M A R I H U A N A. Jiří X. Doležal. 2. přepracované a rozšířené vydá ní. Obsah: Místo předmluvy - str. 5. Co je marihuana? - str.

M A R I H U A N A Jiří X. Doležal 2. přepracované a rozšířené vydá ní Obsah: Místo předmluvy - str. 5 Co je marihuana? - str. 7 Legislativa - str. 9 Historie alterované ho vě domí - str. 24 Pě stová ní konopí - str. 36 Jak se trá va zpracová vá a konzumuje - str. 47 Na zdraví! - str. 63 Obchod - str. 80 Prohibice - str. 101 Zneužití a lži - str. 121 Legitimní - str. 137 Prevence - str. 153 Vyhuleno - str. 166 Informace o autorovi - str. 191 Pomoc v nouzi - str. 194

MOTTO: Ná s, kdo příležitostně užív á me drogy za účelem rozšíř ení svých estetických, smyslových, emocioná lních, intelektuá lních i duchovních perspektiv, je více než50 milionů. Rozhodně nelze očeká vat, že by na toto množství lidí mohla mít ně jaký vě tší vliv antidrogová legislativa; v tomto ohledu se jakýkolv pokus potlačit naše neurologické alternativy zcela jistě ukáže jako zbytečný a neú činný. Timothy Leary MÍSTO PŘ EDMLUVY Ú vodem poznamená m ná sledující: Drogy jsou svinstvo. Jakékoliv. Optimá lní život je život zevnitř. Život bez potřeby umě lého vyvolá vá ní ná lady, umě lého hledá ní impulsů. Život, kdy si vystačíme se svou ženou, prací a psem. Ne každý má schopnost takhle žít. Potřebuje trochu víc, alespoň prozatím, nežse naučí plně vychutná vat prosté a přirozené radosti. Sá hne k drogá m. Psal jsem tento spisek proto, aby v podobném případě k drogá m sá hl, ale nestal se jejich otrokem. Praha, podzim a zima 1992-93 To byl ú vod prvního vydá ní této knihy. Rozhodující podíl na jejím vzniku mě l můj (tehdy) přítel Pavel Vojíř (k napsá ní mě vyzval), můj (dosud) přítel Josef Rauvolf (knihu vydal - jako svůj jediný nakladatelský počin v pro tento účel založeném nakladatelství Cumul Press) a kolega Lubor Maťa, který knihu distribuoval. S majiteli nakladatelství a vydavatelství Votobia jsme se dohodli o reedici na knižním veletrhu Libri 96 v říjnu devadesá t šest v Olomouci. Drogová scéna se za čtyři roky od prvního vydá ní drasticky změ nila - samozřejmě k horšímu. Všechny negativní trendy, které jsem v prvním vydá ní této knihy popisoval, se naplnily, všechny negativní jevy nastaly. Má me drogovou kriminalitu, má me vě zně marihuany, má me alarmující rozšíření tvrdých drog. Má me mrtvé. A má me politiky a stá tní zá stupce a policisty, kteří na drogá ch vytloukají politický a mocenský kapitá l, kteří se chtě jí skrze drogovou represi dopracovat k cenzuře, kontrole a nové totalitě. Má me první procesy ohrožující pod zá minkou drog svobodu slova v této zemi. A má me instruktory D.E.A., kteří sem dvakrá t týdně dojíždě jí školit naše specialisty. Proto se pokusím vyjasnit pozici této knihy užnyní, aby mě li materiá l pro trestní stíhá ní hned

v ruce a nemuseli knihu číst a pracně hledat v textu: Tato kniha - stejně jako její první vydá ní - doporučuje všem, kteří jsou toho schopni, aby nebrali žá dné drogy včetně legá lních. Tě m, kteří drogy brá t chtě jí, tato kniha doporučuje, aby začali a skončili s lehkou drogou marihuanou a dali jí přednost před ostatními ilegá lními drogami i legá lním alkoholem, který je drogou tvrdou. Za druhé: V této knize jsou obsaženy pravdivé informace, které popisují proces výroby, pašová ní, obchodová ní a konzumace konopných drog. Upozorňuji všechny, kteří by se z knihy chtě li ně co naučit, že se mohou dostat do konfliktu se zá konem či poškodit svoje zdraví. Publiková ní tě chto informací je však mým nedotknutelným prá vem. Praha, Jindřichův Hradec, Delhi, Varanasi, Bratislava, tso-bema, podzim 1995 - zima 1996 Jiří X. Doležal CO JE MARIHUANA? Marihuana, dnes (kromě tabá ku) celosvě tově nejrozšíř eně jší nealkoholová droga, se získá vá z prastaré kulturní rostliny, Cannabis sativa L. Její český ná zev zní konopě setá, konopí. Jde o jednu z nejstarších kulturních rostlin. Pochá zí z Nepá lu a na mnoha místech svě ta roste divoce. Její využití je mnohostranné - například se z ní vyrá bí olej, ale především se využívají její dlouhá, pevná vlá kna. Ve všech zemích, kde se dnes konopí či marihuana pě stuje, zná me pouze jediný poddruh rostliny. Vždy jde o konopi setou a odlišují se pouze poddruhy (subspecie). Například indica, americana. Tyto rostliny se liší vzrůstem, zbarvením, obsahem účinných lá tek, ale botanicky patří k jedinému druhu. Rozezná vá me samčí a samičí rostliny. Dospě lá rostlina mívá ažtři metry výšky a její listy mají nezamě nitelný tvar. Je notoricky zná mý - stal se symbolem marihuany a zdobí dnes kdejaké tričko teenagerů. Lidstvo zná konopi nejméně pě t tisíc let a snad stejně dlouho zná i její účinky, které z této v podstatě neškodné a užitečné rostliny dě lají dnes ztě lesně ného ďá bla. "Jižstaří Řekové" znali účinky marihuany a nazývali ji konabos. Ho konabos znamená kravá l, ruch. Vykouřený člově k dovede své okolí upozornit na to, že se s ním ně co dě je... Užívali ji i Skytové a Číň ané dokonce ně kolik tisíc let před naším letopočtem. Germá ni jí říkali hapanas.

V současné době existuje surovina užívaná ke kouření či k jiné konzumaci v mnoha variantá ch. Ú činnou lá tkou jsou však vždy cannabinoidy, především tetrahydrocannabinol (THC). Ná zev má trá va variabilní, podle země i podle toho, v jakém stavu se prodá vá. Nejčastě jší je konzumace suchých listů nebo vrcholků rostliny. Hmotě, která se kouří, říkají v Mexiku, ve Spojených stá tech a v zá padní Evropě marihuana. Tento ná zev snad pochá zí ze jména Marie Juana. I v Čechá ch se trá vě kdysi říkalo marjá nka. Slangově se užív á trá va, v anglosaských zemích grass. Rastamanský výraz (snad z karibské oblasti, Haiti) je ganja, gá ndža. V Tunisku a Maroku se trá vě říká kif, v Turecku habak, v Indii bhang. Koncentrované pryskyřici se říká hašiš nebo čaras, ale často se použív á také ná zev kif. V Čechá ch se běžně užív á slova haš nebo hašiš, případně shit. Prakticky se zde nevyskytuje ná zev čokolá da, běžný v zá padní Evropě. LEGISLATIVA Jaká je legislativní pozice konzumenta a pě stitele marihuany - co je trestné - mravní aspekty současné prá vní ú pravy. Česká republika podepsala řadu meziná rodních smluv týkajících se drog. Jsou to především Jednotná ú mluva o omamných lá tká ch z roku 1961, Protokol o změ ná ch Jednotné ú mluvy o omamných lá tká ch sjednaný v roce 1972, Ú mluva o psychotropních lá tká ch z roku 1971 a Ú mluva proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními prostředky z roku 1988. Vnitrostá tní prá vní ú prava pamatuje na drogy především v hlavě čtvrté trestního zá kona. Čtvrtá hlava popisuje trestné činy obecně nebezpečné. 187 - nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních lá tek a jedů (1) Kdo bez povolení vyrobí, doveze, vyveze, proveze, jinému opatří nebo pro jiného přechová vá omamnou nebo psychotropní lá tku nebo jed, bude potrestá n odně tím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem. (2) Odně tím svobody na dvě lé ta aždeset let bude pachatel potrestá n, a) spá chá -li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny nebo ve vě tším rozsahu, b) získá -li takovým činem značný prospě ch, c) spá chá -li takový čin vůči osobě mladší nežosmná ct let, nebo

