Katedra demografie, Vysoká škola ekonomická v Praze Ústav pro informace ve vzdělávání
Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica Praha 2011 ISBN 978-80-245-1781-0
PROGNÓZA LIDSKÉHO KAPITÁLU obyvatelstva České republiky do roku 2050 (verze k roku 2011)
Autorský kolektiv doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc. Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze RNDr. Tomáš Fiala, CSc. Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze doc. Ing. Jakub Fischer, Ph.D, Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze Bc. Vladimír Hulík Ústav pro informace ve vzdělávání RNDr. Eva Kačerová Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze Mgr. Jitka Konrádová Ústav pro informace ve vzdělávání Ing. Petr Mazouch, Ph.D. Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze Ing. Mgr. Martina Miskolczi Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze Mgr. Pavlína Šťastnová Ústav pro informace ve vzdělávání Autorský kolektiv vyjadřuje poděkování RNDr. Michaele Kleňhové za cenné připomínky a náměty při tvorbě konečné podoby publikace, Ing. Markétě Arltové, Ph.D. za provedení závěrečných úprav a přípravu publikace k tisku a Mgr. Michalu Vrabcovi, CSc. za vytištění. Publikace byla zpracována v rámci dlouhodobého výzkumného projektu 2D06026 Reprodukce lidského kapitálu financovaného MŠMT v rámci Národního programu výzkumu II.
Vážená čtenářko, vážený čtenáři, dovolujeme si Vám nabídnout aktuální vydání publikace Prognóza lidského kapitálu obyvatelstva České republiky do roku 2050. Populace České republiky stárne. Pokud se na obyvatelstvo díváme pouze z pohledu klasických demografických prognóz, je jasné, že do budoucna bude přibývat starých a velmi starých lidí a naopak mladších bude v důsledku nízké plodnosti ubývat. Demografické prognózy samozřejmě vycházejí z určitých předpokladů o budoucím vývoji úmrtnosti, plodnosti a migrace. Jsou však pouze prognózou počtů osob a neberou v úvahu produktivní schopnosti člověka tj. to, co se vkládá do produkce - nepracují s kvalitativní stránkou lidského kapitálu. Když začneme převádět prognózu počtů osob na prognózu kapitálu, který lidé představují, nebudou už závěry tak pesimistické. Snahou autorského kolektivu bylo proto poukázat na některé oblasti související s lidským kapitálem a jeho reprodukcí. Vypočtená demografická prognóza vychází z nových scénářů vývoje obyvatelstva, které byly vytvořeny na základě analýzy plodnosti, úmrtnosti a migrace. Srovnáním různých scénářů projekce se autoři pokusili vytvořit co možná nejlepší scénáře budoucího vývoje. Demografická prognóza je doplněna prognózou lidského kapitálu nejen za Českou republiku, ale i za jednotlivé kraje. Aktualizovaná a rozšířená je také prognóza vývoje struktury vzdělanosti. Dále je publikace doplněna prognózou vývoje počtu 15letých a 19letých osob, tedy potenciálních "zájemců" o střední, resp. vyšší stupeň vzdělání. Aktuální jsou také údaje o počtu, ekonomické aktivitě, věkovém a národnostním složení cizinců. Migranti jako lidský kapitál jsou pro budoucí rozvoj regionů nezbytní, proto je třeba jim věnovat pozornost již dnes. S lidským kapitálem a jeho využitím souvisí i problematika nezaměstnanosti, proto publikace obsahuje i grafy informující o uplatnění absolventů na trhu práce a jejich nezaměstnanosti. Smyslem publikace je tedy především poukázat na to, jaké důsledky by mohl mít budoucí demografický vývoj z pohledu lidského kapitálu, a to nejen v celé České republice, ale i v jejích jednotlivých krajích (ukazuje se totiž, že kraje se výrazně liší právě v objemu lidského kapitálu, jímž disponují). Vývoj lidského kapitálu je totiž možné různými opatřeními ovlivnit (na rozdíl od demografického vývoje, kde většina opatření populační politiky má zpravidla jen krátkodobý efekt). Protože lidský kapitál hodnotíme objemem a kvalitou vzdělávání (jinak to zatím nedokážeme), lze si taková opatření i relativně snadno představit byť jejich realizace jistě nebude snadná. Doufáme, že pro Vás tato publikace bude přínosná, a že v ní naleznete nové informace, které můžete využít pro rozvoj Vašeho regionu. Jitka Langhamrová vedoucí autorského kolektivu
Obsah Lidský kapitál... 5 Hlavní výsledky prognózy demografického vývoje... 18 Struktura vzdělanosti v České republice... 23 Cizinci v České republice... 28 Uplatnění absolventů na trhu práce a jejich nezaměstnanost v ČR... 48 Výsledky analýzy a prognózy pro jednotlivé kraje ČR... 53 Kraj Hlavní město Praha... 54 Středočeský kraj... 64 Jihočeský kraj... 74 Plzeňský kraj... 84 Karlovarský kraj... 94 Ústecký kraj... 104 Liberecký kraj... 114 Královéhradecký kraj... 123 Pardubický kraj... 133 Kraj Vysočina... 143 Jihomoravský kraj... 153 Olomoucký kraj... 163 Zlínský kraj... 173 Moravskoslezský kraj... 183 Analýza a prognóza migrace... 194 Prognóza demografického vývoje podrobnosti... 231 Prognóza výkonů vzdělávací soustavy podrobnosti... 251
Lidský kapitál S růstem významu lidského kapitálu a jeho vztahu k ekonomickým veličinám je od počátku pochopitelně spojována též otázka měření lidského kapitálu. Existuje několik možností, jak lidský kapitál změřit, ale podstatným nedostatkem většiny z nich jsou chybějící údaje nutné pro kvantifikaci. Nejčastěji se k měření lidského kapitálu používá nejvyšší úroveň dosaženého vzdělání, nebo lépe řečeno počet let strávených studiem a případně i účast na dalším vzdělávání. Vycházíme-li z předpokladu, že vzdělávání by mělo plnit funkci selektivní a funkci produktivní, pak lze říci, že selektivní funkce vybírá a třídí jedince na základě jejich vrozených či v rodině získaných schopností, talentů a zejména motivace a funkce produktivní předpokládá, že škola k tomuto základnímu kapitálu přidává další hodnotu rozvíjí a zdokonaluje dovednosti a znalosti. V případě ideálního fungování tohoto modelu by tedy pro zaměstnavatele bylo spolehlivým základním indikátorem úrovně lidského kapitálu předložení diplomu o absolvování některého ze vzdělávacích stupňů. Na úrovni lidského kapitálu větší či menší měrou závisí hodnoty řady dalších socio-ekonomických ukazatelů, jako jsou produktivita práce, nezaměstnanost, ale i střední délka života. Závislost mezi úrovní vzdělání, tedy velikostí lidského kapitálu a ostatními socio-ekonomickými ukazateli je možné měřit několika způsoby. Například lze porovnat různé úrovně vzdělání a ostatních ukazatelů v čase nebo v prostoru a z těchto hodnot se pak pokusit modelovat vztah mezi jednotlivými proměnnými. Pro takové srovnání jednotlivých ukazatelů, a zejména pro jejich predikci je nutné mít delší časovou řadu právě hodnot úrovně lidského kapitálu, na základě které se bude predikovat jejich vývoj. Předmětem předkládaného materiálu je tedy predikce lidského kapitálu, to znamená úrovně vzdělanosti obyvatel starších 25 let v krajích České republiky do roku 2050. Základem takové prognózy musí být demografická prognóza a také nutně prognóza změny vzdělávacího systému, která bude v příštích obdobích realizována právě v České republice. 5
