Obyãejn kluk Dobfie vím, Ïe nejsem obyãejn desetilet kluk, i kdyï dûlám obyãejné vûci. Pochutnávám si na zmrzlinû, jezdím na kole, obãas si zakopu s míãem a hltám poãítaãové hry. V tom jsem, myslím, úplnû obyãejn a taky si tak pfiipadám. Obyãejn kluk ale ostatní dûti nevydûsí na hfii ti tak, Ïe s kfiikem prchají. Na obyãejné dûti nikdo pofiád nezírá s otevfienou pusou. Kdybych na el kouzelnou lampu, která by mi mohla splnit jediné pfiání, urãitû bych si pfiál mít normální obliãej, kterého by si nikdo nev ímal. Bylo by fajn projít se po ulici, aniï by na mû nejdfiív v ichni ãuãeli a pak se náhle zadívali jinam. TakÏe jsem do el k závûru, Ïe za obyãejného kluka se povaïuju jen já sám. Ale uï jsem si na to, jak vypadám, zvykl. Nauãil jsem se nevidût, jak se lidé kolem mû tváfií. Umíme to uï v ichni docela dobfie: já, máma a táta i Via. No vlastnû, to beru zpátky, Vie to tak moc dobfie zas nejde. KdyÏ se ke mnû nûkdo nechová podle jejích pfiedstav, dokáïe se pofiádnû rozãílit. Jednou se tfieba stalo, Ïe na hfii ti nûjaké vût í dûti zaãaly za m mi zády vydávat posmû né zvuky, já sám jsem je nesly el, tak ani nevím, co to bylo za zvuky, ale Via je sly ela a stra nû je sefivala. Ona uï je taková. V tom se dost li íme. Via se na mû taky nedívá jako na normálního bráchu. Sice to tvrdí, ale kdybych byl normální, tak by nemûla pocit, Ïe mû musí pfied ostatními pofiád chránit. Ani pro mámu s tátou nejsem obyãejn syn. Pro nû jsem pr zase v jimeãn. A tak jsem na svûtû asi jedin, kdo mû vidí jako obyãejného kluka. Abych nezapomnûl, jmenuju se August. Nebudu vám popisovat, jak vypadám. AÈ si uï pfiedstavíte cokoliv, tak je to ve skuteãnosti je tû mnohem, mnohem hor í. 9
Proã jsem nechodil do koly Pfií tí t den zaãnu chodit do páté tfiídy. A protoïe jsem je tû nikdy nebyl v opravdové kole, tak jsem ztoho pûknû vykulen. Lidé si myslí, Ïe nechodím do koly kvûli tomu, jak vypadám, ale tak to není. Je to kvûli v em tûm operacím, které jsem musel podstoupit. Od narození mû operovali uï sedmadvacetkrát. Ty nejvût í operace probûhly do m ch ãtyfi let, tak si na nû nepamatuju. A od té doby jdu kaïd rok tak na dvû nebo tfii operace, malé i vût í. Na svûj vûk jsem sice dost mal, ale vïdycky se v tom mém tûlíãku objeví nûjaké tajemství, na které doktofii zatím nepfii li a nevûdí, co s ním. TakÏe jsem byl ãasto nemocn. Proto se rodiãe rozhodli, Ïe bude lep í, kdyï zatím do koly chodit nebudu. Ale teì jsem uï mnohem silnûj í. Na poslední operaci jsem byl pfied osmi mûsíci a dal í mû zfiejmû ãeká aï za pár let. Máma mû uãí doma. Dfiíve ilustrovala dûtské kníïky. Umí nakreslit opravdu krásné víly a mofiské panny, ale obrázky pro kluky jí tolik nejdou. Jednou mi zkusila nakreslit Dartha Vadera. Vypadal jako nûjak divn robot podobn houbû. UÏ dlouho jsem ji nevidûl nic kreslit. Asi jí zabere hodnû ãasu péãe o mû a o Viu. Netvrdím, Ïe jsem do koly vïdycky chtûl, to by nebyla pravda. Chodil bych tam rád, ale jen kdybych vypadal jako ostatní dûti. Chtûl bych taky mít hodnû kamarádû a chodit si s nimi po kole ven hrát. Opravdu dobr ch kamarádû totiï moc nemám. M m nejlep ím kamarádem je Christopher, pak Zachary a Alex. Známe se uï odmaliãka. A protoïe mû vïdycky vídali takového, jak jsem, tak jsou uï na mû zvyklí. KdyÏ jsme byli malí, tak jsme 10
