Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz www.grada.cz Jaro Křivohlavý PŘÍČINY A ZNAKY DEPRESE SOUČASNÁ LÉČBA JAK POMOCI SÁM SOBĚ JAK POMOCI SVÝM BLÍZKÝM., né ova z i l a u akt zšířené a ro dání vy Jaro Křivohlavý PSYCHOLOGIE PRO KAŽDÉHO Jak zvládat depresi Již třetí, aktualizované a rozšířené vydání příručky renomovaného českého psychologa svědčí jednak o neustávající naléhavosti problematiky deprese, jednak o stále platné terapeutické hodnotě textu, který se snaží poskytnout odborné rady jak lidem, kteří sami trpí depresí, tak těm, kteří stojí blízko někoho, kdo se do deprese propadá. Důraz je přitom kladen na metody svépomocné psychoterapie, vycházející z odborných kognitivně orientovaných studií. Vedle zmíněných psychoterapeutických postupů publikace neopomíjí ani analýzu příčin vzniku deprese a s ní související doporučení, jak zdravě žít, abychom se do deprese nedostali. Autorský přístup Jaro Křivohlavého je unikátní svým duchovním přesahem k tématu naděje a odpuštění jako nebiologické součásti léčby. Deprese je nemoc. Je dokonce nejčastější nemocí v současné době není však nezměnitelným údělem. Dá se s ní něco dělat. Dá se léčit a dá se vyléčit. Jaro Křivohlavý Jak zvládat i s e r p e d 3
Jak zvládat depresi 3., aktualizované a rozšířené vydání Jaro Křivohlavý GRADA Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. Jak zvládat depresi 3., aktualizované a rozšířené vydání TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5242. publikaci Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Daniela Eftimiadisová Počet stran 184 Vydání 3., aktualizované a rozšířené, 2013 Vytiskla Tiskárna v Ráji s.r.o., Pardubice Grada Publishing, a. s., 2013 Cover Photo fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-4774-3 ElektRonické PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8641-4 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8642-1 (ve formátu EPUB)
OBSAH Obsah Předmluva...12 Co je účelem této knížky?...12 Úvod...13 Co je deprese?...13 část I. Jak pomoci sám sobě 1. Jak mi je...16 A. Jak se cítím... 16 B. Na co myslím... 17 C. Co dělám (jak se chovám)... 18 D. Tělesné příznaky deprese... 19 Nejpodstatnější znaky deprese...20 Pohled komise odborníků na příznaky deprese...21 Co se rozumí slovem deprese...22 2. Diagnostická sebeobsluha...24 CES D...24 Tvrzení určená ženám... 25 Tvrzení určená mužům... 25 Vyhodnocení... 26 Co s tímto výsledkem vyšetření?... 26 3. Jak dochází k depresi?...28 Příčiny deprese, které spočívají v narušeném životním stylu (v tom, jak nezdravě žijeme)... 29 Tělesné (biologické) příčiny, například předcházející onemocnění, nemoc... 29 Vyšší citová zranitelnost... 29 Zážitek selhání a hříchu... 30 5
Obtížné životní zkoušky... 30 Osamění... 31 Existenční prázdnota... 31 Biologické faktory... 31 Špatné mezilidské vztahy... 31 Širší sociálně-kulturní faktory... 32 Existence nemoudrých představ, myšlenek, přesvědčení a očekávání... 32 4. Dají se depresivní stavy navodit uměle?...33 Jak se přišlo na to, jak vzniká deprese...33 Co nás deprimuje?...37 Neobvyklá slova, s nimiž se setkáváme tam, kde se zajímáme o depresi...39 5. Jak se dostat z jednou navozené deprese?...42 Je možno depresi předejít?........................................ 42 6. Kdo se do deprese tak snadno nedostane?...44 7. Naše depresivní nálady a naše myšlení............................ 47 Základní poznatky...47 Způsoby vidění a interpretace sebe, budoucnosti a světa zavádějící lidi do deprese...48 Nesprávné a z hlediska zrodu deprese nebezpečné způsoby myšlení...50 Černobílé myšlení... 50 Příliš rychlé zobecňování... 51 Vymýšlení si... 51 Čtení myšlenek... 52 Prorokování........................................................... 52 Nepřiměřené sebeobviňování... 53 Katastrofický způsob myšlení.......................................... 53 Přehlížení kladů... 54 Perfekcionismus... 54 6
Musismy a nesmismy... 55 Závěr... 55 8. Šestnáct způsobů myšlení a postojů, které člověka snadno dovedou do deprese...57 Desatero přikázání ke zničení sebe sama...58 9. Otázky, které by si měl klást ten, kdo se propadá do deprese...60 10. Jak zvládat těžkosti, s nimiž se v depresi setkáváme...62 Nečinnost...62 Dvě falešné představy... 63 Co tedy dělat proti depresivní nečinnosti?... 64 Jakou hodnotu má čin v situaci deprese?... 65 Oč se tedy v depresi pokusit?... 65 Je povzbuzující vidět, co jsem udělal(a)... 66 Je povzbuzující ocenit, co jsem udělal(a)... 67 Jakou radost mi udělalo to, co jsem dokázal(a)... 67 Sebekritika...68 Co se rozumí sebekritikou?... 68 Údaje, s nimiž pracujeme při sebehodnocení... 69 Tušení... 69 Testování hypotéz... 69 Kritika... 70 Nebezpečný postoj ke kritice a sebekritice... 71 Nebezpečné ostří osobní kritiky... 71 Jak bezpečně zvládat kritiku a sebekritiku... 72 Sebeobviňování...74 Katastrofické myšlení... 74 Vina... 75 Proč dochází k nadměrnému sebeobviňování?... 76 Co dělat v situacích, kdy někdo v depresi trpí přebujelým pocitem viny?. 77 Jak jednat s člověkem, který se trápí tím, že zhřešil... 78 Upadající sebevědomí...79 Jak se zjišťuje míra sebehodnocení a sebecenění?...80 Jak zvýšit úroveň vlastního sebehodnocení a sebevědomí?...81 7