Metodika Jak již bylo řečeno výše, základem celé prognózy vzdělanostní struktury je klasická demografická prognóza obyvatelstva celé ČR i obyvatelstva jednotlivých krajů vypočtená tzv. komponentní metodou. Tato prognóza byla zpracována ve dvou variantách. Jednou je mírně upravená a především aktualizovaná (podle nejnovějších dostupných dat) kombinace nízké a střední varianty prognózy Českého statistického úřadu, budeme ji označovat varianta ČSÚ. Tato varianty předpokládá zachování určitého rozdílu mezi plodností a úmrtností v jednotlivých krajích i zachování současných migračních trendů. Druhá varianta vychází z předpokladu, že plodnost českých žen bude (s jistým zpožděním) kopírovat plodnost žen Nizozemska. (Nizozemsko bylo vybráno z toho důvodu, že se jedná o populaci, kde již byl dokončen přesun plodnosti do vyššího věku a plodnost je zde poměrně stabilní. Navíc se jedná o populaci geograficky nepříliš vzdálenou a co do velikosti v jistém smyslu srovnatelnou s Českou republikou.) Tato varianta je označovaná varianta NL. Na rozdíl od předchozí varianty předpokládáme v této variantě postupné sbližování demografického chování obyvatelstva jednotlivých krajů. Do roku 2050 se předpokládá postupná eliminace rozdílů plodností a úmrtnosti v jednotlivých krajích a minimalizace vlivu vnitřní migrace na změnu počtu obyvatel jednotlivých krajů. O zahraniční migraci se předpokládá, že rozdělení migračního přírůstku do jednotlivých krajů bude stále více úměrné počtu obyvatel krajů. Výchozí demografickou strukturou pro obě varianty prognózy bylo složení obyvatelstva České republiky a jejích krajů podle pohlaví a jednotek věku vycházející z nejnovějších dostupných dat - tj. 1. 1. 2011. Obě varianty předpokládají další růst plodnosti, i když mírnějším tempem než v posledních letech. V obou variantách se rovněž uvažuje pokračování růstu střední délky života. I nadále předpokládáme, že Česká republika zůstane zemí imigrační. Očekáváme však, že migrační přírůstky budou výrazně nižší než v letech 2007 a 2008 (kdy se pohybovaly okolo 70 80 tisíc osob ročně). Na rozdíl od prognóz z minulých let byla v této prognóze rozlišena vnitřní a zahraniční migrace (což pochopitelně ovlivní jen prognózu obyvatelstva jednotlivých krajů). 6
Trendy populačního vývoje jsou v obou variantách prognózy totožné, předpokládané tempo vývoje se však liší. Nizozemská varianta předpokládá vyšší růst plodnosti, rychlejší růst střední délky života i vyšší migrační přírůstek než varianta ČSÚ. Varantu ČSÚ tedy můžeme označit jako nízkou, variantu NL pak jako vysokou. Podrobnější popis scénářů demografického vývoje použitých pro výpočet prognózy je uveden v závěrečné části této publikace. Získaná populační prognóza byla základem pro prognózu výkonů vzdělávací soustavy. Ve studii jsou použity dva různé přístupy k popisu úrovně lidského kapitálu. V obou případech bereme v úvahu pouze formální vzdělávání. První je založen na klasické struktuře vzdělanosti obyvatelstva rozdělené na čtyři stupně: základní vzdělání (do této skupiny zahrnujeme i osoby s nedokončeným základním vzděláním), střední vzdělání a střední vzdělání s výučním listem ( střední vzdělání bez maturity ), střední vzdělání s maturitní zkouškou ( střední vzdělání s maturitou ) terciární vzdělání ( vyšší vzdělání ), tedy vzdělání v konzervatoři, vyšší odborné škole a vysokoškolské. Odhad počtu osob v základním vzdělávání je asi nejjednodušší částí prognózy, protože existuje dobrá evidence a základní vzdělávání je v České republice povinné. Podobně jako v dalších vzdělanostních stupních, i zde se používá metoda propustnosti mezi jednotlivými ročníky. Počet absolventů je tedy ovlivněn počtem přijatých a prostupností mezi ročníky. V případě středoškolského vzdělávání (a vzdělávání v konzervatořích) je základním faktorem pro odhad počtu absolventů počet nově přijatých. Ten je odhadován na základě podílu absolventů předcházejícího vzdělávacího stupně. Počet žáků je kalkulován na základě prostupnosti mezi ročníky a počet absolventů je určen jako podíl žáků z posledního ročníku. Asi nejsložitější situace je na úrovni terciárního vzdělávání. V případě vyšších odborných škol se opět vychází z počtu absolventů předchozího stupně vzdělávání z počtu maturantů, z prostupnosti mezi jednotlivými ročníky a také se předpokládá, že studenti studují standardní dobu určenou pro absolvování studia. V případě vysokých škol vycházíme z čistých měr vstupu na vysoké školy a počet absolventů je potom odhadován pomocí 7
