Porovnání výkonnosti koní v rovinových a překážkových dostizích

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Porovnání výkonnosti koní v rovinových a překážkových dostizích Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Vypracoval: Bc. Eva Kopečná Brno 2011

Zadání DP

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Porovnání výkonnosti koní v rovinových a překážkových dostizích vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne podpis diplomanta.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat především paní doc. Ivě Jiskrové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při zpracování této diplomové práce. Můj dík dále patří paní Zdence Obrové za průběžné čtení, slečně Vladěně Obrové za pomoc při zpracování grafických úpravách a celému týmu DS Dvorce za poskytnutí užitečných materiálů.

Abstrakt Cílem práce Porovnání výkonnosti koní v rovinových a překážkových dostizích bylo zjištění vzájemné závislosti výkonnosti tříletých koní v rovinových dostizích a posléze stejných koní v jejich překážkové kariéře. Základní databáze byla získána z dostihových ročenek z let 1995-2004, které obsahují informace o výkonnosti koní v podobě generálního handicapu. Koně byli rozděleni do čtrnácti skupin podle věku a zaměření (proutěné překážky, steeplechase) a jejich výsledky byly následně porovnány metodou Pearsonovy korelace s výkonností ve třech letech v rovinových dostizích. Zjištěné hodnoty pak udávají míru těsnosti vztahu. Nejtěsnější vztah byl zjištěn u kategorie tříletých proutěnkářů (28,92 %), těsnost však následně klesá. Taktéž u koní v kategorii steeplechase je největší vzájemný vliv zaznamenán u tříletých steeplerů (16,92 %). Obecně bylo zjištěno, že těsnost vztahu výkonností je bližší u koní běhajících proutěné překážky a jak u proutěnkářů, tak u steeplerů s přibývajícím věkem koní klesá. U desetiletých a starších steeplerů se pak dostává do záporných hodnot. Klíčová slova: koně, dostihy, rovinové dostihy, proutěné překážky, steeplechase, anglický plnokrevník, výkonnost, korelace

Abstract The aim of the work Comparison of horse performance at steeplechase and flat races was to find out mutual dependency of 3 year old horses' performance at flat races and the performance of the same horses later at their steeplechase career. The main database was taken from race yearbooks from years 1995-2004 which contained information about the horse performance in the value of general handicap. Horses were devided into fourteen groups according to age and type of races (steeplechase, etc.) and their results were compared with the results from the flat races in three years by the method of Pearson's corellation. The learnt values show the size of the dependance's proximity. The narrowest dependace has appeared at 3 year old horses at hurdles, (28.72 %) the proxmity then declines. Also at steeplechase horses the dependance was biggest at three year old horses (16,92 %). Generely it has been discovered, that the dependance of horse's performance is biggest at the hurdle horses, and at both, hurdle horses and steeplechase horses, the performance diminishes with the older age. At ten year old and older horses it even reaches the negative values. Key words: horses, horse races, flat races, hurdle races, steeplechase races, Thoroughbred, performance, corellation

ÚVOD...9 CÍL PRÁCE...10 DOSTIHY JAKO VÝKONNOSTNÍ ZKOUŠKY...11 1. VÝKONNOST KONĚ...11 2. DOSTIHY...12 2.1. Historie dostihů...12 2.2. Dostihová soustava...13 2.3. Skupiny a kategorie dostihů...19 2.3.3. Kategorie dostihů...21 3. DOSTIHOVÝ SPORT V ČESKÉ REPUBLICE...22 4. MATERIÁLY A METODY...29 4.1. Údaje o hodnocených koních...29 4.2. Rozdělení databáze...30 Členění dle zaměření...30 Členění dle věku...30 Členění dle pohlaví...30 4.3. Metody statistického zpracování...31 VÝSLEDKY A DISKUZE...33 Tříletí proutěné překážky...33 Tříletí - steeplechase...34 Čtyřletí - proutěné překážky...35 Čtyřletí steeplechase...37 Pětiletí proutěné překážky...38 Pětiletí steeplechase...39 Šestiletí proutěné překážky...40 Šestiletí steeplechase...41

Sedmiletí proutěné překážky...42 Sedmiletí steeplechase...43 Osmiletí a starší proutěné překážky...44 Osmiletí steeplechase...45 Devítiletí steeplechase...46 Desetiletí a starší steeplechase...47 Věk a počty sledovaných koní...48 Vliv rovinové třídy na výkonnost...51 ZÁVĚR...54 SEZNAM LITERATURY...56 SEZNAM TABULEK...59 SEZNAM GRAFŮ...60

Úvod Kůň pro překážkové dostihy musí vyhovovat několika základním požadavkům: Jsou to v pořadí za sebou: dobrý charakter, vytrvalost, vrozená skoková schopnost, rychlost. Doc. Ing. Jaromír Dušek, Csc. Dostihovým koněm je v našich zeměpisných šířkách nejčastěji myšlen anglický plnokrevník. Toto tvrdé, pracovité a houževnaté plemeno se stalo díky rostoucí popularitě dostihového sportu známým po celém světě. Výkonnostní zkouškou anglického plnokrevníka jsou už po staletí rovinové dostihy, konkrétně tedy jejich tříletý ročník, označovaný také jako klasický. Nejlépe hodnocení tříletí pak bývají zařazeni do chovu. V posledních letech si však můžeme v České republice všimnout zajímavého trendu. Koně, kteří uspěli v klasických dostizích a jsou tedy primárně předurčeni ke zkvalitňování chovné základny, míří často ještě v témže roce do překážkových dostihů, kde se více či méně úspěšně pokoušejí navázat na své rovinové výsledky. Cílem mé práce je tedy zjistit, do jaké míry je vztah rovinové a překážkové výkonnosti vzájemně spjatý a jak důležitým činitelem je pro překážkového koně jeho někdejší rovinová třída. 9

Cíl práce Cílem mé práce je: - sestavení databáze koní, kteří se v letech 1995-2004 účastnili na území ČR rovinových dostihů ve věku tří let a posléze také překážkových dostihů - rozdělení databáze dle věku koní na jednotlivé ročníky a jednotlivé dostihové disciplíny - porovnání výkonnosti koní v rovinových a překážkových dostizích 10

Dostihy jako výkonnostní zkoušky 1. Výkonnost koně Jak uvádí Hanák (1998) ve skriptech Klinická fyziologie a patologie tréninku koní, výkonnost koně je schopnost podat a zopakovat určitý výkon, ať už sportovní nebo dostihový. Jde tedy o schopnost vytvořit optimální reakci na jeden podnět vnějšího prostředí. Kritériem výkonnosti je pak jeden konkrétní výkon, který jsme schopni vyhodnotit dvě způsoby, a to: - trenérským sledováním - fyziologickým pozorováním Do prvního uvedeného způsobu vyhodnocení spadá například měření rychlosti, výšky skoku, síly tahu atd. Fyziologická cesta pak pracuje se stanovením funkční kapacity jednotlivých orgánů, které se na výsledném výkonu podílejí, měření odezvy organismu apod. Dušek (1999) hovoří o výkonnosti jako o schopnosti jedince dosáhnout při mobilizaci tělesných energetických rezerv (přibližující se hranici vyčerpání organismu) největší výkon za časovou jednotku. Tento krajní fyziologický stav se však u koní nepožaduje. Výkonnost je tedy výsledek dosažený při vysokém pracovním úsilí, aniž by však docházelo k poškození organismu. (DUŠEK a kol., 1999). Vraťme se však k Hanákovi (1983). V publikaci Fyziologie tréninku sportovních adostihových koní se zabývá různými vlastnostmi výkonnosti koní. Uvádí, že výkonnost sportovních a dostihových koní je dána především genetickými předpoklady a funkční výkonnostní kapacitou organismu. Tyto zmíněné předpoklady jsou pak ovlivněny působením vnějšího prostředí, kam spadá trénink, výživa, hygiena prostředí atd. Výkonnost koně je individuální vlastností každého jedince a spolu s jeho stoupajícím biologickým věkem klesá. Zhodnocení výkonnosti koně je úkolem výkonnostních zkoušek, kterými jsou v případě speciálních plemen koní dostihy. 11