d) způsob-li takovým činem těžkou ú jmu na zdraví. (3) Odně tím svobody na osm ažpatná ct let bude pachatel potrestá n, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou ú jmu na zdraví více osob nebo smrt, nebo b) spá chá -li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více stá tech. Seznam omamných a psychotropních lá tek viz příloha nařízení vlá dy ČSR č. 192/1988 ve zně ní pozdě jších nařízení. Komentář k zá konu v 7. aktualizovaném vydá ní knihy Trestní zá kon a trestní řád autorů Jelínka a Sová ka mimo jiné říká: Ustanovení 187 a 188 tr. zá k. zajišťují ochranu společnosti před nedovoleným naklá dá ním s omamnými a psychotropními lá tkami a jedy. V budoucnosti lze reá lně očeká vat zvýšení frekvence takových jedná ní, která spočívají v nelegá lním transitu omamných a psychotropních lá tek i v rozšiřová ní a přepravě tě chto lá tek. Výroba omamné či psychotropní lá tky nebo jedu je trestná, i kdyžjde o výrobu pro vlastní potřebu. Naproti tomu opatření takové lá tky pro sebe není trestné, stejně jako přechová vá ní pro sebe. Trestní postih je možný jen, pokud jde o opatření nebo přechová vá ní pro jiného. Samotné požív á n í omamných a psychotropních lá tek zůstá vá beztrestné (zá sada, že sebepoškozová ní zá sadně není trestné - srovnej však ustanovení 266 tr. zá kona) Ten říká ve svém prvním odstavci: Kdo sebe nebo jiného učiní trvale nebo dočasně nezpůsobilým nebo méně způsobilým k plně ní branné povinnosti nebo jiných ú kolů pro obranu vlasti, bude potrestá n odně tím svobody na šest mě síců ažpě t let. Ale zpě t ke komentáři drogových zá konů: Vě tší rozsah: Je třeba vychá zet ze stupně nebezpečí činu uvedeného v odstavci 1. Kriterii budou například počet ohrožených osob, množství vyrobené omamné či psychotropní lá tky nebo jedu. Druhý v našem kontextu důležitý paragraf - 188 (1) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechová vá předmě t určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní lá tky nebo jedu, bude potrestá n odně tím svobody ažna tři léta nebo peně žitým trestem nebo propadnutím vě ci. (2) Odně tím svobody na jeden rok ažpě t let bude pachatel potrestá n, a) spá chá -li čin uvedený v odstavci 1 ve vě tším rozsahu, nebo b) získá -li takovým činem značný prospě ch. (3) Odně tím svobody na dvě léta ažosm let bude pachatel potrestá n, spá chá -li čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladší nežosmná ct let. Co to znamená v kontextu knihy o marihuaně? V seznamu zaká zaných lá tek najdeme

samozřejmě marihuanu. Jak ale z dikce zá kona vyplývá, není její držení pro vlastní potřebu trestným činem. Je to sice přestupek podle přestupkového zá kona, ale nikdo nemůže být za držení pro vlastní potřebu zavřen do vě zení. Poně kud diskutabilní je situace ohledně držení vě tšího množství marihuany. Pě stitel, který má na podzim sklizeno, samozřejmě vlastní tak velké množství drogy, které teoreticky může soud považovat za důkaz skutečnosti, že chtě l s marihuanou obchodovat. Praxe však na ně co podobného neukazuje - rozsudek, který by za držení velkého množství marihuany (anižby byly k dispozici důkazy o prodeji) posílal ně koho do vě zení, jsem ještě nevidě l. Poně kud jiná je situace ohledně pě stová ní. Pě stová ní za účelem výroby drog je samozřejmě podle 187 trestné. V nařízení, která vyjmenová vá omamné a psychotropní lá tky, marihuanu nalezneme - nalezneme tam ale zá roveň pozná mku, která vysvě tluje, že pě stová ní konopí k jiným účelům (průmyslovým, okrasným atp.) zaká zané není. Jak je to tedy s trestností pě stě ní? Podle ducha i litery zá kona by tedy nemě l být potrestá n člově k, který pě stuje konopí, ale orgá ny v trestním řízení nezjistily žá dné důkazy o tom, že toto konopí je určené k výrobě drogy marihuany. Jedná se samozřejmě o pouhou teoretickou ú vahu, konkrétní soudní rozhodnutí v takové cause nemá m k dispozici a nemá m k dispozici ani zprá vu o tom, že by se ně kdo pokoušel tímto způsobem há jit v případě obvině ní z nedovolené výroby drog pě stě ním konopí. Důležitá v našem kontextu je i otá zka distribuce marihuany. V pově domí široké veřejnosti konzumentů je blud, že trestný je pouze prodej marihuany a vě novat ně komu marihuanu jako dar trestným činem není. Jde o pově ru, zá kon jasně říká "kdo jinému opatří" a nemluví o tom, zda za to člově k přijal nebo nepřijal peníze. Otazné je, zda je trestným sdílení jointu - zda se člově k, který podá druhému člově ku jointa, dopouští trestného činu. Sá m - protože maximá lně dbá m na to, abych nepřekračoval zá kony této země - v případě společného kouření vracím joint tomu, od koho jsem ho přijal (nepodá vá m dá l). Podle ná zoru ně kterých prá vníků však není trestným činem ani to, kdyžv kolečku kuřáků ně komu jointa (nikoliv mého, ale takového, který ubalil kdosi jiný) předá m. Opě t ale chybí konkrétní soudní výrok v konkrétním případě. Pokud člově k ubalí ve společnosti jointa ze svého materiá lu a pošle jej kolovat, může to pravdě podobně jako trestný čin být posuzová no. Důležité je rovněžnabytí - které sice samo o sobě trestným činem není. Ale ten, kdo nabyl - aťužkoupil, nebo dostal - marihuanu, je pro orgá ny činné v trestním řízení spojkou a potenciá lním svě dkem proti pachateli trestného činu - proti tomu, od koho trá vu má. Proto na ně j bývá často vyvíjen tlak, aby se o informaci, od koho trá vu má, podě lil s policií. Prá vně zcela nenapadnutelné nabytí drogy je její nalezení. Analýza naší drogové legislativy v kontextu legislativy srovnatelných zemí ukazuje, že jsme na tom docela dobře. Policie má možnost stíhat dealery (zda to dě lá, je otá zka exekutivy, nikoliv legislativy - naše zá kony jí to však jednoznačně umožň ují) a prostí konzumenti nejsou trestnými osobami. Bizarní samozřejmě zůstá vá trestnost pě stová ní marihuany. V celospolečenském kontextu je samozřejmě zlé, kdyžně kdo odevzdá vá peníze lumpům, organizovanému zločinu - to jest