míry dokončování studia. Tento postup je nový a detailnější, umožňuje ho analýza a zpracování dat sbíraných v rámci SIMS 1. Výsledkem této prognózy je počet absolventů jednotlivých stupňů studia v jednotlivých letech, pro které je kalkulována prognóza. Na základě znalosti vzdělanostní struktury obyvatelstva ze sčítání lidu, domů a bytů (SLDB), znalosti rozdílné úmrtnosti obyvatelstva podle pohlaví a vzdělání, základní demografické prognózy a prognózy počtů absolventů jednotlivých vzdělanostních stupňů můžeme zkonstruovat prognózu obyvatelstva podle vzdělání, jejímž výsledkem bude vzdělanostní struktura obyvatelstva České republiky až do roku 2050. Při takové prognóze uvažujeme, že všechny osoby se rodí jako osoby se základním vzděláním a v okamžiku absolvování vyššího stupně vzdělání "migrují" do příslušné vyšší vzdělanostní skupiny. Realizace takové prognózy je tedy modelováním dalších čtyř podpopulací (rozlišených úrovní vzdělání). Druhý způsob popisu úrovně lidského kapitálu je založen na výpočtu průměrné doby formálního vzdělávání obyvatelstva. Tento ukazatel vychází z ocenění jednotlivých stupňů studia lety, která jsou nutná pro jejich absolvování. Při znalosti počtu obyvatel, kteří mají určitý stupeň vzdělání, můžeme odhadnout celkovou dobu, kterou strávilo obyvatelstvo ve škole, a pak z této hodnoty vypočítat, kolik let připadá v průměru na jednu osobu. Takto tedy dostáváme průměrný počet let, které strávily osoby ve vzdělávání v jednotlivých krajích. Obrázek 1 zobrazuje úroveň této průměrné doby v jednotlivých krajích České republiky na základě údajů ze sčítání lidu v roce 2001. Lze vidět, že nejvyšší hodnota průměrného počtu let stráveného ve (formálním, tj. uskutečňovaném v institucích našeho školského systému) vzdělávání je v Praze, kde je tato hodnota přibližně 13,2 roku. Následuje s odstupem Jihomoravský kraj s hodnotou 12,3 roku. Hodnota za celou Českou republiku je 12,2 roku a další regiony mají hodnoty jen velmi málo odlišné. Výjimkou jsou kraje Karlovarský a Ústecký, které jsou výrazně pod úrovní ostatních regionů s hodnotami přibližně 11,8 roku. 1 Sdružené informace matrik studentů 8
Obrázek 1: Průměrný počet let strávený ve formálním vzdělávání v krajích České republiky (stavy k 1. 3. 2001) 13,5 13 12,5 12 11,5 11 Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 9 Počet let Praha Jihomoravský Česká republika Královéhradecký Olomoucký Plzeńský Jihočeský Pardubický Středočeský Zlínský Moravskoslezský Liberecký Vysočina Karlovarský Ústecký
Hodnocení přínosu vzdělání k ekonomickému růstu Jedním z významných faktorů ekonomického růstu v České republice je rostoucí úroveň vzdělání obyvatelstva. Je zřejmé, že osoba s vyšším dosaženým vzděláním může dosahovat vyšší produktivity práce (vzhledem k možnosti podílet se na výrobě zboží či poskytování služeb s vyšší přidanou hodnotou). Dále osoby s vyšším dosaženým vzděláním mají i vyšší zaměstnanost, tj. i objem jejich práce (z hlediska odpracovaných dnů či hodin) je vyšší než u osob s nižším vzděláním a i tímto druhým kanálem tak lépe vzdělané osoby působí na ekonomický růst měřený hrubou přidanou hodnotou, resp. hrubým domácím produktem. Pokusíme se tyto vztahy kvantifikovat s použitím prostorového srovnání. Odlišnosti v ekonomickém růstu v jednotlivých regionech České republiky vysvětlíme pomocí rozdílů v průměrné vzdělanosti obyvatelstva. Vysvětlovanou proměnnou je celkový růst regionálního hrubého domácího produktu (RHDP) v letech 1995 až 2005 (Obrázek 2), který je vypočten vynásobením meziročních indexů reálného růstu RHDP v jednotlivých regionech. Protože je ekonomický růst ovlivněn i řadou dalších faktorů mimo vzdělávání, byl pro porovnání a pro odstranění tzv. zdánlivé korelace použit nikoli celkový růst RHDP, ale odchylky růstu RHDP od průměrného růstu v České republice (v podobě indexů). Jako vysvětlující proměnná slouží změna průměrné délky vzdělávání obyvatelstva staršího 15 let v letech 1991 a 2001 (Obrázek 3). Ta je vypočtena na základě údajů o nejvyšším dosaženém vzdělání zjišťovaném v rámci Sčítání lidu, domů a bytů v letech 1991 a 2001. Opět bylo použito očištění o průměrný nárůst průměrné délky vzdělávání v celé České republice. Pro analýzu vztahu mezi oběma veličinami byla použita lineární regrese (Obrázek 4). 10
Severozápad Jihozápad Obrázek 2: Růst regionálního HDP v letech 1995 2005 160% 150% 140% 130% 120% 110% 100% Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 11 Střední Morava Středočeský kraj Jihovýchod Praha Česká republika Severovýchod Moravskoslezsko
Jihozápad Severozápad Obrázek 3: Růst průměrné délky vzdělání mezi lety 1991 a 2001 0,65 0,6 0,55 0,5 0,45 0,4 12 Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní Moravskoslezsko Středočeský kraj Praha Jihovýchod Severovýchod Střední Morava Česká republika
Obrázek 4: Vztah mezi růstem regionálního HDP a růstem průměrné délky vzdělávání 1,2 Podíl růstu regionálního HDP k průměrnému růstu HDP v % (1995-2005) Severozápad Jihozápad 1,15 1,1 1,05 1 0,95 Severovýchod Střední Morava Moravskoslezsko 0,9 0,85 Jihovýchod Středočeský kraj y = 1,309x - 0,3553 R 2 = 0,8435 Praha 0,8 0,9 0,95 1 1,05 1,1 1,15 1,2 Poměr průměrné délky vzdělání v regionu a průměrné změny v letech 1991-2001 Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 13
Mohlo by se zdát, že data z roku 1991-2001 pro hodnocení vzdělanosti a 1995-2005 pro hodnocení ekonomické úrovně jsou zastaralá. Bohužel, v souladu s našimi dosavadními poznatky, jediná vhodná dostatečně podrobná a validní data pro analýzu úrovně vzdělanosti v regionálním členění nabízí Sčítání lidu, domů a bytů, konané jedenkrát za deset let. (Naposledy v roce 2011, ale dosud nebyly publikovány výsledky, použitelná data jsou tedy pouze z roku 2001). Z tohoto důvodu jsou použity i odhady HDP za období 1995-2005 (přestože již existují novější), tak aby vzdálenost mezi časovými obdobími u obou sledovaných ukazatelů byla co nejnižší (jakkoli existuje časové zpoždění mezi oběma ukazateli). Odhady HDP před rokem 1995 nepovažujeme s ohledem na jejich konstrukci za příliš spolehlivé. Zatímco v regionu Severozápad vzrostla během sledovaného období průměrná délka vzdělání o 0,48 roku, v Praze vzrostla během téhož období o 0,58 roku a v regionu Střední Čechy dokonce o 0,60 roku. RHDP reálně vzrostl v regionu Severozápad o 7,0 %, zatímco v Praze o 47,6 % a ve Středních Čechách o 51,3 %. Je tedy vidět, že i malé změny ve vzdělání mohou působit poměrně výrazné rozdíly v tempu ekonomického růstu. Přitom je třeba si uvědomit, že ony změny ve vzdělání zase nejsou tak malé. Během deseti let se průměrná délka vzdělání v České republice zvýšila o 0,52 roku, nicméně tento půlrok přibyl v průměru všem obyvatelům starším 15 let. Vzhledem k tomu, že obyvatelstvo nad 30 let už se v České republice (formálního) vzdělávání téměř neúčastnilo, je ono půlroční navýšení důsledkem prudké změny dosažené úrovně vzdělání v rámci nejmladší generace. Pokud by hypoteticky v nějakém regionu došlo k dvojnásobnému zvýšení průměrné úrovně vzdělání ve srovnání s celou republikou, pak by za jinak stejných podmínek rostl reálný hrubý domácí produkt v regionu o 130 % rychleji než v celé republice! Z toho vyplývá, že regiony s nižším růstem průměrné vzdělanosti budou s největší pravděpodobností dosahovat také nižších hodnot růstu hrubého domácího produktu. Nevyvážený růst vzdělanosti v jednotlivých regionech pak může vést k dalšímu prohlubování regionálních nerovností z hlediska ekonomického růstu. Jestliže by se udržely předpoklady prognózy vzdělanosti z předchozí kapitoly, pak by úroveň vzdělanosti vyjádřená průměrnou délkou formálního vzdělávání jedince v roce 2050 dosahovala úrovně v Obrázku 5. 14
