KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA Znalosti tvaroslovného pravopisu podstatných a přídavných jmen u žáků 1. stupně základní školy Diplomová práce Brno 2007 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Ivana Kolářová, CSc. Vypracovala: Jitka Formanová 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Jitka Formanová 2

Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce PhDr. Ivaně Kolářové, CSc., za odborné vedení, cenné rady a připomínky poskytnuté při zpracování práce. Děkuji učitelům 1. stupně základních škol, kteří umožnili realizaci uvedeného výzkumu. 3

Obsah Úvod...5 1. Pravidla českého pravopisu...6 2. Pravopis na 1. stupni základní školy...6 3. Pravopisné učivo ve vzdělávacích programech...7 3.1. Vzdělávací program Národní škola...7 3.2. Vzdělávací program Obecná škola...7 3.3. Vzdělávací program Základní škola...8 3.4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání...8 4. Druhy pravopisných cvičení...8 5. Podstatná jména...9 5.1. Pojednání o podstatných jménech...9 5.1.1. Podstatná jména...9 5.1.2. Skloňování podstatných jmen...9 5.2. Osvojování tvaroslovného pravopisu podstatných jmen...16 5.3. Příprava na vyučovací hodinu...17 6. Přídavná jména...22 6.1. Pojednání o přídavných jménech...22 6.1.1. Přídavná jména...22 6.1.2. Skloňování přídavných jmen...23 6.2. Osvojování tvaroslovného pravopisu přídavných jmen...26 6.3. Příprava na vyučovací hodinu...27 7. Výzkum...33 7.1. Metody a organizace výzkumu...33 7.1.1. Vymezení výzkumného problému hypotéza...34 7.2. Výzkum znalostí tvaroslovného pravopisu podstatných jmen...34 7.2.1. Vyhodnocení testu I...35 7.2.2. Vyhodnocení testu II...37 7.2.2.1. Pravopis podstatných jmen rodu středního...37 7.2.2.2. Pravopis podstatných jmen rodu ženského...40 7.2.2.3. Pravopis podstatných jmen rodu mužského...43 7.2.2.4. Pravopis podstatných jmen rodu mužského, ženského a středního (souhrnná cvičení)...48 7.2.3. Závěr výzkumu tvaroslovného pravopisu podstatných jmen...55 7.3. Výzkum znalostí tvaroslovného pravopisu přídavných jmen...56 7.3.1. Vyhodnocení testu I...57 7.3.2. Vyhodnocení testu II...58 7.3.2.1. Pravopis přídavných jmen tvrdých (typu mladý)...58 7.3.2.2. Pravopis přídavných jmen měkkých (typu jarní)...61 7.3.2.3. Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích...62 7.3.2.4. Vyhodnocení pravopisu přídavných jmen tvrdých, měkkých a přivlastňovacích...64 7.3.2.5. Pravopis přídavných jmen tvrdých, měkkých a přivlastňovacích (souhrnná cvičení)...65 7.3.3. Závěr výzkumu tvaroslovného pravopisu přídavných jmen...67 Závěr...69 Použitá literatura...70 Resumé...71 Příloha 1...72 Příloha 2...75 4

Úvod Ve své diplomové práci se zabývám zkoumáním znalostí tvaroslovného pravopisu podstatných a přídavných jmen u žáků 1. stupně základní školy. Řeším problém ověřování znalostí pravopisu a didaktickou analýzu učiva. Zjišťuji úroveň znalostí pravopisu. Cílem práce je srovnání znalostí tvaroslovného pravopisu podstatných a přídavných jmen na 1. stupni základní školy na základě hodnocení výsledků cvičení (podstatná jména 4. a 5. ročník, přídavná jména 5. ročník). Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je sledována problematika tvaroslovného pravopisu na 1. stupni základní školy, seznamujeme se s tímto učivem v Pravidlech českého pravopisu a ve vzdělávacích programech. Je vysvětlován charakter cvičení, která se používají k nácviku pravopisu. Teoretická část také obsahuje základní pojmy z učiva o podstatných a přídavných jménech, jejich skloňování a v návaznosti na to osvojování pravopisu. Didaktická analýza učiva o tvaroslovném pravopise je zpracována v konkrétních přípravách na výuku. V praktické části je samotný výzkum znalostí pravopisu s využitím cvičení a výsledků jejich zpracování. Výzkum znalostí tvaroslovného pravopisu podstatných jmen probíhá zároveň ve 4. i 5. ročníku. Zjišťuje se stav, srovnávají se jednotlivé ročníky, poukazuje se na nejčastější chyby a jejich možné příčiny. Zkoumá se pravopis podstatných jmen rodu středního, ženského, mužského a pravopis podstatných jmen všech tří rodů v souhrnných cvičeních. Výsledky se zpracovávají do tabulek, grafů a jsou slovně vysvětleny. Výzkum znalostí tvaroslovného pravopisu přídavných jmen probíhá v 5. ročníku. Zjišťuje se stav, ukazují se nejčastější chyby a jejich možné příčiny. Vyhodnocuje se pravopis přídavných jmen tvrdých (typu mladý), přídavných jmen měkkých (typu jarní), přídavných jmen přivlastňovacích a pravopis přídavných jmen všech tří druhů v souhrnných cvičeních. Vyhodnocení je zpracováno do tabulek, grafů a slovně vysvětleno. Při zkoumání byly použity metody analytické a statické. Úkolem diplomové práce je zjistit úroveň znalostí tvaroslovného pravopisu podstatných a přídavných jmen, poukázat na nejčastější chyby, odhalit jejich příčiny a možnou nápravu. Pravopis je stále důležitou složkou jazykového vyučování a nesmí docházet k jeho podceňování. 5