2. Dostihy 2.1. Historie dostihů Dušek (1977) uvádí, že historie dostihů sahá do doby před více než 4000 lety, odkud pocházejí první zmínky o závodech koní v zápřeži. Autorem těchto zápisků byl Kikkuliš, podkoní z království Mitanni, rozkládající se v severní Mezopotámii. Z jeho pera pochází celá učebnice o výcviku koní. Před více než 2600 lety se dostihy staly součástí olympijských her. (DUŠEK a kol., 1977). Jak vzpomíná Misař (2010) na svých přenáškách, nejprve šlo o oblíbené soutěže v zápřeži, od 6. stol. n. l. pak známe i soutěže pod sedlem. Z tohoto období také pochází první organizační řády a pravidla jezdeckých soutěží. První dokumenty o profesionalizaci jezdeckých a vozatajských soutěží pocházejí ze starověkého Říma, kde byly na Circu Maximu pořádány závody čtyřspřeží, a vítěz získával odměnu ve stříbře. Ve stejném období se objevují také první zmínky o sázkách. Písemné záznamy z pozdější doby pocházejí z Anglie a Francie. (MISAŘ, 2010) Právě Anglie je, jak správně připomíná Dušek (1977), kolébkou dostihů v dnešním slova smyslu. První regulérní dostihy, dotované 40 librami zlata, zde byly pořádány za vlády krále Richarda Lví srdce (1159-1199), který si z křižáckých výprav přivezl orientální koně. Postupné zdokonalování pravidel závodů vedlo k výstavbě prvních hipodromů. Prvenství v tomto případě náleží hipodromu v Chesteru, jež pochází z roku 1540. V 17. století založil král Jakub I. první tréninkové středisko a dostihovou dráhu v Newmarketu, odkud se dostihy postupně rozšířily do dalších míst a zemí. Od roku 1705 byly již dostihy registrovány (DUŠEK a kol., 1977). Dle přednášek Misaře (2010), dochází od roku 1727 k věkové diferenciaci koní a je pořádán první dostih čtyřletých na 3 míle. Zároveň také vzniká první dostihový kalendář. O čtyři roky později přichází první start tříletých na 3 míle. Z roku 1751 pak pochází vůbec první zmínka o Jockey Clubu, čímž je nastolen jednotný organizační řád. Jediným selekčním kritériem se stává rychlost a výkonnost je prověřována jednorázově, dochází ke zrušení dostihů s kvalifikací. (MISAŘ, 2010) Misař (2010) dále připomíná, že v osmnáctém a devatenáctém století vzniká soustava dostihů, označované jako klasické. Jsou to následující: 12

- 1773 St. Leger pro tříleté hřebce a klisny na 2 míle - 1779 Oaks pro tříleté klisny, původně na 1 míli - 1780 Derby pro tříleté hřebce a klisny - 1808 2000 Guineas St pro tříleté hřebce a klisny - 1814 1000 Guineas St pro tříleté klisny Anglický dostihový model se pak stal vzorem pro dostihové soustavy ostatních evropských zemí. Cíl výkonnostních zkoušek v rovinových dostizích je dle Duška (1977) v současnosti ve všech zemích s dostihovým provozem stejný, a to: - vybrat nejvýkonnější a konstitučně nejzdařilejší hřebce a klisny pro chov plnokrevných a polokrevných koní - prověřit výkonnosti potomstva po plnokrevných plemenných hřebcích a klisnách a stanovit jejich schopnost předávat dědičně vrozené vlohy - rozvíjet vrozené dispozice plnokrevných koní systematickým tréninkem a zkouškami výkonnosti a tak zdokonalovat plemena plnokrevných a polokrevných koní - poskytnout divákům estetickou a vzrušující podívanou na regulérní boje koní a jezdců v dostizích a tím popularizovat chov dostihových koní u široké veřejnosti. - poskytnout pracujícím oddech po práci v příjemném prostřední dobře udržovaných závodišť. (DUŠEK a kol., 1977) 2.2. Dostihová soustava Posláním současných dostihů je selekce jako prostředek šlechtění anglického plnokrevníka. Podle Duška a kol. (1999) jsou dostihy zkouškou, prověřující rychlost koně v daném chodu, konkrétně tedy v rychlém klusu, rychlém cvalu, případně schopnost překonávat překážky v rychlém cvalu. Hlavní úlohou dostihů je zastání funkce speciálních výkonnostních zkoušek pro speciální plemena koní a prověření následující vlastnosti těchto plemen: - výkonnost koní a její vývoj - konstituci 13

- charakter Přehledné rozdělení dostihů přináší následující tabulka: Tab. 1 Rozdělení dostihů podle výkonnostních kritérií, zdroj: Chov koní (DUŠEK a kol., 1999) DOSTIHY cvalové rovinové překážkové proutěné překážky steeplechase klusácké pod sedlem v sulkách Dostihem je pak každý závod, kterého se účastní dostihový kůň s jezdcem v sedle a jehož cílem je soutěžit s jiným koněm nebo koňmi o jakoukoliv cenu, ať už finanční, věcnou nebo jinou, případně také s cílem rozhodnout jakoukoliv sázku, týkající se výsledku závodu v případě, že koně startují v takovém závodu současně. Dostihem však může být také závod jednoho koně (označovaný jako walkover). Takto o dostizích hovoří Dostihový řád (2005). Jak ukazuje výše uvedené schéma, cvalové dostihy se dále dělí na rovinové a překážkové. 2.2.1. Rovinové dostihy Janouch (1969) definuje rovinové dostihy jako takové, jejichž trať je vytyčena na dostihové dráze bez překážek a vypisují se pro koně dvouleté, tříleté, čtyřleté a starší. Minimální délka rovinového dostihu je 800m. Jak podotýká Misař (2010), dle délky tratě, na kterou je dostih vypsán můžeme rozdělit rovinové cvalové dostihy do následujících kategorií: - do 1400 m sprinterské tratě 14