Obrázek 5: Prognóza vzdělanosti v jednotlivých krajích České republiky v roce 2050 Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 15
Je vidět, že všem regionům opět dominuje Praha, která by za necelých 50 let dosáhla úrovně 15,77 roku, následovaná opět Jihomoravským krajem s hodnotou 15,44 roku. Proti roku 2001 je patrné rozevírání nůžek mezi regiony, které již v roce 2001 měly vyšší úroveň vzdělanosti, a regiony s nižší úrovní. Na konci tohoto žebříčku je opět dvojice Ústecký a Karlovarský kraj, které by měly ztrátu na Prahu více než 2 roky a na průměr přibližně 1,2 roku. Při aplikaci regresního vztahu uvedeného výše lze předpokládat, že u těchto krajů dojde k dalšímu zpomalování ekonomického rozvoje, a to zejména vlivem pomalého růstu úrovně lidského kapitálu v regionu. Na Obrázku 6 lze pozorovat velké rozdíly dané zejména propadem úrovně růstu lidského kapitálu, který bude mít za následek stále se zvyšující rozdíly v ekonomické výkonnosti regionu. Zatímco kraje, které můžeme označit jako moravské, se podle tohoto modelu v budoucnu budou ekonomicky rozvíjet nad úrovní průměru České republiky, a to zejména díky nadprůměrnému růstu úrovně lidského kapitálu (až o 0,3 procentního bodu nad průměr), pak další kraje budou pod úrovní průměru. Nejhůře na tom bude region Karlovarský, který bude ročně ztrácet více než 1,6 procentního bodu proti průměru celé České republiky, což z dlouhodobého hlediska může znamenat značné socio-ekonomické problémy v regionu. Poznamenejme ještě, že při zpracování výhledu pro rok 2050 pracujeme se vzdělanostní strukturou populace 25leté a starší a že do propočtů zahrnujeme i odhady délky dalšího vzdělávání dospělých dle šetření. Další vzdělávání dospělých 2007. Počty hodin zjištěných podle věkově-vzdělanostních skupin pak umožňují odhadnout délku dalšího vzdělávání (formálního i neformálního) po ukončení studia, přičemž počty hodin jsou přepočteny přes ECTS kredity na ekvivalenty počtu let vysokoškolského studia. 16
Obrázek 6: Roční odchylka od průměrného růstu hrubého domácího produktu v jednotlivých krajích ČR Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 17
Hlavní výsledky prognózy demografického vývoje Na první pohled se jedná o dvě diametrálně odlišné varianty vývoje. Podle varianty ČSÚ se počet obyvatel ČR (Obrázek 7) během následujících 15 let přiblíží k 10,8 milionům, ale poté začne po krátké stagnaci klesat. V roce 2050 bude podle této varianty počet obyvatel ČR zhruba stejný jako v roce 2010, tj. o málo vyšší než 10,5 milionu Naproti tomu podle varianty NL, předpokládající vyšší plodnost, rychlejší růst střední délky života i vyšší migrační přírůstek, počet obyvatel ČR trvale poroste a v roce 2050 bude téměř o 1,2 milionu vyšší než v roce 2010. Zcela rozdílný charakter má i vývoj počtu živě narozených a zemřelých (Obrázek 8). Podle varianty ČSÚ nastane ještě před rokem 2020 okamžik, kdy počet živě narozených bude (podobně jako v období 1994 2005) opět nižší než počet zemřelých. Tento stav zůstane zachován trvale, přičemž přirozený úbytek obyvatelstva ČR se bude stále zvyšovat. Kolem roku 2050 by již mohl být roční počet narozených o zhruba 35 tisíc nižší než počet zemřelých. Podle varianty NL nastane přirozený úbytek obyvatelstva v ČR o několik let později, pravděpodobně až po roce 2020. Rozdíly mezi počtem narozených a zemřelých nebudou příliš výrazné, navíc se vzhledem k vyšší plodnosti a migraci pro roce 2030 začnou snižovat. Koncem první poloviny tohoto století lze podle této varianty očekávat, že roční počet živě narozených bude opět téměř na úrovni počtu zemřelých. Je těžké říci, která z uvedených variant vývoje je více pravděpodobná; je možné, že nejpravděpodobnější bude vývoj podle varianty střední, ležící mezi oběma těmito variantami V minulé době jsme byli svědky několika krátkodobých změn trendů demografického vývoje. Málokdo například očekával tak velký pokles plodnosti v 90. letech, opětovný růst na počátku 21. století byl také o něco vyšší, než se předpokládalo. V současné době je otázkou, zda stagnace plodnosti, které jsem svědky od roku 2009, je pouze krátkodobým přerušením dalšího růstu či zda se jedná opět o dlouhodobou změnu předchozího trendu. Ještě větší výkyvy zaznamenal vývoj migračního přírůstku. V letech 2007 2008 byl nečekaně vysoký, v následujících letech však velmi rychle poklesl. Jeho hodnota v roce 2010 (pouze necelých 16 tisíc osob) byla nejnižší od roku 2003. Další vývoj migrace asi do značné míry závisí především na dalším vývoji ekonomické situace v ČR i ve světě. Pouze vývoj střední délky života byl poměrně stabilní její hodnoty pro muže i ženy trvale rostly. 18