1. Pravidla českého pravopisu Významnou složkou české kulturní tradice je dodržování pravidel, kterými se řídí užívání jazyka v jeho psané podobě. Naše veřejnost posuzuje znalost pravopisu jako projev vzdělání člověka. Už od základní školy se při psaní učíme respektovat základní pravopisné zásady. Abychom tyto požadavky na psaný projev zvládli, je potřebné mít k dispozici pravopisná pravidla, podle kterých se řídíme. V Pravidlech českého pravopisu je o podstatných a přídavných jménech zapsáno to, podle čeho se máme řídit, pokud chceme doplnit i (í) a y (ý) v koncovkách po souhláskách obojetných. Psaní i (í) a y (ý) se řídí podle vzoru, ke kterému podstatné nebo přídavné jméno patří. Po tvrdých souhláskách píšeme v koncovkách podstatných a přídavných jmen y (ý) a po měkkých souhláskách píšeme i (í). 2. Pravopis na 1. stupni základní školy Již v 1. ročníku základní školy se žáci setkávají s elementárními základy pravopisného výcviku. Je jim zprostředkován první vhled do psané podoby jazyka. Pravopisná pravidla si osvojují souběžně s jeho psanou formou. Aby žáci psali správně, musí se opírat o určité znalosti. Psát správně je dovednost, která vyžaduje výcvik. Automatizace při psaní je založená na tom, že žák pozná a uvědomí si podstatu pravopisného jevu, nejde jen o mechanický dril. Na 1. stupni základní školy se žáci setkávají s pravopisem lexikálním, morfologickým a syntaktickým. Pravopis podstatných a přídavných jmen řadíme do pravopisu tvaroslovného a týká se tvarů slov podle jejich místa v tvaroslovné soustavě. Je učivem ve 4. a 5. ročníku. 6

3. Pravopisné učivo ve vzdělávacích programech 3.1. Vzdělávací program Národní škola Žáci mají psát v souladu s Pravidly českého pravopisu. Podstatná jména Ve 4. ročníku se žáci seznamují s jmennými kategoriemi u podstatných jmen. V 5. ročníku se učí zařazovat podstatná jména ke vzorům, skloňovat vzory a pravopis. Přídavná jména V 5. ročníku poznávají žáci druhy přídavných jmen a základy pravopisu v přídavných jménech. 3.2. Vzdělávací program Obecná škola Děti se seznamují s tvary vzorů podstatných a přídavných jmen a dosazují je do vět při pochybnosti o pravopisu a spisovné koncovce. Podstatná jména 1. Žáci se ve 4. ročníku seznamují s pravopisem i-y v koncovkách frekventovaných vzorů podstatných jmen. V 5. ročníku si toto učivo upevňují. 2. Žáci se ve 4. ročníku učí skloňovat podstatná jména, vzory rodu středního, ženského a mužského životného a neživotného. Užívají spisovné tvary, správné psaní pádových koncovek. Skloňují názvy svátků a míst. V 5. ročníku si toto učivo upevňují. Přídavná jména 1. V 5. ročníku se žáci setkávají s pravopisem koncovek přídavných jmen tvrdých a měkkých. 2. Ve 4. ročníku se žáci seznamují s přídavnými jmény tvrdými a měkkými: vzory, skloňování, pravopis. V 5. ročníku si žáci toto učivo rozšíří o přídavná jména přivlastňovací, skloňování a vzory. 7

3.3. Vzdělávací program Základní škola Podstatná jména Žáci se mají ve 4. ročníku naučit vzory podstatných jmen a skloňování podstatných jmen. V 5. ročníku skloňují podstatná jména podle vzorů. Znají pravopis v koncovkách podstatných jmen. Přídavná jména Žáci se setkávají s pravopisem přídavných jmen v 5. ročníku. Seznamují se s druhy přídavných jmen. 3.4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Jazyková výchova Očekávané výstupy 1. období Žák užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných a přídavných jmen. Učivem jsou základy morfologického pravopisu koncovky podstatných jmen a přídavných jmen tvrdých a měkkých. 4. Druhy pravopisných cvičení Pro výklad, osvojování, upevňování a procvičování pravopisu využíváme na 1. stupni základní školy různá pravopisná cvičení: přepisovací, doplňovací, vysvětlovací, konstrukční, vyhledávací a korektury textu. Přepisovací cvičení cílem je převést text z tištěné formy do psané; jsou vhodná pro žáky s poruchami učení a pro individuální práci. Doplňovací cvičení cílem je doplnit chybějící pravopisné jevy; využívají se k procvičování a prověřování učiva; výhodou je časová úspornost; jsou vhodná pro žáky s poruchami učení. 8

