MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2013 SILVIE HORKÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Reprodukční analýza stáda skotu holštýnského plemene v podniku Pooslaví Nová Ves, družstvo Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vypracoval: Silvie Horká Brno 2013

Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat Agronomická fakulta 2012/2013 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu: Rozsah práce: Silvie Horká Zootechnika Zootechnika Reprodukční analýza stáda skotu holštýnského plemene v podniku Pooslaví Nová Ves, družstvo 40 stran textu a přílohy Zásady pro vypracování: 1. Studentka bude zpracovávat BP na oddělení reprodukce hospodářských zvířat a ve spolupráci s firmou Pooslaví Nová Ves, družstvo. 2. Zaměří se na stručné zhodnocení základních reprodukčních ukazatelů stáda holštýnského plemene a na specifika plemene v oblasti intenzifikace a řízení jeho reprodukce. 3. Bude aktivně účastnit získávání a zpracování podkladů a dat nezbytných pro vypracování BP. Seznam odborné literatury: 1. 2. ŘÍHA, J. -- VANĚK, D. -- KUČERA, J. -- KŘIVÁNKOVÁ, P. Péče o reprodukčně problémové plemenice skotu. Výzkum v chovu skotu. 2004. sv. XLVI, č. 2, s. 2--25. ISSN 0139-7265. ŘÍHA, J. a kol. Plemenitba hospodářských zvířat. Rapotín: Asociace chovatelů masných plemen, 2003. 151 s. ISBN 80-903143-4-1. 3. ŘÍHA, J. Reprodukce v proces šlechtění skotu. Výzkumný ústav chovu skotu Rapotín, 2000. 144 s. 4. ŘÍHA, J. Reprodukce ve stádě skotu. Praha: Svaz chovatelů českého strakatého skotu, 1996. 125 s. 5. 6. GAMČÍK, P. -- KOZUMPLÍK, J. Andrológia a umelá inseminácia hospodárskych zvierat. 3. vyd. Bratislava: Príroda, 1992. 299 s. ISBN 80-07-00540-4. Louda, f. Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod. ČZU Praha, 2001, 224s. ISBN 80--213--0702--1 7. Říha, J a kol.: Biotechnologie v chovu a šlechtění hospodářských zvířat, Rapotín 1999, 168s Datum zadání bakalářské práce: říjen 2011 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2013 Silvie Horká Autorka práce Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vedoucí práce

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Reprodukční analýza stáda skotu holštýnského plemene v podniku Pooslaví Nová Ves, družstvo vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne.. podpis

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D. za odborné vedení, poskytnuté konzultace a pomoc při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a blízkým za psychickou podporu.

ABSTRAKT Bakalářská práce se zaměřuje na zhodnocení základních reprodukčních ukazatelů stáda holštýnského plemene a na specifikace plemene v oblasti intenzifikace a řízení jeho reprodukce. Zaměřuje se také na ekonomické ukazatele reprodukce. Dále se věnuje průběhu reprodukčního cyklu, faktory ovlivňující plodnost krav a jalovic, inseminací a soubor metod detekce říje. U skotu je základní metodou plemenitby inseminace. Jedná se o nejúčinnější šlechtitelské opatření ve stádě. Inseminace zabraňuje šíření nákaz, zlepšuje plodnost, pozitivně působí na populace po genetické stránce. Ukazatelem dobré reprodukce stáda je stav, kdy od jedné krávy dostaneme do roka jedno tele, přičemž plemenice dají za život 4-6 telat při plnohodnotných laktacích. Pokud není reprodukce, není ani produkce, a proto je důležité řešit a snažit se okamžitě napravit jakoukoliv negativní výchylku. Dobrou reprodukci stáda určuje také vyřazování plemenic pro poruchy plodnosti a to při maximální hodnotě 15% z celkově brakovaných plemenic. KLÍČOVÁ SLOVA: reprodukce, management reprodukce, inseminace, kráva, gravidita

ANNOTATION This thesis focuses on the evaluation of basic reproductive performance of the herd of Holstein breed and breed specifications of intensification and control its reproduction. It also focuses on economic indicators reproduction. It also discusses the course of the reproductive cycle, factors affecting fertility of cows and heifers, insemination and a set of methods for detection of oestrus. In cattle breeding it is the primary method of insemination. It is the most effective precaution in the breeding herd. Insemination prevents the spread of diseases, improves fertility, has positive effect on the population genetics. Indicator of good reproduction of the herd is a state when we get one calf in one year from the cow and cows give 4-6 calves at full-lactation during their life. If there is no reproduction, there is no production, so it is important to address and try to immediately correct any negative deflection. The good reproduction of the herd also determines the decommissioning of cows for infertility at a maximum value of 15% of the total decommissioned cows. KEY WORDS: reproduction, management of reproduction, artificial insemination, cow, pregnancy

OBSAH 1 ÚVOD... 10 2 CÍL PRÁCE... 11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 12 3.1 Holštýnský skot (Černostrakatý, holštýnsko fríské)... 12 3.1.1 Charakteristika... 12 3.1.2 Užitkovost... 12 3.1.3 Historie chovu... 13 3.2 Základy anatomie a fyziologie samičí pohlavní soustavy skotu... 13 3.2.1 Fylogeneze reprodukce... 13 3.2.2 Reprodukce u samic... 13 3.2.3 Samičí pohlavní soustava... 14 3.3 Přehled a hodnocení reprodukčních ukazatelů... 16 3.3.1 Březost po 1. inseminaci... 17 3.3.2 Březost po všech inseminacích... 17 3.3.3 Inseminační interval... 17 3.3.4 Servis perioda... 18 3.3.5 Mezidobí... 18 3.3.6 Inseminační index... 18 3.3.7 Natalita krav... 19 3.3.8 Počet živě odchovaných telat od 100 krav... 19 3.4 Základy fyziologie pohlavního cyklu... 19 3.4.1 Proestrus... 19 3.4.2 Estrus... 19 3.4.3 Metestrus... 20 3.4.4 Diestrus... 20 3.5 Dospělosti u skotu... 21 3.5.1 Pohlavní dospělost... 21 3.5.2 Chovatelská dospělost... 22 3.5.3 Tělesná dospělost... 22 3.6 Hormony reprodukční endokrinologie... 23 3.7 Příčiny nezabřeznutí krav... 24 3.7.1 Přebíhání... 26

3.7.2 Poruchy funkcí pohlavních orgánů... 27 3.7.3 Poruchy plodnosti zaviněné prostředím... 32 3.7.4 Poruchy plodnosti bez patologického nálezu... 32 3.7.5 Poruchy březosti... 32 3.8 Porod... 34 3.8.1 Příznaky blížícího se porodu... 34 3.8.2 Průběh porodu... 35 3.8.3 Poporodní období (puerperium)... 36 3.9 Prostředky detekce říje... 36 3.9.1 Barevné detektory... 36 3.9.2 Prubíř... 37 3.9.3 Videozáznam stáda... 37 3.9.4 Progesteronový test v mléce... 37 3.9.5 Brayův kalendář... 37 3.9.6 Pedometr... 38 3.9.7 Aktivometry... 38 3.9.8 Estral a Ovatrac... 38 3.9.9 Fertest... 38 3.9.10 Využití říjového kalendáře... 39 3.9.11 Využití počítačových programů... 39 3.10 Inseminace... 39 3.10.1 Inseminace zmrazeným spermatem... 40 4 METODIKA A PRÁCE... 48 4.1 MATERIÁL... 48 4.2 METODIKA... 48 5 ZÁVĚR... 49 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 50

