Výukové materiály:

Podobné dokumenty
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Imunitní systém.

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

imunita Druhy imunitních mechanismů Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, cytologie, fyziologie a anatomie

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Funkce imunitního systému

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

CZ.1.07/1.5.00/

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

PAMPs. DAMPs. (Pathogen-Associated Molecular Patterns) (Danger, Damage-Associated Molecular Patterns) Druhy imunitních reakcí

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

AtraktivníBiologie I.Fellnerová, PřF UP Olomouc

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

KOMPLEMENT ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) (humorálních, protilátkových):

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

CZ.1.07/1.5.00/

ZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

Játra a imunitní systém

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

HLA - systém. Marcela Vlková

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

imunologie vznikla z mikrobiologie

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

(akt , pro IMUNL)

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

I. Fellnerová, A. Fellnerová Úvod, složky IS

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

Imunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

CO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Imunitní systém. Antigen = jakákoliv substance vyvolávající imunitní odpověď Epitop = část antigenu rozpoznávaná imunitními receptory

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU

mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno

ZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek. 6. vydání Triton, Praha (k dostání v Lípové ulici)

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

Imunopatologie. Luděk Bláha

Struktura a funkce imunitního systému

Specifická imunitní odpověď. Název materiálu: Datum (období) vytvoření: MUDr. Zdeňka Kasková. Autor materiálu: Zařazení materiálu:

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Morfologie krvinek 607

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

MUDr. Martina Vachová

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

15 hodin praktických cvičení

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Nativní a rekombinantní Ag

BUŇKY NESPECIFICKÉ FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA BUNĚK. Buňky zánětlivé reakce. Buňky prezentující antigen. Buňka přirozené cytotoxicity

Intracelulární detekce Foxp3

Základy Hematologie/ZHEM. Fyziologie leukocytů. Radim Vrzal

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

FYZIOLOGIE I. Martina Novotná. Konzultační hodiny: Po: Čt:

Zuzana Vančíková Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol,Praha

Metody testování humorální imunity

Transkript:

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/zam.htm

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, stavby a funkce membrán. Rozšiřuje přednášky: Funkce membrán Proteiny Symboly označující animaci resp. video (dynamická prezentace daného fyziologického procesu). Plnohodnotné animace (videa) spolu s podrobným výkladem studenti uvidí na přednáškách popř. praktických cvičeních. Varianta pro tisk, která je k dispozici na internetu obsahuje jen statické popisy těchto procesů. Symbol označující odkaz na animaci z internetu

Obsah přednp ednášky Definice základních imunologických pojmů imunita, imunologie imunitní systém, imunitní reakce, antigen imunogenetika Složky imunitního systému lymfatické tkáně a orgány buňky imunitního systému molekuly imunitního systému Druhy imunitních mechanismů: vrozená (nespecifická) reakce získaná (specifická) reakce : T a B lymfocyty MHC glykoproteiny: MHC glykoproteiny I. třídy MHC glykoprotteiny II. třídy

Schopnost jedince bránit se invazi cizorodých látek a organismů z okolního prostředí označujeme obecně slovem (lat. immunitas = odolnost)

Imunologie vědní obor Vědní obor zabývající se studiem procesů, spojených s obranou organismu nazýváme: Obrana organismu je zajišťována prostřednictvím imunitního systému

Imunitní reakce (odpověď ěď) Koordinovaný systém reakcí organismu vyvolaných přítomností nežádoucí, škodlivé částice (molekuly, buňky) Imunitní reakce (odpověď) je realizována buňkami imunitního systému mu, které pracuji buď na základ kladě přímého kontaktu nebo prostřednictv ednictvím různých látek tek, které aktivují nebo produkují (proteiny komplementu, cytokiny, protilátky aj.) Cizorodou látku, která vyvolává imunitní reakci nazýváme:

