Dûkansk kostel sv. Jakuba Star ího a jezdecká socha sv. Václava na Zbraslavi

OBâASNÍK FARNOSTÍ TùCHOVICE-SLAPY LISTOPAD 2001 Dûkansk kostel sv. Jakuba Star ího a jezdecká socha sv. Václava na Zbraslavi

2 slovo na úvod Po mnoha letech v rychlém kroku velkomûsta jsem s velikou chutí zabydlel dûm na tichém pahorku vprostfied tûchovic. Pfiekvapil mû. Má na dosah kolu a cestu a jiné domy a jiné lidi, ale je tady ticho nemyslím mrtvo, to ne, ale zvlá tní ticho. Zaãal jsem si ho v ímat. Do zahrady chodí ráno srny a kdyï jen pomalu otevfiu okno, nechají se pokojnû spatfiit, navzdory bytostné plachosti. Po hromadách schnoucích kmenû cel den nenápadnû pfieskakuje veverka a má neopakovatelnû naivní pohled, a v korunách stromû posedávají roztodivní ptáci, velicí i malí, je tû je zdaleka neznám v echny jménem. Ale v ichni se tu zfiejmû cítí bezpeãnû. A stojí tu zvlá tní kostel. Románské jsou jiné, mají zdi jako tvrze a chrání jimi ãlovûka pro Boha. Gotické jsou jiné, vzbudí vá úïas a hned vás za nûj vytáhnou ze zemû, po tenounk ch sloupech z tûïkého kamene aï na nebeskou klenbu, mají ji jen kfiehce odlitou v olovu, sklu a svûtle. I barokní jsou jiné, plné rozevlát ch atû, zlat ch gest a dfievûní svatí tam mezi sebou vedou nebeskou rozmluvu tak nad enû a barevnû, Ïe ãlovûk pfied nimi úplnû onûmí, a chtûl-li by sám promluvit, musel by je pfiekfiiãet. Ten secesní kostel v ak sám od sebe nedûlá nic. Má své barvy i ozdoby, své krásné tváfie a velká okna, ale skoro mlãí. Jen se vlídnû dívá vstfiíc a ãeká na toho, kdo pfiijde. Snad aby ho nechal pfied Bohem promluvit jeho nejpravdivûj í slovo. Asi jako BÛh b vá nûkdy tich, i tohle místo je uprostfied mnoha lomozû tiché. S tím secesním kostelem a domem a zahradou je jen pfiívûtivé. Snad aby to ãlovûk mohl zvládnout a nechal vystoupit své plaché já z utajen ch koutû, aby si dovolil b t úplnû sám sebou, aby dovolil Bohu b t Bohem, aby se s Ním procházel jako na zaãátku a mluvil nejupfiímnûji o sv ch touhách, radostech a ranách, kfiivdách a vzdorech, vzácnostech i odpadcích, nadûjích i rezignacích, lidech blízk ch i dalek ch. Tohle místo, zdá se mi, skoro mlãí moïná, aby ãlovûk mohl promluvit aby mu BÛh mohl odpovídat. Asi budu hlídat to ticho asi je potfieba pro mnohé. P. Jan

okolní farnosti 3 V dobû, kdy jsme vybírali dal í z okolních farností, o kter ch chceme blíïe informovat, farnost zbraslavskou, je tû jsme netu ili, Ïe to bude právû zbraslavsk pan faráfi P. Petr Kouteck, kterému budeme po odchodu P. Roberta Hanaãíka na celé prázdniny svûfieni. Rádi bychom mu také touto cestou znovu podûkovali, Ïe se s takovou ochotou na ich farností ujal a pomohl nám pfieklenout období, neï nastoupil nov pan faráfi P. Jan Kotas. P. Petr Kouteck spravuje kromû ZBRASLAVI (II. praïsk vikariát) od leto ního roku také farnost Zlatníky (vikariát Jílové u Prahy), kterou mûl dfiíve na starosti P. Ho ek (viz Proudy ã. 59). Na Zbraslavi Ïije také P. Bedfiich Ëupa (86 let), kter zde dfiíve pûsobil, nyní je jiï v dûchodu, ale stále vypomáhá. Sídlí zde také Kongregace sester karmelitek Dítûte JeÏí e. Komunita má nyní devût ãlenek, vãetnû ãekatelek. Do zbraslavské farnosti patfií kromû Zbraslavi dal í mûstské ãásti Prahy 5 Banû, Lahovice, Lahoviãky a Lipence. Farnost má celkem 8 735 obyvatel (1991), z nichï se tehdy 2331 hlásilo ke katolické církvi. Náv tûvnost na nedûlních bohosluïbách je 80 120 lidí, ve v ední dny pfiijde 10 20 osob. Zbraslav, dfiíve samostatné mûsto, byla v roce 1974 pfiipojena k hl. m. Praha jako mûstská ãást Prahy 5. První historick doklad o Zbraslavi je z poãátku 12. století; archeologicky zde byl odkryt románsk dvorec. Ve 13. století patfiila Zbraslav praïsk m biskupûm, ktefií ji roku 1268 pfienechali králi Pfiemyslu Otakarovi II, kter zde vytvofiil lovecké královské sídlo. Stala se oblíben m místem i Pfiemyslova nástupce Václava II., kter tu pfii svém dvorci zaloïil roku 1292 v znamn cisterciáck klá ter Aula regia (Královská dvorana), s reprezentativním klá - terním kostelem P. Marie (délka témûfi 100 m), jenï se stal rodov m pohfiebi tûm posledních PfiemyslovcÛ. První cisterciáãtí opati byli v znamn mi politick mi ãiniteli a autory historicky velmi cenné Zbraslavské kroniky. Na zaãátku husitsk ch boufií a potom za tfiicetileté války byl klá terní komplex tûïce po kozen. K jeho rozkvûtu je tû naposledy do lo v 18. století, kdy byl podle projektu G. Santiniho a F. M. KaÀky v letech 1709 1739 vystavûn nov honosn barokní konvent s prelaturou, kostel P. Marie v ak jiï obnoven nebyl. V roce 1785 byl klá ter zru en a pfiemûnûn v továrnu. V letech 1924 1925 byl areál obnoven jako zámecké sídlo C. Bartonûm z Dobenína, kter roku 1941 postoupil budovu konventu do uïívání Národní galerie, ta zde má i dnes svou stálou (ãasem obmûàovanou) expozici (viz Proudy ã. 47 a 48). Napravo od konventu stojí dûkansk (dfiíve klá terní) kostel sv. Jakuba Star ího, v letech 1650-1654 ranû baroknû pfiestavûn, se zvonicí z roku 1823. V kostele je cenné vnitfiní zafiízení z 18. století, napfi. mramorov hlavní oltáfi s obrazem Nanebevzetí P. Marie od G. Piazzetty a sochami sv. Benedikta a Bernarda. Jsou zde PÛvodnû románsk kostel sv. Havla na Zbraslavi

4 okolní farnosti i sochy od J. J. Bendla, plastická v zdoba chórov ch lavic od I. F. Platzera, obraz sv. Bernarda od K. kréty (kolem r. 1660) a náhrobek PfiemyslovcÛ v podobû pomníku Pfiemysla Oráãe od J. tursy a P. Janáka (z r. 1924) v hlavní lodi. Nejznámûj í je v ak deskov obraz slavné Zbraslavské madony (po r. 1350), jehoï kopie je umístûna na oltáfii pravé boãní lodi. Originál obrazu se dnes nachází v praïské Národní galerii. Zázraãn m zpûsobem pfieïil v echny váleãné pohromy a stal se jako Thaumaturga Monasterii Auloregensis (Zázraãná P. Maria zbraslavského klá tera) pfiedlohou mnoha dal ích kopií. Jedna z nich se nacházela i v kostele sv. Petra a Pavla ve Slapech, odkud byla r. 1978 ukradena. Pro nás je zajímavé, Ïe i originál obrazu a cenné me ní nádoby zbraslavského klá - tera byly v dobách váleãn ch nepokojû nûkdy ukr vány ve slapském kostele, vzhledem k tomu, Ïe Slapy a okolní vesnice patfiily k majetku zbraslavsk ch cisterciákû (více o tom viz Proudy ã. 15). Vedle obrazu Zbraslavské madony jsou umístûny sochy sv. Jáchyma a sv. Anny a vedle celého oltáfie obrazy P. Brandla Narození Pánû a Klanûní past fiû. Pofiady bohosluïeb ovlivàuje skuteãnost, Ïe kostel se nachází v zámeckém areálu, kter se veãer v 18 hod. uzavírá. Jedinou v jimku tvofií vánoãní pûlnoãní m e svatá. Hlavní poutní slavnost v tomto kostele se koná 25. 