- od 1400 m do 1899 m mílařské tratě - od 1900 m do 2199 m střední tratě - od 2200 m do 2799 m vytrvalecké tratě - od 2800 m výše supervytrvalecké tratě Jak již bylo uvedeno a jak nám opět připomíná Dostihový řád (2005), minimální věk koně pro účast v dostihu jsou dva roky a dostihy pro koně tohoto věku lze vypisovat nejdříve 1. května. Od tohoto data až do 31. srpna téhož roku smí být maximální délka dostihu pro dvouletky 1400 m, po 31. srpnu je maximum 1600 m a po 30. září 1800 m. 2.2.2. Překážkové dostihy Překážkové dostihy jsou dle Janoucha (1969) naopak ty, kde jsou součástí trati překážky (např. skoky do výšky, příkopy, ploty), které musejí účastníci v průběhu dostihu překonat. Překážkové dostihy jsou v prvé řadě sportovním podnikem, nikoliv chovatelskou zkouškou jako rovinné dostihy plnokrevníků. Nelze tvrdit, že kůň, který zvítězí v některém velkém překážkovém dostihu, je předurčen pro chov. Takový kůň může být kvalifikován jako houževnatý, vytrvalý, dobrého charakteru a odvážného srdce, což jsou vlastnosti potřebné pro chov polokrevníka, nikoliv plnokrevníka. Podle výsledků v překážkovém dostihu se dá posuzovat konstituční zdatnost a všestranná způsobilost příslušné krevní linie. Chybí tu však třída, neboť překážkových dostihů se u nás obvykle účastní koně, kteří v rovinových dostizích neobstáli nebo se v chovu neosvědčili. (DUŠEK a kol., 1977) Misař (2010) dělí překážkové dostihy dle vzdáleností a to následovně na: - krátké (PP 2400 m 2900 m / Stch 3200 m 3900 m) - střední (PP 3000 m 3900 m / Stch 4000m 4900 m) - dlouhé (PP4000 m + / Stch 5000 m +) Překážkové dostihy se pak dále větví. Dušek a kol. (1999) ve výše uvedené tabulce rozlišuje dostihy přes proutěné překážky a steeplechase, Dostihový řád (2005) přistupuje k tomuto dělení podrobněji a mimo uvedených hovoří ještě o steeplechasecross country. Tu však Dušek (1999) následně zmiňuje také. 2.2.2.1. Dostihy přes proutěné překážky 15

Dostihy přes proutěné překážky jsou ty, kde koně překonávají pouze proutěné skoky o rozměrech a počtu daných Dostihovým řádem (2005). V něm je také vymezeno, že start v takovémto dostihu je dovolen koním nejméně tříletým, ale to až od 15. května příslušného roku, kdy kůň dosáhne věku tří let na trati maximálně 2800 m dlouhé, po 31. srpnu pak nejvýše na 3100 m. Minimální délka dostihu přes proutěné překážky je 2400 m. 2.2.2.2. Steeplechase Dalším typem překážkového dostihu je steeplechase. Dostihový řád (2005) zde rozlišuje dvě větve a to klasickou steeplechase a steeplechase-cross country. Obě jsou následně definovány. Klasická steeplechase je dostih přes pevné překážky na výlučně travnatém povrchu. Parametry překážek jsou dány dostihovým řádem, nesmí jít o překážky výrazně snižující nájezdovou rychlost či vyžadující vylézání, slézání nebo brodění. Startující koně musí být minimálně tříletí, minimální délka dostihu je 3200 m. Pro tříleté koně se steeplechase smějí pořádat po 30. červnu a to právě na 3200 m. Čtyřletí a starší koně mají do 31. května vyhrazené dostihy na maximální vzdálenost 4500 m včetně, do 31. srpna do 5000 m včetně a po tomto datu do 5500 m včetně. 2.2.2.3. Steeplechase-cross country Opět tedy nahlédněme do Dostihového řádu (2005). Oproti steeplechase se trať steeplechase-cross country neomezuje pouze na travnatý povrch, může vést přes písek či oranici. Součástí jsou jak pevné, tak přenosné překážky, skoky, jejichž charakter vyžaduje výrazné snížení nájezdové rychlosti, překonávání klusem, slézání, nalézání či brodění. Počet a parametry těchto překážek nesmějí být v rozporu s dostihovým řádem. Steeplechase-cross country jsou otevřené čtyřletým a starším koním, vzdálenosti pro čtyřleté včetně časového harmonogramu odpovídají dostihům steeplechase. Tolik tedy rozdělení dostihů dle Duškovy publikace Chov koní (1999). Dostihový řád (2005) mimo těchto pěti kategorií, představuje ještě další možné typy dostihů. Jsou to: - výkonnostní zkoušky o výkonnostní chovatelské zkoušky = dostih, kde všichni koně nesou stejné hmotností zatížení (nehledě na hmotnostní úlevy pro klisny) 16

o dostihy s penalitami a úlevami = dostih, v němž hmotnostní zatížení koní je stanoveno s ohledem na jejich věk a dosažená vítězství (umístění), popřípadě věk a celkový zisk koně nebo celkovou výhru koně za určité období. - National listed dostihy (NL) - Graded a listed dostihy (G1, G2, G3, L) - handicap = dostih, kde jsou hmotnostní zatížení koní určena handicaperem tak, aby všichni startující koně měli stejnou naději na vítězství. Více uvedeno v podkapitole 2.3.1.3. o sestupný handicap o vzestupný handicap o handicap s omezením o handicap se stanoveným rozdílem proti průběžnému nebo generálnímu handicapu - dostih prodejních koní - dostih s prodejními podmínkami Uvedené druhy dostihů tvoří specializované dostihové soustavy rovinových cvalových a překážkových dostihů. Odlišnost jejich funkce je dána propozicemi. Propozice jsou závazná pravidla pořádání dostihů, schválená oprávněnou organizací. V ČR je oprávněn schvalovat propozice cvalových dostihů Jockey Club ČR a klusáckých Česká klusácká asociace. (JISKROVÁ, MISAŘ, 2008) Dostihový řád (2005) hovoří o propozicích následovně: Dostihové propozice jsou vypracovány a vypsány pořadatelem dostihů. Propozice každého dostihu musí být zveřejněny ve Věstníku českého turfu před datem uzávěrky přihlášek a s výjimkou opatření, daných dostihovým řádem již po tomto zveřejnění nesmějí být měněny. Propozice musí obsahovat následující informace: - místo pořádání dostihu - datum pořádání dostihu - druh dostihu - označení dostihu (číselné, případně slovní) - dotace dostihu a její rozdělení umístěným koním - čestné ceny, chovatelské, případně jiné prémie - věk a pohlaví koně, pro které je dostih určen - délka dráhy dostihu 17