ANTIGEN ( Antibody generator ) Cizorodá látka, která: je rozpoznaná imunitním systémem vyvolává imunitní odpověď organismu (je imunogenní, má tzv. antigenní charakter) Typicky proteiny a polysacharidy (potenciálně ale jakákoli molekula) Obvykle větší molekuly ( >10 000 daltonů) Imunitním systémem jsou rozpoznány jako cizorodé, škodlivé Pocházejí jak z vnějšího prostředí - exoantigeny tak z organismu samotného autoantigeny (endoantigeny)

Nejčast astější

Imunitní systém: základní vlastnosti SPECIFICITA schospnost rozlišit neškodné vlastní molekuly od cizích resp. nežádoucích molekul POLYMORFISMUS Molekuly existují v mnoha variantách IMUNOLOGICKÁ PAMĚŤ Rychlejší a efektivnější reakce pokud se organismus setká s patogenem opakovaně Imunitní systém patří k základním homeostatickým mechanismům v těle

TOLERANCE VLASTNÍ NORMÁLNÍ BUŇKY A MOLEKULY IMUNITNÍ DOHLED VLASTNÍ, PATOLOGICKY ZMĚNĚNÉ BUŇKY Imunitní systém rozpoznává: CIZORODÉ ČÁSTICE Brání jejich vstupu do organismu. V těle pak cizorodé částice inaktivuje a ničí OBRANYSCHOPNOST

Imunogenetika Obor zabývající se studiem GENŮ uplatňujících se při formování složek imunitního systému se nazývá: Studuje např.: geny imunoglobulinové rodiny ( superfamily ) mechanismy uplatňující se při formování polymorfních molekul HLA systém a geny, které je kódují

Složky imunitního systému A. Lymfatické tkáně a orgány B. Buňky imunitního systému C. Molekuly imunitního systému

A. Lymfatické tkáně a orgány Lymfatické uzliny BRZLÍK slezina Peyerovy plaky v tenkém střevě Slepé střevo Lymfatické cévy KOSTNÍ DŘEŇ Kostní dřeň a brzlík jsou místem vzniku a dozrávání lymfocytů, proto jsou nazývány jako PŘIMÁRNÍ lymfatické orgány

A. Lymfatické tkáně a orgány PRIMÁRNÍ Kostní dřeň Thymus (brzlík); Fabriciova burza u ptáků SEKUNDÁRNÍ Lymfatické uzliny zachycují antigeny a brání jejich rozptýlení po těle Apendix, tonzily, Payerovy plaky ve střevě (organizované shluky lymfatických uzlin Slezina vychytává antigeny a zestárlé krvinky, zprostředkovává kontakt Ag a imunitních buněk, iniciuje imunitní reakce Slizniční lymfatická tkáň (MALT resp. GALT mucosus resp. gastrointestinal associated lymphoid tissue) Lymfatické cévy - propojují všechny tkáně a orgány v těle

B. Buňky imunitního systému Cirkulující (v krevním a lymfatické oběhu) TKÁŇOVÉ (dočasně nebo trvale v tkáních) T lymfocyt napadený virem HIV makrofág B lymfocyt NK buňka T lymfocyt Dendritická buňka T lymfocyt makrofág

B. Buňky imunitního systému Kmenová buňka Myeloidní progenitor Lymfoidní progenitor B lymfocyt T lymfocyt NK buňky ( zabíječi ) erytroblast megakaryocyt p r o g e n i t o r y p r o g e n i t o r y erytrocyt Krevní destičky bazofil eozinofil neutrofil monocyt dendritická buňka

B: Klasifikace imunitních buněk GRANULOCYTY PHAGOCYTY bazofily (žírné b., mastocyt) neutrofily eosinofily AGRANULOCYTY Dendritické buňky T lymfocyt B Lymfocyt (plazmatické b.) Monocyty (makrofágy) CYTOTOXICKÉ b. APC

C. Molekuly imunitního systému Imunoglobuliny (protilátky) Antigenně specifické receptory (proteiny) na povrchu T a B lymfocytů MHC glykoproteiny (HLA molekuly) Cytokiny (mediátory): TNF, INF, CSF, interleukiny Proteiny komplementu