Obměňovací cvičení cílem je utvoření správného tvaru slova, a tedy i doplnění pravopisu; mají široké využití. Vysvětlovací cvičení cílem je pravopisný jev vyložit; pracuje se na nich obvykle hromadně a provádějí se ústně. Konstrukční cvičení cílem je použít správně pravopisný jev. Např.: Vysvětlete rozdíl psaní slov lvi lvy a slova užijte ve větách. Vyhledávací cvičení cílem je vyhledat určitý pravopisný jev a odůvodnit ho; pracuje se na nich většinou hromadně a provádějí se ústně. Korektury textu cílem je opravit text s chybami a odůvodnit; jsou náročné. 5. Podstatná jména 5.1. Pojednání o podstatných jménech 5.1.1. Podstatná jména Podstatná jména (substantiva) označují jevy skutečnosti jako samostatná, zřetelně vydělená a vyhraněná fakta. Jsou to osoby, zvířata, věci a jako substance pojaté vlastnosti a děje. Svými tvary vyjadřují mluvnické kategorie pádu, čísla a rodu, maskulina navíc i kategorii životnosti. Patří k ohebným slovním druhům, mluvnické významy vyjadřují prostřednictvím skloňování (deklinace). Uplatňuje se deklinace jmenná, adjektivní a zájmenná. Deklinační typy se dělí na maskulinum, femininum a neutrum. K rodu a deklinačnímu typu se podstatná jména přiřazují podle koncovky v Nsg. a Gsg. Pokud mají zakončení jiné, než je u některého z deklinačních typů, zůstávají nesklonná a obvykle se přiřazují k neutru. 5.1.2. Skloňování podstatných jmen Zařazení substantiva k deklinačnímu typu je vázáno na jmenný rod substantiva, mluvnické číslo a pád. 9

Skloňování jmen mužského rodu U mužského rodu rozlišujeme jména životná a neživotná. Maskulina životná jsou charakteristická shodnými koncovkami v 2. a 4. p. č. j. s výjimkou jmen na a. Podstatná jména rodu mužského životného se řadí do tří substantivních typů. První typ nominativ bez koncovky. Kmen je zakončen souhláskou. Patří sem vzor pán (v 2. p. č. j. s koncovkou a, skloňování tvrdé) a vzor muž (v 2. p. č. j. s koncovkou e, skloňování měkké). Druhý typ nominativ s koncovkou e. Patří sem vzor soudce (skloňování měkké). Třetí typ nominativ s koncovkou a. Zahrnuje vzor předseda (skloňování tvrdé). K uvedeným vzorům se řadí podvzory. Deklinaci maskulin neživotných charakterizují shodné podoby 1. a 4. p. č. j. a 1., 4. a 5. p. č. mn. Maskulina neživotná mají jediný substantivní typ. Jména mají nominativ bez koncovky. Patří sem vzor hrad (ve 2. p. č. j. s koncovkou u nebo a, skloňování tvrdé) a vzor stroj (v 2. p. č. j. s koncovkou e, skloňování měkké). U tvrdého vzoru hrad se uvádí podvzor les vzhledem k možným polymorfním formantům. Přehled substantivní deklinace životných maskulin sg. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. pán (soused, dělník) - bez koncovky -a -u/-ovi -a -e!, -u! -u/-ovi -em muž (učitel, lovec) - bez koncovky -e -i/-ovi -e -i!, -e! -i/-ovi -em 10

pl. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. pán (soused, dělník) -i, -ové, -é -i/-ové, -é/-i -ů -ům -y -i!, -ové!, -é! -i/-ové!, -é/-i! -ech, -ích -y muž (učitel, lovec) -i, -ové, -é -i/-ové -ů -ům -e -i!, -ové!, -é! -i/-ové! -ích -i S pravopisnými problémy se setkáme v těchto tvarech: vzor pán 3., 6. p. č. j. pánovi 1., 5. p. č. mn. páni 4., 7. p. č. mn. pány vzor muž 3., 6. p. č. j. muži, mužovi 5. p. č. j. muži! 1., 5. p. č. mn. muži 6. p. č. mn. mužích 7. p. č. mn. muži sg. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. předseda (husita, rikša, sluha) -a -y(i po měkké souhl.) -ovi -u -o! -ovi -ou -e -e -i/-ovi -e -e! -i/-ovi -em soudce 11