8 Nerozhodnost...82 Jak zvládat nerozhodnost... 84 Beznadějnost...85 Sebevražedné myšlenky při depresi... 86 Na závěr... 89 Část II. Jak lidem pomoci v depresi 1. Jak přistupovat k člověku, který je v depresi...92 Jak být člověku v depresi pomocí...92 Vstřícnost... 92 Otevřenost... 93 Aktivita... 93 Ochota... 93 Opravdovost... 93 Úcta... 94 Odstup... 94 Znalosti... 94 Dvě strany lásky...94 Laskavost... 95 Přísnost... 95 Chyby, které děláme a kterým bychom se měli vyhnout...96 Odlišnosti, které jsou dány různým zdravotním stavem... 96 Zlehčování... 96 Problematické odpočinutí... 96 Samostatné rozhodování... 97 Přímé a nepřímé vedení... 97 Slova nenahrazují činy... 97 2. Jak reagovat na nálady a emocionální stav lidí v depresi...98 Jednání... 98 Řeč... 98 Mimoslovní projevy... 99 Pozorování a porovnávání...99 Naslouchání...99 Vcítění empatie...100
Sdílení zkušeností...100 Meditace...101 Využití slovníku emocí...102 Dvoupólový pohled na naše emoce...103 Odečítání emocí z obličeje druhého člověka...105 Hraní rolí...105 Dotazníky deprese...105 Otázky, které bychom měli klást lidem v depresi...106 Otázky určené lidem, u nichž máme podezření na dvoupólovou depresi...107 Nebezpečí sebevraždy u lidí s příznaky deprese...108 Jak časté jsou sebevraždy?...109 Jak zacházet s poznáním emocionálního stavu...111 Ozdravující vliv sdělení emocí...111 Sdělení emocí jako pomoc pomocníkovi...112 Reaktivní deprese...112 Ztráta...112 Varování...113 3. Jak reagovat na různé způsoby myšlení a postoje lidí v depresi...115 Vztah našich emocí, citů a nálad k tomu, co a jak si myslíme...115 Cesty našeho poznávání světa a myšlení...115 Příjem informací vnímání...115 Atribuce přisuzování příčin...116 Přesvědčení čemu věříme víra...116 Očekávání...116 Hodnoty...120 Kognitivní teorie deprese...122 Kognitivní psychoterapie...122 Které způsoby myšlení je třeba při psychoterapii deprese změnit?...122 Nebezpečné druhy přesvědčení...124 Když se stane něco zlého...125 Když se stane něco dobrého...125 Jak pomáhat lidem v depresi změnit jejich přesvědčení, které je do deprese uvádí...126 Metoda ABC...126 9
Metoda STOP okamžitá zástava depresivního myšlení...127 Změna žebříčku hodnot...129 4. Jak reagovat na různé způsoby chování a jednání lidí v depresi..131 Vztah mezi tím, co si myslíme, a jak se chováme v depresi...131 Co dělá a co by mohl dělat ten, kdo je v depresi?...132 Co dělá člověk v depresi...132 Záznam denní činnosti...133 Postupné zvyšování aktivity...135 Experimentování...135 Výcvik asertivity...136 Výcvik v relaxaci...136 Zpěv a hudba...137 Čtení humorných knih...137 Tělesné cvičení...138 Dobrý životní styl...138 Jak postupovat...138 Závěr...139 5. Co je podle soudobých poznatků deprese?...141 Co se děje v mozku člověka v depresi?...141 Hormonální činnost v depresi...141 Neurotransmitery...142 Obraz deprese v EEG...142 Co se dělo v psychice člověka v depresi...142 Co se odehrává v duši člověka v depresi............................... 144 Dědičnost...144 6. Jak častý je výskyt deprese?...146 Statistická dynamika jak se mění výskyt deprese v čase...147 Deprese u mužů a deprese u žen...147 Sociální a kulturní rozdíly ve výskytu deprese...147 7. Negativní vliv deprese na celkový zdravotní stav...148 10
8. Jak se dnes léčí deprese?...150 Psychoterapie deprese...150 Psychoanalýza...150 Kognitivní psychoterapie...151 Podpůrná psychoterapie...154 Skupinová psychoterapie...154 Duchovní péče o lidi v depresi...155 Jak postupuje v boji s depresí křesťanská víra?...155 Výchova k anti-depresivním postojům a jednání...158 Jak se zrodila myšlenka vychovávat lidi k anti-depresivním postojům?...158 Farmakoterapie deprese...160 Tricyklická antidepresiva...160 MAO inhibitory monoaminové oxidázy...160 Lithium...161 Antidepresivní léky jiné chemické povahy...161 Účinnost antidepresivní terapie...161 Na závěr kapitoly o léčbě deprese...161 9. Odpouštění jako nadějná cesta z deprese...163 Jak tedy postupovat, chceme-li někomu něco odpustit a tím i sobě ulevit?...166 Závěr knihy...168 Dodatek...170 Beckův inventář deprese...170 Instrukce k vyplnění dotazníku...170 Vyhodnocení...173 Literatura...176 11
Předmluva Co je účelem této knížky? Není jím sepsání odborného vědeckého pojednání o depresi. To by četlo jen několik málo specialistů, a ti mají dnes přístup k bohaté zahraniční odborné literatuře. Účelem této knihy je poskytnout porozumění tomu, kdo z vlastní zkušenosti ví, jak je člověku, který upadá do deprese. První část knížky je určena těm, kteří depresí sami trpí. Autor by jim rád umožnil poznat, že nejsou sami, kdo takto trpí, a že se o tom, co prožívají, mnohé ví. Zároveň by chtěl i naznačit, co je možno dělat v situaci, kdy si častokrát myslíme, že se již nic proti depresi dělat nedá. Důraz je přitom kladen na to, co může učinit sám ten, kdo se propadá do deprese. Je zde uvedena metoda diagnostiky deprese, umožňující poznání vlastního depresivního stavu. Rovněž je uvedeno, co dělat, když zjistíme u sebe ten či onen druh a stupeň deprese. Podrobně je popsána řada metod samoobslužné psychoterapie deprese. Návody k tomu, co máme dělat, vycházejí ze soudobého poznání příčin deprese a možností jejího léčení. Autor se za dvacet pět let práce v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze přesvědčil, že tzv. kognitivně orientované přístupy ke studiu deprese jsou solidně podloženy výzkumnými pracemi a je možno se na ně spolehnout. Proto s nimi čtenáře seznamuje. Názorně ukazuje jejich jádro. Zároveň uvádí příklady, jak tyto poznatky v praxi použít. Druhým cílem této knížky je poskytnout vhled do problematiky deprese těm, kteří stojí blízko někoho, kdo je v depresi. Přesněji jde o to, dát do rukou manželů a manželek, přátel a přítelkyň, rodičů a příbuzných lidí v depresi poučení o situaci. Toto poučení je uváděno v naději, že z něho pramenící poznání bude využito tam, kde je nejvíce zapotřebí. I když je celá knížka zaměřena na pomoc lidem, kteří se propadají do deprese, přece jen je možno vycítit, že jí nejde jen o psychoterapii. Ve stejné míře, ne-li více, šlo autorovi o naznačení, jak zdravě žít tak, abychom se do deprese nedostali. V Třebenicích, 19. 3. 2013 prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. 12