Druhy imunitních mechanismů NESPECIFICKÁ (vrozená) imunitní reakce SPECIFICKÁ (adaptivní, získaná) imunitní reakce infekce hodiny 0 6 12 1 3 dny 5 7 Prvotní fáze imunitní odpovědi Pozdější fáze imunitní odpovědi (likvidace infekce)

Fyzikální a chemické bariéry Buněčné elementy (fagocyty, NK buňky, bazofily) Proteiny komplementu imunita Látková imunita: B lymfocyty Buněčná imunita: T lymfocyty imunita

imunita Je namířena proti širokému spektru cizorodých částic a patogenů Rozpoznává chemické struktury (hl. sacharidy) společné skupinám mikroorganismů, ale nevyskytujících se u vlastních buněk. Její buňky a molekuly jsou v organismu připraveny předem

Složky nespecifické imunity Fyzikální a chemické bariéry organizmu Kůže Sliznice (chráněné mukózním sekretem a řasinkovým epitelem) Sliny a slzy (obsahují lysozymy, narušující bakteriální stěnu) Žaludeční šťávy (nízké ph), dále také TEPLOTA atd Buněčná složka Profesionální fagocyty (neutrofily, monocyty resp. makrofágy) NK cytotoxické buňky ( přirození zabíječi ) Dendritické buňky (spojení nespecifické a specifické imunity) Bazofily (uvolňující histamin) Humorální (látková) složka Proteiny komplementu (tkáňové a plazmatické proteiny) Cytokiny (regulace a koordinace procesů nespecifické imunity) Adhezní molekuly (lektiny, integriny)

Fagocytóza Evolučně velmi starý proces pohlcování částic ( potravních) U vyšších živočichů a člověka: buňky zabezpečující obranyschopnost organismu procesem fagocytózy. Pohlcování a degradace mikroorganismů - NEUTROFILY Odstranění zbytků vlastních buněk (apoptotických tělísek) a ochrana proti intracelulárním parazitům MONOCYTY resp.makrofágy Ochrana proti mnohobuněčným parazitárním červům-eozinofily resp. ŽÍRNÉ BUŇKY (MASTOCYTY) Prezentace části pohlcené částice (antigenu) T lymfocytům DENDRITICÉ BUŇKY Fagocytující buňky rozpoznávají svoji kořist prostřednictvím RECEPTORŮ. Rozpoznávají cizorodé nebo poškozené struktury, tzv. PAMP ( pathogen associated molecular patterns ) LEKTINY receptory rozeznávající polysacharidy TLR Toll Like Receptor rozpoznávají lipopolysacharidy, lipoproteiny, NK aj. SCAVANGEROVÉ ( uklízecí ) receptory rozpoznávají pozměněné struktury apoptických buněk

FAGOCYTÓZA: video

Fagocyty: diapedéza Migrace leukocytů z mikrocirkulace do tkání Fagocyty pronikají z krevního oběhu do tkání mezi endoteliálními buňkami LEKTINY= proteiny vážící se na sacharidy; Zpomalují pohyb leukocytů kolem nísta infekce endotelová buňka Řízená diapedéza místo infekce

Proteiny komplementu humorální složka nespecifické imunity systém cca 30 sérových a membránových proteinů (hl. C1-C9), které se po různých podnětech kaskádovitě aktivují OPSONIZACE cizorodých částic CHEMOTAXE OSMOTICKÁ LÝZA bakterií

Aktivace komplementu protilátka aktivovaný komplement aktivovaný komplement Lytický pór Opsonizovaná bakterie: Proteiny komplementu se aktivují vazbou na protilátky, obklopující patogen patogen fosfolipidová dvojvrstva patogenu Proteiny komplementu se aktivují Také vazbou přímo na bakteriální povrch aktivovaný komplement bakterie Kaskádovou reakcí vzniká řada dalších proteinů, které vytváří komplex, schopný zabudovat se do bakteriální stěny Aktivované proteiny komplementu vytvoří ve stěně Bakterie lytický pór Lytické póry způsobují lýzi bakterie Aktivace komplementu Kaskádová reakce Narušení bakteriální membr. Rozpad buňky