Označovat dnes některou z variant za reálnou, by bylo trochu troufalé, protože jediným argumentem je víra v reálnost zvolených předpokladů samozřejmě nikoli slepá víra, ale víra podložená analýzami a úvahami. Zkušenost nás ale učí, že realita bývá téměř vždy jiná, než si ji dokážeme představit. V každém případě je však zřejmé, že za předpokladu dalšího růstu plodnosti, růstu střední délky života a trvale kladného migračního salda nebude v České republice v nejbližších desetiletích docházet k výraznému úbytku obyvatelstva v porovnání se současným stavem. Je třeba si však uvědomit, že i přes poměrně velkou odlišnost výsledků prognózy počtu obyvatel (podle uvedených dvou variant se v roce 2050 liší o více než 11 %) budou rozdíly ve struktuře obyvatelstva podle dosažené úrovně vzdělání zanedbatelné a v grafech, které budou uvedeny v následující části, by nebyly vůbec patrné. Proto jsou tyto grafy i doprovodné texty uváděny pouze pro jedinou variantu demografického vývoje (NL). Podrobnější výsledky projekce pro jednotlivé kraje není možno vzhledem k omezenému rozsahu této publikace prezentovat. Uvádíme alespoň přehled předpokládaných změn počtu obyvatel v jednotlivých krajích během období projekce, tj. v období od 1.1.2011 do 31.12.2050 (Obrázek 9). Vzhledem ke zvoleným scénářům je ve všech krajích nárůst počtu obyvatel při variantě NL vyšší než při variantě ČSÚ. (Určitou výjimkou je Středočeský kraj, kdy se nárůst počtu obyvatel v obou variantách prakticky neliší. Je to z toho důvodu, že vyšší přírůstek obyvatelstva ve variantě NL je kompenzován předpokládaným snižováním vnitrostátní migrace z Prahy i jiných krajů do Středočeského kraje.) Nejvyšší nárůst obyvatelstva lze předpokládat v Praze, Středočeském kraji a v Plzeňském kraji, tedy v českých krajích v okolí velkých měst. Pouze v těchto krajích se předpokládá nárůst obyvatelstva i při variantě ČSÚ, kdy má být celkový počet obyvatel ČR na konci roku 2050 zhruba stejný jako v současné době. Naopak nejvyšší úbytek obyvatelstva očekáváme v Karlovarském a Moravskoslezském kraji. V řadě krajů se očekává v případě varianty ČSÚ úbytek obyvatelstva, v případě varianty NL přírůstek. Poznamenejme však, že vývoj počtu obyvatel v jednotlivých krajích je poměrně výrazně ovlivněn nejen zahraniční, ale i vnitrostátní migrací, která je velmi obtížně prognózovatelná. Může být totiž značně ovlivněna též například množstvím vznikajících či naopak zanikajících pracovních příležitostí, výstavbou nových bytů atd. 19
Obrázek 7: Očekávaný vývoj počtu obyvatel ČR (stavy k 31. prosinci) Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 20
Obrázek 8: Očekávaný vývoj počtu živě narozených a zemřelých v ČR Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 21
Obrázek 9: Očekávané změny počtu obyvatel v ČR a v jednotlivých krajích v období 2011 2050 Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 22
Struktura vzdělanosti v České republice Česká republika jako celek je ovlivněna existencí krajů s extrémními hodnotami. Na jedné straně jsou zde kraje s velmi vysokou úrovní vzdělanosti, jako je Praha a Jihomoravský kraj, a na straně druhé to jsou kraje s velmi nízkou úrovní vzdělanosti v porovnání s ostatními kraji, jako je Karlovarský a Ústecký kraj. Populace v České republice má vzdělanostní strukturu zobrazenou na Obrázku 10 a 11. V současné době je podíl osob starších 25 let s vyšším vzděláním u mužů na úrovni vyšší než 16 %, u žen pak 13 %. Nejvyšší podíl má v případě mužů skupina osob, které mají střední vzdělání bez maturity, tento podíl je zhruba 45 %. U žen má tato skupina zhruba stejný podíl jako skupina osob se středním vzděláním s maturitou v obou případech něco přes 30 %. Podíl osob s nejvýše základním vzděláním je u mužů přes 10 % a u žen přes 21 %. Prognóza budoucího vývoje až do roku 2050 vycházející ze současné situace předpokládá, že nejvýraznějším způsobem poroste podíl osob s dokončeným vyšším vzděláním. V případě mužů by tento podíl měl vzrůst až k hodnotě 38 %, u žen dokonce na o něco vyšší úroveň. U mužů bude tento růst kompenzován poklesem podílu dnes nejsilnější skupiny osob se středním vzděláním bez maturity, který se v průběhu doby bude snižovat z dnešních 45 % na přibližně 27 %. U žen je nárůst podílu nejvzdělanější skupiny kompenzován silným poklesem podílu skupiny s nejnižším vzděláním, tedy základním. Z dnešních téměř 22 % na budoucí hodnotu kolem 7 %. Počty 15letých osob (tj. potenciálních zájemců o střední vzdělání viz Obrázek 12) poklesnou v nejbližších letech ještě o více než 11 %, po opětovném pozdějším nárůstu však budou v první polovině dvacátých let téměř o 20 % vyšší než současné hodnoty. Pozdější pokles však způsobí, že kolem roku 2050 bude počet 15letých zhruba o 15 % nižší (varianta ČSÚ), resp. jen o málo nižší (varianta NL) než v současné době. Počty 19letých (tj. potenciálních zájemců o terciární vzdělání, Obrázek 13) poklesnou téměř o 30 % a pravděpodobně se již na současnou úroveň nevrátí. V roce 2050 budou cca o 20 30 % nižší než v současné době. V případě srovnání dnešní a budoucí situace z pohledu růstu průměrné délky vzdělanosti můžeme pozorovat nárůst z dnešní hodnoty 12,8 roku až na hodnotu 15,0 roku v roce 2050. Tento nárůst 2,2 roku představuje průměrnou hodnotu, se kterou pak budeme porovnávat nárůst v jednotlivých krajích. 23
Obrázek 10: Očekávaný vývoj struktury vzdělanosti mužů v ČR Pramen: ČSÚ, ÚIV, výpočet vlastní 24
Obrázek 11: Očekávaný vývoj struktury vzdělanosti žen v ČR Pramen: ČSÚ, ÚIV, výpočet vlastní 25
Obrázek 12: Očekávaný vývoj počtu 15letých osob v ČR a odchylek od počtu k 1. 7. 2010 (v %) Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 26
Obrázek 13: Očekávaný vývoj počtu 19letých osob v ČR a odchylek od počtu k 1. 7. 2010 (v %) Pramen: ČSÚ, výpočet vlastní 27
Cizinci v České republice Podle posledních údajů Ředitelství služby cizinecké policie MV ČR přes určité zpomalení přílivu cizinců v době ekonomické krize jich k 1.1.2011 2 žilo na našem území 425 301, což představuje 4,1 % z celkové populace. Největší podíl cizinců mezi obyvateli jednoho evropského státu žije v Lucembursku, kde cizinci představují téměř 42 % obyvatelstva, dále v Lotyšsku a v Estonsku (téměř 20 % cizinců v populaci, drtivá většina z nich jsou Rusové). Podíl cizinců v Česku je mezi postkomunistickými zeměmi jeden z nejvyšších, větší má pouze Slovinsko. Naopak nižší podíl cizinců než v ČR je zaznamenáván např. v Maďarsku (necelá 2 %), na Slovensku, v Polsku, v Bulharsku a Rumunsku představují cizinci ani ne jedno procento z celkové populace. V České republice v 90. letech počet legálně usazených cizinců postupně vzrůstal. Mezi lety 1994-1999 se více než zdvojnásobil ze zhruba 100 tis. na hodnoty kolem 200 tis. pobývajících cizinců. V roce 2000 počet cizinců poklesl o 30 tis. osob, přičemž tento vývoj se všeobecně přičítá změnám legislativy. 