Úvod Co je deprese? Tato knížka se zabývá depresí. Podle údajů Světové zdravotnické organizace v Ženevě (WHO) je deprese poměrně nejrozšířenější nemocí na naší planetě. Ukazuje se, že každý člověk má v životě nevítanou příležitost depresi v různé formě osobně zažít, případně být svědkem toho, že jí trpí někdo blízký. Odpověď na otázku po definici deprese je možno dát různým způsobem. Je možno citovat odborné publikace a jejich definice deprese. Tak to zamýšlíme udělat ve druhé části knihy. Nechceme však těmito vědeckými poznatky začínat. Úvodem si přejeme přiblížit se těm, kteří se propadají do deprese, a dát jim najevo, že jejich stavu rozumíme. Jak? Tím, že jim ukážeme, jak bylo druhým lidem, s nimiž jsme byli ve styku v průběhu léčení jejich deprese. Snažíme se to udělat doslovnými (autentickými) citáty výroků lidí, kteří tuto nepříjemnou situaci prožili na vlastním těle i na vlastní duši. Člověk v depresi prožívá řadu nepříjemných pocitů. Cítí se opuštěný, smutný, vyčerpaný, unavený, neuspokojený, nešťastný atp. Zdá se mu, že mu lidé kolem nerozumějí. A tito lidé se zase na něho dívají jako na člověka ke všemu lhostejného, nespolečenského, unaříkaného, nemluvného a netečného. Nenalézá u nich porozumění, a tím se dostává do ještě většího osamění. Deprese není ojedinělý jev. Většina z nás z vlastní zkušenosti ví, co to deprese je. Odborné publikace uvádějí, že zhruba dvacet až dvacet pět procent lidí u nás prožívá v dané chvíli určité příznaky deprese. Toto zjištění platí přes všechny hranice ras, států a kontinentů. Ukazuje se však, že ženy jsou na tom podstatně hůře. Statistiky vykazují obvykle o sto procent více žen v depresi než mužů. Ještě jednu věc tyto statistiky ukazují: informují nás o tom, že deprese je na postupu. V průběhu našeho století se počet lidí trpících depresí podstatně (až několikanásobně) zvýšil. Zároveň je patrné, že se snížila věková hranice, od níž výskyt deprese prudce roste. Množí se domněnky, že to úzce souvisí s moderním způsobem života s naším životním stylem. To vše nás vede k tomu, abychom se nad depresí pozastavili. 13
Úvod K zamyšlení Deprese není trvalou osobnostní charakteristikou. Deprese je nemoc. Je ji možno léčit a vyléčit. Sue Atkinsonová Téměř každý z nás zažije někdy v životě depresi. Ivy M. Blackburnová Dnes daleko častěji nežli kdykoliv dříve jsme vystaveni vlivům, které nás přesvědčují, že vše bude marné a nic na světě se nezmění. Martin P. Seligman 14
část I. Jak pomoci sám sobě
část I. Jak pomoci sám sobě 1. 1. Jak mi je Stát tváří v tvář depresi je jednou z nejtěžších věcí na světě. Sue Atkinsonová Stačí malý mráček a celé slunce je zakryté. Thomas Fuller Zaposlouchejme se do výroků těch, kteří z vlastní zkušenosti vědí, co to znamená, propadat se do deprese. A. Jak se cítím strašně smutně zklamaně podrážděně bez duše bez radosti bez zájmu beznadějně dotčeně v rozpacích plakala jsem (je mi stále do pláče) ospale mé tělo cítí duševní zranění plná hořkosti vystrašená netrpělivá dopálená na celý svět naprosto bez zájmu o cokoliv jakoby na dně cítím se nanicovatě je mi nepříjemně chladno jsem jakoby ve vlhku a ve tmě mám hlad a nic ho neukojí zraněná jsem na tom celkově velice bídně má nálada je pod psa unaveně je mi, jako by nastal konec světa plná nenávisti uražená 16
1. kapitola Jak mi je vyplašená zděšená zlá poškozená vzteklá žlučovitá jsem strašně rozcitlivělá, všecko se mne hned dotkne upadám do zapomenutí (i sama na sebe na vše) cítím se víc nemocná nežli zdravá, i když mi tělo funguje nejsem schopna hledat východisko z jeskyně, v níž jsem uvězněná je to nepopsatelně hrozný pocit zlostná chtěla bych raději nebýt nespokojená a neuspokojená rozzlobená plná zášti nejraději bych se zabila jsem celkově tím vším zasažena jako zraněné zvíře cítím každou urážku jako ránu kladivem vzlykala jsem a nemohla jsem se utišit nic mne netěší i život mne přestal bavit volám, křičím, řvu bez hlesu (jen sama v sobě) B. Na co myslím kolem mne tma, přede mnou tma že jsem zcela neschopná že jsem něčím vinna že jsem ošklivá myslím, že musím zemřít jsem zcela zmatená jsem jakoby vyvrácená z kořenů děsí mne myšlenky na pomstu mé vlasy jsou hrozné myslím si, že mne tohle peklo postihlo právem mám v hlavě zmatek (chaos) že jsem naprostá nula že musím být za něco potrestána mne asi nikdo na světě nemá rád nemám se na co těšit jsem z toho celá popletená mám o sobě velice nízké mínění sama sebe si nevážím mé šaty jsou nemožné domnívám se, že jsem něco velice cenného ztratila 17