- hmotnostní zatížení koně v dostihu, penality, úlevy - druh handicapu a datum, kdy bude zveřejněna listina oznámení hmotností, jde-li o handicapový dostih - datum a hodinu uzávěrky přihlášek, škrtání, oznámení startujících koní - výši zápisného a startovného - organizační ustanovení dostihu Podle podoby propozic je možné rozlišit kvalitativně ty dostihy, jejichž stěžejním selekčním kritériem je rychlost. Jsou to především rovinové cvalové dostihy a klusácké dostihy. Kvalitativní členění cvalových a klusáckých dostihů podle propozic je podobné. (JISKROVÁ, MISAŘ, 2008) Jak výše uvedení autoři zmiňují, v překážkových dostizích je maximální rychlost koně snížena skoky. Z tohoto důvodu nejsou překážkové dostihy selekčním kritériem pro chov anglického plnokrevníka. Dále, jak Jiskrová a Misař (2008) uvádějí, je také třeba připomenout, že podoba propozic ovlivňuje funkci dostihů v dostihové soustavě. Čím více stejných podmínek je propozicemi zajištěno, tím významnější je jejich pozitivní selekční funkce. Oproti tomu selekční funkce dostihu klesá spolu s narůstajícím počtem úlev a penalizací. Zde je třeba zmínit funkci penalizací a úlev. Jak píší Jiskrová a Misař (2008), jde vlastně o opatření, mající za cíl sjednotit šance na vítězství všem přihlášeným koním, výkonné koně nutí k vystupňování úsilí, méně výkonným pak může zlepšit sebevědomí. Úleva, tedy snížená základní hmotnost jezdce, slouží ke zvýhodnění koní s horší výkonností. Naopak penalizace znamená zvýšení základní nesené hmotnosti pro koně lepší výkonností, ať už ve formě vítězství v předchozích dostizích nebo výše získaných dotací. Z výše zmíněných faktů pak stejní autoři vyvozují trojí funkci dostihů a to: - selekční (pozitivní výběr nejlepších koní do chovu) - přípravná (prověření formy před významnými dostihy) - ověřující (kontrola účinnosti tréninku) Dále uvádějí, že penalizací a úlevami klesá selekční funkce dostihu, avšak přípravné a ověřující funkce oproti tomu rostou. 18

2.3. Skupiny a kategorie dostihů Dušek a kol. (1999) dělí v rámci dostihové soustavy dostihy do dvou skupin, a to: - dostihy koní stejného věku - dostihy koní různého věku Výše uvedené rozdělení je platné jak pro rovinové dostihy, tak i pro překážky. 2.3.1. Dostihy koní stejného věku Dostihy koní stejného věku mají za úkol porovnat výkonnost stejně starých dostihových koní. Dle Duška (1999) se dále dělí na: - klasické dostihy - ostatní dostihy koní stejného věku - handicapy 2.3.1.1. Klasické dostihy Klasické dostihy jsou nejvýznamnější zkouškou tříletých rovinových koní, jejich hlavní funkcí je selekce nejlepších jedinců s předpoklady pro pozdější chovatelské využití. Všichni startující koně nesou stejnou hmotnost, pouze klisny jsou oproti hřebcům a valachům ve společných startech zvýhodněny úlevou 1,5 kg. Tuzemské dostihové propozice dovolují start mimo hřebců a klisen také tříletým valachům. (MISAŘ, 2010) Jak uvádí Dušek (1999), evropské klasické zkoušky mají za vzor původní anglické dostihy, proto jsou jejich součástí následující závody: - dostih tříletých hřebců a klisen na jednu míli - dostih tříletých klisen na jednu míli - dostih tříletých hřebců a klisen na jednu a půl míle - dostih tříletých klisen na jednu a půl míle - dostih tříletých hřebců a klisen na jednu a tři čtvrtě míle 2.3.1.2. Ostatní dostihy koní stejného věku Ostatní dostihy koní stejného věku mají za úkol stanovit pořadí koní dle výkonnosti ve vybraném ročníku. Nejvýznamnějšími z těchto dostihů je zpravidla prověřována forma (připravenost) koní před jejich starty v klasických dostizích. Dokladem jejich významu v dostihové 19

soustavě je především dotace, která současně vyjadřuje převládající funkci jednotlivých dostihů. Nejvýznamnější dostihy koní stejného věku mají funkci přípravnou, doplněnou selektivní a jejich propozice jsou podobné klasickým dostihům. Nejméně významné slouží k porovnání výkonnosti průměrných a podprůměrných koní a jejich propozice povolují úlevy jezdcům. U těchto dostihů převládá ověřovací funkce, kterou může doplnit i funkce přípravná. Selekční funkce těchto dostihů je nízká. (JISKROVÁ, MISAŘ., 2008). 2.3.1.3. Handicapy Jak Jiskrová s Misařem (2008) dále říkají, v handicapech koně nesou rozdílnou zátěž, jenž předem stanoví Jockey Clubem jmenovaný handicaper dle předchozí výkonnosti koně. Cílem tohoto počínání je umožnit všem koním stejné šance na vítězství. Dostihový řád (2005) udává, že handicapu se smí zúčastnit pouze kůň, který splnil podmínky pro udělení průběžného handicapu, tedy před uzávěrkou oznámení hmotností jedenkrát zvítězil nebo dvakrát absolvoval celý dostih. Dle Dostihového řádu (2005) rozlišujeme následující druhy handicapů: - sestupný = handicap, v němž handicaperem nejvýše ohodnocený kůň nese v rovinovém dostihu 65 kg, v překážkovém 75 kg, a ostatní koně nesou hmotností zatížení snížená proti této hmotnosti o rozdíl mezi jejich hodnocením handicaperem a hodnocením handicaperem nejvýše hodnoceného koně. Kůň, jehož takto stanovené hmotnostní zatížení by se dostalo do rozporu s ustanovením DŘ o minimálním hmotnostním zatížení, s nímž může kůň v dostihu startovat, je nevyhandicapovaný. V listině oznámení hmotnostní musí být u těchto koní uvedeno, o kolik kg není kůň vyhandicapován. - vzestupný = handicap, v němž handicaperem nejníže hodnocený kůň nese v rovinovém dostihu 52 kg (v handicapech vyhrazených pro jezdce amatéry 58 kg), v překážkovém dostihu 64 kg a ostatní koně nesou hmotnostní zatížení zvýšená proti této hmotnosti o rozdíl mezi jejich hodnocením handicaperem a hodnocením handicaperem nejníže ohodnoceného koně. - handicap s omezením = handicap, jehož propozice uvádějí nejvyšší a nejnižší hodnocení handicapera, které ještě opravňuje koně ke startu v dostihu - handicap se stanoveným rozdílem proti průběžnému nebo generálnímu handicapu = handicap, jehož propozice uvádějí rozdíl mezi hodnocením 20

handicapera vyjádřeným průběžným nebo generálním handicapem a hmotnostním zatížením, které kůň v dostihu skutečně ponese. 2.3.2. Dostihy koní různého věku Cílem dostihů koní různého věku je vzájemné porovnání výkonností koní různého stáří. Dušek a kol. (1999) tyto dostihy dále dělí do následujících kategorií: - srovnávací dostihy - ostatní dostihy koní různého věku - handicapy 2.3.2.1. Srovnávací dostihy Cílem srovnávacích dostihů je vzájemné porovnání výkonnosti jednotlivých ročníků. Může jít buď o dva, nebo o více ročníků koní. Jejich propozice zajišťují maximum stejných podmínek koním téhož ročníku. Úlevy ani penalizace v nich nejsou povoleny. Rozdíly hmotného zatížení koní jednotlivých ročníků stanoví tabulka rozdílů vah, sestavená na základě dlouhodobých zkušeností. Postupem dostihové sezony se vzájemný rozdíl zátěže mladších a starších koní snižuje. (JISKROVÁ, MISAŘ, 2008) Srovnávací dostihy mají vysokou pozitivně selekční funkci, dosahující a v některých případech přesahující selekční funkci klasických dostihů. Vyjádřením jejich významu pro chov je především výše dotace. (DUŠEK a kol., 1999) Ostatní členění dostihů pro koně rozdílného věku je dle Duška (1999) obdobou členění dostihů pro koně stejného věku. Výjimkou je propozicemi povolený start koní dvou nebo více ročníků a rozdíl jejich zatížení. 2.3.3. Kategorie dostihů Funkce dostihu je dále vyjádřena kategorií, pro kterou je daný dostih určen. Tato vychází z předchozích dostihových výsledků koně a dělí se do pěti skupin I-V., kde I. skupina označuje koně nejvýkonnější a V. nejslabší. Uvedené rozdělení opět odkazuje na Duška (1999). 21