pl. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. předseda (husita, rikša, sluha) -ové, -ové/-i, -é/-i -ů -ům -y(i po měkké souhl.) -e -ové!, -ové/-i!, -é/-i! -ech, -ích -y(i po měkké souhl.) soudce -i, -i/-ové -ů -ům -e -i!, -i/-ové! -ích -i S pravopisnými problémy se setkáme v těchto tvarech: vzor předseda 2. p. č. j. předsedy 3., 6. p. č. j. předsedovi 4., 7. p. č. mn. předsedy vzor soudce 1., 5. p. č. j. soudci, soudcovi 1., 5. p. č. mn. soudci 6. p. č. mn. soudcích 7. p. č. mn. soudci Přehled substantivní deklinace neživotných maskulin sg. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. hrad (les, jazyk) - bez koncovky -u, -a, -u/-a -u - bez koncovky -e!, -u! -u, -ě(e), -u/-ě(e) -em stroj - bez koncovky -e -i - bez koncovky -i! -i -em 12

pl. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. hrad (les, jazyk) -y -ů -ům -y -y! -ech, -ích, -ech/-ích, -ích/-ách -y stroj -e -ů -ům -e -e! -ích -i S pravopisnými problémy se setkáme v těchto tvarech: vzor hrad 1., 4., 5., 7. p. č. mn. hrady 6. p. č. mn. lesích vzor stroj 3., 5., 6. p. č. j. stroji 6. p. č. mn. strojích 7. p. č. mn. stroji Skloňování jmen ženského rodu Feminina se člení do tří substantivních typů. Dva typy jsou s koncovkami, jeden typ bez koncovky. První typ patří sem vzor žena (nominativ s koncovkou a, 2. p. č. j. s koncovkou y(i), je to skloňování tvrdé). Druhý typ vzor růže (nominativ s koncovkou ě(e), ve 2. p. č. j. s koncovkou ě(e), je to skloňování měkké). Třetí typ vzor kost (nominativ bez koncovky, 2. p. č. j. s koncovkou i, je to skloňování měkké) a vzor píseň (nominativ bez koncovky, 2. p. č. j. s koncovkou ě(e), je to skloňování měkké). 13

Přehled substantivní deklinace feminin žena růže (ulice) píseň kost Sg. 1. p. -a -e(ě) - bez koncovky - bez koncovky 2. p. -y(i po měkké souhl.) -e(ě) -ě(e) -i 3. p. -ě(e) -i -i -i 4. p. -u -i - bez koncovky - bez koncovky 5. p. -o! -e(ě)! -i! -i! 6. p. -ě(e) -i -i -i 7. p. -ou -í -í -í Pl. 1. p. -y(i po měkké souhl.) -e(ě) -ě(e) -i 2. p. - bez koncovky -í, -Ø, -í/-ø -í -í 3. p. -ám -ím -ím -em 4. p. -y(i po měkké souhl.) -e(ě) -ě(e) -i 5. p. -y(i po měkké souhl.)! -e(ě)! -ě(e)! -i! 6. p. -ách -ích -ích -ech 7. p. -ami -e(ě)mi -ě(e)mi -mi S pravopisnými problémy se setkáme v těchto tvarech: vzor žena 2. p. č. j. ženy 1., 4., 5. p. č. mn. ženy 7. p. č. mn. ženami vzor růže 3., 4., 6. p. č. j. růži 7. p. č. j. růží 2. p. č. mn. růží 3. p. č. mn. růžím 6. p. č. mn. růžích 7. p. č. mn. růžemi vzor píseň 3., 5., 6. p. č. j. písni 7. p. č. j. písní 2. p. č. mn. písní 3. p. č. mn. písním 6. p. č. mn. písních 7. p. č. mn. písněmi 14

vzor kost 2., 3., 5., 6. p. č. j. kosti 7. p. č. j. kostí 1., 4., 5. p. č. mn. kosti 2. p. č. mn. kostí 7. p. č. mn. kostmi Skloňování jmen středního rodu Jména středního rodu se člení do tří substantivních typů. První typ vzor město (v nominativu koncovka o, v 2. p. č. j. koncovka a, je to skloňování tvrdé). Druhý typ vzor moře (nominativ s koncovkou ě(e), v 2. p. č. j. koncovka e(ě), je to skloňování měkké). Třetí typ vzor stavení (nominativ zakončen na -í, 2. p. č. j. í, je to skloňování měkké). Zvláštní skupinu tvoří jména, která se zařazují ke vzoru kuře a břímě. U vz. kuře se s výjimkou 1., 4. a 5. p. č. j. rozšiřuje základ o kmenotvornou příponu ě(e)t- v čísle jednotném, -at- v čísle množném, u vz. břímě v čísle jednotném i množném o en- (břemeno). Tyto dvě skupiny představují morfologický typ smíšený. Přehled substantivní deklinace neuter město (středisko) moře (sídliště) kuře stavení sg. 1. p. -o -e -e -í 2. p. -a -e -ě(e)t-e -í 3. p. -u -i -ě(e)t-i -í 4. p. -o -e -e -í 5. p. -o! -e! -e! -í! 6. p. -u,-ě(e), -u/-ě(e) -i -ě(e)t-i -í 7. p. -em -em -ě(e)t-em -ím pl. 1. p. -a -e -at-a -í 2. p. - bez koncovky -í, -Ø -at-ø -í 3. p. -ům -ím -at-ům -ím 4. p. -a -e -at-a -í 5. p. -a! -e! -at-a! -í! 6. p. -ech, -ách, -ích -at-ech -ích -ách/-ích 7. p. -y(i po měkké -i -at-y -ími souhl.) 15