část I. * Jak pomoci sám sobě ztratila jsem sebemenší zájem o druhé lidi myslím si, že jsem strašně zhubla (ztloustla) není v mém životě nic, na co bych ráda vzpomínala já jsem jak Pepánek nezdara nic neudělám dobře ztrácím představu, že tento život má nějaký smysl trápí mne noční můry neodpuštěné křivdy, které se mi staly to, že jsem někomu něco neodpustila, mne tíží jako kámen duševní traumata zanechala na mé duši trvalé rány; ty bolí, i když jsou zacelené nejsem s to odpustit si, že jsem to udělala (či ono neudělala) trápí mne, že někoho nenávidím a nedovedu mu odpustit pořád dumám, proč mne druzí lidé nemají rádi v mé mysli to není hezké (je to šeredné, odporné, děsivé, rozbouřené atp.) myslím si, že nemám naprosto žádnou cenu (hodnotu) mne nikdo nepotřebuje, já jsem již na odstřel má pýcha byla zraněna a já se cítím zneuctěna myslím si, že jsem nešika, hloupá ženská, líná, nenadaná atp. pořád si myslím, že jsem nechtěné dítě vše se mi zdá naprosto nesmyslné a bezúčelné domnívám se, že se mi v minulosti stávaly jen samé zlé věci v současné době je vše na levačku a v budoucnosti to bude ještě horší nikde není nic jistého, čeho by se člověk mohl chytit zdá se mi, že žiji ve světě, v němž vymřela veškerá láska stále se sama obviňuji, ale nepomáhá mi to C. Co dělám (jak se chovám) nic přemýšlím o čem? o všem jsem strašná puntičkářka cítím se strašně osamělá já vždycky všecko zkazím já asi druhé lidi nudím všichni jsou proti mně k ničemu se nemohu rozhoupat 18
1. kapitola Jak mi je o nic se nepokouším, stejně mi nic nemůže pomoci je mi strašně zatěžko být ve styku s lidmi, nevím, co jim říkat nemohu se rozhodnout jsem strašně nerozhodná jsem moc netrpělivá u ničeho nevydržím (nemám žádnou výdrž) k ničemu se nemohu rozhýbat, jsem prostě na dně a dál to nejde tohle myšlení vám vezme tolik energie, že se pak již k ničemu nevzchopíte druzí lidé mne nemají rádi, a proto se jim raději vyhýbám nejsem s to se na něco soustředit (jsem stále roztěkaná) druzí lidé odmítají mou společnost, a tak se jim raději vyhýbám dostala jsem se do slepé uličky, ze které není úniku je mi strašně zatěžko být stále sama, padá to na mne mám pocit, že každý den musím znovu a znovu bojovat o přežití D. Tělesné příznaky deprese Tělesné příznaky deprese nepatří k těm nejtypičtějším a nejvýraznějším projevům deprese. Obvykle nejsou rozhodující pro správné poznání (diagnostikování) deprese. Vzdor tomu není marné si je připomenout. bolesti hlavy bušení srdce bolesti žaludku (pocity tlaku v žaludku, nadýmání, průjem, zácpa atp.) časté nutkání k močení narušená sexuální funkce (nezájem o sex, frigidita) svírání u srdce (bolesti v srdeční krajině) poruchy srdečního rytmu pocity tlaku na prsou svírání hrdla celková slabost ztráta životního elánu (chybí élan vital energie k životu) sucho v ústech pocity závrati atp. 19
část I. Jak pomoci sám sobě K zamyšlení Člověk je tvor snadno zranitelný. Když vám lidé přestanou věnovat pozornost, když vás již nerozptyluje nic zajímavého, když vás příliš unavuje práce, když změny vašeho zdravotního stavu jsou příliš velké, začíná být život těžký. Sue Atkinsonová Když je člověk nepotřebný, nechtěný, nežádoucí, nechválený a neobdivovaný, když vás přestanou navštěvovat přátelé, o nichž se domníváte, že by vás navštívit měli, když vás přátelé nepřizvou ke spolupráci a když máte strach, že budete zapomenut, nemusí to být příznakem stárnutí. Může to být jen známkou duchovní nezralosti. Ivy Blackburnová Nejpodstatnější znaky deprese Příznaků deprese, jak jsme viděli, je mnoho. Zde je možno se ptát: Které příznaky jsou pro depresi nejpodstatnější? Odpověď na tuto otázku je možno hledat u odborníků, u lidí, kteří mají k depresi svou profesí blízko, zabývají se jí po celý život například lékaři, psychologové a psychoterapeuti. Podívejme se, co takováto dvojice na slovo vzatých odborníků (Papolos a Papolos, 1992 ) uvádí jako nejpodstatnější znaky deprese: depresivní nálada, snížený zájem o život, snížená chuť k jídlu, myšlenky na dobrovolný odchod ze života (sebevraždu), snížená schopnost na něco se soustředit, podstatně nižší životní energie, nespavost nebo naopak zvýšená spavost, snížené sebevědomí, snížená pohyblivost. 20
1. kapitola Jak mi je K zamyšlení Deprese může přijít náhle drasticky. Jindy přichází pomalu plíživě. Mám však s ní své vlastní zkušenosti. Jakmile se objeví určité příznaky, hned vím, oč jde. Sue Atkinsonová Pohled komise odborníků na příznaky deprese Tam, kde někomu nestačí slovo jednoho odborníka a rád by slyšel výrok skupiny odborníků o tom, podle čeho poznat, že se v daném případě jedná o depresi, tam je možno citovat výsledek práce komise, která měla za úkol říci, podle čeho se pozná, že v daném případě jde opravdu o depresi. Uveďme zde takovouto normu, na kterou se dnes odvolávají odborníci v celém světě. Jde o definici deprese podle DSM-III-R (což značí Diagnostic and Statistical Manual of the American Psychiatric Association Diagnostická a statistická příručka americké psychiatrické společnosti třetí revidovaná verze). Aby v určitém případě mohl být stav daného člověka diagnostikován jako deprese, pak se zde nutně musí vyskytovat souběžně minimálně pět z dále uvedených devíti příznaků: 1. depresivní nálada, 2. snížený zájem o běžnou činnost, 3. ztráta chuti k jídlu, 4. nespavost, 5. zpomalení pohybů i myšlení, 6. ztráta životní energie, 7. pocity snížené vlastní hodnoty a viny, 8. snížená schopnost myslet a zhoršené soustředění, 9. sebevražedné myšlenky či aktivita k tomu směřující. 21