7. na svátek sv. Jakuba Star ího. Nad zámkem jihozápadním smûrem se tyãí vrch Havlín, jehoï dominantou je románsk, pozdûji zbarokizovan, hfibitovní (dfiíve farní) kostel sv. Havla. Kostel byl nûkolikrát vykraden, dnes je velmi prostû zafiízen, bez elektrického osvûtlení. B vá zde m e sv. jedenkrát mûsíãnû za úãasti cca 30 vûfiících. Opravdu zajímavou akcí, která se koná v tomto kostele, je slavení svatodu ní vigilie od 21 hod. pfii svitu svíãek a pochodní. Farnost má 6 ãlennou farní radu. Na fafie nebo v jednotliv ch domácnostech se schází spoleãenství rodin. Jedenkrát mûsíãnû ve ãtvrtek se rodiny setkávají také na dûtské m i. Nûkdy b vá dûtská m e i v nedûli. NáboÏenství se vyuãuje na zbraslavské fafie (8 dûtí), ve kole v Lipencích (5 dûtí) a k sestrám karmelitkám docházejí ti nejmen í pfied kolní a l. 2. tfiída (7 dûtí). Na fafie je knihovna, která je ale málo vyuïívána. Farníci jezdí asi tak 2x do roka na poutní zájezdy, naposledy byli v ímovû a jednou dokonce na dvoudenním v letû (Velehrad Host n, Svat Kopeãek). Obãas vystoupí také chrámov sbor. Po nûkolika letech se letos podafiilo dokonãit finanãnû nároãnou (pfies 4 mil. Kã) celkovou rekonstrukci varhan. Na Zbraslavi je také sídlo Církve ãeskoslovenské husitské. V rámci t dne modliteb za jednotu kfiesèanû se obû církve aktivnû setkávají a spoleãnû modlí. Kromû toho se oba duchovní správci pravidelnû setkávají na spoleãn ch pracovních veãefiích. P. Kouteck dojíïdí také kaïdé ráno slouïit m i svatou od 6.30 hod. ke kolsk m sestrám de Notre Dame, které sídlí v Krãi. Co se t ãe budoucnosti pastorace na venkovû, vidí P. Kouteck, vzhledem k úbytku knûïí, fie- ení v organizaãní zmûnû farností. Nûkteré farnosti bude moïná nutno ãasem i zru it, z jin ch by si lidé mûli zvyknout více dojíïdût do nejbliï- ích mûst, kam by ov em bylo tfieba zajistit svoz pro v echny, kdo nemají moïnost vlastní dopravy. Ve mûstech by se pak vytváfiela vût í spoleãenství a mûla by zde b t k dispozici pohotovostní duchovní sluïba, která by vyjíïdûla do okolí v naléhav ch pfiípadech. Pravideln pofiad bohosluïeb: Zbraslav kostel sv. Jakuba: m e svatá Út So 17.00 hod. Ne 10.00 hod. kostel sv. Havla: m e svatá první sobotu v mûsíci 16.00 hod. Zlatníky: m e sv. Ne 8.00 hod. MSÎ

rozhovor 5 D ÍVÍ TÍPU DOCELA RÁD Na první pohled drobn, kfiehk mladík Z pohledu druhého rozhodn, aï pfiekvapivû zral knûz Jak je doopravdy? Jak bude? V echno ukáïe ãas Dnes pan faráfi Jan sedí v kuchyni tûchovické fary, obklopen zmûtí krabic, které je tû nestihl vybalit. Odpovídá soustfiedûnû (pfies obãas zvonící telefon), váïí slova V jaké profesi byste si dokázal pfiedstavit sám sebe, kdybyste nebyl zrovna knûzem? MÛj táta pracuje cel Ïivot na leti ti a já si ho z dûtství je tû dobfie pamatuji jako aktivního pilota. Létání mû od maliãka hodnû pfiitahovalo, kdyï jsem byl na gymnáziu, chodil jsem do aeroklubu a váïnû uvaïoval, Ïe se taky stanu pilotem (civilním! vojsko mû nikdy nepfiitahovalo). My lenku na létání, byè i jen jako koníãka, jsem musel opustit se vstupem do semináfie, protoïe kandidát knûïství tehdy nemûl anci projít bol evick mi provûrkami. Ale tfieba mû Hospodin do letadla je tû nûkdy pustí, jen tak pro radost jako mi dal plachtûní po mofii i jin ch vodách. Taky jsem mûl asi tfii rûzné kováfiské pfiedky a kdyï jsem letos v létû u jednoho umûleckého kováfie poprvé v Ïivotû kul Ïelezo, moc se mi to líbilo a pan kováfi mû chtûl hned do uãení. Jaká byla va e cesta ke knûïství? Byla to trnitá, strmá pû ina, nebo pfiímá, rychlá dálnice? NahlíÏeno zvenku, to byla pfiímá dálnice. Zevnitfi? Pocházím z vûfiící rodiny. Moji rodiãe proïili v ãase své pfiípravy na svátost man- Ïelství nûco jako druhou konverzi a celá na e rodina Ïila od zaãátku intenzivním Ïivotem z víry. Já sám jsem sice je tû ve ãtvrtém roãníku gymnázia uvaïoval, Ïe moïná budu tím pilotem, ale uï dlouho jsem si nebyl jist, jestli nemám b t knûzem. Docela tûïko se to popisuje, hodnû jsem se modlil Pfiihlá ku na vysokou kolu jsem podával v lednu 1989. Nejdfiíve na architekturu, proto jsem bez problémû dostal z gymnázia doporuãení ke studiu tehdy jsem si je tû nebyl úplnû jist kudy dál. Pak ale pfii el zlom, rozhodnutí z architektury jsem pfiihlá ku pfievedl na teologickou fakultu do Litomûfiic. Kdyby se to tenkrát stalo pfiímo, asi by bylo na gymnáziu velké pozdviïení. Nikdo sice nebyl m m krokem tak úplnû pfiekvapen, stejnû v ichni vûdûli, Ïe chodím do kostela, a nûktefií mi dokonce drïeli palce, ale fieditel gymnázia se hroznû rozzlobil, Ïe mu kazím kádrov profil. Nemohl ov em uï nic moc dûlat. První roãník semináfie jsem absolvoval je tû za minulého reïimu, vãetnû nepfiíjemného vysl chání na StB, pak jsme odjeli na svatofieãení AneÏky Pfiemyslovny do íma a hned po návratu pfii el 17. listopad 1989. ProtoÏe Litomûfiicko dfiíve souãást Sudet bylo po válce znovu osídlováno, mûli tam komunisté dost silné pozice. Studenti teologie byli tedy jednou z velmi mála opor pro jakékoliv zmûny. Spoluzakládali jsme Obãanské fórum, distribuovali letáky, pfiesvûdãovali na námûstích, kolách, v továrnách V roce 1990 jsme se pak i s fakultou pfiestûhovali do Prahy, kde jsem byl aï do promoce a jáhenského svûcení. Je v knûïském povolání víc místa pro radost, anebo pro bolest? Pro obojí. Je to jako v kaïdém lidském Ïivotû, ke kterému patfií radost i smutek. I v knûïském povolání jsou období, kdy je více radosti, a období, kdy je více bolestí Co v knûïském povolání dûlá nejvíc radosti vám osobnû? Jednak to úplnû nejdûleïitûj í: BÛh sám. To se ale t ká na í víry jako takové, ne jenom knûïství. Îít v blízkosti velikého a krásného JAN KOTAS, 30 let, narozen v Praze. Absolvoval gymnázium ve Vodûradské ulici v Praze-Stra nicích. Do semináfie vstoupil bezprostfiednû po maturitû. 24. 6. 1994 byl vysvûcen na jáhna. Po jáhenském svûcení pûsobil rok jako vychovatel v teologickém konviktu v Litomûfiicích (teologick konvikt = roãní pfiípravka pfied vstupem do semináfie, jakási doba k intenzivnímu prohlubování víry, k prom lení povolání ke knûïství a k pfiípravû na studium red. pozn.). 17. 6. 1995 byl vysvûcen na knûze. Poté pûsobil tfii roky na Arcibiskupství praïském jako sekretáfi arcibiskupa. Od roku 1998 byl kaplanem u P. Ale e Opatrného pfii kostele sv. Vojtûcha v Praze Dejvicích. ZároveÀ administroval farnost v Brand se nad Labem. Od 1. 9. 2001 byl na dobu akademického roku ustanoven duchovním správcem zdej ích farností.

