Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) nový obyvatel krkonošských tlejících dřev

HORÁKOVÁ V., HOLÁ E. & NOVOZÁMSKÁ E. 2012: Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) - nový obyvatel krkonošských tlejících dřev. Opera Corcontica 49: 197 203 Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) nový obyvatel krkonošských tlejících dřev Green shield-moss (Buxbaumia viridis) the new inhabitant of decaying wood in the Krkonoše Mts VIERA HORÁKOVÁ 1, EVA HOLÁ 2 & EVA NOVOZÁMSKÁ 3 1 Správa KRNAP, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí, CZ, vhorakova@krnap.cz 2 AOPK ČR, Kaplanova 1, 148 00 Praha a Přírodovědecká fakulta JU, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, CZ, eva.neurazy@gmail.com 3 Přírodovědecká fakulta UK, Benátská 2, 120 00 Praha, CZ, eva.novozamska@gmail.com Abstrakt Z území českých Krkonoš nebyly historicky uváděny žádné nálezy šikoušku zeleného. Na základě terénního průzkumu vytipovaných oblastí bylo v roce 2011 objeveno 5 lokalit s jeho recentním výskytem. Jedná se o lokality Pustý potok, Černý potok, Tetřeví potok, Vavřincův potok a Černý důl potok Čistá. Na lokalitě Tetřeví potok byly zaznamenány 3 a na lokalitě Černý důl potok Čistá 2 mikrolokality. Na všech lokalitách byly popsány přesné souřadnice výskytu a ekologické charakteristiky. Šikoušek zelený se na krkonošských lokalitách vyskytoval na padlém dřevu jehličnatých i listnatých dřevin ve vyšším stupni rozkladu, v místech s vyšší vzdušní vlhkostí a částečně prosvětleným stromovým patrem. Klíčová slova: lesní management, mech, mechorost, Natura 2000, ohrožený druh, Směrnice o stanovištích Abstract There have been lacking any historical records of green shield-moss from the Czech part of the Krkonoše/ Karkonosze Mts (the Giant Mts) to date. In 2011, we conducted a field survey of the species on selected localities. As a result, five localities of the species have been discovered the Pustý potok, the Černý potok, the Tetřeví potok, the Vavřincův potok and the Černý důl potok Čistá. Moreover, three microlocalities have been recorded in the Tetřeví potok locality while two have been found in the Černý důl potok Čistá locality. Localization and site conditions of all of the localities are presented in the study. The moss has been found on decaying wood of deciduous and coniferous trees in higher degree of decomposition and on localities with higher air humidity and partially open canopy. Keywords: forest management, bryophyte, Natura 2000, threatened species, Habitat directive Úvod Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) je velice drobný mech, jehož vegetativní stélka je redukována na několik desítek mikrometrů velká vlákna prvoklíčku a obalné listy gametangií, a proto je běžně v přírodě viditelný pouze ve fázi sporofytu. Sporofyt, tvořený štětem a tobolkou měří 1 2 cm (Obr. 1). Nové zelené sporofyty vyrůstají na podzim, na jaře až létě se z nich uvolní výtrusy, a poté prázdné tobolky postupně zhnědnou a přetrvávají po celý rok. Druh obvykle roste na vlhké tlející dřevní hmotě ve vyšším stádiu rozkladu (DIERSSEN 2001). Obsazuje zetlelé padlé kmeny, ztrouchnivělé pařezy i větve jehličnatých, méně často listnatých dřevin. Pro jeho výskyt je zapotřebí stabilní výskyt tlející dřevní hmoty. Šikoušek zelený je v České republice považován za ohrožený druh (KUČERA & VÁŇA 2005). V současné době je znám z 87 lokalit (BIOMONITORING 2007), z toho celkem 37 lokalit bylo nalezeno v CHKO Jeseníky (ZMRHALOVÁ et al. 2010). Další oblastí s větším počtem lokalit je CHKO Beskydy (PLÁŠEK & NOVOZÁM- SKÁ 2011). Jediný záznam o tomto druhu z území Krkonošského národního parku se objevil v seznamu ohrožených druhů mechů, ale bez uvedení konkrétního místa nálezu (PILOUS 1985). Je pravděpodobné, že šlo o expertní odhad možnosti výskytu tohoto druhu v rámci přípravy červeného seznamu mechů pro Krkonoše. Žádné další konkrétně lokalizované údaje z české strany Krkonoš nejsou známy (SOLDÁN 1992, VÁŇA 2006). Historicky nejblíže situovaným záznamem s uvedením konkrétní lokality je výskyt šikoušku zeleného z Podkrkonoší z Kunčic nad Labem