si spolu ãasto hráli, ale pak se Christopher odstûhoval do Bridgeportu v Connecticutu. To je víc neï hodina cesty od nás. My bydlíme v North River Heights, na úplné piãce Manhattanu. A Zachary s Alexem zaãali chodit do koly. I kdyï se Christopher odstûhoval tak daleko, vídám ho ãastûji neï Zacharyho a Alexe. Ti teì mají spoustu nov ch kamarádû. Ale kdyï na sebe narazíme na ulici, tak jsou na mû pofiád hodní a vïdycky mû pozdraví. Mám i pár dal ích kamarádû, ale uï ne tak dobr ch jako Christopher, Zachary a Alex. Ti mû vïdycky zvali na své narozeninové oslavy, kdyï byli malí, ale Eamonn a Gabe nikdy. Emma mû pozvala jen jednou, ale tu jsem uï taky pûknû dlouho nevidûl. A samozfiejmû jsem vïdycky pozvan na Christopherovu oslavu. MoÏná si to s tûmi narozeninov mi oslavami moc beru k srdci. 11
Jak jsem pfii el na svût Jsem rád, kdyï o tom máma vypráví, protoïe se vïdycky stra - nû nasmûju. Není to taková legrace, jako tfieba kdyï se vypráví vtip, ale kdyï o tom máma povídá, tak se mûïeme s Viou potrhat smíchy. KdyÏ jsem byl u mámy v bfií ku, tak nikdo netu il, jak budu vypadat. Via se mámû narodila o ãtyfii roky dfiív a v echno probûhlo jako procházka rûïov m sadem (tak to popisuje máma). Nebyl proto dûvod dûlat nûjaké zvlá tní testy. Dva mûsíce pfied porodem doktofii zjistili, Ïe s m m obliãejem to není úplnû v pofiádku, ale netu ili, Ïe to bude tak patné. ekli mámû a tátovi, Ïe mám roz tûp patra a pár dal ích problémû, kvûli kter m není tfieba se zbyteãnû znepokojovat. Tu noc, co jsem se narodil, byly na porodním sále dvû sestry. Jedna byla moc hodná a milá, ta druhá podle mámy prav opak. Mûla obrovské ruce a (teì pfiijde na fiadu ta legrace) pofiád prdûla. Tfieba pfiinesla mámû ledovou tfií È a prdla si. Zmûfiila mámû tlak a up, zase si prdla. Máma fiíká, Ïe nejpodivnûj í na tom bylo, Ïe se nikdy neomluvila! Ukázalo se, Ïe mámin doktor nemá tu noc sluïbu, a tak se musela spokojit s mrzut m mladiãk m doktûrkem. Toho si máma s tátou podle nûjakého starého televizního seriálu pfiejmenovali na Doogieho. Samozfiejmû mu tak nefiíkali, kdyï byl u toho. Máma tvrdí, Ïe i kdyï byli v ichni na sále trochu nevrlí, táta ji dokázal rozesmávat celou noc. KdyÏ jsem vylezl mámû z bfií ka, cel porodní sál najednou ztichl. Máma se ani nestaãila na mû podívat, protoïe ta milá sestfiiãka se mnou hned uhánûla pryã. Táta se hnal za ní, dokonce upustil videokameru, která se rozbila na milion kusû. 12
Mámu to stra nû na tvalo a snaïila se dostat zpostele, aby vidûla, kam v ichni mizí, ale ta prdlavá sestfiiãka na ni pfiitiskla své obrovské pafiáty a nikam ji nepustila. Skoro se popraly. Máma byla celá hysterická a prdlavá sestra na ni fivala, aby se uklidnila. Obû volaly na doktora. A hádejte, co se stalo? On omdlel! SloÏil se na podlahu! KdyÏ to prdlavá sestra vidûla, zaãala do nûj kopat, aby se probral, a jeãela: Co jste to za doktora? Co jste to za doktora? Proberte se! Vstávejte! A pak si najednou stra nû prdla. Byl to pr ten nejvût í a nejsmradlavûj í prd na svûtû. Máma si myslí, Ïe doktora probralo právû to prdnutí. KdyÏ nám máma tohle vypráví, tak hraje sama v echny role a napodobuje hlasy vãetnû prdnutí. To vám je psina! Máma tvrdí, Ïe se zté prdlavé sestfiiãky nakonec vyklubala moc hodná Ïenská. ZÛstala u mámy celou dobu. Nehnula se od ní, ani kdyï se vrátil táta a doktofii na im vyloïili, jak jsem na tom patnû. Máma si pfiesnû pamatuje, co jí ta sestfiiãka za- eptala do ucha, kdyï jí doktor sdûlil, Ïe se pravdûpodobnû nedoïiju rána: Kdo se narodil zboha, pfiemáhá svût. A nazítfií, kdyï jsem tu noc opravdu pfieïil, to byla právû tahle sestfiiãka, která drïela mámu za ruku, kdyï mû k ní poprvé pfiinesli. Máma vypráví, Ïe uï tehdy jí doktofii o mnû fiekli v echno, aby byla na první pohled na mû pfiipravená. Ale kdyï se pr poprvé podívala na mou pomaãkanou tváfiiãku, hned ji zaujaly moje krásné oãi. Je tû jsem vám nefiekl, Ïe máma je opravdová krasavice a táta je taky fe ák. A kdyby vás to náhodou zajímalo, i Via je moc hezká holka. 13