ZÁNĚT projev nespecifické imunity Komplex fyziologických reakcí nespecifické imunity Reakce na POŠKOZENÍ TKÁNĚ (mechanicky, chemicky, mikroorganismy, ischemií) Látky uvolněné z poškozených buněk a součásti mezibuněčné hmoty obnažené poraněním Mediátory uvolněné fagocytujícími buňkami Mediátory uvolněné degranulací bazofilů a jejich tkáňových forem (mastocytů, žírných b.) Zvýšení permeability cév umožňující prostup plazmatické tekutiny a molekul do okolních tkání (otok, zarudnutí) Zvýšení adhezivity endotelu (zachycování fagocytů ) Aktivace koagulačního a komplementového systému (zástava krvácení, destrukce bakterií) Ovlivnění nervových zakončení (bolest) Změny regulace teploty prostřednictvím pyrogenních regulátorů (zvýšená teplota)

ZÁNĚT projev nespecifické imunity A. Po překonání bariéry (kůže, epitel) bakterie proniká do tkání a uvolňuje škodliviny C. Uvolněné látky zvyšují propustnost cévních stěn kterými do tkání uniká tekutina a plazmatické proteiny E. Bakterie lyzují a jsou pohlcovány fakocyty A C D E B B. Bakteriální toxiny a látky uvolněné poškozenými buňkami (histamin)se hromadí v tkáni D. Plazmatické proteiny (komplement) se váží na povrch bakterií (narušují jejich membránu), přitahují fagocyty do místa infekce

imunita Je aktivována a specificky namířena proti konkrétnímu patogenu (antigenu). Cizorodou strukturu rozpoznávají vysoce specializované molekuly: antigenně specifické receptory ( chemicky: membránové glykoproteiny ) LÁTKOVÁ (humorální) imunita Zajišťována B lymfocyty, které produkují protilátky BUNĚČNÁ imunita Zajišťována T lymfocyty (cytotoxické b. a pomahači)

Membránov nové receptory lymfocytů VARIABILNÍ OBLAST (místo pro vazbu s antigenem) LEHKÝ ŘETĚZEC Konstantní oblast TĚŽKÝ ŘETĚZEC Konstantní oblast α β B lymfocyt T lymfocyt

PŘEHLED ZRÁNÍ LYMFOCYTŮ Primárn rní lymfatické orgány: kostní dřeň,, brzlík k (slezina u plodu) Periferní lymfatické orgány Prekurzor B lymfocytu BCR- BCR+ B lymfocyt BCR++ Kmenová buňka dřeň negativní a pozitivní selekce CD4+ TCR+ nezralý B lymfocyt kůra T h lymfocyt CD4+ TCR++ Pozitivní a negativní selekce Thymus CD4+ CD8+ TCR(+) CD8+ TCR+ T c lymfocyt CD8+ TCR++

EPITOP antigenní determinant Malá oblast molekuly antigenu, která je rozpoznávaná membránovými receptory B a T lymfocytů resp. protilátkami se nazývá: Antigenní determinant = antigenní determinant ANTIGEN Protilátka (receptor)

PATOGEN Salmonella typhimurium FliC epitop 80-94 epitop 339-350 epitop 428-442 epitop 455-469 Antigen A Antigen B Antigen C Antigen A obsahuje epitopy 1, 2, 3 atd. Antigen B obsahuje např. epitopy 4, 5, 6... Antigen C obsahuje např. epitopy 7, 8, 9... 2 1 3 4 5 6 7 8 9 Lymfocyty specifické k danému antigenu resp. epitopu

REPERTOÁR celkový počet typů receptorů (protilátek) u jednoho jedince

KOMPLEMENTARITA: Variabilní oblast - epitop Sekvence AMK ve variabilní oblasti receptoru (Ig) je komplementární k... Antigen se specificky váže ke svému receptoru... sekvenci AMK v epitopu příslušného antigenu RECEPTOR (protilátka) Variabilní oblast je specifická k epitopu antigenu