1 ÚVOD Dobrá reprodukce skotu není jen náhoda, ale je to výsledek pečlivého managementu reprodukce, hlavně v souvislosti s vysoce produkčními plemenicemi. Je obecně známo, že existuje mnoho příčin, které negativně působí na reprodukční systém, jsou to například chyby ve výživě, špatné podmínky ustájení, povrchní vyhledávání říje, nehygienicky prováděné porody a inseminace, infekce jakéhokoliv druhu. Hormonální systém plemenic na tyto stresové faktory odpovídá patologickými reakcemi, jako jsou folikulární cysty nebo tichá říje. Můžeme tedy říct, že příčinou fertility je jako číslo 1 sám chovatel. Musí si být vědom toho, že nedostatečný management chovu tvoří vyšší náklady na inseminaci a veterinární službu, vyšší brakaci a obnovu stáda, nižší příjmy za mléko a prodaná telata. Zvýšení fertility účinkem managementu by se mělo hodnotit na správném základě. To znamená pravidelné sledování mléčné užitkovosti, jako je například laktační křivka, obsah tuku, bílkovin, močoviny a počtu somatických buněk, biochemických ukazatelů krve a moči náhodně vytypovaných zvířat a hodnocení jejich kondice v průběhu laktace, stanovení progesteronu a další. Je potřeba znát fyziologickou podstatu reprodukčních funkcí. Rozhodující je umět správně analyzovat příčiny nižší plodnosti na základě získaných podkladů. Je také důležité se zabývat možnostmi šlechtění na reprodukci. Rozhodující je ekonomika. Dobrá ekonomika a konkurence-schopnost chovu dojnic i krav bez tržní produkce mléka je hlavním předpokladem dobrá a pravidelná plodnost. V České republice se již delší dobu potýkáme se zhoršujícími se ukazateli reprodukce v chovu skotu. Březost krav po první inseminaci klesla za posledních deset let přibližně o 10%, což jsou neuspokojivé výsledky. Všeobecně je známo, že dobrá produkce se bez dobrých reprodukčních ukazatelů nevytvoří. Při špatné reprodukci vzniká problém, že je málo nových jedinců na obnovu stáda a díky tomu klesá i tlak na zootechnickou selekci a těžko se zajišťuje potřebná selekce na zdraví. 10

2 CÍL PRÁCE Cílem je zpracování bakalářské práce na oddělení reprodukce hospodářských zvířat a ve spolupráci s podnikem Pooslaví Nová Ves, družstvo. Bakalářská práce se zaměřuje na zhodnocení základních reprodukčních ukazatelů stáda holštýnského plemene a na specifika plemene v oblasti intenzifikace a řízení jeho reprodukce. Bakalářská práce bude sloužit jako podklad pro diplomovou práci, jejímž zaměřením bude objektivní zhodnocení reprodukční analýzy holštýnského stáda skotu v podniku Pooslaví Nová Ves, družstvo. 11

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Holštýnský skot (Černostrakatý, holštýnsko fríské) 3.1.1 Charakteristika Holštýnský skot je plemeno rané velkého tělesného rámce s typickými znaky pro mléčný skot. Tělesný rámec je obdélníkový s prostorným a hlubokým hrudníkem, svalstvo má málo vyvinuté, ploché kosti a jemná kůže, končetiny suché s pevným paznechtem, vemeno prostorné a velmi žlaznaté. Plemenice mají výšku v kohoutku kolem 145 až 153 cm a hmotnost se pohybuje okolo 650 až 700 kg. Zbarvení u holštýnského skotu se vyskytuje ve dvou variantách a to ve variantě dominantní, které je představováno černostrakatými zvířaty s černou hlavou a bílou hvězdou nebo lysinou. Druhá varianta jsou recesivní homozygoti tvořící přibližně 3 až 10 % a jedná se o červenostrakaté zbarvení označované jako RED holštýn. U holštýnského skotu, hlavně u krav se provádí odrohování (Stupka, 2010). 3.1.2 Užitkovost Průměrná užitkovost plemenic holštýnského skotu v kontrole užitkovosti v České republice byla v kontrolním roce 2008 2009 8681 kg mléka a to při hodnotách tuku 3,74 % a bílkovin 3,25 %. Věk plemenic při prvním otelení by měl být podle chovného cíle do 26 měsíců, ale ve skutečnosti je to 26 měsíců a 8 dnů. V chovném cíli můžeme najít další požadavek a to je délka mezidobí a to do 400 dnů. Podle posledních výsledku je jeho délka ve skutečnosti do 427 dnů (Stupka, 2010). Chovný cíl s horizontem dosažení 10 let lze vyjádřit následujícími parametry hlavních ukazatelů podle Lorence (2002): Tabulka č. 1 Parametry hlavních ukazatelů Ukazatel prvotelky dospělé krávy Dojivost v normované laktaci 7500 7800 kg 8500 8700 kg Obsah bílkovin 3,30 % a více Průměrný počet ukončených laktací - 3,5 Celoživotní užitkovost 28000 kg Věk při otelení do 26 měsíců Mezidobí do 400 dnů Výška v kříži 141 145 cm 149 153 cm Živá hmotnost 560 580 kg 650 680 kg 12

3.1.3 Historie chovu Vznik v oblastech nižšího Fríska, Šlesvicka a Holštýnska v severozápadním Německu. Původně se jednalo o černostrakatý skot s kombinovanou užitkovostí. Černostrakatý skot byl po roce 1861 intenzivně dovážen do severní Ameriky, přesněji USA a Kanada, a tak došlo ke vzniku populace americké a evropské. Americká populace byla následně intenzivně šlechtěna na mléčnou užitkovost a původní evropská populace byla šlechtěna v obou směrech a při nižší intenzitě selekce. Díky významnému pokroku americké populace v dosahované mléčné užitkovosti byla tato populace od poloviny 20. století využívána k vylepšení užitkovosti populace evropské. V současnosti se americká populace začala v širokém měřítku uplatňovat i v jiných částech světa a začal proces zvaný holštýnizace. V současné době je plemeno holštýn nejprošlechtěnějším mléčným plemenem a jeho populace je nejpočetnější z plemen kulturních (Stupka, 2010). 3.2 Základy anatomie a fyziologie samičí pohlavní soustavy skotu 3.2.1 Fylogeneze reprodukce Reprodukce slouží k zachování druhu a patří mezi základní funkce živého organismu. K vývoji druhu významně patří rozvoj i způsob reprodukce. V jednotlivých vývojových etapách má reprodukce své odlišnosti (Urban, 1997). U mnohobuněčných živočichů probíhá rozmnožování pohlavně. K tomuto typu rozmnožování mají uzpůsobenou pohlavní soustavu, která je složená z jednotlivých pohlavních orgánů (Urban, 1997). 3.2.2 Reprodukce u samic Reprodukce je u samic zajištěna tvorbou vajíček a vytváří potřebné prostřední pro růst a vývoj plodu, který se začne tvořit po splynutí zralého vajíčka se spermií. Samice je schopna touto cestou plnit svoji roli, a to, že ve správném čase porodí živé a zdravé mládě a laktací zajistí jeho výživu. Ke správnému výsledku reprodukce je potřebná koordinace vztahu hormonů a tkáňových změn uvnitř organismu samice (Urban, 1997). 13