kdyžtrá vu nakupuje od dealera. Takové jedná ní však trestné není. Naproti tomu člově k, který si pě stuje dvě rostliny konopí pro sebe, z celospolečenského hlediska žá dnou škodu netropí. Přesto je jeho jedná ní trestným činem. Další důležitý paragraf trestního zá kona týkající se drog je 188a - šíř ení toxikomanie (1) Kdo svá dí jiného ke zneužív á n í jiné ná vykové lá tky nežalkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužív á n í takové lá tky jinak podně cuje nebo šíří, bude potrestá n odně tím svobody ažna jeden rok nebo zá kazem činnosti nebo peně žitým trestem. (2) Odně tím svobody ažna tři léta bude pachatel potrestá n, spá chá -li čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladší nežosmná ct let. Komentář k tomu mimo jiné říká: Ustanovení 188a tr. zá k. o trestném činu šíř ení toxikomanie je novou skutkovou podstatou, zakotvenou novelou trestního zá kona z roku 1990. Zdůrazňuje se jí společenská nebezpečnost forem jedná ní uvedených v odstavci prvém. Vzhledem k tomu, že samotné použív á n í ná vykových lá tek je beztrestné, není možné trestně stíhat ani ú častenství na ně m. Ř ešení bylo nalezeno ve vytvoření nové skutkové podstaty podle 188a tr. zá k. Podně cová ní i šíř ení se může stá t i tiskem, jiným sdě lovacím prostředkem nebo i ú stním propagová ním takové ho zneužívání. Dikce ustanovení 188a odst. 1 tr. zá k. nevylučuje trestně postihovat i podně cová ní ke zneužív á n í takových ná vykových lá tek, jejichždržení nebo naklá dá ní s nimi nelze zaká zat podle 187, 188 tr. zá k. (například ředidla, barviva, čistící prostředky apod.). Termín "ná vykové lá tky" byl zaveden novelou trestního zá kona z roku 1990. Vymezení tohoto pojmu je takové, aby zahrnovalo široký okruh lá tek, z nichžně které jsou volně na trhu k dostá ní (ředidla, lepidla, čistící prostředky atp.). Výraz "ná vykové lá tky" však nebyl šťastně zvolen. Je neurčitý a navíc vyvolá ní ná vyku není pojmovým znakem tě chto lá tek. Tento paragraf je - na rozdíl od ostatních drogových paragrafů - naprostá prá vní zhovadilost. Především: Jde o paragraf neobyčejně snadno zneužitelný, gumový, vhodný k případné perzekuci nepohodlných osob. Není totiždefinová no, co je svá dě ní a šíř ení. Je snad svá dě ním k užív á n í drog tato kniha? Je snad svá dě ním k užív á n í drog v noviná ch otiště ná policejní svodka, ve které se píše o tom, že policie za uplynulý mě síc zadržela hodně drog (čtenář takové svodky samozřejmě z množství zadržených drog vidí, že je jich ve společnosti opravdu hodně, a tedy jejich užív á n í je /statisticky/ normá lní)? Je snad svá dě ním k užív á n í drog člá nek o smrtelných ná sledcích užív á n í tvrdých drog (vždyťčá st neurotické pubertá lní mlá deže může prá vě blízkost smrti při drogových experimentech okouzlit)? Je snad svá dě ním pojedná ní o drogá ch, které pravdivě hovoří o pozitivních i negativních důsledcích braní drog? Pokud ano - jak je možné, že publiková ní pravdivých informací, které nejsou předmě tem stá tního tajemství nebo které nejsou ohrožením soukromí druhých, je trestným činem? Podobně nesmyslná (jak si toho ostatně všímá užsamotný komentář k zá konu) je formulace o "ná vykových lá tká ch". Podle ní by samozřejmě nebylo trestné propagovat konzumaci LSD,

ale propagovat konzumaci tabá ku ano. Prostě a jednoduše řečeno: Paragraf 188a je nepodarek, anebo účelově vyrobený prá vní zmetek určený k pozdě jšímu zneužívání proti nonkomformních osobá m. Etický kodex kuřáka marihuany Legislativní ú prava a realita jsou odlišné vě ci. Zatímco v předchozích řádcích jsem se zabýval tím, co je psá no v zá konech, nyní se pokusím popsat, co se považuje za ú nosné a co za neú nosné mezi kuřá ky marihuany. Budu tedy popisovat jakési vnitřní normy těžko definovatelné sociá lní skupiny bez jakékoliv vnitřní hierarchie a struktury. K charakteristice oné skupiny: Jsou mi třicet dva roky a svoje feelingy v oblasti drogové etiky jsem si budoval dlouhá léta. Osvojoval jsem si je od lidí, kteří jsou mnohdy o generaci starší nežjá sá m. Tyto normy jsou obvyklé mezi střední a starší generací kuřáků. Jak se však ukazuje, jsou mé normy v očích dněšních sedmná ctiletých či dvacetiletých lidí beznadě jně zastaralé, puritá nské a prudérní První a svatou zá sadou pro každého, kdo přichá zí s trá vou do styku, je "Neprodáš!" Droga se nesmí nikdy nikomu prodat. Za žá dných okolností, doslova i kdyby na chleba nebylo. Dealer není člově k. Dokonce ani zvíř e - zvíř ata se vzá jemně neničí. Dealer je bestie, pro nižby mě ly být vyměřová ny ty nejtvrdší tresty. Pokud konzument chce uchovat svoji osobu a svě domí čisté, nikdy žá dnou drogu neprodá. S první mincí utrženou za drogu se definitivně loučí se slušnou společností a zařazujete se mezi čuňata. Prodá vá ní trá vy je vě c, která povede mezi kuřáky trá vy k zavržení, opovržení a vyloučení z komunity. Člově k, o kterém se ví, že trá vu prodá vá, je považová n za nečistého. Poně kud jiné je to s bezplatnou distribucí - s rozdá vá ním. Zde se dají rozlišit dva smě ry. První z nich vychá zí ze sprá vného předpokladu, že trá va je (přestože v legá lním prodeji jsou drogy mnohem nebezpečně jší) psychotropní lá tka - a že zachá zení s ní je třeba držet pod kontrolou. Odhaduji, že z podobných východisek odvozuje svoje chová ní cca padesá t procent kuřáků mé generace. Pro ty je pak typický ná sledující postup: Kolegovi - bratrovi v konopí - kdykoliv, jsou-li sami v situaci dostatku, trá vu dají. Implicitně je v jejich daru obsažen požadavek reciprocity - je naprosto přípustné člově ku, který si v nouzi pro trá vu chodí, říct o hulení v případě, že jsem v nouzi sá m. Co rozumím výrazem "bratr v konopí"? Prostě a jednoduše je to člově k, o kterém vím, že hulí dlouho, s trá vou umí zachá zet, nebere jiné drogy a splňuje kriteria "slušného člově ka". Prostě člově k, který nebude s trá vou dě lat nepřístojné vě ci, ani nebude jejím účinkem natolik překvapen, že by po ní začal ně jak vyvá dě t. Jiným se nedá vá. Odlišný přístup mají lidé, kteří vychá zejí z předpokladu, že na legá lním trhu jsou tak nebezpečné drogy (především alkohol), že rozšíř ení marihuany na jejich ú kor je celospolečensky přínosné i za cenu rizik, které může konzumace marihuany přinášet. Ti pak dá vají každému, kdo si řekne, a o kom si myslí, že není policejní provokatér či jejich drogu nebude prodá vat.