6 rozhovor ohnû a tajemství je uï samo o sobû radostí Jinak mi radost dûlají v echny okamïiky, kdy se potkávám s nûãím pûkn m, co se dûje v Ïivotech lidí, o které se starám. Knûz se s lidmi setkává ve zvlá tním kontextu a je svûdkem událostí, které nûkdy navenek nejsou moc vidût, ale jsou Ïiv m a krásn m dûkazem blízkosti BoÏí. Takové okamïiky jsou pro mû povzbuzením, protoïe já jsem taky jenom poutník za Hospodinem. Nejsem Ïádn automat a profík A co tfieba tro ku bolí? (nastala dlouhá odmlka, nejdel í za dobu rozhovoru red. pozn.) Situace nemohoucnosti. âlovûk je konfrontován s trápením druh ch lidí i sv m vlastním a je vûãi nûmu v první rovinû bezmocn Hospodin s tím v ím nakonec urãitû nûco zachraàujícího udûlá, vûfiíme pfiece, Ïe umí zúrodnit úplnû v echno, dokud to ale není vidût, bolí ãasto právû to akutní vûdomí vlastní lidské nemohoucnosti. Máte rád zmûny, anebo ustálen bûh vûcí? Povahou jsem spí konzervativní. Potfiebuji urãitou míru jistoty a zabûhnut ch vûcí, abych byl schopen kreativnû pracovat s nov mi podnûty. Pokud je najednou v echno ve vzduchu, tak to nezvládám. Uvítal jste moïnost vymûnit velkomûsto za vesniãky v Povltaví, anebo jste tuto zmûnu v pokofie pfiijal jako nutnost? Z té zmûny jsem mûl opravdu radost. Po mimopraïské farnosti jsem sám prahnul, protoïe potfiebuji míà spûchat a víc Ïít. A musím si taky najít víc ãasu k pfiípravû na dal í studium. V posledních esti letech bylo práce opravdu hodnû. Krásn venkov ov em jistá úskalí do Ïivota mûstského ãlovûka pfiiná í. tfieba tady nikde není Ïádn bankomat a já jsem si v Praze zvykl chodit bez penûz v kapse Kde vûbec podle vás dfiímá nadûje pro budoucnost ãeské katolické církve? V mûstsk ch aglomeracích, anebo v tradiãní zboïnosti ãeského venkova? To je docela sloïitá otázka. Nadûje je asi v ude tam, kde jsou lidé ochotni Ïít svoji víru v osobní rovinû opravdovû a zároveà jako nûco, co ve farnosti skuteãnû sdílejí s druh mi a do ãeho jsou ochotni vloïit ãas a energii. To sdílení mûïe b t ve mûstû moïná o nûco snaz í a spontánnûj í. Souvisí to asi se samotnou hustotou osídlení, v ichni jsou si ve mûstû relativnû blíï, a navíc si je tû mohou do jisté míry vybrat farnost, která jim sedí. Tady je to jiné, na rozlohou vût ím teritoriu venkova Ïijí dnes vlastnû kfiesèané mnohem rozpt lenûji a vztahy s nevûfiícím okolím mají moïná nároãnûj í zatímco mûstskou anonymitu a pestrost Ïivotních stylû pfiítomnost nûjak ch kfiesèanû nevyvede z míry, tady se lidé mnohem více znají z bûïného Ïivota, coï je sice v nûãem lep í, ale mûïe to b t i tûïk m bfiemenem Obecnû budou mít lidé ve mûstech také men í sklon vnímat víru jenom jako kolorit. Asi by se o tom dalo pfiem - let dlouho Zkrátka, z kaïdého Ïivého spoleãenství vûfiících nûco velkého a BoÏího vyrûstá. To jsem pozoroval ve velké Praze i v nepomûrnû men ím Brand se. Víra praktikovaná pouze kfiesèansk m rituálem nepfiekroãí omezen prostor, jistou hranici, i kdyï se tfieba Ïije osobnû váïnû, neuzdravuje svût kolem. Zaãínáte zde v ãase barvitého podzimu, máte podzim rád? Podzim mám rád, velice rád Jak dojem na vás udûlal zdej í kraj na sklonku léta, va e nové obydlí, kotel na dfievoplyn, zarostlá zahrada? Nebojíte se topení, anebo se uï tû íte na jaro? Tenhle kraj je krásn a velkomûsto nikdy nebylo jedinou stránkou mého Ïivota. Léto jsem vïdycky trávil v pfiírodû, daleko od civilizace. Miluji procházky lesem, sezení u vody. Topení se nebojím a dfiíví típu docela rád! A co va i noví farníci, li í se v nûãem od tûch pfiedchozích? Lidi je tûïké srovnávat, kaïd je jedineãn Co jim hodláte ve svém pastoraãním pûsobení nabídnout a co od nich na oplátku oãekáváte? Chci s nimi hledat Pána Boha, jít za Pánem Bohem a co oãekávám? No, Ïe pûjdeme spolu! Myslíte, Ïe rok, kter zde budete pûsobit, je v kfiesèanském a knûïském Ïivotû dobou krátkou nebo dlouhou? To je velmi relativní. Rok je krátkou dobou na velké pastoraãní plány, na rozsáhlé projekty, do niãeho podobného se urãitû pou- tût nebudu. Na druhou stranu je rok kus Ïivota. Na cestû k Bohu to mûïe b t poïehnan ãas. âlovûk tfieba proïije rok, kter pro nûho na cestû k Bohu znamená stra nû moc, a jindy proïije roky, kdy se nedûje nic Tfieba to bude zrovna ten poïehnan rok. Co za ten rok pûsobení ve zdej- ích farnostech rozhodnû chcete stihnout? Poznat zdej í lidi, b t s nimi, jít s nimi, modlit se s nimi. Uvidím, zatím jsme na zaãátku Hledíte do pfií tího roku s radostn m oãekáváním, s obavami nebo prost zbyteãn ch emocí? S oãekáváním toho poïehnání pro vás i pro sebe.