část I. Jak pomoci sám sobě K zamyšlení Někteří lidé si berou více odpovědnosti za zlé věci, které se staly, nežli je spravedlivé. Není divu, že se pak propadají do deprese. Martin P. Seligman Slyšel jsem pověst o starém muži, který na svém smrtelném loži řekl: Měl jsem v životě mnohé starosti a těžkosti, obavy a strachy, ve většině případů se však ukázalo, že to, čeho jsem se tak bál, se nikdy nestalo. Winston Churchill Co se rozumí slovem deprese Slovo deprese je latinského původu. Slyšíme v něm sloveso deprimo, deprimere, depressi, depressus stlačiti (doslova de dolů a premere tlačiti). Význam slovesné formy slova deprese v současné době vyjadřuje: stisknout, stlačit, snížit (např. výkon, míru energie, intenzitu určité snahy, náladu atp.). Znamená to i sklíčit, stísnit, deprimovat, oslabit (např. aktivitu, fyzickou tělesnou sílu). Deprimovaný značí postižený krizí, zbídačelý, propadlý něčemu. Deprese sama pak znamená: pokles, stísněnost, sklíčenost, krize, stagnace (ustrnutí) atp. Deprese je dnes všeobecně známý termín. Pro vyjádření toho, co se depresí rozumí, se však používá i řady jiných českých a cizích termínů. Uveďme si některé z nich. České: stísněnost, sklíčenost, ochablost, netečnost, otupělost, lhostejnost atp. Cizí: melancholie (zádumčivost, těžkomyslnost, trudnomyslnost), letargie (naprostá netečnost, otupělost, lhostejnost, chorobná spavost), 22
1. kapitola Jak mi je apatie (netečnost, lhostejnost), indolence (nevšímavost, lhostejnost, pohodlnost), malaise (neurčitý pocit neklidu a zneklidnění, kdy člověk není ve své kůži a neví, co mu je a co mu chybí), dysthymie (depresivní myšlenky a nálady). Pokud jde o depresivní stavy u lidí, které nás zde zajímají (např. na rozdíl od hospodářské deprese), pak se setkáváme s jejich rozdělením na tzv. těžší klinické deprese a lehčí normální deprese (Siang-Yang Tan a John Ortberg, Jr. 1995). Archibald Hart (1982) rozlišuje obecné pojetí deprese do tří pohledů (jak je možno se na depresi dívat): I. Depresivní příznaky (symptomy) ty mohou být například průvodním jevem něčeho jiného nežli deprese například vážného onemocnění nebo chřipky atp. II. Depresivní reakce depresivní příznaky mohou být odpovědí na těžký životní zážitek (například ztrátu zaměstnání, úmrtí milované osoby, rozvod atp.). III. Deprese jako relativně samostatné onemocnění (nemoc). Tento význam zde máme na mysli, kdykoliv hovoříme o depresi. 23
část I. Jak pomoci sám sobě 2. Diagnostická sebeobsluha 2. Jedním ze způsobů, jak zjistit, jak to s námi je, je použít některých diagnostických metod zaměřených speciálně na ten druh těžkostí, které nás trápí. Existuje řada různých metod pro diagnostikování deprese. Uveďme si zde jednu z nejčastěji používaných, tzv. CES-D (Center for Epidemiological Studies of the National Institute of Mental Health Středisko epidemiologických studií Národního ústavu duševního zdraví deprese). CES D Co se od nás žádá? Reagovat na následující soubor tvrzení týkajících se vašich nálad, pocitů a obtíží. U každé položky máte možnost uvést jednu ze čtyř variant reakcí na tvrzení o výskytu určitého druhu nálad a obtíží: 0. Vůbec ne nebo jen velice zřídka (méně nežli jeden den v týdnu). 1. Málo, ale přece jen občas (jeden až dva dny v týdnu). 2. Příležitostně, avšak ne příliš dlouho (tři až čtyři dny v týdnu). 3. Většinu času nebo po celou dobu (po pět až sedm dní během posledního týdne). Je zde uveden dotaz na obtíže se spaním (těžkosti při usínání, probouzení se v noci, brzké probouzení a nemožnost dostatečně dospat atp). Pokud se tyto obtíže u vás vyskytovaly každý druhý den, uveďte u této otázky číslo 2. Pokud trvale nemůžete spát (pokud máte trvalé potíže se spaním), pak uveďte 3. 24
2. kapitola Diagnostická sebeobsluha Tvrzení určená ženám 1. Trápily mne věci (myšlenky), které mne obvykle netrápí. 2. Nechtělo se mi jíst neměla jsem vůbec chuť na jídlo. 3. Měla jsem pocit, že bych nemohla odvrátit (zahnat) těžkou náladu, ani kdyby mi v tom někdo pomáhal. 4. Měla jsem pocit, že jsem nebyla tak dobrá jako jiní lidé. 5. Měla jsem obtíže soustředit se na to, co jsem dělala. 6. Cítila jsem se stísněná (v depresi). 7. Cítila jsem, že vše, co jsem dělala, jsem dělala s námahou. 8. Při pohledu do budoucna jsem se cítila zcela bezmocně a beznadějně. 9. Myslela jsem na to, že můj život byl omyl. 10. Měla jsem strach. 11. Můj spánek byl nepokojný. 12. Byla jsem nešťastná. 13. Napovídala jsem toho méně nežli obvykle. 14. Cítila jsem se osaměle. 15. Lidé kolem mne se mi zdáli méně přátelští. 16. Neměla jsem takovou radost ze života, jakou obvykle mívám. 17. Měla jsem chvíle, kdy jsem plakala. 18. Byla jsem smutná. 19. Cítila jsem, že mne lidé nemají rádi. 20. Nemohla jsem se rozhodnout, co dělat, a tak jsem skoro nic nedělala. Tvrzení určená mužům 1. Trápily mne věci, které mne obvykle netrápí. 2. Nechtělo se mi jíst neměl jsem chuť k jídlu. 3. Měl jsem pocit, že bych nemohl odvrátit těžkou náladu, i kdyby mi v tom někdo pomáhal. 4. Měl jsem pocit, že jsem nebyl tak dobrý jako druzí lidé. 5. Měl jsem potíže soustředit se na to, co jsem dělal. 6. Cítil jsem se stísněn (v depresi). 7. Cítil jsem, že vše, co jsem dělal, jsem dělal s námahou. 8. V pohledu do budoucna jsem se cítil bezmocně a zcela beznadějně. 25
část I. Jak pomoci sám sobě 9. Myslel jsem, že můj život byl omyl. 10. Měl jsem strach. 11. Můj spánek byl nepokojný. 12. Byl jsem nešťastný. 13. Napovídal jsem toho méně nežli obvykle. 14. Cítil jsem se osaměle. 15. Lidé kolem mne se mi zdáli méně přátelští. 16. Neměl jsem takovou radost ze života, jakou obvykle mám. 17. Měl jsem chvíle, kdy jsem plakal. 18. Byl jsem smutný. 19. Cítil jsem, že mne lidé nemají rádi. 20. Nemohl jsem se rozhodnout, co dělat, a tak jsem skoro nic nedělal. Vyhodnocení Pro stanovení výsledné hodnoty tohoto vyšetření je třeba sečíst všechna čísla u všech tvrzení. Výsledná hodnota se pohybuje v rozmezí od nula do šedesáti bodů. Toto číslo neuvádí míru deprese, jen naznačuje úroveň vašich depresivních obtíží v posledním týdnu. Výsledný počet bodů: Úroveň depresivních obtíží 0 9 stav bez deprese 10 15 stav mírně depresivní 16 24 stav středně depresivní 25 60 stav výrazně depresivní Co s tímto výsledkem vyšetření? V případě, že jste získali 25 nebo více bodů, bylo by dobré obrátit se okamžitě na odborníka: klinického psychologa, psychoterapeuta, lékaře, psychiatra atp. 26