1.1.2000 vstoupil v platnost zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, v původní podobě, který zpřísnil vstupní a pobytový režim většiny cizinců v ČR. Některá ustanovení tohoto zákona byla zmírněna až novelou platnou od 1.7.2001, která měla za následek opětovný mírný nárůst počtu usazených cizinců. Ten pokračoval až do roku 2008. Během let 2009 a 2010 došlo k mírnému poklesu počtu cizinců. Jak již bylo výše uvedeno k 1.1.2011 Ředitelství služby cizinecké policie MV ČR v České republice evidovalo 425 301 cizinců, z toho 189 962 cizinců s trvalým pobytem a 235 3399 cizinců s některým z typů dlouhodobého pobytu nad 90 dnů (tj. přechodné pobyty občanů EU a jejich rodinných příslušníků, dále víza nad 90 dnů a povolení k dlouhodobému pobytu občanů zemí mimo EU). K 1.1.2011 byli v ČR nejčastěji zastoupeni občané Ukrajiny (124 339 osob, 29 %) a Slovenska (71 780 osob, 17 %). Dále následovala státní občanství Vietnamu (60 301 osob, 14 %), Ruska (31 941 osob, 8 %) a Polska (18 242 osob, 4 %). Největší koncentrace cizinců je v Praze, kde představují skoro 12 % obyvatelstva. V roce 2010 jich zde bylo evidováno téměř 145 tisíc. Nejméně cizinců je v Moravskoslezském, Zlínském a Olomouckém kraji, kde jich je 2 V této části budou vždy používány nejaktuálnější dostupné údaje v daném typu třídění, které byly k dispozici dostupné během dubna 2011. V některých případech bylo možno pracovat s údaji z počátku roku 2011, někde byly k dispozici pouze údaje z roku 2009, někdy dokonce pouze z roku 2008. 28
méně než 2 % z celkového počtu tamních obyvatel. Územní rozložení cizinců je víceméně stále, ale během uplynulých let takřka ve všech okresech došlo ke zvýšení počtu cizinců a tím i ke zvýšení podílu, který cizinci představují z tamního obyvatelstva. I v rozmístění cizinců existují rozdíly podle státních občanství. Občané sousedních zemí s ČR se obecně soustřeďují v blízkosti hranic ČR s tím kterým státem. Věková struktura obyvatelstva ČR a cizinců zde žijících je značně odlišná. Věková struktura cizinců odráží zejména skutečnost, že naprostá většina těchto osob (86 %) se nacházela v produktivním věku (20-64 let), což do značné míry souvisí s častým ekonomickým motivem migrace. Pro srovnání osoby v produktivním věku tvoří v populaci ČR přibližně o 19 procentních bodů méně, tedy 65 %. V souladu s rostoucí délkou pobytu cizinců (např. cizinci s vietnamským státním občanstvím zde mají stále častěji trvalý a nikoli dlouhodobý pobyt) pak postupně vzrůstá v populaci cizinců podíl předproduktivní složky ta je v populaci ČR zastoupena 20 %, v populaci cizinců pak 12 %. Odlišné věkové rozložení se ukazuje taktéž v kategorii osob nad 65 let, která je u cizinců zastoupena 2 %, v populaci ČR pak 15 % osob (údaje k 1. 1. 2010). Počty sňatků, které uzavírají Češky a Češi s cizinci, se pohybují kolem 4 500 ročně. Mezi nevěstami z ciziny jsou nejčastěji Slovenky, Ukrajinky či Rusky. Češky se nejčastěji vdávají za Slováky, Němce či Brity. Počet sňatků cizinců dosáhl v roce 2009 hodnoty 4 369. Nejvíce sňatků, v nichž alespoň jeden ze snoubenců byl cizinec, se uskutečnilo v hlavním městě Praha, nejméně v Královéhradeckém a Pardubickém kraji. Z hlediska podílu sňatků cizinců byly nejvyšší hodnoty zaznamenány v Hlavním městě Praha a v Karlovarském kraji. Nikterak nepřekvapí, že v absolutních počtech bylo nejvíce sňatků cizinců v Praze (950), dále pak v okresech Brno-město a Ostravaměsto. Z hlediska podílu sňatků cizinců na všech sňatcích uzavíraných v daném okrese bylo nejvíce těchto sňatků v Praze (15,2 %) a dále okresy z různých částí republiky, přičemž pořadí okresů podle podílu neodpovídalo pořadí okresů podle absolutních počtů sňatků. Hodnoty se ve většině okresů pohybovaly mezi 8 až 12 %. Současně se zvyšujícím se počtem cizinců rostou i počty dětí, které se jim v ČR narodily. V roce 2005 se narodilo 1 518 dětí cizinců, v roce 2009 to bylo již 3 104. Podíl dětí cizinců na všech narozených dětech přesáhl 2,5 %. Nejvíc dětí se narodilo Vietnamcům, Ukrajincům a Slovákům. Nejvíce cizinců se narodilo v krajích, v nichž je co do počtu obyvatel velké krajské město. Absolutně nejvíce cizinců narodilo v Hlavním městě Praze (1 127 dětí). 29
Další kraje měly velmi výrazný odstup. Druhý kraj s nejpočetnějším zastoupením živě narozených cizinců byl sousední Středočeský kraj, v němž se narodilo 296 cizinců. Nejméně cizinců se narodilo v kraji Vysočina (54) a v Olomouckém kraji (34). Nejvyšší podíl mezi narozenými dětmi měly děti cizinců v kraji Hlavní město Praha (7,8 %), dále v Karlovarském kraji (7,2 %). Naopak nejmenší podíl živě narozených cizinců byl zaznamenán v Olomouckém kraji (0,5 %) a v kraji Vysočina (1 %). Úhrnná plodnost cizinek je ve všech krajích nižší, mnohdy podstatně nižší, než je úhrnná plodnost tamní majoritní populace. Nejvyšší byla úhrnná plodnost cizinek v západní části republiky, v kraji Ústeckém a Karlovarském (1,27). Na opačném konci republiky se mezi kraje s vyšší hodnotou ukazatele zařadil Zlínský kraj. Nejnižší hodnota byla zjištěna v sousedním Olomouckém kraji (0,33). Ročně se rozvede kolem 2 000 smíšených párů. V případě, že se rozpadlo manželství s ženou se státním občanstvím ČR, převládalo státní občanství manžela slovenské, vietnamské či ukrajinské. Rozpadlo-li se manželství, kde byl muž státním občanem České republiky, jeho manželka měla většinou státní občanství Ukrajiny, Slovenska nebo Vietnamu. Je tedy patrné, že struktura rozpadajících se manželství je, jak v případě ženy, tak v případě muže ČR, velmi podobná, ačkoliv mezi státním občanstvím u manželství smíšeních párů jsou na straně muže a ženy rozdíly. Z hlediska regionálního jsou v rozvodovosti cizinců poměrně velké rozdíly. Absolutně nejvyšší počty rozvodů cizinců byly zaznamenány v severních hraničních oblastech a dále v krajích s velkým krajským městem - jednalo se tedy o kraj Moravskoslezský, Jihomoravský, Středočeský a Hlavní město Praha, kde byl absolutní počet rozvodů cizinců nejvyšší (398). Naopak nejnižší počet byl zaznamenán v kraji Vysočina (37). Hodnoty podílu rozvodů cizinců na všech rozvodech v ČR v jednotlivých krajích se od absolutních počtů liší. Nejvyšší podíl rozvodů cizinců na všech rozvodech v daném kraji byl zaznamenán v Karlovarském kraji (16,8 %), za kterým se umístil kraj Hl. m. Praha (12,6 %), nejnižší hodnota podílu rozvodů cizinců byla v kraji Vysočina (3,2 %). Počet zemřelých cizinců se v posledních letech zvyšuje, obecná míra úmrtnosti cizinců žijících v ČR je však mnohem nižší než obecná míra úmrtnosti občanů ČR. Tyto rozdíly jsou jasně dány diametrálně odlišnou věkovou strukturou majoritní populace a populace cizinců, u níž je věková struktura úmrtnosti příznivější. 30
