Aktuální Rozhovory Čeština nemůže být posvátným jazykem Čeština nemůže být posvátným jazykem rozhovor s Ladislavem Moučkou vedla Daniela Drtinová Ladislav Moučka, autor knihy Nachaš, se věnuje mnoho let posvátné geometrii. Ve svém díle mj. dokázal, že kabalistický Strom života geometrické znázornění principu Stvoření, je racionálně odvoditelným obrazcem. Naučil se hebrejsky, aby mohl studovat starou literaturu, a hlavně Sefer Jeciru. Inspiroval se v egyptské architektuře, i v geometrii francouzských katedrál. Kniha Nachaš Had Mojžíšovy knihy Genesis, se nově zabývá počátkem a koncem biblického času, vrací se ke Stromu života a taky k naději. Autor ji věnoval Milanu Balabánovi. Následující rozhovor je unikátní, protože praví hermetici je poskytují skutečně jen zřídka a ve zcela výjimečných případech. V předchozích knihách jste se zabýval universálním geometrickým principem, v knize Nachaš se soustředíte na biblický princip času. O čem kniha je? Není to jen kniha o času. Ale doufám, že se mi v ní podařilo objasnit starozákonní datační systém. A ukázat možnost určení počátku křesťanského letopočtu založeného právě na znalosti biblické datace. Obtíž je pouze v tom, že my neznáme žádnou starověkou chronologii, na kterou by navazoval biblický rok 1, stvoření Adama. Dodnes pořádně nikdo neví, co tato časová osa ve Starém zákoně vlastně znamená a za jakým účelem byla vytvořena. Proto objev nového řešení biblického času, ke kterému jsem dospěl po mnoha letech práce, považuji za středobod knihy Nachaš. V čem spočívá objev nového řešení? Moderně uvažujícímu člověku může symbolicky chápaný čas přijít trochu složitý. Jde o jednoduchý systém, který je založený na symetrii chápané jako všemu nadřazený zákon. Zkusíme se té složitosti dostat na kloub. Jaký je tedy klíč k dataci ve Starém zákoně? Biblická datace je písemně zachycena v částech Starého zákona, kterým se říká kněžský kodex. Je postavena na délkách životů předpotopních arciotců, popotopních praotců, dobách působení jednotlivých soudců a rozmezí vlád králů doby královské. Symbolický datační systém končí v době babylonského zajetí,
v roce 597 před Kristem. To už je bezpečně historicky zachytitelný rok. Na biblickém datačním systému je neobvyklé, že délky životů praotců dosahují stovek let, což neodpovídá naší zkušenosti. Ale to nedává jakoby žádný smysl?! No právě... U biblického textu se můžete bezpečně spolehnout na to, že když narazíte na popis událostí, které odporují fyzikálním zákonitostem, jde o části výkladu, které mají hlubší alegorický, etický a často kabalastický význam. To znamená, že i dlouhé životy praotců jsou míněny symbolicky, nikoli doslovně. Pozorný badatel zjistí, že věky praotců na sebe navazují vždy přes syna. Počátek roku 1 starozákonní datace je dán stvořením Adama, v jeho 130 letech se mu narodí syn Šet, ten má ve 105 letech syna Enoše a tak dále. Jde vždy o dosažení věku k prvnímu synovi a zbylé délky života otce. Tyto časové údaje může shromáždit kdokoliv, kdo si dá práci s průzkumem starozákonního textu. Dostane se z doby před potopou do popotopní, přes egyptské zajetí přes dobu soudců až do konce doby královské. Skrz celý Zákon. Pořád nerozumím tomu, v čem je to nové řešení datačního systému?! Už se blížíme. Jak už jsem zmínil, v symetrii. Nejmarkantnější jsou 600leté úseky, které oddělují nejdůležitější biblické události. Noach (arciotec Noe) se narodil 600 let před potopou. Jeho syn Šem umírá v 600 letech života. 600 let po potopě umírá Jákob, to znamená 2 x 600 let od narození Noacha. Tentýž Jákob se narodil 600 let před překročením Jordánu. A dalo by se pokračovat. Těchto časových symetrií, i když ne v kulatých číslech, nalezneme, a to nepřeháním, v datačním systému stovky. Protože z obecné znalosti víme, že historie se takto nechová, můžeme mluvit o symbolickém času. Pro příklad uvedu vztah obětování Izáka k počátku křesťanského letopočtu. Když použiju datační osu Starého zákona a napojím ji v roce 597 před Kristem (to jest rok 3521 biblické symbolické éry) vychází Ježíšovo narození na rok 4118. Když tuto časovou vzdálenost v představě přehnu, tak v přesné polovině, v roce 2059 naleznu obětování Izáka. Víme, že obětování Izáka, jediného Abrahamova syna je jakýmsi předobrazem Ježíšovy oběti na kříži. Jde o dokonale symetrické řešení. Proč napojujete starozákonní datační osu na tu reálnou právě v roce 597 před Kristem? To je mi trochu podezřelé, vypadá to jako manipulace s čísly?!