Ohledně zasvě cová ní - to jest prvního styku s marihuanou - není situace zdaleka tak jednoduchá. Pokud o sezná mení s trá vou požá d á dospě lý, svéprá vný a slušný člově k, má u devedesá ti devíti procent konzumentů jistotu, že mu toto sezná mení umožní, že s ním zahulí. Má lokdo ale takovému člově ku dá trá vu "na doma" - je to totižmnohem nebezpečně jší. Zkušený kuřák totiždokáže, kouří-li s prvokonzumentem, ve vě tšině případů zamezit špatnému tripu, nebo jej dokáže po jeho příchodu víceméně zažehnat. Jiná situace je, požá d á -li o sezná mení s trá vou mladý, nehotový člově k. Obecně vzato: Je samozřejmě mravně velmi těžké naučit konzumovat ilegá lní drogu mladého, nezkušeného člově ka. Na stranu druhou: Mnohem nebezpečně jší nežto je nechat mladého, nezkušeného člově ka, který ke mě má důvě ru a aktivně chce vyzkoušet drogu, aby si šel koupit cosi k ně jakému lumpovi na ná mě stí Republiky. V momentě, kdy tam půjde (a on tam půjde, protože trá vu prostě vyzkoušet chce), se vystavuje nebezpečí, že mu dealerský lump prodá skutečně rizikovou drogu nebo trá vu s přídatkem něčeho navíc. Rozhodová ní v podobných případech je extrémně těžké a optimá lní je, kdyžonen mladý člově k, který se z pubertá lní zvě davosti chce s trá vou sezná mit, žije v takové rodině, kdy má dostatek důvě ry k vlastním rodičům, aby se s takovým požadavkem obrá til na ně, a zá roveň má takové rodiče, kteří mu jsou s ná ležitým poučením schopni onu první lekci umožnit. Ohledně ná kupu drog mezi kuřáky marihuany panuje nepříliš silná konvence, která staví ná kupce drogy do lehce inferiorní pozice - takový člově k je jednoduše považová n za vola či lempla. Vypě stovat si pro sebe trá vu totižv našich podmínká ch není velký problém, a potřeba nakupovat drogy se chá pe jako daň lennosti či neurotické zpruzelosti, která může dovést ažk zá vislosti na tvrdých drogá ch. Podobně se za ne zcela korektní považuje vznesení požadavku na drogy - chá pe se to spíše jako intimní zá ležitost, se kterou je možné se obrá tit na skutečně dobrého kamará da, se kterým toho člově k užhodně prožil a vyhulil. Za zcela nevhodné se považuje přímé dotazová ní před vě tší společností. Tolik normy kuřáků mé generace. Zážitek pá r dní starý mi však ukazuje, že bych si mě l koupit ně jaký pě kný hrob a podat přihlášku do domova důchodců. Moje partnerka mě sezná mila s přítelkyní z dě tství. Je o ně kolik let mladší nežmoje přítelkyně, a ta je zase o osm let mladší nežjá. Hovořili jsme běžné zdvořilostní ptá koviny, kdyžtu se mě dívka jaksi mezi řečí, jako by se ptala, kde je výpadovka do Mladé Boleslavi, optala: "Nemoh bys mi sehnat ňá kej haš?" "Nomoh." odpově dě l jsem - zatím slušně. "A proč ne?" pokračovala dívka. "Protože nejsem žá dnej zasranej dealer!" zaječel jsem na ni, chvíli ječel nadá vky a sprostá slova a poté dívku vyká zal. Dívala se na mě velmi znepokojeně a nechá pavě - moje partnerka mi pozdě ji vysvě tlila, že ta dívka vůbec nechá pala, jak hrubě překročila mnou chá pané meze slušnosti. Mezi generací dvacetiletých je ú dajně prodej drog chá pá n jako naprosto normá lní, standardní zá ležitost, stejně jako prodej tkaniček do bot nebo prezervativů Legislativní ú pravy v dalších zemích Podotkl jsem, že naše legislativní ú prava je v podstatě moudrá a přínosná. Legislativa v dalších civilizovaných zemích (například i v Holandsku) je mnohem tvrdší. Ve vě tšině evropských zemí je ze zá kona zaká zá no držení drogy i pro vlastní potřebu - včetně

Holandska. Tato bizarnost je v podstatě archaismem - je odvozena z požadavků Jednotné ú mluvy o omamných lá tká ch z roku 1961, kterou vě tšina civilizovaných zemí signovala. V té době se o drogá ch nevě dě lo prakticky nic, byly okrajovou zá ležitostí, a jejich zá kaz působil na tehdejší legislativce jako potenciá lně plodné řešení. S trochou nadsá zky bylo držení drog asi stejně frekventované, jako je dnes (také zaká zané) držení ště pných radioaktiovních materiá lů. Čas však zapracoval, a v celém zá padním svě tě se uká zalo, že v legislativě zakotvený zá kaz držení drogy pro vlastní potřebu je tím nejlepším, co může stá t udě lat pro zhoršová ní drogových problémů ve společnosti. Proto dnes existuje prakticky jen dvě evropské země, které zavírají uživatele a narkomany do vě zení - Švédsko a Francie. Symptomatické je, že se to dě je prá vě v zemích se socializujícím společenským zřízením. V žá dné jiné evropské zemi nezavírají konzumenty do vě zení a držení pro vlastní potřebu, ač v zá koně zaká zané, je různými způsoby tolerová no. Od toho, že policie prostě "nevidí", přes limity množství, které je povoleno držet, ažpo ú plnou dekriminalizaci a tolerová ní prodeje mě kkých drog. Nejliberá lně jší situace je v Holandsku - tam je tolerová no pro vlastní potřebu pě stovat až deset rostlin konopí na marihuanu. To v přepočtu znamená, že si - vzhledem k tamní dostupnosti semen nejrůzně jších pracně vyšlechtě ných kultivarů - může konzument vypě stovat ažpatná ct kilo trá vy na rok. Jedna obří palice poctivého skunku může totižmít až patná ct set gramů sušiny. Dá le se toleruje prodej marihuany a hašiše v coffee shopech, kde obvykle dostane zá kazník k dispozici katalog všech modelů, které jsou zrovna na skladě. Maximá lní množství, které dnes můžete najednou koupit, je (oficiá lně ) pě t gramů. Bývalo to třicet, ale na ná tlak (především Francie) holandská vlá da trochu přitvrdila. V dalších stá tech - například v ně kterých zemích Ně mecka nebo ve Španě lsku - je trá va dekriminalizová na. V Šlesvicku-Holštýnsku probíhá v současné době diskuse o legalizaci prodeje hašiše a marihuany v léká rná ch. Odlišná situace je v U.S.A., tradiční to baště nejen demokracie a svobody, ale také omezenosti a nesvobody. Tamní "war on drug" umožň uje, aby v ně kterých stá tech byli vě zně ni lidé za jediné semínko konopí nalezené v jejich autě či za jednoho jointa. Vá lka s drogami dovedla zemi tak daleko, že se celkový počet drogových vě zňů odhaduje na dva a půl milionu a vlá da vydala stovky miliardy dolarů na boj s drogami. Drogy jsou však i nadá le zcela běžně dostupné a na žebříčku celospolečenských problémů s drogami se U.S.A. ředí na čelné místo ve svě tě. Kuriozní je legislativní situace v zemích Asie, které jsou tradičně nejvě tšími svě tovými producenty všech drog (s výjimkou koky) a v různých asijských "bankovních rá jích" - stá tečcích typu Hong-Kong, Singapur či Malajsie. Ony bankovní rá je jsou velmi často syceny peně zi drogových kartelů. Za držení zanedbatelného množství drogy vá s však vlá dy tě chto zemí, dosazené sprá vci oně ch bank, nechají popravit.