U Christophera KdyÏ se pfied tfiemi lety Christopher odstûhoval, hodnû mû to vzalo. Bylo nám sedm. Hodiny jsme si spolu vydrïeli hrát s figurkami z Hvûzdn ch válek a ermovali se svûteln mi meãi. Moc se mi po tom st ská. Na jafie jsme se vypravili ke Christopherovi do Bridgeportu na náv tûvu. KdyÏ jsme spolu hledali v kuchyni nûco dobrého na zub, zaslechl jsem, jak máma fiíká Lise, Christopherovû mámû, Ïe bych mûl jít na podzim do koly. Doma o tom zatím nepadlo ani slovo. O ãem to tu mluvíte? zeptal jsem se. Mámu to zaskoãilo, nebyla ráda, Ïe jsem to sly el. Mûla jsi mu to dávno fiíct, Isabelo, vyãetl jí táta, kter si na druhé stranû ob váku povídal s Christopherov m tátou. Probereme to pozdûji, fiekla máma. Ne, já chci vûdût, o ãem jste tu mluvili, nedal jsem se. A tebe, Auggie, samotného nenapadlo, Ïe bys mohl zaãít chodit do koly? pitla máma. Ne, fiekl jsem. Já s tím taky nesouhlasím, stál pfii mnû táta. Tak není co fie it, pokrãil jsem rameny a posadil se mámû jako mal kluk na klín. Nauãil by ses tam toho urãitû víc neï se mnou, pokraãovala máma. Dobfie ví, Auggie, jak mi nejdou tfieba zlomky. Do jaké koly? zeptal jsem se a mûl jsem pfiitom slzy na krajíãku. Do té hned vedle nás, do Beecherovy koly. Ty má ale tûstí, to je senzaãní kola! Lisa mû pohladila po koleni. 14
A proã ne do té koly, kam chodí Via? Ta je moc velká, odpovûdûla máma. Ta by se pro tebe nehodila. Ale já tam nechci, zatvrdil jsem se. Pfiiznávám, Ïe jsem schválnû zakàoural jako mrnû. KdyÏ nebude chtít, nikdo tû nutit nebude, uklidàoval mû táta. Popo el ke mnû a zvedl mû z mámina klína. Pfienesl mû na druh konec gauãe a posadil si mû na kolena. Nebudeme tû tam posílat proti tvé vûli. Ale prospûlo by mu to, Nate, zabojovala je tû máma. Jen kdyï bude sám chtít, rozhodl táta a podíval se na mû. Musí b t na to pfiipraven. Máma zoufale pohlédla na Lisu. Ta se k ní natáhla a stiskla jí ruku. V ak vy to uï nûjak vyfie íte, fiekla mámû. Jako vïdycky. O to nemám sebemen í obavy. Necháme to na jindy, zakonãila rozhovor máma. Bylo mi jasné, Ïe se s tátou kvûli tomu pohádají. KéÏ by to táta vyhrál! Nûkde v hloubi du e jsem ale vûdûl, Ïe má máma pravdu. Ve zlomkách fakt stra nû plave. 15
Cesta domû Cesta domû trvala dlouho. Jako obvykle jsem na zadním sedadle usnul. Klín mé sestry mi poslouïil místo pol táfie a kolem bezpeãnostního pásu máma omotala ruãník, abych Viu celou neposlintal. Via taky usnula a máma s tátou ti e mluvili o dospûláck ch vûcech, které mû ani trochu nezajímaly. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale kdyï jsem se probudil, venku za oknem záfiil mûsíc v úplàku. Byla uï tma a my jsme uhánûli po dálnici plné aut. Vtom jsem zaslechl, Ïe máma s tátou mluví o mnû. NemÛÏeme ho pofiád ochraàovat, eptala máma tátovi, kter fiídil. Nejde si nalhávat, Ïe se zítra probudí a v echno bude jinak, protoïe tak to nebude, Nate, musíme mu pomoct se s tím vyrovnat. Nesmíme se vyh bat situacím, které TakÏe ho po leme mezi vlky, jako ovci na poráïku opáãil rozzlobenû táta, ale vûtu ani nestaãil dokonãit, protoïe ve zpûtném zrcátku zahlédl, Ïe jsem vzhûru. Mezi jaké vlky? zeptal jsem se ospale. Pospi si je tû, Auggie, uklidàoval mû mile táta. Ve kole na mû budou v ichni ãumût! Najednou jsem se rozplakal. Ty mûj brouãku, neboj se, po eptala mi máma. Byla teì otoãená dozadu a drïela mû za ruku. KdyÏ nebude chtít, nikdo tû nutit nebude. Ale vyprávûli jsme o tobû fiediteli té koly a on by tû rád poznal. Co jste mu o mnû fiekli? Îe je s tebou legrace, Ïe jsi vtipn, hodn a chytr kluk. KdyÏ se dozvûdûl, Ïe jsi ãetl v esti letech Draãího jezdce, hned vykfiikl: Toho kluka musím poznat! 16