3.2.3 Samičí pohlavní soustava Samičí pohlavní orgány se rozdělují na vnitřní a vnější. Mezi vnitřní orgány patří vaječník, vejcovod, děloha a pochva a mezi vnější patří poševní předsíň, vulva a poštěváček (Marvan, 2007). 3.2.3.1 Vaječník Vaječníky neboli ovaria jsou párový orgánem u samic savců, které reprezentují pohlavní žlázy neboli gonády. Vaječníky zastávají hlavní dvě funkce a to, germinativní, tj. produkce samičích pohlavních buněk neboli vajíček a také funkci hormonální, tj. vytvářejí samičí pohlavní hormony, kterými jsou estrogeny a progesteron. Vaječníky se nacházejí na stropě kaudální části břišní dutiny. Velikost a tvar je značně závislý na několika faktorech, a to na druhové příslušnosti, věku a funkčním stavu zvířete (Jelínek, 2003). Vaječník krávy je malý, ovoidního tvaru, svým vzhledem připomíná plod švestky. Rozměry vaječníku se pohybují kolem 3 4,5 cm délky, 2 3 cm šířky a jeho hmotnost je kolem 15 20 g (Marvan, 2007). Povrch vaječníku tvoří epitelová vrstva, pod níž je vrstva korová. Obsahuje četné množství folikulů v odlišných stupních vývoje a také se zde vytvářejí i pohlavní hormony. Vaječníky se skládají z kůry a dřeně, která se nachází uvnitř vaječníku a obsahuje vazivo, hladkosvalové buňky, četné cévy a nervy (Jelínek, 2003). Ovaria jsou během fetálního života na povrchu pokryta zárodečným epitelem. V průběhu vývoje se tyto prvotní vaječné buňky migrují a zanořují do kůry ovárií. Prvotní neboli primordiální buňky se ve fetálním ovariu mitoticky dělí. V následujícím vývoji projdou oocyty profází prvního miotického dělení a zde se vývoj pozastaví. Oocyty nejsou ve vaječníku volně, ale jsou obaleny vrstvami buněk, které zajišťují jejich ochranu, výživu a také se podílí na regulaci jejich zrání a růstu. Takto vzniklé útvary se nazývají folikuly. Folikuly, které mají oocyty obalené pouze jednou vrstvou granulózních buněk nazýváme jako folikuly primární. Tyto folikuly můžou zanikat, atretizovat, nebo se pod vlivem hormonů mohou vyvíjet ve folikuly sekundární a terciální, který pak praskne a uvolní se z něj vajíčko. Po ovulaci se na vaječníku v místě prasklého folikulu začne vyvíjet žluté tělísko, které má endokrinní funkcí a to produkci progesteronu. Pokud dojde k oplození vajíčka a jeho uhnízdění v děloze, dochází 14

k výraznému zvětšování žlutého tělíska a přetrvává na vaječníku téměř po celou dobu březosti. Pokud nedojde k oplození vajíčka, žluté tělísko zaniká (Urban, 1997). 3.2.3.2 Vejcovody Vejcovody jsou párové, u krávy 20 až 30 cm dlouhé. Jedná se o trubičky probíhající klikatě v duplikatuře pobřišnice od vaječníků do děložních rohů. Povrch vejcovodu tvoří seróza, uprostřed se nachází vrstva svalová a uvnitř jsou vystlány sliznicí s řasinkovým epitelem a četnými žlázovými buňkami. Konec vejcovodu je u vaječníku volný a je rozšířený v nálevku vejcovodu. Okraje nálevky jsou posety třásněmi a tvoří řasy, které obsahující elastická vlákna a hladkosvalové buňky. Třásně a řasy umožňují přiblížení nálevky vejcovodu k vaječníku, které je velmi blízké a zprostředkovává zachycení uvolněného vajíčka při ovulaci. Vejcovody se směrem k děloze zužují v isthmus a vyúsťuje do ní děložním ústím (Jelínek, 2003). 3.2.3.3 Děloha Dělohu lze popsat jako silnostěnný dutý orgán. Hlavní funkce dělohy spočívá ve vývoji nového jedince z oplozeného vajíčka až po narození mláděte. Děloha hospodářských zvířat se skládá ze tří základních částí. Je to krček, který je uložen v kaudální části a u krav je dlouhý 8 až 12 cm, ten dopředu přechází v děložní tělo, které je dlouhé jen 3 cm a na ně navazují dva děložní rohy, které u dospělých krav dosahují délky 35 až 45 cm. Krávy mají dělohu dvourohou (Marvan, 2007). Délka těla a délka děložních rohů je poměrově nestejná a je závislá na místě slynutí Mülerových vývodů. Děložní rohy jsou válcovité a směrem kraniálním se kuželovitě zužují. Krčkem děložním prochází kanálek děložního krčku, který je ve většině případů uzavřen. Fyziologicky k otevření krčku dochází při říji, během porodu a krátce po porodu (Jelínek, 2003). 3.2.3.4 Děložní stěna Stěna dělohy je složená ze tří vrstev. Na povrchu je to seróza, střední vrstva je hladká svalovina podélná a kruhová a nejvnitřnější vrstva je tvořená sliznicí. Sliznice dělohy obsahuje velké množství tubulózních žláz. U přežvýkavců jsou ve čtyřech řadách rozsety karunkuly. Tyto karunkylu se v době březosti rozrůstají a tvoří místo, kde dochází ke spojení s kotyledonovou placentou. Počet karunkul se pohybuje od 80 až do 120 kusů (Jelínek, 2003). 15

3.2.3.5 Pochva Rozlišujeme na ní klenbu, poševní dno a stěnu. Je to silnostěnný trubicovitý orgán. Kaudálně přechází pochva v předsíň poševní, která je u mladých samic, které dosud nekopulovaly, oddělena slizniční řasou neboli hymem. Stěnu pochvy tvoří sliznice a hladkosvalová vrstva. Sliznice pochvy je bez žláz (Jelínek, 2003). 3.2.3.6 Poševní předsíň Kaudální část pochvy se nazývá poševní předsíň. Poševní předsíně má ve sliznici četné, malé, předsíňové žlázky. U krávy je na každé straně dorzolaterálně vývod velké předsíňové žlázy, která se nazývají Bartholiniho žlázy, produkují sekret, který zvlhčuje sliznici při kopulaci (Jelínek, 2003). 3.2.3.7 Vulva Vulva představuje zevní pohlavní ústrojí. Tvoří ji dva stydké pysky, mezi nimi je sevřená štěrbina stydká. U přežvýkavců jsou pokryty nepigmentovanou kůží. Ve ventrální části vulvy, přesněji ve spojce stydkých pysků v malé prohlubenině je uložen clitoris. Clitoris je tvořen erektilní tkání. Její anatomii se podobá topořivému tělísku pyje samců. Clitoris neboli poštěváček obsahuje četná senzitivní nervová zakončení (Jelínek, 2003). 3.2.3.8 Cévy a nervy samičích pohlavních orgánů Párová vaječníková tepna zásobuje vaječníky, vejcovody a kraniální část děložních rohů. Dále je to děložní tepna, která zásobuje děložní rohy a tělo dělohy. Poševní tepna přivádí krev do děložního krčku, pochvy a poševní předsíně a větve hrázkové tepny pro vulvu. Odkysličenou krev odvádí z pohlavních orgánů stejnojmenné žíly, doprovázející tepny. Inervaci senzitivní a motorickou zabezpečují stydký a kaudální konečníkový nerv. Autonomní sympatická vlákna pocházejí většinou od podbřiškového nervu a parasympatická vlákna od pánevních nervů (Marvan, 2007). 3.3 Přehled a hodnocení reprodukčních ukazatelů Výsledky reprodukce jsou nezbytné při sestavování a realizaci selekčních programů. Úroveň reprodukce ovlivňuje ekonomiku celé populace chovu skotu a obrat stáda. Chovatelské svazy pečlivě sledují výsledky zabřezávání, dále je sleduje i samotný 16