Specifická látková (humoráln lní) ) imunita Rozpoznává přímo extracelulární antigen B lymfocyty jsou specializované k produkci různého typu protilátek (imunoglobulinů)

B lymfocyt: specificita receptorů VAZBA ANTIGENU S PROTILÁTKOU TKOU PROLIFERACE Tvorba protilátek specificita Stimulace B-lymfocytů antigenem

Membránový Jaký je vztah B lymfocytu? imunoglobulin

B lymfocyty: stimulace antigenem TVORBA PROTILÁTEK TEK = IgA IgM B lymfocyt Různ zné třídy (izotypy izotypy)

IZOTYPY (třídy) imunoglobulinů V séru a intersticiální tekutině Opsonizace, neutralizace Nejčastější protilátky (70-75%) V séru a intersticiální tekutině Ochrana před parazity zodpovědné za alergické r. a hypersensitivitu Povrch B lymfocytů Receptor pro antigen V séru a B lymfocytech aktivace komplementu V séru, slzy, sliny mléko, povrch sliznic Ochrana sliznic opsonizace

Vazba antigen-protilátka inaktivuje antigen Opsonizace Bakterií a virů Inaktivace bakt. toxinů Shlukování bakterií Precipitace původně rozpustného antigenu Aktivace komplementu Stimulace fagocytózy Rozpad buňky

Specifická buněč ěčná imunita Jak se T lymfocyty funkčně liší od B lymfocytů? Kdy jsou B lymfocyty pro iniciaci imunitní reakce nedostačující?

INFEKCE: intracelulárn rní antigen makrofág B lymfocyt Fragmentace a prezentace antigenu Komplex MHC - antigen T cell stimulace B lymfocyt

T lymfocyty: prezentace antigenu APC (Antigen prezentující buňka) Zprostředkování imunitní odpovědi Sekrece cytokinů Komplex MHC-antigen T cell T cell T cell T cell T cell T cell T cell ANTIGEN ZPRACOVÁNÍ antigenu PREZENTACE antigenu STIMULACE T lymfocytu PROLIFERACE T lymfocytů

Specifická buněč ěčná imunita Specializované k rozpoznávání intracelulárních antigenů (peptidů) S antigenem nereagují přímo ale prostřednictvím antigen prezentující buňky. Rozpoznávají komplex MHC-antigen Dozrávají v thymu

= ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly jsou u člověka označované také jako HLA systém (= Human Leukocyte Antigens) VÝSKYT MHC rep. HLA molekuly se u člověka vyskytují na všech jaderných buňkách v těle Typy MHC molekul MHC glykoproteiny I. třídy MHC glykoproteiny II. třídy

Dva typy MHC molekul glykoproteiny I. tř. glykoproteiny II tř. Dendritická buňka makrofág Všechny jaderné buňky těla Jen antigen prezentující buňky APC (fagocyty, dendritické buňky)

AtraktivníBiologie I.Fellnerová, PřF UP Olomouc Funkce MHC molekul Vázat peptidové fragmenty proteinů Prezentovat je (vystavovat) na buněčný povrch, kde je analyzují T lymfocyty imunologický dohled MOLEKULY MOLEKULY Váží proteiny endogenní, syntetizovan yntetizované buňkou (normální, patologické, virové) Aktivují cytotoxické T lymfocyty, c které mají CD8 koreceptor Váží proteiny exogenní fagocytované buňkou (proteiny patogenů) Aktivuji pomocné T lymfocyty h které mají CD4 koreceptor

Stavba MHC molekul MHC I Transmembránový řetězec α se třemi doménami (α 1 α 2 α 3 ) a řetězec β 2 mikroglobulinu MHC II Transmembránový řetězec α (domény α 1 α 2 ) a transmembránový řetězec β (domény β 1 β 2 ) α 2 α 1 Místo pro vazbu s antigenem α 1 β 1 α 3 β 2 α 2 β 2 Každá jaderná buňka Antigen prezentující buňka