A co jste mu je tû o mnû fiekli? vyzvídal jsem. Máma se na mû usmála. Dokázala mû sv m úsmûvem doslova obejmout. ekla jsem mu o v ech tv ch operacích a jak stateãnû to sná í. TakÏe ví, jak vypadám? zeptal jsem se. Vzali jsme s sebou fotky z minulého léta v Montauku, fiekl táta. Ukázali jsme mu celou rodinu. A samozfiejmû i tu skvûlou fotku, na které jsi vyfocen na lodi s tím obrovsk m úlovkem. Tys tam byl taky? Musím pfiiznat, Ïe mû to trochu zklamalo. Tak on tam byl s mámou Vypravili jsme se za ním oba, fiekl táta. Je to váïnû fajn chlapík. Líbil by se ti, pfiidala se máma. Zniãehonic byli zajedno. A kdy jste se s ním setkali? zeptal jsem se. UÏ nûkdy vloni. Dokonce nás provedl po celé kole, fiekla máma. Vloni? divil jsem se. TakÏe vy o tom pfiem líte uï cel rok a mnû jste nic nefiekli? VÛbec nebylo jisté, jestli se tam dostane, Auggie, vysvûtlovala mi máma. Do té koly hned tak nûkoho nepfiijmou. Mají hroznû dlouhé pfiijímací fiízení. Nechtûla jsem tû tím zbyteãnû trápit, kdyby to pak nevy lo. Má samozfiejmû pravdu, Auggie. Mûli jsme ti to fiíct hned, kdyï jsme se pfied mûsícem dozvûdûli, Ïe tû pfiijali, zkou el si mû udobfiit táta. Teì to taky uznávám, povzdechla si máma. A ta paní, co byla u nás doma, ta s tím mûla nûco spoleãného? zeptal jsem se. Ta, co mi dávala ten test? Ano, zatváfiila se provinile máma. íkala jsi mi, Ïe je to test inteligence, fiekl jsem. 17
Já vím. Trochu jsem ti zalhala, pfiiznala. Ten test byl nutná podmínka k pfiijetí do koly. A kdyby tû to zajímalo, dopadl jsi velmi dobfie. TakÏe ty jsi mi lhala, nedal jsem se obalamutit chválou. Trochu ano. PromiÀ mi to, snaïila se o úsmûv. Odmítl jsem ho opûtovat, a tak se otoãila zpátky a dívala se pfied sebe. Jak jste to mysleli s tûmi vlky a tou ovcí? zeptal jsem se. Máma si povzdychla a podívala se na tátu. To byl patn pfiíklad, omlouval se táta a podíval se na mû ve zpûtném zrcátku. Tak to není. Abys tomu rozumûl, máme tû s mámou moc rádi a chceme tû pfied v ím chránit. Nûkdy na to jdeme ale kaïd jinak. Nechci jít do koly, prohlásil jsem rozhodnû. Prospûlo by ti to, Auggie, bojovala dál máma. PÛjdu tfieba pfií tí rok, odpovûdûl jsem a díval jsem se ok nkem ven. Letos by to bylo lep í, Auggie, fiekla máma. A ví proã? PÛjde do páté tfiídy, pátou tfiídou zaãíná druh stupeà, nastupuje tam víc nov ch ÏákÛ, nebyl bys tam jedin nováãek. Stejnû nikdo nebude vypadat jako já, letos ani pfií tí rok, odsekl jsem. Pfiiznávám, Ïe to pro tebe bude velká zmûna, to si uvûdomujeme, pokraãovala. Ale prospûje ti to, Auggie. Bude mít spoustu kamarádû. A nauãí se vûci, které by ses se mnou nikdy nenauãil. Znova se ke mnû otoãila. KdyÏ jsme si procházeli kolu, ví, co mûli v laboratofii? Malé kufiátko, co se právû vylíhlo ze skofiápky. Bylo tak roztomilé! Hned jsem si vzpomnûla na tebe, Auggie, kdyï jsi byl maliãk na ty tvoje velikánské hnûdé oãi Obyãejnû mívám rád vyprávûní o tom, kdyï jsem byl mal. Chce se mi smotat do klubíãka a nechat je, aby mû objímali a celého pusinkovali. KéÏ bych byl zase mimino a nic jsem nevûdûl Teì jsem na to ale nemûl náladu. 18