chovatel a oprávněné organizace a jejich snahou je průběžné dosahování výborných výsledků. Výsledky zabřezávání jsou pravidelně publikovány plemenářskými organizacemi. Českomoravská společnost chovatelů a.s., jako pověřená organizace pro vedení ústřední evidence o chovu skotu, vyhotovuje výsledné sestavy, které poskytují informace o úrovni reprodukce, kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti skotu (Louda, 2008). 3.3.1 Březost po 1. inseminaci Je to procentické vyjádření prvně inseminovaných plemenic, které po první inseminaci po porodu zabřezly. Březost po 1. inseminaci ve stádě dosahuje hodnoty 50 60 % a můžeme ji hodnotit jako dobrou až výbornou. U jalovic se dosahuje březosti po 1. inseminaci o 15 20 % vyšší. Výborné zabřezávání je nad 60 %, dobré zabřezávání je od 50 do 60 %, průměrné zabřezávání od 40 do 50 % a nakonec špatné zabřezávání s hodnotami pod 40 % (Louda, 2008). 3.3.2 Březost po všech inseminacích Nemělo by být pod úroveň dolní klasifikační hranice zabřezávání po 1. inseminaci zjištěné v daném chovu. Pro dobrý rozvoj je důležité hodnotit zabřezávání i podle pořadí inseminace (Louda, 2008). 3.3.3 Inseminační interval Inseminační interval vyjadřuje počet dnů, které uběhly od posledního porodu do dne, kdy byla plemenice po porodu poprvé inseminována. Délka tohoto období závisí na mnoha faktorech a to na průběhu inovulace dělohy po porodu, na nástupu ovariální a ovulační aktivity a projevu říje. Délka intervalu se může pohybovat u většiny plemenic od 5 až 6 týdnů, u vysoce produkčních plemenic bývá i delší. Délka intervalu v průměrných chovech nad 60 dnů je nevyhovující. Interval souvisí s mezidobím a do jisté míry ho podmiňuje. Nejlepších výsledků dosahují farmy, které sledují individuální zdravotní stav plemenic a vedou evidenci o prvních říjích po porodu a říjích následných. Pokud je zdravotní stav plemenice v pořádku, není důvod, abychom ji nezapustit do padesátého dne po posledním porodu. Musí se brát ohled i na to, jak zabřezávají plemenice v chovu obecně, na ročním období, na užitkovosti v chovu. Zatímco výborný interval ještě neznamená uspokojivé mezidobí, nevyhovující interval znamená vždy horší mezidobí (Louda, 2008). 17

3.3.4 Servis perioda Tato hodnota vyjadřuje počet dnů, které uplynuly mezi porodem a inseminací, po které plemenice zabřezla. Patří mezi ekonomicky nejvýznamnější ukazatelé. V chovech s průměrnou užitkovostí je servis perioda od 80 do 90 dnů dobrá až výborná. Servis perioda od 110 do 125 dnů je možno tolerovat u vysokoužitkových dojnic holštýnského skotu, ale jen pokud mezidobí nepřekročí 400 dnů. Tento ukazatel je redukovatelný brakací. Servis perioda vyjadřuje úspěšnost snahy chovatele dojnici zapustit, ale její výsledky jsou zkresleny počtem brakovaných dojnic, které nejsou ve výsledném čísle zahrnuty. Pokud je soulad mezi servis periodou a intervalem, je organizace reprodukce v podniku v pořádku. Pokud dojde k tomu, že máme vysokou servis periodu a nízký interval, může nám to indikovat problémy, které mohou souviset nejen s reprodukční způsobilostí plemenice, ale i s organizací inseminace (Louda, 2008). 3.3.5 Mezidobí Je to délka doby mezi dvěma porody. Obecně při hodnocení mezidobí v chovu vyjadřujeme hodnotu u všech krav včetně krav vyřazených. Délku mezidobí do 365 až 400 dnů můžeme považovat za průměrnou až za výbornou. Délka mezidobí u plemenic holštýnského skotu se bude lišit především v závislosti na velikosti chovu a jeho užitkovosti. Hodnocení by mělo být vždy doplněno informací o procentu plemenic, které ve sledovaném období nebyly z důvodů brakace do hodnocení mezidobí zařazeny. Ve vysokoprodukčních chovech, kde perzistence laktace je vysoká, není nezbytně nutné délku mezidobí zkracovat, ale neznamená to, že se nebude sledovat nástup první poporodní říje. V chovech s nízkou užitkovostí je delší mezidobí než 380 až 400 dnů ekonomicky nevýhodné (Louda, 2008). 3.3.6 Inseminační index Vyjadřuje počet provedených inseminací, potřebných na zapuštění jedné plemenice. Reinseminace plemenice v dané říji se nezapočítává do indexu. Ve stádech s výbornou plodností dosahuje hodnoty indexu 1,2, dobrou plodnost nám určuje hodnota do 1,6 a vyhovující do 2. Čím je inseminační index nižší, tím je ekonomika zapouštění lepší. Tyto hodnoty můžou chovateli sloužit jako ukazatel výskytu poruch plodnosti ve stádě a k plánování nákupu inseminačních dávek. Při hodnocení inseminačního indexu je důležité znát způsob evidence, která je v chovu používána, hlavně jak je evidována reinseminace, která se do indexu nezapočítává (Louda, 2008). 18

3.3.7 Natalita krav Objektivně se vyjadřuje počtem narozených telat za jeden rok od 100 kusů v daném stádě. Nelze do výpočtu zařazovat telata, která jsou narozená od jalovic. Velmi dobrou natalitu reprezentuje více jak 95 telat, dobrou natalitu 91 až 95 telat, průměrnou natalitu 81 až 90 telat a nakonec nevyhovující natalitu a to s méně jak 80 telaty (Louda, 2008). 3.3.8 Počet živě odchovaných telat od 100 krav Je komplexním, skutečně objektivním ukazatelem úrovně reprodukčního procesu v daném stádě a dává nejucelenější pohled na možnosti selekce a obnovy stáda. Hodnoty tohoto ukazatele by neměly být pod dolní hranicí ukazatelů natality krav (Louda, 2008). 3.4 Základy fyziologie pohlavního cyklu Estrální cyklus je období od jedné říje do říje další. Délka u nebřezích dospělých plemenic bývá v intervalu 18 až 25 dní, průměrně tedy 21 dní. U mladých jalovic může být jeho délka o den kratší. Estrální cyklus se dělí podle Burdycha (2004) na 4 fáze: 1. Proestrus - období před říjí (20. až 21. den cyklu) 2. Estrus - říje (1. až 2. den cyklu) 3. Metestrus - období po říji (2. až 5. den cyklu) 4. Diestrus - období mezi říjemi (6. až 19. den cyklu) 3.4.1 Proestrus Jedná se o období před říjí. Na plemenice začínají působit estrogeny, které ovlivňují její chování. Plemenice začíná být neklidná, pozorná, dochází k tomu, že vyskakuje na jiné krávy a snižuje se množství nadojeného mléka. Na vnějších pohlavních orgánech jdou vidět změny, a to takové, že vulva zarudne a vytéká cervikální hlen. Tato fáze trvá asi 6 hodin a je potřebné, aby došlo k nahlášení krávy k inseminaci na druhý den (Stupka, 2010). 3.4.2 Estrus Je to období vlastní říje. Svolnost k páření se projevuje nehybností plemenice při vzeskoku jiných zvířat. Plemenice má mírně zvýšenou teplotu, snižuje se příjem krmiva a dochází k vytékání viskózního čirého hlenu. Také v tomto období dochází 19