Marihuanová represe v naší zemi Za bolševika marihuana téměř nikoho nezajímala - samozřejmě s výjimkou momentů, kdy mohla být represe drog zneužita k persekuci politicky nepohodlných jedinců. Asi nejslavně jším případem je uvě zně ní Ivana Martina Jirouse - Magora - za trá vu. V tomto případě ale samozřejmě nešlo o klasickou drogovou represi, ale o politický proces. Procesy s ně kolika dalšími pě stiteli užbyly méně zjevným politikem - ale ve všech, o kterých vím, v podstatě nešlo o drogy, ale o soudruhovi nepohodlné jedince, které bylo potřeba poslat za mříže. V porevoluční době se dramaticky změ nila situace na drogové scéně a trá va na čas přestala být zá ležitostí politickou. V letech 1990-1996 jsem zaznamenal ně kolik desítek zatčení kvůli marihuaně. Vě tšinou šlo o pě stitele (týká -li se zatčení prodejců, obvykle se o nich nedovím a pokud mi ně kteří za podobnou činnost stíhaní píšou, jejich případem se nezabývá m). Nevím o tom, že by byl ně kdo za pě stová ní v porevoluční době odsouzen k nepodmíně nému trestu odně tí svobody. Ohledně nositelů represních aktivit k marihuaně : K chvá le protidrogové policie nutno zdůraznit, že se její vrcholné složky malopě stiteli konopí prakticky nezabývají. Přestože s majorem Komorousem nechodím do hospody, nelze mu upřít, že činnost svých lidí smě ruje k potírá ní skutečného svinstva a nechá vá na pokoji lidi, kteří si pro sebe pě stují pá r kytek. Výrazně odlišná je ovšem situace v okresních mě stech, kde také fungují policejní specialisté na potírá ní drogového zločinu. V mnoha menších mě stech však žá dné drogové zločiny nejsou - a tak se občas stane, že se takový zhrzený policista potrefený potřebou seberealizace rozhodne drogový případ vytvořit a vydá se ně komu pokosit pole. První zá važný případ, kdy se ve (vazební) vě znici ně kdo ocitl za marihuanu, se udá l v pozdním létě roku devadesá t šest. Ortodoxní punker I. generace Kačer mě l dlouhodobě konflikty s policií ve Slavonicích, pod jejížpravomoc spadá svým stá lým bydliště m. Provokoval policisty tak dlouho, ažna ně j podali ně kolik trestních ozná mení pro ú tok na veřejného činitele. Dostal se do vazby, odkud jej však vytá hli přátelé. O ně kolik týdnů pozdě ji byl zatčen a uvě zně n mimo jiné za pě stová ní marihuany - přestože jeho "pole" měřilo dva krá t tři metry, cožje zjevně k smíchu. Kačer je prvním porevolučním politickým vě zně m marihuany a vývoj jeho případu bude pravdě podobně precedentní. Bude-li odsouzen za trá vu, lze počítat s tím, že se z represe marihuany stane pro ně kolik příštích let politický bič na nepohodlné jedince. Marihuana a svoboda slova V porevolučních letech se nejdříve Soukolí - armá da (dříve) apará tčiků - přeškolovala na klasický byrokratický establishment demokracie kybernetického vě ku. Vzhledem k této formá lní rekvalifikaci byl od masivní manipulace a represně -cenzurních zá sahů na ú rovni stá tní intervence chvíli klid. Ouředníci cyberdemokratické éry jsou na rozdíl od bolševických

apará tčiků mnohem upraveně jší, nenosí tesilky a na občany nekřičí, nýbržse líbivě a kompetentně vymlouvají na objektivní příčiny. Jejich motivace a podstata jejich myšlení je však stá le stejná. Přesto vyžaduje přebudová ní formy, převlečení šedých tesilových sak a osvojení si použív á n í jiného oslovení nežsoudruhu jistý čas. Přestože od revoluce na ú rovni diskusních pořadů, přednášek a rozhlasových či televizních besed občas padaly ná vrhy na zavedení drogové cenzury, vše zůstá valo v rovině obecných ná vrhů. Zlom přineslo trestní stíhá ní nakladatelství Votobia za knihu Vaříme s konopím. Obvině ní z šíř ení toxikomanie za vydá ní této naprosto neškodné a v podstatě dě tinské sbírky kulinářských předpisů je v současné době v jedná ní a nelze předvídat jeho výsledek. Symptomatické ovšem je, že v souvislosti s touto kauzou se projedná vá i další trestní stíhá ní jednoho z majitelů Votobie, Tomáše Koudely. Ú dajně reagoval na pokus stá tního zastupitelství cenzurovat prá ci vydavatele slovy: "Spatřuji v tom prvky fašistického, omezujícího a totalitního chová ní. Opě t ná s tu hlídají komunističtí pohrobci." Sprá vnost tohoto výroku neprodleně potvrdil stejný stá tní represní apará t, který se obvině ním z šíř ení toxikomanie za kuchařku pokouší znovunastolit v této zemi cenzuru. Tomáš Koudela byl za svůj výrok totižneprodleně znovu obvině n - tentokrá t z ú toku na stá tní orgá n. Obě causy jsou causami precedentními: Pokud budou majitelé Votobie shledá ni vinnými, jsme zpá tky v totalitě.

DĚJINY ALTEROVANÉ HO VĚDOMÍ Proč lidé berou drogy? - role drog ve formová ní lidského druhu a lidské civilizace Společnost bez drog, drogy bez společnosti... Zá kladním heslem nejrůzně jších drogových bojovníků je hysterický výkřik "CHCEME SPOLEČNOST BEZ DROG". Jedná se o bohapustou demagogii, nikdy nic takového neexistovalo. Cíl vá lky proti drogá m je stejně reá lný jako cíl budová ní komunismu. Společnost třídně a sociá lně spravedlivá je totižstejně reá lná jako společnost bez drog. Komunismus sice prodě lal historický krach, zastá nci tvrdé linie boje proti drogá m si z toho však poučení nevzali. Onen nemožný ideá l prosazují stá le - aždo poslední kapky krve. Ostatních. V historii lidské civilizace neexistuje žá dná kultura, která by ně jakou drogu nevyužívala či - v dnešní terminologii - nezneužívala. To není propaganda, ale realita. Ten, kdo popírá tuto skutečnost, má buď nedostatečné vzdě lá ní, nebo klapku na očích. Eventuá lně - to je nejčastě jší - vymezuje drogu pouze ve smyslu "droga dnes zaká zaná ". Každá kultura, každá civilizace druhu Homo sapiens mě la a má svoji drogu. Proč? Přestože se často mluví o ná vyku na drogy - psychotropní lá tky - i u subhumá nních živočichů, o užív á n í drog v pravém slova smyslu - to jest cíleném navozová ní alterovaných stavů psychiky, prožív á n í a vnímá ní - přece jen můžeme uvažovat pouze u člově ka. Podobně je

tomu s Bohem. Neandrtá lci sice také mě li své vysušené hlavy jeskynních medvě dů, ale o skutečné mystice a víř e v Boha uvažujeme prakticky jen u člově ka moudrého. Na rozdíl od všech ostatních zvíř at je totižčlově k vybaven čímsi, co je zcela nevymezitelné. Duší nebo duchem. Vě domím smrti. Humorem. Schopností abstraktního myšlení. Prostě spoustou charakteristik, které dohromady dá vají ono "ně co", co ú spěšně uniká definicím kněží i psychologů. A ono "ně co" se projevuje - mimo jiné - touhou po sebepřekoná ní, touhou po pozná ní elementá rních, esenciá lních jevů a ú zkostí. Všechny uvedené charakteristiky dříve nebo pozdě ji vedou ke stresu, k napě tí a hledá ní. Hledá ní pomocí všech existujících prostředků. A zde nastupují drogy. Nechci samozřejmě tvrdit, že bez drog by neexistovala civilizace - nemá m k tomu žá dné vě rohodné důkazy. Jsem však o tom ská lopevně přesvě dčen. Vím však, že bez toho, co ná s žene dá l, by rozhodně neexistovala v tak obrovské míře zá vislost na psychotropních lá tká ch. Drogové kultury, přijetí vlastních drog Volba drogy každou civilizací není samozřejmě vě cí ná hody. Ale také ne svobodné volby. Podobně jako u typu zá kladní stravy, i při výbě ru "zá kladní drogy" civilizací rozhodlo více faktorů. Od lokality a biotopu, který daná kultura obývala, přes klima ažpo genetické uspořádání určitého kmene. Severoameričtí Indiá ni mě li samozřejmě stejnou šanci přivyknout alkoholu jako Evropané. Není zcela jasné, proč nezačali vyvářet ve velkém dakotské pivo, ale sbírali mescal. Stejně tak Arabové mohli velice snadno pě stovat má k. Ale ná hoda - či osud, eventuá lně jejich genetické uspořádání - chtě la tomu, že dali přednost divoce rostoucí konopi a časem přišli na to, jak z ní vyrá bě t hašiš. Není jasné, zda každá kultura vypě stovala zvyk užív á n í té drogy, která jí nejlépe "sedla", nebo jestli se odolnost vůči tolerované droze vyšlechtila. Každopá dně konzumace společností tolerované drogy ve vě tšině případů nevyvolá vala žá dné společensky nepřijatelné důsledky, byla tolerovaná a obvyklá a pomá hala řešit onen zá kladní pocit existenciá lní ú zkosti. Kultury můžeme rozdě lit na ně kolik (drogových) typů. Kultury alkoholové jsou asi "nejú spěšnější" - k nim patří zá padoevropská a severoamerická civilizace, která dnes dá vá zbytku svě ta pocítit, kdo je tady pá nem. Příčiny "ú spěšnosti" alkoholové kultury nejsou ale nijak proká zané a můžeme je jenom tušit. Jako zcela nepodložený konstrukt nabízím ná sledující vysvě tlení: Alkohol je jednou z má la drog, které jsou zaměřeny "ven". Opilý člově k má mnohem vě tší tendenci k exhibici, agresivitě nebo výtržnosti nežčlově k pod vlivem jiné běžně užívané drogy. Snad proto je celkové pojímá ní svě ta jedinců vyrostlých v kultuře alkoholového typu zamě řeno "ven" - výkonově, soutě živě. Pravdě podobně jší však je, že je tomu ú plně jinak. Další masovou drogou je hašiš a marihuana. Jsou typické nejen pro arabské a islá mské ná rody, ale i pro oblast Indie, Nepá lu a okolí, kde je konopě ostatně domovem. Snad účinky THC, a tím i rozšíř enost marihuany mají souvislost s horkým klimatem (trá va subjektivně ochladí) nebo s tím, že v letních mě sících se v arabském klimatu dá přes den skutečně jenom sedě t a koukat před sebe - k čemužje trá va optimá lní pomůckou. Arabský svě t rozhodně