3. Dostihový sport v České republice 3.1. Historie První regulérní dostih, jak jej známe dnes, byl na území Čech podle Janoucha (1969) odběhnut v roce 1846 v Chlumci nad Labem. Šlo o dostih překážkový, pořádaný hrabětem Oktaviánem Kinským. Dle Misaře (2011) však historie dostihů na našem území začíná již roku 1839, kdy byl založen Český závodní spolek, který začal pořádat podzimní dostihy na pražské Invalidovně. Téhož roku se pod záštitou Slezského spolku pro koňské dostihy konaly také první dostihy ve Slezsku. Dráha na Invalidovně byla v provozu až do roku 1865, kdy došlo ke zřízení nového závodiště na Císařské louce. Na této dráze startovala v roce 1877 i legendární neporažená maďarská klisna Kincsem. Císařská louka fungovala jako místo pravidelného pořádání dostihů až do roku 1887. Na sklonku 19. století, konkrétně tedy v roce 1895 pak byla po německém vzoru založena dostihová dráha v Karlových Varech, kde se o čtyři roky později, v červnu 1899 konal první dostihový mítink. Skutečný rozmach dostihového sportu však přineslo až vybudování dráhy v pražské Velké Chuchli, jehož provoz byl zahájen 28. září roku 1906. Šlo o na svou dobu moderní středisko, zahrnující jak dostihovou dráhu, tak i tréninkové centrum dostihových koní. Nynější centrální závodiště na počátku své existence bojovalo s malým počtem startujících koní. Významné dostihové stáje totiž preferovaly starty na vídeňské půdě, menší stáje zas neměly vhodný způsob dopravy svých koní do Prahy. Osmadvacátého března roku 1919 padlo na schůzi bývalého Českého závodního spolku rozhodnutí o založení Československého Jockey Clubu. Třetího května téhož roku byla uspořádána první valná hromada. Zde byl do čela zvolen Bohumír Bradáč a došlo také k vytyčení základních cílů, konkrétně tedy: - vybudovat a povznést chov plnokrevných a polokrevných koní pořádáním cvalových dostihů - podpořit zemský chov koní pořádáním výstav a přehlídek - založit plemennou knihu plnokrevných koní. 22

Dne 10. března 1920 vydal československý Jockey Club první číslo oficiálního orgánu Týdenní dostihový kalendář s termíny a propozicemi prvních tuzemských dostihů. (MISAŘ, 2011) Tentýž autor (MISAŘ, 2011) dále uvádí, že rok na to, 22.5. 1921 bylo odběhnuto také první Československé derby. Tehdy však ještě neslo označení Cena Československého Jockey-Clubu, název Československé derby tento klasický dostih získal až v roce 1922. Téhož roku se také prvně běžela Velká jarní cena. Roku 1924 byl založen v Karlových Varech International Club, který posléze pořádal vlastní dostihové mítinky bez záštity Jockey Clubu. V roce 1925 se dočkal svého vydání první díl plemenné knihy anglického plnokrevníka v ČSR. Dle Misaře (2011) roku 1937 Československý Jockey Club odkoupil chuchelské pozemky, náležející Pražskému stavebnímu družstvu a celý areál přešel na následujících deset let do jeho pronájmu. Téhož roku se také prvně běžel Gershův memoriál, významný dostih pro dvouleté koně na 1200m. O dva roky později došlo vlivem válečné okupace k personálním změnám a instituce byla přejmenována na Českomoravský Jockey Club (ANONYM, 2009). Dejme nyní opět slovo Misařovi (2011). Ač válečný, přesto byl rok 1946 přívětivý vůči klasickým dostihům, Československo tehdy poprvé vidělo Oaks i Saint Leger. Řadu klasických dostihů doplnila roku 1949 ještě Jarní cena klisen. Definitivní konec Jockey Clubu přišel v roce 1950, kdy byla tato organizace rozpuštěna a na její místo dočasně nastoupil Československý dostihový spolek. I ten však po třech letech zanikl a jeho místo zaujal podnik Státní závodiště. Instituce Jockey Clubu se znovu dostává do popředí v roce 1991. Její další osudy nastiňuje Výroční zpráva 2004-2008 (ANONYM, 2009). Sedmnáctého dubna byla v Praze založena Unie československého turfu. V květnu téhož roku pak dochází k dohodě mezi Unií a Českými a Slovenskými plemenářskými organizacemi, týkající se pravomocí v chovu plnokrevníka a ekonomického zajištění Unie. Následně uděluje Ministerstvo zemědělství ČSFR oprávnění vést veškerou evidenci v chovu anglického plnokrevníka a klusáka. V roce 1992 se Unie stává samostatnou organizací. K 1. 1. 1993 mění svůj název na Unii českého turfu a zároveň dochází k odštěpení České klusácké asociace. Ještě téhož roku se Unie vrací k původnímu názvu Jockey Club České republiky a jakožto dostihová autorita je přijat za řádného člena 23

Mezinárodní federace autorit turfu. V roce 1996 pak získává mezinárodní uznání také Česká plemenná kniha anglického plnokrevníka. 3.2. Organizační struktura Vrcholným orgánem, řídícím dostihový provoz a vedoucí plemennou knihu anglického plnokrevníka v České republice je Jockey Club České republiky. Jockey Club je sdružením organizací, trvale zainteresovaných v chovu plnokrevníka a dostihovém provozu a čestných členů. Členství členské organizace je realizováno jejím zastoupením v Radě Jockey Clubu. O přijetí organizace rozhoduje usnášeníschopná Rada Jockey Clubu svojí nadpoloviční většinou. (ANONYM, 2009) Jednotlivými členy Jockey Clubu České republiky jsou, jak uvádí Výroční zpráva Jockey Clubu 2004-2008 (ANONYM, 2009) následující organizace: Český svaz chovatelů klusáka a majitelů dostihových koní Česká asociace steeplechase Česká asociace profesionálních trenérů a jezdců Provozovatelé závodišť kategorie A Ostatní závodiště prostřednictvím jednoho zástupce Činnost Jockey Clubu je hlídána kontrolní komisí, skládající se ze tří členů. 3.3. Závodiště Každé závodiště musí být schváleno Jockey Clubem ČR a také orgánem státního veterinárního dozoru. Dle úrovně vybavení jsou zařazena do kategorií A a C. Parametry závodiště a jeho vybavení potřebné pro zařazení do příslušné kategorie je určeno zvláštním předpisem Jockey Clubu. Jak uvádí Výroční zpráva Jockey Clubu 2004-2008 (ANONYM, 2009), počet dostihových závodišť u nás od roku 1993 vzrostl téměř na dvojnásobek. 24