198 OPERA CORCONTICA 49 / 2012 Obr. 1. Tobolky šikoušku zeleného (Buxbaumia viridis) v různém stádiu vývoje. Foto J. Vaněk. Fig. 1. Capsules of the green shield- -moss (Buxbaumia viridis) in different stages of ontogeny. (CYPERS LANDRECY 1897). Nejbližšími recentními lokalitami jsou PR Peklo u Nového Města nad Metují a Svatojiřský les u Nymburka. Cílem příspěvku je uvedení přehledu nově objevených lokalit tohoto druhu na území Krkonoš a shrnutí dosavadních pozorování ekologie tohoto druhu na uvedeném území. Metodika Při výběru oblastí možného výskytu šikoušku zeleného na území KRNAP byla zohledněna zejména nadmořská výška, přítomnost rozkládajícího se dřeva, typ lesního porostu a jeho věk. Na základě těchto kritérií jsme se zaměřily na montánní stupeň Krkonoš s výskytem smrkových a smíšených porostů nad 50 let věku. V průběhu roku 2011 byly vytipované oblasti prozkoumány. Na lokalitách s potvrzeným výskytem byla provedena lokalizace pomocí GPS měřící soustavy Trimble GeoExplorer GeoXH (přesnost zaměření polohy < 1 m). Dále byly zaznamenány základní údaje: počet tobolek a jejich stáří, počet štětů bez tobolek, druh dřeviny, na které se šikoušek zelený vyskytoval, stupeň rozkladu dřevní hmoty, sklon a orientace, další druhy mechorostů vyskytující se v bezprostřední blízkosti, případně další místně důležité doplňující informace. Semikvantitativní stupnice rozkladu dřevní hmoty byla použita dle práce SÖDERSTRÖMA (1988). Rozklad dřevní hmoty je v této práci měřen v osmi stupních: 1. dřevo tvrdé, neporušená kůra; 2. dřevo tvrdé, kůra se rozpadá, povrch je stále pokryt kůrou více jak z 50 %; 3. dřevo tvrdé, kůra se rozpadá, povrch je pokryt kůrou méně než 50 %; 4. dřevo měkčí, kůra chybí; 5. měkké dřevo, povrch s úzkými trhlinami, malé kousky dřevní hmoty začínají opadávat; 6. měkké dřevo, obrys kmene zdeformován; 7. povrch kmene těžko definovatelný; 8. obrys kmene nelze rozeznat, žádné pozůstatky tvrdého dřeva. Nomenklatura doprovodných druhů mechorostů je uváděna podle KU- ČERY & VÁŇI (2005). Všechny lokality jsou od jara 2011 monitorovány a stav populací šikoušku zeleného bude pravidelně zaznamenáván i v dalších letech. Zároveň se bude s výše popsanou strategií pokračovat v dalším průzkumu území KRNAP. Výsledky V rámci terénního průzkumu byly prověřeny vytipované oblasti v západní, centrální a východní části KRNAP. Ze všech prozkoumaných oblastí byl druh nalezen na pěti lokalitách. Jeho výskyt nebyl potvrzen na Klokotivém potoce v oblasti obce Paseky nad Jizerou, v oblasti Huťského a Ryzího potoka v Rokytnici nad Jizerou, v oblasti pravostranného přítoku říčky Mílnice u města Harrachov a v části údolí Lysečinského potoka v Horních Lysečinách. Na těchto lokalitách se nacházely lesy listnaté, smíšené i jehličnaté, ve všech případech byl přítomen vodní tok a s různou intenzitou se zde nalézala padlá dřevní hmota. Následující lokality s recentním výskytem šikoušku zeleného v Krkonoších (lokalizace a zaznamenané údaje o nalezištích viz Tab. 1, mapa výskytu viz Obr. 2):