Počet cizinců v ČR v letech 2007 2011 (k 1. lednu) 2007 2008 2009 2010 2011 rozdíl nárůst/pokles (v %) 1/11-1/10 12/10 12/09 Celkem 321 456 392 087 438 301 433 305 425 301-8 004-1,9 z toho: muži 192 803 236 813 264 424 254 889 244 810-10 079-4,1 ženy 128 653 155 274 173 877 178 416 180 491 2 075 1,1 z toho: trvalý pobyt 139 185 158 018 172 927 181 161 189 962 8 801 4,6 ostatní typy pobytu 182 271 234 069 265 374 252 144 235 339-16 805-7,1 Pramen: Ředitelství služby cizinecké policie MV ČR Mezi cizinci je stále častější stěhování uvnitř České republiky. Zde je na místě připomenout, že za stěhování se nepovažuje fyzická změna bydliště, ale při stěhování, aby bylo zachyceno demografickou statistikou, musí dojít ke změně trvalého bydliště. Můžeme tedy oprávněně předpokládat, že ve skutečnosti je počet přestěhovalých ještě vyšší. Zahraniční stěhování cizinců v souvislosti hospodářskou krizí vykazovalo pokles na straně přistěhovalých, jejichž počty mezi lety 2008 a 2009 klesly takřka o polovinu, naopak se v uvedených letech počet vystěhovalých cizinců více než zdvojnásobil. Cizinci pěti nejčastějších státních občanství žijících v ČR (k 1. lednu) Státní občanství 2007 2008 2009 2010 2011 Rozdíl nárůst/pokles (v %) 1/11-1/10 12/10 12/09 Ukrajina 102 594 126 526 131 965 131 977 124 339-7 638-6,1 Slovensko 58 384 67 880 76 034 73 446 71 780-1 666-2,3 Vietnam 40 779 50 955 60 258 61 126 60 301-825 -1,4 Rusko 18 564 23 303 27 178 30 395 31 941 1 546 4,8 Polsko 18 894 20 607 21 710 19 273 18 242-1 031-5,7 Ostatní 82 241 102 816 121 156 117 088 118 698 1 610 1,4 Pramen: Ředitelství služby cizinecké policie MV ČR 31
Věková struktura obyvatel ČR a cizinců v ČR žijících (k 1.1.2010) 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4 občané ČR cizinci 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 10,0 Pramen: ČSÚ, graf vlastní 32
Demografické události cizinců Sňatky 1999 2001 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 muž cizinec - žena ČR 2 793 2 672 2 788 2 969 2 652 2 549 2 845 2 585 2 374 žena cizinec - muž ČR 2 060 1 691 1 859 2 011 1 822 1 907 1 940 1 649 1 803 oba cizinci 90 54 69 72 96 110 184 159 192 Rozvody muž cizinec - žena ČR 646 643 801 902 963 1 069 1 198 1 268 1 074 žena cizinec - muž ČR 281 366 515 568 625 717 840 831 777 oba cizinci 38 24 49 53 57 86 113 118 138 Živě narození 1 028 888 1 276 1 352 1 518 1 725 2 094 2 666 3 104 Zemřelí 267 252 219 231 245 281 287 299 332 Potraty 2 634 2 576 2 660 2 254 2 238 2 285 2 658 3 252 3 020 Stěhování v rámci ČR 445 5 987 10 300 11 725 17 933 22 973 42 756 27 725 41 600 Zahraniční stěhování přistěhovalí cizinci 6 810 11 323 57 438 50 804 58 576 66 125 102 511 76 151 38 199 vystěhovalí cizinci 123 20 566 33 203 33 784 21 796 31 388 18 424 3 821 9 350 saldo 6 687-9 243 24 235 17 020 36 780 34 737 84 087 72 330 28 849 obrat 6 933 31 889 90 641 84 588 80 372 97 513 120 935 79 972 47549 Pramen: ČSÚ 33
Podíl cizinců na obyvatelstvu České republiky k 1.1.2006 Pramen: ČSÚ, kartogram vlastní 34
Podíl cizinců na obyvatelstvu České republiky k 1.1.2009 Pramen: ČSÚ, kartogram vlastní 35
Cizinci v ČR podle krajů v letech 2003-2010 (stav k 1.1.) 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Index 10/09 Česká republika 231 608 240 421 254 294 278 312 321 456 392 315 437 565 432 503 99 Hlavní město Praha 70 978 69 115 77 922 89 997 103 482 129 002 141 841 148 123 104 Středočeský kraj 27 038 29 847 31 127 35 304 42 588 50 273 60 123 58 490 97 Jihočeský kraj 8 698 9 660 9 954 10 595 12 584 15 171 16 560 15 415 93 Plzeňský kraj 10 815 12 687 12 530 13 206 15 432 20 986 27 636 27 562 100 Karlovarský kraj 13 198 13 563 14 729 14 437 16 075 19 419 20 321 19 643 97 Ústecký kraj 16 180 16 883 19 731 22 130 26 336 33 053 35 451 31 994 90 Liberecký kraj 9 069 9 849 10 672 11 675 13 148 15 288 17 320 17 309 100 Královéhradecký kraj 9 386 9 269 9 852 11 294 13 326 15 512 16 517 15 244 92 Pardubický kraj 6 623 5 807 5 863 6 418 7 670 10 562 12 588 11 972 95 Kraj Vysočina 5 246 5 961 5 883 6 160 7 016 8 729 9 771 8 583 88 Jihomoravský kraj 20 039 22 668 23 913 24 234 27 983 32 606 35 619 36 907 104 Olomoucký kraj 6 910 7 038 7 103 7 497 8 499 10 322 9 909 9 440 95 Zlínský kraj 8 262 8 115 6 374 5 926 6 596 7 639 8 413 8 133 97 Moravskoslezský kraj 19 166 19 959 18 329 19 337 20 602 22 962 25 496 23 687 93 Nezjištěno - - 312 102 119 791-1 - Pramen: ČSÚ 36
Relativní četnost pěti nejčastějších státních občanství cizinců v krajích k 1.1.2010 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Rusko Polsko Vietnam Slovensko Ukrajina Pramen: ČSÚ, graf vlastní 37 Hl. m. Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
Ekonomická aktivita cizinců na území České republiky Cizinci stále představují v Evropě potřebnou pracovní sílu, která v různých zemích více či méně chybí, zároveň zaplňují na trhu práce mezeru při vykonávání některých především manuálních profesí, o které domácí obyvatelstvo nejeví zájem. Účelem pobytu většiny cizinců v České republice je zaměstnání či podnikání na živnostenský list. Jejich celková zaměstnanost 3 k 1.1.2010 činila 318 462 osob, přičemž 72 % z nich bylo evidováno úřady práce (úřady práce jim vydaly povolení k zaměstnání). Mezi ně jsou řazeni cizinci v postavení zaměstnanců a nově podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, také cizinci, kteří pracovali jako společníci obchodních společností, členové družstev či jako členové statutárních orgánů obchodních společností a družstev, a přitom se kromě účasti na řízení společnosti věnovali plnění tzv. běžných úkolů. Zbylých 87 753 cizinců (tj. 28 % všech zaměstnaných cizinců) mělo platné živnostenské oprávnění. Ze zemí EU je u nás zaměstnáno 156 142 osob, mezi nimi je 30 % žen. 17 022 osob podniká na základě živnostenského oprávnění (z toho 20 % žen). Úřady práce bylo k 1.1.2010 evidováno 139 120 osob, z toho 32 % žen. Slováků je nejvíce jak mezi živnostníky, tak i mezi ekonomicky aktivními v pozici zaměstnanců. Ze zemí mimo EU bylo v ČR počátkem loňského roku ekonomicky aktivních 162 320 osob, což je o 20 % méně než v předešlém roce. Nejčastěji pocházeli z Ukrajiny, Vietnamu a Mongolska. Téměř 43 % z celkového počtu ekonomicky aktivních podnikalo na základě živnostenského oprávnění. Nejvíce mezi nimi byli zastoupeni občané Vietnamu, Ukrajiny a dále občané Moldavska a Ruska. Mezi občany Mongolska, kteří zde představují pátou nejpočetnější skupinu cizinců, bylo pouze 288 osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění. Meziročně došlo k velkému poklesu počtu osob v postavení zaměstnanců ze zemí mimo EU. Počátkem roku 2009 úřady práce evidovaly 143 513 cizinců (tedy tolik povolení k zaměstnání cizinců), o rok později jich bylo 91 589. 