Tab. 2 Dostihový provoz v letech 2004-2008, zkladní přehled, zdroj: Výroční zpráva 2004-2008 (ANONYM, 2009) Rok 1993 2000 2004 2005 2006 2007 2008 Počet závodišť 8 14 14 14 15 15 14 Počet dostihových dnů 59 82 72 66 65 66 66 Počet dostihů celkem 468 567 538 494 519 516 523 Na území České republiky funguje (k 1.4.2011) celkem patnáct dostihových závodišť. Z tohoto počtu pět spadá to kategorie A a zbylých deset pak do kategorie C (www.dostihyjc.cz). 3.3.1. Kategorie A: Praha Velká Chuchle Délka rovinové dráhy: 2 180 m Dostihy: R, PP, Stch Pardubice Délka rovinové dráhy: 2 200 m Dostihy: R, PP, Stch, Stch cc Karlovy Vary Délka rovinové dráhy: 2000 m Dostihy: R, Stch Most Délka rovinové dráhy: 1800 m, přímá dráha 1200 m Dostihy: R, Stch, Stch cc Slušovice Délka rovinové dráhy: 1 506 m Dostihy: R, Stch 25

3.3.2. Kategorie C: Lysá nad Labem Délka rovinové dráhy: 1 500 m Dostihy: R, PP, Stch Benešov Délka rovinové dráhy: 1 250 m Dostihy: R, PP, Stch, Stch cc Tochovice Délka rovinové dráhy: 1 420 m Dostihy: R Netolice Délka rovinové dráhy: 1 420 m Dostihy: R, PP, Stch, Stch cc Brno Délka rovinové dráhy: 1 200 m Dostihy: R, Stch Světlá Hora Délka rovinové dráhy: 1 200 m Dostihy: PP, Stch, Stch cc Kolesa Délka rovinové dráhy: 1 400 m Dostihy: R, PP, Stch, Stch cc Albertovec Délka rovinové dráhy: 930 m 26

Dostihy: R, PP, Stch CC Mimoň Délka rovinové dráhy: 1 165 m Dostihy: R, PP, Stch Radslavice Délka rovinové dráhy: 1 200 m Dostihy: R, PP, Stch cc (www.dostihyjc.cz, 2011) Charakteristika dostihového provozu dle závodišť Aktuální charakteristiku současného dostihového provozu podle závodišť přináší Misař (2011) ve své nové publikaci Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Tab. 3 Charakteristika dostihového provozu podle závodišť v roce 2009, zdroj: Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku (MISAŘ, 2011) Závodiště Využití dnů dostihů R Přek. Dotace (tis. Kč) Rovinových dostihů Překážkových dostihů průměr průměr Významných dostihů Black N St. type L Ch. Albertovec 1 8 3 5 110,0 36,7 420,2 84,04 0 0 0 Benešov 2 16 8 8 270,0 33,75 315,0 39,37 0 0 0 Brno 3 24 15 9 495 33,0 337,8 37,53 0 0 0 Karlovy Vary 6 41 34 7 2040,0 60,0 404,0 57,7 0 2 0 Kolesa 2 17 7 10 195 27,86 396,4 39,64 0 0 0 Lysá n. L. 6 46 29 17 867,75 29,92 596,4 35,08 0 0 0 Mimoň 2 13 9 4 253,5 28,17 117,0 29,25 0 0 0 Most 8 60 44 16 4700,0 106,8 1251, 0 78,19 1 8 1 Netolice 1 9 5 4 148,0 29,6 190,0 47,5 0 0 0 Pardubice 10 86 7 79 1080,0 154,29 1314 5,0 166,39 0 1 9 27

Radslavice 1 6 2 4 60,0 30,0 189,2 47,3 0 0 0 Slušovice 4 32 24 8 915,0 38,12 368,3 46,0 0 0 0 Světlá Hora 1 6 0 6 0 0 379,0 63,17 0 0 0 Tochovice 1 8 8 0 245,0 30,62 0 0 0 0 0 Velká Chuchle 22 176 16 9 7 18945, 0 112,1 920,0 131,42 10 6 0 Celkem 70 584 36 4 184 30324, 25 83,31 1902 9,3 103,40 11 17 10 Páteří soustavy rovinových dostihů zůstal dostihový provoz na dráze ve Velké Chuchli. Druhým nejvýznamnějším hipodromem rovinového provozu se stal Most. Na karlovarské a pardubické dráze se významné rovinové dostihy konají jen ojediněle. (MISAŘ,2011) Jak stejný autor dále dodává, stěžejní pozici si v překážkovém provozu drží pardubická dostihová dráha. Pokud jde o koně v dostihovém provozu, Misař (2011) říká, že ve stavech registrovaných dostihových koní mají stále nejvyšší zastoupení koně tuzemského chovu, jejich podíl však postupně klesá na současných cca 60%. Příčinu této regrese vidí v sílící konkurenci plnokrevníků, nakupovaných na západoevropských dražbách a také současný úpadek rovinových dostihů v sousedním Polsku, který otevírá polským plnokrevníkům dveře na českou dostihovou scénu. O expanzi polské dostihové scény směrem k nám hovoří i loňský Derby mítink 2010, jak připomíná Miroslav Vlček v jednom z čísel Turf Magazínu. Nad jeho částí, přesněji nad třemi dostihy, převzaly záštitu polské subjekty včetně polského Jockey Clubu či závodiště ve Sluzewieci, a polského sponzora bude mít i tradiční Cena Hřebčína Napajedla. (VLČEK, 6/2010). V Polsku také podle Vlčka vzniká plán kompletního chovatelského a majitelského servisu pro české zájemce, tedy aktuální nabídka polských hřebčínů, nabízející tuzemskému trhu hříbata i koně v tréninku. I tento ambiciózní projekt dokazuje, že zájem Polska o náš trh je nebývalý. 28

4. Materiály a metody 4.1. Údaje o hodnocených koních Podkladem pro vytvoření databáze hodnocených koní byly Dostihové ročenky v rozsahu deseti let, konkrétně tedy z let 1995 až 2004. Dále nemohla být databáze rozšiřována a to z toho důvodu, že od roku 2005 Jockey Club slučuje hodnocení koní na proutěných překážkách a ve steeplechase dohromady, tudíž není možné požadovanou výkonnost rozlišit. Dostihová výkonnost koní v České republice je vyjádřena pomocí takzvaného Generálního handicapu, což je pořadí koní podle jejich výkonnosti, vyjádřené v kilogramech, které na konci každé sezony určuje handicaper, tedy osoba pověřená Jockey Clubem. Pomocí tohoto systému hodnocení a s přihlédnutím k předem daným měřítkům byl vypracován přehled vybraných anglických plnokrevníků. Základním parametrem pro zařazení do výběru byl uvedený generální handicap koně ve věku tří let. Tříletá sezona byla zvolena záměrně a to z toho důvodu, že je sezónou pro plnokrevné koně nejvýznamnější. Pouze ve věku tří let se anglický plnokrevník smí účastnit tzv. klasických dostihů, které jsou zároveň výkonnostní zkouškou pro plnokrevný chov. Z důvodu dostatečně velké základny byli do databáze vybráni všichni koně, kteří splnili ve třech letech podmínky k udělení generálního handicapu. Dalším předpokladem pro zařazení koně do databáze byla následná výkonnost v překážkových dostizích, ohodnocená taktéž generálním handicapem. Z takto získaných koní byla následně sestavena databáze, obsahující následující údaje - jméno koně - rok, kdy dosáhl kůň věku tří let - pohlaví koně - země původu koně - rok ukončení dostihové kariéry - generální handicap v rovinových dostizích ve třech letech 29