HORÁKOVÁ et al.: ŠIKOUŠEK ZELENÝ V KRKONOŠÍCH 199 Tab. 1. Seznam lokalit šikoušku zeleného (Buxbaumia viridis) na území Krkonoš. Tab. 1. List of localities of the green shield-moss (Buxbaumia viridis) in the Krkonoše Mts. Explanations: bříza = birch, buk = beech, kmen = trunk, pařez = tree stump, smrk = spruce. Název lokality Name of locality Katastr Catastre GPS [WGS 84] Coordinates [WGS 84] N. výška (m n.m.) Altitude (m a.s.l.) Počet mikrolokalit Number of microlocalities Počet sporofytů a štětů Number of sporophytes and setae Druh dřeviny Tree species Stupeň rozkladu Degree of decay Datum nálezu Date of discovery Pustý potok Vítkovice N 50 40' 38" E 15 32' 16" 620 1 2 pravděpodobně smrk, mohutný pařez 4 5 5/25/2011 Černý potok Dolní Dvůr N 50 40' 25" E 15 41' 00" 780 1 2 buk, mohutný pařez 6 7/19/2011 Tetřeví potok Dolní Dvůr N 50 40' 06" E 15 41' 11" 910 920 3 23 buk, kmen 3 4 5/24/2011 potok Čistá Černý Důl N 50 39' 26" E 15 42' 25" 870 890 2 3 smrk, kmen 3 5/26/2011 Vavřincův potok Horní Maršov N 50 40' 40" E 15 46' 45" 800 1 6 bříza, kmen 6 5/25/2011 Obr. 2. Mapa výskytu šikoušku zeleného (Buxbaumia viridis) na území Krkonoš. Fig. 2. Distribution map of the green shield-moss (Buxbaumia viridis) in the Krkonoše Mts.

200 OPERA CORCONTICA 49 / 2012 Pustý potok Lokalita se nalézá v obci Vítkovice v Krkonoších, na mírně svažitém pravém břehu Pustého potoka nad silnicí v přibližně 50 let starém smrkovém porostu s dostatečným výskytem padlého dřeva, především ve formě pařezů. Půda je zde mělká, skeletovitá. Šikoušek se zde vyskytoval na jediné mikrolokalitě na mohutném, pravděpodobně smrkovém pařezu o průměru 60 cm. Z mechorostů se nejhojněji v bezprostřední blízkosti vyskytoval čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), který doplňovaly další mechorosty kornice slezská (Herzogiella seligeri), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium) a dvouhrotec chlumní (Dicranum montanum). Smrkový porost byl hustý, pařez se šikouškem zeleným se nalézá na jeho okraji, kam proniká více světla než přímo uvnitř porostu. V bylinném patře smrkového porostu byly ze zajímavějších druhů zaznamenány strdivka nící (Melica nutans) a kopytník evropský (Asarum europaeum). Černý potok Lokalita je situovaná přibližně 200 m od Zlatého Mlýna proti proudu Černého potoka, na jeho levém břehu, v bukovo-smrkovém porostu. Břehy se strmě svažují k nivě potoka. Půda je zde vlhká, humózní s vrstvou opadu bukového a javorového listí. Šikoušek byl nalezen na bázi bukového pařezu. Stáří padlého stromu lze odhadnout přibližně na 100 let. Lokalita byla opět částečně prosvětlena díky mezernatému porostu lesa, kde byly odstraněny staré stromy a zatím nebyly ve stromovém patře nahrazeny. Přítomnost padlého dřeva v okolí byla zaznamenána v menší míře, a to ve formě kmenů, pařezů a drobných větviček. Z mechů a lišejníků rostoucích v těsném okolí šikoušku zeleného lze uvést křehutku různolistou (Chiloscyphus profundus), dvouhrotec chlumní (Dicranum montanum) a lišejník dutohlávku (Cladonia sp.). Tetřeví potok Početně nejbohatší lokalitou je Tetřeví potok (Obr. 3). Místo nálezu se nachází na levém břehu Tetřevího potoka v bukovém porostu v mírném svahu, nedaleko od Vilemíniny cesty vedoucí k Tetřevím boudám. Celá lokalita je protkaná systémem stružek, což výrazně zvyšuje vlhkost prostředí a umožňuje tak rozvoj mechového patra. Šikoušek zde byl nalezen na třech Obr. 3. Lokalita Tetřeví potok bukový porost. Foto J. Vaněk. Fig. 3. The locality Tetřeví potok beech forest. padlých kmenech. Jednalo se o bukové kmeny, pod opadávající kůrou byly hojně patrny rhizomorfy rodu václavka (Armillaria). Okolní lesní porost byl prosvětlený po pádech starých stromů a zmlazující dřeviny zatím nedosáhly stromového patra. Na zemi byl dostatek padlého rozkládajícího se dřeva, především ve formě kmenů. Mezi mechorosty, které byly zaznamenány v blízkosti výskytu šikoušku byly srpnatka háčkovitá (Sanionia uncinata), kornice slezská (Herzogiella seligeri), měřík tečkovaný (Rhizomnium punctatum) a křehutka různolistá (Chiloscyphus profundus). Černý důl potok Čistá Jedná se o přibližně 80 let starý smrkový porost na mírném svahu pravého břehu potoka Čistá v Černém dole (Obr. 4). Šikoušek zelený zde byl nalezen na dvou mikrolokalitách. Půda je zde mělká, vlhká, skeletovitá, místy balvanitá. Lokalita je opět částečně pro-