rozhovor/stalo se 7 OpusÈme na chvíli pana faráfie Jana prozradí ãlovûk Jan zvûdav m ãtenáfiûm nûco o sobû? Tfieba nûjakou lidskou slabost? Jsem sklerotik a pofiád nûco hledám (je to pravda, za chvilku hledal klíãe od auta red. pozn.). Nejsem Ïádn agilní tvor, co pofiád vytrvale produkuje nûjaké akce. Nûkdy dlouze káïu A obãas koufiím, tedy d mku, cigarety nesná ím. Ale o m ch slabinách budete ãasem vûdût líp neï já Nûco, v ãem máte zálibu? V koufiení d mky tfieba Mám rád umûní. Je to pro mû místo, kde lze nûco nalézt, kde se nûco podstatného opravdu zrcadlí. A nemyslím tím vitríny plné zlat ch so ek a staroïitná kfiesla. V podstatû jsem bohém víc neï cokoli jiného Nûco, co naopak vûbec rád nemáte? Dr Èkovou polévku (dlouhé pfiem lení red. pozn.) já skuteãnû nevím! A vzkaz ãtenáfiûm na závûr? Tû ím se na vás v echny. A budu pro vás hlídat ticho, do kterého mûïete vy i BÛh fiíct nûco dûleïitého (viz úvodník). Léto na Slapech katule batule knûïí v na í arcidiecézi! P. Robert odchází! Ve tûchovicích prázdná fara! Na Slapech nebudou ani nedûlní bohosluïby! To byly zprávy, které nás zaskoãily letos v ãervnu. Potom jsme poznali milého P. Kouteckého, kter byl ochoten s nasazením sil a v hektickém tempu pfies léto objíïdût na e kostely a peãovat o nás. Je tû pfiedtím, neï v nedûli 8. ãervence zafiadil do svého okruhu i Slapy, kam mohl pfiijet aï okolo poledne, napadlo mû, Ïe bych mohl nûco udûlat pro to, aby bohosluïby ve Slapech o prázdninách pfiece jenom byly, a to v pravidelném ãase. S m m plánem a nabídkou souhlasil P. Kouteck i generální vikáfi P. Slavík. TakÏe jsem zaãátkem ãervence zaãal oslovovat v echny, ktefií by snad mohli pfiijet slouïit m i svatou do Slap aspoà nûkterou z nedûlí v ãervenci a srpnu. Mnozí by velmi rádi pfiijeli, av ak nemohli (nepamatuji se, Ïe by nûkdo odmítl, protoïe by nechtûl, byè mohl). Nakonec jsem ve svém harmonogramu zaplnil v echna políãka a mohl postupnû ve Slapech i okolí vyhlásit pfiehled bohosluïeb, kter zde opakuji jako jakousi listinu vdûãnosti a chvály za knûïskou obûtavost: 15. ãervence P. Antonín Forbelsk, vicerektor Arcibiskupského semináfie 22. ãervence P. Milo Szabo, j eden z na ich faráfiû minul ch let 29. ãervence P. Artur Matuszek, rektor Arcibiskupského semináfie 5. srpna P. Ignác Hrdina, premonstrát, faráfi v Praze na Strahovû 12. srpna P. Hugo Zikmund, premonstrát, novoknûz 19. srpna, na Rovínku P. Petr Kouteck, doãasnû administrátor na ich farností 26. srpna P. Jindfiich Zdík Jordánek, premonstrát, na knûze vysvûcen 21.. srpna t. r., nyní v duchovní správû na Svatém Kopeãku u Olomouce. P. Hugo 12. 8. neãekanû narukoval jinam, a tak jsme místo m e svaté slavili bohosluïbu slova se svat m pfiijímáním. MÛj spoluïák Jan Böhm, tehdy tûsnû pfied sv m jáhensk m svûcením, pfiijel na Slapy ze Sedlãan, kde nyní slouïí, doprovodil ná zpûv svou bravurní hrou na kytaru a podûlil se s námi o svûdectví o svém povolání ke sluïbû v církvi od jeho milovaného náklaìákového ãi autobusového volantu (srov. Matou z celnice). U knûïí a (skoro-) jáhnû v ak toto dûkování nemûïe zûstat. NedokáÏu tu vyjmenovat v echny, ktefií pfiispûli modlitbou, úãastí, srdeãn mi slovy k druh m, ministrováním, ãtením apod. Zvlá tû je tfieba podûkovat paní Kvûtû Svobodové, která s pomocí své rodiny t den co t den zaji Èovala otevfiení kostela, krásnou vïdy svûïí, tak jako ona kvûtinovou v zdobu a v echny kostelnické práce. Ostatnû dûlá to uï léta. Nesmím také zapomenout na pfiátele ze sdru- Ïení Portus, nyní ob vající slapskou faru, ktefií se s námi pravidelnû a radostnû úãastnili bohosluïeb a doná eli ãerstv Katolick t deník. Na konec to hlavní: Díky Bohu! m. f. p.

8 stalo se 31. 5. 2001 Mûsíc ãerven uï tradiãnû b vá v na ich farnostech ve znamení pfiíprav na Ostrovskou pouè. K tomu je nezbytná lodní pfieprava, a tak jsme se se li v poãtu pûti na davelském nádraïí, abychom pfievezli na i farní loì Kiliánku z jejího zimovi tû ve Vraném nad Vltavou na Ostrov. Cesta zaãínala za docela dramatick ch okolností-ãerná obloha, úplnû se setmûlo a jen jsme nastoupili do vlaku, zaãalo silné krupobití s vichrem. Liják a kroupy na tûstí pfiestaly hned, jak jsme vystoupili ve Vraném. Z lodû jsme pak dlouho vybírali vodu, ale plavba probûhla uï úplnû bez de tû. V Mûchenicích zaãal stávkovat jeden pfiívûsn motor, prozfietelnû jsme v ak byli vybaveni rezervním. Pfied 19. hodinou byla Kiliánka jiï zakotvena u Ostrova. V pravu jsme zakonãili na poutní m i svaté v davelské kapli Nav tívení Panny Marie. mal 2. 6., 9. 6., 16. 6. 2001 O tfiech ãervnov ch sobotách se tradiãnû uskuteãnily brigády na Ostrovû. Na prvních dvou, kdy se pfiedev ím sekala, shrabovala a odváïela tráva, kopfiivy a jin plevel, kterého vïdy za rok vybují víc neï dost, byla jen malá úãast (2. 6. asi 10 lidí, 9. 6. 13 lidí), o to vût í bylo úsilí a druïná nálada. Zato 16. 6. pfii lo asi 40 lidí, a tak stavba pódia, napínání plachty i ostatní dokonãovací práce probûhly ve velkém tempu. Díky v em, ktefií pfiiloïili ruku k dílu, stejnû jako tûm, ktefií se za zdar poutû modlili. AÏ bude v roce 2002 pan faráfi oznamovat termíny brigád na Ostrovû, mûli bychom si v ichni pfiipomenout, Ïe pouè nechystáme proto, abychom se ostatním pfiedvedli, ale hlavnû proto, Ïe nám samotn m to pomáhá na cestû k Bohu, kterého zde chceme oslavit. J. Suk 10. 6. 2001 Ráno, jak bylo v tûch dnech obvyklé, vytrvale pr elo, ale na e obava, Ïe druhou leto ní poutní m i sv. na Rovínku strávíme pod de tníky, se na tûstí nesplnila. Kapliãka se právû opravovala, takïe vnitfiek byl zcela nepfiístupn, ale stfiecha a pfiední fasáda vypadala uï velice pûknû. Promluva P. Roberta se vztahovala k svátku Nejsvûtûj í Trojice. Na ukázkách z hymnu breviáfie, pfiipadajícího na ten den, nám pfiipomnûl základní pravdy na í víry: Otec- Stvofiitel, Syn-Vykupitel a Spasitel, Duch Svat -Tû itel a Obnovitel. ZároveÀ zdûraznil, Ïe Svatá Trojice zûstává pro nás velk m tajemstvím, které nelze lidsk m rozumem zcela pochopit, ale je pro nás velk m pfiíkladem sdílející a obûtující se lásky. mal 23. 6. 