- generální handicapy v překážkových dostizích v jednotlivých letech sledovaného období 4.2. Rozdělení databáze Údaje jsou rozděleny do několika skupin dle zaměření koně a věku podaného výkonu. Podkladová data byla čerpána z Dostihových ročenek z let 1995-2004, které vydává Jockey Club ČR. Pro získání objektivních výsledků byl stanoven nejnižší možný počet koní v jedné databázi na sedm. V případě nedostatečného počtu byli koně mladších méně početných ročníků sloučeni do jedné kategorie. Členění dle zaměření Sledovaní koně se mimo rovinových dostihů účastnili buď dostihů přes proutěné překážky, steeplechase a často také obou disciplín. Členění dle věku Sledováni byli nejprve koně tříletí při své výkonnosti v rovinových dostizích a posléze stejní koně ve svých dalších startech na překážkách. Koně běhající na proutěných překážkách byli rozděleni do skupin tříletých, čtyřletých, pětiletých, šestiletých, sedmiletých a osmiletých a starších. Poslední skupina zahrnovala z důvodu malého zastoupení koní osmiletých a starších také koně od devíti do dvanácti let. Výkony koní běhajících steeplechase byly rozděleny taktéž na koně tříleté, čtyřleté, pětileté, šestileté, sedmileté, osmileté, devítileté a z důvodu nízkého počtu koní ve vzorku na desetileté a starší. Členění dle pohlaví Dle pohlaví byli koně členěni do dvou skupin - 1 = hřebci a valaši - 2 = klisny 30

Důvod zařazení hřebců a valachů do společné skupiny je ten, že ve většině případů nebylo možné dohledat, kdy přesně došlo ke kastraci koně, tudíž kdy se jeho status změnil z hřebce na valacha. 4.3. Metody statistického zpracování Pro statistické zpracování byla použita metoda Pearsonovy korelace. Korelace je metoda, pomocí které můžeme vyhodnotit dvě nebo více proměnných bez toho, abychom ztratili jejich vzájemnou vazbu. Korelační závislost představuje volnou závislost, kdy vztah mezi proměnnými (přírodními jevy) je takový, že existence (změna) jedné proměnné či proměnných vyvolává existenci jiné proměnné či proměnných jen s určitou pravděpodobností (znaky spolu korelují). (BEDNÁŘOVÁ, VEČEREK, 2007) Korelační vztah je možné vyjádřit bodovým diagramem. Dle charakteru rozložení bodů v tomto diagramu pak můžeme odhadnout sílu závislosti, případně nezávislost mezi proměnnými. Statistickou metodu, užívanou pro zjištění těsnosti závislosti dvou náhodných spojitých proměnných pak nazýváme korelační analýza. Míra asociace dvou náhodných proměnných může sahat od neexistence korelace až po absolutní korelaci. Pro korelaci mezi dvěma spojitými náhodnými proměnnými je X a Y je nejdůležitější a nejčastěji používanou mírou síly vztahu Pearsonův korelační koeficient r. Počítáme jej z n párových hodnot -korelačních dvojic- naměřených na n jedincích náhodně vybraných z populace. (BEDNÁŘOVÁ, VEČEREK, 2007) Vypočítáme jej následovně: Stejní autoři (2007) dále uvádějí, že korelační koeficient r může nabývat hodnot v intervalu <-1; +1>, přičemž čím je absolutní hodnota r větší, tím těsnější je také korelace mezi dvěma proměnnými a obráceně. Kladná hodnota koeficientu představuje pozitivní korelaci mezi veličinami, záporná hodnota naopak znázorňuje negativní vztah obou proměnných. Rovná-li se korelační koeficient nule, pak korelační závislost mezi proměnnými neexistuje. 31

Vyhodnocování proběhlo v programovém balíku UNISTAT verze 5.0. Pomocí této metody byla vypočítána síla vztahu dvou určitých proměnných, tedy mezi generálním handicapem tříletých na rovině a generálním handicapem v určitém věku na překážkách. Z koeficientu Pearsonovy korelace jsme dále vypočetli koeficient determinace (r2), který udává závislost jevu v procentech. Pro větší přehlednost je každá kategorie koní doplněna o tabulku s konkrétními výsledky Pearsonovy korelace pro danou skupinu a také o graf, znázorňující vzájemné vztahy zkoumaných výkonností, daných generálním handicapem. V tomto grafu, stejně jako ve všech následujících grafech této části práce, jsou koně řazeni sestupně dle generálního handicapu v rovinových dostizích, který je zde znázorněn modrou křivkou. K jednotlivým hodnotám rovinového handicapu pak náleží hodnoty na proutěných překážkách či jiné zrovna zkoumané disciplíně, které v grafu představuje křivka růžové barvy. Každý graf je navíc doplněn o dvě lineární spojnice trendu. Dle Novákovy definice je lineární spojnice trendu přizpůsobená přímka používaná u jednoduchých lineárních množin dat. Data jsou lineární, jestliže průběh jejich datových bodů připomíná přímku. Lineární spojnice trendu obvykle zobrazuje, že něco roste nebo klesá konstantní měrou. (NOVÁK, 2011). Tyto spojnice tedy zobrazují trend vývoje generálního handicapu. Stejné řazení je použito ve všech následujících grafech, znázorňujících vývoj sledovaných vzájemných generálních handicapů. 32

Výsledky a diskuze Tříletí proutěné překážky První skupina koní, které jsem se věnovala, byly koně tříletí na proutěných překážkách. Do této skupiny náleželo celkem 184 koní z toho 104 hřebců a valachů (57%) a 80 klisen (43%), kteří v letech 1995-2004 získali na rovinách a zároveň v dostizích přes proutěné překážky generální handicap. Poměrně vysoký počet koní je dán především tím, že proutěné překážky jsou pro většinu budoucích steeplových koní prvním seznámením s překážkovým provozem. Tab. 4 Pearsonova korelace tříletí na proutěných překážkách Pearsonova korelace 0,5378 95% Konfidenční interval 0,4263 0,6332 t-statistika 8,6060 Stupně volnosti 182,0000 Koeficient determinace 28,92% U tříletých koní na proutěných překážkách nám vychází hodnota Pearsonovy korelace 0,5378, což považujeme za střední úroveň závislosti. Dle vypočítaného koeficientu determinace činí procentuální podíl vzájemné závislosti rovinové třídy a překážkových výkonů 28,92%. Domnívám se, že tento výsledek je dán především tím, že charakter a sklon skoků umožňuje koním překonávat je ve vyšší rychlosti než například steeplechase. Vzájemné vztahy mezi výkonností tříletků na rovinách a týchž koní ve třech letech nad proutěnými překážkami popisuje následující graf č.1. Zde je možné vidět také postupně klesající spojnici trendu u obou výkonností, přičemž větší propad sledujeme u výkonnosti u tříletých rovinářů. Křivka u tříletých proutěnkářů klesá pozvolněji. 33