Rok 597 před Kristem je totiž rokem počátku babylonského zajetí. A na časové ose Starého zákona je to patrně jediné spolehlivě doložitelné historické datum, potvrzené i mimobiblickými prameny. Rokem 597 před Kristem symbolický datační systém Bible končí a dále pokračují reálná data. Dokládá to, že starozákonní datace vznikala až za babylonského zajetí a ještě dlouho po něm. Dále, že systém byl nade vší pochybnost vytvořen uměle a do biblických knih byl zakomponován až dodatečně; důkazů jsem v knize Nachaš snesl dostatečné množství. Protože rok 1 našeho letopočtu byl určen zpětně až v době počátku 6. století našeho letopočtu, zdá se zřejmé, že se jím zabývaly i tehdejší duchovní autority. Je z toho znát silná potřeba navodit osu mezi Adamem, Izákem a Ježíšem a dát je do symbolické souvislosti. To znamená, že ze způsobu určení počátku křesťanské éry lze vyčíst i spojitost mezi Evou, Sárou a Marií, tedy ženou Adama, matkou Izáka a matkou Ježíše. Zdá se též, že ve způsobu určení počátku křesťanského letopočtu teologická pravda převážila nad historickou skutečností, a že zhruba pětiletá odchylka mezi narozením historického Ježíše a počátkem našeho letopočtu tuto teorii potvrzuje. Proč je právě obětování Izáka zlomovým momentem v řešení této datační osy? Můžeme si to představit tak, že Izák jediný syn byl praotci Abrahamovi tím nejcennějším, co měl. A Bůh, aby Abrahama vyzkoušel, vyzval ho, aby mu ho obětoval. Abraham skutečně jde, ale na obětní hoře v zemi Moria vstoupí do děje v rozhodujícím okamžiku boží posel a obětování Izáka zabrání. Abraham biblický zástupce božího lidu v nejtěžší zkoušce obstál; neváhal Bohu obětovat to nejcennější, co měl. Proto také Bůh o 2059 let později neváhá na kříži obětovat svého jediného Syna. To je pro vývoj západního typu myšlení naprosto klíčové. Proč tehdejší lidé, před tisíci lety, tak stáli o to, aby se biblické děje odehrávaly v uzlech jakéhosi přesného datačního systému, který tak složitě vymýšleli? Oni chtěli především vidět Boha ve svých dějinách. Zkusme se alespoň trochu vžít do role duchovních vůdců lidu Judeje po babylonském zajetí. Život mezi dvěma mocnostmi Egyptem, Babylonií a později přibyvším Řeckem a nakonec Římem. Lid splývá s okolním obyvatelstvem. Sny o velkém království božím se rozpadly v prach. Historicky nic nevyšlo. Byl to poslední pokus narovnat se před Bohem; zdůvodnit si a napravit vlastní selhání. Tak šel koloniální život až po dobu definitivního rozpadu Judeje a velký exil, počínající rokem 135 našeho letopočtu, kdy byl židovský lid rozptýlen po celé zemi. Poslední pokus se ale zdařil, velký příběh božího lidu byl zkompletován a dochoval se až do naší doby.