THC konzumuje velice rá d a masově - dokonce se tvrdí, že ú padek Arabů je přímý ná sledek konzumace hašiše. Pasivita a lenost, arabským ná rodům často připisované, jsou prý dílem cannabisových drog. Příklad z jiné kultury, kde je zá kladní a masovou drogou THC, ukazuje, že u arabských ná rodů jde spíše o ně co jiného nežo ná sledky hulení. Indie - Hindustá n - má odnepamě ti kladný a vstřícný postoj k THC. Konzumace THC tvoří organickou součá st ná boženského života a naprosto neodmyslitelnou součá st života hinduistických mnichů - sadhúú. Přestože tato kultura využív á THC mnohem déle nežkultury arabské, neprojevuje se ani pasivně, ani agresivně jako islá mské kultury. Velmi rozšíř enou drogou - historicky - bylo i opium, spjaté především s Čínou. Má, podobně jak THC, silně meditativní ná boj - a pro čínskou filozofii, umě ní či styl myšlení je typické. (Má m samozřejmě na mysli předkomunistickou Čínu.) Další drogy charakterizují kultury, které v soutěži se zmíně nými třemi historicky neobstá ly. I kdyžjejich ná rodní fety ú spěšně přešly do kulturního pově domí kultur ostatních. Jde především o jihoamerické Indiá ny, kteří žvýkali listy koky. U nich se obvykle vysvě tluje příklon k této droze klimatickými podmínkami velehor, ale jako u ostatních drog bude i zde vysvě tlení složitě jší. Nejen severoameričtí Indiá ni se svým mescalinem, ale i Vikingové a Čukčové s muchomůrkami, mexičtí Indiá ni s lysohlá vkami a Eskymá ci se svými houbami reprezentují kultury zamě řené na halucinogeny. Tyto kultury v historické soutě ži prohrá ly. Původní konzumace drog mě la ně kolik charakteristik, které jsou nesmírně důležité pro další výklad. Tyto charakteristiky vysvě tlují, proč u vě tšiny přírodních ná rodů konzumace drog (i tě ch, které dnes považujeme za ztě lesně ní ďá bla) nevedla k vě tším potížím a nedestabilizovala společnost. Především - drogy byly nejčastě ji konzumová ny k rituá lním účelům. Jejich konzumace mě la přinést kontakt s tím "oním", co je člově ku vlastní hledat. A při kontaktu s Bohem je sice možné se pořádně sjet, ale rozhodně není možné jej hledat rá no, v poledne i večer. Konzumace drog byla prostě svá zá na kvantem zvyklostí, ježnebylo možno překročit a které skoro stoprocentně brá nily zvrhnutí konzumace v bohapusté fetová ní. Dalším faktorem je minimá lní komunikace mezi jednotlivými kulturami a minimá lní kontakt s drogou, ježnení v dané společnosti (komunitě ) tolerová na. Proto jedinci, kteří nemě li dispozice k rozumné konzumaci "cizí" drogy, bez problémů přežívali. Vůbec se s ní totiž nesetkali. Dá le - droga byla něčím normá lním, obvyklým a běžným. Neexistoval kolem ní nimbus tajuplného mýtu, který by z ní dě lal zaká zané ovoce - svou zaká zaností ještě lá kavě jší. Společenská regulace nadmě rného konzumu drogy tedy byla mnohem snazší. O droze se vě dě lo a vě dě lo se, co s jedinci, kteří jí pomalu propadají. Dnes se to neví. Konečně posledním faktorem, který odlišuje dnešní konzumaci drog od konzumace v "přirozených společenstvech", je stav svě ta. Přirozená společenstva byla naprosto odlišná od dnešního svě ta především mnohem výrazně jší svá zaností sociá lní regulací. Život člově ka v přirozeném společenství - a pro tyto účely je celkem jedno, šlo-li o čukotský kmen,

krkonošskou vesnici či provencá lské malomě sto - byl z devadesá ti procent životem role, naplňová ním fixovaných sociá lních stereotypů, ne životem jednoho konkrétního a neopakovatelného člově ka, bytí. Předvidatelnost sociá lních dě jů byla o ně kolik řádů vyšší, nežje dnes. Stejně předvidatelně jší neždnes bylo i chová ní jedinců, se kterými se v každodenní komunikaci člově k dostá val do styku, předvidatelně jší bylo chová ní sociá lních skupin, politiků, bank, manželek i dě tí. V přirozeném společenství bylo mnohem míň rozhodová ní a z ně ho plynoucí existenciá lní ú zkosti, bezradnosti, bezbrannosti a nejistoty než dnes. Proto byla v přirozeném společenství i řádově nižší potřeba "udě lat si konečně dobře", protože v normá lním stavu bylo lidem méně ú zko neždnes. Mě li se na co spolehnout, existovaly vně jší vzorce bytí, chová ní, reakcí - to vše moderní doba totá lně zničila. Na rozdíl od přirozeného společenství tvoří velmi početnou součá st dnešní populace lidé, kteří prostě NEVĚDÍ, nedokážou sami v nestrukturovaném svě tě najít zá chytné body, vlastní identitu, ú točiště před ú zkostí a strachem. Lidé, kterým je v normá lním, ne-alterované m stavu vě domí zle. Změ na svě ta se navíc odráží v naprosto odlišném typu sociá lní kontroly. Zatímco přirozená společenství fungují s využitím bezprostřední sociá lní kontroly budované na osobní (či rodinné) zkušenosti s konkrétní osobou (rodinou či skupinou osob), v moderní době - s růstem složitosti společnosti, s růstem velikosti lidských sídel a s růstem počtu lidí - je podobný přirozený způsob sociá lní kontroly vyloučen a stá le vě tší důraz je nutné klá st buď na roli, kterou cizí, nový, zkušeností neprověřený jedinec zastá vá (cožje však vzhledem ke krizi rolí stá le méně spolehlivé), nebo na přímý vhled, který je však touto (bílou) civilizací odnepamě ti zpochybňová n. Proto je stá le těžší zajistit "ú nosné sociá lní prostředí". V přirozeném společenství se od nepamě ti ví, že rodina Vandráčkových je poně kud drbanoidní a není řadno se s ní stýkat, a především je nutné zabrá nit tomu, aby se můj kluk nestýkal s mladým Vandráčkem, který určitě odně kud přitá hne flašku ovohuče. V moderní době je zajistit ně co podobného neobyčejně obtížné. Takže se onen ovohuč - v moderní verzi heroin - dříve nebo pozdě ji objeví VŠUDE. Všechny tyto faktory způsobují, že drogy - ve svých "původních kulturá ch", na jejichžvzniku se podílely, neškodné a zvlá dnuté - vytvářejí v moderní době reá lný problém. Nežse tomu však stalo, existovaly chvíli zlaté časy. Zlaté časy drog nastaly ažv našem století. Ú loha drog v životě lidstva a jejich vliv na společnost však narůstaly celé dlouhé roky předtím. Jak mizela vzá jemná izolovanost jednotlivých kultur, jak produktivita lidské prá ce osvobozovala člově ka od totá lní zá vislosti na každodenní dřině, nachá zeli se mezi lidmi mlsá lkové. Zkoušeli nové objevy - aťužto byl tabá k dovezený z Ameriky, nebo opium z Orientu. Dosud však nedochá zelo k masovým problémům. Tento stav však netrval dlouho - změ nil se ihned, jak se o nových mlsech rozkřiklo v jen o trochu širší veřejnosti. V devatená ctém století byly užběžně dostupné (alespoň v evropských centrech) prakticky všechny typy dnešních drog. Opiá ty, kokain, hašiš a marihuana a samozřejmě alkohol. Jejich