S pravopisnými problémy se setkáme v těchto tvarech: vzor město 7. p. č. mn. městy vzor moře 3., 6. p. č. j. moři 2. p. č. mn. moří 3. p. č. mn. mořím 6. p. č. mn. mořích 7. p. č. mn. moři vzor kuře 3., 6. p. č. j. kuřeti 7. p. č. mn. kuřaty vzor stavení 1., 2., 3., 4., 5., 6. p. č. j. stavení 7. p. č. j. stavením 1., 2., 4., 5. p. č. mn. stavení 3. p. č. mn. stavením 6. p. č. mn. staveních 7. p. č. mn. staveními 5.2. Osvojování tvaroslovného pravopisu podstatných jmen S tvaroslovným pravopisem podstatných jmen se žáci setkávají ve 4. ročníku. Učivo se soustřeďuje na osvojení základního skloňovacího systému podstatných jmen. Žáci mají umět podstatné jméno zařadit ke skloňovacímu vzoru a osvojit si tvaroslovný (morfologický) pravopis pádových koncovek. Typy skloňování jsou představeny skloňovacími vzory. Učitel žákům předvede, že tvary různých skupin podstatných jmen mají stejné pádové koncovky. Z každé skupiny je vybráno jedno podstatné jméno, které se stane skloňovacím vzorem. Vychází se od nejjednoduššího skloňování podstatných jmen rodu středního, pokračuje se skloňováním jmen rodu ženského a mužského. Žáci srovnávají tvary a jejich koncovky uvnitř deklinačních vzorů a mezi vzory. 16

Podstatná jména rodu středního. U vzoru město je třeba při výuce věnovat pozornost 7. pádu množného čísla (s městy). Žáci zjišťují, že jen měkké i/í píšeme v koncovkách neuter skloňujících se podle vzorů moře a stavení. Podstatná jména rodu ženského. Pro tvaroslovný pravopis jsou podstatné koncovky 7. pádu množného čísla (-ami, -emi, - mi). Dále je žákům vysvětlováno, že v koncovkách vzoru žena píšeme tvrdé y, upozorníme na koncovku ami. V koncovkách vzorů růže, píseň a kost píšeme vždy měkké i/í. Z hlediska pravopisného se věnujeme nejobtížnějším pádům vzorů. Podstatná jména rodu mužského. Ve výuce věnujeme pozornost tomu, ve kterých koncovkách se u všech deklinačních vzorů píše jenom měkké i(-ích, -ovi). U měkkých vzorů upozorňujeme na stejné i ve všech koncovkách, u tvrdých vzorů na koncovky s tvrdým y. Cvičení, se kterými se setkáváme v učebnicích českého jazyka, jsou zaměřena na pravopisnou stránku pádových koncovek. Základem výcviku je pozorování skloňování deklinačních vzorů (žáci ho mají při sobě) a přehled pravopisu koncovek. 5.3. Příprava na vyučovací hodinu Téma: Tvaroslovný pravopis podstatných jmen opakování Ročník: 4. (5.) Cíl hodiny: Žák využívá znalosti o tvaroslovném pravopisu podstatných jmen. Doplňuje správně i/í nebo y/ý do koncovek podstatných jmen a odůvodňuje pravopis. Řeší pravopisné problémy podstatných jmen všech tří rodů. Spolupracuje aktivně ve skupině i ve dvojici. Při skupinové práci komunikuje se spolužáky a pomáhá. Ke kterým klíčovým kompetencím RVP ZV směřují cíle hodiny? kompetence k učení žák využívá efektivně poznané informace ve vyučovacím procesu, uvádí je do souvislostí kompetence k řešení problémů žák řeší problémové situace vhodným způsobem, řešení je schopen obhájit kompetence komunikativní žák využívá komunikační prostředky, vyjadřuje se správně v písemném projevu 17

