a jsou na ní obchodovány květiny z celého světa. Nejvíce takto obchodovaných květin poté putuje do Německa, Velké Británie a Francie. Obdobně jako u Belgie, tak největším odbytištěm holandské produkce je Německo a Francie. Průmysl této země je nejvíce zaměřen na výrobu potravin, chemikálií, elektrotechniky a mikroelektroniky a také na rybolov. Struktura průmyslu je tvořena především velkým počtem malých podniků (do 10 zaměstnanců) a několika většími koncerny. Těmi nejznámějšími z nich je například potravinářský Ahold či elektrotechnický koncern Phillips. Zajímavostí je, že se v této části Evropské unie nachází více jak 20 % evropských zásob zemního plynu, zejména v oblasti Severního moře. Tím roste i jeho význam jakožto dodavatele energie. Holandsko je členem více jak několik desítek mezinárodních organizací. Ihned po II. světové válce zrušilo svoji neutralitu a vstoupilo s ostatními zeměmi do Severoatlantické aliance (NATO). Ještě během 2. světové války vytvořilo spolu s Belgií celní unii. Později ještě společně s Lucemburskem vytvořili volné sdružení Benelux. Zakládajícím členem bylo i v případě vzniku Evropského společenství uhlí a oceli (1952), Evropského hospodářského společenství (1957) a Evropského sdružení pro atomovou energii (1958), což dalo základ vzniku současné Evropské unie. Dle výzkumů, které byly v Holandsku provedeny, tak řadí Holandsko mezi nejpozitivněji smýšlející členské státy, jelikož přes 70 % obyvatel odpovědělo, že členství v Evropské unii je přínosem pro jejich zemi. 4.3 Vývoj populace a domácností v Belgii a Holandsku 15. října 1846 proběhlo v Belgii vůbec první sčítání lidu. Při prvním sčítání lidu měla Belgie 4 337 196 obyvatel. O sto let později v roce 1947, bylo sečteno 8 512 195 obyvatel a při posledním sčítání v roce 2001 měla Belgie 10 296 350 obyvatel. Od roku 1995, kdy se v Belgii vyskytovalo celkem 4 099 712 domácností, narostl jejich počet na číslo 4 575 959 v roce 2008. Poprvé bylo v Holandsku v roce 1899 sečteno přes 5 milionů obyvatel. Za dalších 50 let počet obyvatel Holandska překročil hranici 10 milionů obyvatel. Po dalších 50 letech v roce 2000 mělo přesně 15 863 950 obyvatel. V roce 1995 se zde nacházelo celkem 6 468 682 domácností. Po více než 10 letech se jejich počet zvýšil na 7 242 202 domácností v roce 2008. Růst počtu domácností můžeme vidět na dvou následujících obrázcích 1 a 2.

Vlastní práce 27 4600000 4500000 počet domácností 4400000 4300000 4200000 4100000 4000000 3900000 1990 1995 2000 2004 2005 2006 2007 2008 rok Obr. 1 Zdroj: Vývoj počtu domácností v Belgii Directorate-general Statistics Belgium, zpracováno autorem 7 300 000 7 150 000 počet domácností 7 000 000 6 850 000 6 700 000 6 550 000 6 400 000 1995 2000 2004 2005 2006 2007 2008 rok Obr. 2 Zdroj: Vývoj počtu domácností v Holandsku Centraal Bureau voor de Statistiek, zpracováno autorem 4.4 Výdaje Dalším základním ukazatelem pro srovnání je výše celkových spotřebních výdajů domácností přepočtené na jednoho obyvatele.

Vlastní práce 28 16000 15000 v EUR/obyv. 14000 13000 12000 11000 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 rok Obr. 3 Zdroj: Celkové spotřební výdaje domácností v Belgii Eurostat, zpracováno autorem 16000 15000 v EUR/obyv. 14000 13000 12000 11000 10000 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 rok Obr. 4 Zdroj: Celkové spotřební výdaje domácností v Holandsku Eurostat, zpracováno autorem Při porovnání obou grafů můžeme vidět, že v obou zemích docházelo k jejich nárůstu. V roce 1995 tyto výdaje činily 11300 Euro v případě Belgie. V Holandsku tyto výdaje za rok 1995 dosáhly výše 10000 Euro. V dalších letech můžeme sledovat růst celkových výdajů v obou zemích. Po deseti letech se pozice obou zemí otočily. Celkové spotřební výdaje domácností v Belgii činily 14400 Euro ročně, zatímco v Holandsku to bylo již 15000 Euro.V roce 2008 dosáhly jak v Belgii tak i Holandsku spotřební výdaje svého maxima. Holandské

Vlastní práce 29 domácnosti v této době utratily celkově 16100 Euro a v Belgii tyto výdaje byly ještě o 100 Euro vyšší. Od roku 2009 můžeme sledovat určitý pokles těchto celkových výdajů domácností. 4.5 Struktura výdajů dle COICOP Na následujících 4 výsečových grafech je zobrazen postupný vývoj struktury spotřebních výdajů domácností v Belgii a Holandsku. Dle prvního grafu, který znázorňuje výdajovou strukturu belgických domácností v roce 1995, můžeme vidět, že největší podíl na celkových výdajích mají výdaje na Bydlení, vodu, elektřinu, plyn a jiná paliva. Tyto výdaje představují 22,8 % z celkové částky. Na druhém místě se nacházejí výdaje Potraviny a nealkoholické nápoje, které představují 15,2 % celkových výdajů. Na třetím místě to potom jsou výdaje na Ostatní zboží a služby, které představují 12,7 % z celku. Když tyto údaje porovnáme s hodnotami zjištěnými v roce 2009 můžeme vidět, že výdaje na Bydlení, vodu, elektřinu, plyn a jiná paliva i v této době, s podílem 23,9 % představují největší náklady domácností. O proti roku 1995 jejich podíl vzrostl o 1 procentní bod. I v této době se na druhém místě nacházejí výdaje na Potraviny a nealkoholické nápoje s 13,6 %. V porovnání s hodnotou za rok 1995 můžeme sledovat pokles těchto nákladů o 1,6 procentního bodu. Na třetím místě se v roce 2009 umístily spotřební náklady na Ostatní zboží a služby s podílem 12,7 %. Další významnou položku tvoří náklady na Dopravu. U této položky můžeme říct, že se během 14 let výrazně nezměnila a je de facto konstantní. V obou případech nejmenšími náklady, které zde figurují, jsou náklady na Vzdělání. Spolu s nimi do stejné kategorie můžeme řadit i výdaje za Alkoholické nápoje, tabák a narkotika. U této položky došlo během 14 let ke zvýšení o pouhé 0,4 procentního bodu na 3,7 %. Do této kategorie můžeme zařadit i položku Telekomunikace. V roce 1995 činily tyto výdaje pouhé 1,6 % zatímco v roce 2009 jejich podíl vzrostl na 2,9 %. Toto zvýšení můžeme přičíst na vrub dostupnějším výpočetním a telekomunikačním zařízením.