2. kapitola Diagnostická sebeobsluha V případě, že jste získali 16 24 bodů, počkejte 14 dní a toto vyšetření proveďte znovu. Jestliže se opět umístíte v tomto rozmezí (16 24 bodů), obraťte se s důvěrou na odborníka (psychologa). V případě, že se domníváte, že váš život postrádá smysl a že by bylo lepší nebýt, nebo když myslíte na to, jak svůj život ukončit, obraťte se ještě dnes na odborníka bez ohledu na to, kolik bodů jste v tomto testu získali. Neotálejte. Nemuselo by se to vyplatit. 27
část I. Jak pomoci sám sobě. 3. Jak dochází k depresi? Naše emoce (city) jsou ovlivňovány tím, co si sami o sobě a o světě kolem nás myslíme. Tomu pak věříme a podle toho i jednáme. William Backus To, čemu věříme, je nejdůležitějším faktorem našeho emocionálního života. Marie Chapianová K depresi dochází, když člověk již nemá pro co žít, když nenachází další životní cíle. Snadno má pak záchvaty hluboké deprese. Edwin Aldrin (druhý muž na Měsíci) Jsou nemoci, které mají (řečeno velice zjednodušeně) jen jednu jedinou příčinu. Příkladem takovýchto nemocí mohou být tzv. přenosné nemoci (o které se zajímají epidemiologové). U těchto nemocí stačí znát druh viru či bakterie a víme, odkud tato nemoc přichází. U velkého množství nemocí však tomu tak není. Příkladem mohou být různá onemocnění srdce a krevního oběhu. I když právě na ně v současné době umírá největší počet lidí, přece jen nejsme s to ukázat prstem na jednu příčinu a říci: tento jediný faktor (činitel) způsobuje tuto nemoc. Podobně jako u onemocnění srdce a krevního oběhu je tomu i u rakoviny. Ani u rakoviny neznáme vir, který by ji způsoboval. Do této řady nemocí, které vznikají z různých příčin, patří mimo jiné i deprese. Když měli dva autoři (Siang-Yang Tan a John Ortberg, Jr., 1995) odpovědět na otázku Proč dochází k depresi?, uvedli následující nástin různých příčin, které k depresi vedou. 28
3. kapitola Jak dochází k depresi? Příčiny deprese, které spočívají v narušeném životním stylu (v tom, jak nezdravě žijeme) nedostatek spánku přepracování a vyčerpání nadměrnou prací nedostatek pravidelného, dostatečného pohybu (např. práce, tělesného cvičení atp.) Tělesné (biologické) příčiny, například předcházející onemocnění, nemoc Poporodní deprese (vyskytuje se u jedné desetiny matek). Vliv změny počasí (tzv. změn tlaku SAD Seasonal Affective Disorders, sezonní emocionální obtíže); tyto obtíže se vyskytují u 5 6 % obyvatel. Zážitek nemoci vlastní nebo člověka, který nám je blízký, vzácný a drahý například objevení příznaků rakoviny (u sebe či u manžela, dítěte, rodiče, přítele, přítelkyně atp.). Vyšší citová zranitelnost Takzvaná charakteristika DPP Depression Prone Personality (osobnost se znaky vyšší citové zranitelnosti). Tato osobnost podle Fredericha Flacha (1974) se vyznačuje následujícími znaky: vyšší mírou etické (morální) odpovědnosti (bere věci až příliš vážně); je mimořádně ambiciózní (snaží se podávat vždy dobrý výkon); je ve vyšší míře soutěživý až soupeřivý (kompetitivní); má vyšší míru životní energie (zdá se býti nezdolný k neutahání ); až příliš se stará o to, jak se druzí lidé cítí; snad až příliš se bojí, aby city druhých lidí nezranil; je až příliš závislý na lidech, které miluje; snad až příliš citlivě reaguje na vše, co by mohlo i jen v sebenepatrnější míře snížit pocit jeho hodnoty (sebecenění self-esteem); 29
část I. Jak pomoci sám sobě prožívá (až příliš) bolestně každou netaktnost druhých lidí (každé ponížení, urážku atp.); neví si rady s nepřátelskými postoji druhých lidí (je často vůči útokům druhých lidí bezbranný); je-li napaden, těžko se sbírá k obraně i tam, kde obrana je zcela oprávněná. Zážitek selhání a hříchu Je zde výrazné povědomí o tom, že jsem v životě udělal, co jsem jako člověk udělat neměl, případně že jsem neudělal, co jsem jako čestný člověk udělat měl. Je zde výrazně negativní postoj k určitému člověku nenávist, zlost, hořkost, neodpuštění toho, co mně či někomu jinému udělal, zloba (na někoho či na něco). Existuje povědomí o odchýlení se od cest, které jsou považovány morálně, eticky, nábožensky atp. za správné (např. nedodržení slova, lhaní, manželská nevěra, opomenutí péče o rodiče, krádež, zpronevěra atp.). Byla projevena nedůvěra nejvyšší autoritě (Bohu) například nevěřil jsem, že mne má rád (nevěřil jsem pevně bezpodmínečné Boží lásce ke mně, tomu, že není na světě člověka, kterého by Bůh neměl rád, že je s to mi odpustit atp.). Neschopnost činit pokání, navrátit se k tomu, kdo mne má rád, atp. Obtížné životní zkoušky Těžké životní situace typu nedůvěry ze strany druhých lidí, nezaměstnanosti (ztráty zaměstnání), finančních obtíží, neúspěchu, vystavení neoprávněným pomluvám (proti nimž se člověk nemůže bránit) atp. 30