HORÁKOVÁ et al.: ŠIKOUŠEK ZELENÝ V KRKONOŠÍCH 201 Obr. 4. Lokalita Černý důl smrkový porost. Foto V. Horáková. Fig. 4. The locality Černý důl spruce forest. světlena díky rozvolněnému porostu smrku a na zemi je dostatek padlého dřeva. Šikoušek zde roste na rozpadajícím se smrkovém pařezu a na krátkém kmeni. Mechorosty, které provázely šikoušek na lokalitě jsou křehutka různolistá (Chiloscyphus profundus), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), měřík tečkovaný (Rhizomnium punctatum), kornice slezská (Herzogiella seligeri) a dvouhrotec chlumní (Dicranum montanum). Vavřincův potok Vavřincův potok protéká hluboce zařízlým Vavřincovým dolem. Na jeho pravém břehu byla objevena lokalita s výskytem šikoušku zeleného. Jedná se o kulturní smrkový porost s příměsí břízy, prosvětlený díky rozvolněnému stromovému patru. Půda je mělká, spíše vysychavá s vrstvou smrkového opadu. Na lokalitě je ve vysoké míře přítomné padlé dřevo zejména ve formě klestu na hromadách a padlých kmenů. Šikoušek zelený zde rostl na padlém kmeni břízy. Kmen porůstaly další druhy jako čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), křehutka různolistá (Chiloscyphus profundus), kornice slezská (Herzogiella seligeri), lesklec příjemný (Plagiothecium laetum) a dvouhroteček různotvarý (Dicranella heteromalla). Diskuse Šikoušek zelený je v celé Evropě považován za vzácný druh. Jeho výskyt v České republice je v posledních letech intenzivně sledován zejména v souvislosti s monitoringem evropsky významných druhů dle Směrnice o stanovištích 92/43/EEC. Celkem bylo na území KRNAP vytipováno 10 lokalit, nicméně na polovině lokalit druh nalezen nebyl. Rozmístění lokalit s výskytem šikoušku v západní, centrální a východní části KRNAP naznačuje, že by mohlo jít o relativně častý druh v krkonošských lesích, kde je dostatečná vzdušná vlhkost a větší množství tlejícího dřeva v různém stupni rozkladu jako je tomu např. v Jeseníkách (ZMRHALOVÁ et al. 2010). Pozoruhodné je, že v Krkonoších neexistují žádné historické údaje o výskytu tohoto druhu. Pravděpodobně se zde šikoušek vyskytoval i v minulosti, ale nebyl nalezen, protože lesům v nadmořské výšce 600 900 m (kde se šikoušek nejčastěji vyskytuje) nevěnují bryologové příliš pozornosti. Ta byla a je na území českých Krkonoš zaměřena především na ledovcové kary, které hostí mimořádně bohatou bryoflóru (KUČERA et al. 2004). Lokality, kde šikoušek zelený nebyl nalezen, byly charakteristické padlým dřevem pouze v jedné fázi rozkladu nebo s minimální přítomností padlých kmenů či pařezů. Na základě pozorování šikoušku zeleného na krkonošských lokalitách lze potvrdit, že tato místa mají v několika kategoriích shodné ekologické charakteristiky. Jedná se o naleziště v lesních komplexech, kde je porost mezernatý, tudíž tam dopadá v průběhu dne alespoň částečně přímé sluneční světlo. Lesní mechorosty jsou rostliny poměrně náročné na trvale vyšší relativní vlhkost vzduchu (HRADÍ- LEK 1999), která byla ve všech případech zajištěna blízkostí vodního toku. Přestože u epixylických druhů mechorostů je často pozorována jejich korelace výskytu s druhem dřeviny (JANSOVÁ & SOLDÁN 2006) a u šikoušku zeleného se udávají jako nejčastější místo výskytu smrkové kmeny (DIERSSEN 2001), na krkonošských lokalitách se tato vazba neukázala. Druh byl nalezen rovnoměrně na rozkládajícím se dřevu jehličnatých i listnatých dřevin, což je ve shodě s recentními pracemi o šikoušku zeleném, které udávají, že druh byl nalezen např. na bříze nebo olši (ROTHERO 2010). Dalším poznatkem z kr-