konzumenti si začínali vytvářet ná vyk - či jinak řečeno, procento lidí s ná vykem bylo vyšší nežono jedno nebo dvě procenta populace, které na droze prostě "ulítne" bez ohledu na vně jší faktory. Problémy s drogou začínali mít i lidé, kteří nebyli jaksi od počá tku k problémům odsouzeni. Příčinou tohoto "chová ní" nových drog nebyla ani tak jejich jedovatost nebo nebezpečnost. Důležitá byla novost - neznalost tě ch, kteří s nimi přichá zeli do styku. Droga samozřejmě přichá zela bez jakéhokoliv ná vodu k použití. Vě dě lo se maximá lně, že se dá kouřit nebo polykat. O tom, v jakých dá vká ch je bezpečná, kdy může vytvořit ná vyk nebo ohrozit svého konzumenta, nevě dě li novinekchtiví kupci nic. Navíc - droga přišla bez celého kontextu zvyklostí a rituá lů, který v její domovině chrá nil konzumenty před potupnou zá vislostí. A celý kolobě h, jenždodnes neskončil, mohl začít. V té době ovšem - přes to, že si lidé ná vyk vytvářeli - byla droga zá ležitostí velice ú zké skupiny lidí. Determinantou byl majetek - drogové experimenty byly drahé - a příslušnost k určité sociá lní skupině, která "si dopřává". (Je samozřejmé, že řečené platí pro dnes zaká zané drogy. Co se týče alkoholu, byla situace diametrá lně odlišná.) S postupem let se ale drogy stá le víc rozšiřovaly, demokratizovaly a stá valy se masově jší zá ležitostí. Primá rní příčina je - ač to zní baná lně - ekonomická. V roce 1900 byla totiž společenská produktivita a životní ú roveň nepředstavitelně nižší neždnes a společnost prostě na podobné experimenty nemě la. Navíc - dnes zaká zané, nové drogy nemě ly nimbus zaká zanosti se vším, co k ně mu patří. Proto ani tlak na zvyšová ní jejich konzumace (jaký vidíme u dnešních dealerů) neexistoval. Drogy byly ve vě tšině případů volně, běžně a levně přístupné. V amerických léká rná ch se počá tkem našeho století dal koupit zcela volně morfin. Ekonomická vyspě lost lidstva rostla. Rostla přetechnizovanost, rostly ná roky kladené na jedince. Tím pá dem rostl i počet jedinců neschopných ony ná roky plnit. Země koule si prožila dvě svě tové vá lky, pá dy říší a v historii neslýchanou expanzi brutality a bestiality. Rozšíř ení konzumace nových drog mě lo tu nejú rodně jší půdu. Považuji za zbytečné zde uvá dě t přesná čísla o osobá ch zá vislých na nových drogá ch. Ná růst počtu takových lidí je ale obrovský (zcela přesné ú daje nejsou a ani nemohou být k dispozici). Pravá expanze však nastala ažv letech padesá tých a šedesá tých. Padesá tá léta nejsou charakterizová na ani tak expanzí konzumace, jako přípravou společenského vě domí. Totalita ovlá dla svě t. Blok východní, ruský, prožíval etapu svého vývoje, kterou pro českého čtenáře netřeba popisovat. Ale - cožje možná pro mnohé překvapující - stalinistická metodologie prá ce s lidmi byla vlastní i Výboru pro vyšetřová ní neamerické činnosti v USA. Pak, koncem padesá tých let, nabrala civilizace nový dech. Setřásla zjevnou totalitu (ve východním bloku alespoň její nejbrutá lně jší projevy) a začala hledat nové cesty - ve vě dě, ale především v umě ní a filozofii. Ne snad ve filozofii produkované vyschlými mozky na univerzitních pisoá rech, ale ve filozofii života. Výkonová orientace přestala být tak zajímavá jako dřív. Síla a moc se pro mnohé (především mladé) stá valy synonymem zla. Flower power! Šedesá tá léta znamenala zcela zá sadní obrat v drogové historii lidstva. Byla obrovským experimentem, který se pokusil nové drogy začlenit do života přetechnizované civilizace a plně je demokratizovat, otevřít každému. Experimentem, který nevyšel.

Díky neodpově dnému (to nevyčítá m, ale konstatuji) přístupu protagonistů drogové scény, změ ná m společenského klimatu a v neposlední řadě i cíleně (viz kapitola o prohibici) se na začá tku sedmdesá tých let z drog stá vá démon. Společensky deklarovaný a přijímaný symbol zla. Ďá bel má podobu injekční stříkačky. Paranoidní mozky amerických protestantů vyprodukovaly šílenou vizi společnosti bez drog. Bohužel - tyto paranoidní mozky mě ly dost sil na to, aby svou vizi vnutily celé společnosti. A vlastně celému svě tu. Užod počá tku "drogové vá lky" je však typické, že protidrogoví vá lečníci naprosto nerozlišují mezti drogami a nebojují vůči konkrétním problémům, které konkrétní droga na konkrétním místě způsobuje, ale proti DÉ MONU DROG. Symbolu, který sami vytvořili. Epocha vá lky V sedmdesá tých letech se začalo s drogami vá lčit. Naplno, bez ohledu na finanční či lidské obě ti (samozřejmě nikoliv z řad vá lečníků, ale konzumentů). A celosvě tová tendence směřuje k dalšímu utahová ní šroubu. Ně které ojedině lé experimenty, které s touto vlnou "nejedou" (holandský či aljašský model) jsou jednak soustavně kritizová ny a napadá ny, jednak sabotová ny (Aljaška). Alternativní, nizozemský model se - naprosto symptomaticky - realizoval v zemi, která je obecně považová na za jednu z nejdemokratičtě jších a nejtolerantně jších na svě tě. Přestože tyzo země zkouší alternativní - liberá lní - přístup výhradně ke konopným drogá m, jsou terčem kritiky protidrogových vá lečníků. Ti v méně tolerantních zemích vítě zí. Šroub se utahuje i nadá le. Bohužel, i v naší zemi. Tuzemsko Tuzemská historie užív á n í drog není příliš bohatá. Klasickou českou drogou je alkohol, a to konkrétně alkohol obsažený v pivu. Tam je situace komplikovaně jší ještě skutečností, že chmelový výtažek obsahuje účinné sedativní lá tky, které mají v kombinaci s alkoholem velice specifické tlumivé ú činky. Jiné drogy se v Čechá ch masově neužívaly. Běžné lidové léčitelství je samozřejmě znalo - aťužse jednalo o léčbu bolestí zubů pá lením konopného provazu a vdechová ní dýmu, nebo odvar z nezralých makovic, podá vaný kojencům. Aby nekřičeli... Nechci podezírat nevelký počet našich poustevníků a vizionářů, ale považuji za pravdě podobné, že se mezi pově stnými "kořínky", kterými se živili, našla i muchomůrka červená či lysohlá vka kopinatá. Širší rozšíř ení však jiné drogy nežalkohol nikdy nemě ly. V teplejších oblastech našeho stá tu se tradičně pě stovalo konopí. Pě stuje se tam ostatně oficiá lně dodnes, jako průmyslová rostlina. Jeho účinky s nejvě tší pravdě podobností lidé znali. Přesto se konzumace marihuany a hašiše objevuje ažvelice, velice pozdě. Nenašel jsem v literatuře ně jaké přesvě dčivé argumenty, které by uká zaly, že zde trá va byla dřív nežkokain. A ten se začal mezi zbohatlíky více užívat ažv první polovině dvacá tého