kompetence sociální žák přispívá k diskusi v malé skupině, chápe potřebu spolupracovat, upevňuje vztahy v kolektivu Vyučovací metody - metody slovní dialogické rozhovor, metody písemných prací písemná cvičení - metody samostatné práce žáků - metoda praktická pohybová hra Organizační formy - výuka ve třídě - vyučovací hodina smíšená - práce ve skupinách, dvojicích, práce individuální, kolektivní práce Pomůcky - kartičky s rody, se vzory a s informacemi o vzorech - obrázek anděla Scénář hodiny 1. Úvodní část - zklidnění třídy, pozdrav, kontrola domácích úkolů (diskuse o problémech) 2 min 2. Hlavní část Motivace Milé děti, povím vám příběh. Byl jednou jeden hodný anděl, který se staral o pravopis. Vždycky, když měl chvilku čas, tak se díval do tříd a sledoval práci dětí. Pokud pravopis zvládly a byly šikovné, byl spokojený a šťastný. Říká se, že děti, které byly mimořádně šikovné, mohly anděla spatřit ve svých snech. Ukážeme mu, jak umíme pravopis podstatných jmen my? 1 min Opakování učiva Skupinová práce. Žáci se rozdělí do 5 skupin. Každá skupina dostane kartičky s názvy rodů, vzorů a s informacemi o vzorech. Úkolem každé skupiny je přiřadit k rodům správné vzory a ke vzorům informace, které jsou nezbytné k tvaroslovnému pravopisu podstatných jmen. 18

Takto bude vypadat zpracovaný úkol u každé skupiny: střední rod ženský rod mužský rod město tvrdý vzor žena tvrdý vzor pán životný, tvrdý (bez města) (bez ženy) (bez pána) vzor moře měkký vzor růže měkký vzor hrad (les) neživotný, (bez moře) (bez růže) (bez hradu, tvrdý vzor lesa) kuře (bez kuřete) smíšený vzor píseň (bez písně) měkký vzor muž (bez muže) životný, měkký vzor stavení (bez stavení) měkký vzor kost (bez kosti) měkký vzor stroj (bez stroje) neživotný, měkký vzor předseda (bez životný, tvrdý vzor předsedy) soudce (bez soudce) životný, měkký vzor Kolektivní práce. Dále má učitel pro žáky nachystané otázky, jejichž odpovědi jsou úplným doplněním tabulky. Který vzor je smíšený a proč mu tak říkáme? Ve kterém vzoru se setkáme s koncovkou ami a píšeme v ní měkké i? U kterých vzorů je koncovka ovi s měkkým i? U kterého vzoru se setkáme s koncovkou ích s měkkým i a v jakém je to pádu? Uveď příklad. V jakých případech píšeme u vzoru pán měkké i? Tabulku mohou žáci použít i v dalších částech hodiny jako pomůcku. 6 min Relaxační chvilka Žáci sedí v lavicích, mají zavřené oči a představují si, jak by asi mohl vypadat anděl, který se stará o pravopis, někteří své představy prozradí. 1 min Upevňování opakovaného učiva Dbáme na neustálou kontrolu žákovské práce a odůvodnění pravopisu vyvolanými žáky. Pravopis podstatných jmen rodu středního. Práce ve dvojicích. Žáci sedí v lavicích, jejich úkolem je doplnit i/í nebo y/ý a v tabulce vybarvit žlutě slova s měkkým i/í a zeleně slova s tvrdým y/ý. 19

bušit kladiv_ v křov_ se zel_m po Lab_ s povidl_m mýt se mýdl_ se sloves_ létat letadl_ pod skl_ známá příslov_ za pol_ bohatstv_ na neb_ okol_ školy v ponděl_ cukrov_ s čísl_ topit uhl_m obil_ předpověď počasí 5 min Pravopis podstatných jmen rodu ženského. Kolektivní práce. Učitel vyvolává žáky postupně. Každý žák dostane jedno podstatné jméno, ve kterém odůvodní pravopis. Být veselé mysl_, sedět na židl_, jít ze škol_, málo sol_, v Čáslav_, jet do Bratislav_, trpět starostm_, obchod s obuv_, za stodolam_, v konv_, do Boleslav_, za malou chvíl_, mezi tabulem_, všemi silam_, v blízké vs_, dvě otep_ slámy, v broskv_, v košil_, pěkné výstav_, ve směs_, lesy Šumav_, opečené klobás_, na hráz_, dívat se na televiz_, v Litomyšl_, s liškam_, pilné včel_, kytička bledul_, listy na větv_ch, barevné map_, ležet na postel_. 8 min Pravopis podstatných jmen rodu mužského. Kolektivní práce. Hra: Žáci sedí v kruhu. Uprostřed mají kartičky s napsanými větami. Losují si kartičky a doplňují i/í nebo y/ý a odůvodňují pravopis. Žák, který si vytáhne větu a odůvodní pravopis, vyvolá dalšího spolužáka. Na kartičkách jsou napsané tyto věty: Napíšeme našemu učitel_. Chlapci přišli se ps_. V pytl_ je obilí. Co budeme dělat s peněz_? Ps_ štěkali. Slepice vytahují červ_. Nápis_ zmizely. Drahokam_ se třpytí. Budka pro kos_ je pěkná. Podej knihu Karlov_. Brzy dojedeme k cíl_. Přijely těžké voz_. Píšu dopis houslistov_. Zazněly výstřel_. Pod silnými trám_ visí vosí hnízdo. Na jaře zpívají v zahradě kos_. Na návštěvu přijeli Francouz_. Jel do hotelu za Ital_. Věř dobrému přítel_. Radíme se s kněz_. 8 min 20