Generální handicap - tříletí na proutěných překážkách generální handicap 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1 14 27 40 53 66 79 92 105 118 131 144 157 170 183 gh 3 R gh 3 PP Lineární (gh 3 R) Lineární (gh 3 PP) počet koní Graf. 1 Generální handicap tříletí na proutěných překážkách Tříletí - steeplechase Skupina tříletých účastníků steeplechase obsahuje pouze 24 koní, kteří obdrželi v letech 1995-2004 generální handicap jako tříletí v rovinových dostizích a zároveň také ve steeplechase. Z toho bylo 15 klisen (62%) a 9 hřebců a valachů (38%). Tento poměrně malý vzorek je dán zřejmě obtížností kategorie steeplechase a menším počtem vypsaných dostihů. Steeplechase pro tříleté se mohou, dle 248 Dostihového řádu pořádat až po 30. červnu. Další vysvětlení nižšího počtu koní mohou podat dostihové ročenky, které uvádějí generální handicapy pro tříleté koně ve steeplechase až od roku 1998. Tab. 5 Pearsonova korelace tříletí ve steeplechase Pearsonova korelace 0,4113 95% Konfidenční interval 0,0094 0,6987 t-statistika 2,1162 Stupně volnosti 22,0000 Koeficient determinace 16,92% U tříletých steeplerů dosahuje hodnota koeficientu 0,4113, což je nižší hodnota než u stejně starých koní na proutěných překážkách. Hodnoty jsou stále statisticky průkazné, 34

i když ne vysoce. Koeficient determinace, tedy závislosti mezi porovnávanými výkonnostmi činí 16,92%. Spojnice trendů nad překážkami je mírně klesavá. Jak nám ukazuje graf č. 2, zpracovávající výsledné hodnoty, výkonnost dle generálního handicapu je u špičky tříletých, která ještě v témže roce odešla na steeplechase nižší, naopak koně s generálním handicapem pod 58 kg dokázali ve všech případech svou výkonnost na steeplechase zvednout. Tyto výsledky dokazují, že mimo rovinové třídy zde více než u proutěných překážek hraje svou roli i skokový talent. Pro zpřesnění výsledků by bylo vhodné pracovat s větším vzorkem koní, než nám dovolily dostihové ročenky z námi vybraného období. Generální handicap - tříletí ve steeplechase 80 70 generální handicap 60 50 40 30 20 10 gh 3 R gh 3 Stch Lineární (gh Lineární (gh 0 1 3 5 7 9 11 13 15 17 19 21 23 počet koní Graf. 2 Generální handicap tříletí ve steeplechase Čtyřletí - proutěné překážky Ve skupině čtyřletých koní s handicapem na proutěných překážkách se sešlo celkem 113 jedinců, z toho 63 hřebců (56%) a valachů a 50 klisen (44%). Celkově jde o menší počet, než bylo ve stejné kategorii u tříletých koní, stále však je to poměrně obsáhlý vzorek. Snížení počtu koní na proutí ve starší kategorii je zřejmě dáno přechodem čtyřletých na těžší skoky a dá se předpokládat, že tento trend budeme sledovat i v dalších ročnících. 35

Tab. 6 Pearsonova korelace čtyřletí na proutěných překážkách Pearsonova korelace 0,4425 95% Konfidenční interval 0,2808 0,5799 t-statistika 5,1994 Stupně volnosti 111,0000 Koeficient determinace 19,58% Dle Pearsonovy korelace vychází koeficient 0,4425, tedy číslo hodnotící vztahy mezi handicapy jako statisticky průkazné. Koeficient determinace pak říká, že vzájemná souvislost mezi dvěma zkoumanými veličinami je 19,58%. Spojnice trendu nad překážkami má mírně klesavou tendenci. Jak můžeme vidět na grafu č. 3., i zde mají koně s vysokou rovinou třídou handicap na proutěných překážkách mírně nižší. K jasnému oddělení křivek generálního handicapu tříletých rovinářů a hodnocení čtyřletých proutěnkářů dochází u koní, kteří na rovině získali hodnocení 48,5 kg a méně, tedy u koní podprůměrných. Koně této výkonnostní skupiny svou výkonností na proutěných překážkách nikdy neklesnou pod hodnoty, které získali jako tříletí na rovině, jak tomu bylo u lepších rovinových koní. Zde se zřejmě opět dostává ke slovu skokový talent určitých jedinců. Generální handicap - čtyřletí na proutěných překážkách generální handicap 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1 8 15 22 29 36 43 50 57 64 71 78 85 92 99 106 113 gh 3 R gh 4 PP Lineární (gh 3 R) Lineární (gh 4 PP) počet koní Graf. 3 Generální handicap čtyřletí na proutěných překážkách 36

Čtyřletí steeplechase Vzorek čtyřletých steeplerů z let 1995-2004 obsahuje handicaperem ohodnocených 246 koní, konkrétně tedy 142 hřebců a valachů (58%) a 104 klisen (42%). I zde bude pravděpodobnou příčinou úbytku klisen odchod části z nich do chovu po klasické sezoně. Jedná se o velmi široký vzorek, daný pravděpodobně vyšším počtem vypsaných steeplechase, než tomu bylo v kategorii tříletých koní a také faktem, že pro mnoho trenérů je po tříleté sezoně na proutí jasným dalším krokem, otestovat schopnosti svých svěřenců na těžších skocích. Tab. 7 Pearsonova korelace čtyřletí ve steeplechase Pearsonova korelace 0,3822 95% Konfidenční interval 0,2700 0,4841 t-statistika 6,4600 Stupně volnosti 244,0000 Koeficient determinace 14,60% V tomto případě dosahuje hodnota Pearsonovy korelace čísla 0,3822, což je prozatím nejnižší výsledek za celou dobu. Stále však říká, že je zde statisticky průkazný vliv, byť menší. Procentuální vyjádření závislosti prostřednictvím koeficientu determinace činí 14,60%. Také zde můžeme v grafu (č. 4) sledovat mírně klesající spojnici trendů. Křivka rozptylu jednotlivých generálních handicapů ve steeplechase je prozatím nejrozkmitanější, ale stále je možné si všimnout, že koně s hodnotou rovinového generálního handicapu pod 60kg jsou často hodnoceni lépe, než koně s vyšší rovinovou třídou. Příčinu tohoto jevu vidím ve stále rostoucí potřebě skokových schopností na úkor rychlosti. 37

Generální handicap - čtyřletí ve steeplechase generální handicap 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1 18 35 52 69 86 103 120 137 154 171 188 205 222 239 gh 3 R gh 4 Stch Lineární (gh 3 R) Lineární (gh 4 Stch) počet koní Graf. 4 Generální handicap čtyřletí ve steeplechase Pětiletí proutěné překážky Kategorie pětiletých koní, kteří získali handicap nad proutěnými překážkami, zahrnuje 71 jedinců, z toho 47 hřebců a valachů a 24 klisen. Toto číslo je opět nižší než u čtyřletých koní stejné kategorie. Důvodem je zřejmě přechod většiny koní do kategorie steeplechase. Tab. 8 Pearsonova korelace pětiletý na proutěných překážkách Pearsonova korelace 0,4252 95% Konfidenční interval 0,2131 0,5991 t-statistika 3,9027 Stupně volnosti 69,0000 Koeficient determinace 18,08% Koeficient Pearsonovy korelace dosahuje hodnoty 0,4252, což je vyšší statistická průkaznost než v kategorii steeplechase. Stále tedy vidíme bližší vztah mezi rovinovými dostihy a proutěnými překážkami, které jsou rychlejší, než mezi rovinami a steeplechase. Hodnota koeficientu determinace činí v tomto případě 18,08%. Trend výkonnosti je opět mírně klesající. 38