k vyplavování luteinizačního hormonu z adenohypofýzy, který odpovídá za ukončení zrání Graafova folikulu a ke konci tohoto období dochází k ovulaci. Délka tohoto období je za normálního průběhu říje dlouhá 12 24 hodin. U vysokoužitkových dojnic a jalovic je zpravidla kratší a to vzhledem k vysoké intenzitě jejich metabolismu. Toto období je optimální dobou pro provedení inseminace. Nejlepších výsledků se dosahuje, když je plemenice inseminována na konci tohoto období. Plemenice s detekovanou říjí ráno se inseminují tentýž den a plemenice, u kterých říje byla detekována, až odpoledne se inseminují následný den ráno (Stupka, 2010). 3.4.3 Metestrus Je to období po říji, v kterém se chování plemenice uklidňuje a začíná se chovat normálně. Z vulvy vytéká hlen, který je lepkavý a může být kouřově kalný. Uvolněný oocyt cestuje z nálevky vejcovodu do samotného vejcovodu, kde dochází k oplození. Na začátku této fáze je možné plemenici ještě inseminovat, ale dochází ke snížení pravděpodobnosti, že plemenice zabřezne. Nejčastěji 2 až 3 den po skončení říje se objeví poovulační krvavý výtok, který může přispět k hodnocení správnosti času inseminace. Pokud nedošlo k zabřeznutí plemenice, měla by se další říje opakovat za 18 až 24 dnů (Stupka, 2010). 3.4.4 Diestrus Tato fáze navazuje na Metestrus. Dochází na vaječníku k tvorbě žlutého tělíska a to na místě prasklého folikulu. Žluté tělísko neboli corpus luteum produkuje hormon progesteron. Pokud nedošlo k oplození plemenice a dalšímu vývoji embrya, přichází z endometria dělohy kolem 18. dne cyklu k vaječníku signál v podobě děložního prostaglandinuf 2alfa, který způsobí zánik žlutého tělíska. Tvorba progesteronu se prudce snižuje a jeho hladina v krvi a mléce rychle klesá. Důsledkem toho se zvyšuje v krvi hladina folikulostimulačního hormonu, na vaječníku začíná růst nový folikul, který produkuje estrogeny a celý cyklus se znovu opakuje v průměrném časovém intervalu 18 až 24 dní. Luteolytického účinku prostaglandinuf 2alfa se také využívá k synchronizaci říje u většího počtu plemenic na jeden termín (Stupka, 2010). 20

Normální průběh říje a typické projevy říje podle Říhy (2004): Tabulka č. 2 Normální průběh říje a typické projevy říje Období říjového cyklu Délka říjového cyklu Proestrus (začátek plemenice přichází do říje) Vnější příznaky zvýšená aktivita ostatní ji sledují snaží se skákat na ostatní vulva je mírně oteklá, vlhká a bledě červená výtok bučení snížená chuť ke žrádlu Hodiny po začátku říje Estrus (pravá říje) Metestrus (konec říje) 5-15 hodin 6 24 hodin 72 96 hodin Ovulace Krvavý výtok 12 36 hod. 12 hod. průměr: 10 hodin průměr: 18 hodin průměr: 72 hodin oteklý ochod mírně zarudlý ochod jasný hlen vnímavost, ostražitost, nervozita časté bučení zadržování mléka nechá na sebe skákat a při tom stojí a neuhýbá nejlepší příznak pravé říje každý vzeskok trvá 10 až 12 sekund během celé říje kráva na sebe nenechá skákat nechá se očichávat může mít stále snahu skákat na ostatní zklidňuje se viskózní a vločkovitě zakalený hlen ochod není oteklý 10 až 12 hodin po začátku metestru dochází k ovulaci, životnost vajíček je v průměru 6 hodin Mírně krvavý výtok se vyskytuje 20 až 48 hodin po začátku metestru a je pozorovatelný pouze u 50 % krav a 90% jalovic 0 9 12 16 18 20 24 27 30 dobré velmi dobré prů - měr -né Sla -bé Zabřezávání velmi slabé slabé Průměrné Velmi slabé 3.5 Dospělosti u skotu 3.5.1 Pohlavní dospělost Je to období, kdy jedinci obou pohlaví začínají produkovat zralé a oplození schopné samičí nebo samčí pohlavní buňky. Tato produkce začíná na základě endokrinologických změn v organismu. Tento proces se nazývá pubertou. Je doprovázen řadou změn v chování a utváření zevnějšku. Je to pozvolný proces, který trvá určité časové období. 21

První projevy dozrávání vaječníku se objeví v době pohlavní dospělosti- puberty. V tomto období dochází k tak velké tvorbě pohlavních hormonů, že je vývoj reprodukčního ústrojí velmi rychlý a objevují se i další sekundární pohlavní znaky. Na konci periody puberty je organismus zvířete schopen rozmnožování a to z hlediska morfologického a funkčního. Z chovatelských důvodů se zařazení do plemenitby zásadně nedoporučuje. Pohlavní hormony zodpovídají za rozdílný metabolismus v organismu samic a samců. Dochází k různým vývojovým odlišnostem a to například růstu kostí, rozdílu v barvě kůže, hlavně vznik druhotných pohlavních znaků, jako je například u samic rozvoj mléčné žlázy. Nástup pohlavní dospělost závisí hlavně na plemenné příslušnosti, na ranosti zvířat, dále na příznivých podmínkách výživy a vhodném klimatu- ustájení, které také urychluje její nástup. Pohlavní dospělost u skotu se pohybuje od 7 až do 12 měsíce věku (Louda, 2008). 3.5.2 Chovatelská dospělost Je to věk, kdy lze zvířata využít poprvé k plemenitbě bez negativních vlivů na jejich dokončení růstu a vývinu. Nástup této dospělosti je závislý na plemenné příslušnosti, úrovni výživy a také na managmentu chovu. Jalovice se poprvé zapouštějí po dosažení 65 75% z živé hmotnosti dospělé krávy. U plemen dojného skotu se jalovice zapouští ve věku 14 16 měsíců (Louda, 2008). 3.5.3 Tělesná dospělost Tělesná dospělost je charakteristická vývojem všech orgánů a dokončením tělesného růstu. Tělesné rozměry se již nadále nezvětšují, pouze v závislosti na výživném stavu. Ukončení tělesného růstu je dáno výměnou mléčného chrupu za trvalý a ukončení růstu kostry, který je dán srůstem epifýz s diafýzou. Tělesnou dospělost u skotu ovlivňuje plemenná příslušnost, prošlechtění a výživa. Vyšší úroveň výživy příznivě ovlivňuje nejenom dosažení tělesné dospělosti, ale i chovatelské. Skot dosahuje tělesné dospělosti ve věku 4 6 let (Louda, 2008). 22