3. kapitola Jak dochází k depresi? Osamění Opuštění jak tomu je například při osiření, ovdovění, po rozvodu, po úmrtí přátel (viz situaci stárnoucích lidí, kterým odcházejí jejich vrstevníci). Opuštění milovanou osobou například děvče, se kterým se rozejde mládenec. Odmítnutí (například vstupu do žádoucího mezilidského vztahu). Existenční prázdnota Pocity bezvýznamnosti vlastního úsilí. Ztráta představ o nadějnosti toho, oč se snažím. Ztráta smysluplnosti vlastní činnosti. Existenční vakuum ( nemám proč žít ). Pocity tíhy odpovědnosti za to býti člověkem. Pocity zkaženosti světa či totálního propadnutí zlu. Biologické faktory porucha biochemické aktivity v centrální části mozku vliv genetických faktorů (dědičnosti) nedostatek látek typu serotoninu, norepinefrinu atp. Špatné mezilidské vztahy Rozpad rodiny (50 % lidí v depresi uvádí, že nemají dobré vztahy ve vlastní rodině). Špatná sociální komunikace (nedobrý způsob sdílení a sdělování, nedostatek rozhovoru, absence opravdového dialogu atp.). Neexistence blízkého člověka přítele, přítelkyně či přátel a přítelkyň. Rozhádání se se všemi lidmi. 31
část I. Jak pomoci sám sobě Širší sociálně-kulturní faktory život v politicky nestabilní situaci život v nadměrné chudobě a bídě nepříznivé etnické faktory (např. život utlačované menšiny) Existence nemoudrých představ, myšlenek, přesvědčení a očekávání Sobectví vidění jen sama sebe a vlastních zájmů (egoismus). Nadměrný perfekcionismus (snaha dělat vše, vždy a za každou cenu na sto procent). Zveličování (např. toho, co je zlé, vlastních zásluh atp.). Shrneme-li: Paleta příčin, které vedou k depresi, je velice pestrá. Setkáme-li se s depresí, pak není tak snadné uhodnout na první pohled, proč k ní došlo. Vyplatí se však zjišťovat celý soubor činitelů, které pravděpodobně stojí v pozadí deprese. Proč? Protože znalost podmínek, které umožnily zrod deprese, nám může být pomocí při jejím léčení (odstranění). K zamyšlení Naše myšlení může ovlivnit náš zdravotní stav k dobrému i ke zlému. Madelon Visintainer Své nálady si vytváříme sami tím, jak se na svět díváme, jak se k němu stavíme, tj. tím, co si o něm myslíme. Martyn Lloyd-Jones Pesimismus, a zvláště takzvaný naučený pesimismus je úrodnou půdou pro zrod a růst deprese. Dochází k ní zvláště často tam, kde jste zároveň v nepřejícném a nepřátelském prostředí. Martin P. Seligman 32
4. kapitola 4. 4. Dají se depresivní stavy navodit uměle? U řady nemocí bylo dosaženo výrazného pokroku jak v poznání jejich příčin, tak poté i v léčení, když se podařilo danou nemoc navodit uměle. Týká se to zvláště nakažlivých nemocí. Tím, že se podařilo navodit určitou nemoc (např. tyfus) záměrně v laboratoři, se prokázalo, že již víme, proč k ní dochází. Výzkum mohl říci známe pachatele. Druhým krokem pak bylo tohoto pachatele zneškodnit. Obdobný postup byl ve druhé polovině dvacátého století použit i při studiu deprese. Jak se přišlo na to, jak vzniká deprese Psychologové jsou širší veřejnosti známi mimo jiné i díky pokusům se psy, které na počátku minulého století prováděl v Petrohradě Ivan Petrovič Pavlov. Tyto pokusy, za které I. P. Pavlov dostal v pořadí již druhou Nobelovu cenu, vedly (mimo jiné) i k upřesnění našeho poznání některých zákonitostí procesu jednoho druhu učení (tzv. podmiňování). A byly to právě pokusy tohoto druhu, které v USA v laboratořích profesora Richarda Solomona na univerzitě v Pensylvánii prováděl Bruce Overmier. V těchto pokusech šlo do určité míry o opakování toho, co dělal I. P. Pavlov. Psi byli v rámci pokusu vystaveni dvěma druhům podnětů najednou: tónu určité výšky a slabému elektrickému podnětu, způsobujícímu nepříjemný, mírně bolestivý pocit. To byla jen první část pokusu. Ve druhé se mělo ukázat, zda se pes naučí spojovat daný tón s bolestivým zážitkem tak, že v další části pokusu bude reagovat ucuknutím na tón znějící tentokrát již jen osamoceně, tj. bez elektrického šoku. Bude reagovat na tón stejně jako na bolestivý podnět elektrickou ránu. Jak bude reagovat? Tím, že se bude snažit utéci z místnosti, která měla drátěnou (elektricky vodivou) podlahu, do druhé, k ní přilehlé místnosti. Potud teorie. Skutečnost však byla jiná. 33
část I. Jak pomoci sám sobě a H Obr. 1 Půdorys místnosti (H), v níž bylo experimentálně navozováno zatěžování nervového systému pokusných zvířat. V této místnosti zněl nepříznivý zvuk. Ten bylo možno vypnout páčkou (a). V textu se hovoří o tom, co se stalo, když páčka někdy fungovala a jindy nefungovala. Ve chvíli, kdy zazněl daný tón, psi se v této laboratoři chovali líně a netečně (naprosto nemožně). Neutekli do druhé místnosti, ale svěsili hlavy, lehli si, zívali a usínali ač daný tón zněl a zněl. V zápiscích Bruce Overmiera čteme, že psi byli unudění, otrávení, k smrti smutní a bez jakýchkoliv známek živosti (volní činnosti). Není divu, že Bruce Overmier byl z toho nešťastný a nevěděl si rady. Naštěstí byl v této laboratoři i Martin E. P. Seligman právě promovaný doktor psychologie. Ten zde nastoupil na místo ve výzkumu motivace po ukončení studií psychologie na Princetonské univerzitě a po obdržení doktorátu tamtéž. Seligmana napadlo, že situaci strašně smutných psů by bylo možno chápat i jinak, nežli říkala teorie. Jak? Například jako model uměle navozené deprese. Od myšlenky k činu nebylo pro mladého doktora psychologie daleko. Společně se svým kolegou Stevenem Maierem připravili pokus, který měl ukázat, že tato domněnka (že jde o model uměle navozené deprese) se dá experimentálně potvrdit. Jak takovéto pokusy vypadaly? 34