Pokud je datační systém, Vámi nastíněný, přesný pak by asi bylo nemožné s biblickým textem manipulovat?! Předpokládám, že židovští myslitelé a autority jej znají. Ano, to je pravda. Velké procento čtenářů, poněvadž Starý a Nový zákon znají jen povrchně jako příběhy, chápe Bibli jako mocenský nástroj manipulace. Ne, že by se tak historicky nedělo, ale kniha Nachaš ukazuje, že s vlastním biblickým textem se moc hýbat nemohlo, protože by se tím porušily časové symetrie a na dodatečnou vsuvku by se přišlo. Datační systém můžeme chápat tedy i jako ochranu kanonizovaného textu Zákona. Co znamená Nachaš ve Vaší knize? Nachaš znamená had. V Bibli má víceúrovňovou symboliku. Já osobně ho chápu v roli vinoucího se času v dějinách; času, který je živ z prachu našich těl. Jak jste se dostal ke studiu posvátné geometrie? Zprvu jsem hodně maloval. Před 30-35 lety mě hodně zajímal konstruktivistický kubismus, odtud jsem se dostával k abstraktnímu umění a chladné abstrakci, tam jsem začal pořádně rýsovat a počítat v posvátné geometrii. Přitom jsem studoval egyptské hieroglyfy (musím přiznat, že ne moc do hloubky), talismanologii a další oblasti hermetismu. Tak jsem se dostal k základním obrazcům posvátné geometrie, které se snažím nacházet v architektuře, uměleckých dílech a posvátných textech. Výsledky pak soustředím ve svých knihách. Dají se ty universální geometrické obrazce pozorovat i v projeveném světě? Rozhodně, protože byly odvozeny racionálním pozorováním fyzického světa a jeho zákonitostí. Ve zabstrahovaných podobách je můžeme objevit ve staré kabalistické literatuře, hlavně v Sefer Jeciře Knize utváření. Z ní jsem se hodně naučil. Jsou obsaženy v egyptské sakrální architektuře, ve francouzských katedrálách a na mnoha dalších místech.
Kde v naší zemi jste posvátné geometrické principy objevil? V jaké architektuře? Teď k tomu připravuji další knihu, o architektovi Janu Blažeji Santinim. Pracovně nazývám ten princip signum Božího domu. Je to něco jako posvátná míra a proporce v jednom. V některých Santiniho dílech je toto Signum obsaženo. Ale nechci předbíhat. Pracuji na tom minimálně šest let. Kde jste se naučil hebrejsky? Už dávno jsem si při studiu Sefer Jeciry uvědomil, že pokud neproniknu do jazyka, kterým je napsána, nepochopím plně smysl jejího obsahu. To mě ještě před rokem 89 přivedlo ke studiu teologie a hebrejštiny. Začal jsem navštěvovat podzemní pobočku Cambridgeské univerzity. Říkalo se tomu létající univerzity. Rozmístěné byly po tehdejším východním bloku a tam jsem se pod vedením dr. Milana Balabána dva roku učil hebrejštinu. Jak se liší od aramejštiny? Aramejština je souběžný jazyk, který se používal v době Ježíšově i před ní. Hebrejština proto obsahuje i aramejské prvky, ale má úplně jiné písmo. Hebrejština je uměle vytvořený jazyk. Posvátný chrámový jazyk. Aramejština se používala v běžné mluvě. Jak vznikala hebrejština, ví se to? Hebrejština má zvláštní strukturu. Svým způsobem se dost podobá staroegyptštině, tedy prvkům staroegyptské fonetické abecedy. Některé znaky i když je staroegyptština obrázková se podobají, koncovky ženského roku jsou téměř totožné a tak dále. V hlubší symbolické úrovni jsou patrně zakomponována astronomická, přírodní i živlová pozorování jak o nich píše Sefer Jecira. V čem je posvátnost tohoto uměle vytvořeného jazyka?
Posvátný jazyk je to proto, že biblické příběhy jsou navlečeny na docela určitou, zřetelnou a číselně sestavenou kompoziční síť. Hebrejská abeceda má stejnou číselnou strukturu jako biblické příběhy. Velmi zjednodušeně řečeno to znamená, že stejné je napsáno stejným, tedy samotná písmena v malých permutacích, úplně bez ohledu na gramatická a další pravidla, opakují v principu hlavní téma příběhů. Podobně jako nápěv v rozsáhlé hudební skladbě. Velké příběhy jsou zrcadleny drobnými a vcelku nahodilými permutacemi písmen. Co to znamená? Představme si například češtinu do níž byla pořízena řada skvělých překladů Starého zákona. Tím, že biblický text do ní převedeme zmizí zmíněný nápěv, který v původním jazyce korespondoval s hlavním textem. Překladový jazyk už nemá tu skladbu uzpůsobenou universálnímu příběhu. Takže i když do našeho jazyka biblický text přeložíme, z češtiny to nijakým způsobem posvátný jazyk neučiní. Takže v hebrejštině je klíč k Zákonu? Ano, kdo se zabývá těmito posvátnými texty, dřív nebo později zjistí, že je potřeba proniknout alespoň do základů hebrejštiny. V ní je zakomponován klíč k výkladu posvátného universálního příběhu s iniciačním přesahem. foto: Petr Tomaides