3.6 Hormony reprodukční endokrinologie Burdych (2004) uvádí, že do řízení estrálního cyklu zasahují podle vzniku releasing hormony hypotalamu, nespecifické hormony adenohypofýzy, ovariální hormony, PGF2 alfa produkována sekretorickou činností dělo, dále hormon melanonin z epifýzy a oxytocin uvolňovaný z laloku hypofýzy. Tabulka č. 3 Hormony reprodukční endokrinologie název hormonu a místo vzniku hlavní funkce označení melatonin epifýza - indikátor světelného dne gonadotropin releasing hormon Gn RH hypotalamus - řídí sekreci a uvolňování FSH a LH z adenohypofýy folikuly stimulující hormon FSH adenohypofýza 23 - stimulace růstu a zrání folikulu v ovariu - sekrece estrogenů luteinizační hormon LH adenohypofýza - zrání folikulu a indikace ovulace - tvorba a uchování žlutého tělíska oxytocin estrogeny (hlavně 17 beta estradiol) neurohypofýza corpus luteum granulózní buňky folikulu - stahy děložní (transport spermií, transport oplozeného vajíčka, účast při lýze CL) - sekundární pohlavní znaky - změny na pohlavních orgánech při říji - chování v říji - pozitivní zpětná vazba stimulace GnRH k uvolnění předovulačního LH inhibin granulózní buňky folikulu - inhibice uvolňování FSH progesteron žluté tělísko - příprava endometria k přijetí embrya - negativní zpětná vazba na hypotalamus (pokles uvolňování GnRH) - zablokování cyklu prostaglandin PGF2 alfa děloha - regrese (lýza žlutého tělíska CL) - pokles produkce progesteronu a tím uvolnění zpětné negativní vazby na GnRH - na lýze CL se podílí i oxytocin produkovaný žlutým tělískem

Po uvedení mechanizmu řízení pohlavní činnosti do chodu jsou rozhodující podmínky vnějšího prostředí, nejvíce se z nich uplatňují výživa a světlo. Tyto podměty se přenášejí smyslovými orgány do mozku. Vzniklé podráždění jsou vedena do hypotalamu, který je humorální a vegetativně nervové centrum pohlavních pochodů. Podráždění, přicházející z kůry mozku s podněty vnitřního prostředí, jsou v hypotalamu seskupovány, uspořádány a analyzovány. Výsledkem je tvorba releasing hormonů (GnRH) řídících vnitřně sekretorickou činnost předního laloku hypofýzy. Folikuly stimulující hormon FSH příznivě ovlivňuje růst a zrání folikulu a dále má stimulační účinky na sekreci estrogenů. Burdych (2004): Estrogeny zasahují i do řízení pohlavní činnosti pozitivní zpětnou vazbou na systém hypotalamo hypofyzární, dochází k vyšší produkci FSH, růst folikulu nabývá na intenzitě a produkuje vyšší množství estrogenů. Zvyšující se koncentrace estrogenů má za následek, na základě zpětné vazby na hypotalamus, snížení uvolňování FSH z hypofýzy. Sníženou produkci FSH z hypofýzy způsobuje i inhibin produkovaný granulózními buňkami folikulu. GnRH stimuluje postupné uvolňování luteinizačního hormonu hypofýzy (LH). Ten má vliv na zrání folikulu. Když je poměr FSH a LH optimální, dochází k ovulaci. Začíná se formovat žluté tělísko na místě ovulovaného Graafova folikulu, dochází v něm postupně k tvorbě progesteronu. Negativní zpětnou vazbou zasahuje progesteron do řízení pohlavní činnosti. Žluté tělísko zůstane na vaječníku v případě, že kráva zabřezla, a to po celou dobu její březosti. Pokud však kráva zůstane jalová, tak asi 17. den estrálního cyklu začnou buňky endometria dělohy vytvářet děložní prostaglandin. Jeho vlivem dojde k postupné lýze žlutého tělíska. Dojde k uvolnění negativní zpětné vazby, díky sníženému množství progesteronu, a tím i k nástupu nového estrálního cyklu (Burdych, 2004). 3.7 Příčiny nezabřeznutí krav Neplodnost je souhrnný název pro všechny poruchy, které způsobují neplodnost a také nepříznivě ovlivňují schopnost reprodukce zdravého a životaschopného potomstva. Můžeme rozeznávat dva typy neplodností a to trvalou neboli sterilitu a neplodnost dočasnou také nazývanou jako infertilita. Poruchy plodnosti jsou častým jevem a většinou mají příčiny komplexní povahy. Odstraňování poruch neplodnosti je složité, nákladné a většinou dlouhodobé. Dosahování dobré úrovně plodnosti je výsledkem vzájemného působení podmínek vnějšího i vnitřního prostředí a dědičného založení plemenic a plemeníků. Je potřeba 24

provádět přesné rozbory reprodukce v jednotlivých stádech se sníženou plodností, aby se mohl včas vyloučit vliv letálních, pololetálních a subvitálních faktorů. Povinné hlášení těchto faktorů je součástí kontroly dědičnosti zdraví. Pozdní léčba neplodnosti se chovateli může prodražovat je tedy nerentabilní, proto je vhodné neplodnost rozpoznat co nejdříve a zahájit léčbu okamžitě. První skupina neplodnosti tvoří vrozené a vývojové vady. Patří sem infantilismus, freemartinismus, hermafroditismus a vývojové poruchy různých částí pohlavních orgánů plemenice. Druhá skupina neplodnosti zahrnuje poruchy získané v průběhu produkčního věku plemenice. Mezi hlavní důvody vzniku poruch jsou chyby v ošetřování a ustájení, chyby v krmení, chybné a nedostatečné sledování říje, neodborně a násilně prováděné porody, špatná hygiena porodů a v období puerperia, chybné hnojení krmných plodin, chybná a nehygienická inseminace a latentní infekce. Skupina získaných poruch je velmi obsáhlá. Těmito poruchami bývají postihnuté jak jednotlivé plemenice, tak i celá stáda. Problémový chov můžeme definovat jako takový, kde více než 10 % krav nezabřezlo do 120 dnů a kde více jak 10 % krav je inseminováno více jak 3 krát bez zabřeznutí (Říha, 2003). Mezi získané poruchy plodnosti podle Říhy (2003) řadíme: - Přebíhání - Poruchy funkcí pohlavních orgánů - vaječníky - vejcovody - děloha - krček děložní - vagína - Poruchy zaviněné prostředím - hygiena - krmení - Poruchy bez patologického nálezu - Poruchy březosti - embryonální mortalita - zmetání - mumifikace a macerace plodu 25

3.7.1 Přebíhání Je to stav, kdy plemenice po provedené inseminaci přešla zpátky do říje, což je negativní známka toho, že plemenice po inseminaci nezabřezla (Říha, 2003). 3.7.1.1 Přebíhání v celém stádě stádová sterilita Na stádovou sterilitu můžeme pomýšlet tehdy, když porovnáme dosahované výsledky v zabřezávání našeho stáda s výsledky zabřezávání jiného stáda, které je chované v podobných podmínkách. Mezi nejčastější příčiny patří chybné rozpoznání optimálního období říje k inseminaci, nevyhovující doba inseminace a v neposlední řadě chyby v krmení a ustájení. Mezi méně časté příčiny můžeme řadit nízkou kvalitu spermatu, nesprávné zacházení se spermatem, chybný inseminační úkon a také infekce pohlavního ústrojí (Říha, 2003). 3.7.1.2 Přebíhání u jednotlivých zvířat Nejčastější příčiny vzniku neplodnosti je špatná doba inseminace, poruchy funkce ovarií a následný vznik cyst, výrazně opožděná ovulace, záněty dělohy, embryonální mortalita, přebíhání přes tele, infekce pohlavního ústrojí a nevyrovnané krmení. Příčiny můžeme zjišťovat za pomoci důkladné evidence, dokonalé vyšetření před samotnou inseminací (Říha, 2003). 3.7.1.3 Přebíhání přes tele Jestliže na základě předvyšetření plemenice, která přebíhá nelze plně vyloučit probíhající březost, doporučuje se, aby se u této plemenice neinseminovalo a v termínu provést ranou diagnostiku březosti. Pokud se technik rozhodne přebíhalku inseminovat, protože příznaky říje jsou výrazné, ale nelze plně vyloučit březost, provádí inseminaci vždy nejdále do druhé třetiny krčku děložního. Pokud dojde k druhé inseminaci do 16 dnů od inseminace první, tak je nutné, aby technik použil sperma od stejného býka (Říha, 2003). 26