2001 Ostrov tentokrát pfiivítal pfies 250 poutníkû chladn m poãasím, ale na rozdíl od pfiedchozích dnû alespoà nepr elo. M i svatou celebroval pan biskup Jaroslav karvada za úãasti pûti knûïí P. Roberta Hanaãíka, P. Petra Bubeníãka, P. Milo e Szabo, P. Ignáce Hrdiny, P. Vladimíra Slámeãky a dvou jáhnû premonstrátû. Pan biskup udûlil svátost bifimování osmi bifimovancûm, z toho sedm bylo z na ich farností. M i sv. krásnû doprovázel pûveck sbor T nské koly z Prahy pod vedením Bohuslava Korejse. Pfii poledním obãerstvení a posezení na palouku se oteplilo a dokonce se ukázalo i sluníãko. Program pro dûti vedl opût úspû nû Jarda Ol ansk z Dûtského klubu pfii Kfies- Èanském centru JiÏní mûsto. Odpolední pásmo ãerno ské poezie a spirituálû Toto je africká housenka pfiedvedli s velk m nasazením i ohlasem posluchaãi II. roãníku Vy í odborné koly herecké z Prahy. mal Spolu s dal ími sedmi farníky (osm byl z Pardubic) jsem se nûkolik t dnû pfiipravoval na pfiijetí svátosti bifimování z rukou p. biskupa karvady pomocného biskupa praïského a titulárního biskupa litomy lského. Pfiíprava na í sedmiãlenné skupinky, s nejrûznûj- ím vûkov m zastoupením, probíhala o pondûlcích, vïdy po m i svaté, ve spoleãenské místnosti fary ve tûchovicích. Vedl ji je tû ná pater Robert, kterého jsme ke v eobecnému smutku z dûvodu jeho pfieloïení od ãervence ztratili. Jistû mi dáte mnozí za pravdu, Ïe jsme pfiivykli jeho specifickému humoru a poctivé práci duchovního past fie na í farnosti. Radovali jsme se, jak kaïdé dal í jeho kázání je uvolnûnûj í a jak dobfie se s na í farností sïil. Abych se v ak pfiíli neodch lil od tématu. Z osobního hlediska byla moje cesta k pfiijetí uvedené svátosti velmi dlouhá, ale jak se fiíká v echno zlé je pro nûco dobré. Zvlá tû my star í jsme asi byli nemálo rozechvûlí, protoïe si snad hloubûji uvûdomujeme pfiijatou odpovûdnost. Strachovali jsme se i o tak banální vûci jako je poãasí, a Pán nás, jako i loni, vysly el a zastavil nepfietrïit dé È pfiedchozích dnû. Vlastní pouè na Ostrovû probûhla v naprosté harmonii, mû osobnû pfiíjemnû pfiekvapila roz afnost a bohatá Ïivotní zku enost na eho biskupa, která se promítla i do pfiekrásného kázání. Dobré pocity umocnila i pfiítomnost mnoha blízk ch tváfií, dynastie Îemliãkovy, P. Milo e, kter byl promotorem mého bifimování a v ech dal ích, abych nikoho neopomenul. Krásné dva dny zavr il spoleãn obûd

stalo se 9 s mojí milou kmotrou Libu kou Amálií, která mne i mojí Ïenû byla vzorem od prvních okamïikû vzájemného seznámení. Její bohaté Ïivotní zku enosti v praktikování víry urãitû obohatí i mûj duchovní Ïivot. Moc se tû íme na ná dal í Ïivot z víry ve zdej- ím farním spoleãenství. Jan Ladislav tochl 24. 6. 2001 Tento den slouïil P. Robert Hanaãík svou poslední m i sv. v kostele sv. Kiliána. S lítostí a zároveà s velk mi díky jsme se s ním louãili a slíbili, Ïe se za nûho budeme modlit. Doufáme, Ïe na nás nezapomene a Ïe nás nûkdy ze své nové farnosti v evnicích nav tíví. E. Î. Také v kostele ve Slapech jsme se po m i sv. rozlouãili s P. Robertem Hanaãíkem a podûkovali mu za obûtavou sluïbu v na í farnosti. Popfiáli jsme mu v jeho novém pûsobi ti hodnû BoÏího poïehnání, aby mu svûtlo Ducha svatého stále svítilo a aby sklízel hojné plody své práce. J. Pecharová 27. 6. 2001 Se li jsme se v hojném poãtu ke slavnostnímu otevfiení první ãásti zrekonstruované slapské fary, která se zásluhou mnoha lidí promûnila v chránûnou domácnost pro lidi s mentálním postiïením. První kolo akce cihla probûhlo v dubnu a kvûtnu loàského roku. Díky ochotû a velkému mnoïství drobn ch i vût ích dárcû, nadacím, sponzorûm, âeské stavební spofiitelnû a cihláfiskému prûmyslu Wieneberger se podafiilo shromáïdit 3 mil. Kã. Patronkou akce cihla 2001 byla hereãka divadla Na zábradlí Eva Holubová. Obãanské sdruïení Portus provedlo celkovou rekonstrukci pfiízemí domu. Ta bude dále pokraãovat v stavbou podkroví, z v tûïku fiady benefiãních akcí a sbírek, které v tuto chvíli jiï pfiesahují 2,1 mil. Kã. Slavnostní otevfiení chránûné domácnosti ve Slapech bylo zahájeno pfiestfiiïením pásky zástupci obce Slapy a pfiedstavitelkou generálního sponzora âeské stavební spofiitelny paní Mike ovou. Potom následovala prohlídka domu, poho tûní, posezení u ohnû, spojené s opékáním vufitû. K tomu nám vyhrávala harmonika. Srdeãné díky téï panu Sobkovi, kter má na akci velkou zásluhu. Odpoledne i podveãer ubíhal v pfiíjemném prostfiedí, dobré náladû a druïném rozhovoru pfiítomn ch hostû. Vlah letní veãer byl zakonãen koncertem zhudebnûn ch ver Û od p. Janaty a pí Havlové, která je procítûnû interpretovala za kytarového do- provodu p. Havla. Odcházeli jsme s hlubok m záïitkem krásnû proïitého odpoledne a veãera. H. D. 30. 6. 2001 Víte proã jsou lidi nûkdy na sebe zlí? ProtoÏe si nechodí pro Beránka. Já jsem si pro Beránka uï byl. Je to hezk pocit jít k pfiijímání, protoïe si pfiipadáte, Ïe jste trochu vût í, i kdyï jste malí a máte je tû moc stupínkû pfied sebou Honzík Schröffel MoÏná to bylo tím sváteãním oblekem, za kter (k mému nemalému údivu s nad ením!) v ten den vymûnil své oblíbené tepláky s vûãnû zelen mi koleny. MoÏná nûãím úplnû jin m, nevím Rozhodnû jsem zmatenû stála tváfií v tváfi zji tûní, Ïe mám velkého syna. Pfiipadá mi to jako vãera, kdy byl ve tûchovickém kostele pokfitûn a on se uï, spolu s Terezkou a Filipem chystá k prvnímu svatému pfiijímání. V první den prázdnin a v den, kdy P. Robert Hanaãík slavil poslední m i svatou za svého pûsobení ve tûchovicích. Konec a zaãátek Asi to tak mûlo b t, Ïe smutek nad odchodem P. Roberta z na ich farností byl pfiehlu en radostí, Ïe pfied oltáfiem stanuli hned tfii z na ich nejmilej ích, aby vykroãili na cestu hledání svého osobního vztahu k JeÏí i. Co se odehrálo v jejich srdíãkách? To je tajemstvím mezi nimi a Kristem. Nám zûstává radost z jejich tajemství a povinnost ochraàovat plamínek jejich víry, tak jako oni v dûtsk ch ruãkách v onen veãer chránili plamínky sv ch kfiestních svíãek. Kfiehcí, rozpaãití a dûtsky bezprostfiední se pak ujali role tûch, kdo za v echny farníky podûkovali otci Robertovi za jeho lidsky krásné a knûïsky obûtavé zdej í pûsobení. Tak konec a zaãátek splynuly v jedno, v dûkování za BoÏí laskavou pfiítomnost. Daniela Schröffelová 30. 6. 2001 K oslavû svátku sv. Petra a Pavla pfiispûchalo auty, na kolech i pû ky asi 40 poutníkû k malebné kapliãce v Krámech, vïdyè- blaze kaïdému, kdo kráãí po Bo- Ïích cestách. Trávník kolem kapliãky, ãerstvû posekan pány Rákosníkem a Sedláãkem i ozdoben oltáfi pfied kapliãkou, vytvofiily slavnostní prostfiedí. Hned na zaãátku umlãen hlas zvonku (pádnou rukou paní Beranové) asi aï k nebesûm nedoznûl, av ak touha proïít spoleãnû oslavu obûti JeÏí e Krista vycházela k Hospodinu z du í v ech pfiítomn ch, neboè blízk je Hospodin v em, kdo ho vz vají.