202 OPERA CORCONTICA 49 / 2012 konošských lokalit je i to, že se šikoušek zelený nevyskytuje jenom na lokalitách s diverzifikovaným smíšeným lesním porostem, ale stejně často byl nalezen i v kulturních smrčinách. Zdá se, že věk porostů pro výskyt šikoušku zeleného v Krkonoších nehraje zásadní roli. Nutností pro jeho výskyt je pouze dostatek rozkládajícího se dřeva, a ten je možný nalézt jak ve starších, tak mladších porostech. Rozkládající se hroubí a zejména silné kmeny hrají s ohledem na biologickou rozmanitost lesního ekosystému významnou roli, protože se v nich udržuje ve srovnání s kusy dřeva o menším průměru stabilnější teplota a vyrovnaná vlhkost (MÍCHAL 1999). Vzhledem k tomuto poznatku lze soudit, že odstraňování padlých kmenů a mohutnějších větví v lesích je hlavní příčinou ohrožení tohoto druhu. Pokud bychom chtěli zabránit úbytku zmíněných vhodných ploch, na kterých by mohl šikoušek zelený růst a úspěšně se šířit, je nutné ponechávat v lesích dostatek padlého dřeva tak, aby část hmoty vždy byla ve vhodném stádiu rozkladu, konkrétně mezi stupni 3 až 6. V praxi by to představovalo každoročně ponechat v lesích určitý objem padlého dřeva, což by přispělo k stálému udržení různých stupňů rozkladu mrtvé dřevní hmoty nutného pro optimální udržení populace šikoušku zeleného. Z požadavků Plánu péče o národní park a jeho ochranné pásmo (FLOUSEK 2010) i Českého standartu FSC (ANONYMUS 2007) vyplývá povinnost ponechávání dřevní hmoty na místě. Tento požadavek se také dodržuje jako součást managementu lesních porostů. Tímto postupem však v lesích vzniká určitý podíl mrtvé dřevní hmoty ve stejném stupni rozkladu. To vytváří optimální podmínky pro existenci šikoušku zeleného pouze na omezené období, a následně se zvyšujícím se stupněm rozkladu dřevní hmoty dochází ke ztrátě vhodných stanovišť. Summary Introduction The green shield-moss (Buxbaumia viridis) occurs rarely throughout Europe. Its occurrence in the Czech Republic has been studied intensively in the past years, mainly with relation to the Habitats Directive 92/43/EEC. Methods Ten sites were chosen within the Krkonoše Mts NP during a preliminary selection of hopeful localities of the green shield-moss. The key factors for the selection were altitude, presence of decaying wood, and type and age of forest stands. Based on these criteria, we focused our study on the montane zone with both spruce and mixed stands over 50 years of age. In sites with verified occurrence of the moss, localisation by the GPS measuring system Trimble GeoExplorer GeoXH has been made (precision < 1 m). Moreover, fundamental site data were recorded (Tab. 1), including the presence of other moss species in the surroundings, and other significant characteristics of the locality. Results We found the green shield-moss on five of the ten preliminary selected localities. The localities differed in the identity of dominant tree species as well as in the age of the forests. A considerable amount of decaying wood was found on all localities. Discussion Based on the study of the green shield- -moss within the Krkonoše Mts NP, it is likely that a supply of decaying wood is the determinant of its occurrence. In relation to the presented outcomes, it is evident that removing laying stems and thick branches of trees out of the forests is the main threat to this species. It is essential to leave some laying wood in the forests each year to have a sufficient supply of decaying wood in various decomposition phases in order to maintain an optimal population of the green shield-moss. Poděkování Mapování výskytu šikoušku zeleného (Buxbaumia viridis) bylo podpořeno Správou KRNAP, AOPK ČR, Grantovou agenturou JU 138/2010/P a Katedrou botaniky PřF UK. Autorky rovněž děkují Václavu Jansovi za poskytnutí informací ohledně lesního managementu a Janu Vaňkovi za pořízení fotografií. Literatura ANONYMUS 2007: Komentovaný český standart FSC. Občanské sdružení FSC, Brno. 72 str. AOPK ČR 2007: Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) [online] [cit. 24. 4. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.biomonitoring.cz.