3.7.1.4 Vysoké přebíhání plemenic v okruhu působení jedné skupiny techniků Hlavním důvodem může být špatná organizace inseminace ze strany inseminačního technika a to špatným časovým rozvrhem. Dále chybný úkon inseminace, špatné místo inseminace, nedostatečné nebo chybějící předvyšetření (Říha, 2003). 3.7.2 Poruchy funkcí pohlavních orgánů Je velmi důležité, aby inseminační technik poznal jakékoliv patologické změny na pohlavních orgánech plemenic, a to v rámci předvyšetření. Pouze včasná diagnostika poruch plodnosti zabrání vyšším ztrátám. Chovatel plemenice zajišťuje veterinární vyšetření a následnou léčbu. Nejčastější příčiny vzniku onemocnění pohlavních orgánů jsou v chybách, zejména hygienických, a to v době porodu a následném poporodním období. Právě v těchto obdobích je největší riziko zavlečení infekcí do pohlavních orgánů (Říha, 2003). 3.7.2.1 Poruchy na vaječníku Zánět vaječníků jeho příčiny podle Říhy (2003) Nešetrné manuální odstranění corpus luteum neboli enukleace Zánět vaječníků v návaznosti na zánět dělohy, k němuž dochází v puerperiu Tichá říje Toto označení slouží pro říji, která je těžko rozpoznatelná, ale ovariální cyklus probíhá normálně včetně ovulace. Při rektálním vyšetření je možno rozpoznat i probíhající kontrakce v děloze. Typické je, že výtok říjového hlenu je nepatrný. Není pozorovatelný neklid u plemenice. Při endokrinologickém vyšetření je ve folikulární fázi estrálního cyklu patrná nižší hladina estrogenů. Výsledky zabřezávání jsou nízké a to díky provádění inseminace často mimo optimální období. Většinou se tento problém vyskytuje u stád s vysokou užitkovostí, kde je krmení deficitní ve vztahu s užitkovostí. Dojnice ztrácejí více než 10% tělesné hmotnosti, další příčinou bývají nevhodné ustajovací podmínky s nedostatkem světla, vysokou vzdušnou vlhkostí a stájovou teplotou, dojnice trpící neošetřenými paznehty a další. Asi u 50 % plemenic s tichou říjí zjíšťuje chovatel po proběhlé říji hlen zbarvený krví. Za 18 dní od toho dne se doporučuje sledovat nástup další říje (Říha, 2003). 27

Prodloužená říje opožděná ovulace Je to stav, kdy hormonální změny při říji neprobíhají přesně v časovém sledu a nedochází k zřetelnému předovulačnímu vrcholu luteinizačního hormonu. Příznaky říje jsou slabé a samotná říje trvá 2 až 4 dny. U plemenic s prodlouženou říjí se doporučuje reinseminace (Říha, 2003). Falešná říje Vyskytuje se mezi 8 až 12 dne po říji, kdy dochází k růstu folikulu na ovariu, který je označován jako meziříjový a vykazuje i sekretorickou činnost. Projevy jsou identické s projevy při říji normální a tato skutečnost vede často k chybám při inseminaci. V tomto případě se neinseminuje, ale v rámci předvyšetření se vyšetří ovarium, na němž se nalézá corpus luteum. Není-li plemenic po inseminaci provedené před 8 až 12 dny březí, dostaví se u ní zhruba za 10 dní normální říje (Říha, 2003). Říje bez ovulace V tomto případě se jedná o poruchu růstu a zrání folikulu. Nedochází k ovulaci a ani k tvorbě corpus luteum. Projevy říje jsou nevýrazné. Chovatel má značné potíže s detekcí říje a tím i potíže, kdy plemenici nahlásit na inseminaci. Erudovaný vyšetřovatel zjistí na ovariu pevný folikul, běžně bez hmatatelné fluktuace. Ten se po několik dní nemění v konzistenci ani ve velikosti. Při následné kontrole se zjišťuje, že se jeho rozměry zmenšují. Taková plemenice se zpravidla po inseminaci neříjí, ale při zjišťování březosti je vyšetřována jako jalová (Říha, 2003). Pravý anestrs acyklie Ovariální cyklus neprobíhá a ovaria jsou inaktivní. Současně se také neprojevují žádné příznaky říje. Fyziologický anestrus probíhá u zvířat, která nedosáhla pohlavní zralosti, u březích plemenic a u krav v časném puerperiu. Vyskytuje se rovněž u přestárlých zvířat a také u plemenic s vysokou užitkovostí, které trpí poruchami látkové výměny. Výskyt anestru je pro chovatele varovným signálem pro radikální zlepšení krmení ve vztahu k užitkovosti a ošetřování plemenic. Nedojde-li k nápravě, dochází k zhoršování stavu v důsledku působení dlouhodobých negativních vlivů, a dochází k degeneraci zárodečného epitelu a ke sterilitě. K přesné diagnóze je nezbytné provádět opakované vyšetření ovarií a dělohy (Říha, 2003). 28

3.7.2.2 Poruchy na vejcovodech Poruchy a to hlavně záněty na vejcovodech jsou závažnou překážkou pro oplození plemenice. Prostředí ve vejcovodu je toxické pro připlavané spermie, oocyt, zygotu a všechna vývojová stádia embryí probíhající ve vejcovodu. Pohyb spermií k místu oplození znemožňují při zánětu vejcovodu zanícené zduřené řasy sliznice, uspaný kanálek vejcovodu, výměšky, zúženiny a srůsty. Nemoc může přijít z dělohy, která je přímo propojená s vejcovody, dále také z dutiny břišní a pánevní. Pokud dojde k zánětu pouze jednoho vejcovodu je šance pro zapuštění reálná, pokud jsou však zaníceny oba vejcovody, dochází k situaci nereálného oplození a inseminace je bezvýznamná a plemenice je určena k vyřazení (Říha, 2003). 3.7.2.3 Poruchy na děloze Onemocnění, která se vyskytují na děloze, musíme brát komplexně s ohledem na to, jakou funkci děloha vykonává. Sekretorickou činností zasahuje do systému, který řídí pohlavní funkce a také vyživuje plod během březosti. Při potřebě léčby všechny zákroky provádíme šetrně za vysokých hygienických podmínek. Dělu kryje z vnější strany pobřišnice, děložní dutina je propojena s dutinou břišní a vejcovody. K onemocněním a infekcím dělohy dochází nejčastěji v době telení a v období po porodu. Pokud se onemocnění neléčí, děloha může způsobit sterilitu plemenice (Říha, 2003). Zadržení lůžka Zadržené lůžko mívá za následek spoustu negativních dopadů na plemenici a to ztrátou hmotnosti, záněty dělohy, častým přebíháním a také ekonomické dopady pro chovatele jako je nižší mléčná užitkovost, prodlužení mezidobí a nakonec i vyšší brakaci plemenic. Příčiny zadržení lůžka můžou být infekční a neinfekční. Infekční příčiny mohou být bakterie, plísně, viry a protozoa, dále infekční mastitidy a jiné poruchy. Mezi neinfekční příčiny řadíme těžké porody, mechanické poranění porodních cest, narození dvojčat nebo mrtvého telete, zkrácená či prodloužená doba březosti a nízká hygiena u porodu. Svoji roli v zadržení lůžka hraje i nesprávná funkce hormonů. Je to například pomalý pokles progesteronu, malý vzestup prostaglandinu a koncentrace estradiolu a nadměrná hladina adrenalinu v důsledku stresu. V neposlední řadě jsou příčinou chovatelské podmínky, mezi které patří krátká doba stání na sucho, stres zvířat, 29