10 stalo se A bylo proã Pána vz vat, vïdyè jsme si pfiipomínali apo toly Petra a Pavla. Jejich velikost vyzdvihl P. Robert pfii homilii. Sv. Petr jeho víra vynikla vûrností a stálostí. Ke komu pûjdeme Pane? Ty má slova vûãného Ïivota. Sv. Pavel z pronásledovatele avla udûlala milost BoÏí oddaného a úspû ného apo tola Pavla. Milostí BoÏí jsem, co jsem a Jeho milost nebyla ve mnû marná. K tûmto velikánûm nám P. Robert pfiirovnal velikost ãesk ch patronû. I oni, vûrni Kristovu poselství, dali na im dûjinám smûr, kter jedin dává jistotu a nadûji. A tak s vírou v srdci, abychom s pomocí tûchto na ich patronû na li cestu pravou, jsme v závûru písniãky prosili o BoÏí poïehnání nejen pro nás shromáïdûné, ale i pro národ cel. Tohoto poïehnání se nám zajisté dostalo prostfiednictvím P. Roberta. Koneãnou teãku pfiipravili místní farníci upfiímn m poho tûním v hasiãské zbrojnici, kterého se s velkou srdeãností ujali pfiedev ím manïelé Pepa a Milu ka Smetanovi, paní Opiãková, Jana Pecharová i ostatní, které se nám nepodafiilo vypátrat. V em patfií vfielé díky. A co dodat na závûr? Îe se nám v Krámech podafiilo utvofiit jednu velkou bohatû obdarovanou rodinu, která získané dary nemûïe uloïit v zapomnûní (byè by statistické údaje o stavu víry v âechách byly sebeskeptiãtûj í). L. D. 8. 7. 2001 Hned druhá m e svatá P. Kouteckého v kostele sv. Kiliána byla poutní. Slavnostní bohosluïba byla poprvé zakonãena uctíváním ostatku sv. Kiliána, kter nám vûnovala u pfiíleïitosti Ostrovského milénia svatokiliánská farnost z Würzburgu. Pfied kostelem jsme si potom spoleãnû popovídali a pochutnali na poutních koláãích i jin ch dobrotách. E. Î. 11. 19. 8. 2001 Leto ní farní dovolená byla v nûãem jiná neï ty pfiedchozí. Místo dovolené vybíral, program zabezpeãil a dovolenou pfiipravil (v historii poprvé) ne duchovní správce, ale svûte div se: laik! Nejeli jsme pouze v komorní sestavû na ich farností, ale spolu s farníky farnosti Hole ovice. A koneãnû, doprovázel nás pan faráfi z cizí farnosti, i kdyï jím byl (tak trochu navïdy) ná P. Robert Hanaãík. Nehledû na v echny jinakosti, byla to dovolená víc neï vydafiená: díky Jaroslavovi Schröffelovi seniorovi, kter nás ve svém rodném kraji pfiivítal a provedl se ctí a títem hodn m rodilého V chodoãecha, díky pûknému poãasí, díky spoleãenství, které jsme dokázali vytvofiit a hlavnû díky Bohu dsch Králíky toto malebné mûsteãko, uzavírající nejjiïnûj í v bûïek Kladské kotliny, nabízí odjakïiva v em poutníkûm dvû v razné dominanty: Horu Matky BoÏí s majestátním klá terem redemptoristû na svém temeni a neménû majestátní masiv Králického SnûÏníku na opaãné stranû údolí. Obû hory pûsobí na ãlovûka jak msi zvlá tním fascinujícím kouzlem, kter m ho k sobû vábí a pfietahují se o jeho vrtkavou pfiízeà, takïe mu nakonec nezbude nic jiného, neï se k nim vypravit a pokusit se vycítit, coïe za tajemství mu to vlastnû chtûjí sdûlit. Ta první se stala na jeden srpnov t den na ím pfiechodn m útoãi tûm, ta druhá pro nás zûstávala silnou v zvou i nadále. Tedy jenom do stfiedy, kdy se nás ãtrnáct hfií níkû ve stáfií devíti aï sedmdesáti let vydalo uspokojit svou touhu ãi zvûdavost smûrem ke vzdálené hofie, na které kromû hromady sutin po staré kamenné rozhlednû zdánlivû nic k vidûní není. Opak je v ak pravdou. Není mnoho míst s takov m krásn m a dalek m v hledem do kraje, a to na v echny svûtové strany, jako právû odtud. âlovûk si tu pfiipadá tak trochu jako na pupku svûta. Pfiítomnost nedalekého rozvodí tfií mofií (Severního, Baltského a âerného) tento pocit jenom posiluje. Mnohokrát jsem pfiem lel o tom, co ãlovûka k podobn m vyv en m místûm vlastnû pfiitahuje. Dodnes jsem v ak nenalezl uspokojivou a zcela jednoznaãnou odpovûì, jeï by bylo moïno vyfiknout nahlas. Snad mûl pravdu jeden slavn himalájsk horolezec George Leigh Mallory, kter na podobnou otázku o smyslu horolezectví prohlásil: ProtoÏe tady jsou (mínûno ty hory). Jak známo, ãlovûk je od pfiírody tvor praktick a pohodln a nedûlá zpravidla nic samoúãelnû. Proã se tedy lopotí a klop tá kamsi vzhûru, kde jeho chatrnou a pomíjivou tûlesnou schránku nic pfiívûtivého neãeká? Asi proto, Ïe tam hledá nûco, co jinde nalézti nemûïe nebo nedokáïe. Neví sice pfiesnû, co by to mûlo b t, ale tu í, Ïe to nûco tam nûkde nahofie urãitû je. Je-li to pfiímo BÛh nebo jen svûtlo ãi dal í cesta, nevím, snad. KoneckoncÛ vïdyè i Jeníãek s Mafienkou hledali uprostfied temného lesa svûtlo, které by jim ukázalo cestu domû. To, Ïe se nakonec vydali nesprávn m

stalo se 11 smûrem, za prvním mihotav m zábleskem, pfiiãtûme jejich nezku enosti a nerozváïnosti a v neposlední fiadû i strachu z nadcházející noci, v pro nû tak nepfiátelském svûtû. Navíc strom, na kter se rozhodl Jeníãek vylézt, nebyl zfiejmû dostateãnû vysok, aby sk tal ten správn a potfiebn v hled. A tak jsme se na sklonku onoho krásného dne, osvûïeni nezapomenuteln mi záïitky i vodou z pramene fieky Moravy, zaãali zvolna vracet tam, kde na nás kdesi v dáli v mlhavém oparu ãekal ná doãasn domov. zk KdyÏ se blíïil termín odjezdu na farní dovolenou do Králík, mûla jsem obavy, zda si to mûj vnouãek (3 a tfiiãtvrtû roku) nerozmyslí a nefiekne, Ïe se mnou nepojede. KdyÏ ho pak k nám táta 2 dny pfied odjezdem pfiinesl v náruãí, ( lápl si na vãelu a mûl oteklé chodidlo), myslela jsem, Ïe pojedu sama. Dobfie to v ak dopadlo a my jsme mikrobusem charity v Hole- ovicích dojeli do cíle na í cesty pfied poutní dûm na Hofie Matky BoÏí u Králík. Byli jsme ubytováni v pokoji s v hledem na mûsteãko a veãer na krásnou ãervenou sluneãní kouli, která pomalu mizela za Orlick mi horami. V nedûli 12. 8. a ve stfiedu 15. 8. (svátek Nanebevzetí Panny Marie) jsem byla mile pfiekvapena, jak velké mnoïství lidí se tu se lo na m i svatou, zvlá tû kolik jich v tyto dny putovalo nahoru ke klá teru pû ky. Pro star ího ãlovûka to byl dosti namáhav v stup. Cestu dolû do Králík a nahoru alejí s kapliãkami a laviãkami jsme poprvé pro li s Jeníãkem v nedûli odpoledne. V nejstrmûj ím místû ke klá teru mû mûj vnouãek vytáhl za ruku byl ménû unaven neï já. V pondûlí jsme jeli do Klodzska, kde nám ná b val pan faráfi Hanaãík slouïil m i sv. v katedrále. Potom jsme pro li podzemními chodbami pod mûstem. Honzík se zde bavil tím, Ïe hledal závady v osvûtlení podzemí. Do staré trïnice jsme se schovali pfied de - tûm, nová byla uzavfiena. Na blízkém velkém hfibitovû jsem potkali pohfiební prûvod a prohlédli si kapli. V echny zájezdy byly peãlivû pfiipraveny panem Schröffelem a panem doktorem Cimprikem, na ím prûvodcem ze Îamberka. V úter 14. 