3 Údaje za celkovou zaměstnanost cizinců vycházejí ze dvou oddělených evidencí. Z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, které shromažďuje údaje vycházející z evidencí úřadů práce, a to údaje o vydaných platných povoleních k zaměstnání cizinců, údaje o počtu informací o nástupu občanů EU/EHP a Švýcarska k výkonu práce a z informací o nástupu k výkonu práce cizinců s trvalým pobytem z ostatních zemí. Druhým zdrojem jsou informace z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, poskytujícího data o cizincích s platným živnostenským oprávněním 38
Mezi roky 2009 a 2010 počet cizinců klesl o zhruba 6 tis. z 438 301 na 432 503. Počet ekonomicky aktivních cizinců klesl mnohem výraznější o více než 43 tis. z 361 709 na 318 462. Podíl ekonomicky aktivních cizinců mezi všemi cizinci tak klesl z 83 % na 74 %. Největší počet ekonomicky aktivních cizinců byl v Hlavním městě Praze (107 578 osob), za kterým se jako obvykle zařadil Středočeský kraj (49 902 osob). Naopak nejnižší počty cizinců se nacházely v kraji Vysočina (5 888 osob) a v Olomouckém kraji (5 459 osob). Z pohledu struktury zaměstnanosti dělené na cizince mající živnostenské oprávnění a cizince registrované úřady práce byly nejnižší hodnoty podílu cizinců mající živnostenské oprávnění v Pardubickém, Jihomoravském kraji a také v Hlavním městě Praze a ve Středočeském kraji, kde se tyto podíly pohybovaly kolem 20 %. Nejvíce živnostníků mezi ekonomicky aktivními cizinci bylo v Ústeckém a Karlovarském kraji, kde se jejich podíl blížil, resp. přesahoval 60 %. Mezi lety 2009 a 2010 došlo k poklesu zaměstnaných cizinců o 54 tisíc, živnostníků přibylo mezi cizinci ale jen 10 tisíc. Údaje o migraci však neukazují, že by oněch 40 tisíc cizinců Česko opustilo. Z toho vyplývá, že jsou buď nezaměstnaní, nebo, což je pravděpodobnější, pracují načerno. K největšímu poklesu počtu ekonomicky aktivních cizinců došlo meziročně v Pardubickém kraji, kde se jejich počet změnil z 18 604 k 1.1.2009 na 11 520 k 1.1.2010, což představuje pokles o 38 %. V kraji Vysočina počet ekonomicky aktivních cizinců poklesl o 36 %. V Plzeňském kraji počet ekonomicky aktivních cizinců poklesl z 28 729 k 1.1.2009 na 22 714 k 1.1.2010, což představuje pokles o 21 %. V ostatních krajích České republiky již byly změny v počtu ekonomicky aktivních cizinců menší, v celé ČR to bylo o 12 %. Nejnižší pokles (pouze 6 %) byl zaznamenán v Hlavním městě Praze a v Středočeském kraji. K nejvyššímu nárůstu počtu živnostníků mezi cizinci došlo v Plzeňském kraji, kde se jejich počet zvýšil meziročně o 42 % z 6 534 k 1.1.2009 na 9 288 k 1.1.2010. Ve všech krajích ČR došlo v během roku 2009 ke zvýšení počtu živnostníků-cizinců, průměrně o 14 %, v Karlovarském kraji došlo k úbytku počtu živnostníků mezi cizinci o 5 %. 39
Celková zaměstnanost cizinců podle postavení v zaměstnání (k 1.1.) 500 000 450 000 400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 živnostníci evidovaní na ÚP celková zaměstnanost cizinci celkem 438 301 432 503 392 315 361 709 321 456 309 027 318 462 77 158 278 312 254 294 231 608 240 421 250 797 68 785 87 753 200 951 210 794 218 982 65 722 164 987 167 652 161 711 168 031 173 203 67 246 61 340 64 000 60 532 62 293 65 219 103 647 103 652 101 179 105 738 107 984 151 736 2001 2002 2003 2004 185 075 240 242 284 551 230 709 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Pramen: MPSV ČR, MPO ČR 40
Zaměstnanost cizinců: nejčetnější státní občanství; 2002 2010 ( k 1.1.) Státní občanství 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Slovensko 70 606 63 733 66 176 68 575 84 016 99 637 109 915 109 478 108 057 Ukrajina 39 063 39 005 41 241 41 885 61 195 67 480 83 519 102 285 83 701 Vietnam 20 466 20 231 21 201 22 229 22 876 23 602 29 862 48 393 39 260 Polsko 7 712 8 419 8 529 10 133 13 929 18 387 24 931 22 044 21 728 Mongolsko 1 204 1 375 1 594 1 789 2 013 2 973 7 057 13 157 7 265 Moldavsko 1 793 1 794 1 908 1 933 3 314 4 093 6 433 9 748 4 493 Bulharsko 2 986 2 989 2 884 2 764 2 823 2 859 6 319 6 066 5 555 Rusko 2 795 2 640 2 545 2 691 3 929 3 659 3 716 4 576 4 948 Německo 2 158 2 255 2 417 2 406 2 907 3 583 4 108 4 135 4 415 Rumunsko 942 910 877 798 1 146 1 453 4 538 3 876 4 099 Spojené království 1 343 1 399 1 455 1 263 1 699 2 163 2 446 2 835 3 043 Spojené státy 1 868 2 024 2 029 1 806 1 824 1 698 1 819 2 290 2 310 Čína 590 440 523 576 1 145 1 157 1 371 1 808 1 566 Bělorusko 1 474 1 574 1 329 1 198 1 362 1 387 1 568 1 771 1 621 Francie 745 839 870 669 849 1 243 1 446 1 727 1 866 Ostatní 10 075 10 351 10 778 10 923 12 464 14 043 18 528 26 553 24 535 Celkem 167 652 161 711 168 031 173 203 218 982 250 797 309 027 361 709 318 462 Pramen: MPSV ČR 41
Celková zaměstnanost cizinců v krajích ČR,1996-2010 (stav k 1.1.) 120 000 Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Pramen: ČSÚ, graf vlastní 42
Počet pracujících cizinců v okresech České republiky k 1.1.2010 Pramen: ČSÚ, kartogram vlastní 43
Cizinci evidovaní úřady práce v krajích ČR,1996-2010 (stav k 1.1.) 120 000 Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Pramen: ČSÚ, graf vlastní 44
Počet cizinců evidovaných úřady práce v jednotlivých okresech ČR (k 1.1.2010) Pramen: ČSÚ, kartogram vlastní 45
Cizinci s platným živnostenským oprávněním v krajích ČR, 1996-2010 (stav k 1.1.) 30 000 Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Pramen: ČSÚ, graf vlastní 46