chyby ve výživě, stáří krav, přebytek bílkovin, namrzlé, zapařené či plesnivé krmivo, nedostatek vitamínů a selenu. Zadržené lůžko musí být odstraněno odborně, opakovaně ošetřit dělohu, aby se zabránilo puerperiální infekci, popřípadě vzniklý zánět léčit včas (Říha, 2003). Zánět dělohy Je to nejčastější onemocnění plemenic, které se vyskytuje hlavně po porodu. Tato infekce vzniká přímou invazí choroboplodných zárodků na děložní sliznici, zavlečení choroboplodných zárodků krevním či lymfatickým oběhem a přenosem infekce z vulvy nebo pochvy. Příčinou vzniku bývá zdržení lůžka, nehygienické porody a infekční zánět pochvy nebo dělohy. Zárodky se usadí na sliznici dělohy a vnikají v místě oděrek, poranění a odloupnuté placenty do tkání, tím vznikne zánět dělohy, který se může rozšiřovat do dalších vrstev dělohy a do okolních orgánů. Zánětlivé procesy vytváří nevhodné prostředí pro spermie, které jsou v nefyziologickém prostředí ničeny, zabraňuje nidaci embrya a jeho dalšímu vývoji, vznik zánětu dělohy a následná degenerace zárodečného epitelu, znemožňuje uchycení placenty a poškozuje ji, dochází k úhynu plodu a někdy i k jeho vypuzení nebo maceraci. Podle rozsahu infekce rozeznáváme několik forem endometria. Je to Endometritida I., II., III. a IV. stupně, hydrometra, mukometra a mzometritis (Říha, 2003). 3.7.2.4 Poruchy na krčku děložním Záněty děložního krčku Zánět krčku děložního vzniká invazí choroboplodných zárodků do míst krčku děložního, kde došlo k poranění. Poranění vzniká při náročných a nešetrných porodech, poranění inseminační aparaturou, hlavně v důsledku hrubém postupu při inseminaci, dlouhém a násilném vyhledávání zevní branky krčku. Záněty můžeme rozdělit na zánět sliznice kanálku krčku děložního, svalstva krčku děložního a serózy a to podle toho, kde se infekce vyskytuje, ale většinou se jedná o smíšenou formu. Záněty krčku mají významný vliv na zabřezávání po inseminaci (Říha, 2003). Indukce krčku děložního Jedná se o ztuhnutí a vzniku jizev na krčku. Ke vzniku dochází při dlouhém a neléčeném zánětu krčku, při kterém je svalovina nahrazována tkání pojivovou nebo 30

kalcifikuje. Vyskytuje se po vážnějším poranění inseminační aparaturou nebo po těžkých porodech, kdy došlo k protržení krčku. Indukce často končí zúžením nebo úplným uzavřením kanálku děložního krčku (Říha, 2003). 3.7.2.5 Poruchy na vagíně Záněty vagíny a poševní předsíně Tyto záněty vznikají po různých poraněních, po porodech a inseminacích, které jsou provedeny buď hrubým způsobem, nebo nebyla dodržená dostatečná hygiena. Další příčinou můžou být specifické pohlavní nemoci a nevhodné dezinfekční prostředky s chybnou koncentrací látek. Záněty vagíny a poševní předsíně mohou být akutní, chronické, katarální a hnisavé (Říha, 2003). Urovagína Řiť a stydké pysky plemenice jsou vtaženy hluboko pod kořen ohonu do pánevního vchodu. Štěrbina stydká je uložena téměř ve vodorovné poloze. Ohon je vysoko nasazený a pod jeho kořenem vzniká velká dutina. Na dně pochvy dochází k hromadění moči, která dráždí sliznici a způsobuje velký katar. Při kataru se neinseminuje. Inseminace těchto krav je obtížná, jelikož jejich krček je hluboce uložen (Říha, 2003). 3.7.2.6 Poruchy na vulvě Poranění a pohmoždění vulvy K poranění a pohmoždění vulvy dochází převážně při porodu, jsou zdrojem zánětů sliznice vulvy i stydkých pysků. Inseminace se musí provádět šetrně za hygienických podmínek (Říha, 2003). Zánět vulvy Příčinou těchto zánětů bývají poranění, pohlavní nákazy a nespecifické infekce. Stydké pysky jsou zduřelé, jejich kresba je nezřetelná a stydká štěrbina je prodloužená. Zánět je bolestivý, plemenice otírá zanícenou vulvu o hrazení, jiná zvířata a dochází k častému močení. Inseminaci provádíme pouze při chronických, nehnisavých a neinfekčních zánětech (Říha, 2003). Protržení hráze Hráz se protrhne při těžkém porodu nebo hrubém zásahu během porodu. Léčba je složitá díky tomu, že je rána znečišťována výkaly, které vnikají i do pochvy, kde 31

dochází k dráždění sliznice. Vznikají záněty a plemenice se inseminuje až po vyléčení a srůstu hráze (Říha, 2003). 3.7.3 Poruchy plodnosti zaviněné prostředím Je mnoho vlivů vnějšího prostředí, které ovlivňují úroveň plodnosti. Na vzniku onemocnění a poruch plodnosti se nevíce podílejí dva faktory, které ovlivňuje člověk, a to hygiena a krmení. Při hledání příčin neplodnosti je dobré hlavně přihlížet na tyto dva faktory. Znečištění, infekce a celkově nedostatečná hygiena vede k tvorbě zánětů, a tím k přechodnému nebo trvalému poškození pohlavních orgánů a jejich funkcí. Nejdůležitější je dodržování správné hygieny při porodech a v poporodním období, dále je to dodržování hygienických podmínek při inseminaci a důležitá je i celková hygiena v chovu. Je také nutné posoudit úroveň výživy a krmení. Obecně pletí, že správnou výživou a krmením lze předejít mnoha poruchám plodnosti. Nejčastější chyby bývají při sestavování krmné dávky. Krmení bývá nevyrovnané, pokud se týká poměru energetických látek a bílkovin, krmné dávky často obsahují málo minerálních látek a vitamínů. Chyba bývá jak v deficitu krmení, tak i v překrmování, v nedostatečném čase na krmení a také i v chybném a nedostatečném napájení (Říha, 2003). 3.7.4 Poruchy plodnosti bez patologického nálezu Jedná se o poruchy plodnosti, kdy není možné zjistit příčinu tohoto stavu. Souhrnně tyto poruchy označujeme jako poruchy plodnosti bez patologického nálezu na pohlavních orgánech plemenice. Vždy se jedná o záležitost časově náročnou a náročnou na množství vyšetření ke stanovení příčin infertility. Teprve po jejich zjištění lze přistoupit k odpovídající léčbě a navrácení plemenice do reprodukce (Říha, 2003). 3.7.5 Poruchy březosti Je možný výskyt úhynu plodu v průběhu každého období březosti. V počátcích probíhající březosti bývá embryo vstřebáno, v pozdějším období březosti může být záhy po odumření vypuzeno. Je také možné, že zůstane v děloze zadrženo, přičemž podléhá různým postmortálním změnám (Říha, 2003). 32