8. jsme nav tívili poutní místo HemÏe, kde v blízkosti vchodu do chrámu je pohfiben Josef Lux, b val ministr zemûdûlství. Nejnároãnûj í byl zájezd ãtvrteãní byl nejdel í a bylo velké horko. Vyfiezávan betlém v Tfiebechovicích je dûkladnû vymy len a ãlovûk neví, kam se dfiív podívat, kdyï je v e v pohybu. Na dal í zastávce, pfii cestû z parkovi tû k zámku rodiny BartoÀovy, jsme uvidûli hodiny vysázené z kvûtin a ãíslo 500, kter m Nové Mûsto nad Metují oznamuje náv tûvníkûm v roãí svého zaloïení. Krásná v zdoba jednotliv ch místností zámku se nedá popsat slovy a aãkoliv uï vnouãka bolely nohy, stálo to za to. Krásná a v jimeãná byla m e svatá v Neratovû, pod ir m nebem, v kostele, kter nemá stfiechu. Mûla jsem radost, Ïe nás doprovázel ná b val P. Robert Hanaãík, Ïe si udûlal ãas, abychom na farní dovolené nebyli jako ovce bez past fie. V pátek odpoledne jsme li s Honzíãkem pû ky do Králík a nalezli koneãnû místní koupali tû. JelikoÏ se nám odtamtud nechtûlo, málem jsme nestihli poslední veãefii, ale mûli jsme velké tûstí, Ïe jsme potkali Hladíkovy, ktefií nás vyvezli nahoru pfied poutní dûm. Po veãefii balíme, ráno poslední pohled na krásn klá ter s nádhern m chrámem a odjíïdíme domû Díky Bohu a v em, ktefií se o nás starali, za pfiíjemn pobyt. Marie Poãarovská Z farní dovolené mi utkvûla v pamûti vzpomínka na poutní chrám Panny Marie Pomocnice kfiesèanû v Chlumku u LuÏe. Zdaleka na návr í jsme vidûli tento stánek BoÏí. Po irokém kamenitém schodi ti stoupáme vzhûru. Pfii vstupu do kostela se tají dech krásou, kterou nám zde zanechali na i pfiedkové. Slavíme zde m i svatou, pfied svátkem Nanebevzetí Panny Marie. Na v ech pfiítomn ch je vidût hlubokou úãast na této bohosluïbû, zvlá tû na i ministranti pfiisluhují obûtavû. Obdivuji Honzíka, vïdy neposedn, ale dnes: prav opak. Mafienka Ne nûrová se zhostila bez problémû hry na varhany, snad v ichni zpívají, jak kdo nejlépe umí. Po m i svaté nám zdej í pan kostelník pfiiblíïil historii kostela. Je to skuteãná perla baroka. Dûkujeme za pûkn v klad a louãíme se s Chlumkem úryvkem básnû poutníka: Tady má trûn na e nebeská Paní, odtud se dívá do v chodních âech, Ïehná sv m vûrn m, od zlého je chrání a pomáhá jim v jejich starostech. M. B. Ze v ech sv ch záïitkû z farní dovolené bych chtûla vyzdvihnout jeden. Náv tûvu barokního areálu ve Vraclavi. Zde v kostele sv. Mikulá e je umístûn soubor barokních plastik, které pocházejí z kfiíïové cesty

12 stalo se vedoucí z mûsta Králík ke klá teru na Hofie Matky BoÏí. Byly vytvofieny kolem roku 1740 a jsou fiazeny na úroveà prací barokních sochafiû M. B. Brauna a F. M. Brokofa. V létech 1976-1982 byly odbornû zrestaurovány. Nûkteré z tûchto soch, které jsou v mírnû nadïivotní velikosti byly zapûjãeny do Prahy na v stavu Barokní âechie. J. Pecharová M e svaté o na í leto ní farní dovolené? KaÏd den na jiném místû, v jiném prostfiedí, v echny nûãím zvlá tní a nezapomenutelné. Nad hrobem prvního praïského arcibiskupa Arno ta z Pardubic v katedrále v Kladsku, v nádherném chrámu na Chlumku u LuÏe, v klá terním kostele na Hofie Matky BoÏí v Králíkách, v novû zfiízené kapli v poutním domû pfii klá tefie, ale také pod ir m nebem (pfiesto v ak v chrámu) ve zfiíceninách dfiíve slavného poutního kostela v Neratovû. To slunce jiï kdesi za hfiebenem Orlick ch hor zapadalo a bohosluïba pomalu konãila. KaÏdého z nás, dojatého v jimeãností chvíle, zasáhla a v modlitbû sjednotila píseà. NERATOVSKÁ Chrám TvÛj velik v troskách tu stojí, jen vítr a fieka zpívají dál píseà o kráse, lásce Tvojí, o synu Tvém, kter je král. Ref. : Maria, Maria, Maria to jméno krásné BÛh Ti dal. Maria, Maria, Maria, Královnou na í zûstávej dál. Pomoz nám, prosím, na e milá Paní, postavit z trosek zas krásn chrám. Ten první z kamene, ten druh v srdcích, tak jak si pfieje TvÛj syn, král. Ref. : Maria, Maria,. i v na ich srdcích zûstávej dál. AÈ Tû teì, Maria, v ichni lidé slaví, tak jako tenkrát, kdyï Neratov stál. Co bylo zbofieno, to se pfiece spraví, aby oheà lásky zas odtud plál. Ref. : Maria, Maria.. Neratovskou Paní zûstávej dál. i v na ich srdcích zûstávej dál Jaroslav Schröffel, sen. Kdybych ve své pamûti mûla uloïit vzpomínky na leto ní farní dovolenou pod jednoslovné heslo, zvolila bych si schody. Schodi tû v rûzn ch podobách a délkách lemovala na e putování po v chodních âechách. Pfii ufunûném zdolávání jednoho z prvních (vedlo na Homol a bylo ze v ech nejdel í), tutam zazvonil nûãí mobil. To jsme patrnû je tû nestihli vystoupit z pfiízemí v edních starostí a upfiít zrak nahoru. K mnoha místûm, které jsme o leto ní farní dovolené nav tívili, vedla fiada schodû a já jsem je (nevím proã) vnímala jako pfiipomínku skuteãnosti, Ïe cesta k proïitku nûãeho krásného a velkého stojí nûjakou tu námahu. Pfiiná í okamïiky, kdy se nám zdá, Ïe snad uï nepopadneme dech, Ïe nás rozklepané nohy neunesou. O to krásnûj í je pak pocit nahofie poznání, Ïe i na sv ch vratk ch nohách a s nedostateãn m dechem tam pfiece jenom dojdu, pokud to ov em uï dole nevzdám. Schody, které mû tolik zaujaly, jsou patrnû podobny mé vífie. Taky se tutam trochu zhroutí, obãas jí nûkdo ukradne ãást v zdoby po stranách Taky má svá nebezpeãná, pro lapaná místa Taky ji mám nûkdy chuè obejít nûkde druhou stranou a pfiesto zfiejmû nûkam vede Proto si z leto ní farní dovolené odná ím právû obraz schodû. A je tû jeden obraz mi utkvûl hluboko v pamûti: dlouhá fiada stejn ch náhrobkû, stejnû upraven ch hrobû se skromnou fiádkou nenároãn ch afrikánû. HfibitÛvek na Hofie Matky BoÏí v Králíkách, kde na lo místo svého posledního odpoãinku pfies sto fiádov ch sester Na hfibitovû jich bylo mnohem víc neï v tamním klá tefie. A já se pofiád nemohu zbavit otázky: Kdo asi zasází afrikány na hrob té poslední..? Daniela Schröffelová Uná eni vírem událostí a obavami z nejisté budoucnosti nechceme ani vûfiit, Ïe je tomu jen jedin mûsíc, co jsme uïívali pokojn ch slunn ch dní o na í farní dovolené. Slovo pokojn ch v tomto pfiípadû neznamenalo lenivé procházení, pfiem lení, jak strávit den a koneãné zji tûní, Ïe jsme se moc k niãemu nepfiimûli, ale Ïe jsme se také neunavili. Naopak! ZáÏitek stfiídal záïitek a zvlá tû mnû, kter jsem pfiijel o nûco pozdûji, se konec pobytu pfiiblíïil, neï jsem se staãil rozkoukat. Pfiesto v ak, aï na malé problémy, které nastanou vïdy, ãas plynul pokojnû ve stanoveném fiádu. Ta trocha sebezáporu pfieci jen stála za to. KaÏd den jsme toho hodnû vidûli a sly eli, a neï to v e mozek veãer zpracoval, duch ztratil vládu nad