HORÁKOVÁ et al.: ŠIKOUŠEK ZELENÝ V KRKONOŠÍCH 203 CYPERS LANDRECY V. VON 1897: Kryptogamenflora des Riesengebirges und seiner Vorlagen. Laubmoose. I., Verhandlungen der k. k. zoologisch botanischen Gesellschaft in Wien: 1 12. DIERSSEN K. 2001: Distribution, ecological amplitude and phytosociological characterization of European bryophytes. Bryophytorum Bibliotheca 56, Stuttgart. FLOUSEK J. (ed.) 2010: Plán péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo 2010 2020, část B. Ms. (Správa KRNAP, Vrchlabí). HRADÍLEK Z. 1999: Epixylické mechorosty a jejich substrát. In: VRŠKA T. (ed.), Význam a funkce odumřelého dřeva. Sborník příspěvků ze semináře, Správa Národního parku Podyjí: 87 99. JANSOVÁ I. & SOLDÁN Z. 2006: Bryophyte and lichen communities on fallen logs. Preslia 78: 67 86. KUČERA J., BURYOVÁ B., PLÁŠEK V., VÁŇA J. & ZMRHALOVÁ M. 2004: Bryophytes of the glacial cirques in the Giant Mountains and Hrubý Jeseník Mts (Czech Republic). In: ŠTURSA J., MAZURSKI K. R., PALUCKI A. & POTOCKA J. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., Szklarska Poręba. Opera Corcontica 41: 170 184. KUČERA J. & VÁŇA J. 2005: Seznam a červený seznam mechorostů České republiky. Příroda 23: 1 104. MÍCHAL I. 1999: Ponechávání odumřelého dřeva z hlediska péče o biologickou rozmanitost. Sborník z konference, Správa Národního parku Podyjí: 9 19. PILOUS Z. 1985: Červený seznam krkonošských mechů. Ms. (výzkumná zpráva, Správa KRNAP, Vrchlabí). PLÁŠEK V. & NOVOZÁMSKÁ E. 2011: Historical and recent occurrence of epixylous moss Buxbaumia viridis in the Javorníky Mts and the Vsetínské vrchy hills (Western Carpathians). Čas. Slez. Muz. Opava (A) 60: 185 189. ROTHERO G. P. 2010: Buxbaumia viridis in Abernethy Forest and other sites in northern Scotland. Field Bryology 100: 9 14. SOLDÁN Z. 1992: Buxbaumia viridis a candidate of Red Lists of Bryophytes. Bryonora 9: 40 44. SÖDERSTRÖM L. 1988: Sequence of bryophytes and lichens in relation to substrate variables of decaying coniferous wood in northeast Sweden. Nordic J. Bot. 8: 89 97. VÁŇA J. 2006: Komentovaný červený seznam mechorostů Krkonoš (česká strana). Ms. výzkumná zpráva, Správa KRNAP, Vrchlabí). ZMRHALOVÁ M., KOVAL Š. & HOLÁ E. 2010: Nové poznatky o výskytu mechu šikoušku zeleného. Ochrana přírody 3: 24 26.