století. Přišel sem jako droga pro "mlsouny", pro lidi, kteří chtě li užívat života. Navíc byl zahraniční! V jeho konkurenci nemě ly ně jaké byliny z moravsko-slovenského pomezí šanci. Kromě kokainu mě la velmi ú zká a vybraná společnost první republiky přístup k běžným drogá m - opiá tům, ale i hašiši -avšak trá va oblíbená nebyla. Dá le bylo rozšíř eno různé obskurní a pokleslé feťáctví typu čichá ní éteru. Po druhé svě tové vá lce se naše země poně kud odchýlila od vývoje, který prodě lá val civilizovaný svě t. Izolace železné opony způsobila relativní odříznutí od svě tového obchodu s drogami a nemalou roli sehrá la i nevalná ekonomická situace socialistického Československa. Přesto se samozřejmě drogy braly a umíralo se na ně. Často prá vě díky tomu, že se užívaly různé podomá cku vyrá bě né vyná lezy. Izolace mě la samozřejmě i svůj vedlejší dopad. Především vývoj jednoduchých, ale účinných technologií k domá cí výrobě relativně čistých drog - pervitinu (metamphetamin) či opiá tu brownu. Trá va se ale - jako droga, kterou užívají spíše normá lně fungující lidé neždrogové trosky - příliš nerozšířila. Její hromadné užív á n í přichá zí ažs koncem šedesá tých let. Po sově tské okupaci ale celkové společenské uvolně ní zahnalo trá vu mezi underground a malou skupinu jeho přátel. Jako skoro cokoliv byla marihuana v Československu zneužita k politickému procesu - s Ivanem Martinem Jirousem či s Petrem Piště kem - a skutečně masově se rozšíř ila ažně kdy kolem roku osmdesá tého pá tého. Ú zce to souviselo s krizí bolševického systému a prohlubující se impotencí všech jeho složek včetně represních. Po Listopadu nastalo krá tké období, kdy trá va patřila k nově nabyté svobodě stejně jako heslo Havel na Hrad! či absence devizových příslibů. Se smrtí Velkého východního bratra ale nastoupila u našeho infantilního ná roda potřeba jiné, ná hradní autority. Stal se jí celkem logicky Velký zá padní bratr Američan. A že nemá rá d drogy, žijeme v etapě začínající drogové vá lky. Naše drogová scéna je katastrofická - blíže v dalších kapitolá ch. Jenom stručně : Tvrdé drogy jsou dostupné všude, amaterismus v jejich užív á n í a diletantismus, se kterým k nim přistupují především mladistí prvokonzumenti, ukazuje, že naprosto selhá vá primá rní prevence. Trá va a další konopné drogy se staly normá lní zá ležitostí, která užnení ani módou - prostě se hulí. Typické je, že - ač trá va nepřináší žá dné z drogových problémů, o kterých se tak pě kně psá vá na strá nká ch bulvá rních novin - jsou reklamní drogová vystoupení protidrogových bojovníků zamě řeny velmi často prá vě proti ní a jejím kuřá kům. Léčebné programy pro lidi s opravdovými problémy s trvdými drogami náš stá t sabotuje (substituční léčba methadonem budižpříkladem) a v momentě, kdy píšu tyto řádky, je můj přítel Ivo Kachtík uvě zně n za zá hon konopí.

ZAHRADNÍKÚ V ROK Zá kladní agrotechnické ú daje o pě stová ní trá vy - proč trá vu pě stovat a ne kupovat. Proč? V chytrých knihá ch psychiatricky pomazaných hlav se občas mluví o alkoholismu anglosaského typu (projevuje se nekontrolovaným pitím s typickým příznakem - abstinence je snazší nežomezené pití) a o alkoholismu italském nebo francouzském. To má prý mít kontrolovaný průbě h a vyznačuje se hlavně tím, že konzument nikdy nevysadí. Francouzský alkoholismus samozřejmě není alkoholismus. To je pouze způsob života, ke kterému alkohol patří. Po vysazení (je-li k ně mu pojá k donucen, jinak nemá důvod, proč abstinovat, má svoje vínko rá d) nastá vá sice abstinenční syndrom, ale po jeho překoná ní "ná vyk" (pokud opravdu o ná vyk šlo) mizí. Termín v podstatě neznamená nic jiného nežkonstatová ní: U Francouzů či Italů (ale spíše ve smyslu lidí, kteří sami pě stují révu a vyrá bě jí víno) se klasický ná vyk nevyvíjí. Pijí sice často, dlouhá léta, aždo vytvoření fyzické zá vislosti, která jim ovšem nijak neničí život, ale nestanou se otroky alkoholu. Aždo pokročilého stáří užívají a používají alkohol - třeba denně - ale alkohol nevlá dne jim. Velmi podobné je to u marihuany. Vě tšina lidí, jižmarihuanu sami pě stují, kouří dlouhá léta a marihuana jim nedě lá žá dné vážné potíže. Používají ji k sebepozná vá ní a k seberozvíjení, stá vají se cenně jšími lidmi a dospívají k jakési životní moudrosti. V té době buď kouřit přestanou, nebo se pro ně trá va stá vá rekreační drogou, kterou používají místo jinak masově užívaného alkoholu. Lidé, kteří rezignují na existenciá lně hodnotný život a trá va se jim stá vá permanentním oblbovadlem, se přednostně rekrutují z "požíračů marihuany", jižkoukají, kde co sehnat, a sami nejsou nikdy schopni ně co vypě stovat. Pě stová ní vlastní marihuany pro vlastní potřebu totiždostá vá vlastní konzumaci do zcela jiného rozmě ru. Při kouření neprožív á me účinky "ně jaké drogy", "koupeného svinstva", ale fruktifikujeme výsledky obrovské, dlouhodobé snahy a mnohamě síčního ú silí. Vztah k zemi, slunci a dešti je nesmírně důležitý. Všichni ho ztrá címe - a ti ve mě stech zvlášť. Jen člově k opravdu cílevě domý dokáže ve mě stě, k normá lní prá ci, ještě pě stovat mrkev. Mrkev má totižpříliš má lo slasti na gram. U trá vy je to jiné. Motivaci k pě stová ní marihuany není tak těžké najít. Pě stitel si obvykle uvě domí, že si vypě stuje takovou trá vu, jakou chce. Že nebude zá vislý na potupném somrová ní od kamará dů, na nakupová ní a na tom, zda padne na rezonující trá vu. Místo toho si může vypě stovat takovou marihuanu, jakou sá m chce. Mezi konzumenty je totižneobyčejně rozšíř ená pově ra (které sá m věřím), že každá osobnost promítá do pě stované trá vy své osobnostní charakteristiky a specifika.