stalo se 13 hmotou a vedrem umofiená tûlesná schránka se propadla do fií e snûní. Nebude to dlouho trvat a nastanou opravdu dlouhé temné veãery a skuteãn podzim. Tfieba vzpomínky na spoleãnû proïité chvíle nám je trochu prosvûtlí. Robert Hanaãík 19. 8. 2001 Je tû plna nezapomenuteln ch záïitkû ze vãerej ího svûcení jáhnû v praïské Svatovítské katedrále, jedu vlastnû tentokráte se vezu s Honzou Pofiízem a M. Franti kem, na krásnou rovínskou pouè Nanebevzetí Panny Marie. Schází se jako obyãejnû hodnû poutníkû, tûch star ch i nov ch. Pozoruji pfiípravy a nemohu se ubránit my lenkám na knûze, ktefií se zde jiï vystfiídali. Od P. Bubeníãka, P. Milo e, P. Roberta, aï po dne ního P. Kouteckého, kter aã jen krátce v na í farnosti zastupuje, velmi obeznámenû mluví o zdej í krajinû, o historii tohoto místa, zasvûceného Pannû Marii. Myslím také na ty chlapce a mladé muïe, dnes jáhny, v budoucnu snad knûze, ktefií budou se sv mi svûfien mi stádci pfiebírat i historii jejich krajin a zvlá tû poutních míst. Pfiírodní chrámy z letit ch stromû jsou svûdky tûchto slavností a stfiídaní knûïí i poutníkû. Vidím v duchu sestry Lidu ku a Jifiinku, Vûru ku Barto ovou, které pamatovaly pouti na Rovínek je tû z dûtsk ch let, a rády o tom v em vyprávûly. Prosme Pána, aby tento kolobûh Ïivota v míru trval navûky. L. P. 1. 9. 2001 Na e pravidelné rozlouãení s létem, tzv. malá Ostrovská pouè, bylo letos ve znamení nepfietrïitého de tû. JiÏ dopolední telefonické dotazy, zda vûbec a kde se pouè bude konat, dávaly tu it malou úãast. Nakonec jsme se pfied 14. hodinou s P. Kouteck m dohodli, Ïe zûstaneme v kostele. Po m i svaté jsme se ale pfiece jen pfieplavili na Ostrov, abychom se zde alespoà krátce pomodlili. E. Î. 8. 9. 2001 H ãkejte si svého knûze, bude u vás jen rok to uï se ví Takto v sobotní podveãer 25. srpna ukonãil ná nûkdej í faráfi P. Milo Szabo v na ich spojen ch farnostech období bez sídelního knûze, kdyï nám pfiedstavil nástupce P. Roberta Hanaãíka. Pater Jan Kotas neztrácel ãas nûjak m pozvoln m oèukáváním podmínek a rovnou vyhlásil akci farní kafe. Po veãerní m i svaté v sobotu 8. záfií nastala ta chvíle a cestiãka z kostela k fafie a pak i fara se zaplnila. Káva se samozfiejmû podávala a stoly byly plné nejrûznûj ích dobrot. Atmosféru oãekávání P. Kotas ráznû ukonãil vysvûtlením okolností své ãasovû omezené pûsobnosti ve tûchovicích a pfiítomné farníky poïádal, aby se jeden po druhém pfiedstavili a kaïd o sobû nûco povûdûl. Tak se postupnû dostala na fiadu péãe o kostely, farní rada, ãasopis Proudy, náboïenství, spoleãenství AniÏ si to kdo uvûdomil, z pfiítomn ch jednotlivcû se najednou stala skupina farníkû, ktefií se sv m knûzem diskutují o Ïivotû farnosti. Opu tûnému stádu oveãek se zase do ãela postavil past fi. J. Sch. sen. 14. 9. 2001 Pfii ve kerém dûní na Ostrovû v ichni oceàujeme na- i pramici Kiliánku jako nepostradatelného pomocníka, ale letos s ní mûli nûktefií z nás hodnû starostí. KdyÏ do lo vlivem kolísání hladiny k potopení lodi u pfiistávacího mola, bylo potfieba nejen odvahy otu- ÏilcÛ, ale i nûkolika hodin pofiádné dfiiny. Dále bylo nutno po dvou letech na vodû loì vytáhnout, aby mohly b t pfií tí rok obnoveny nátûry. To v e se podafiilo díky partû nad encû kolem Jirky Îemliãky, za coï jim patfií upfiímné podûkování. J. S. 15. 9. 2001 Poprvé je vût ina z nás zaregistrovala v páru pfii oslavách Ostrovského milénia. Kdo ví...? Oni dva to uï moïná tu ili tenkrát, my ostatní urãitû ne Netu ené se stalo skuteãností. Marek Dobrusk, kter je v na ich farnostech uï tak nûjak automaticky spojován pfiedev ím s organizováním Ostrovsk ch poutí a taky s profesionální obsluhou koufiové clony u oltáfie, a jeho snoubenka Gábina si ve tûchovickém chrámu vzájemnû udûlili svátost manïelství. PÛvabná nevûsta, dûstojn Ïenich (kter ani v této roli nezapfiel svého organizaãního ducha), oddávající P. Robert, dojatí rodiãe, nemálo pfiihlíïejících kamarádû, znám ch a BÛh na nebesích, se toho dne stali svûdky jejich rozhodnutí zamûnit vlastní Ïivoty za jeden krásn spoleãn. KéÏ jim na manïelskou cestu plnou radostí i smutkû svítí sluníãko a pestrá paleta barev podzimu tak, jako v ono rozzáfiené sobotní poledne. dsch V sobotu 15. 9. 2001 se po del í dobû opût nad tímto krajem rozzáfiilo sluníãko. Mraky se roztrhaly a pfied polednem se okolo kostela zaãali scházet lidé. A dû-

14 stalo se vod? Konala se svatba a byla to na e svatba. Slibovali jsme si lásku, úctu a vûrnost pfied Bohem a pfied vámi v emi, ktefií jste tam byli pfiítomni. Rádi bychom touto cestou podûkovali. Podûkovali zvlá tû P. Robertovi za m i sv., Katce za nádhernû vyzdoben kostel, zpûvákûm za krásn doprovod celého obfiadu a ostatním za to, Ïe tam prostû byli A vûfite, byl to pro nás opravdu nezapomenuteln záïitek tolik lidí si udûlalo ãas a bylo s námi pfii této v znamné události. Bohu díky Gábina a Marek Dobrusk ch 16. 9. 2001 V tu nedûli se v Tfiebenicích konala poutní m e svatá. PoutníkÛ tentokrát nebylo mnoho, pfiesto se kolem kapliãky vytvofiila atmosféra rodinného tûstí radosti ze shledání. Leto ní pouè v ak uzavírala t den, ve kterém úterní události otfiásly kaïd m z nás. Tyto události ukázaly, ãeho hrûzného je ãlovûk schopen, kdyï se odpoutá od BoÏích zákonû. A proto jsme s velkou naléhavostí prosili u kapliãky Pov ení sv. KfiíÏe nejen za shromáïdûné, ale za národy celého svûta: Svat znaku umuãení, láskou BoÏí naplà nás A lid tohoto kraje umí vyprosit mnohé. Poutní slavnost doplnily koláãky paní Beranové i posezení u TaterÛ. L. D. 22. 9. 2001 V sobotu veãer jsme mûli moïnost setkat se pfii slavení m e svaté a potom také na na í fafie s gen. vikáfiem praïské diecéze, P. ThDr. Michaelem Slavíkem. Setkání probûhlo v pfiíjemné atmosféfie u kávy, dobré slivoviãky a voàav ch buchet. Prvním tématem k rozhovoru byly ãasté v mûny duchovních správcû v jednotliv ch farnostech. Nad touto skuteãností vyslovil pan generální vikáfi lítost, s vûdomím, Ïe tyto ãasté zmûny neprospívají dlouhodobé koncepãní práci duchovních otcû ani celé církve. Pfiíãinou je velk nedostatek seminaristû. Vyslovené pfiirovnání o krátké dece a dlouh ch nohách pfiesnû vystihuje souãasn stav. Dal ím tématem byly církevní restituce, stav majetku církve a souãasná legislativa vztahu církve a státu. Byly nám popsány tûïkosti s pfiípravou zákona o církvích. Dvû hodiny zajímavého povídání utekly jako voda a tû íme se na dal í shledání a farní kafe na tûchovické fafie. J. N.... okolo kostela se zaãali scházet lidé. A dûvod? Konala se svatba a byla to na e svatba. 29. 9. 2001 Asi bychom museli jít daleko do minulosti, kdybychom pátrali po poãátcích uctívání kultu sv. Václava zde, nedaleko místa, kde Sázava odevzdává své vody nasbírané kdesi na Vysoãinû ryze ãeské Vltavû. Nedaleko fieky prodírající se romantick m údolím, pod báchorkami opfieden m Medníkem, byla od nepamûti kapliãka. Zastavení na lopotné cestû jak zlatokopa, kter touïil po bohatství ukrytém v zemi v pruhu mezi Jílovím a Knínem, tak rolníka ãi plavce, kter se spokojil s tím, co poskytovala poïehnaná práce. Starobylá BoÏí muka na návsi nevelké osady si vlastním nákladem v devadesát ch letech pfiedminulého století zdej í usedlíci nahradili skromnou kapliãkou s litinov m krucifixem. Zcela zámûrnû ji spojili s hasiãskou zbrojnicí, aby symbolicky pod BoÏí ochranou byla i pfiirozená solidarita lidí proti Ïivlu, kter