Relaxační chvilka Zkusíme si představit, že máme křídla anděla a proletíme se po třídě. Andělé se nepohybují rychle, létají velmi opatrně, aby mohli sledovat vše kolem sebe. (Učitel předvádí.) 2 min Pravopis podstatných jmen všech tří rodů. Samostatná práce. Žáci doplňují i/í, y/ý. Osl_ hýkají, u map_ Evrop_, v les_ch, v údol_, jedovatí plaz_, blahopřát obyvatel_ Břeclav_, z Jihlav_, plaťte drobnými peněz_, významné objev_, namalovat váz_ pastelkam_, k přítel_, cesty vedly mezi pol_, tričko od barv_, k léčitel_, k hráz_ rybníka, mléko v konv_, mluvit se stavitel_, pozoruji jestřáb_, kapky proti kašl_, poklonil se panu král_, jet s Francouz_ a Španěl_, pozorovat Arab_, povídka o výrov_, žáb_ v rákos_, zavolej panu Horákov_, ps_ vyplašili holub_, letí k nám čáp_, mezi hlávkam_ zel_, v pytl_, na neb_, v podkrov_, v rokl_, opravna obuv_, stát se vítěz_, drahokam_, bylina proti kašl_, v nové košil_, v broskv_ch. 7 min Shrnutí učiva Kolektivní práce. Na papír formátu A3 učitel dopředu nachystá tři sloupce s názvy rodů a se vzory. Papír připevní na tabuli. Vyvolává žáky a ti říkají, co ví o jednotlivých vzorech z hlediska pravopisu. Učitel to zapisuje na papír. Hotový plakát se pak vyvěsí na nástěnku. 3 min 3. Závěrečná část - zhodnocení vyučovací hodiny (co se povedlo, v čem by se měli žáci zlepšit), pochválení aktivních žáků, zadání domácího úkolu - domácí úkol - doplňovací cvičení s obrázkem anděla na vybarvení 2 min Domácí úkol: Lv_ se plíží za antilopam_. Mám nové model_ letadel. Čím slepíme rozbité váz_? Drahokam_ jsou vzácné. Chlapec si hrál se ps_. Na neb_ jsou hvězdy. Pozorujeme jestřáb_ a sokol_. Už jste se učili o králíkov_? Les nás láká svým bohatstv_m. Bydlíš v Přibyslav_? Nakoupili jsme kilogram_ sol_. V lese ťukali datl_. Obchod je ve vs_. Na 21

hráz_ zastavili automobil_. Cvičíme se švihadl_. Čmeláci létají v jetel_. Za chvíl_ se vrátíme. 6. Přídavná jména 6.1. Pojednání o přídavných jménech 6.1.1. Přídavná jména Přídavná jména (adjektiva) vyjadřují statický, v čase neprobíhající příznak substančně pojatých jevů skutečnosti. Příznaky mohou být vlastnosti, vztahy k nějaké substanci, ději, stavu nebo okolnosti, projevující se slovotvorně. Adjektiva jsou ohebný slovní druh, uplatňuje se u nich adjektivní deklinace, částečně i substantivní. Existují i některá nesklonná adjektiva. Přídavná jména vyjadřují rod (a životnost), číslo a pád v závislosti na rodu (životnosti), čísle a pádu dominujícího podstatného jména. 22

6.1.2. Skloňování přídavných jmen Adjektiva mají trojí skloňování. Jsou to tvary dlouhé tvrdé a měkké, tvary krátké (jmenné) a tvary smíšené. Základní typy deklinace přídavných jmen představují soubory tvarů dlouhých. Samostatné skloňování mají adjektiva přivlastňovací, zde se střídají tvary podle substantivních a adjektivních vzorů, mají skloňování smíšené. Tvary dlouhé tvrdé a měkké. Adjektiva se člení do dvou typů. První typ typ se skloňováním tvrdým, má tvarotvorný základ zakončen na tvrdou nebo obojetnou souhlásku, kmenotvorná přípona je rozlišena podle jmenného rodu v 1. p. č. j.: pro mužský rod ý, ženský á, střední é, v 1. p. č. mn. pro mužský rod životný í, neživotný é, ženský é, střední á vzor mladý, mladá, mladé. Druhý typ typ se skloňování měkkým, základ má zakončen na měkkou nebo obojetnou souhlásku, kmenotvorná přípona í je stejná pro všechny tři rody i všechny pády v obou číslech vzor jarní. Tvary smíšené. Skloňování smíšené mají přídavná jména individuálně přivlastňovací. Odvozují se od jmen mužského a ženského rodu. Jsou utvořena slovotvornými příponami ův, -ova, -ovo (vzor otcův, otcova, otcovo) a in, -ina, -ino (vzor matčin, matčina, matčino). Přehled základní adjektivní deklinace Tvrdý typ maskulinum femininum neutrum sg. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. mladý mladého mladému mladého (živ.), mladý (neživ.) mladý! mladém mladým mladá mladé mladé mladou mladá! mladé mladou mladé mladého mladému mladé mladé! mladém mladým 23