T-lymfocyt se váže s antigenním determinantem peptidu T lymfocyt Receptor T lymfocytu Polymorfní oblast MHC molekuly PEPTID Část peptidu vážící ho se s MHC molekulou Vazebné místo pro antigenní peptid na MHC molekule MHC protein antigen prezentující buňka

Prezentace antigenu vyskytujícího se v cytosolu ( zpravidla endogenní antigen )

MHC-I: Prezentace endogenního antigenu Jaderná buňka Komplex MHC-antigen T c lymfocyt (cytotoxický) virové proteiny mutované proteiny (nádorové buňky) T lymfocyt cytotoxický (CD 8 + T lymfocyt)

MHC-I: Prezentace endogenního antigenu virové proteiny mutované proteiny (nádorové buňky) T c lymfocyt (cytotoxický) T lymfocyt cytotoxický (CD 8 + T lymfocyt)

Prezentace antigenu vyskytujícího se ve fagosomu ( exogenní antigen )

MHC-II: Prezentace exogenního antigenu Antigen prezentující buňka

MHC-II: Prezentace exogenního antigenu Antigen prezentující buňka Komplex MHC-antigen T H lymfocyt (pomahač) T lymfocyt pomahač (CD 4 + T lymfocyt)

MHC-II: Prezentace exogenního antigenu Antigen prezentující buňka Komplex MHC-antigen Produkce protilátek T H lymfocyt (pomahač) B cell

Usmrcení buňky CD8+ jaderné buňka CD8+ CD8+ CD8+ CD8+ CD8+ CD8+ T c lymfocyty cytotoxické Stimulace fagocytózy CD4+ CD4+ CD4+ CD4+ CD4+ CD4+ APC makrofág, dendritická b. protilátky B CD4+ T h lymfocyty pomahači

Struktura lidských MHC genů MHC II lokus MHC I lokus MHC III (izotypy DP, DQ, DR) lokus (izotypy A, B, C) proteiny DP DQ DR komplementu B C A a cytokiny A >20 B >107 A > 25 B > 56 A > 3 B > 439 > 563 > 176 > 309 Počty alelických forem na jednotlivých lokusech

Identifikační kód d HLA molekul LOKUS HLA-B Lokus ALELICKÁ VARIANTA (sekvence AMK) HLA-B*1301 HLA-B*1302 HLA-B*1303 HLA-B*1304 HLA-B*1305 HLA-B*1306 HLA-B* 13 06 PROTILÁTKA použitá pro detekci HLA-B13 Číslo sekvence První dvojciferné číslo udává sérologickou specificitu Více alelických variant HLA molekul může mít shodnou sérologickou specificitu

Kmenová buňka thymus T lymfocyt APC B lymfocyt Signály k apoptóze antigen Stimulace fagocytózy cytotoxický T lymfocyt stimulace T lymfocyt pomahač stimulace produkce cytokinů paměťový T lymfocyt plazmatická buňka protilátky paměťový B lymfocyt

NESPECIFICKÁ i. X SPECIFICKÁ i. FAGOCYTY [makrofágy, neutrofily] NK buňky Lymfocyty: T a B lymfocyty SLOŽKY CHARAKTERISTIKA Proteiny komplementu Kůže, mukózní sekrety epitelu ph, teplota Reaguje na struktury společné mnoha různým patogenům Nemá imunologickou paměť (reaguje vždy se stejnou intenzitou) Receptory jsou kódovány již v zárodečném vývoji Reaguje okamžitě Protilátky Lymfocyty v krvi, lymfatických uzlinách a epitelech Rozpoznává specifické mikrobiální nebo cizorodé molekuly (hl. proteiny) Při opakované infekci reaguje rychleji a silněji (imunologická paměť) Receptory vznikají náhodnou kombinací během života Aktivace trvá několik dní (je spojena s klonální expanzí lymfocytů)