4. kapitola Dají se depresivní stavy navodit uměle? K M L Obr. 2 Půdorys dvou místností, v nichž byly prováděny pokusy s umělým navozováním deprese K místnost s elektricky vodivou podlážkou L malá překážka (bariéra), kterou bylo třeba překonat (přeskočit), aby se pokusné zvíře dostalo do druhé místnosti (M) M místnost s normální podlážkou (místnost klidu) Seligmanova a Maierova pokusu se účastnily tři skupiny psů. Skupina (A) měla možnost zastavit zvuk daného tónu tím, že se dotkla (packou či nosem) určité destičky (vypínače zvuku). Druhá skupina (B) byla na tom ve všem stejně až na to, že tam vypínač zvuku nikdy nefungoval. V pokusu zvuk přestal náhodou, tj. tehdy a jen tehdy, když se v první skupině (A) některý pes dotkl tamního vypínače zvuku. Třetí skupina (C) byla tzv. kontrolní (srovnávací) skupinou. V ní nebylo použito ani tónu, ani elektrických podnětů. V tomto uspořádání pokusu to byla druhá skupina (B), která byla skupinou kritickou. V obou skupinách (A i B) byli psi vystaveni stejnému zvuku. V prvé skupině (A) však měli psi možnost uniknout z této pro ně nepříjemné situace, zvuk prostě sami vypnuli tím, že stlačili příslušnou páčku. Na to psi přišli poměrně velice brzy. Používali toho poté velice umně. Ve druhé 35
část I. Jak pomoci sám sobě skupině (B) tomu bylo jinak. Tam ať psi dělali co dělali, zvuk zněl bez ohledu na jakoukoliv jejich iniciativu. Nic nevedlo ke zlepšení situace. Obecně řečeno: psi zde ve skupině (B) byli v situaci pro ně velice nepříjemné, ze které nebylo úniku. A právě to bylo kritickým momentem celého pokusu. Poté, co se psi vycvičili ve spojování (podmiňováním) daného zvuku s elektrickým šokem, byli dáni do dvoupokojového (dvoukomorového) oddělení. Do té části, kde byla drátěná (elektricky vodivá) podlážka. Tato místnost byla oddělena od druhé místnosti s dřevěnou podlážkou malou, poměrně nízkou překážkou. Pes do druhé komory viděl. Když překážku přeskočil a to nebylo žádným uměním dostal se do bezpečí. Co se však stalo? Psi z první a třetí skupiny (A a C) velice rychle řešili tuto situaci. Jakmile zazněl daný tón, ihned utekli do druhé místnosti, a tím do bezpečí. Jinak tomu však bylo ve druhé (B) skupině. Dvě třetiny psů zůstaly stát a ani se nehnuly. Tito psi se o nic nepokusili. Otupeně zírali kolem sebe, poté si lehli a odpočívali. Nedělali zhola nic. Čím to bylo způsobeno? Vysvětlení zde bylo jednoznačné: psi v druhé skupině (B) prostě poznali, že ať dělají co dělají, vše je marné. Nic situaci neřeší. To je natolik zklamalo a zničilo (deprimovalo), že se vzdali jakýchkoliv pokusů situaci řešit. Seligman se domníval, že to byl zážitek marnosti a beznadějnosti, bezmoci z představy, že jim není pomoci. Bylo to pravděpodobně důsledkem skálopevného přesvědčení o tom, že z dané situace není možno se za žádnou cenu dostat. Takovéto přesvědčení psy vehnalo do deprese. To všechno ale byly termíny, které je možno smysluplně použít tam, kde hovoříme o lidech a o jejich duševní činnosti (myšlení, přesvědčení, očekávání atp.). Jakým právem jich však bylo možno použít tam, kde šlo o psy? Odpověď na tuto otázku daly série dalších pokusů, tentokrát již provedených na lidech. Prvé provedl Donald Hiroto, další Bill Cosby atp. V podstatě bylo dosaženo obdobných výsledků. I zde se ukázalo, že dva ze tří lidí upadli do depresivního stavu. S lidmi však bylo možno hovořit o tom, co zažili. Ukázalo se, že Seligmanovo uvažování o psech bylo oprávněné. Zážitek marnosti jakéhokoliv pokusu o řešení těžké situace, poznatek ať dělám co dělám, situaci to neřeší byl tak identifikován (nalezen a určen) v samém jádru vzniku deprese. 36
4. kapitola Dají se depresivní stavy navodit uměle? Marnost nad marností, všecko je marnost. Bible, kniha Kazatel 1, 2 Co nás deprimuje? Když se ukázalo, že kriticky důležitým momentem pro zrození deprese je to, že nás něco deprimuje, je dobré si ujasnit, co nás může deprimovat (co může navozovat pocity stísněnosti a depresivní nálady). V Seligmanových pokusech bylo deprimujícím faktorem poznání, že nic se nedá dělat pro to, aby se situace zlepšila. Toto poznání bylo navozeno poznáním toho, že to, co se odehrávalo bylo jiné, nežli bylo očekáváno. Pes byl zvyklý na to, že ve chvíli, kdy v kleci zmačkne páčku (viz obr. 1), elektrické napětí v kovové mřížce podlahy se okamžitě (automaticky) odstraní (vypne). V takto uspořádaném světě se dalo žít a přežít. V situaci, kdy vše neběželo tak, jak to vždycky chodilo, došlo k šoku. Dá se říci, že pes nevěděl a nechápal, co se děje a dělo se něco, co bylo pro něho nepříjemné. Tak tomu bylo u psů v Seligmanových pokusech. Jak tomu ale je u lidí u nás? Kdybychom se vrátili k pokusům, které s lidmi při navozování deprese prováděl japonský psycholog Donald Hiroto, poznali bychom, že tam šlo o určitou obdobu toho, co se dělo se psy. Škodlivým faktorem tam nebylo elektrické napětí, které by bylo zavedeno do podlahy klece a navozovalo by elektrické šoky, ale hluk prostředí, v němž měla daná osoba pracovat. I v těchto pokusech s lidmi byly pokusné osoby připravovány na tento pokus tím, že v místnosti, kde se nacházely, bylo tlačítko, které zastavilo nepříjemný hluk vysílaný z reproduktoru. Pokusné osoby byly vycvičeny tak, že jakmile zazněl rušivý hluk, dotkly se téměř automaticky daného ovladače. Kritickým momentem zde byla situace, kdy toto očekávané a téměř zautomatizované úspěšné řešení nežádoucí situace přestalo fungovat. Tak tomu bylo v psychologických pokusech. Jak to ale funguje v našem běžném životě? Uveďme si zde několik příkladů z praxe. Venku je zamračeno, začíná se stmívat a snažíme se rozsvítit elektrické osvětlení. To, jak to provést, máme téměř zautomatizováno. Jednou však 37
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.