pl. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. maskulinum femininum neutrum mladí (živ.), mladé (neživ.) mladé mladá mladých mladých mladých mladým mladým mladým mladé mladé mladá mladí! (živ.), mladé! (neživ.) mladé! mladá! mladých mladých mladých mladými mladými mladými S pravopisnými problémy se setkáme v těchto tvarech: maskulinum 1., 4. (neživ.), 5. p. č. j. mladý 7. p. č. j. mladým 1., 5. p. č. mn. mladí 2., 6. p. č. mn. mladých 3. p. č. mn. mladým 7. p. č. mn. mladými femininum 2., 6. p. č. mn. mladých 3. p. č. mn. mladým 7. p. č. mn. mladými neutrum 7. p. č. j. mladým 2., 6. p. č. mn. mladým 7. p. č. mn. - mladými Měkký typ sg. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. maskulinum femininum neutrum jarní jarní jarní jarního jarní jarního jarnímu jarní jarnímu jarního (živ.), jarní (neživ.) jarní jarní jarní! jarní! jarní! jarním jarní jarním jarním jarní jarním 24

pl. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. maskulinum femininum neutrum jarní jarní jarní jarních jarních jarních jarním jarním jarním jarní jarní jarní jarní! jarní! jarní! jarních jarních jarních jarními jarními jarními Poznámka: V 7. p. č. mn. se užívá i tvarů na ýma/-íma ve spojení s podstatnými jmény, které mají tvary tzv. dvojné, duálové, na ma: s čistýma rukama, rybíma očima apod. S pravopisnými problémy se setkáme v těchto tvarech: maskulinum 1., 4. (neživ.), 5. p. č. j. jarní 2., 4.(živ.) p. č. j. jarního 3. p. č. j. jarnímu 6., 7. p. č. j. jarním 1., 4., 5. p. č. mn. jarní 2., 6. p. č. mn. jarních 3. p. č. mn. jarním 7. p. č. mn. jarními Množné číslo platí pro maskulina, feminina a neutra. femininum 1. - 7. p. č. j. - jarní neutrum 1., 4., 5. p. č. j. jarní 2. p. č. j. jarního 3. p. č. j. jarnímu 6., 7. p. č. j. jarním 25

Přehled deklinace individuálně přivlastňovacích adjektiv sg. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. pl. 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 5. p. 6. p. 7. p. maskulinum femininum neutrum otcův, matčin otcova, matčina otcovo, matčino otcova, matčina otcovy, matčiny otcova, matčina otcovu, matčinu otcově, matčině otcovu, matčinu otcova (živ.), otcův (neživ.), otcovu, matčinu otcovo, matčino matčina (živ.), matčin (neživ.) otcův!, matčin! otcova!, matčina! otcovo!, matčino! otcově/-u, matčině/-u otcově, matčině otcově/-u, matčině/-u otcovým, matčiným otcovou, matčinou otcovým, matčiným otcovi (živ.), otcovy (neživ.) otcovy, matčiny otcova, matčina matčini (živ.), matčiny (neživ.) otcových, matčiných otcových, matčiných otcových, matčiných otcovým, matčiným otcovým, matčiným otcovým, matčiným otcovy, matčiny otcovy, matčiny otcova, matčina otcovi! (živ.), otcovy! (neživ.) otcovy!, matčiny! otcova!, matčina! matčini!(živ.),matčiny!(neživ.) otcových, matčiných otcových, matčiných otcových, matčiných otcovými, matčinými otcovými, matčinými otcovými, matčinými S pravopisnými problémy se setkáme v těchto tvarech: femininum 2. p. č. j. otcovy, matčiny maskulinum, neutrum 7. p. č. j. otcovým, matčiným maskulinum 1., 5. p. č. mn. otcovi, matčini (živ.), otcovy, matčiny (neživ.) femininum 1., 5. p. č. mn. otcovy, matčiny maskulinum, femininum, neutrum 2. p. č. mn. otcových, matčiných 3. p. č. mn. otcovým, matčiným maskulinum, femininum 4. p. č. mn. otcovy, matčiny maskulinum, femininum, neutrum 6. p. č. mn. otcových, matčiných 7. p. č. mn. otcovými, matčinými 6.2. Osvojování tvaroslovného pravopisu přídavných jmen S tvaroslovným pravopisem přídavných jmen se žáci setkávají v 5. ročníku. Učivo se soustřeďuje na osvojení základního skloňovacího systému přídavných jmen. 26